Vzdělávání seniorů v ČR

Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s.r.o.

Vzdělávání seniorů v ČR Sociální práce

Vypracovala:

Vedoucí práce:

Eva Grohová

Jarmila Viplaková

Čelákovice 2011

Čestné prohlášení:

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci na téma Vzdělávání seniorů v ČR vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.

V Brandýse nad Labem dne 29. 4. 2011

………………………… Eva Grohová

2

Poděkování:

Ráda bych touto cestou poděkovala Jarmile Viplakové, za odborné vedení absolventské práce, za cenné rady, připomínky a podporu, kterou mi poskytovala po dobu psaní této práce. Také velký dík patří všem dotazovaným respondentům, kteří mi obětovali svůj čas a byli ochotni se podělit o svoje zkušenosti a názory. Ráda bych také poděkovala své rodině za podporu a trpělivost po celou dobu studia na VOŠ MILLS, Čelákovice.

3

Obsah ÚVOD

7

1 CÍL ABSOLVENTSKÉ PRÁCE

9

1.1 Hlavní cíl

9

1.2 Dílčí cíle

9

2 TEORETICKÁ ČÁST

10

2.1 Senior 2.1.1 Senior a stárnutí

10 10

2.2 Gerontologie 2.2.1 Gerontologie jako vědní obor 2.2.2 Hlavní části gerontologie 2.2.3 Obsah sociální gerontologie 2.2.4 Hlavní cíl gerontologie

12 12 12 13 13

2.3 Důchod - nový život 2.3.1 Důležité kontakty seniorů dle J. Cimického 2.3.2 Zdravý stres

14 15 15

2.4 Senioři a jejich postavení v české společnosti 2.4.1 Senioři jako okrajová skupina společnosti 2.4.2 Chudoba 2.4.3 Samota 2.4.4 Osamělost

17 17 18 19 19

2.5 Demografický vývoj

20

2.6 Starší a mladší generace vedle sebe 2.6.1 Mezigenerační solidarita 2.6.2 Pojem „sendvičová generace“ 2.6.3 Ageismus 2.6.4 Společnost pro všechny věkové skupiny 2.6.5 Druhá kariéra budoucí generace

21 21 21 22 22 22

2.7 Dokumenty, které vedly k myšlenkám vzdělávání seniorů 2.7.1 Základní priority opatření ve vztahu k seniorům 2.7.1.1 Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012

24 24 26

2.8 Gerontagogika 2.8.1 Edukační aktivity spojené se seniory 2.8.1.1 Edukace seniorů 2.8.1.2 Preseniorská edukace seniorů

31 31 31 32

4

2.8.1.2.1 ROSA 2.8.1.3 Proseniorská edukace seniorů 2.8.2 Věkový mainstreaming

32 33 34

2.9 Vzdělávání 2.9.1 Celoživotní vzdělávání 2.9.2 Koncepce celoživotního vzdělávání (učení) [www.au3v.vutbr.cz, 7] 2.9.3 Typy vzdělávání 2.9.3.1 Formální vzdělávání 2.9.3.2 Neformální vzdělávání 2.9.3.3 Informální vzdělávání

35 35 36 36 36 36 37 37

2.10 Vzdělávání seniorů 2.10.1 Vzdělávací programy pro seniory 2.10.2 Historický vývoj vzdělávání seniorů 2.10.3 Asociace Univerzit Třetího Věku (AU3V) 2.10.4 Univerzita třetího věku (U3V) 2.10.4.1 Historický vývoj U3V 2.10.4.2 Cíl a poslání univerzity třetího věku 2.10.4.3 Pozitiva a negativa U3V 2.10.4.4 Školy či instituce, které zajišťují činnost U3V 2.10.5 Další místa pro vzdělávání seniorů

38 38 39 40 41 41 43 44 45 46

3 Praktická část

50

3.1 Dotazník 3.1.1 Dramaturgie dotazníku 3.1.2 Vyhodnocení dotazníkového šetření 3.1.2.1 METODOLOGICKÁ ČÁST 3.1.2.2 EMPIRICKÁ ZJIŠTĚNÍ A JEJICH INTERPRETACE 3.1.2.2.1 Základní charakteristiky výběrového souboru 3.1.2.2.2 Výzkumné otázky dotazníku a jejich vyhodnocení

50 51 52 52 54 54 55

3.2 Praxe v Domově s pečovatelskou službou – Stará Boleslav 3.2.1 Charakteristika zařízení 3.2.2 Cílová skupina

67 67 68

3.3 Projekt „Nestárneme – zrajeme k moudrosti“

69

3.4 VLASTNÍ PRAXE V DPS STARÁ BOLESLAV

72

4 DISKUSE

75

ZÁVĚR

79

SUMMARY

82 5

BIBLIOGRAFIE

83

PŘÍLOHY

86

6

Úvod

Stáří je nevyhnutelnou perspektivou každého z nás. Kdo nezemře mlád, ten se stáří nevyhne. Člověk by měl být na něj připraven. V dnešní době se o stáří hodně mluví a píše. Je to proto, že struktura společnosti se výrazně mění. Stárnoucích a starých lidí na celém světě stále více přibývá a naopak se rodí méně dětí. Mladí mají zdraví, sílu, schopnosti a možnosti, především po ekonomické stránce. Staří lidé byli také mladí, za to teď ve stáří jsou částečně, zcela nebo potencionálně nesoběstační. A proto potřebují ochranu a pomoc ze strany mladých lidí. Ale bohužel, v dnešní době a společnosti mladí lidé diskriminují lidi staré. Proč je tomu tak? Že by se mladí báli stáří? Nedokážou si představit, že se jednou také ocitnou ve stáří? Nechtějí si připustit, že stárnou? Téma mé absolventské práce je „Vzdělávání seniorů v ČR“. Toto téma jsem si vybrala z několika důvodů: poslední dobou se v naší společnosti vzdělávání seniorů stává více aktuálním tématem, stále více „dnešních“ seniorů má zájem o toto vzdělávání. Jeden ze zajímavých důvodů také je, že o tomto tématu doposud nevyšlo dostatečné množství literatury. Co se týče samotného vzdělávání seniorů, zajímá mě, o jaké obory mají senioři zájem; jaká je jejich motivace ke vzdělávání; jaké instituce podporují vzdělávání seniorů, také co znamená pojem „Univerzita třetího věku“ a v neposlední řadě jaký je historický vývoj vzdělávání seniorů u nás v ČR. Doufám, že prostřednictvím této absolventské práce se mi podaří zmapovat nejen postoje, ale i názory seniorů, kteří se vzdělávají. Pro vypracování absolventské práce budu získávat informace z dostupné literatury, také

zjišťovat

informace

z internetu,

dále

z rozhovorů

seniorů

z domova

s pečovatelskou službou (DPS) ze Staré Boleslavi a seniorů z Brandýsa nad Labem – Staré Boleslavi a okolí, kteří se vzdělávají. Na konec tohoto úvodu si pokládám otázky: Mohou se senioři bez problému vzdělávat? Mají síly na vzdělávání ve vyšším věku?

7

Vzdělávají se více muži či ženy? Jak sami senioři vnímají své vzdělávání se? Jaká je jejich motivace a důvody vzdělávat se? Věřím, že je to jeden z kroků, jak se více přiblížit ke starým lidem v dnešní době, hlavně ze strany mladých lidí.

8

1 Cíl absolventské práce

1.1 Hlavní cíl

Zjistit, jaká jsou pozitiva vzdělávání seniorů v ČR a jaké jsou jeho možnosti.

1.2 Dílčí cíle

Vysvětlit pojem senior. Definovat pojem vzdělávání seniorů. Vypracovat přehled historického vývoje vzdělávání seniorů v ČR. Zjistit, jaké jsou důvody a motivace seniorů ke vzdělávání. Zmapovat postavení seniorů v naší společnosti. Získat informace, o jaké obory mají senioři zájem. Shromáždit informace o tom, jaké školy a instituce podporují vzdělávání seniorů. Popsat Univerzitu třetího věku. Vypracovat a vyhodnotit dotazník.

9

2 Teoretická část

2.1 Senior

V nedávné době byl pojem senior používán pro osoby starší 60 let. Tato hranice se v poslední době stále častěji posouvá na 65 let. Ve společnosti je někdy ztotožňován s rolí důchodce, ačkoliv to není úplně přesné.

2.1.1 Senior a stárnutí

„Stáří bylo dříve soukromou tragédií člověka, dnes je sociálním jevem“ L. Rosenmayer Obecné dělení seniorského věku: rané stáří (60-74 let, mladí senioři), vlastní stáří (75-89 let, staří senioři), dlouhověkost (90 a více let, velmi staří senioři). *ŠERÁK, 2009, s. 183] Pro označení začátku stáří neboli mezního věku, většina gerontologů (badatelů studujících stárnutí), pokládají hodnoty mezi 60-65 lety. V období mezního věk dochází k psychologickým a fyzickým změnám. Většina lidí začne vykazovat příznaky stárnutí. Někteří gerontologové dělí stáří na: mladší stáří (65-75 let), pokročilé stáří (75 a více let).

10

Ačkoli řada badatelů se rozchází v konkrétních mezních letech, – tak jsou přesvědčeni například o tom, že pokročilé stáří začíná osmdesátým věkem. Zajímavá je Burnsidova kategorizace která dělí stáří na: mladé stáří (60-69 let), zralé stáří (70-79 let), pokročilé stáří (80-89 let), velmi pokročilé stáří (90-99 let). Existuje ještě další varianta, která rozděluje lidi starší 65 let na kategorie třetího věku a čtvrtého věku. „Třetí věk“ označuje aktivní a nezávislý život ve stáří, zatímco „čtvrtý věk“ znamená období, kdy je člověk při zajišťování základních potřeb odkázán na druhé. [STUART-HAMILTON, 1999, s. 20-21] Známky stárnutí mohou být jak tělesné, tak duševní a jsou posuzovány měřítky biologického věku (tělesný stav, který se projevuje tělesným vývojem). [STUART-HAMILTON, 1999]

11

2.2 Gerontologie 2.2.1 Gerontologie jako vědní obor

Pojem gerontologie (z řec. slova geron, gerontos = starý člověk, stařec a logos = nauka). Je to věda o stárnutí a stáří. Tato věda zkoumá hlavně příčiny, mechanismy, zákonitosti a projevy stárnutí. Vypracovává různé vědecké podklady pro zdravé stárnutí a stáří, tyto podklady se týkají i komplexní péče o staré občany. Gerontologie je věda integrovaná, interdisciplinární a komplexní. Poznatky a metody využívá z různých vědních oblastí – například z biologie, lékařství, sociologie, psychologie aj. Má i své specifické metody. Jednou z nich je vědecký experiment – tzv. experimentální gerontologie. Využívá se k získávání nových poznatků a k jejich ověřování ve všech oblastech gerontologie (patří sem například klinický, společenský, biologický experiment).

2.2.2 Hlavní části gerontologie

Gerontologii lze rozdělit na tři části: teoretická gerontologie – teoretické základy pro péči o starého člověka klinická gerontologie – zabývá se stárnoucím a starým člověkem v nemoci a zdraví sociální gerontologie – zkoumá a studuje vzájemné vztahy mezi společností a populací vyššího věku

12

2.2.3 Obsah sociální gerontologie

Snaží se řešit otázky demografického stárnutí (jaký je jeho vývoj, důsledky, kritéria); sociální ekonomické situace seniorů (hmotné zabezpečení, jaké jsou možnosti při pracovním uplatnění); společenského prostředí (bytové poměry, péče o domácnost); také se snaží řešit problematiku sociologickou a sociálně psychologickou ve vztahu ke stáří a stárnutí (rodinné vztahy, problematika osamělosti, sociální izolace, sociální kontakty, chování a postoje seniorů ale i postoje veřejnosti ke starým lidem, aktivity ve stáří); aspekty sociálně lékařské a sociální psychologické v poskytování komplexní péče o seniory (sociální služby, sociální práce, formy a způsoby ústavní péče či terénní péče, výchova ke zdravému stáří a stárnutí apod.); zabývá se i právními a etickými aspekty v péči o staré občany a problematikou stáří (příprava na stáří).

2.2.4 Hlavní cíl gerontologie

Hlavní

cíl

gerontologie

spočívá

v předcházení

předčasnému,

patologickému

a urychlenému stárnutí. Snaha o zdravé stáří a stárnutí, aktivní život, prodlužování soběstačnosti až do pozdního věku, zlepšování kvality života starších lidí. *ZAVÁZALOVÁ, 2001+

13

2.3 Důchod - nový život

„Člověk má vědět, co bude dělat, až nebude moci dělat to, co dělá dosud.“ Ferguson Senioři jako celek netvoří homogenní skupinu. V odborné literatuře jsou popisovány takové vlastnosti, které jsou typické pro tuto skupinu. Uvádějí se často negativní rysy, které obvykle bývají primární příčinou sociální exkluze a diskriminace seniorů. Patří sem např.: ohrožení chudobou, zdravotní omezení, nezaměstnanost, obtížné zvládání moderních technologií, sociální a prostorová izolace, diskriminace, předsudky, systémová segregace, ageismus. Bohužel podle některých analýz jsou tyto jevy potvrzeny. Například se uvádí, že v ČR žije přes 7% důchodců, kteří jsou pod hranicí chudoby. Další údaj uvádí, že z celkového počtu nezaměstnaných tvoří osoby starší 50 let celou jednu čtvrtinu. Tak se senioři stávají celospolečenským problémem. Takové problémy jsou probírány a uváděny v denním a odborném tisku a to je pozitivní. Protože intenzivní medializace napomáhá změnám přístupů při řešení takových problémů. *ŠERÁK, 2009+

Nebývá vždycky snadné vyrovnat se s odchodem do důchodu. Pro někoho může toto období představovat období plné nejistot, prázdnoty a úzkostí. Na druhou stranu odchod do důchodu se také týká nového uspořádání života. Také se dá konstatovat, že se jedná o zlom, který označuje konec jednoho období a začátek dalšího období. PhDr. Eva Jarolímová z pražského Gerontologického centra radí, že je vhodné připravovat se na odchod do důchodu postupně, a to zhruba od padesátého roku věku. Podle ní se příprava týká úpravy životosprávy a dostatku pohybu, společně s budováním sociální sítě. Patří sem také zájmy a koníčky, které člověk dosud provozoval, a v důchodu je může dál rozvinout, popřípadě může začít s novými zálibami, což bývá obtížnější.

14

Člověk by měl myslet i na úpravu svého bytu či domu. Podle Evy Jarolímové je vhodné například pořídit si bezpečný sprchový kout s madly, nebo odstranit domácí spotřebiče, které jsou již zastaralé, dokud má člověk k dispozici finanční zdroje. Známý český psychiatr Jan Cimický říká, že nejdůležitější v tomto období je neopouštět svoje zájmy a záliby, protože člověku ubývá energie a síly k otevírání nových věcí. Proto je potřeba věnovat se tomu, co zbylo.

2.3.1 Důležité kontakty seniorů dle J. Cimického

kontakt s přáteli – jelikož s postupem času člověku přátelé ubývají, tak o to více by si jich měl člověk vážit, kontakt s přírodou – patří sem sport, procházky, výlety apod. Cílem je nezůstat v izolaci svého bytu či domu, kontakt s kulturou a uměním – týká se divadla, koncertů, výtvarných výstav ale i sledování televize, četba knih apod. Zde se jedná o tzv. kulturní „nadstavbu“, která člověka vyzdvihuje a tím i člověk zapomene na stres a deprese. *GENERACE, č. 1, 2008+

2.3.2 Zdravý stres

Podle Cimického je stres pro důchodce velmi důležitý. Samotný člověk se musí naučit tento stres proměnit v tzv. eustres. Jedná se o takový stres (zvládnutý stres), který má člověk ve své moci. To znamená, že by si měl člověk plánovat věci, vytvářet si plnohodnotný program a ten dodržovat. A když toto všechno senior zvládne, tak ta náhlá změna týkající se vstupu do důchodu s člověkem vůbec nezamává a psychicky se nezhroutí. Senior jako člověk už musí uvažovat trochu jinak. Nejdůležitější je, aby si vůbec nepřipouštěl relativitu času.

15

Podle psychologů je důležité nepoddávat se předčasně stáří. Jsou lidé, kteří přijmou status staršího člověka tím, že rezignují na vztahy, na veškerou činnost a prostě se tomu poddají, a to je opravdu zbytečné. Mnoho lidí má takovou představu, že odchod do důchodu představuje vstup do stáří, odchod ze zaměstnání a tím souvisí i zařazení do skupiny starých lidí. U člověka, který ztratí svou profesi, je to stejné jakoby ztratil i svou identitu. Člověk se musí s touto realitou vyrovnat a přijmout ji. Při nástupu do důchodu není nutné přerušit své zaměstnání. Naopak by měli mít senioři možnost pracovat i v důchodovém věku, byt‘ na zkrácený pracovní úvazek a s dostatečnými přestávkami. O tom je přesvědčena Eva Jarolímová, která dodává, že právě starší lidé mohou své mladší spolupracovníky v pracovním procesu obohatit svými celoživotními zkušenostmi, vědomostmi, svou invencí a rozvážností, které kompenzují pomalejší duševní tempo. V tomto věku má každý člověk svůj druh i způsob práce, své tempo, zájmy, představy a také různé možnosti. Pro někoho je nepřijatelné a nepředstavitelné přestat pracovat v důchodu, jiný má představu spojenou s tím, že důchod představuje volnější pracovní tempo. Důležité je smysluplné naplnění volného času v důchodu. Hlavně potřeba být užitečný je významná potřeba každého z nás. Smysluplného naplnění volného času se může týkat hlídání vnoučat, práce na zahrádce, výpomoc a podpora dětem, kontakty s přáteli a sousedy, ale i kontakty se seniorskými organizacemi apod. Na lidské zdraví (jak somatické tak i psychické) má pozitivní vliv aktivní životní styl v důchodovém věku. Se vstupem do důchodu nastává ještě další problém, který se týká finančních prostředků, respektive poměrně se ztenčí finanční tok peněz. V tomto období lidé nemají již tak vysoké nároky. Více se snaží přilepšit svým dětem a vnoučatům. Dochází i ke snížení schopnosti velkého nakupování. Stává se, že člověka ovládne strašlivé trauma z finanční nedostatečnosti, ale také strach z nemoci. Senioři se většinou obávají, že budou závislí na někom druhém. Nejhorší obavou a představou pro seniora je strach z toho, že se stane přítěží, říká Jan Cimický. *PEŠKOVÁ, Generace, 2008, č. 1+ 16

2.4 Senioři a jejich postavení v české společnosti

V současné době je známo, že česká populace je na samotném prahu procesu demografického stárnutí (i podle projektů a analýz ČSÚ). Souhlasím s panem Rabušicem, který říká: stále více lidí žije déle. *RABUŠIC, 1999, s. 18+

Současná úroveň vědomostí o zdraví a schopnosti současné lékařské vědy přispívají k tomu, že smrt před devadesátým rokem života je předčasná. Širší skupiny obyvatel se dožívají stále vyššího věku. I když se jedná o pozitivní fenomén, tak i přesto začal být v laické i odborné veřejnosti vnímán jako problém, který se týká lékařského zabezpečení a dalších sociálních problémů, kde stojí otázka – Kdo to všechno finančně zajistí? *PETŘKOVÁ, RABUŠIC, 1999+

Lidé z kategorie seniorů v ČR tvoří 18,4% (1,88 milionu) populace. Za 30 let bude v seniorském věku podle některých prognóz každý třetí obyvatel. Poklesne pozvolně poměrné zastoupení dětí (až o jednu čtvrtinu) a zdvojnásobí se počet seniorů. Budou mít na to vliv především poválečné ročníky, které začnou překračovat seniorskou věkovou hranici v nejbližší době a nebude to kompenzováno se zvýšenou natalitou. *ŠERÁK, 2009+

2.4.1 Senioři jako okrajová skupina společnosti

Existuje řada mýtů o seniorech, což se podepisuje i na jejich životě. Jeden z přetrvávajících častých omylů o stáří tvrdí, že senior je člověk nemocný, chudý, 17

nepotřebný a osamělý. Senioři ale takové tvrzení s veřejností nesdílí. Tyto tři fenomény – zdraví člověka, sociální kontakty a finanční zdroje jsou velmi důležité pro uspokojení základních životních potřeb ze života člověka, to platí hlavně i v důchodu. Senioři jsou skupinou, která je vytlačována na okraj společnosti. Je také důležité podotknout, že sami čeští senioři nevytvářejí svými projevy sebevědomou a vitální skupinu, ale představují i seniory, kteří neumí smysluplně využít svůj volný čas k naplnění svých zájmů a zálib, na které nebyl dříve čas prostor kvůli pracovnímu vytížení. Zdravotní stav je hlavně předpokladem toho, že budou mít před sebou ještě dlouhé období života, prožijí svá seniorská léta bez zdravotních problémů, což jim umožní vykonávat takové aktivity, z nichž potom vyplývá pocit seberealizace a pocit spokojenosti. Finanční zdroje zase vytvářejí podmínky k tomu, aby se tyto veškeré aktivity mohly uskutečnit. Sociální kontakty – ať již z okruhu rodiny či přátel – vytvářejí zázemí pro takové kontakty, bez nichž je lidský život nemyslitelný. Otázkou stále zůstává, zda jsou skutečně čeští senioři nemocní, osamělí a chudí? *PETŘKOVÁ, RABUŠIC, 1999+

2.4.2 Chudoba

Zde souhlasím s názorem autora Rabušice, že chudoba českých seniorů není velkým problémem, z hlediska současného českého standardu životní úrovně. Naopak, senioři jsou nepřehlédnutelnou vitální skupinou v současné české společnosti, která obsahuje i sociální potenci. Jedná se o takovou skupinu, která je úplně jiná, než ji vidí ti, kteří do této skupiny nepatří. Dnešní lidé ve věku 65 let jsou lidé, kteří by ještě na počátku minulého století byli již dvacet let po smrti a právě dnešní senioři jsou většinou plni svěžesti, činorodosti a aktivity. Vždyť i naše sociální politika má v sobě zabudovaný určitý mechanismus, který brání tomu, aby se senior nepropadl do chudoby tzv. pod hranici životního minima. *PETŘKOVÁ, 1999+

18

2.4.3 Samota

Člověk může v každém věku nalézt oporu nejen mezi činorodými vrstevníky, ale i svým aktivním zapojením do studia či dobrovolnické práce. Měli bychom být navzájem citliví i k osamělosti lidí kolem nás – to znamená nabídnout rozhovor, sousedský zájem, jistotu kontaktu v případě životní krize, při kalamitních situacích či při náhlém zhoršení zdraví. Existují systémy nouzové signalizace, kde se můžeme informovat na příslušném obecním úřadě nebo u seniorských organizací kvůli pocitu bezpečí zejména u starých osamělých lidí. Když se člověka zmocní beznaděj, deprese, apatie, neměl by se obávat vyhledat odborníka – např. psychoterapeuta v poradně pro rodinu, či v krizovém centru, které fungují v každém větším městě. *REVUE 50plus, č. 3, 2008+

2.4.4 Osamělost

Analýza sociálních kontaktů ukazuje, že senioři nejsou osamělí ani izolovaní. Podle výzkumu, který proběhl v roce 1996, se ukazují příznivé výsledky. Pouze 8% respondentů – důchodců uvedlo, že nemají vedle sebe žádnou blízkou osobu, 50% respondentů mělo 1-3 osoby, 37% mělo 4-10 osob a pouhých 5% mělo více než 10 blízkých osob. Celkem 73% respondentů uvedlo, že se scházejí se svými přáteli minimálně jednou za týden. *PETŘKOVÁ, 1999+

19

2.5 Demografický vývoj

Ve starém Řecku a Římě se v této době lidé nedožívali věku přesahující 25 let. V 16. století byla v Evropě průměrná délka života stejná. Až kolem roku 1825 se lidé dožívali kolem 30 věku a v 19. století se hranice pohybovala kolem 40 roku života. V roce 1940 představoval průměrný věk 50 let. *HAŠKOVCOVÁ, 1990+

Dnešní situace v ČR, která se týká struktury obyvatelstva, se zásadně neliší od situace v ostatních vyspělých zemích. V poválečných letech v Evropě i v Americe byl typický relativně nízký podíl seniorů. Existovala hlavně vysoká úmrtnost především v důsledku světových válek i celkové struktury zaměstnanosti. Taková situace se netýkala jen seniorů, ale i samotných dětí což zavinila klesající natalita. Například naše ČR a další jiné země se snažila řešit natalitu populačními explozemi, tzv. baby boomy, ale nakonec tento trend se nepodařilo vykompenzovat. Pro toto období bylo i znakem neobvykle vysoký počet ekonomicky aktivních osob v dospělém věku. Tato situace se v posledních letech v ČR rázem obrátila v pravý opak: z toho vyplývá takový výsledek, že se zvyšuje počet seniorů (nízký počet dětí se vůbec nemění) a ještě k tomu kontinuálně ubývá jedinců ve středním věku. Když se dnešní trendy ve společnosti zachovají, tak naroste mezi lety 1975-2025 podíl seniorů ve světové populaci celkem o 225%. V roce 2050 by v Evropě měli senioři tvořit až 53% populace – tj. nejvýraznější stárnutí v Evropě. Dnes dochází nejen k prodlužování průměrného věku obyvatel, ale rodí se stále méně dětí u většinové populace. Tyto všechny aspekty a poznatky předpovídají stárnutí společnosti, které bude představovat především závažné sociální a ekonomické problémy. Negativně se to určitě projeví v nabídce na pracovním trhu, v systému zdravotní péče a hlavně v efektivnosti důchodového systému. *ŠERÁK, 2009+

20

2.6 Starší a mladší generace vedle sebe 2.6.1 Mezigenerační solidarita

Dnešní staří lidé daleko méně žijí v rodinách svých potomků. Ke svým stárnoucím rodičům se často chovají jejich dospělé děti spíš neuctivě, než tomu bylo dříve. V dřívějších dobách se o staré lidi staraly samy rodiny, zatímco dnes se rodina i příbuzní tohoto závazku zříkají. Což není správné už jen proto, že se tím oslabují rodinné vazby a vztahy ve prospěch individuálního života každého člena rodiny. Existuje skutečnost, kde obě generace nežijí spolu a přitom se vztah nezhoršil, ale naopak se zlepšila jejich finanční a majetková situace obou generací. Je to věc individuální. *PŘIDALOVÁ, Senior Revue, 2006, č. 10+

2.6.2 Pojem „sendvičová generace“

Dle výzkumů, více než polovina lidí nad 60 let, kteří se nemohou o sebe sami postarat, potvrzují, že jim pomáhají pravidelně jejich děti a třetina z nich to tak činí každý den. Asi polovina lidí starších 60 let by dala přednost tomu, kdyby mohla prožít své stáří v domácím prostředí za pomoci dětí a s využitím sociálních služeb, které by jim byli v domácnosti poskytovány. Stárnoucí rodiče mají obavy z toho, že budou svým dětem jen na obtíž, ale zároveň od svých dětí očekávají, že se o ně do jisté míry nějakým způsobem postarají. Senioři si jsou také vědomi toho, jak je v dnešní době těžké sladit pravidelnou pomoc s požadavky zaměstnání. Na druhou stranu jsou zde i obavy, které trápí dospělé děti. Přestože by rádi pomohly svým rodičům, kromě nejistoty se bojí role pečovatele, kterou by měly zvládnout po odborné stránce a pak nejvíce mají strach z nároků na jejich zaměstnání s potřebami rodičů. Z tohoto důvodu se generaci dětí kolem 50 let říká „sendvičová generace“ - tzn. že jsou sevřeni mezi péčí o svou rodinu, potřebami svých stárnoucích rodičů a zaměstnáním. *PŘIDALOVÁ, Senior Revue, 2006, č. 10+ 21

2.6.3 Ageismus

Tento pojem začínají používat sociální vědy od 60. let 20. století. Týká se věkové diskriminace, která se dotýká především starší populace. Společnost si začíná uvědomovat problém mezigenerační solidarity. Téměř polovina obyvatelstva (45%) vnímá stárnutí populace s obavami. Až čtvrtina občanů hodnotí dnešní trendy (zvyšování počtu seniorů, rození málo dětí atd.) jako velmi špatné. Celkový negativní vztah mladší generace k seniorům může mít za příčinu životní styl moderní společnosti, kde je vše zaměřeno na výkon a úspěch. *ŠERÁK, 2009+

2.6.4 Společnost pro všechny věkové skupiny

Jelikož si sama společnost začíná uvědomovat nebezpečí, které vychází z těchto krizových aspektů, postupně navrhuje aktivity směřující ke stabilizaci aktuální situace a k marginalizaci negativních faktorů. Kromě toho se mění i nabídky vzdělávacích příležitostí a možností pro populaci osob v postproduktivním věku. Vzdělávání seniorů bylo dříve motivováno primárně snahou o zvyšování důstojnosti a kvality života. Například pod patronací OSN v roce 1999 byl tento rok vyhlášen jako „rok seniorů“ a jeho mottem byl slogan „Společnost pro všechny věkové skupiny“.

2.6.5 Druhá kariéra budoucí generace

Dnes jsou v popředí spíše ekonomické aspekty. V dnešní společnosti je považována aktivní práce se seniory za společenskou nutnost. Pak se mluví o tzv. druhé kariéře. Ta spočívá v tom, že budoucí generace zaměstnanců bude muset zůstat v pracovním procesu až do vysokého věku, aby se zachoval poměr mezi produktivní a neproduktivní složkou obyvatelstva. V médiích se aktuálně diskutuje o hranici pro vstup do důchodu 22

kolem 70 let. Do důchodu odcházejí často osoby, které jsou fyzicky i duševně zdravé, vysoce kvalifikované, ale kvůli věku pak musejí vstoupit do důchodu. Více seniorů přiznává, že odešli do důchodu proti své vůli a někteří jsou i takového názoru, že by své poslední zaměstnání mohli vykonávat i nadále. *ŠERÁK, 2009+

23

2.7 Dokumenty, které vedly k myšlenkám vzdělávání seniorů

Například Charta základních práv EU z roku 2000, v článku 25 deklaruje, že „…Unie uznává a respektuje práva seniorů na důstojný život, nezávislost a účast na společenském a kulturním životě“. (str. 187, ŠERÁK, 2009) V roce 1982 pod záštitou OSN proběhlo zasedání prvního Světového shromáždění o stárnutí ve Vídni (další taková zasedání proběhla v letech 1992 a 2002). Světová zdravotní organizace (WHO) se také zabývá ve svém projektu „Zdraví pro 21. století otázkou kvality života seniorů“. Je to jeden z podstatných úkolů této organizace. Z těchto všech dokumentů lze vyvodit určité priority.

2.7.1 Základní priority opatření ve vztahu k seniorům

zajištěnost (uspokojení základních biologických potřeb), autonomie (uspokojení potřeby, která se týká samotného rozhodování se), participace (uspokojení potřeby spočívá v zapojení se do společenských procesů), důstojnost (například respekt společnosti), seberealizace (provádění vlastních zájmů).

Pozornost ke starším občanům byla v ČR věnována již před rokem 1989, to potvrzují například „Zásady péče o staré občany“ z roku 1977 nebo Program přípravy na stáří v ČSSR do roku 1990 (1983), Národní akční plán sociálního začleňování na léta 20042006 a Národní program přípravy na stárnutí 2003-2007 (2002). Ten vychází z doporučení,

které

jsou

obsaženy

v různých

mezinárodních

dokumentech

a strategiích. Cílem tohoto programu je: „…vytvoření příznivého celospolečenského 24

klimatu

a

podmínek

pro

řešení

problematiky

stárnutí

a

seniorů.“

(str. 187-188, ŠERÁK, 2009) Tento program je hlavně zaměřen na podporu seniorů v následujících oblastech jejich života: etické principy (16 opatření), přirozené sociální prostředí (9 opatření), pracovní aktivity (17 opatření), hmotné zajištění (7 opatření), zdravý životní styl a kvalita života (10 opatření), zdravotní péče (8 opatření), komplexní sociální služby (17 opatření), společenské aktivity (11 opatření), vzdělávání (14 opatření), bydlení (5 opatření). *ŠERÁK, 2009, str. 188] Z toho vyplývá, že oblast vzdělávání je rozdělena a rozpracována do čtrnácti samostatných opatření, které myšlenkově vycházejí z konceptu celoživotního vzdělávání.

Dnešní senioři v porovnání se svými předchůdci projevují stále větší aktivity, mají širokou škálu zájmů a jsou na tom i lépe ve financování svého zabezpečení. Podle údajů Mezinárodní asociace seniorů (SAI) lidé jako spotřebitelé nad 50 let vlastní ve vyspělých zemích až 75% národního bohatství a uskutečňuji cca 50% všech nákupů zboží charakteru střednědobého až dlouhodobého. Velkou roli zde hraje i rozpad tradičních vícegeneračních rodin, kde automaticky senioři získaly role „dědečka“ nebo „babičky“. Dnešní senioři neboli senioři moderní doby naplňují svůj čas cestováním, 25

vzděláváním, společenskými aktivitami. Proto se senioři stávají v poslední době atraktivním a významným hospodářským fenoménem. Stále více narůstá nabídka služeb pro seniory. *ŠERÁK, 2009]

2.7.1.1 Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012

Tento program byl přijat v lednu v roce 2008. Mezi opatření sem patří uplatňování výše uvedených principů v jednotlivých oblastech, posuzování politiky a opatření z hlediska jejich dopadu na starší osoby. Klade se důraz na zabránění diskriminace věku a ochranu lidských práv. Tento program se řídí hlavním heslem: „Kvalita života ve stáří“. Mezi základní principy tohoto programu patří: Celoživotní přístup Tento princip se nezaměřuje jen na specifická rizika kritických fází života, ale i na specifické potřeby lidí různého věku. Klade důraz na prevenci a přijímá různá opatření k nápravě a kompenzaci již vzniklých poruch a rizik. Celoživotní princip jako princip lze uplatnit v oblasti zdraví, vzdělávání, bydlení, hmotného zabezpečení, zaměstnatelnosti nebo sociální participace. Partnerství vlády a samosprávy Tento princip slouží pro dosažení podmínek pro zdravé, důstojné a aktivní stáří. Místní a regionální samospráva ovlivňuje kvalitu a dostupnost dopravy, bezpečnost, bydlení, sociálních a zdravotních služeb, kulturních či volnočasových aktivit apod. Úloha vlády spočívá v podpoře a spolupráci se samosprávou při realizování stanovených cílů. Důležité je zohledňování rozdílů a specifických potřeb jednotlivých regionů naší země.

26

Mezigenerační vztahy a soudržnost Je potřeba si uvědomit, že jednotlivé generace jsou na sebe vzájemně závislé. Mezigenerační vztahy mají velký význam pro rozvoj jedince i společnost a kvalitu života v každém věku. Rozvoj společnosti se týká všech generací. Generace seniorů má významné postavení v rodinách, komunitách a celé společnosti. Tyto role by měly být podporovány ve společnosti. Velký prospěch pro společnost spočívá ve velké mezigenerační soudržnosti a odstranění věkových bariér. Pozornost věnována znevýhodněným a zranitelným skupinám Tento princip se týká takových skupin, kde hrozí riziko sociálního vyloučení. Patří sem: starší lidé se závažným zdravotním postižením; lidé trpící syndromem demence; duševně nemocní; migranti; ale i obyvatelé, kteří pocházejí ze špatných lokalit venkova či měst. Určitá pozornost musí být věnována osobám, které se staly obětí totalitních režimů, válečným veteránům a dalším podobným skupinám. Genderový přístup Je dokázáno, že ženy žijí bez partnera častěji než starší muži. Rizika mužů a žen jsou velmi odlišná v oblasti zdraví; trhu práce a potřeb. Obecně, zdraví žen je horší než zdraví mužů včetně sociální izolace a některých věkově podmíněných nemocí jako je např.: Alzheimerova choroba apod. Překvapilo mě, že sebevražednost u mužů je vyšší než u žen. Velký význam zastupují neformální a formální (či profesionální) pečovatelé. Celkem dvě třetiny žen tvoří neformální pečovatele. Ze strany politiky se vztahuje ke stárnutí a starým lidem především zdravotní; rodinná; příjmová a důchodová politika. Všechny tyto politiky by měly být genderově spravedlivé. Podpora je tady věnována i samotné péči a pečovatelům. Cílem je zohlednění převažujícího počtu žen ve vyšších věkových kategoriích, zejména rozdílných rizik a potřeb mužů a žen v různých oblastech života.

27

Dialog s občanskou společností a sociálními partnery Do tohoto principu patří organizace, které se zastávají a prosazují zájmy starších osob. Takové organizace jsou považovány za aktivní partnery při tvorbě politiky. Neziskové organizace zavádějí nové služby a svými zkušenostmi a znalostmi přispívají ke zvyšování kvality života starších lidí. Zájmy neziskových organizací jsou různorodé. Důležité je zapojit všechny sociální partnery. Líbí se mi, že tento princip usiluje o zapojení starších osob do řešení takových otázek, které se jich přímo týkají nebo se týkají rozvoje společnosti. Spolupráce mezi občanským sektorem a sociálními partnery se rozvíjí v Radě vlády pro seniory a stárnutí populace. Rada vlády vznikla v roce 2006. Odpovědnost jednotlivce a společnosti Starší lidé by měli usilovat nejen o aktivní roli týkající se odpovědnosti za vlastní život; předávání svých zkušeností; tradic a hodnot, ale i o přínos společnosti; komunitě a rodině. Z toho všeho vyplývá důstojné a aktivní postavení starších lidí. Starší lidé jako všichni ostatní jsou odpovědný za svůj přístup ke svému životu a zdraví. Na druhou stranu by společnost měla poskytovat takové podmínky a rovné šance všem lidem bez rozdílu věku. Kvalita života závisí také na osobní zralosti. Proces jako – stáří, stárnutí a umírání je vnímána jako jedinečná osobní zkušenost. Snižování sociálních a geografických rozdílů Stáří a stárnutí přináší různá rizika. Takové těžkosti a rizika se týkají osob, které byli během svého života určitým způsobem znevýhodněni, mají nízké příjmy či zhoršený zdravotní stav. Řešení může to být podmíněno vzděláním či materiální situací. Cílem je zajistit sociální spravedlnost; rovnost přístupu ke službám a produktům; včetně bydlení; dopravy; zdravotní péče pro všechny starší občany apod. V tomto principu je věnována pozornost územním rozdílům; specifickým potřebám jednotlivých regionů České republiky, zejména rozdílům mezi venkovem a městem.

28

Politika podložená důkazy Politika v takovém programu musí vycházet z podložených a ověřených výsledků, které musí být monitorovány a vyhodnocovány. Proto je důležité vycházet z výzkumů a objektivních dat. Tento princip opět spadá do politiky sociálních služeb, bydlení, zaměstnanosti, zdravotní péče, vzdělávání apod. Jsou zde stanovené výzkumné priority, které vycházejí z „Programu výzkumu v oblasti stárnutí pro 21. století“. Tento program byl zpracován a přijat ve Valencii v roce 2002. Byl přijat ve spolupráci Mezinárodní gerontologické a geriatrické asociace a Programu OSN – pro stárnutí. Důstojnost Každý člověk má právo na seberealizaci a svobodnou volbu. Tyto hodnoty je potřeba zajistit všem občanům, nejen zdravým lidem. Důstojnost hlavně vyžaduje uspokojování kulturních a duchovních potře; tzv. „zplnomocnění“ a především aktivní nezávislost. Z důstojnosti jako hodnoty, vychází právo volby spolurozhodovat se o způsobu, rozsahu a místě poskytování péče a pomoci. Informovanost a mainstreaming Kvůli nedostatku podpory; zájmu; neznalosti; nejistoty nebo ageismu, dochází u starších lidí k neuspokojování jejich potřeb ani potenciálu. Je potřeba znát preference, potřeby, rizika omezení starých lidí různých skupin. Cílem je zabránit sociálnímu vyloučení a škodám, které mohou nastat jedinci; jeho rodině; případně společnosti. Strategické priority národního programu jsou: Aktivní stárnutí Prostředí a komunita vstřícná ke stáří Zlepšení zdraví a zdravotní péče ve stáří Podpora rodiny a pečovatelů Podpora participace na životě společnosti a ochrana lidských práv 29

Opatření priorit se týká zvýšení nabídky a dostupnosti celoživotního vzdělávání pro zaměstnavatele

a

zaměstnance.

Je

tady

důležitá

podpora

zaměstnavatele

a zaměstnance co investující do zvyšování znalostí a dovedností starších pracovníků. Velmi důležití jsou i zaměstnavatele, kteří poskytují podmínky pro odchod do důchodu a podmínky pro zaměstnávání důchodců. [www.mpsv.cz/cs/, 2]

30

2.8 Gerontagogika Počátky této vědy sahají až do poloviny 20. století jako samostatná věda z pohledu vzdělávání dospělých. V praxi se mohou objevovat i názvy jako gerontogogika, gerontopedagogika a někteří slovenští autoři dokonce využívají pojem geroagogika. Tato věda se původně zabývá teorií výchovy a vzdělávání pro stáří a ve stáří. V dnešní době gerontagogika vychází z pojetí, který zahrnuje veškeré edukační aktivity.

2.8.1 Edukační aktivity spojené se seniory

Edukace seniorů Preseniorská edukace Proseniorská edukace

2.8.1.1 Edukace seniorů

Problém aktivního stárnutí z psychologického hlediska se předpokládá, že jsou ve stáří zachovány všechny majoritní potřeby a to především potřeby aktivity a užitečnosti. Během edukační práce se staršími občany se hlavně jedná o saturaci těchto potřeb: Nezávislost – tato potřeba se týká přístupu ke službám a vzdělávání, Seberealizace – na základě této potřeby se vyvíjí osobnostní potenciál, přístup ke zdrojům kulturních, vzdělávacích, rekreačních a duchovních, Důstojnost – slušné zacházení se seniory, v této souvislosti vznikají problémy zneužívání a vykořisťování, Participace – senior se sám rozhoduje, zakládají různé spolky a sdružení a také předávají vlastní poznatky, 31

Dostupnost péče – patří systém ústavní péče, senioři mají přístup ke zdravotnickým, právním a sociálním službám.

2.8.1.2 Preseniorská edukace seniorů

Východiskem tohoto přístupu je, že senioři prožívají své stáří, které je ovlivňováno předcházejícími životními etapami. V praxi platí tvrzení, že člověk zvládne svou životní etapu na základě toho, jak se mu podařilo kvalitně prožít předcházející etapu. Proto se doporučuje začít seznamovat se s veškerými okolnostmi, které se týkají stárnutí a odchodem do důchodu, již v etapě plného pracovního nasazení. Jde o tyto aspekty: Sociální aspekty – týkají se přípravy na životní změnu způsobenou odchodem do důchodu; jedinec vyhledává možnosti jak aktivně a kvalitně využít volný čas; znalost nabídky aktivit a navazování mimopracovních kontaktů, Zdravotní aspekty – patří sem prevence chorob; určitá znalost hlavních fyziologických změn - které jsou způsobeny stárnutím a s tím souvisí i příprava jak minimalizovat důsledky takových změn, Ekonomické aspekty – jak řešit budoucí finanční situace (např. pojištění zdravotní, penzijní a životní); vytvoření vhodného materiálního zázemí a také jak adekvátně uspořádat bydlení (např. výměna bytu za menší apod.).

2.8.1.2.1 ROSA Pomocí hesla ROSA lze vyjádřit cíl tohoto edukačního působení: R = racionální postoj (jedinec pochopí proces stárnutí, pokud bude mít dostatek informací), O = orientace na budoucnost (aby si jedinec dokázal plánovat svůj čas), S = sociální kontakty (jedinec by se měl zúčastňovat společenských aktivit; mít přátele), A = aktivita (sem patří záliby, koníčky apod.). 32

Nejrizikovějším faktorem bývá doba, neboli čas, kdy člověk odchází do důchodu a opouští svou pracovní proces. Tato změna je spojena se ztrátou dřívějších jistot. Právě nové jistoty získávají senioři velmi pomalu a složitě. Při náhlém přechodu do důchodu často senioři pociťují silný stres, pokles svých příjmů, také se objevují zdravotní problémy a zhoršují se některé osobnostní schopnosti. Dalším ohrožujícím faktorem se stává nadbytek jejich volného času, protože ho často senioři nedokážou smysluplně a kvalitně využít. Ve školním nebo pracovním věku je doba volna dobou na zotavení, zatímco ve stáří tato funkce zaniká. Pouze někteří důchodci jsou pak ochotni k pravidelné činnosti, protože odchod do důchodu vede ke ztrátě životního rytmu. Aktivní jedinci samozřejmě pak inklinují spíše k aktivnímu využití důchodu.

2.8.1.3 Proseniorská edukace seniorů

V ČR stále existují mezigenerační bariéry, které způsobují napětí, nedorozumění a různé konflikty (vzniká ateizmus). Většina jedinců vyrůstala ve více generační rodině. Již od dětství se stáří přirovnávalo ke zcela přirozenému fenoménu. Proto občané moderní společnosti nejsou na jednotlivé aspekty stáří či stárnutí připraveni. Vztahy mezi generacemi se zhoršují na základě rozpadu tradiční-vícegenerační rodiny a nedostatku osobních zkušeností. Cílem tohoto přístupu je vytváření pozitivního obrazu o seniorech a překonávat již zmíněný ageismus. Dřívější autentickou zkušenost z rodinného prostředí mají nahradit edukační aktivity. Dá se předpokládat, že vlivem celkového stárnutí obyvatel bude značná část předsudků společnosti postupně vytlačována. Senioři budou aktivně pronikat do všech oblastí společenského života, včetně oblasti pracovní. Předem stanovených cílu lze dosáhnout prostřednictvím skupinových aktivit. Ve skupinových aktivitách se setkávají a seznamují jedinci různých věkových skupin. Tento model se nazývá integrační vzdělávání. Působí zde i velký vliv masmédií.

33

2.8.2 Věkový mainstreaming

Aktivity, které nabízejí vzdělávací organizace, jsou zaměřené speciálně na seniory jako výraznou menšinu. Senioři se zúčastňují různých výstav, přednášek určené pro dospělé jako celku. Současným velkým problémem, který se týká nejen seniorů, zahrnují různé bariéry

v dopravních

prostředcích,

ve

veřejných

budovách

například

chybí

bezbariérové vchody apod. Takové problémy by měly řešit kraje, obce a stát (boj proti sociální exkluzi určitých skupin obyvatel – např. matky s kočárky, malé děti apod.). Měla by zde být tzv. volnost využívat např. dopravní prostředky, veřejné budovy, aby se jedinec mohl plně aktivně zapojit do společenského života. S touto problematikou souvisí dokument s názvem „Evropská koncepce přístupnosti“ z roku 1996 – uplatňuje se zde princip tzv. „univerzálního designu“, který vylučuje rozdělení populace na zdravé osoby a osoby handicapované. Když se tvoří vzdělávací program pro seniory, mělo by se hlavně vycházet z různorodosti dané skupiny. Senioři se odlišují psychikou, fyzickou zdatností a poznávacími schopnostmi. Jedná se o tzv. věkový mainstreaming. Vzdělávací instituce při realizaci svých aktivit by měly vycházet z principu rovných příležitostí a brát v úvahu pozitivní i negativní dopady na určitou skupinu. Mainstreaming lze také chápat jako politický nástroj sociální inkluze. V posledních letech se mluví o věkovém mainstreamingu jako o jednom z nástrojů boje proti diskriminaci, stigmatizaci a stereotypizaci starších lidí. Úkolem institucí je také aplikovat nové postupy, organizační řešení a především efektivněji využívat stávající zdroje a techniky. Cílem mainstreamingu by mělo být: „…zajistit každému svobodu rozvíjet své osobní schopnosti a činit tak bez omezení daných ve věkových rolích, přičemž případné rozdílné chování, aspirace a potřeby osob v různém věku jsou považovány za rovné a jsou stejně hodnoceny a podporovány.“ [ŠERÁK, 2009, s. 195]

34

Prostorové uspořádání a organizace edukačních aktivit jsou důležité základní určité požadavky. Patří sem například požadavek dostupnosti místa konání aktivit; vhodná intenzita osvětlení v prostoru; bezbariérové prostory; dostatečná hlasitost při výkladu; přiměřená velikost a grafika informačních a vzdělávacích materiálů apod. *ŠERÁK, 2009+

2.9 Vzdělávání

Pojem vzdělávání – je to proces cílevědomého zprostředkování, osvojování a aktivního utváření soustavy vědeckých, intelektuálních, technických dovedností a zkušeností jedince. Jedná se také o proces, kde se utvářejí morální rysy a zájmy jedince. Účelem tohoto procesu je utváření osobnosti, individualizace společenského vědomí; což je součástí socializace člověka. Zaujalo mě, že lze rozlišit vzdělávání - jako činnost lektora a vzdělávání se - jako činnost účastníka vzdělávacího procesu. Jinak řečeno se také jedná o společensky zabezpečovanou činnost vzdělávacích institucí – neboli škol všech stupňů a zaměření, včetně institucí zabývající se vzděláváním dospělých a seniorů. [www.andromedia.cz, 5]

2.9.1 Celoživotní vzdělávání

Pojem celoživotní vzdělávání lze jinak nazvat jako kontinuální vzdělávání a permanentní vzdělávání. V roce 1996 se začíná více užívat pojem „učení“ místo pojmu „vzdělávání“ – tj. celoživotní učení (CU). CU nelze se vzděláváním dospělých přímo ztotožňovat, i když vzdělávání dospělých je jednou z jeho nejvýznamnějších složek. Hlavní cíl spočívá: v zajištění možnosti učení se; přístupu ke vzdělání po celý život; zpřístupnění a nabídce vzdělávání až do úrovně osobnostních možností (což je věc individuální, např. jaké jsou intelektové předpoklady jedince apod.). Jedinec má

35

možnost se vzdělávat v různých svých stadiích svého rozvoje. Opět záleží na tom, jaké má jedinec možnosti a zájmy. [www.andromedia.cz, 3]

2.9.2 Koncepce celoživotního vzdělávání (učení)

Koncepce celoživotního vzdělávání formulovaly mezinárodní organizace, která mění takové to tradiční pojetí vzdělávání: mezi tyto organizace patří OECD, UNESCO a Evropská unie. Zahrnuje školní učení; určité instituce; učení je časově omezené na určitý věk a hlavně nabízí vzdělávání z nejrůznějších zdrojů. Zabývá se učením a poznávacími aktivitami v průběhu života člověka. [www.au3v.vutbr.cz, 7]

2.9.3 Typy vzdělávání 2.9.3.1 Formální vzdělávání

Tento typ vzdělávání probíhá ve vzdělávacích institucích, včetně ve školách. Existují zde právní normy a předpisy, které definují cíle, obsahy, způsoby hodnocení, funkce a jiné organizační záležitosti těchto institucí. Zahrnuje základní vzdělání, střední vzdělání, střední vzdělání s výučným listem, střední vzdělání s maturitní zkouškou, vyšší odborné vzdělání, vyšší odborné vzdělání na konzervatoři, vysokoškolské vzdělání. Tímto studiem lze získat certifikát o vzdělávacím stupni, vysvědčení, diplom apod. Dle výzkumu (EUROSTAT) z roku 2003 potvrzuje, že střední a starší věkové slupiny nad 45 let se formálního vzdělávání v ČR prakticky neúčastní vůbec. Jedna z příčin je chybějící silná motivace dál se vzdělávat a další příčina spočívá v tom, že se většina VŠ a také část VOŠ vrací k tzv. distančnímu systému; večernímu a dálkovému studiu. Metody, aby byly atraktivní pro dospělé zájemce o studium, jsou bohužel často nedostatečné. *RABUŠICOVÁ, RABUŠIC, 2008+

36

2.9.3.2 Neformální vzdělávání

Toto vzdělávání slouží k získání vědomostí a dovedností, ale neslouží k získání stupně vzdělání jako u formálního vzdělávání. Tyto vědomosti a dovednosti pomáhají zlepšit člověku nejen pracovní, ale i společenské uplatnění. Patří sem zájmové vzdělávání, vzdělávání seniorů, občanské a rodinné vzdělávání, profesní vzdělávání apod. Neformální vzdělávání poskytují nestátní neziskové organizace, různé soukromé vzdělávací instituce, ale může probíhat i v zařízeních zaměstnavatelů. Zahrnuje veškeré volnočasové aktivity – pro děti, mládež a dospělé; kurzy cizích jazyků; rekvalifikační kurzy; počítačové kurzy; různá školení a přednášky. Jedinou podmínkou neformálního vzdělávání je účast odborného učitele, lektora, nebo vedoucího co prošel nějakým školením. *RABUŠICOVÁ, RABUŠIC, 2008+

2.9.3.3 Informální vzdělávání

Je to jeden z nejstarších způsobů učení. Tento typ učení také slouží k získávání a osvojování vědomostí, dovedností, každodenních zkušeností. Může probíhat v rodině, v práci, ve volném čase ale i formou sledování televize. Dá se říci, že se zde člověk svými aktivitami vzdělává uvědoměle i neuvědoměle. Podle výzkumu (EUROSTAT) se v ČR informálně učí jen 20% obyvatel. Informální vzdělávání je spíše neorganizované, nesystematické a institucionálně nekoordinované. Je zajímavé, že existuje i Zákon o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Tento zákon poskytuje zhodnocování informálního a neformálního učení na národní úrovni. *RABUŠICOVÁ, RABUŠIC, 2008+

37

2.10 Vzdělávání seniorů

Vzdělávání seniorů dle andragogického slovníku se jinak nazývá vzdělávání občanů v důchodovém věku. Bývá realizováno v různých formách: jako integrace seniorů do normálního vzdělávacího systému nebo jako samostatná instituce. V ČR existují Akademie třetího věku (různé činnosti kulturně-osvětového a socio-kulturního charakteru), Univerzita třetího věku (U3V) a Kluby třetího věku (dobrovolná seskupení starších občanů). [http://www.andromedia.cz, 4]

2.10.1 Vzdělávací programy pro seniory

Vzdělávací programy pro seniory lze rozdělit do třech skupin: 1. První skupina zahrnuje čtyři nejrozšířenější instituce, které pořádají vzdělávací programy pro seniory. Mezi tyto instituce patří již zmíněná Akademie třetího věku (ATV), Univerzita třetího věku (U3V), Kluby seniorů a různá Seniorská centra. 2. Druhá skupina zahrnuje několik druhů vzdělávacích programů pro seniory. Tyto programy probíhají nejen v ČR, ale i na Slovensku. Patří sem různé letní kurzy pro seniory (letní semestry); trénování paměti; také vzdělávací a poznávací zájezdy pro seniory; programy týkající se přípravy na stáří a zdravého stárnutí apod. 3. Do třetí skupiny může patřit například vzdělávací činnost veřejných knihoven; programy, které jsou hlavně zaměřeny na fyzickou stránku seniorů; různé poradenské služby pro seniory apod. *PETŘKOVÁ, 1999+

38

2.10.2 Historický vývoj vzdělávání seniorů

Počátky historického vývoje vzdělávání seniorů začínají rokem 1973 ve francouzském městě Toulouse. Používal se i název „Univerzita pro seniory“. Cílem takové univerzity bylo vytvoření druhého životního programu. Tento program sloužil hlavně pro staré lidi, kteří si nemohli dříve studium dovolit; nebo neměli dříve čas na studium. Tito lidé se mohli vzdělávat ve stejném ale i jiném oboru, který se jim líbil. V Evropě kolem roku 1980 existuje již celá řada takových univerzit (v této době více jak 100 univerzit pro seniory). Největší počet zaznamenaly Polsko, Belgie, Franci, a Španělsko. Je velmi zajímavé, že tento typ univerzit třetího věku se v amerických zemích tolik neuchytily, jen v Evropě. Zakladatel a tvůrce první Univerzity třetího věku (v Toulouse) je francouzský profesor lékařství Pierre Vellas, který se stal později i prezidentem tzv. Asociace univerzit třetího věku (AU3V) se sídlem v Toulouse. *HAŠKOVCOVÁ, 1990+

Rokem 1986 začíná historie českých U3V. První kurzy probíhaly na Univerzitě Palackého v Olomouci, potom následovala Univerzita Karlova v Praze a její Lékařská fakulta v Plzni. Vznik těchto univerzit je hodně spojován s Československým červeněným křížem a Československou gerontologickou společností z důvodu hlavního tématu vzdělávání - zdraví a jeho prevence. V roce 1992 vznikla další U3V, ale tentokrát v Českých Budějovicích. Zde byl představen první ucelený zdravotně sociální obor „Péče o člověka a jeho zdraví“. Později v květnu v roce 1996 první absolventi této univerzity založili tzv. „Klub absolventů Univerzity třetího věku“. U3V v Českých Budějovicích je považována za velmi kvalitní, protože organizuje hodnotné programy celoživotního vzdělávání. Dokonce v roce 1998 získala podnětné a důležité kontakty v Evropě, které poté promítla a využila do přípravy nové koncepce vzdělávání seniorů. Listopad 1999 je významný, protože proběhla první konference s názvem „Univerzity třetího věku v České Republice“, a to s mezinárodním

39

obsazením. Tuto konferenci zajistila Národní koordinační rada a finančně se na tom podílela Nadace města České Budějovice. *ŠEMBEROVÁ, 2007+ Důležitá změna v historickém vývoji nastala v roce 2000. V tento rok všechny technicky zaměřené vysoké školy v ČR (ČVUT, VUT), začaly organizovat kurzy z oboru moderní technologie, dále obory komunikačních či informačních systémů. Cílem těchto škol je zajištění plnohodnotného života seniorů, který především vyžaduje spojení se současnou společností. Tento cíl se stal i mottem takových škol. [www.ihned.cz, 1]

2.10.3 Asociace Univerzit Třetího Věku (AU3V)

AU3V je občanské sdružení institucí. Tyto instituce nabízejí aktivity ke vzdělávání. Vzdělávání zde probíhá na vysokoškolské úrovni a je určeno zejména pro občany České republiky, kteří jsou již v důchodovém roku. Své sídlo má v Brně. AU3V vznikla v roce 1993 z iniciativy dobrovolníků, kteří se zajímali o vzdělávání seniorů. Byli to dobrovolníci, kteří působili na univerzitách a zabývali se touto problematikou nejen v evropském, ale i ve světovém měřítku. V současné době má 31 aktivních členů. Tato asociace má tři hlavní cíle: 1. stará se o rozvoj mezinárodních kontaktů, 2. zabezpečuje vzájemnou informovanost svých členů, 3. usiluje o ustanovení udržitelného systému pro financování vzdělávání seniorů. [http://au3v.vutbr.cz, 6] Jak jsem již zmínila, jeden z hlavních úkolů asociace je rozvíjení mezinárodních kontaktů. Mezi evropské organizace sem patří kontakty s organizací EFOS (European Federation of Older Students), AIUTA (International Association of the Universities of 40

the Third Age) a evropské informační a komunikační sítě LiLL (Learning in Later Life, ZaWiW, Deutschland, University of Ulm). Existuje zde předsednictvo, které řídí činnosti AU3V. Dne 12.1 2011 bylo zvoleno na Valném shromáždění předsednictvo, které v současné době rozhoduje o činnostech asociace. Předsedou se stal Prof. Ing. Petr Vavřín, DrSc., tajemníkem Lenka Shromáždilová a pak tu jsou ještě další členové. Zaujalo mne, že jeden z členů je i paní Doc. PhDr. Jana Šemberová, CSc., což je autorka různých článků, které jsem použila pro vytvoření této absolventské práce. S většinou názorů, které má, souhlasím, protože se sama zabývá problematikou vzdělávání seniorů. Sekretariát AU3V sídlí v Brně. MŠMT až do roku 2004 tento typ vzdělávání nijak finančně nepodporovalo a proto univerzity musely shánět finance jinde. Od roku 2004 poskytuje MŠMT těmto univerzitám cca 15 milionů korun ročně. [http://au3v.vutbr.cz, 9 / ŠEMBEROVÁ 2007]

2.10.4 Univerzita třetího věku (U3V)

2.10.4.1 Historický vývoj U3V

Univerzita třetího věku je jedna z nejdůležitějších institucí seniorského vzdělávání. Je zajímavé, za jak krátkou dobu své existence prošla takovým vývojem, což je možné poznat na zrychlování životního tempa naší společnosti. Počátky vzdělávání dospělých, resp. seniorů sahají až do 14. století. Jedná se o dobu, kdy náš český panovník Karel IV. neboli otec vlasti založil první pražskou univerzitu. Jeden z cílů bylo, aby se „nemuseli obyvatelé království doprošovat almužny někde v cizině, ale aby nalézali místo u královského stolu k hostině připravený“. To dokládá listina z roku 1348, kde Karel IV. zve všechny občany království českého ke stolu vědění bez rozdílu věku. Univerzity tohoto typu nabízejí vzdělávání občanům, kteří jsou již

41

v seniorském věku. Dochází zde k naplňování idejí J. A. Komenského a i idejí, které měl J. E. Purkyně jako nutnost celoživotního vzdělávání. V období mezi dvěma světovými válkami probíhalo celoživotní vzdělávání na Univerzitě Karlově, kde existoval v této době systém tzv. „Univerzitních extensí“, tj. přednášek těch nejzkušenějších univerzitních učitelů pro širokou veřejnost. Tito učitelé se snažili popularizovat novinky vědy a kultury v československém rozhlase. Úroveň této osvěty je velmi vysoká, což se dá rozpoznat z publikací, které byly vydávány pro širokou veřejnost. Podobný systém neexistoval pouze v Praze, ale například i v Plzni – zde Lidová univerzita Husova pořádala přednášky od známých odborníků. Mezi první české univerzity třetího věku patří: Karlova, Masarykova a Palackého. Nejen tyto univerzity, ale také vysoké školy technické a další vysoké školy procházely určitým vývojem. To mělo celkový dopad na měnící se svět, který samy měnily a který měnil naopak zase je. Jen původní ideály zůstávaly stejné. Vždy byly internacionální, interdisciplinární a intergenerační a proto byly považovány za centry české kultury (i v době politického temna). Dokonce se říká, že moc vzdělávání pomáhala národu taková těžká období přežít. Jak jsem se již zmiňovala, tvůrce první Univerzity třetího věku byl P.Vellase ve Francii. Ale již v roce 1969 vznikla ve Velké Británii Open University, která se nejvíce věnovala především seniorům v rámci celoživotního vzdělávání. Proběhl jakýsi kontinuální vývoj různých svépomocných klubů (hlavně v Británii) a akademií. Například ve Francii nebo ve Švýcarsku senioři studují odděleně od vysokoškoláků. Ovšem také existují tzv. „intergenerační studia“ v Rakousku a Skotsku, kde senioři studují společně s vysokoškolskými studenty. Nejen vývoj v okolních evropských zemích byl tak pestrý, ale dokonce i u nás v zemi proběhly různá stádia. Na začátku zde existovaly kurzy, které byly pořádány pomocí institucí např. Gerontologické společnosti; Červeného kříže; Svazu důchodců; Socialistické akademie aj., které s tím začaly již v šedesátých a sedmdesátých letech. Vývoj se dostal až ke generačnímu modelu univerzity třetího věku v celé naší republice. Poté nastoupila normalizační doba, která spíš brzdila vzdělávání seniorů. Proto první univerzita třetího věku vznikla v 80. letech na Palackého univerzitě v Olomouci 42

a Karlově univerzitě v Praze v roce 1987. O semestr později se zrodila také v Plzni na Lékařské fakultě. V těchto dobách probíhal silný tlak totalitního režimu a zajímavé na tom je, že tady byly obory, které přímo odolávaly totalitnímu režimu – týkalo se to lékařské a přírodní vědy. I dodnes jsou to obory velmi oblíbené. Po sametové revoluci se začaly U3V rozvíjet nejen na všech fakultách univerzit a vysokého učení technického, ale i na Vysokých školách neuniverzitního typu. Dnešní celoevropský zájem seniorů vede směrem k moderní elektronice. Vzdělávání v oblasti počítačů se stále více stává běžnou tématikou programů U3V. Z toho vyplývá, že vývojové tendence vědy, techniky a celé společnosti se odrážejí v seniorském vzdělávání.

Vývoj univerzit třetího věku lze přirovnat vývoji celé naší společnosti, včetně celoevropských vlivů působící na kulturní život naší země. Odráží se zde také poměry společenské a celosvětové trendy civilizačního vývoje. U3V jsou již dnes skoro na všech klasických, ale i nových vysokých školách. Především vycházejí z kulturních tradic naší země. Rozdíl mezi U3V u nás a v zahraničí je, že naše univerzity tohoto typu mají univerzitní charakter výuky seniorů. *SLÍPKA, 2004+

2.10.4.2 Cíl a poslání univerzity třetího věku

Veškerou nabídku vzdělávání zde zajišťují vysoké školy a jejich fakulty. Univerzity třetího věku jsou určeny pro seniory s maturitou, ale jsou i fakulty, které na této podmínce netrvají. Týká se seniorů, co ukončili výdělečnou činnost, nebo se jedná o invalidní občany apod. Je to garantována nejvyšší možná vysokoškolská úroveň přednášek. Kurzy trvají obvykle od jednoho do šesti semestrů. Jsou zde zavedeny studijní poplatky, které mají spíše symbolickou hodnotu. Tyto ceny se pohybují kolem

43

stokorun, vyjímaje oborů, u kterých se částka několikanásobně zvyšuje, například výtvarnictví atd. První U3V na našem území se začaly formovat výhradně ve zdravotní sféře, často s přímou pomocí nebo pod dohledem zdravotnických organizací. Projevil se hlavně zájem účastníků o praktické znalosti, které souvisejí s každodenním životem a s prevencí. Dnešní škála studijních oborů je podstatně větší. Každá vysoká škola se zaměřuje na určitou oblast (aktivitu), která se liší podle typu zaměření. Přednášky navštěvuje pět až sto zájemců. Největší zájem je o obory zaměřené na psychologii, medicínu, dějiny umění a práce s počítačem. Senioři jsou hodnoceny ze strany přednášejících lektorů. Ti o nich říkají, „jsou to studenti, které jsou vnímavé a aktivní“. Jejich úroveň vědomostí je překvapivě vysoká a s výsledky jsou na tom mnohdy lépe, než o padesát let mladší studenti – kolegové. Základním cílem není jen získání nových vědomostí a zkušeností, ale i možnost seznámit se s novými lidmi a navázat nová přátelství. V rámci studia U3V vznikla i různá seniorská sdružení a kluby absolventů, která pořádají další podobné programy. Asociace univerzit třetího věku sdružuje více než 45 vysokých škol či fakult organizující U3V. Dokonce spolupracuje s organizacemi podobného typu jako např. AUITA (mezinárodní Asociace univerzit třetího věku) a EFOS (Evropské sdružení starších studentů na univerzitách). *ŠERÁK, 2009+

2.10.4.3 Pozitiva a negativa U3V

Kurzy U3V nejsou totožné s akreditovanými studijními obory vysokých škol. Mají podobu přednášek. Převažuje zájmový charakter. Senioři mohou tak smysluplně trávit volný čas, získávat nové vědomosti, poznatky popřípadě schopnosti. Účastníci občas kritizují: za prvé že nemohou dosáhnout formální kvalifikace a za druhé že jsou striktně odděleni od řádných studentů a důsledkem je zamezování mezigeneračního dialogu. Například v Rakousku tento druh studia má formu kvalifikačního vzdělávání a ve třídách se setkávají staří i mladí studenti. Další takový systém je zaveden i ve Francii, 44

Švýcarsku, Skotsku či Dánsku. Tento typ studia nalezneme i u nás v ČR, ale jde o izolované případy. Například Vysoká škola ekonomická v Praze – v roce 2002 zpřístupnila posluchačům a účastníkům U3V některé kurzy bakalářského programu, kde se senioři vzdělávají na přednáškách společně s mladšími studenty. Na druhou stranu nabídka je omezena na dva předměty za jeden semestr. Podobné aktivity tohoto principu probíhají na Univerzitě Palackého v Olomouci, FAMU či PF ZČU v Plzni. Mezi další nedostatky U3V patří relativně malá nabídka (kapacita) kurzů – senioři kteří podávají přihlášku, čekají dokonce jeden rok ale i více, než se uvolní místo. Také zde existuje podmínka, že na U3V jsou přijímány účastníci s maturitou či vyšším vzděláním. Jeden z posledních nedostatků se týká zhoršené dostupnosti pro občany z menších měst nebo obcí. *ŠERÁK, 2009+

2.10.4.4 Školy či instituce, které zajišťují činnost U3V

ČVUT - České vysoké učení technické v Praze UK - Univerzita Karlova v Praze ČZU - Česká zemědělská univerzita v Praze MU - Masarykova univerzita Brno JEP - Univerzita Jana Evangelisty Purkyně UPOL - Univerzita Palackého Olomouc UTB - Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně TUL - Technická univerzita v Liberci VŠPJ - Vysoká škola polytechnická Jihlava UHK - Univerzita Hradec Králové

45

UPa - Univerzita Pardubice ZČU - Západočeská univerzita v Plzni [www.esenior.cz, 8]

2.10.5 Další místa pro vzdělávání seniorů

Virtuální univerzita třetího věku (VU3V) Virtuální kurzy představují novou alternativu ve vzdělávání. Tvoří základ tzv. „vzdálené výuky“. Někdy se nazývá i elektronická. Je zajímavé, že práce s počítačem není vůbec podmínkou pro absolvování takového kurzu. Tyto kurzy jsou založeny na základě nových komunikačních technologií a internetu. Jsou zde i prvky distančního vzdělávání. Snaží se přizpůsobit seniorům, kteří mají zájem vzdělávání na vysokoškolské úrovni. Zahrnuje skupinové přednášky; komunikaci s lektorem; ale i samostatnou práci všude tam, kde je dostupný internet. Tato podoba výuky je určena pro seniory, kteří se z různých důvodů nemohou zúčastnit přednášek na U3V, kde probíhají přednášky prezenční formou na vysokých školách či univerzitách. Mezi důvody může patřit: zdravotní potíže, nedostatečná dostupnost U3V apod. Největším pozitivem těchto univerzit je, že se senior může kdekoliv a kdykoliv zúčastnit. Podmínkou je dostupnost na internet například v knihovnách, na školách, v klubech nebo domovech seniorů atd. Dalším pozitivem těchto kurzů je, že se mohou v látce kdykoliv vrátit, naopak při prezentaci na přednášce nemají možnost se vrátit k přednesené látce. Tyto kurzy jsou součástí studijního programu „Svět kolem nás“. Tento program je realizován na základě tzv. vzdálené výuky Univerzity třetího věku. [www.esenior.cz, 9]

46

Akademie třetího věku (A3V) Akademie třetího věku (dále jen A3V) u nás fungují již od 80. let. Vznikaly z iniciativ gerontologických pracovišť. První A3V byla otevřena v Přerově. Zakládají se v regionech, kde není dostatečná nabídka ze strany vysokých škol. Je zajímavé, že nejsou upraveny žádným legislativním předpisem. Proto mohou být založeny prakticky kdekoli a kýmkoli. Organizují je různé instituce např. Červený kříž; Domov Sue Ryder; muzea apod. a stření školy. Výuka probíhá formou přednášek, seminářů, diskuzí a jiných doprovodných programů – exkurze, sportovní aktivity, zájmové kroužky atd. Na začátku účastníci neskládají žádné atestace ani v průběhu studia. Při zakončení studia získají potvrzení o absolvování kurzu. Obvykle se vydává na základě prezence. Ve srovnání s U3V je méně náročná. Je zde větší důraz na srozumitelnost výkladu a snaha přizpůsobení obsahu místním potřebám. Jako jediné negativum autor vidí nejednotnou kvalitu poskytovaných služeb. Rozhlasová akademie třetího věku Vysílá se jako samotný pořad od roku 1997 v Českém rozhlasu 2 – Praha. Probíhají tu vzdělávací cykly s různým zaměřením – historie, psychologie, literatura, botanika, sociální komunikace apod. Posluchači v rámci každého cyklu zpracovávají písemné práce. Posluchači, kteří jsou úspěšní, získají na závěr diplom. Mezi další aktivity patří zájezdy ke Dni seniorů, setkávání s lektory atd. Kluby aktivního stáří, kluby seniorů Dále sem patří kluby dříve narozených či kluby důchodců. Jsou méně formální, ale je zde větší důraz na rozvoj osobních zájmů a na saturaci sociálních potřeb. Spadají sem činnosti jako: besedy, exkurze, výlety, kulturní akce, ruční práce, společenské hry atd. Edukační aktivity jsou jednorázové. V ČR jde o nejrozšířenější institucionalizovanou formu sdružování seniorů. (ŠERÁK, 2009, s. 199) Dnes je zřizují orgány místní správy, domovy důchodců, charitativní organizace, Svaz důchodců či Český svaz žen.

47

Život 90 Život 90 je nestátní a nezisková dobrovolnická organizace. Vznikla v roce 1990. Činnost tohoto sdružení spočívá v aktivním zapojení seniorů – dobrovolníků, kteří vystupují v rolích lektorů a pořádají pro své vrstevníky různé programy. Existuje tady hlavní projekt „Domov je doma“. Tento projekt podporuje seniory, kteří žijí v domovech seniorů. Nabízí služby různého typu. Například módní přehlídky, stravovací služby apod. Servisní služby – časopis Senioři a služby informačního centra. Programy týkající se sociální integrace – jazykové, řemeslné, sportovní, hudební kroužky, turistické akce apod. Kulturně vzdělávací akce pro seniory organizuje Centrum sociální pomoci a služeb Svazu důchodců ČR. *ŠERÁK, 2009+ Univerzity volného času (UVČ) Tento typ univerzity organizují kulturní domy, knihovny, domovy důchodců atd. V Praze v roce 1993 vznikla u nás největší UVČ v rámci Evropského roku seniorů. Také to byla první univerzita svého typu. Jedná se o projekt systematického zájmového vzdělávání. UVČ nabízí obory, které neměl každý člověk možnost studovat. Jsou to takové obory, o něž je všeobecně velký zájem. Zaujalo mne, že zde není žádná hranice dřívějšího dosaženého vzdělání. Může se tady vzdělávat každý bez omezení. Jen jediná podmínka pro zápis je dovršení 18 let. Dá se říci, že se jedná o mezigenerační projekt. Převažují zde osoby seniorského věku. Pak tu jsou studenti a ženy na mateřské dovolené. Nejsou tady žádné přijímací zkoušky a znalosti se neověřují formálním způsobem. Po absolvování této univerzity po zakončení člověk nezískává žádné potvrzení ani osvědčení o studium. Co se týče provozu UVČ, bývá hrazena částečně z kurzovného (v řádu 100 korun) či z městského nebo obecného rozpočtu. Výuka bývá zajištěna ve spolupráci s pražskými VŠ. Nabídkový kurz oborů U3V Každý obor je zde představován během dvouhodinové přednášky. Tato přednáška při výkladu tématu má podobu studia na U3V. Takových přednášek se může zúčastnit každý, bez ohledu na případný zájem o studium na U3V. 48

Centrum zdravého stárnutí Přednášky se zaměřují na problematiku ochrany zdraví, udržení psychické a fyzické kondice. Zajímavým tématem je i přednášky zaměřené na udržení celkové nezávislosti ve stáří. Jsou nabízeny tři studijní obory – psychika a tělesné zdraví; zdravý životní styl a psychologie. Probíhá zde spolupráce s Fakultou tělesné výchovy a sportu a 3. lékařskou fakultou UK. Klub vzájemného porozumění Nabídka aktivit obsahuje – jazykové kurzy, malování, cvičení a ruční práce. Programy zde zajišťují studenti „Centra celoživotního vzdělávání“. I zde nikdo neobdrží žádný certifikát o ukončení a nejsou ani zkoušky. Jedná se o zajímavý projekt centra edukačních aktivit. Tento projekt nabízí širokou škálu zájmového vzdělávání, které je i cenově dostupné. Zájmové vzdělávání probíhá na vysoké úrovni pro všechny věkové kategorie. Rada seniorů České Republiky Toto občanské sdružení vzniklo v roce 2005. Bylo založeno dvanácti členskými organizacemi na základě sjednocení důchodcovského hnutí. Mezi organizace například patří: Svaz důchodců ČR, Český svaz bojovníků za svobodu, Český svaz žen a jiné. Zajišťuje aktivity ze sociální oblasti, ale i podporu bezplatných poradenských center – např. v Praze, Hradci Králové, Brně atd. Dokonce poskytuje poradenské služby prostřednictvím webových stránek (http://www.rscr.cz). Na druhou stranu organizuje i řadu dalších aktivit – např. počítačové kurzy pro seniory, rekvalifikační a resocializační programy. *ŠERÁK, 2009]

49

3 Praktická část

V praktické části bych ráda splnila dílčí cíle, které jsem si zadala na začátku této absolventské práce. Předposlední kapitola praktické části se týká mé školní odborné praxe, kterou jsem absolvovala Domově s pečovatelskou službou ve Staré Boleslavi (viz. Foto č. 1).

Foto. č. 1

Autor: E. Grohová

3.1 Dotazník

Jako jeden z důležitých výzkumných nástrojů, vedle rozhovoru, považuji dotazník neboli dotazníkové šetření. Dotazníkovým šetřením se zjišťují znalosti, víra, pocity, postoje, názory, ale i minulé či budoucí chování respondenta. Prostřednictvím 50

dotazníku se dá postihnout velký počet jedinců neboli respondentů za relativně krátký čas. Další pozitiva dotazníku jsou: zajištění anonymity, která je přesvědčivá a také zde nejsou vysoké požadavky na respondenta (tazatele). Jediná věc, která zde naopak může hrozit je, pokud tazatel vynechá nebo přeskočí otázky. U dotazníku, který jsem použila pro tuto absolventskou práci, se mi taková věc nakonec nestala.

3.1.1 Dramaturgie dotazníku

Snažila jsem se otázky řadit podle vhodnosti. To znamená, které jsou vhodné na začátku dotazníku a které jsou vhodné na konec dotazníku. Například mezi otázky, které jsou vhodné na konec, patří: otázky týkající se pohlaví, věku, dosaženého vzdělání respondenta apod. Důležité je, aby otázky na sebe navazovaly. Na začátek dotazníku jsem zvolila takové otázky, aby respondenta dokázaly motivovat k vyplnění dotazníku. Například: co si respondent představuje pod pojmem vzdělávání; zda může člověk začít se vzděláním v každém věku; odkud se respondent dověděl, že se může vzdělávat i v pozdějším věku apod. Otázky jsem se snažila formulovat tak, aby se daly lehce pochopit. V dotazníku jsem použila otázky uzavřené i otevřené. Aby se respondent dobře orientoval v textu, tak jsem otázky napsala tučným písmem. Cílem dotazníku bylo hlavně oslovit respondenta prostřednictvím úvodu na začátku dotazníku, kde žádám o vyplnění dotazníku; také zde vysvětluji, proč žádám o vyplnění takového dotazníku; k čemu poslouží jeho výsledky a pak to nejdůležitější – že jsou odpovědi zcela anonymní. Také se v dotazníku zmiňuji, jakým způsobem se dotazník vyplňuje a jak dlouho trvá jeho vyplnění. Na konci dotazníku děkuji za vzácný čas, který respondent trávil vyplněním dotazníku.

51

3.1.2 Vyhodnocení dotazníkového šetření

3.1.2.1 METODOLOGICKÁ ČÁST

Cíl výzkumu

Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit, jaké jsou postoje a názory seniorů ke vzdělávání. Zajímá mě, co pro seniory znamená v dnešní době vzdělávání; čeho se obávali, než se začali vzdělávat v pozdějším věku; jaký obor z projektu „Nestárneme – zrajeme k moudrosti“ je pro ně nejzajímavější a jaká je jejich největší motivace ke vzdělávání.

Základní výzkumná otázka Jak vnímají senioři své dnešní vzdělávání se?

Může člověk začít se vzděláváním v každém věku? Jaké jsou nejčastější obavy seniorů, než se začnou vzdělávat? O jaký obor mají senioři největší zájem?

Operacionalizace A) Závisle proměnné V dotazníku jsem zkoumala postoje seniorů ke vzdělávání prostřednictvím těchto otázek: Myslíte si, že člověk může začít se vzděláváním v každém věku?

52

Co si představujete pod pojmem vzdělávání? Čeho jste se nejvíce obávali, než jste začali se vzděláváním? atd. Jedná se o takové otázky, které mi pomohly zmapovat názory starších lidí týkající se vzdělávání seniorů; motivace ke vzdělávání; co si představují pod pojmem vzdělávání; a jaké obory jsou nejzajímavější ve vzdělávání. B) Nezávisle proměnné Do dotazníku jsem použila otázky, které mi sdělily nějaké informace o respondentech. Jsou to otázky typu: Jaké je Vaše dosažené vzdělání? Jaký je Váš věk? Jaké je Vaše pohlaví?

Pracovní hypotézy Předpokládám, že nejvíce respondentů mělo obavy ze vzdělávání v pozdějším věku z důvodu, že nikdy předtím nestudovali. Předpokládám, že nejvíce respondentů motivuje ke vzdělávání smysluplné využití volného času. Předpokládám, že nejzajímavější obor respondenta z projektu „Nestárneme – zrajeme k moudrosti“ je psychologie a méně zajímavý obor - geologie.

Zkoumaná populace, strategie výzkumu a sběr dat Prostřednictvím dotazníku jsem se dotazovala seniorů, kteří se ve svém věku vzdělávají v projektu „Nestárneme - zrajeme k moudrosti“.

53

Oslovila jsem ženy i muže. Věk respondentů se pohybuje od 60 - 83 let. Výběrový vzorek činí N = 32 (respondentů). Dotazník jsem prováděla v období od 23. 3. 2011 – 8. 4. 2011. Data jsem shromažďovala způsobem, že jsem respondentovi předala dotazník osobně, a jakmile dotazník vyplnil, vzala jsem si ho zpět. „Získaná data jsem nejprve na základě logiky výzkumu upravila transformací či kategorizací jednotlivých proměnných a údaje jsem statisticky zpracovala v aplikaci MS Excel pomocí kontingenční tabulky.“ Výzkum jsem prováděla v rámci projektu „Nestárneme – zrajeme k moudrosti“ (viz. kapitola č. 3.3). Dotazník vyplňovali senioři, kteří se vzdělávají v rámci tohoto projektu. Přišla jsem na termín přednášky a během volné chvíle jsem dotazník nabídla respondentům a tudíž je dotazník nereprezentativní.

3.1.2.2 EMPIRICKÁ ZJIŠTĚNÍ A JEJICH INTERPRETACE

3.1.2.2.1 Základní charakteristiky výběrového souboru

Z celkového počtu respondentů (N=32) - je 94% žen a 6% mužů.

Věk

60 – 65 let

66 – 70 let

71 – 75 let

76 – 83 let

Ženy

15%

34%

21%

24%

Muži

0%

3%

0%

3%

respondentů

Tab. č. 1 54

3.1.2.2.2 Výzkumné otázky dotazníku a jejich vyhodnocení

Výzkumná otázka: Jaké je Vaše pohlaví? Pohlaví respondentů

6% Muži

94% Ženy

0%

20%

40%

60%

80%

100%

Graf č. 1 Z grafu č. 1 lze zjistit, že dotazník vyplňovalo 94% žen a mužů pouze 6%.

55

Výzkumná otázka: Jaký je Váš věk? Věk responděntů

27%

14% 60-65 let 66-70 let 71-75 let 38%

76-83 let

21%

Graf č. 2 Z grafu č. 2 vyplývá, že průměrný věk dotazovaných respondentů je 70 let. Nejvíce respondentů spadá do kategorie věku 66 – 70 let (37%). Věk respondentů, který se v dotazníku vyskytuje nejméně, je 60-65 (15%). Ostatním respondentům se pohybuje věk kolem 71 – 75 let (21%) a 76 – 83 let (27%). Nejmladšímu respondentovi je 60 let, a nejstaršímu respondentovi je 83 let.

56

Výzkumná otázka: Jaké je Vaše vzdělání?

45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%

Řada1

SŠ bez Základní SŠ s maturity / vzdělání maturitou Vyučen(a 13%

31%

44%

VOŠ

VŠ

3%

9%

Graf č. 3 Graf č. 3 zobrazuje, že nejvíce dotazovaných respondentů má ukončenou SŠ s maturitou (44%). Pouze 3% respondentů má ukončené Vyšší odborné vzdělání a 9% respondentů má ukončené Vysokoškolské vzdělání.

57

Výzkumná otázka: Myslíte si, že může člověk začít se vzdělání v každém věku?

Vzdělávání v každém věku 3% 13%

Rozhodně ano Spíše ano Spíše ne 84%

Graf č. 4 Z tohoto grafu můžeme zjistit názor respondentů, zda může člověk začít se vzděláváním v každém věku. Většina respondentů odpověděla - rozhodně ano (84%). Méně dotazovaných respondentů (13%) odpovědělo – spíše ano a nejméně odpovědělo – spíše ne (3%).

58

Výzkumná otázka: Co si představujete pod pojmem vzdělávání?

Nové vědomosti, znalosti

24%

Nové informace, procvičení mozku

16%

Přednášky, čtení, kurzy

12%

Rozšiřování a prohlubování vědomostí

12%

Doplnění vědomostí novými poznatky vědy

6%

Duševní rozhled

6%

Poznávání nových věcí

6%

Být chytřejší

3%

Normální život

3%

Rozšiřování znalostí a uchování svěžesti myšlení

3%

Studium

3%

Zájmové učení

3%

Nové kontakty

3%

Tab. č. 2

59

Představa respondentů k pojmu "vzdělávání" 0%

5%

10% 15% 20% 25% 30%

Nové vědomosti, znalosti

24%

Nové informace, procvičení mozku

16% 12% 12%

Přednášky, čtení, kurzy Rozšiřování a prohlubování vědomostí Doplnění vědomostí novými poznatky vědy

6%

Duševní rozhled

6%

Poznávání nových věcí

6% 3% 3%

Být chytřejší Normální život Rozšiřování znalostí a uchování svěžesti myšlení

3% 3%

Studium Zájmové učení

3%

Nové kontakty

3%

Graf č. 5 Z tohoto grafu lze zjistit názory respondentů k pojmu „vzdělávání“. Nejvíce respondentů (24%) si představují pod pojmem vzdělávání → získávání nových vědomostí a znalostí. Naopak nejméně respondentů si představuje pod pojmem vzdělávání např. být chytřejší; studium; zájmové učení; nové kontakty apod.

60

Výzkumná otázka: Odkud jste se dověděli, že se můžete vzdělávat? Odkud se respondenti dověděli, že se mohou ve svém věku vzdělávat Ze strany přátel

3% 6% 6%

Z médií (tisk, Tv…)

Z DPS (Dům s pečovateslkou službou Stará Boleslav)

50%

Ze strany rodiny

35%

Ze strany přátel a z médií (tisk, Tv…)

Graf č. 6 Graf č. 6 nám znázorňuje, odkud nebo od koho se dotazovaní respondenti dověděli, že se ve svém věku mohou dále vzdělávat. Nejvíce respondentů (50%) odpovědělo – ze strany přátel a ze strany médií odpovědělo 34%. Nejméně respondentů se o vzdělávání dovědělo z DPS (Stará Boleslav); ze strany rodiny atd.

61

Výzkumná otázka: Čeho jste se nejvíce obávali, než jste začali se vzděláváním? Čeho se nejvíce respondenti obávali, než se začali znovu vzdělávat Z neznámého prostředí 22%

44%

Z neznámého prostředí + nikdy předtím jsem nestudoval(a) Nikdy předtím jsem nestudoval(a)

2%

Z nových věcí 19% Z ničeho 13%

Graf č. 7 Z tohoto grafu lze zjistit, čeho se nejvíce respondenti obávali, než se začali opět vzdělávat. Nejvíce dotazovaných (44%) odpovědělo, že se neobávali vůbec ničeho. Tato odpověď nebyla jednou z nabízených odpovědí. Respondenti tuto odpověď uváděli sami z vlastní vůle. Pak je zde další skupina respondentů, kde odpovědělo celkem 22% respondentů, že se obávali z neznámého prostředí. U této otázky se objevili dokonce i dvě zatržené odpovědi celkem u 2% dotazovaných respondentů, protože odpověděli z neznámého prostředí + že nikdy předtím nestudovali. Z toho vyplývá, že někteří dotazovaní respondenti zatrhli více odpovědí než jen jednu.

62

Výzkumná otázka: Jaký obor (z projektu „Nestárneme – zrajeme k moudrosti“) je pro Vás nejzajímavější?

Jaké obory jsou pro respondenty nejzajímavější Biologie člověka Biologie člověka + Ekologie

13%

19%

13%

16%

Biologie člověka + Ekologie Antické Řecko a filosofie Biologie člověka + Ekologie + Kapitoly z přírodních věd Biologie člověka + Antické Řecko a filosofie

9% Ekologie 3% 2% 9%

Antické Řecko a filosofie + Geologie + Kapitoly z přírodních věd Antické Řecko a fiolosofie

13% 3%

Kapitoly z přírodních věd

Graf č. 8 Všechny obory

Z grafu č. 8 si lze zmapovat, o jaké obory mají respondenti zájem a jaké jsou pro ně nejzajímavější. Nejvíce respondentů (19%) zajímá nejvíce obor Biologie člověka. Nejmenší zájem respondentů (2%) se týká oboru Ekologie. Zajímavé jsou i skupiny oborů, které se vytvořily v dotazníku. Například skupina oborů Biologie člověka + Ekologie nejvíce zajímá celkem 16% respondentů. Celkem 13% respondentů v dotazníku zatrhla dokonce všechny obory. Z toho vyplývá, že někteří dotazovaní respondenti zatrhli více odpovědí než jen jednu. Velkým překvapením bylo, že samotný obor Psychologii nezatrhl žádný z respondentů.

63

Výzkumná otázka: Jaká je Vaše největší motivace ke vzdělávání?

Jaká je motivace respondentů k dalšímu vzdělávání Seznámení s novými lidmi + Získání nových vědomostí, informací 6%

3%

Seznámení s novými lidmi + Dříve na studování nebyl čas + Smysluplné využití volného času Seznámení s novými lidmi + Smyluplné využití volného času

10% 34%

Získání nových vědomostí, informací 47% Smyluponé využití volného času

Graf č. 9 Tento graf nám znázorňuje motivaci respondentů ke vzdělávání. Získání nových vědomostí a informací byla nejčastější odpověď respondentů (47%). Tito respondenti zatrhli pouze jednu odpověď. Dalších 34 % respondentů odpovědělo, že motivací bylo – Seznámení s novými lidmi + Dříve na studování nebyl čas + Smysluplné využití volného času. Z toho opět vyplývá, že někteří dotazovaní respondenti zatrhli více odpovědí než jen jednu.

64

Výzkumná otázka: Myslíte si, že by se lidé ve stáří měli vzdělávat bez ohledu na své původně dosažené vzdělání?

Vzdělávání v pozdějším věku bez ohledu na dosažené vzdělání 84%

90% 80% 70% 60% 50% Muži

40%

Ženy

30% 20%

9% 6%

0%

10% 0%

rozhodně ano

spíše ano

Muži

6%

0%

Ženy

84%

9%

Graf č. 10 Graf č. 10 mi pomohl znázornit názor respondentů týkající se původního vzdělání člověka, resp. zda by se mohl člověk dále vzdělávat bez ohledu na své původně dosažené vzdělání. Nejvíce respondentů se shodlo v odpovědi – rozhodně ano. Tuto odpověď zvolilo celkem 84% žen a 6% mužů. Jen pouhých 9 % žen odpovědělo – spíše ano.

Závěr dotazníku

Výzkum jsem prováděla v rámci své odborné praxe v Domově s pečovatelskou službou (dále jen DPS) Stará Boleslav ve městě Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, což je jen malý vzorek respondentů. Nemůžeme tedy zobecnit jeho platnost na celou populaci. Přesto má zjištění přinesla hlubší vzhled do zkoumané problematiky. Tento dotazník se

65

také stal základním výzkumným nástrojem pro vytvoření teoretické části této absolventské práce zabývající se tématem Vzdělávání seniorů. Tímto dotazníkem se mi vyvrátila má první původní hypotéza, kde jsem předpokládala, že nejvíce dotazovaných respondentů mělo obavy z pozdějšího vzdělávání, protože nikdy předtím nestudovali. Ale podle shromážděných informací se nejvíce respondentů (44%) neobávalo ničeho. Během shromaždování dat a informací se mi vyvrátila i druhá hypotéza, kde jsem přepokládala, že největší motivací respondentů ke vzdělávání spočívá se smysluplném využití volného času. Tato odpověď se vyskytla celkem u 34% respondentů. Naopak nejvíce se objevovala odpověď – Získávání nových vědomostí a informací. Takto odpovědělo celkem 47% dotazovaných. Třetí a poslední hypotéza se mi pomocí tohoto dotazníku jen z části vyvrátila. V této hypotéze jsem předpokládala, že obor Psychologie je pro respondenty co se vzdělávají nejzajímavější a méně zajímavým oborem se stala Ekologie. Nejzajímavějším se stal obor Biologie člověka (19%). Samotný obor Ekologie zaškrtlo pouze 2% dotazovaných. Také jsem zjistila, že tato otázka byla pro některé respondenty těžká, protože někteří odpovídali pomocí více možností – tzn., že zaškrtávali více odpovědí a ne jenom jednu. Proto se mi vytvořili i skupiny oborů, které jsou pro respondenty zajímavé. Například Biologie člověka + Ekologie (16%). Naopak obor Psychologie se mezi odpověďmi nevyskytla skoro vůbec. Zajímavé bylo, že celkem 13% respondentů zatrhlo u této otázky všechny obory. Toto zjištění přikládám tomu, že otázka by mohla být více příště rozvedena (např. udělat zní 2-3 další otázky), aby respondenti odpovídali konkrétněji a jasněji.

66

3.2 Praxe v Domově s pečovatelskou službou – Stará Boleslav

3.2.1 Charakteristika zařízení

V období září 2010 – květen 2011, ve 3. ročníku na VOŠ MILLS, Čelákovice, jsem absolvovala školní praxi v Domově s pečovatelskou službou (dále jen DPS). Toto zařízení sídlí ve Staré Boleslavi, ulice 17. listopadu, č. p. 1404 (viz. Foto. č. 2). Je veden pod záštitou města Brandýsa nad Labem – Staré Boleslavi jako městský bytový fond. Je zde celkem 50 bytů (15 bytů – 2+kk a ostatní byty 1+kk). Každý z těchto pokojů má vlastní sprchu, WC, kuchyňský kout a vestavěné skříně v předsíni. Tento dům s pečovatelskou službou vznikl v roce 2000. Tyto byty jsou různě velké různého typu. Jedná se o pronájem bytů zvláštního určení. Žije zde přes 60 klientů. Klienti zde platí nájemné ve výši 2.000-2.500 Kč, dle toho, jakých služeb využívají a nevyužívají. Veškeré náklady spojené s bydlením a na pokrytí sociálních služeb si platí sami. Úhrady za služby, které jsou poskytované Pečovatelskou službou města Brandýs nad Labem – Stará Boleslav se pohybují v rozmezí 80Kč – 100Kč /1 hod (například. příprava a podávání léků, pomoc při úkonech osobní hygieny, běžný úklid, příprava jídla a pití apod.). Nejedná se o pobytové ani zdravotnické zařízení.

67

Foto. č. 2

Autor: E. Grohová

3.2.2 Cílová skupina

Žijí zde klienti, kteří se stali příjemci důchodu. Někteří klienti mají sníženou soběstačnost v důsledku věku, chronického onemocnění či zdravotního znevýhodnění. Překvapilo mne, pokud člověk žije v nájemním bytě sám a pak je přijat do DPS, tak tento původní nájemní byt se vrací městu. Toto zařízení není pro klienty, jejichž zdravotní stav vyžaduje soustavnou péči jiné osoby či soustavnou zdravotní péči. Když se zhorší zdravotní stav klientovi jako nájemci bytu v DPS, tak se pak rozhoduje o přeřazení do zařízení, které odpovídá takové péči, která je vhodná dle zdravotního stavu klienta.

68

3.3 Projekt „Nestárneme – zrajeme k moudrosti“

Projekt „Nestárneme – zrajeme k moudrosti“ jinak řečeno znamená: „léta nám sice přibývají, ale jsou to jenom čísla. Důležitá je aktivní náplň života“. Projekt spadá do volnočasových aktivit pro seniory Brandýsa nad Labem – Staré Boleslavi. Jedná se o projekt, ve kterém se senioři vzdělávají v pravidelných cyklech. Projekt se dělí na pravidelné podzimní a jarní cykly. Tento projekt pořádá agentura BOHEMIAE COR pod vedením Mgr. N. Novákové (viz. Foto. č. 3), se kterou jsem měla možnost osobně se setkat a diskutovat o vzdělávání seniorů. Je to též pro mě příjemná zkušenost. Paní Mgr. Nováková sama vyučuje studenty na Gymnáziu J. S. Machara v Brandýse nad Labem. Agentura BOHEMIAE COR úzce spolupracuje s městem Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, například ve formě zapůjčení místností pro přednášky - DPS Stará Boleslav pro studenty, kteří bydlí ve Staré Boleslavi; učebny Gymnázia J. S. Machara pro brandýské studenty. Určitě zde má velkou zásluhu při vzdělávání seniorů i paní J. Viplaková (viz. Foto. č. 3), která vytvořila první myšlenky k dnešnímu vzdělávání seniorů města Brandýsa nad Labem – Staré Boleslavi. Pracuje jako odborný referent volnočasových aktivit pro město Brandýs nad Labem – Stará Boleslav. Však sama o sobě říká: „jako sociální pracovník se cítím a tak i pracuji…“. Paní J. Viplaková pracuje také jako vedoucí DPS ve Staré Boleslavi, kde vede další aktivity pro seniory.

69

Foto č. 3

Autor: B. Hylanová

Zajímavosti projektu

Zajímavé na tomto projektu je, že se ho může zúčastnit kdokoliv. To znamená bez omezení věku a také se neurčuje vzdělání. Co se týče klasifikace, tak se neklasifikuje ani neznámkuje z několika důvodů. Například z důvodu, že je zde velké rozpětí věku; různí lidé různých vědomostí a odlišného vzdělání atd. Dokončené vzdělání je podružné. Přesto se někdy těmto studentům testy dávají, ale jen pouze pro zajímavost, aby se toho sami nelekli a nebáli se. Lektor se vždy snaží tyto seniory motivovat, aby neměli problémy s testy; že o nic nejde apod. Testy potom vycházejí většinou pozitivně. Takže paměť u těchto seniorů je velmi dobrá i lepší. Závisí také na inteligenci člověka. Opravdu jsou pozorné více, než studenti mladšího věku a vše si pilně zapisují apod. Jsou zde lektoři z vysokých škol a vyšších odborných škol, kteří přednášejí své přednášky zdarma. Senioři, kteří se přihlásí do tohoto projektu vzdělávání, platí poplatek dle počtu přednášek (60Kč/ 1hod. → max. 240 Kč za rok). Tyto poplatky 70

neslouží jen na pokrytí nákladů přednášek, ale i na zhotovení certifikátů; na občerstvení a také náklady spojené se slavnostním zakončením. Slavnostní zakončení je vždy velmi slavnostní a honosné. Toto slavnostní zakončení probíhá většinou na Brandýském zámku ve velkém sále. Seniorům jako studentům se pak rozdávají certifikáty (viz. Foto č. 8 – příloha č. 2) o ukončení vzdělávání. Jsou zde přítomny nejen studenti, rodinní příslušníci, lektoři, ale i osobnosti jako je starosta města (viz. Foto. č. 4) Brandýsa nad Labem – Staré Boleslav; vědoucí odboru sociálních věcí a odboru zdravotního. Bývá zajištěno občerstvení, nápoje (např. víno, šampaňské) a živá muzika, v případě si všichni většinou zazpívají společně. Někteří senioři jsou názoru, že učitelé i přednášející dávají zřetelně najevo, jak je kontakty s aktivními staršími studenty baví a hlavně těší. Většina seniorů tento zajímavý způsob trávení volného času vnímají jako zpestření své životní náplně. Nepatří sem jenom vzdělávání, ale i návštěvy divadel, návštěvy po památkách, různé výstavy, výuky práce s počítačem, výtvarné kroužky atd., které je jim nabízeno prostřednictvím města Brandýs nad Labem – Stará Boleslav.

71

Foto. č. 4

Autor. B. Hylanová

3.4 Vlastní praxe v DPS Stará Boleslav Moje praxe zde spočívala ve vedení kurzu počítačů pro seniory. Tento kurz se postupně stal plnou náplní mojí praxe. Jelikož se jedná o kurz, který vychází ze vzdělávání seniorů, tak jsem se rozhodla, ji uvést v této kapitole praktické části, protože celá absolventská práce se zabývá Vzděláváním seniorů. Tento kurz počítačů spadá do volnočasových aktivit pro seniory, resp. pro seniory Brandýsa nad Labem – Stará Boleslav a okolí. Kurz probíhal každý týden ve čtvrtek od 8h ráno v DPS ve Staré Boleslavi. Z toho vyplývá, že kurz počítačů (dále jen PC) není pouze pro seniory bydlící v DPS, ale i pro seniory, kteří bydlí mimo DPS nebo v okolí. Kurzy výuky na PC probíhaly individuálně s klientem po dobu cca 45 min. Za tyto kurzy si klienti neplatili, protože se jednalo o dobrovolný kurz v rámci volnočasové aktivity DPS. Na začátku tento kurz navštěvovalo celkem 4-5 klientů. Však během pár měsíců se počet klientů rozrostl na 14 klientů, což je více jak polovina původního počtu. Z tohoto důvodu začal počítačový kurz probíhat každý pátek též od 8h. Většina klientů pochází z města Brandýsa nad Labem – Stará Boleslav. Pouze jeden klient bydlí přímo v DPS. 72

Ostatní do DPS docházeli. Mezi klienty byli i páry, které chodili společně na tuto výuku PC. K dispozici byli vždy dva počítače, takže nebyl problém vést výuku souběžně se dvěma klienty. Kurz navštěvovali klienti s různými zkušenostmi i nezkušenostmi práce s počítačem. Vždycky záleželo na tom, jaké ty zkušenosti člověk měl. Jestli pracoval někdy s PC nebo zda má PC doma popř. notebook. Na tomto kurzu jsem učila klienty: jak zapnout/ vypnout PC, práci s textem (MS Writer), práci s internetem, s emailem (jak napsat a poslat mail), se Skypem, kopírování textů a obrázků z internetu do dokumentů apod. Během času se začali objevovat rozdíly mezi klienty. Někteří se za krátkou dobu naučili užívat PC na dobré úrovni. Pak zde byli i klienti, kteří potřebovali stále věci spojené s užíváním PC opakovat a vysvětlovat. S každým klientem jsem pracovala podle nejen jeho zkušeností, ale i potřeb. To znamená, že jsem měla např. klienta, kterého zajímali jen mapy a cestování. A proto jsem tohoto klienta učila jak pracovat s mapami; jak pracovat s 3D mapami; jak si vyhledat historická místa na internetu apod. Později začala chodit na kurz i klientka L. B., která měla také zájem o tuto výuku. První den výuky mi paní L. B. ukázala letáček s notebookem a přitom mi sdělila, že uvažuje o tento typ notebooku, ale že má strach si ho obstarat, aby neudělala špatnou věc; zda se jí to vyplatí apod. Během krátké diskuse jsem klientce sdělila, že tento typ je určitě vhodný pro základní využití. Jelikož jsem na klientce rozpoznala nerozhodnost a obavy, tak jsem s paní L. B. zašla do obchodu, odkud měla klientka letáček a zde se klientka po rozhovoru s obchodníkem rozhodla notebook si objednat a zakoupit. Jelikož paní L. B. neměla žádné zkušenosti s PC, tak jsem se ptala obchodníka na základní věci, jako jsou např.: zda má notebook tlačítka s čísly zvlášť; jaké má programy, co je potřeba ještě zakoupit k internetu; jaký má Windows apod. I tato zkušenost byla pro mě velmi zajímavá. Tím bych chtěla říci, že zde byli i klienti, kteří si nosili svoje notebooky na kurz a učili se přímo na nich. Myslím si, že to je nejideálnější způsob výuky na PC. Po rozhovorech s klienty jsem zjistila i některé jejich názory na tento kurz. Většina mi sdělila, že vnímají změnu, s jakými zkušenostmi začínali na začátku a jaké mají dnes. 73

Například nemají problém se zapnutím/ vypnutím počítače, dobře se orientují na internetu, umí si objednat zboží na internetu, dovedou otevírat a psát e-maily, používat Skype, pracovat s textem, spouštět prezentace apod. Z rozhovorů jsem také zjistila, že klienti začali s výukou PC na popud rodiny (dětí, vnoučat, apod.) – kvůli kontaktu s rodinou; nebo mají přátele, kteří mají zkušenosti s PC a právě ti je přivedli na myšlenku naučit se používat PC popřípadě si počítač obstarat – kvůli kontaktu s přáteli. Během této praxe mě velmi překvapilo, jak postupem času se tito senioři nebáli ani takových věcí, jako je například vytvoření profilu v největší sociální síti v dnešní době Facebook.com. Profil na této síti má celkem 6 klientů ze 14, kteří navštěvovali mnou vedený kurz počítačů. Takže část výuky se týkala jak používat vlastní profil na této síti. Na konec této kapitoly bych zde ještě ráda uvedla, že v DPS Stará Boleslav neprobíhá jen výuka PC, ale i výuka Anglického jazyka každé úterý od 16.30 hod.

74

4 Diskuse Vzdělávání seniorů je téma, které se za poslední roky často objevuje, a diskutuje se o něm nejen v médiích. Vzdělávání je pro seniory jako činnost neboli proces velmi důležitý. Na začátku tvoření této absolventské práce jsem si položila tyto otázky: Mohou se senioři bez problému vzdělávat? Mají síly na vzdělávání? Vzdělávají se více muži či ženy? Jak sami senioři vnímají své vzdělávání se? Jaká je jejich motivace a důvody vzdělávat se? Téma vzdělávání seniorů mě zaujalo ještě z důvodu, že neexistuje takové velké množství literatury, která by se přímo tímto tématem zabývala. Takže to byla pro mě i taková výzva vytvořit absolventskou práci na toto téma. Podle mé vlastní zkušenosti s hledáním literatury s tématem vzděláváním seniorů, jsem narazila pouze na pár titulů, které se tomuto tématu věnují. Než jsem začala s vytvářením teoretické části, podařilo se mi sehnat knihu od autora Šeráka, který se ve své knize „Zájmové vzdělávání seniorů“ věnuje vzdělávání seniorů alespoň v jedné kapitole. K získání informací mi posloužily i odborné časopisy jako jsou: GENERACE nebo SENIOR REVUE, kde bývají uvedeny názory a postoje ke společnosti samotných seniorů. V těchto časopisech je ale i možné narazit na články odborníků, psychologů, sociálních pracovníků, lékařů apod. Prostřednictvím této absolventské práce a své školní praxe v DPS Stará Boleslav jsem zjistila, že vzdělávat se může opravdu každý v jakémkoliv věku. Nezáleží tedy na věku; na rase; na národnosti ani na samotné inteligenci člověka, ale jde o to, že se člověk chce sám vzdělávat a má nějaký cíl, kterého chce dosáhnout svými silami. V tomto duchu jak jsem již zjistila během své praxe v DPS, probíhá vzdělávací projekt „Nestárneme – zrajeme k moudrosti“. Velmi mě potěšila jedna věc během praxe v DPS. Nikdy by mne nenapadlo, jak budou senioři aktivní ve vzdělávání a poznávání nových technologií – jako je samotná práce s počítačem a jeho používáním. Jak se potvrdilo podle výsledků dotazníku, jak nezáleží, zda je člověku 60 nebo 70 let. Vzdělávání seniorům nedělá vůbec žádné problémy. Ba naopak, když jsem se párkrát zúčastnila 75

přednášek v rámci projektu „Nestárneme – zrajeme k moudrosti“, překvapilo mě, jak se všichni přítomní senioři soustředili na přednášku; jakou udržovali pozornost a k tomu všemu si veškeré informace poctivě během přednášky zapisovali a také všichni byli na přednášce vždy včas. Také je zajímavé si uvědomit, co je v dnešní době pro „dnešní“ seniory velmi důležité, aby nedošlo k jejich sociálnímu vyloučení. Ráda bych zde uvedla názor psychologa J. Cimického, protože s jeho názorem plně souhlasím. Pan J. Cimický je toho názoru, že existují tři základní kontakty, které jsou nepostradatelné pro „dnešní“ seniory – kontakt s přáteli; kontakt s přírodou; kontakt s kulturou a uměním. Ráda bych doplnila, že tento názor jsem nalezla při pročítání odborného časopisu Generace. O těchto kontaktech se zmiňuji v teoretické části. Všechny tyto aspekty chápu jako zabránění proti samotě; osamělosti; chudobě; resp. je vnímám jako pozitiva vzdělávání seniorů proti celkovému sociálnímu vyloučení. Dobrá rada pro budoucí důchodce závisí na nabídce speciálních programů ze strany společnosti pro lepší přípravu člověka na stáří. Důležité je, aby se těchto podobných programů zúčastňovali sami senioři z vlastní vůle. Během psaní této absolventské práce mne zaujala kapitola, týkající se demografického vývoje. Podle výsledků různých průzkumů a výzkumů – obyvatelstvo stárne a rodí se méně dětí. V roce 2050 by v Evropě měli senioři tvořit až 53% populace. Bohužel se často nejen v médiích vyskytují názory a postoje lidí ve vztahu k seniorům, že jsou staří lidé: spíše na obtíž; jak jsou zátěží pro společnost z důvodu čerpání důchodového systému; jak jsou senioři pomalí a nemocní; nepřizpůsobiví apod. Myslím si přitom, že to není až tak velká pravda. Naopak si „mladá“ generace neumí uvědomit, jaké věci a zkušenosti mají senioři za sebou; čím vším si senioři za svůj život prošli; někteří senioři zažili dokonce i válku nebo celý život tvrdě pracovali; založili rodiny; vychovali děti a vnoučata atd. Můj názor je, že by senioři měli své stáří prožít tak, jak sami oni chtějí. Taky mají právo ale na klid ve stáří. Všechny negativní postoje ze strany mladých lidí spočívá dle mého názoru v tom, že si často neuvědomují nebo si neumí uvědomit, že se i oni jednou ocitnou ve stáří a budou se potýkat se stejnými pocity či problémy. Když jsem postupně dávala dohromady teoretickou část, narazila jsem na pojem pro mě neznámý. Jedná se 76

o pojem ageismus. I když historie tohoto pojmu sahá až do 60. let 20. století, pro obyčejné lidi je to pojem méně známý nebo zcela neznámý. Právě ageismus se týká přímo věkové diskriminace, která se týká zejména seniorů. Bohužel se jedná o negativní jev, který většinou vychází ze strany „mladých“ lidí ve vztahu k seniorům. Mezi významné kapitoly určitě patří: Dokumenty, které vedly k myšlenkám vzdělávání seniorů. Právě v této době je velmi důležitý tzv. národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012. Nejenom je aktuální, ale v této kapitole poukazuji na to, že nejen soukromé instituce nebo neziskové organizace se zabývají vzděláváním seniorů, ale velkou roli zde hraje samotný náš stát. Usuzuji, že právě tento program je postaven svými opatřeními proti problematice stárnutí a celkovému sociálnímu vyloučení seniorů. Prostřednictvím mé absolventské práce jsem získala také nové informace o tom, kde všude se mohou senioři vzdělávat kromě Univerzity třetího věku. Škála míst a škol je velmi pestrá. Senioři se mohou dále vzdělávat třeba na Akademii třetího věku. Například existují Kluby aktivního stáří, kluby seniorů; Univerzity volného času; Rozhlasová akademie třetího věku apod. Překvapení pro mě bylo, že existuje dokonce i tzv. Virtuální univerzita třetího věku za pomoci internetu. Tato univerzita je vhodná pro ty, kteří mají problémy s mobilitou, dostupností na přednášky, člověk se vzdělává v domácím prostředí apod. Také si senior může kdykoliv přednášky pomocí počítače zopakovat což během přednášky není dosti možné. Tento typ univerzity je negativní v tom, že zde není zaručený kontakt s lidmi a přáteli, se kterými se senioři během přednášek potkávají a seznamují. Na konci této diskuse bych jen krátce sdělila, že nejen literatura; pozorování; rozhovory se seniory a má vlastní praxe v DPS Stará Boleslav mi pomohli k vytvoření této práce. Výzkumný nástroj, který považuji za významný v souvislosti s touto absolventskou prací je dotazník, který jsem si sama zpracovala a potom vyhodnotila. Tento dotazník mi umožnil zjistit názory a postoje seniorů, kteří se vzdělávají a jsou velmi aktivní. Potvrdil se mi názor, kde většina seniorů si myslí, že se lidé mohou vzdělávat v každém věku a to bez ohledu na dosažené původní vzdělání. Pak jsem ale narazila například na otázku, kde jsem se respondentů ptala na to, čeho se nejvíce obávali, než se začali 77

vzdělávat. Zde jsem předpokládala častou odpovědi – obavu z cizího prostředí. Nakonec nejvíce se vyskytovala odpověď – obava z ničeho. Díky této absolventské práci jsem si uvědomila, že prostřednictvím vzdělávání jsou uspokojovány takové potřeby, jako jsou: smysluplné využití volného času; získání nových vědomostí, znalostí, zkušeností; poznávání jiných nových věcí; procvičování mozku. Člověku to umožňuje také hlubší duševní rozhled apod. Všechny tyto informace a ještě další se mi potvrdili pomocí dotazníku.

78

Závěr Absolventská práce je rozdělena do těchto částí: část, která se týká samotných cílů; teoretická část; praktická část. Součástí práce je i diskuse, závěr a samotná bibliografie s přílohami. V teoretické části jsem se snažila vysvětlit pojem vzdělávání seniorů. Tento druh vzdělávání je v podstatě stejné jako vzdělávání mladých lidí s tím rozdílem, že vzdělávání seniorů se týká vzdělávání občanů v důchodovém věku. Dalším důležitým pojmem této práce je senior, a jak s ním souvisí proces stárnutí. Proces stárnutí se určitě dá spojovat s problematikou dnešního demografického vývoje obyvatelstva, který je popsán také v praktické části. Důležitým životním mezníkem pro seniora je odchod do důchodu, o kterém se též zmiňuji v absolventské práci. Proto je velmi důležité si uvědomit, jak je v dnešní době důležitá samotná příprava na odchod do důchodu. Když někdo není plně psychicky vyrovnaný a připravený na odchod do důchodu, tak zde hrozí sociální vyloučení. Myslím si, že právě tyto kapitoly stojí za zamyšlení už toho důvodu, že nás všechny v podstatě čeká stejná životní etapa. Z tohoto důvodu, moje snaha ke splnění hlavního cíle hlavně spočívala v zjišťování informací a poznatků o tom – jaká jsou pozitiva a možnosti vzdělávání seniorů v ČR. Věřím, že právě vzdělávání seniorů pomáhá proti sociálnímu vyloučení. Což považuji za velmi důležité pozitivum. Ke shrnutí teoretické části bych se chtěla ještě zmínit, jakými tématy jsem se zabývala. Například tématem: gerontologie jako vědního oboru; senioři jako okrajová skupina společnosti a tím související chudoba, osamělost nebo samota; jaké existují typy vzdělávání a v neposlední řadě vědní obor gerontagogika. Určitě stojí za zmínku, kam až sahá historický vývoj vzdělávání seniorů. Myslím si, že stojí za zamyšlení, jaké měli senioři možnosti dříve a jaké mají dnes. Tento vývoj je popsán také v teoretické části, protože to byl jeden ze základních cílů této absolventské práce.

79

Mezi základní cíle absolventské práce jsem si zvolila například definovat pojem Univerzita třetího věku (U3V). U nás v ČR se jedná o nejznámější instituci, která poskytuje vzdělávání seniorů. U3V svou činnost provádí v rámci Vysokých škol po celé ČR. Zde vnímám pokrok, jak je správné a spravedlivé, že některé U3V přijímají seniory jako studenty i bez středoškolského vzdělání. Dříve byly přijímány pouze lidé s maturitou či vysokoškolským vzděláním. Bohužel podle posledních zpráv z médií vyplynulo, že nabídka U3V není dostačující proti velké poptávce. Někteří senioři čekají až jeden rok, ale i více roků, než jsou přijaty na U3V. Je smutné, že kvůli tomu hrozí, že se senior svého přijetí na U3V nemusí ani dožít. Podle výsledků mého dotazníku, celkem 44% respondentů (z toho 13% se základním vzděláním a 31% se středoškolským vzděláním bez maturity/ popř. vyučen) – by se nemohlo na některých U3V vzdělávat z důvodu, že nemají alespoň středoškolské vzdělání. Jsou pouze některé U3V, které tuto podmínku již nemají. Pro zpracování praktické části jsem si zvolila dotazník jako hlavní výzkumný nástroj. Dotazník mi velmi pomáhal při splňování ostatních dílčích cílů této absolventské práce. Prostřednictvím dotazníkového šetření se mi podařilo zjistit, co znamená pro seniory v dnešní době vzdělávání; v čem spočívá dle seniorů vzdělávání; jaká byla jejich motivace ke vzdělávání. Poznala jsem, že dnešní senioři jsou více aktivní, než tomu bylo dříve po stránce vzdělávání. Dotazník mi také pomohl zjistit, o jaké obory mají senioři v projektu „Nestárneme - zrajeme k moudrosti“ – na prvním místě se umístil obor Biologie člověka a obor, který se mezi odpověďmi vůbec nevyskytnul, byl obor Psychologie. Právě zde jsem předpokládala, že psychologie bude nejčastější odpověď. Přikláním se také k tomu, že tady mají velký vliv lektoři, kteří samotný obor přednášejí. Záleží na tom, jaké mají sympatie u seniorů; jak jsou oblíbení; jakým způsobem přednášejí apod. V takových případech pak nezáleží jen na oblíbenosti samotného oboru. V neposlední řadě bych se zde ráda zmínila, jaký přinos mi dala vlastní odborná praxe v DPS ve Staré Boleslavi. Nejenom že jsem zde byla v neustálém kontaktu se seniory, kteří se vzdělávají, ale dokonce jsem mohla vést kurs počítačů, což spadá do činnosti vzdělávání seniorů. Této vlastní zkušenosti si velice vážím a beru ji za velmi podstatnou nejen pro zpracování této absolventské práce. 80

Vypracování této absolventské práce, bylo pro mě velmi zajímavá a velká zkušenost. Mojí inspirací k vytvoření absolventské práce na téma „Vzdělávání seniorů„ se stala právě vlastní zkušenost, odborná praxe a hlavně samotná práce se seniory. Během studia na VOŠ MILLS, Čelákovice, jsem měla možnost projít a zkusit si sociální práci v průběhu své odborné praxe v mnoha institucích; na úřadech a organizací, které se zabývaly sociální problematikou. Sociální práci jsem poznala z více pohledů. Já sama jsem zastáncem toho, že by se senioři měli vzdělávat, pokud mají na to síly a chuť. Díky této absolventské práci, se mi také potvrdilo, že zdaleka mladá generace nemá ponětí o aktivitě seniorů v naší zemi; čeho všeho se zúčastňují; do jakých všech soutěží se zapojují; jaké vzdělávání absolvují a jiné věci. Mám velkou radost, že jsem se mohla sama zúčastnit na podpoře vzdělávání seniorů jako vedoucí kurzu počítačů v DPS ve staré Boleslavi Za celé tři roky studia na VOŠ MILLS, Čelákovice a praxe jsem si uvědomila a dospěla jsem k názoru, že bych moc ráda po studiu na VŠ pracovala se seniory. Přestože se společnost mění a zlepšuje ve vztahu k seniorům, osobně věřím tomu, že i dnes jsou v naší společnosti senioři, kteří potřebují „naši“ pomoc a podporu. V souvislosti s mým názorem si dovoluji mluvit i za mladší generaci. Věřím, že tato absolventská práce poslouží a pomůže k dalšímu studiu a zamyšlení nejen k tématu „Vzdělávání seniorů“, ale i dalším příbuzným tématům či problematikám s tímto tématem související.

81

SUMMARY The Possibilities of Seniors´ Education in the Czech Republic

The main aim of the assignment was to find out what are the positives of seniors education in the Czech Republic and what are its options. The assignment deals with the education of seniors in the Czech Republic. The theoretical part deals with the following terms e.g. senior, gerontology, retirement, healthy stress, older people in our society, the demographic trend, the University of Third Age, intergenerational solidarity, the documents that are related to the ideas of seniors education etc. The term a senior is used for people aged over 60 years. This limit has recently been increasingly shifted to 65 years. The literature describes the characteristic features of the group of seniors. Seniors are threatened by poverty, health restrictions, unemployment, difficulty in coping with modern technology, social and spatial isolation, discrimination, prejudice, segregation system, and ageism. The theoretical part deals with a senior who is a pensioner and with his advantages and disadvantages. The practical part includes the survey. The questionnaire was used to obtain information and attitudes of older people who are educated at their age. The clients were asked to fill in the questionnaires individually and anonymously for the survey concerning the education of a senior. To sum up, 32 seniors - aged from 60 - 80 years i.e. 94% of women, 6% of men requested the questionnaire. The survey was realized during training of seniors in The Home of Domiciliary Care in Stará Boleslav within the project “Growing Older, Growing Wiser”. Key words: Senior, University of the Third Age, Ageism, Gerontology, Education, Lifelong Learning, Virtual University of the Third Age

82

Bibliografie Monografie: 1. BOČKOVÁ, V. a kol. Aktuální problémy výchovy a vzdělávání dospělých II. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1995. 50 s. ISBN 80-7067-569-1. 2. HAŠKOVCOVÁ, H. Fenomén stáří. Praha : Panorama, 1990. 416 s. ISBN 80-7038-158-2. 3. PETŘKOVÁ, A. (ed.) Aktuální problémy vzdělávání seniorů. Olomouc : Univerzita Palackého v Olomouci, 1999. 103 s. ISBN 80-244-0007-3. 4. RABUŠICOVÁ, M., RABUŠIC, L. (ed.) Učíme se po celý život? O vzdělávání dospělých v České republice. Zlatá Hora : Tisk Protisk s. r. o., Masarykova univerzita, 2008, 339 s. ISBN 978-80-210-4779-2. 5. SLÍPKA, J. Vzdělávání seniorů na vysokých školách v České Republice 2004. České Budějovice : ZSF JU, 2004. s. 18-20. ISBN 80-7040-746-8. 6. START-HAMILTON, I. Psychologie stárnutí. Praha : Portál, 1999. 320 s. ISBN 80-7178-274-2. 7. ŠERÁK, M. Zájmové vzdělávání dospělých. Praha : Portál, 2009. 208 s. ISBN 978-807367-551-6. 8. ZAVÁZALOVÁ a kol. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. Praha : Karolinum, 2001. 98 s. ISBN 80-246-0326-8. Elektronické odkazy: 1. BOČAROVÁ, Z., Celoživotní učení: Univerzita třetího věku. Senioři v lavicích. [online]. 2006 [cit. 2011-03-08+. Dostupný z WWW: http://ihned.cz/2-18526370-d00000_detail-ae

83

2. Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012. (Kvalita života ve stáří). [online]. 2008 [cit. 2011-04-08+. Dostupný z WWW: http://www.mpsv.cz/cs/5045. 3. PALÁN, Z. Andragogický slovník- celoživotní učení. [online]. [cit. 2011-03-08]. Dostupné z WWW: http://www.andromedia.cz/andragogicky-slovnik/celozivotni-uceni-vzdelavani-0 4. PALÁN, Z. Andragogický slovník- vzdělávání seniorů. [online]. [cit. 2011-03-08]. Dostupné z WWW: http://www.andromedia.cz/andragogicky-slovnik/vzdelavani-senioru 5. PALÁN, Z. Andragogický slovník- vzdělávání. [online]. [cit. 2011-03-08+. Dostupné z WWW: http://www.andromedia.cz/andragogicky-slovnik/vzdelavani 6. SHROMÁŽDILOVÁ, L. Asociace Univerzit třetího věku. Internetový zpravodaj. [online]. [cit. 2011-03-20+. Dostupné z WWW: http://au3v.vutbr.cz/ 7. ŠEMBEROVÁ, J., Koncepce celoživotního vzdělávání. *online+. 2010 *cit. 2011–04 15+. Dostupný z WWW: http://au3v.vutbr.cz/zpravy.php?tisk=1 8. Univerzity v ČR. [online]. 2010 [cit. 2011–04 -15+. Dostupný z WWW: http://www.e-senior.cz/?seolink=14-univerzity-vcr&action=ShowSite&presenter=Content . 9. Virtuální univerzita třetího věku. [online]. 2010 [cit. 2011–04 -15+. Dostupný z WWW: http://www.e-senior.cz/?seolink=9-virtualni3v&action=ShowSite&presenter=Content

Seriálové publikace 1. PEŠKOVÁ, D. Téma 1. – Odcházíme na odpočinek a co s tím? Generace, 2008, č. 1, s. 8-10. 2. PŘIDALOVÁ, M. Stáří a mladí spolu i vedle sebe. Senior Revue, 2006, č. 10, s. 42-43. 84

3. ŠEMBEROVÁ, J. Odchod do důchodu neznamená konec aktivního života. Generace, 2007, č. 4, s. 14-15.

85

Přílohy

Seznam příloh

Příloha č. 1 – Fotografie ze slavnostního zakončení vzdělávání seniorů (r. 2010) Příloha č. 2 – Fotografie seniora se získaným certifikátem Příloha č. 3 - Dotazník

86

Příloha č. 1

Foto. č. 5

Autor: B. Hylanová

87

Příloha č. 1

Foto. č. 6

Autor: B. Hylanová

88

Příloha č. 1

Foto. č. 7

Autor: B. Hylanová

89

90

Příloha č. 2

Foto. č. 8

Autor: B. Hylanová

91

92

Příloha č. 3 Vyšší odborná škola MILLS, s. r. o., Čelákovice

„Dnešní postoj seniorů ke vzdělávání“

Vážená paní, vážený pane, obracíme se na Vás s prosbou o vyplnění jednoduchého dotazníku. Vaše názory jsou pro nás velmi důležité. Vyplněním tohoto dotazníku pomůžete naší škole ke zmapování názorů a postojů seniorů ke vzdělávání. Tento výzkum také pomůže studentovi naší školy, vypracovat praktickou část školní absolventské práce. Vaše odpovědi jsou zcela anonymní.

Eva Grohová (III. ročník – obor: Sociální práce)

Délka vyplňování dotazníku: cca 10 min.

U každé otázky ZAKROUŽKUJTE prosím vždy jednu odpověď, která je pro Vás charakteristická nebo která nejlépe vyjadřuje Váš názor či postoj.

Q1. Myslíte si, že člověk může začít se vzděláváním v každém věku? a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne

Q2. Co si představujete pod pojmem vzdělávání? /odpovězte prosím stručně/

………………………………………………….

93

Příloha č. 3

Q3. Odkud jste se do dověděli, že se můžete vzdělávat? /v případě odpovědi d), prosím odpovězte volně/ a) ze strany rodiny (a jiných příbuzných) b) ze strany přátel c) z médií (tisk, TV…) d) jiné:………………………………

Q4. Čeho jste se nejvíce obávali, než jste začali se vzděláváním? a) neznámého prostředí b) nikdy předtím jsem nestudoval (a) c) nových věcí

Q5. Jaký obor (z projektu „Nestárneme - zrajeme k moudrosti“) je pro Vás nejzajímavější? a) Psychologie b) Biologie člověka c) Kapitoly ze sociální práce d) Ekologie e) Antické Řecko a filozofie f) Geologie g) Kapitoly z přírodních věd

94

Příloha č. 3

Q6. Jaká je Vaše největší motivace ke vzdělávání? /v případě odpovědi e), prosím odpovězte volně/ a) seznámení s novými přáteli b) získání nových vědomostí, informací c) dříve na studování nebyl čas ani prostor d) smysluplné využití volného čas e) jiné:……………………………

Q7. Myslíte si, že by se lidé ve stáří měli vzdělávat bez ohledu na své původně dosažené vzdělání? a) rozhodně ano b) spíše ano c) spíše ne d) rozhodně ne

Q8. Jaké je Vaše dosažené vzdělání? a) Základní vzdělání b) SŠ bez maturity / Vyučen (a) c) SŠ s maturitou d) VOŠ e) VŠ

Q9. Jaký je Váš věk? ………………..

95

Příloha č. 3

Q10. Jaké je Vaše pohlaví? a) Žena b) Muž

Děkujeme Vám za spolupráci a také za Váš čas strávený vyplňováním tohoto dotazníku.

96