Vývojová psychologie pro vedoucí oddílů

VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE

Vývojová psychologie pro vedoucí oddílů Víťa – Viktor Kulhavý, Azu – Věra Linhartová Dobrý vedoucí zná dobře svoje děti. A to nejen jak se jmenují a kde bydlí, ale ví také, co je pro děti v daném věku typické, čím dítě prochází a co potřebuje. V následujících odstavcích jsem se pokusil o stručné shrnutí toho nejpodstatnějšího. Budiž to ochutnávkou a inspirací pro další dozvídání se o těch, které vychováváme – viz několik tipů na doplňující literaturu na konci textu. Pozn.: Pokud se v textu píše o dítěti, učiteli, rodiči, vůdci apod., je tím míněn muž a žena bez rozdílu. Pokud pohlavní příslušnost hraje nějakou zvláštní roli, je to v textu přímo označeno.

A) Vlčata a světlušky (asi 6-11 let) aneb Mladší školní věk A to jsem já... Dítě se nalézá v období tzv. střízlivého realismu. Do jeho života, jehož hlavní náplní byla v předškolním období hra, se stále více a více promítá školní práce a povinnosti. Už to není malé dítě, závislé na vlastních přáních a fantaziích (předškolní věk) a zároveň ještě není pubescentem, pro něhož je více důležité to, co by mělo být než to, co je. Školák chce pochopit okolní svět a věci v něm „doopravdy“. Tento jeho zájem se projevuje například v tom, že dítě rozšiřuje své poznání četbou, učí se „dospěle“ vyjadřovat, dává přednost realisticky provedeným ilustracím, ve svých hrách se snaží o věrnou nápodobu dospělých rolí apod. Moje poznávání Zprvu je školákův realismus naivní, závislý na tom, co mu sdělují autority (rodič, učitel, vůdce, knihy, internet). Teprve ke konci období se mění v realismus kritický a dítě se začíná vůči autoritám vyhraňovat a napadat jejich dříve neotřesitelnou pozici. Dítě nechce být jen pasivním příjemcem informací. Chce zkoumat, experimentovat, aktivně poznávat. Vhodné jsou tedy aktivity, ve kterých v bezpečném prostředí může získat potřebné zkušenosti za podpory a pomoci dospělých (např. prostředí letního tábora). Rodina, škola či oddíl, které by dítě nutili k pouhému přejímání znalostí a způsobů chování bez toho aniž by dítě hrálo aktivní roli, by nevyužívali jeho vývojového potenciálu. Více než kdy jindy zde platí okřídlené „learning by doing“ - učení se činností. Díky rozvoji vnímání je dítě schopno soustředit se po stále delší dobu. Zároveň dokáže vnímat nejenom celek, ale také detaily. Školák dokáže lépe oddělovat to, co dělá právě teď od činností minulých a budoucích. Získává tak časoprostorovou orientaci ve smyslu spojitého životního příběhu. Svůj konkrétní význam začínají mít slova jako brzy, později, zítra, daleko (nelze nevzpomenout dětské otázky jako: „Jak je to ještě daleko?“ Vůdcovský lesní kurs OIKOS: strana 1

VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE nebo „A kdy už tam budeme?“ Právě nyní nastal okamžik vytáhnout mapu a seznámit dítě s dalším průběhem výpravy). U abstraktních pojmů však ještě nenastal čas, aby je dítě hlouběji pochopilo. Například „Nejvyšší Pravda a Láska“ může být dosti vzdáleným pojmem, který může získat jasnější kontury až po uvedení konkrétních vysvětlujících příkladů z běžného života. S významným růstem slovní zásoby a kultivací řečového projevu se vyvíjí krátkodobá a dlouhodobá paměť. Ve škole si dítě vytváří základní poznatkovou základnu, na které potom staví a do níž integruje pozdější znalosti. Důležité je, že se v tomto věku dítě učí, jak se učit. Je to tedy vhodný čas pro osvojování různých strategií práce s informacemi (umět si najít a vybrat vhodnou informaci, uchovat si ji v paměti díky opakování atd.), i když zatím jen v rovině základní a orientační. I zde je prostor pro působení oddílu – práce s informacemi ve hrách a jiných nenásilně naučných aktivitách. Můj psychický vývoj V tomto období je užitečné pomyslně rozdělit vývoj dítěte na dvě fáze. V průběhu prvních dvou let se vývoj nese ve znamení adaptace na školní požadavky, což provází různé nestálosti a rozpory. Výhodu zde mají děti, které dříve prošly školkou a změna pro ně není takovým zásahem do denního režimu. I přesto je prvňáček stále ještě na přechodu mezi světem hry a světem povinností. Má rád pohádkové příběhy, je schopen se soustředit pouze na jednu věc po krátkou dobu (asi 10 minut), je značně sugestibilní, chlapci a dívky se při hře bez zábran mísí. Zvláště v tomto věku by měl být vůdce či vůdkyně trpělivým rádcem a průvodcem malého člověka. Druhá polovina mladšího školního věku se vyznačuje formováním stálejších sociálních skupin a pozdějších životních postojů. Dítě se postupně přesouvá ze hry do reality, ve svých fantaziích opouští magično pohádek a začínají mu imponovat hrdinové dobrodružných příběhů. V tomto věku se začíná formovat mužská či ženská identita dítěte. Skautské oddíly ve svém výchovném programu využívají tradičně pohlavně oddělených skupin. Existují však i oddíly koedukované 1, zejména tam, kde je dětí nedostatek (např. vesnické oddíly). Výhodou pohlavně oddělených skupin je možnost „ušití“ programu na míru jednak formující se dětské identitě, ale také zohlednění faktu, že děvčata dozrávají biologicky o jeden až dva roky dříve než chlapci. Změny v chování, náladách, hledání nových autorit i životních hodnot tak u nich nastupují dříve než u chlapců. Moje tělo V oblasti tělesných změn je důležitým znakem rovnoměrně plynulý tělesný růst (v období předcházejícím a následujícím můžeme naopak pozorovat zásadnější změny). Významně se zlepšuje hrubá i jemná motorika. Pohyby dítěte jsou rychlejší, svalová síla je větší, je nápadná zejména zlepšená koordinace všech pohybů celého těla. Pohybové výkony nezávisejí jen na fyzickém věku, ale také na vnějších podmínkách. Vhodnou motivací tak můžeme v oddílech podporovat pohybové dovednosti. Je nutné si uvědomit, že vědomí vlastní fyzické zdatnosti má v pozdějším věku vliv na další tělesný rozvoj i tím i na sebehodnocení. Dítě navyklé pohybovat se nejenom že vzdoruje současnému trendu obézních televizních (počítačových) dětí, ale vytváříme u něj také zdravý emoční vztah k jeho tělu. Tělesná síla i obratnost rovněž hrají velkou roli při získávání postavení ve skupině dětí – obdiv, oblíbenost, nápodoba mladšími, vedení ve skupině. 1

Koedukace je společná výchova dívek a chlapců ve smíšených skupinách. Vůdcovský lesní kurs OIKOS: strana 2

VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE Malí a slabí chlapci se mohou stávat samotáři a kompenzovat svůj „nedostatek“ jinak – ve školních výkonech či zájmových aktivitách. Já a ti druzí Se vstupem do školy se dítěti otevírá svět různých sociálních skupin – začíná navštěvovat zájmové kroužky, stává se členem třídního kolektivu, skautského oddílu. Situace se mění v tom smyslu, že se nyní učit reagovat na druhé. Už to nejsou rodiče a bližší příbuzenstvo, s kým je třeba komunikovat, ale vrstevníci a cizí dospělí, ke kterým je nutné hledat si vztah. Pro oddílovou činnost to znamená zvýšenou potřebu rozvoje sociálních dovedností – např. pomoc slabším, spolupráce, přiměřená soutěživost. Dítě je v tomto věku schopno určité seberegulace. Dokáže tedy odložit svoji bezprostřední potřebu, vyjádřit nebo potlačit své emoce. Rozumí svým vlastním pocitům a zároveň dokáže zhodnotit očekávání, požadavky a postoje sociálního okolí. Emoční kompetence – tedy to, jak je dítě obratné ve vyjadřování svých emocí a jak dokáže být empatické – ovlivňuje sociální interakci i školní úspěšnost a tím má zpětně vliv na sebehodnocení. I zde je prostor pro podporu ze strany oddílu. Malá sociální skupina jakou je vlčácká šestka či družinka světlušek poskytuje řadu příležitostí, jak s dětmi trénovat vyjadřování emocí a to, jak naše emoce působí na druhé. Nesmíme ovšem zapomínat, že je třeba najít vhodnou příležitost a způsob práce s emocemi, aby se nestaly příčinou psychického poranění (zde můžeme doporučit např. publikaci Příběhy, které pomáhají – viz seznam literatury na konci textu). Regresi 2 emočního prožívání (jako například, že starší dítě nepřipouští existenci svých smíšených pocitů: láska-nenávist, nedokáže skrývat či ovlivňovat projevování svých emocí, má sníženou schopnost emočního porozumění) můžeme pozorovat u dětí, které se nacházejí ve stresové situaci (např. pobyt v nemocnici), u dětí zanedbávaných nebo dětí hyperprotektivních 3 rodičů. Významné rozdíly mezi chlapci a děvčaty v tomto období: Děvčata jsou obvykle jazykově obratnější a ve škole mají lepší výsledky ve slovních zkouškách. Chlapci mají lepší prostorovou představivost, lepší výsledky v počtech (asi od 10ti let) a bývají agresivnější. Spontánní dětské skupiny jsou u chlapců obvykle větší, čítající 4 až 6 členů, u dívek naopak nalezneme spíše kamarádské dvojice. U dětí převažují pohybové hry, hry chlapců bývají různorodější s větším rozsahem zájmů. U dívek je nápadný vyšší zájem o malé děti spojený s pečovatelskou snahou.

2 3

Regrese je jakýmsi vývojovým krokem zpět. V chování a prožívání se objevují způsoby, které by odpovídaly nižšímu fyzickému věku. Nadměrně ochraňujících. Vůdcovský lesní kurs OIKOS: strana 3

VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE

B) Skauti a skautky (asi 11-15 let) aneb Přichází puberta A to jsem já... Dřívější poznatky z psychologie se přikláněly k názoru, že toto období je časem bouří a krizí. Novější literatura jej dnes nepopisuje v takových extrémech. Faktem ale zůstává, že chlapec či dívka v tomto období prožívají určitou emoční nestabilitu, časté a nápadné změny nálad - zejména směrem k negativním. Jejich jednání a postoje bývají impulsivní, nestálé a nepředvídatelné. Je potřebné si uvědomit, že dítě (dospívající) v této době prochází celou řadou změn a je na ně vyvíjen velký společenský tlak – jeho tělo se začíná měnit, v myšlení přichází abstraktní uvažování a s ním potřeba vyhraňovat se proti zavedeným pořádkům, může podstupovat přechod na jinou školu (gymnázium), přicházejí první lásky. Všechny tyto změny vychylují pubescenta z rovnováhy. Jeho úkolem je všechno zvládnout, ustálit zakymácení svého Já a postoupit na vyšší vývojovou příčku jako nově zintegrovaná osobnost. Moje poznávání Vývoj myšlení zaznamenává velké změny. Jednak je pubescent schopen přemýšlet o svém myšlení a zvýšeně tak reflektovat svoje prožívání a také mu nově nabytá schopnost abstrakce umožňuje přemýšlet o neskutečném, neexistujícím. Spolu s abstrakcí se rozvíjí také mravní uvažování – pubescent bývá přísným soudcem jednání dospělých, neodpovídá-li realita proklamovaným ideálům. Zajímavým poznatkem je, že logické a abstraktní myšlenkové operace se nerozvíjejí v přímém důsledku školní výchovy, ale jsou spíše dány vývojem psychiky. S tím, jak získává dospívající na svoji stranu pomocníka Myšlení, objevují se u něj kromě kritiky i pochybnosti o dosud nezpochybnitelných pravdách. Mohou se například týkat vztahu ke skautským ideálům a jejich relevanci pro dnešní společnost nebo k Bohu, byl-li vychováván nábožensky. Pod drobnohled se dostávají i jiné hodnoty, o kterých pubescent přemýšlí – hmota, čas, příčina, spravedlnost, právo, apod. Vůdce by na to měl být připraven. Vhodnou formou skautské výchovy se mohou stát diskusní aktivity posilující sdílení v kolektivu nebo umožňující vyjádření názoru jednotlivců. Co se týče zájmů, pubescent opouští dobrodružné náměty a do popředí se dostávají náročnější témata historická, sci-fi, milostné romány, ale i poezie či výtvarno. I tyto náměty mohou posloužit pro zarámování aktivit skautského oddílu. Můj psychický vývoj Rozveďme zde to, co bylo řečeno v úvodu. Mohli bychom zjednodušeně říci, že dospívající sám nerozumí tomu, co se s ním děje. Proto časté střídání nálad, citová zmatenost, nejistota a hledání příčiny v tom, jak se k němu chová jeho okolí. I když je citová labilita častým jevem, dokáže dítě v tomto věku sama sebe do určité míry kontrolovat. Řada emocí tak nevyjde na povrch a zůstává ukryta v hloubi dospívající dětské duše. Nové vnitřní zkušenosti jsou považovány za jedinečné a proto druhými nepochopitelné. Často se tedy dospívající cítí osamocený, nepochopený, plný nových citů a přece prázdný (viz např. teenagerská emo kultura). K celému období se váže zvýšená egocentričnost. Do-

Vůdcovský lesní kurs OIKOS: strana 4

VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE spívající se považuje za někoho výjimečného, je středem svého světa a je to on/ona, o kom si ostatní šuškají. Důležitým úkolem, který před pubescentem stojí je „přijmout svoji tvář“. Je to i obrazné pojmenování – týká se již zmíněné integrace osobnosti a přijetí toho, jaký jsem uvnitř. I přes to vidí dospívající těžiště svého zájmu hlavně ve svém zevnějšku. Na vlivu nabývá neúprosný hlas vrstevnické skupiny (mnohdy přehlušující kárání rodičovské) a diktuje co je in a co už je out. Vzhled je důležitý - nejen co se týče oblékání (Blázníš? Tohle si na sebe přece nemůžu vzít!), ale také tělesného zevnějšku, se kterým toho člověk už tolik neudělá – Proč mám proboha tak veliký nos? Já nechci nosit ty brýle, vypadám v nich jako... Nejsem vůbec hezká a navíc ještě tlustá... To, jak na dospívajícího reagují druzí, zavdává často, v důsledku zvýšeného sebepozorování, příčinu poklesu sebeúcty. Moje tělo Období pubescence se vyznačuje zrychleným růstem organismu – a to nejdříve končetin, jejichž ovládání může také zprvu působit problémy, zmohutnění trupu se dostavuje až později. Zde je důležité si uvědomit, že tělo, které je pod tlakem svého překotného růstu, by nemělo být přesmíru zatěžováno – např. někteří rodiče, ve snaze dát svému potomkovi do vínku to nejlepší, naplánují jeho týdenní program tak, že na chvíli volna není čas. Dítě je pak unavené a může být dočasně ovlivněno jeho zdraví. U chlapců dochází k mutaci hlasu – přestavbě hlasového ústrojí. U děvčat se projeví pouze prohloubením hlasu a zvýšením jeho rozsahu. U obou pohlaví dochází k rozvoji pohlavních orgánů a druhotných pohlavních znaků (ochlupení, rozložení podkožního tuku, nárůst svalové hmoty, růst prsou apod.). Signálem pohlavního zrání je u děvčat první menstruace, u chlapců první poluce. Nemělo by nás také překvapit, že sexuální zájem pubescentů bývá nejprve zaměřen na autoerotické praktiky. Zvláště v tomto období je možné program oddílu obohatit o sexuální výchovu vhodně zvolenými tématy, pokud si na to vůdce troufá. Časnější nebo naopak pozdější fyzické dozrávání organismu většinou přináší komplikace i do společenského života dítěte – má dopad na sebeúctu (komplex méněcennosti), možnosti prosazení se jinak než fyzicky. Ve vývojově nevýhodném postavení se ocitají předčasně vyspělá děvčata, která jsou zvána do světa dospělejších, k čemuž ještě nemají duševní předpoklady. Já a ti druzí Pubescent se snaží uvolnit z pout rodiny a najít si cestu, jak být sám sebou. Negativně nabité vztahy k dospělým se mohou projevovat i ve vztahu k vůdci. Stejně jako u učitelů se dospívající chápe i sebemenší příležitosti, jak pohotově okomentovat jeho chybu, poukázat na nedokonalost v jeho počínání. Kladné ocenění dospělého se jaksi nenosí a když už, tak s ostychem před vrstevníky. Neberme ale proto naše skautky a skauty na hůl. Právě potvrzení svobody jedince, umožnění rovnoprávného postavení a demokratická výchova nám mohou pomoci posunout vztah dále. To, čím si jejich sympatie nezískáme, jsou autoritativní zásahy z pozice moci. Trest, který pokládají za tímto způsobem nespravedlivý, považují za ponižující a urážející. Ve skupině vrstevníků se vytváří neformální hierarchie, která silně ovlivňuje život dospívajícího. V prostředí školy je těmto neformálním jevům věnována menší pozornost Vůdcovský lesní kurs OIKOS: strana 5

VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE (spíše až v případech výskytu např. šikany). Z hlediska skautského oddílu máme zde mnoho materiálu ke zpracování, vždyť na malých neformálních skupinách skauting stojí! Tématem může být například autorita – jakého charakteru je ta vůdcova (formálníneformální, vynucená-získaná), jak vidí členové družiny svého rádce, jaké zkušenosti mají děti ze školy apod. Další témata k rozvoji by mohla být spolupráce, důvěra, loajalita, konflikt,... a jistě Tě napadne řada dalších. Silně stoupá soutěživost, srovnávání se s druhými a touha být v něčem první a nejlepší. V oddílovém životě se této vlastnosti dá využít při práci se skautskou stezkou, v plnění odborek či v celotáborové hře. S rozvojem myšlení se atraktivními stávají strategické a akční hry v terénu (např. „dřevárny“). Pubescenti obvykle touží po věrném přátelství – zatím pouze v rámci svého pohlaví. V oddíle se nám tak mohou objevit nerozlučné dvojice, jejichž přátelství přetrvává až do dospělosti. Taková forma přátelství je zároveň přípravou na pozdější důvěrné vztahy s opačným pohlavím. První lásky bývají tápavé, váhavé a nejisté, často děvčata a chlapci zůstávají ve skupině a projevují si zájem vzájemným „pokřikováním“. Důležitou charakteristikou je rozvoj komunikačních dovedností. Teenagery tak často najdeme s palcem na klávesnici mobilu, při chatování po ICQ, či při klábosení „o ničem“. Berme to jako trénink komunikace - i když všeho moc škodí a rozvoj virtuálního života může negativně ovlivnit schopnost navazovat a udržovat vztahy běžným způsobem (sociální kompetence). Významné rozdíly mezi chlapci a děvčaty v tomto období: V tomto období je obtížné srovnávat – i mezi jedinci téhož pohlaví mohou existovat velké vývojové rozdíly. Je však známým faktem, že právě nyní děvčata chlapcům o 1-2 roky „utíkají“ ve fyzickém i psychickém vývoji. Rozdíly se u chlapců vyrovnávají až v pozdější adolescenci.

C) Roveři a rangers (asi 15-20 let) aneb Adolescentem snadno a rychle A to jsem já... Odstavce o věku roverském by se mohly zdát v materiálu pro vůdce oddílů zbytečné – vždyť vychováváme děti, ne dospělé. Vlastně to není tak docela pravda. Ona „výchova“ člověka není nikdy ukončený proces, učíme se celý život, a to zejména od lidí, které v jeho průběhu potkáme. A co je důležitější - s dospívajícími ve věku 15 až 20 let bychom měli počítat do našich oddílových týmů. Jsou to oni, kdo přináší „mladou krev“, tvůrčí myšlení, svůj způsob vidění světa a komu budeme předávat své oddíly. Znát své spolupracovníky se vyplatí hned dvakrát – jednak jim můžeme nabídnout pomoc toho, kdo si pozdní adolescencí už prošel a také je poznávání druhých důležitým předpokladem efektivní týmové práce. Můj psychický vývoj Dospívajícího čeká v tomto období hned několik těžkých úkolů. Musí totiž pro sebe vyřešit otázky jako kým jsem a jaký jsem, kam patřím a kam směřuji, jaké hodnoty jsou v Vůdcovský lesní kurs OIKOS: strana 6

VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE mém životě důležité. Jde také o poznání svých možností a omezení, přijetí své jedinečnosti i s některými nedostatky. Morálka adolescenta bývá nejdříve morálkou absolutní (13-15 let). Přijaté normy podle něj platí pro všechny a za všech okolností, bez jakýchkoliv omezení. Dospělí se tak jeví pokryteckými, pokud se nechovají podle svých slov. Dospívající má tendenci vnímat svět černobíle, odmítat možnost kompromisů. Absolutní charakter morálky je příčinou konfliktů s druhými, ale také živnou půdou pro zklamání realitou, zážitku neuskutečnitelnosti mravního ideálu. Až později se myšlení stává méně absolutním, je více relativní, vztahové, sebereflektující. Ve věku 14-16 let je vlastní dospívání nejčastěji předmětem úvah a hodnocení. Pozitivní sebehodnocení začíná opět narůstat od 15-16 roku. Hledání identity je spojeno s experimentováním – v zájmech, oblékání i v postojích. Adolescent se usilovně snaží být sám sebou, přibližovat se svému ideálu a všechny své projevy formovat zvoleným směrem. Odeznívá adolescentova náladovost a vysoká labilita, o které bylo psáno více u skautského věku. V pozdní adolescenci (17-20 let) ukončují dospívající svoje vzdělání a připravují se nalézt pracovní uplatnění, nebo vybrat si své budoucí povolání volbou vysoké školy. Daleko více se nyní adolescent zamýšlí nad svojí osobní perspektivou, uvažuje o budoucích cílech a plánech. Lépe jsou chápány souvislosti mezi rolemi, které na sebe adolescenti berou (provázanost vlastních rolí, vztah k rolím ostatních). Je výrazně posílena potřeba někam patřit, na něčem se podílet a něco s druhými sdílet. Nepřekvapí nás, když právě v tomto věku se vrátí členové oddílu, kteří ho kdysi opustili a hledají si novou roli ve známém společenství. Moje tělo Pomalejší fyzický vývoj může přinést určité problémy. S mlaději vypadajícím dospívajícím bývá mezi vrstevníky zacházeno nerovnoprávně. Nedělejme podobnou chybu a snažme se měřit v tomto ohledu všem stejně – tedy zacházet s adolescentem jako s partnerem. Jako shrnutí tohoto vývojového období nám mohou posloužit čtyři charakteristiky roverského věku podle Václava Břicháčka: • • • •

hledání svého místa na světě spojené s hledáním nových poznatků a zkušeností, touha po „velkých výkonech“, kterými se prokazuje vlastní zdatnost, odvaha a odolnost, vytváření názoru na sebe i na svět, počítaje v to i vážné vztahy partnerské a hledání životního smyslu, služba spojená s touhou být prospěšný a pomáhat druhým.

Významné rozdíly mezi chlapci a děvčaty v tomto období: Koncem tohoto období se z adolescentů stávají individuality připravení vkročit do světa dospělých (i když je nejasné, co všechno je potřeba, aby se mladý člověk skutečně dospělým stal). Chlapci dostihli dívky ve fyzickém i psychickém vývoji. Vůdcovský lesní kurs OIKOS: strana 7

VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE

D) Mladí dospělí (asi 20 – 30 let) aneb A teď do vlastních řad A to jsem já... Formální dospělosti dosahuje člověk v 18 letech. Z psychologického hlediska bývá dospělost spojována zejména se zralostí v psychosociální oblasti a k té většina lidí dochází později (většinou se jako počátek soc. zralosti uvádí věk kolem 20 - 25 let). Počátek dospělosti je charakterizován vrcholem fyzických sil a tvořivosti. Postupně narůstá úroveň psychosociálních dovedností, zlepšuje se schopnost odpovědného a etického jednání a stabilizují se základní životní postoje. Člověk vstupuje do manželství a zakládá rodinu - zde se projevuje současný trend zvyšování průměrného věku jedince při uzavření manželství a narození prvního dítěte (velmi přibližně se jedná o posun od věku kolem dvaceti let směrem k třicítce). Základními aspekty života dospělého člověka se stávají rodina, zaměstnání a případně různé záliby. Leitmotivem života osob s nižším vzděláním bývá starost o rodinu (ve smyslu zajištění jejích existenčních potřeb, jako je např. jídlo nebo bydlení), u osob s vyšším vzděláním převládá úsilí o seberealizaci (využití svých schopností, tvůrčí aktivita). Moje poznávání Rozvoj myšlení ovlivňuje ve fázi mladé dospělosti především zkušenost tj. vnější vlivy. Mladý člověk si osvojil základní způsoby uvažování a může je dále rozvíjet získáváním zkušeností s různými situacemi a s jejich řešením a kumulováním nových informací. Spolu s nárůstem zkušeností přehodnocuje jejich význam, rozvíjí schopnost zvažovat a vybírat z alternativ výkladu a řešení. Myšlení se stává integrovanějším. Dospělý člověk si začíná uvědomovat, že většinu běžných životních situací nelze chápat zcela jednoznačně, a proto ani jejich řešení nemohou být zcela jednoznačná. Mění se způsob užívání různých znalostí. Důležitá je schopnost jedince vybírat a požívat neformálně získané poznatky, k jejichž osvojení jej nevede žádná autorita. Kognitivní (poznávací) schopnosti a způsob jejich užívání se v mladé dospělosti dostávají do fáze postformálního myšlení tzn. že člověk bere v úvahu různé aspekty problému, jeho mnohoznačnost i celkový kontext. Dospělý člověk je sebekritičtější, je schopen akceptovat, že jeho úvahy nemusí být zcela přesné. Uvědomuje si, že může být ovlivněn subjektivním zkreslením či nedostatkem potřebných informací, a proto je schopen přistoupit na kompromis a neprosazovat navrhované řešení problému jako jediné možné. Dospělý člověk se dokáže smířit s nejednoznačností a proměnou. Uznává, že různé problémy životní reality bývají složité a že se v průběhu času mění. Dospělý dokáže pracovat s protiklady, umí je integrovat do jednoho celku. Ví, že mohou koexistovat v rámci jedné situace, resp. jednoho názoru, a nemusí se vzájemně vylučovat (např. dobré a špatné vlastnosti partnera, některé z nich se projevují jen za určitých situací). Uvažování dospělého člověka je pragmatičtější. Více se zabývá praktickými situacemi spojenými s vlastním samostatným životem, se svou profesní rolí, s partnerstvím i dalšími mezilidskými vztahy. Mladá dospělost je typická tím, že člověk své znalosti a komVůdcovský lesní kurs OIKOS: strana 8

VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE petence chápe jako prostředek k dosažení různých konkrétních cílů. Proto potřebuje uvažovat komplexněji a anticipovat důsledky své volby, tzn. myslet i ve vztahu k budoucnosti. Myšlení dospělého dovede být flexibilní a otevřené. Můj psychický vývoj Vymezení dospělosti z hlediska psychosociálního je složité, hlavní problém spočívá ve skutečnosti, že tato proměna nebývá jednoznačně časově určena, probíhá u různých lidí v odlišnou dobu. Navíc nemá v jednotlivých složkách stejné tempo (manželství lze uzavřít v době, kdy člověk není ekonomicky zcela soběstačný). Osobnostní rozvoj probíhá na úrovni sebepojetí a ve vztahu k jiným lidem. Vývoj vztahu k jiným lidem je zaměřen na vytvoření stabilních, trvalých a oboustranně uspokojivých mezilidských vztahů. V dospělosti se, díky zplození další generace, dosáhne propojení individuálního života s generační kontinuitou. V dospělosti dochází ke komplexnímu osamostatnění, dospělý člověk má relativní svobodu v rozhodování i chování korigovanou schopností a ochotou přijmout zodpovědnost za svá rozhodnutí. Dospělý člověk je též schopen realisticky odhadnout vlastní síly a kompetence. V tomto věku také dokážeme lépe ovládat své emoce a i jednání, jsme schopni se vzdát se vlastního uspokojení, pokud je to z nějakého důvodu nutné. Moje tělo Biologické vymezení dospělosti je relativně snadné, její dosažení je vázáno na úroveň fyzické zralosti, ale ani to nemá větší společenský význam. Z biologického hlediska je důležitá proměna významu sexuality. Dospělost je dobou sexuální zralosti, v této vývojové fázi je sexualita velmi důležitým aspektem partnerského vztahu. Na určitém stupni vývoje osobnosti dospělého je postoj k sexualitě ovlivněn potřebou mít dítě, a tudíž nabývá na významu i její reprodukční složka, která v adolescenci neměla téměř žádnou hodnotu nebo byla dokonce chápána jako nepříjemná komplikace. Sexuální aktivita se stává prostředkem ke zplození dítěte. Já a ti druzí Hlavní změny ve vztahu k druhým jsou ovlivněny osamostatněním, které je předpokladem další diferenciace v oblasti socializačního vývoje. Celková proměna osobnosti dospělého se projeví změnou jeho vztahu k lidem. Dospělý člověk přestává být závislý na své původní, orientační rodině, jeho vztahy s rodiči jsou symetričtější a klidnější. Mladý dospělý nepotřebuje demonstrovat rovnocennou, symetrickou pozici a vymáhat si nezávislost. Jeho názor na rodiče je realistický, dokáže uznat jejich zkušenost a přijmou rady. V tomto období jsou nejvýznamnější symetrické vztahy s vrstevníky. Mnohé přetrvávají z předešlého období, ale mladý dospělý je otevřen novým kontaktům. Je schopen zvládnout párové soužití, které je spojeno s nutností akceptovat i potřeby svého partnera a harmonizovat je s vlastními. Posléze je schopen splnit požadavky rodičovské role, která mu přináší nejen nadřazenost a moc nad jinou lidskou bytostí, ale zároveň i značnou zodpovědnost. Zralost vztahů k lidem projeví i v profesní oblasti. Důležitým znakem psychické dospělosti je zvládnutí interakce s lidmi v nadřízeném postavení i s podřízenými. Vůdcovský lesní kurs OIKOS: strana 9

VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE Současná dospělost má některé nové znaky. Typický je posun od tradičního rodového předurčení k osobní volbě, k individualismu, k důrazu na vlastního rozhodování ve všech oblastech života. Profese i vztahy s lidmi musí vyhovovat jednotlivci. Prioritní je pro něj subjektivní hodnota vztahů a míra uspokojení, kterou mu poskytují. Ztotožnění s individuálními hodnotami se projevuje i stoupajícím počtem lidí, kteří žijí sami, tzv. singles. Rozdíly mezi muži a ženami v tomto období Biologicky (především hormonálně) podmíněné rozdíly jsou základem odlišného emočního prožívání mužů a žen, jejich potřeby vyjádřit svoje vztahové emoce i aktuální pocity. Tento rozdíl se může stát zdrojem neporozumění a posilovat napětí v partnerských vztazích. Jisté rozdíly najdeme i morálním uvažováním. Odlišné morální a problémy i rozdíly v preferovaných způsobech jejich řešení mohou vyplývat z rozdílnosti životních nároků a povinností (profese, v rodině). Ženy musí zvládnout širší rozsah problémů, a proto jejich morální uvažování bývá diverzifikovanější. Ženskou morálku lze chápat jako situačně senzitivní a flexibilní. Mužská morálka je ve větší míře situačně nezávislá, klade důraz na obecná pravidla a jejich dodržování. Muži preferují generalizovanější pohled na společnost. Tento rozdíl není dán jen biologicky, ale rovněž se jedná i o důsledek společenského tlaku, který je ve vztahu k mužům a ženám právě v tomto věku dost odlišný. Od ženy se očekává naplnění pečovatelské role manželky a matky, která nemůže být příliš abstraktní. Odlišná očekávání stále stimulují vznik rozdílů v sebehodnocení, postojích a chování dospělých žen a mužů. Mužnost je spojena s očekáváním mnoha projevů, které mužům méně či více vyhovují. Některé požadavky mohou být naopak nepříjemné až zatěžující. Od mužů se očekává síla a nezávislost, schopnost spoléhat se jen na sebe, která je na druhé straně spojena s větší tendencí k sebeprosazování a zdůvodňování vlastní svobody. Jako protiklad k těmto potřebám je zde mužská tendence vlastnit, brát a ovládat. Pokud muž něco získá, chce se o to starat. Mužské ochranářství se projevuje větší ochotou pomáhat tam, kde je možné uplatnit sílu a hrdinství. Mužnost je spojována s dominancí, muži mají větší potřebu se prosazovat, usilovat o moc. Muž dává přednost konfrontaci, potřebuje soupeřit a měřit se s ostatními. Muži jsou také více zaměřeni na výkon než ženy. Ve vymezení ženskosti se mísí tradiční charakteristiky s nově se rozvíjejícími rysy, nezbytnými pro zvládnutí současných požadavků. Více se projevuje harmonizace obou, občas dost těžko slučitelných způsobů seberealizace, tj. aktuální ženská dvojrole. Tradice preferuje ženskou submisivitu, ohleduplnost, ochotu ustoupit, podřídit se a přizpůsobit se společenskému očekávání a potřebám jiných lidí, přestože v současné době ubývá žen, které by byly ochotné se podřizovat ve všem. Racionalita, tj. rozumový přístup k řešení problému není považován za typicky ženský. Ženy však nereagují jen emocionálně, i když v ženském chápání různých situací je zřejmá větší konkretizace problému a vázanost na aktuální kontext. Ženy jsou emotivnější, citově vřelejší, své emoce intenzivněji prožívají a dovedou je rovněž lépe vyjádřit a projevit navenek. Pro ženy je typický důraz na uspokojivé mezilidské vztahy, jsou sociálně citlivější, což se projevuje i jejich větší ovlivnitelností názory jiných lidí, více reagují na jakoukoli sociální odezvu. S ženstvím je spojen důraz na celkový vzhled, na štíhlost, atraktivitu a upravenost, která by potvrzovala jejich ženské kvality. Vůdcovský lesní kurs OIKOS: strana 10

VÝVOJOVÁ PSYCHOLOGIE Období mladé dospělosti je životní fází, v níž dochází k nejvýraznější diferenciaci mužské a ženské role. Vývoj genderové identity je podmíněn interakcí biologických, psychických a sociálních faktorů. Rozvoj osobnosti příslušníků obou pohlaví má některé shodné znaky, vyžaduje integraci individuálních potřeb se zodpovědností za vztahy, do nichž vstupují a které vytvářejí, ale objevují se v něm i rozdíly, které vyplývají především z rodičovství a odlišně chápaného partnerství, eventuálně i profesního uplatnění.

Použitá literatura: Langmeier, J., Krejčířová, D. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998. Říčan, P. Cesta životem. 2. vyd. Praha: Portál, 2004. Další doporučená literatura: Badegruber, B., Pirkl, F. Příběhy pomáhají s problémy. Praha: Portál, 2000. Břicháček, V. a kol. Psychologie. Edice Vůdcovská zkouška. Praha: TDC, 2001. Kolář, M. Bolest šikanování. Praha: Portál, 2005. Macek, P. Adolescence. 2. vyd. Praha: Portál, 2003. Matějček, Z. Co děti nejvíc potřebují. Praha: Portál, 2003. Matějček, Z. Po dobrém, nebo po zlém? : o výchovných odměnách a trestech. Praha: Portál, 2000. Matějček, Z. Co, kdy a jak ve výchově dětí. Praha: Portál, 1999.

Vůdcovský lesní kurs OIKOS: strana 11