Vzdělávání studentů medicíny v oboru medicína katastrof: vývoj pramenů vzdělávání Úvod Metody a vývoj osnov

Název článku: Medical student disaster medicine education: the development of an educational resource Autoři: Pfenninger, E. G., Domres, B. D., Stahl, W., Bauer, A., Houser, C. M., Himmelseher, S. Zdroj: Int J Emerg Med (2010) 3: 9–20

Vzdělávání studentů medicíny v oboru medicína katastrof: vývoj pramenů vzdělávání Úvod Vzdělávání v oboru medicína katastrof je pro krizovou připravenost zdravotnictví naprosto nutné. Přestože katastrofy bývaly vždy součástí života na Zemi, rozsáhlé přírodní i technologické katastrofy v poslední době zaměřily na medicínu katastrof zvýšenou pozornost. Řada lékařských fakult po celém světě proto začala zařazovat do svých osnov témata z tohoto oboru. V roce 2003 Asociace amerických lékařských fakult (AAMC) v USA doporučila zařazení tématu bioterorismus do výukových programů všech lékařských fakult /1/. V Německu byl do federální legislativy zahrnut požadavek, aby všichni studenti medicíny byli seznámeni s principy medicíny katastrof /2/. Analýza odborné literatury ukazuje, že dosud bylo publikováno jen málo osnov vzdělávání mediků v oboru medicína katastrof. Zpráva AAMC o vzdělávání zaměřeném na bioterorismus je spíše přehledem vzdělávacích cílů a aktivit než specifickými osnovami. Cílovou skupinou jsou zde studenti posledního ročníku medicíny v USA a počítá se s jejich již získaným vzděláním a dovednostmi. Parish a kol. /3/ popisují zase kurz v USA pro studenty 2. ročníku medicíny, uvádějí ale pouhý stručný výpis hlavních témat. Prvními vyučujícími zde byli vojenští odborníci a výuka zahrnovala simulovaná cvičení, např. scénář situace s uprchlíky a sledování vzniku nákazy při epidemii. Byl však kladen mnohem větší důraz na provedení akce než na poskytování lékařské péče. Markeson a kol. /4/ považují za hlavní pro výuku mediků témata terorismus, katastrofa a připravenost veřejného zdravotnictví, jejichž výuka by měla být založena na profesionálních základech. Jsou zde navrženy základy osnov, ale ne postupy či příklady jejich začlenění do výuky. Glotzer a kol. /5/ popisují v rámci výuky studentů stomatologie základní kompetence a úlohu těchto lékařů při odezvě na katastrofu se zaměřením na bioterorismus; je zde také doporučeno absolvování 4hodinového kurzu Americké lékařské asociace zaměřeného na život zachraňující postupy při katastrofě, kde lze získat základy chování při ohrožení zbraněmi hromadného ničení. Plně rozpracované a obsáhlé osnovy výuky medicíny katastrof na lékařské fakultě nebyly k dispozici, proto vláda SRN zadala studii, která by zpracovala základní osnovy výuky mediků v oboru medicína katastrof, které by sloužily jako standardizovaný vzor. Metody a vývoj osnov Dynamický proces tvorby osnov probíhal v několika stadiích. Počátky tvorby osnov a pilotní testování Nejprve byla připravena pilotní verze osnov a po dva roky testována na vybrané fakultě. Výsledné osnovy vyšly z těchto testů a byly formálně rozvinuty v souladu s postupem rozvoje osnov v 6 krocích /6/. Tento postup zahrnuje obecné a cílené hodnocení potřeb, definici cílů a záměrů, výběr metod výuky, pilotní začlenění a vyhodnocení. Obsah pilotní verze byl založen převážně na vládou financovaných výzkumných projektech, kde byly zkoumány osnovy všech německých lékařských fakult a postgraduální výuky lékařů z hlediska začlenění témat Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113

1


vztahujících se k oboru medicína katastrof /7/. Bylo konstatováno, že toto vzdělávání bylo skrovné a nestrukturované. V dotazníkové akci zaměřené na potřebu hlubšího vzdělávání v medicíně katastrof byli osloveni lékaři z týmů pro ochranu při katastrofě ve všech okresech SRN (n = 477) i všechny krajské zdravotní úřady. Z téměř 100% odezvy na dotazník více než 92 % odpovědí podpořilo nutnost lepší úrovně vzdělávání v této oblasti. To vedlo k rozvoji vzdělávacích konceptů pro zlepšení krizové připravenosti na pregraduální i postgraduální úrovni /7, 8/. Zde převzaté základní prvky, dále aktuální témata medicíny katastrof a zkušenosti získané z výuky mediků v urgentní medicíně byly soustředěny a pomohly vytvořit nezávislou sérii přednášek. Ta byla konečně přizpůsobena do osnov pro 4. ročník lékařských fakult v SRN. Výuka mediků v Německu je šestiletá. Kurz tedy počítal s již proběhnutou tříletou výukou medicíny. Zkušenost se začleněním pilotního kurzu byla jednoznačně kladná: zařazení výuky bylo plně podpořeno děkanem i katedrou. Mohlo se tedy pokračovat v realizaci. Základní tým lékařů připravujících osnovy byl doplněn experty přizvanými k zajištění dílčích částí výuky. Zároveň byly určeny učebny a získáno vybavení pro výuku, také byla navázána spolupráce s dalšími organizacemi pro možnost výuky v terénu a účast na cvičeních. Tyto organizace pomohly s vybavením, fakulta nabídla figuranty při simulaci hromadných neštěstí. Studenti dostali při cvičeních úlohu budoucích lékařů. Výstupy a zkušenosti byly využity k úpravám a potřebným zlepšením osnov. Revize pilotních osnov a návrh vládě Když vláda požadovala vzdělávací plán pro mediky v oboru medicína katastrof, byla jí nabídnuta představa obsáhlých osnov zahrnujících klíčové úkoly medicíny katastrof, vytvořená podle zkušeností pilotního projektu. Prvým cílem nebylo jen blíže seznámit mediky s principy a praxí medicíny katastrof, ale blíže je seznámit s tím, oč při katastrofě jde a jaké má lékař za těchto podmínek omezené možnosti poskytování péče. Druhým cílem bylo zlepšit znalosti možných ohrožení chemickými, biologickými, radiačně-nukleárními škodlivinami v kombinaci s explozivními materiály. Cílem třetím bylo dát studentům příležitost osvěžit si a zlepšit znalosti základní a pokročilé lékařské první pomoci (BTLS, ATLS) a předat alespoň základní zkušenost s problematikou rozhodování při třídění pacientů. Posledním dlouhodobým cílem bylo získat zájem studentů o soustavné dlouhodobé vzdělávání v této oblasti. Bylo rozhodnuto, že pokud to bude možné, budou do osnov zařazeny vědecky prokázané zásady, které v kombinaci s odbornými zkušenostmi budou základem nových osnov. /9, 10/ Cíle výuky byly stanoveny v souladu s analýzou postupů používaných ve světě při výcviku odezvy na katastrofu /11/, dle vědecky uznávaných publikací /3–5, 12, 13/ a programů (např. program Federální agentury pro krizové řízení v USA – FEMA nebo Americké lékařské asociace). Po zvážení cílů z hledisek kritérií pro kvalitu výuky mediků /14–16/ byla hlavní témata strukturována do rámce dle názvů předmětů. Pro upřesnění detailů obsahu byla provedena systematická rešerše databází Medline, Embase a Cochrane Library s využitím klíčových slov: student, education, training, curriculum, course, competency, disaster, catastrophe, mass casualty, medicine, medical, preparedness, plans, outcome (česky: student, vzdělávání, výcvik, osnovy, kurz, odborná způsobilost, katastrofa, hromadné neštěstí, medicína, lékařský, připravenost, plány, výsledek). Kvůli relativně malému počtu relevantních Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113

2


publikací byla rešerše doplněna zdroji z webových stránek získaných vyhledáváním na internetu (např. program FEMA). Na zařazení těchto podkladů se vždy museli shodnout členové odborné komise připravující osnovy. Potom byl základní projekt osnov zpracován ve formě modulů. Učení a zapamatování funguje daleko lépe v mnohotvárném stimulujícím prostředí /17, 18/, proto se při tvorbě osnov přihlíželo k různorodým instruktivním strategiím. Do výuky byly zahrnuty interaktivní diskuse, vyučování se současným řešením problému, zkušenosti ze života, přehrávání scénářů a cvičení ve skutečném relevantním prostředí. Tyto činnosti byly přiřazeny k příslušným vhodným modulům, přičemž minimálně třetina vyučovací doby byla určena pro praktický výcvik. Tyto části kurzu probíhají ve spolupráci s dalšími profesionály (např. hasiči). Aby bylo možno zhodnotit efektivitu osnov, byly porovnány výsledky zkoušek před zahájením kurzu a po jeho absolvování. Kurz byl vytvořen jako součást povinné výuky mediků 4. ročníku lékařských fakult v Německu, proto testování jeho výsledků patří ke splnění požadavků německého systému vzdělávání mediků. Vyhodnocení kurzu pro lékařskou fakultu a studenty bude dále využito pro další vývoj osnov. Přijetí konečné podoby osnov Postup při přijetí a včlenění osnov do vzdělávacího systému v SRN, který může být použit i v dalších zemích, ukazuje Obr. 30-1. Proběhl po prověření osnov odborníky různých oborů a vládními úřady, kterých se týká poskytování zdravotní péče při katastrofě. Finální verze návrhu osnov byla přijata vedením Spolkového úřadu pro ochranu obyvatelstva. Podle připomínek tohoto úřadu a Německé společnosti medicíny katastrof byly provedeny pouze drobné úpravy. Revidované osnovy byly pak zaslány k připomínkám kompetentním ministerstvům. Výsledek byl doladěn podle globálních standardů zlepšování kvality výuky mediků /14/. Ty obsahují prohlášení o poslání lékařských fakult, metody připravující studenty na celoživotní vzdělávání a další. Po schválení vládními úřady byly osnovy rozeslány jako direktiva všem rektorům vysokých škol v SRN s lékařskými fakultami s pokynem zahrnout tyto osnovy do výuky mediků (v únoru 2007). Výsledky, obsah kurzu a jeho začlenění Vytvořená finální verze osnov je realizována v kurzu sestaveném ze 14 modulů, vždy po 2 hodinách: Moduly 1–3 (Tabulka 30-1a) zahrnují: základy terminologie medicíny katastrof, pomoc při katastrofě a legislativa, řízení a multidisciplinární koordinační a komunikační systémy. Hlavními základy odborné způsobilosti jsou zde úkoly záchranných složek, úlohy při funkční odezvě, odpovědnosti, logistické potřeby pro hromadné neštěstí a metody třídění. Studenti jsou seznámeni s operační úrovní postupů při řešení katastrof a součástí výuky jsou i diskuse zaměřené na probíraný problém. Moduly 4 a 5 (Tab. 30-1b) jsou zaměřeny na nemocniční poplachový a traumatologický plán, se zahrnutím problematiky interních i externích mimořádných situací, které vyžadují velkou ošetřující kapacitu. Klíčové odborné způsobilosti jsou zde také zásady vyrozumění a Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113

3


mobilizace a principy pro tvorbu plánu krizové připravenosti organizace. Interaktivní přehled minulých rozsáhlých mimořádných událostí a zkušenosti z řešení katastrof ve světě jsou využity k vytvoření povědomí o zdravotní péči při katastrofě a problematice proveditelnosti lékařské pomoci. Studenti se učí o rizicích a omezeních při záchranných akcích se zaměřením na poskytování lékařské péče v polních podmínkách. Moduly 6 a 7 (Tab. 30-1b) se věnují znalostem a dovednostem potřebným pro třídění postižených a jejich transport se zahrnutím praktické účasti na cvičeních. Studenti provádějí třídění a přebírají úlohy při reálných nebo virtuálních nácvicích. Aby bylo možno poskytnout praktické zkušenosti a zvýšit povědomí studentů o průběhu záchranných akcí při hromadném neštěstí, nácvik třídění je simulován v malých skupinkách (4 studenti a 2 lékaři – specialisté na urgentní medicínu) – viz Obr. 30-2. Stručně řečeno, cvičení jsou prováděna v terénu v areálu nemocnice za špatného osvětlení, v kouři a hluku. Vyškolení věrně namaskovaní figuranti představují pacienty s různými potížemi, od povrchových poranění až po moribundní stavy, onemocnění i psychická traumata. Aby byl scénář co nejpřesnější, figuranti simulují ve 20 % těžké, 20 % středně těžké a ve 40 % lehké úrazy, jak je typické při zaznamenaných katastrofách ve světě. Studenti jsou nejprve seznámeni v instruktáži s pravidly cvičení, svou úlohou při něm, osobní ochranou a principy třídění a také předpisy pro průběh radiokomunikace. Před setkáním s figuranty nemají žádné informace o zdravotním stavu „postižených“, jsou však upozorněni na časové omezení průběhu cvičení. Aby byla situace autentická, studenti jsou nuceni pracovat v ochranných oblecích, helmách a rukavicích. Musí komunikovat vysílačkou s řídicím centrem. Cvičení je pak prováděno krok za krokem, od nalezení pacientů, zjištění stavu vitálních funkcí a vyšetření. Po provedení diferenciální diagnózy projdou pacienti tříděním a studenti stanoví léčebné cíle a priority ošetření. Jejich rozhodnutí o dalším postupu musí být dokumentováno v záznamech a hlášeno řídicímu centru. Zkrácené cvičení pak končí rádiovým hlášením. Při nácviku debriefingu se studenti dozvědí jako zpětnou vazbu hodnocení jejich výkonu s ohledem na jejich budoucí role lékaře, spolupracovníka a komunikujícího. Moduly 8 a 9 (Tab. 30-1b a c) vyučují znalosti a dovednosti nutné pro záchranu života a specifika urgentní péče pro různé situace při katastrofách. Je zahrnuta první pomoc a specifický přístup při úrazech, popáleninách, explozích, poraněních tlakovou vlnou a poškození vlivem bojových látek a biologických škodlivin. Probírá se princip minimálního přijatelného ošetření a omezení pro individuální péči („pacientovi na míru“) při hromadném výskytu poraněných. Moduly 10 a 11 (Tab. 30-1c) se zabývají ohrožením chemickými a radiačními/nukleárními škodlivinami a přístupem k ošetření pacientů v těchto situacích. Přístupy k péči o radiačně a/nebo chemicky postižené jsou v kurzu zařazeny jako základní způsobilosti. Výuka se zaměřuje na způsoby ochrany, první pomoc, dekontaminaci, zvýšenou eliminaci škodlivin a možnosti podání protilátek. Studenti se učí, jak se provádí třídění pacientů s kombinovaným mechanickým a chemickým poraněním. Stav připravenosti a provoz v jaderné elektrárně nebo na hasičské stanici se hodnotí jako součást výuky a předvádí se ochranné vybavení. 4 Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113


Praktickou zkušenost s dekontaminačními postupy a možnost vyzkoušet si práci v ochranných oblecích umožňuje kombinovaná didaktická, interaktivní a praktická část výcviku na hasičské stanici (Obr. 30-3.). Po předvedení zásahu si studenti vyslechnou přednášku o radioaktivních a chemických nebezpečných látkách. Jsou předvedeny mobilní jednotky, technické vybavení, ochranné obleky a přístroje detekující kontaminaci. Je vysvětleno správné použití ochranného vybavení a popsána dekontaminační sestava. Jako praktické cvičení si studenti obléknou plné ochranné oblečení s plynovou maskou. V tomto sice chránícím, ale pohyb ztěžujícím vybavení musí zkusit na výcvikových figurínách zajistit dechové cesty, intubovat a ventilovat. Tento praktický výcvik slouží jako simulovaná zkušenost z reálného světa, kdy student pracuje v horku způsobeném vícevrstvým oblekem, s obtížným dýcháním a omezeným výhledem v plynové masce a se ztížením manuální obratnosti v protichemických rukavicích. Navíc projdou procesem osobní dekontaminace. Po debriefingu je modul ukončen interaktivním přehledem a analýzou proběhnutých incidentů. Moduly 12 a 13 (Tab. 30-1d) jsou zaměřeny na etické, profesní, psychosociální a kvalitu sledující kritéria při organizaci lékařských záchranných postupů při katastrofě. Hlavní odbornou způsobilostí je profesionální chování a povinnosti za podmínek katastrofy. Studenti se učí o aspektech akutní a opožděné stresové reakce (úzkost a strach) a možnosti psychosociální pomoci, jako jsou týmy krizové intervence, které dovedou poskytnout odbornou péči. Pro pochopení postupů pro zlepšení kvality jsou studenti seznámeni s hodnoticími nástroji a monitorováním mimořádných událostí, které mají umožnit zhodnocení funkčních komponent systému odezvy na katastrofu. Modul 14 (Tab. 30-1d) je určen ke zhodnocení úspěšnosti výuky v kurzu. Studenti předvádějí získané znalosti a dovednosti při ústní a/nebo písemné zkoušce. /6/ Podle německých předpisů si může každá lékařská fakulta vybrat svůj vlastní přístup k prověřování vědomostí studentů. Diskuse Podle nám dostupných informací jsou tyto osnovy jedněmi z prvních obsáhleji publikovaných osnov pro vzdělávání mediků v oboru medicína katastrof, které zahrnují hlavní současné aspekty základů medicíny katastrof. Kurz nabízí multidisciplinární přístup s pružně přizpůsobitelnou strukturou, zaměřený na aktuální scénáře a upravený podle kritérií kvality výuky. /14, 16, 19/ V době, kdy se řada zemí pokouší včlenit medicínu katastrof do výukových programů lékařských fakult, tyto osnovy již prošly testovacím obdobím výuky a diskusí. Lze je použít jako zdroj vzdělávání, přizpůsobit základní vzor různé lokalizaci, typům ohrožení a systémům. Úvodní zásady lékařské péče lze použít všude, i když by se traumatologické plány a podmínky v jednotlivých zemích či částech států lišily. Osnovy také poskytují zdroj pro snahy různých institucí (např. sekce medicíny katastrof Evropské společnosti urgentní medicíny) vytvořit standardní evropské osnovy medicíny katastrof pro výuku mediků /20/. Osnovy jsou nyní začleněny do výuky na 9 lékařských fakultách v Německu. Analýzy tohoto začlenění a hodnocení úspěchu výuky mají být provedeny během 5 let, byly zahájeny před 3 Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113

5


lety. Avšak již dnes informují zúčastněné lékařské fakulty, že nyní probíhá výuka medicíny katastrof s mnohem hlubším záběrem, než tomu bylo při pouhém zahrnutí do výuky urgentní medicíny, zdůrazňuje se přínos pro krizovou připravenost a lékařské řešení hromadných neštěstí a katastrof. Sedm z těchto fakult uvádí, že kurz provádí zcela nezávisle a pět fakult plně využívá navržené osnovy. Různé definice odborné způsobilosti studenta medicíny se značně liší /3, 4, 6, 11/, proto autoři užívají konsensuální přístup při vymezení této odborné způsobilosti a z něj tvoří rámec pro vzdělávací cíle osnov. Byly zde brány v potaz požadavky pracovní skupiny pro vzdělávání Světové asociace urgentní medicíny a medicíny katastrof (WADEM) /10/, způsobilosti zaměřené na medicínu katastrof v rámci urgentní medicíny nebo radiologie, kurzy doporučované odbornými společnostmi, odborná literatura a dostupné názory expertů /7, 21– 23/. Odvození hlavních témat z těchto předdefinovaných cílů umožnilo jasně definovat klíčové části obsahu osnov. Struktura sestavená podle odborných způsobilostí umožňuje pružně postihnout mnohočetnost katastrofických situací, ať už jsou to povodně, hurikány, zemětřesení, zdravotní problémy související s epidemiemi a hygienickým dozorem nebo péče o zranitelné skupiny obyvatelstva, jako jsou děti nebo hospitalizovaní pacienti. Vzdělávací cíle byly zvažovány z hlediska časové náročnosti, aby se napomohlo při přípravě rozvrhu při omezených časových možnostech. Dle názoru autorů je 14modulový kurz složený z dvouhodinových jednotek dostačující pro toto vzdělávání i s výcvikem modelových situací katastrof. Některá témata důležitá pro krizovou připravenost jsou také zahrnuta v jiných programech výuky na lékařských fakultách, jako např. lékařská mikrobiologie, toxikologie a environmentální medicína /7/. Zde vybraná témata se však s jinými obory nepřekrývají. Osnovy výuky urgentní medicíny pro mediky, pokud jsou na lékařských fakultách vůbec vyučovány, se obvykle nezaměřují na medicínu katastrof ani na záchrannou odezvu na katastrofu. Úvod do urgentní medicíny se v maximální míře zaměřuje na individuální péči o pacienta /9, 21, 23/ a na konkrétní principy péče při hromadném neštěstí (pokud jsou vůbec zahrnuty). Naším záměrem je soustředit se na podmínky medicíny katastrof, kdy mimořádné potřeby péče přesahují dané zdroje a kdy události velkého rozsahu vyžadují vnější pomoc /10/. Při přípravách bloků uvádějících zkušenosti z proběhnutých katastrof byla snaha co nejvíce omezit náklady, nejefektivnější bylo využít lektory se zkušenostmi z urgentní či katastrofické medicíny, kteří spolupracují s místními záchrannými složkami. Lze využít externí lektory a vycvičit další instruktory. Scénáře pro cvičení nemusí být dostupné na všech fakultách, lze však využít společné výcvikové možnosti s exitujícími záchrannými složkami. Tyto záchranné složky jsou povinny cvičit a jejich personál musí pravidelně procházet tréninkem, proto mohou být praktické části výuky mediků prováděny společně a vzájemně výhodně. Lze tak snížit náklady na cvičení, není nutný transport na velké vzdálenosti atd. Pro odhad nákladů lze využít Tabulku 30-2., která popisuje aktivity doplňující výuku. Jsou zde také určitá omezení. Není prokázáno, že uvedení mediků do problematiky medicíny katastrof přímo ovlivňuje další prognózu pacientů. Přesto musí být vzdělávání v těchto základních oblastech započato již na lékařské fakultě a během dalších let může být rozvíjeno. Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113

6


Uvedený kurz samozřejmě pouze seznamuje s problematikou medicíny katastrof, základními termíny a principy. K zachování odborné způsobilosti je nutno pravidelně znalosti a dovednosti udržovat a obnovovat, proto autoři počítají se zařazením vzdělávacích kurzů tohoto zaměření do celonárodního programu také v postgraduálním vzdělávání. Zatím nelze objektivně říci, jak se navržený kurz osvědčil, protože vyhodnocení bude dokončeno až po pětiletém období. Dále je nutno si uvědomit, že simulovaná cvičení jsou přece jen vzdálena skutečné realitě při katastrofě. Studenti nebudou při katastrofě v reálné situaci intubovat pacienty v plném ochranném obleku a nebudou ani zařazeni do záchranných týmů v první linii. Přesto dle zkušeností autorů je pro ně přínosem, že získali znalosti a praktické zkušenosti, které mohou být v budoucnu základem při nejrůznějších urgentních situacích jejich lékařské praxe. Studenti také mají jasné instrukce, že po tomto kurzu nejsou rovnocenní cvičenému personálu záchranných složek. Snahou bylo zabránit (po zkušenostech při simulovaných akcích) jejich domnělé kompetentnosti a přehnané sebedůvěře /24/. Navržené osnovy sestávají z „tradiční spolupráce lektora a studenta a praktických zkušeností“ a nevyužívají metody e-learningu. Elektronické technologie umožňují vzdělávání na dálku, lze je využít na výuku zásad odezvy na katastrofu a simulace virtuální reality. Tyto metody mohou zvýšit možnosti meziprofesního předávání informací a lze je zahrnout do budoucích verzí osnov /25/. Závěr Článek popisuje osnovy výuky medicíny katastrof připravené pro studenty medicíny v pokročilé fázi studia a informuje o procesu tvorby těchto osnov a zařazení do výuky na celostátní úrovni. Autoři zdůrazňují, že osnovy byly připraveny pro výuku mediků v konkrétním vzdělávacím systému a že pro výuku základů medicíny katastrof může existovat řada způsobů. Díky obsáhlému a interdisciplinárnímu přístupu, instruktivnímu designu a flexibilní struktuře však mohou zde publikované osnovy i v jiných zdravotních systémech pomoci jako modelové, případně sloužit k úpravám a testování již existujících, avšak dosud nepublikovaných dalších výukových modelů.

7 Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113


Obr. 30-1. Proces finální úpravy osnov a jejich připomínkování odbornými společnostmi i vládními úřady Spolkové ministerstvo vnitra Počáteční návrh osnov. Vedení Německého výboru pro civilní ochranu: - návrh založený na pilotních verzích kompetentními členy výboru pro civilní ochranu, - 1. verze – po včlenění připomínek předsedy Německé společnosti medicíny katastrof, - 2. verze – po doplnění připomínek členů Německé společnosti medicíny katastrof a Německého výboru pro civilní ochranu (založeno na konsensu), - ratifikace výsledného návrhu výborem pro civilní ochranu. Upravený návrh osnov. Spolková ministerstva vnitra; zdravotnictví a školství a výzkumu Připomínky a žádosti o úpravy návrhu osnov. Schvalování expertním panelem složeným ze zástupců profesních organizací, ministerstev, akademických center, nemocnic a záchranných složek: - zkoumání osnov i připomínek ministerstev, úpravy v případě shody, - poslední upřesnění na základě doporučení expertů, sjednocení osnov s aktuálními formálními vzdělávacími předpisy, - schválení výsledné verze osnov vedením Německého výboru pro civilní ochranu. Výsledná verze osnov. Spolkové ministerstvo vnitra informuje: prezidenta Německé asociace vysokých škol Včlenění osnov do výuky lékařských fakult. Direktiva všem děkanům lékařských fakult k včlenění osnov do výuky



Obr. 30-2. Algoritmus účasti mediků na simulačním cvičení záchranných prací při hromadném výskytu postižených INSTRUKCE Studenti a profesionálové (záchranáři) Úkoly

Strategie

Koordinace

Určení úloh při záchranné akci

Třídicí karty

Systém řízení

Identifikace pacientů

Použití mobilních vysílaček

Dokumentace

Postupy při komunikaci (řád)

Shromáždění týmu Osobní ochrana účastníků

CVIČENÍ PRO ZÍSKÁVÁNÍ ZKUŠENOSTÍ Studenti, figuranti a profesionálové (záchranáři) Hromadné neštěstí: třídění – terapie – taktický management 1. Hledání a lokalizace postižených 2. Rychlý test vitálních funkcí a fyzické vyšetření (90 s) 3. Diferenciální diagnóza, zhodnocení poranění a syndromů 4. Třídicí kategorizace a uspořádání pacientů 5. Definice dílů ošetření a priority urgentní péče 6. Dokumentace 7. Stálá radiová komunikace, zprávy řídicímu operačnímu středisku

DEBRIEFING Studenti a profesionálové (záchranáři) Posouzení

Zhodnocení

Diskuse

Rozhodování o strategii a třídění

Diagnostika a lékařské výkony

Dovednosti – zdravotní péče a komunikace

Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113

9


Obr. 30-3. Modul výcviku s hasiči nebo v areálu jaderné elektrárny zaměřený na zvládání organizace záchranné akce s přítomností radioaktivních nebo chemických látek Prezentace minulých incidentů

Didaktické přednášky o radiačně-nukleárním a chemickém ohrožení a jejich dopadech na zdraví

LÉKAŘSKÁ ČÁST

TECHNICKÁ ČÁST

Vysvětlení:

Demonstrace:

Prostory dekontaminace, ochranný oděv

Technické vybavení

Použití ochranného vybavení a plynové masky

Speciální vozidla a návěsy

Simulační cvičení v plném ochranném vybavení: Intubace, ventilace a žilní vstup na figuríně

Demonstrace a použití:

Postupy osobní dekontaminace

Použití:

Výběr vhodné úrovně osobního ochranného vybavení a oblečení Přístroje pro detekci kontaminace

Debriefing

Interaktivní zpětné probrání nácviku a analýza minulých incidentů 10 Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113

Název článku: Medical student disaster medicine education: the development of an educational resource Autoři: Pfenninger, E. G., Domres, B. D., Stahl, W., Bauer, A., Houser, C. M., Himmelseher, S. Zdroj: Int J Emerg Med (2010) 3: 9–20 Tabulka 30-1. Osnovy výuky medicíny katastrof – Moduly 1–14 Moduly, způsob výuky

a)

Učební cíl

Hlavní obsah

Osnovy pro výuku medicíny katastrof na lékařských fakultách – Moduly 1–3

Modul 1: Přednáška a výuková diskuse k probíraným problémům Úvod do medicíny katastrof, terminologie.

Naučit se definice medicíny katastrof a pochopit obecné zásady řešení katastrof.

Pomoc při katastrofě.

Glosář a běžné definice medicíny katastrof, rozdíly mezi medicínou katastrof a urgentní medicínou, fáze zdolávání katastrofy. Principy pomoci při katastrofě, organizace pomoci, záchranné složky a struktura.

Typologie.

Představit si různorodost katastrof.

Přírodní a technologické katastrofy, terorismus, občanské nepokoje, ohrožení životního prostředí a další hrozby.

Zákony a předpisy.

Pochopit právní prostředí a předpisy pro oblast civilní ochrany a připravenosti na katastrofy.

Právní a administrativní otázky civilní ochrany před katastrofou, zákony pro ochranu při válečných konfliktech, zákony pro činnost záchranné služby a nemocnic, vládní zdroje, úřady.

Modul 2: Přednáška a výuková diskuse k probíraným problémům Organizace zdravotní péče při Pochopit architekturu na místě katastrofě. neštěstí a organizaci akcí, které jsou nutné při koordinovaném řešení hromadného neštěstí a hromadného výskytu akutních onemocnění.

Péče o velké množství pacientů, prostory pro ošetření, úkoly při transportu pacientů.

Funkční zásahy.

Úkoly pro jednotky rychlého nasazení (hygienická služba, psychosociální péče).

Systémy řízení zásahu.

Řídicí struktury při řečení mimořádných událostí a katastrof, řídicí centrum akcí.

Koordinační struktury.

Koordinace, integrace a spolupráce při řízení záchranných akcí prováděných více organizacemi.

Funkční role.

Úlohy při akci – vedoucí lékař, organizační velitel a technický velitel zásahu.

Informační řízení.

Komunikace, koordinace.


Název článku: Medical student disaster medicine education: the development of an educational resource Autoři: Pfenninger, E. G., Domres, B. D., Stahl, W., Bauer, A., Houser, C. M., Himmelseher, S. Zdroj: Int J Emerg Med (2010) 3: 9–20 Moduly, způsob výuky

Učební cíl

Hlavní obsah

Modul 3: Přednáška a výuková diskuse k probíraným problémům Specifika medicíny katastrof.

Taktické postupy lékařské péče při katastrofě.

Získat dovednosti ohledně principů taktického zvládání hromadného výskytu postižených také při kombinovaných typech postižení (např. mechanické úrazy a popáleniny).

Zhodnocení stavu pacienta a třídění: třídicí skupiny, visačky, registrace; primární urgentní péče; fáze operačního řízení na místě neštěstí (např. shromáždění pacientů, ošetřovací prostory, transport). Logistické požadavky péče o popálené, poraněné při výbuchu a střelná poranění (vč. poranění vysokorychlostními střelami), organizace péče o hromadná poranění.

b) Osnovy pro výuku medicíny katastrof na lékařských fakultách – moduly 4–8 Modul 4: Výuková diskuse k probíraným problémům a interaktivní přehled Plány pro řešení katastrof v nemocnicích.

Osvojit si předpisy a principy Zákony o řešení katastrof v nemocnicích traumatologických a evakuačních Nemocniční poplachové plány. plánů nemocnic. Plány připravenosti nemocnic na: - řešení externích katastrof s hromadným příjmem pacientů (vícečetná poranění, intoxikace, infekce a/nebo radioaktivní kontaminace), - řešení interních havárií (požár, evakuace nemocnice).

Modul 5: Výuková diskuse k probíraným problémům a interaktivní přehled Prezentace minulých katastrof Zhodnotit a pochopit omezené a přehled zkušeností z jejich možnosti poskytování lékařské řešení. péče na místě neštěstí a v podmínkách katastrofy na základě zkušeností z řešení katastrof ve světě.

Prezentace minulých katastrof a přístupů k jejich řešení podle přímých zkušeností např. vedoucích lékařů, zásahů po zemětřesení, explozích, u vysoce nakažlivých nemocí, při repatriačních letech a od lékařů Bundeswehru působících ve válečných oblastech ve světě.



Učební cíl

Hlavní obsah

Modul 6: Výcvik pro získávání zkušeností Nácvik přednemocničního a nemocničního třídění.

Vyzkoušet si rozhodovací proces při třídění v prostředí simulované reality.

Cvičení pro výcvik třídění: simulování scénáře záchranné akce (reálné nebo virtuální), např. exploze s hromadným výskytem poraněných – tlaková, mechanická a popáleninová poranění všech třídicích úrovní.

Modul 7: Výcvik pro získávání zkušeností Evakuační cvičení.

Naučit se principy a postupy při provádění evakuace.

Cvičení postupu řídicího štábu (reálné nebo virtuální), např. organizování a provedení evakuace nemocnice, školy, části města…

Modul 8: Přednáška a výuková diskuse k probíraným problémům Život zachraňující urgentní péče při katastrofě.

Naučit se zásady život zachraňující urgentní péče při katastrofě.

Za podmínek katastrofy: provádění život zachraňující lékařské péče o dospělé i děti, např. terapie šoku, tišení bolesti, sedace.

c) Osnovy pro výuku medicíny katastrof na lékařských fakultách – moduly 9–11 Modul 9: Přednáška a výuková diskuse k probíraným problémům Specifická urgentní péče při katastrofě v různých situacích vč. bioteroristických incidentů.

Seznámit se s principy specifické urgentní péče při katastrofě.

Lékařská první pomoc při katastrofě – specifická opatření. Chirurgické a další lékařské ošetření popálenin a tepelných poranění a postižení po explozi, chemickém a biologickém útoku. Epidemiologie a přístupy u teroristických útoků, zbraně, vysoce nakažlivé infekční choroby, sentinelové případy.



Učební cíl

Hlavní obsah

Modul 10: Přednáška a výuková diskuse k probíraným problémům Radiační a nukleární ohrožení, nehody s radioaktivním materiálem, nemoc z ozáření a syndrom, dekontaminace.

Naučit se principy a základy lékařské péče při incidentech s radiačním a nukleárním zářením a kontaminovanými pacienty.

Specifické hrozby radioaktivních látek, s tím související nemoci a radiační syndrom. Osobní ochrana, ochranné a detekční vybavení, speciální zásahové jednotky. Odborná první pomoc, izolace a radiační dekontaminace; dekontaminační postupy při kombinaci mechanického a radiačního poranění s hromadným výskytem pacientů.

Výcvik pro získávání zkušeností Dekontaminace po radiačním postižení.

Seznámit se s praktickou stránkou Cvičení nebo předvedení dekontaminace, a postupy při dekontaminaci. např. v jaderné elektrárně nebo u hasičů.

Modul 11: Přednáška a výuková diskuse k probíraným problémům Chemické a toxikologické ohrožení nebezpečnými látkami nebo zbožím, rizika při transportu, akutní otrava a toxické syndromy.

Poznat principy lékařských protiopatření při incidentech s nebezpečnými chemickými látkami, škodlivinami a zbožím.

Identifikace a zhodnocení rizik ohledně chemických škodlivin a související toxické syndromy. Léčba akutní intoxikace a otravy, ohrožení specifickými jedy. Osobní ochrana, preventivní opatření.

Epidemiologie otrav, hodnocení rizika při hromadné intoxikaci.

Odborná první pomoc, např. zvýšená eliminace toxinů, použití antidot, odborné služby, např. toxikologická centra a laboratoře.

Výcvik pro získávání zkušeností Dekontaminace po chemickém postižení.

Seznámit se s praktickou stránkou Třídění hromadného výskytu a postupy při dekontaminaci. intoxikovaných. Dekontaminační postupy a cvičení.


Název článku: Medical student disaster medicine education: the development of an educational resource Autoři: Pfenninger, E. G., Domres, B. D., Stahl, W., Bauer, A., Houser, C. M., Himmelseher, S. Zdroj: Int J Emerg Med (2010) 3: 9–20 d) Osnovy pro výuku medicíny katastrof na lékařských fakultách – moduly 12–14 Modul, způsob výuky

Učební cíl

Hlavní obsah

Modul 12: Přednáška, výuková diskuse k probíraným problémům a interaktivní přehled Etika a profesionalita.

Seznámit se s etickým kodexem a povinností poskytnout péči relevantní k podmínkám katastrofy.

Ženevská konvence a doplňující protokoly, etický kodex, humanitární imperativy, sociální, morální a etické výzvy při katastrofách.

Zajištění kvality.

Pochopit úsilí o zlepšování kvality a Indikátory kontroly kvality, monitorování programy zvládání rizik při odezvě událostí, nástroje pro hodnocení rizik a na katastrofu. kritických událostí, přístupy ke strukturovanému zlepšování. Příslušná dokumentace.

Modul 13: Výuková diskuse k probíraným problémům a interaktivní přehled Psychosociální péče.

Pochopit principy odezvy na psychický stres.

Prezentace případů pro identifikaci stresových reakcí a přehled terapeutických intervencí.

Naučit se techniky zvládání psychických reakcí na prožitou katastrofu.

Terapeutické postupy k akutní a opožděné stresové reakci, akutní a chronický stresový syndrom, posttraumatická stresová porucha.

Rozeznat potřebu pomoci a Struktura a úkoly zásahových týmů pro iniciovat psychosociální podporu. psychosociální péči. Strategie postupu při psychosociální péči.

Modul 14: Ukončení kurzu Závěrečné zkoušky.

Předvést získané znalosti a dovednosti.

Závěrečné zkoušky studentů – ústní zkoušky a/nebo písemný test.

Vyhodnocení úspěšnosti studia.

Zhodnotit vzdělávací přínos kurzu.

Srovnání testu znalostí studentů před a po proběhnutí kurzu.

Hodnocení kurzu studenty i vyučujícími.

Zajistit plynulé rozvíjení osnov a zlepšování úrovně kvality kurzu.

Souhrnné vyhodnocení kurzu studenty i fakultou.


Název článku: Medical student disaster medicine education: the development of an educational resource Autoři: Pfenninger, E. G., Domres, B. D., Stahl, W., Bauer, A., Houser, C. M., Himmelseher, S. Zdroj: Int J Emerg Med (2010) 3: 9–20 Tabulka 30-2. Úkoly při začlenění osnov – pomoc pro odhad organizační zátěže a nákladů Činnost Popis dané činnosti při tvorbě osnov Organizace programu

Vytvoření skupiny odpovědné za přípravu osnov: sezvání pracovního týmu, jmenování vedoucích a členů týmu, určení cíle. Nalezení interních a externích expertů a přizvání do lektorské skupiny. Navázání spolupráce s místními záchrannými složkami a naplánování společných výukových bloků v terénu, cvičení a simulací. Výukové a etické zadání interních a externích výukových bloků. Ustavení osnov v rámci programu výuky lékařské fakulty a koordinace výukových bloků v rámci přípravy rozvrhů. Organizační přípravy výuky na fakultě z hlediska prostoru a vybavení ve spolupráci s fakultní administrativou. Organizace dopravy na místa externí výuky. Zajištění administrativních a dokumentačních úkolů. Pokud je nutno: vytvoření finanční dokumentace, systému účetnictví a úhrad nákladů.

Rozvoj fakulty / plynulý profesní růst

Spolupráce při budoucím rozvoji fakulty cestou zapojení se do existujících výukových aktivit, plánování a schůzí týmů. Fakultní výcvik lektorů. Další možnost: profesní růst díky účasti na interních i externích rozvojových programech pro univerzitní učitele a pro krizovou připravenost (medicínu katastrof).

Zajištění kvality / plynulý rozvoj osnov

Vývoj systému sběru dat. Analýza výsledků hodnocení kurzu lektory i studenty. Využití hodnocení kurzu a zkušeností pro přehled, závěrečné setkání týmu na konci kurzu a budoucí rozvoj.

Podpora studentů

Poskytnutí rozvrhu osnov a učebních cílů. Poskytnutí obsahu přednášek (skripta nebo CD) jako učebnici a základ samostudia. Vývoj systému sběru dat a analýza dat o zkouškách studentů. Vývoj informačního systému pro stupně hodnocení při zkouškách.

Udržování spolupráce/partnerství

Průběžné posilování a podpora interní i externí spolupráce.

Vedení agendy administrativních/ režijních nákladů

Pokud je nutno: vedení a zpracování přímých a nepřímých nákladů, jako jsou např. telekomunikační náklady.

Další úkoly

Vytvoření plánů pro úpravy kurzu, příp. rozšíření osnov, např. zahrnutí dalších metod (e-learning).

Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113

16


Literatura: 1. Association of American Medical Colleges (2003). Training future physicians about weapons of mass destruction: Report of the expert panel on bioterrorism education for medical students. Washington, D. C., AAMC. Available via: http://www.aamc.org/newsroom/bioterrorismrec.pdf. Accessed: 28 June 2009. 2. Government of the Federal Republic of Germany (2002). Code of Federal Regulation 8. Nouvelle of German Medical Licensure Act. Federal Law Gazette I; Part 1; Paragraph 2, 405 et sequentes. Berlin, Germany. 3. Parrish, A. R., Oliver, S., Jenkins, D., Ruscio, B., Green, J. B., Colenda, C. (2005). A short medical school course on responding to bioterrorism and other disasters. Acad Med 80: 820–823. 4. Markenson, D., DiMaggio, C., Redlener, I. (2005). Preparing health professions students for terrorism, disaster, and public health emergencies: core competencies. Acad Med 80: 517–526. 5. Glotzer, D. L., More, F. G., Phelan, J. et al (2006). Introducing a senior course on catastrophe preparedness into the dental school curriculum. J Dent Educ 70: 225–230. 6. Kern, D. E., Thomas, P. A., Howard, D. M., Bass, E. B. (eds) (1998). Curriculum development for medical education: a six-step approach. The John Hopkins University Press, Baltimore. 7. Pfenninger, E., Himmelseher, S., König, S. (2004). Investigation of the integration of the german public health service into the medical care for catastrophe preparedness and response in the Federal Republic of Germany [extended English abstract]. Federal Office of Civil Protection and Disaster Assistance, Federal Republic of Germany. Zivilschutzforschung Neue Folge Band 54. media consult, Bonn, Germany. Available via: http://www.bbk.bund.de/cln_027/nn_398730/SharedDocs/Publikationen/Publikationen20Forschun g/Band_2054,templateId=raw,property=publicationFile.pdf/Band%2054.pdf. Accessed: 4 July 2009. 8. The UK General Medical Council (2003). Tomorrow’s doctors. Recommendations on undergraduate medical education. Available via: http://www.gmc-uk.org/education/undergraduate. Accessed: 30 June 2009. 9. Gaddis, G. M., Greenwald, P., Huckson, S. (2007). Toward improved implementation of evidence-based clinical algorithms: clinical practice guidelines, clinical decision rules, and clinical pathways. Acad Emerg Med 14: 1015–1022. 10. de Boer, J., Dubouloz, M. (eds) (2000). Handbook of disaster medicine. Emergency medicine in mass casualty situations. International Society of Disaster Medicine, 2nd edn. Brill Academic Publishers, Leiden. 11. Seynaeve, G., Archer, F., Fisher, J. et al (2004). International standards and guidelines on education and training for the multidisci-plinary health response to major events that threaten the health status of a community. Prehosp Disaster Med 19 (suppl 2): S17–S30. 12. Lund, A., Lam, K., Parks, P. (2002). Disaster medicine online: evaluation of an online, modular, interactive, asynchronous curriculum. CJEM – JCMU 4: 408–413. Překlad článku vznikl s finanční podporou Evropského sociálního fondu a rozpočtu České republiky v rámci realizace projektu Podpora spolupráce a vytvoření sítě partnerů mezi institucemi terciálního vzdělávání, VaV pracovišti a veřejným sektorem v oblasti urgentní medicíny, medicíny katastrof a hromadných neštěstí, CZ.1.07/2.4.00/17.0113

17

Název článku: Medical student disaster medicine education: the development of an educational resource Autoři: Pfenninger, E. G., Domres, B. D., Stahl, W., Bauer, A., Houser, C. M., Himmelseher, S. Zdroj: Int J Emerg Med (2010) 3: 9–20 13. Hsu, E. B., Thomas, T. L., Bass, E. B., Whyne, D., Kelen, G. B., Green, G. B. (2006). Healthcare worker competencies for disaster training. BMC Med Educ 6: 1–9. 14. World Federation for Medical Education / International Task Force (2007). WFME global standards for quality improvement in medical education. European specifications. WFME Office Copenhagen, Denmark. Available via: http://www.wfme.org. Accessed: 15 June, 2009. 15. Swing, S. R. (2007). The ACGME outcome project: retrospective and prospective. Med Teach 29: 648–654. 16. ENQU Report to Ministers Meeting in Bergen (2005). Standards and guidelines for quality assurance in the European higher education area. Available via: http://www.enqu.eu . Accessed: 5 June 2009. 17. Patel, V. L., Yoskowitz, N. A., Arocha, J. F. (2009). Towards effective evaluation and reform in medical education: a cognitive and learning sciences perspective. Adv Health Sci Educ Theory Pract. Jan 24 [Epub ahead of print]. 18. Harden, R. M. (2006). Trends and the future of postgraduate medical education. Emerg Med J 23: 798–802. 19. Boonyasai, R., Windish, D. W., Chakraborti, C., Feldman, L. S., Rubin, H. R., Bass, E. B. (2007). Effectiveness of teaching quality improvement to clinicians. A systematic review. JAMA 298: 1023–1037. 20. Della Corte, F. for the Section in Disaster Medicine of the European Society for Emergency Medicine (2008). Minutes of the 1rst EuSEM Section in Disaster Medicine Meeting. Munich, Germany, September 15, 2008. Available via: http://www.eusem.org/ Pages/Sections/DisasterMedicine/EuSEM_Disaster_Medicine.html Accesed: 4 July 2009. 21. Shayne, P., Gallahue, F., Rinnert, S., Anderson, C. L., Hern, G., Katz, E. (2006). Reliability of a core competency checklist: assessment in the emergency department: a standardized direct observation assessment tool. Acad Emerg Med 13: 727–732. 22. Alexander, A. J., Bandlera, G. W., Mazurik, L. (2005). A multiphase disaster training exercise for emergency medicine residents: opportunity knocks. Acad Emerg Med 12: 404–411. 23. 2005 EM Model Review Task Force, Thomas, H. A., Binder, L. S., Chapman, D. M. et al (2006). The 2003 model of the clinical practice of emergency medicine: the 2005 update.Emerg Med 48: e1–e17. 24. Wenk, M., Waurick, R., Schotes, D., Wenk, M., Gerdes, C., van Aken, H. K., Pöpping, D. M. (2009). Simulation-based medical education is no better than problem-based discussions and induces misjudgement in self-assessment. Adv Health Sci Educ Theory Pract 14: 159–171. 25. Carbonaro, M., King, S., Taylor, E., Satzinger, F., Snart, F., Drummond, J. (2008). Integration of e-learning technologies in an inter-professional health science course. Med Teach 30: 25–33.


Vzdělávání studentů medicíny v oboru medicína katastrof: vývoj pramenů vzdělávání Úvod Metody a vývoj osnov

Recommend Documents