VZDĚLÁVÁNÍ PRACOVNÍKŮ V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH V METODÁCH DRAMATERAPIE

ZPRÁVY

VZDĚLÁVÁNÍ PRACOVNÍKŮ V SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH V METODÁCH DRAMATERAPIE Lenka Šilarová, Jana Šilarová, Lenka Czereová, Ivana Lištiaková Reforma sociálních služeb s sebou přináší požadavek kontinuálního vzdělávání sociálních pracovníků a dalších odborných zaměstnanců v sociálních službách, zvyšování a rozšiřování jejich kompetencí. Jednou z oblastí působení v sociálních službách je využívání expresivních terapií ve skupinové práci s klienty s mentálním postižením. Prezentovaný projekt se zaměřoval na rozšiřování povědomí o možnostech využití expresivních terapií, zejména dramaterapie, v rezortu sociálních služeb. Dílčím cílem projektu bylo také interaktivní vzdělávání pracovníků v metodách dramaterapie při přímé práci v terénu. Projekt Dramaterapie v sociálních službách probíhal za finanční, materiálové a odborné podpory projektu TERA Expresivní terapie Univerzity Palackého v Olomouci, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky (CZ. 1. 07/2. 4. 00/31. 0005). Díky finanční podpoře projektu mohl být tento způsob vzdělávání personálu poskytnut zařízení zdarma. Prostřednictvím e-mailu byla domovům pro osoby se zdravotním postižením Olomouckého, Zlínského a Moravskoslezského kraje nabídnuta ukázková lekce dramaterapie. Dramaterapie je Severoamerickou dramaterapeutickou asociací (North American Drama Therapy Association) definována jako aktivní, zkušenostní terapeutický přístup k dosažení pozitivní změny. Prostřednictvím vyprávění, projektivní hry a cílevědomé improvizace jsou účastníci vyzváni, aby zkoušeli vhodné vzorce chování, aby se učili pracovat ve skupině a vytvářet fungující vztahy, aby rozšiřovali a nacházeli flexibilitu mezi životními rolemi a prováděli změny, kterých si přejí dosáhnout (What Is . . ., 2015). Celkem 18 zařízení reagovalo na výzvu kladně a byla s nimi zahájena spolupráce. Primárním cílem nabídnutého programu bylo rozšíření povědomí o dramaterapii, osvěta a vzdělání odborného personálu v oblasti dramaterapie a také umožnění studentských stáží. Díky projektu pracovníci v sociálních službách získali představu o možných benefitech dramaterapie pro lidi s mentálním postižením a studenti Univerzity Palackého v Olomouci nabyli cenné zkušenosti. Zvolena byla forma interaktivního vzdělávání, která umožnila prezentaci inovativního způsobu práce v aplikované rovině v přímé práci s klienty zařízení. Záměrem této formy vzdělávání bylo pracovníkům demonstrovat potenciál kreativní hravé práce. Expresivní terapie umožňují terapeutickou změnu prostřednictvím práce s tělem, emocionálního zážitku,

ZPRÁVY

a ne jenom prostřednictvím racionálního uvažování. K principům dramaterapie patří také hra a empatické vcítění se (Jones, 2007). Proto představuje zážitkové učení ideální formu vzdělávání v oblasti dramaterapie. Vzdělávání pracovníků a studentů, budoucích pracovníků sociálních služeb přímo v terénní práci, považujeme za významné z hlediska: • otevřenosti akademického prostředí vůči aktuální potřebě a výzvám praxe; • propojenosti sektorů vysokého školství a sociálních služeb; • okamžité přímé zpětné vazby k nabízeným inovativním metodám práce; • ověřitelnosti aplikovatelnosti a efektivity nabízeného programu pro danou skupinu uživatelů; • vzdělávání „ušitého na míru“ podle potřeb pracovníků zařízení; • umožnění zážitku (tzv. hands-on-training); • přímé supervize studentů v přiměřeném kontextu praxe; • zvyšování motivace pracovníků účastnit se vzdělávání, a to z důvodu časové a lokální dostupnosti; • okamžité aplikace nabízených metod do praxe bez potřeby je modifikovat z teoretické do praktické roviny. Z hlediska andragogiky kontinuální vzdělávání mobilizuje lidský kapitál v prostředí společenských změn (Bednaříková, 2006). Proto je důležité, aby získané poznatky byly okamžitě aplikovatelné a vzdělávání vázané na porozumění problematice a rozvoj praktických dovedností participantů. Jelikož byla ukázka dramaterapie realizována přímo s klienty, kromě primárního cíle edukace pracovníků byla intervence orientována na uživatele. Sekundární cíle vyplynuly z charakteristiky prvního sekání, k čemuž se vázalo použití konkrétních metod a technik. Valenta (2013) popsal v rámci struktury dramaterapeutického programu první fázi jako seznamovací. Cíle se proto zaměřovaly na potřeby klientů, prolomení bariér a počátečního studu ve skupině, přijmutí světa fikce (principu „jako“), skupinový zážitek a rozvoj spontaneity a fantazie. Prostředkem k dosažení těchto cílů byly metody dramatické hry, imaginace, využití příběhu a rolové hry a také zapojení neobvyklého senzoricky zajímavého materiálu (taktilně, vizuálně a auditivně stimulující pomůcky). Pro osoby s mentálním postižením je vhodné podpořit imaginaci navozením atmosféry přes hmatatelné objekty. Smyslová hra dle Kováčové (2011) nabízí prostor pro zážitky a emocionální prožívání. Vývojově předchází veškeré další úrovně hry, proto je ve skupině

ZPRÁVY

klientů s různými kompetencemi přínosné z ní vycházet a senzorické aktivity zapojit do dramatické hry.

1

Průběh programu a výzkumného šetření

Ukázková dramaterapeutická intervence probíhala ve všech zařízeních se stejným tématem a obdobnou strukturou. Pomocí příběhu, hry v roli a využití prostoru fikce se terapeuti spolu s klienty a pracovníky přenesli do tématu „Dovolená u moře“. Prvních třicet minut bylo vyhrazeno na rozhovor s personálem, který byl zaměřen na navázání prvotního kontaktu, seznámení se s průběhem programu a předání základních informací o uživatelích (např. vyskytující se záchvatovitá onemocnění, kombinovaná postižení, zjištění mobility uživatelů atd.). Po úvodním rozhovoru byl pracovníkům rozdán dotazník, jenž byl zaměřen na zjišťování povědomí pracovníků o možnostech využití dramaterapie, např. co si myslí, že dramaterapie je a s kým se může dělat, a také, jak by se dala podle názorů pracovníků provozovat v zařízení. Hlavní část programu byla věnována samotné dramaterapeutické intervenci. Dle možností uživatelů trvala jednu až jednu a půl hodiny. Vedli ji vždy dva terapeuti a účastnilo se jí okolo 10–12 uživatelů, 3–5 pracovníků (počet uživatelů a pracovníků se v jednotlivých zařízeních lišil) a 1–2 vysokoškolští studenti studijního oboru Speciální pedagogika či Psychologie. Ukázková intervence byla předem připravena a byla pro každé zařízení stejná. Vždy se ale počítalo s drobnými úpravami a improvizacemi, v závislosti na potřebách a možnostech konkrétních uživatelů (z hlediska diagnóz nebo aktuálního stavu). Důležitá byla právě přítomnost personálu, který se aktivně zapojoval do dění a průběhu intervence a mohl tak sdílet zážitek se skupinou a „z první ruky“ pozorovat jednání a prožívání členů skupiny. Poslední část byla věnována ohniskové skupině s pracovníky. Ohnisková skupina trvala půl hodiny až hodinu a jejím cílem bylo zjistit, co si pracovníci ze setkání odnesli, jak dramaterapii hodnotí z hlediska efektivity a zajímavosti pro uživatele. Snažili se pojmenovat, co při intervenci zažili, co se naučili a co pro ně bylo přínosem. Hledali společně možnosti dalšího využití dramaterapie ve svém zařízení, ale také úskalí a limity tohoto typu intervence. Pracovníci vyjadřovali také své potřeby do budoucna, co se týče vzdělávání a zájmu o dramaterapii. Na závěr byla zařízením nabídnuta možnost další spolupráce v dlouhodobějším programu podobného způsobu práce.

ZPRÁVY

Tabulka 1 Výzkumný vzorek z hlediska úrovně vzdělání pracovníků

Úroveň vzdělání pracovníků

Absolutní četnost

Středoškolské vzdělání s maturitní zkouškou

Relativní četnost (v %) ,

Středoškolské vzdělání s výučním listem

,

Vysokoškolské vzdělání s titulem Bc. Vysokoškolské vzdělání s titulem Ing., Mgr., MUDr. atd. Základní vzdělání

,

Vyšší odborné vzdělání

,

, ,

Bez vzdělání

,

Celkem

,

2 Metodologie výzkumu V první fázi výzkumu jsme se zaměřili na zjišťování povědomí o dramaterapii u pracovníků sociálních služeb před uskutečněním výše popsaného zážitkového vzdělávání. Sběr dat se uskutečnil formou dotazníku. Data byla vyhodnocena popisnou statistikou. Také nás zajímal pohled pracovníků na přínosy a limity zrealizované dramaterapeutické intervence. Jako metoda sběru dat byla zrealizována ohnisková skupina. Data byla zpracována a analyzována kvalitativně, prostřednictvím otevřeného a selektivního kódování. Výzkumného šetření se zúčastnilo celkem 78 pracovníků domovů pro osoby se zdravotním postižením, z toho 74 žen (94,9 %) a 4 muži (5,1 %). Převažovali pracovníci se středoškolským vzděláním (tabulka 1). Nejčastějším oborem vzdělání pak byly pedagogická škola (učitelství, vychovatelství), speciální pedagogika a zdravotnické obory (tabulka 1) a pracovníci byli nejčastěji zaměstnáni na pozici přímé obslužné péče (tabulka 3).

3 Vyhodnocení výsledků dotazníků Ze vstupních dotazníků, které byly administrovány 78 pracovníkům před začátkem lekce, jsme získali informace o tom, zda se pracovníci již s dramaterapií setkali, kde a jakou formou jim bylo vzdělání v této oblasti nabídnuto. Důležitým faktorem pro nás bylo, že 38 (48,7 %) respondentů odpovědělo, že se s dramaterapií nikdy nesetkalo, 31 (39,7 %) respondentů se s dramaterapií setkalo a 9 (11,5 %) si nebylo jistých, zdali se s dramaterapií setkalo, či ne.

ZPRÁVY

Tabulka 2 Výzkumný vzorek z hlediska oboru vzdělání

Obor vzdělání Pedagogická škola (učitelství, vychovatelství)

Absolutní četnost

Relativní četnost (v %) ,

Speciální pedagogika

,

Zdravotnická škola

,

Krejčová, oděvnictví

,

Prodavač, obchodník

,

Sociální pedagogika, právo atd.

,

Ekonomie

,

Gymnázium

,

Strojní zařízení

,

Aranžer, dekoratér

,

Číšník, kuchař

,

Elektro

,

Rodinná škola

,

Stavební Jiné (cukrářství, čalounictví, ekologie, hotelnictví, hutnictví, knihkupectví, košíkářství, podnikatelská škola, zemědělství) Celkem

, , ,

Většina respondentů se setkala s dramaterapií pouze v literatuře či jim o dramaterapii pověděl někdo jiný, tyto odpovědi uvedlo celkem 36 respondentů. 24 pracovníků prošlo v minulosti workshopem zaměřeným na dramaterapii. Předpokládali jsme, že pouze ten, kdo zažil či přímo provozuje dramaterapii v praxi s klientelou s mentálním postižením, bude mít komplexní představu, jak dramaterapeutická intervence s lidmi s mentálním postižením může probíhat. Tento předpoklad splňují pouze 3 pracovníci ze všech 78 respondentů. Detailnější informace o předešlých zkušenostech pracovníků s dramaterapií nabízí tabulka 4.

4

Vyhodnocení výsledků ohniskových skupin

Ukázková lekce byla zakončena ohniskovou skupinou s pracovníky. Zvolená polostrukturovaná forma ohniskové skupiny byla zaměřena na tyto otázky: • Jaké pocity máte z této lekce dramaterapie?

ZPRÁVY

Tabulka 3 Výzkumný vzorek z hlediska pracovní pozice

Pracovní pozice PSS – přímá obslužná péče PSS – aktivizační pracovník

Absolutní četnost

Relativní četnost (v %) , ,

Pedagogický pracovník

,

PSS – přímá obslužná péče, aktivizační pracovník

,

PSS – vedoucí oddělení, úseku

,

Sociální pracovník PSS – aktivizační pracovník, pracovní terapie, vedoucí oddělení, úseku PSS – pracovní terapie PSS – aktivizační pracovník, pracovní terapie, vedoucí oddělení, úseku Vedoucí zařízení

,

Celkem

,

, , , ,

• Byly aktivity pro vás známé? • Děláte podobné aktivity? • Které techniky byly pro vás nové? • Co by podle vás mohla dramaterapie přinést vašim klientům? Jak reagovali vaši klienti? Během ohniskových skupin byl také prostor na spontánní a bezprostřední reakce a otázky pracovníků, které během lekce vyvstaly. Ohniskové skupiny jsme zpracovali pomocí metody otevřeného kódování, na základě významové podobnosti jednotlivých kódů vzniklo několik tematických kategorií: bezprostřední pocity pracovníků po lekci, struktura lekce, obsah programu, použité techniky a metody, specifický přínos pro dramaterapii, nespecifický přínos pro jednotlivce a pro skupinu, přínos dramaterapie pro klienta, překvapení v chování klienta, a v neposlední řadě kategorie potřeb a motivace pracovníků vzdělávání se v metodách dramaterapie. V následující části je rozebrána otázka celoživotního vzdělávání, popsaná specifická forma vzdělávání a také představeny výsledky výzkumného šetření, které se týkají oblasti vzdělávání. Z výsledků výzkumu zpracovaného kvalitativním způsobem je možné popsat, jak pracovníci vnímali přínos dramaterapie, jaké možnosti dle nich přináší, čeho si pracovníci během

ZPRÁVY

Tabulka 4 Vyhodnocení položky způsobu získaní znalostí o dramaterapii

Způsob seznámení se s dramaterapií

Absolutní četnost

V literatuře Z povídání s jiným člověkem Workshop ( – hodin) Krátkodobý výcvik (

–

hodin)

Jednodenní workshop ( – hodin) Účast na dramaterapii v praxi Sám/sama praktikuji dramaterapii v praxi Vícedenní workshop ( –

hodin)

Jiné (internet) Vysokoškolské studium zaměřené na dramaterapii Předmět týkající se dramaterapie na vysoké škole ( semestr) Předmět týkající se dramaterapie na vysoké škole ( a více semestrů)

intervence nejvíce všímali a jaká je jejich další motivace se vzdělávat v tomto oboru či pracovat obdobnou formou. Bezprostřední reakce pracovníků po ukázkové intervenci byly z velké části zaměřené na hodnocení emočního ladění skupiny či na popisování jednotlivých klientů (Mně se třeba líbilo, že se zapojili i klienti, u kterých bych nečekala, že se zapojí, kteří jsou takoví stydlivější, tak se úplně krásně zapojili a dokázali se vyjádřit.) Velmi často byla lekce spojována se zážitkem, prožitkem (Určitě prožitek, nebo uvědomění si některých jiných situací, nebo jak se kdo cítí jinak. Kolikrát si něco řeknou, udělají, ale až si to vyzkouší na sobě, tak třeba příště už by se malinko chovali jinak.) Pracovníci se cítili být vtaženi do hry, do příběhu. Také mluvili o odreagování, odpočinutí, motivaci a zájmu (Ano, bavilo, zaujalo je to, bylo vidět, že se jim to líbilo, a nám se to líbilo taky, musím říct, opravdu.) Fenomén odlehčení je důležitou součástí zážitkově orientovaného celoživotního vzdělávání. Příjemná atmosféra a umožnění relaxovat zvyšuje motivaci a angažovanost účastníků vzdělávání. Pozitivní emocionální naladění přispívá k vyšší míře zapamatování a relaxační složka působí preventivně vůči syndromu vyhoření, což patří k nezbytným předpokladům celoživotního vzdělávání ve smyslu profesního a osobního rozvoje pracovníků.

ZPRÁVY

Někteří pracovníci se již s podobnou formou práce setkali, buď v podobě workshopu na téma expresivních terapií, či připodobňovali lekci technikám z dramatické výchovy, situačním hrám, nácvikům apod. Pro některé však tato forma práce, aktivity či samotný přístup dramaterapeutů byly zcela nové (Mně to hrozně rychle uteklo. Já jsem nikdy na dramaterapii nebyla ani jsem to neviděla, jak to probíhá, tak mně se to strašně líbilo a ráda bych ještě někdy něco takového chtěla. . . nesetkala jsem se s ničím takovým, akorát jsem slyšela o dramaterapii, ale nikdy jsem nebyla přítomná nebo svědkem takového něčeho. Je to takové opravdu zajímavé, nápadité.) Hraní si, improvizace, předvádění scének bylo pro pracovníky většinou známé (My tady ty situační hry na oddělení děláme. . .), avšak ojedinělé pro ně byla práce tematicky ucelená, kterou často zmiňovali. Oceňovali také použití vhodných názorných rekvizit, nenásilné vtažení do děje. Kladně hodnotili i techniku imaginárního moře ztvárněného pomocí mikrotenové fólie, která zprostředkovala smyslový zážitek lidem s různou úrovní postižení. Pro klienta, který není schopen imaginovat představu moře, byla fólie alespoň příjemným smyslovým zážitkem. Jako specifický přínos dramaterapie vypozorovali pracovníci vstup do role, sociální učení, modelové situace, fixace skrze prožitek, představivost klienta, smyslový zážitek, přenesení se jinam, uvědomění si fikce, přistoupení na hru, uvědomění si citů ostatních, spontánnost v projevu, rovnost, hra podpořila inkluzi. Jedna z pracovnic popisovala svůj zážitek ze hry, kdy všichni hráli stejnou roli, kde si byli všichni rovni, a tím se upozadili role pracovník – klient (. . . tak se mi zdálo, že mi vůbec v tom autobuse nepřišlo, že to jsou naši uživatelé. Nepřišlo mi, že momentálně děláme s někým jiným, že jsme si všichni rovni v těch výmyslech.). Velice byla také oceňována názornost a situační jednání, které není potřeba vysvětlovat slovy. (Je to cesta skrze zážitek, prožitek, jak více porozumět klientovi, prohloubit vzájemný vztah.) Krátkodobost jednorázové ukázkové intervence vyvolávala u pracovníků především potřebu návodu, jak to mají dělat. Zjistili jsme zájem některých pracovníků se dále v metodách dramaterapie vzdělávat. Pracovníci sami upozorňovali na potřebu pravidelnosti intervence, stálé a sourodé skupiny klientů. Pro všechny pracovníky byla tato forma vzdělávání nová, kdy přímo s klienty zařízení mohli zažít metody dramaterapie. Během ukázkové intervence byli pracovníci vedeni k tomu, aby se i oni aktivně zapojovali, nepopisovali jen vypozorované reakce a zážitky, kterých si všímali na svých klientech, ale také vlastní zkušenost, kdy příběh prožívali spolu s klienty a zároveň si aktivity užili sami za sebe. Někteří pracovníci se již účastnili workshopů zaměřených na expresivní terapie a mluvili o skepsi, kterou

ZPRÁVY

během workshopu zažívali, nebyli si jisti, zda by mohli tuto formu práce zkusit se svými klienty. Opakujícím se tématem byla „novost“, s kterou dramaterapeuti přišli. Nepřinesli jen nové téma, nový materiál fólie, příběhu, ale i přítomnost nových osob v zařízení a vytržení ze stereotypu, což bylo z pohledu pracovníků pro klienty lákavé. Někteří pracovníci pokládali otázky, zda by klientům dramaterapie po čase nezevšedněla. Také se otevřelo téma, kdo by mohl být dramaterapeut v zařízení, zda není efektivnější, když dramaterapii vede externí pracovník, který není s klienty v přímé péči. Někteří pracovníci komentovali časovou náročnost přípravy a potřebu asistentů pro některé klienty. Důraz byl kladen na možnost prohloubení vztahu mezi pracovníkem a klientem během intervence, na možnost využívání nonverbální komunikace a hry v roli, která je vždy doprovázena emočním prožitkem. Díky ukázkové intervenci se někteří pracovníci oprostili od předsudku, že hrát si smějí jen děti. Dvě pracovnice upozorňovaly na to, že často klienti pouze zrcadlí, opakují a nemluví za sebe. Během diskuse jsme si však uvědomili, že se jedná o způsob komunikace, kdy je klient schopen aktivně se zapojit do dění ve skupině a být součástí příběhu. Někteří pracovníci objevovali užitečnost a specifické možnosti dramaterapie, jiní však vnímali ukázkovou intervenci jako odreagování, příjemně „zaplněné“ dopoledne. Ukázková lekce nevzbudila u pracovníků pocit, že jsou dostatečně kompetentní k využívání dramaterapeutických metod, ale přiblížila jim, o jakou práci se jedná a jaké možnosti nabízí. Stala se inspirací a motivací do dalšího vzdělávání.

Závěr Během jednorázové ukázkové intervence jsme nabídli vhled, osvětu, motivaci a inspiraci k dalšímu vzdělávání v oblasti dramaterapie. Domníváme se, že osobní setkání s dramaterapií přímo v zařízení je efektivní forma vzdělání, kdy si pracovníci zažijí dramaterapeutické metody přímo s klientelou, kterou dobře znají. Nestačí přečtení metodiky, knihy, vždy je nezbytná sebezkušenost, bez které se dramaterapii nelze naučit, nelze ji pochopit. U pracovníků byla pozorovatelná již vstupní úroveň motivovanosti, zda měl pracovník zájem se dramaterapie účastnit, jestli byl zařízením vyslán, aby se účastnil, to velice ovlivňovalo i samotnou intervenci. Někteří uváděli, že neviděli v intervenci víc než volnou zábavou, příjemný aktivní program, ale většina pracovníků naopak vnímala terapeutický přesah, transfer do každodenní reality.

ZPRÁVY

Zvolená forma vzdělávání byla realizována prostřednictvím zkušenosti pracovníků s klienty, se kterými přímo pracují. Tuto formu vzdělávání považujeme za unikátní. Pozitivním aspektem je také možnost lektorů jezdit přímo do zařízení. To umožnilo poskytnout vzdělávání i malým zařízením z menších měst, pro které je nesnadné dojíždět. Zároveň šlo o osvětu a upozornění na to, že nějaká forma terapeutické práce s pomocí dramatických prostředků existuje, může být účinná a užitečná. Nevýhodou této formy vzdělávání je nízký počet pracovníků, kterým je možné vzdělávání nabídnout. Na druhé straně však dochází však k užší spolupráci, osobnímu kontaktu a intenzivnější spolupráci dramaterapeutů a pracovníků domovů sociálních služeb. Je možné diskutovat o cílech programu, aplikaci a modifikacích aktivit. Specifický přínos dramaterapie v sociálních službách spatřujeme především v rozvoji skupinové práce, vzájemné spolupráci, kohezi, rozvíjení vztahů nejen mezi klienty, ale i klienty a pracovníky, který je zprostředkovaný skupinovým zážitkem v prostoru „jako“. Jedním z cílů dramaterapie je rozvoj improvizace, zkoušení a jednání v nepředvídatelných situacích. Při dlouhodobé práci směřujeme k rozvoji této dovednosti, kterou může klient využít v reálném životě. Zároveň je dramaterapie cesta ke klientovi skrze nonverbální a situační komunikaci, kdy si s klientem rozumíme ve hře, v akci, kde není potřeba slov, a zároveň je fyzický kontakt velice intenzivní forma komunikace. Primárním přínosem je aktivizace klienta, podpora jeho spontánnosti a rozvoj kreativity a fantazie. Dramaterapie však může přinést další cíle, které vycházejí z potřeb skupiny, klienta apod. Pokud by se pracovníci chtěli stát dramaterapeuty, museli by se dále vzdělávat, avšak i ze své pozice mohou metody dramaterapie aplikovat. Již během ukázkové intervence přispívali novými poznatky, všímali si reakce klientů, které dobře znají v běžných situacích, a uvažovali o přínosech dramaterapie pro jednotlivce i skupinu. Na ukázkové intervence v současné době navazuje druhá část projektu: byla vybrána zařízení k dlouhodobější spolupráci, kdy pracovníci spolu s klienty mohou zažít dlouhodobý dramaterapeutický proces. Nyní už je možné pozorovat terapeutický efekt a proces samotný. Pracovníci získávají náhled na dramaterapii, prohlubují se zkušenosti. Je to pro ně nejen profesní, ale i osobnostní obohacení. TERA Expresivní terapie – rozvoj spolupráce a výměny zkušeností mezi studenty, pracovníky Univerzity Palackého v Olomouci a institucemi veřejné správy a aplikační sféry v oblasti psychoterapie, arteterapie, dramaterapie, muzikoterapie a tanečně pohybové terapie (CZ.1.07/2.4.00/31.0005)

ZPRÁVY

POST-UP II – Podpora vytváření excelentních výzkumných týmů a intersektorální mobility na Univerzitě Palackého v Olomouci II (CZ.1.07/2.3.00/30.0041)

Literatura B

K , I. 2006. Kapitoly z andragogiky 1. Olomouc: Univerzita Palackého. 77 s. ISBN 80-244-1192-X.

J

, P. 2007. Drama as Therapy: Theory, Practice, and Research. 2nd Edition. London: Routledge. 384 p. ISBN 978-04-1541-556-9.

K

, B. 2011. Vývinovo orientovaná dramatoterapia: možnosti a limity vo výchove a včasnej intervencii. Bratislava: Musica Liturgica. 137 s. ISBN 978-80-970418-1-6.

V

, M. 2013. Dramaterapie. Praha: Grada Publishing. 264 s. ISBN 978-80-247-3851-2.

What is Drama Therapy? [online]. c2015, poslední revize neuvedena [cit. 2014-12-08]. Dostupné z: http://www.nadta.org/what-is-drama-therapy.html

Autorky Mgr. Lenka Šilarová, Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Ústav speciálněpedagogických studií, Žižkovo nám. 5, 771 40 Olomouc, e-mail: [email protected] Mgr. Jana Šilarová, Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Ústav speciálněpedagogických studií, Žižkovo nám. 5, 771 40 Olomouc, e-mail: [email protected] Mgr. Lenka Czereová, Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Ústav speciálněpedagogických studií, Žižkovo nám. 5, 771 40 Olomouc, e-mail: [email protected] Mgr. Ivana Lištiaková, PhD., Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Ústav speciálněpedagogických studií, Žižkovo nám. 5, 771 40 Olomouc, e-mail: [email protected]