VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ K PŮDĚ VE VYBRANÉM KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ Bakalářská práce

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav krajinné a aplikované ekologie

VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ K PŮDĚ VE VYBRANÉM KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ Bakalářská práce

Brno 2006

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

prof. Ing. František Toman, CSc.

Alena Stejskalová

2

Srdečně děkuji Ing. Jeleně Vitáskové, Ph.D. a prof. Ing. Františku Tomanovi, CSc. za ochotu, odborné vedení a konzultace při zpracování práce. Také bych chtěla poděkovat rodičům za podporu při studiu.

3

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Historický vývoj vlastnických vztahů k půdě ve vybraném katastrálním území vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně, dne ………………………….. Podpis .…….…….……………………

4

OBSAH 1. ÚVOD

6

1.1. Údaje o vybraném katastrálním území – katastrální území Moravská Huzová

6

1.2. Evidence půdy do roku 1748

7

2. VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ

8

3. VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ FEUDALIZMU

11

3.1. Rekvalifikační akta

11

3.1.1. Dominikální fasse

11

3.1.2. Zemské desky

11

3.2. Tereziánský katastr 3.2.1. Urbariální fasse 1775

12 13

3.3. Josefínský katastr z roku 1785

14

3.4. Tereziánsko–josefínský katastr z roku 1792

14

3.5. Matrika roku 1820

15

4. VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ KAPITALIZMU

16

4.1. Stabilní katastr 1817 – 1927

16

4.2. Veřejné knihy

17

4.2.1. Hlavní kniha

18

4.2.2. Sbírka listin

19

4.2.3. Mapa pozemkových knih

20

4.2.4. Rejstřík

20

4.3. Pozemkový katastr 1927 – 1950 5. VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ SOCIALIZMU

20 22

5.1. Vznik JZD

22

5.2. Konfiskace a přídělové řízení po 2. světové válce

23

5.3. Jednotná evidence půdy

23

5.4. Evidence nemovitostí

24

6. SOUČASNÝ STAV PO TRANSFORMACI JZD PO ROCE 1989

26

6.1. Restituční zákon

26

6.2. Katastr nemovitostí

26

6.2.1. Předmět katastru nemovitostí

27

6.2.2. Obsah katastru nemovitostí

27

5

7. POZEMKOVÉ ÚPRAVY 7.1. Vývoj pozemkových úprav na území ČR

28 28

8. VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ K PŮDĚ V KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ MORAVSKÁ HUZOVÁ

31

8.1. Dům č.p. 40 s pozemky – v katastru nemovitostí stavební parcela č. 22

31

8.1.1. Období feudalizmu

31

8.1.2. Období kapitalizmu

33

8.1.3. Období socializmu 1948 – 1989

34

8.1.4. Současný stav

35


35

8.2.1. Období feudalizmu

35

8.2.2. Období kapitalizmu

39

8.2.3. Období socializmu 1948 – 1989

39

8.2.4. Současný stav

39

8.3. Období socializmu – JZD

40

9. ZÁVĚR

42

10. ANNOTATION

44

11. LITERATURA

45

12. PŘÍLOHY

46

6

1. ÚVOD Cílem mojí bakalářské práce je seznámení s vybraným katastrálním územím. Zjišťovala jsem historický vývoj vlastnických vztahů na určitých číslech popisných s příslušnými pozemky do současné doby. Účelem je také zaměření se na vývoj zemědělství, dále na vlastnické vztahy v období feudalismu, kapitalismu a období socializmu v zájmovém území. V práci jsem se zabývala také stavem půdní držby po transformaci JZD po roce 1989 a její vliv na pozemkové úpravy.

1.1. Vybrané katastrální území Ves Moravská Huzová leží na úrodné hanácké rovině, v místech kde nížina Hornomoravského úvalu přechází do zalesněných kopců Nízkého Jeseníku. Rozkládá se uprostřed rovinatých polí na severovýchodním okraji Hané. Průměrná nadmořská výška jejího katastru se pohybuje mezi 227 – 228 m nad mořem. Ves je položena od severu k jihu a její větší část se nachází na pravém břehu říčky Huzovky, která přitéká z hor od Šternberka a v horní části toku je známá pod názvem Sitka. Katastr Moravské Huzové má přibližně 660 ha půdy, převážně zemědělské, která byla považována za nejúrodnější na celém Šternbersku. Moravská Huzová byla od nepaměti velmi bohatou hanáckou vesnicí. Doba zvelebení vesnice nastala až po ukončení socializace vesnic. Obraz krajiny této části Hané, která v minulosti významně ovlivňovala život zdejších obyvatel, nebyl po staletí určován pouze lány polí, tak jak jej známe dnes. Kraj byl od středověku vyplněn rozsáhlými odvodními plochami rybníků s rybami a vodním ptactvem, které podstatným způsobem ovlivňovaly místní klima. Rybníkářství bylo zejména v 17. a 18. století nejvýznamnějším zdrojem příjmů feudálních vrchností. V průběhu 18. a 19. století byly rybníky na Hané postupně vysušovány a proměňovány v zemědělskou půdu. Menší rybníky se nacházely i v katastrech Moravská Huzová a Stádlo. Rybník zvaný Huzovský je připomínán již v roce 1590. V urbáři šternberského panství z roku 1664 je zařazen mezi tzv. třecí rybníky. Popis šternberského panství z roku 1725 jmenuje třecí rybníky Huzovský rybník o výměře 76 měr. Huzovský rybník koupila obec od vrchnosti v roce 1793 za 2000 zlatých a brzy jej přeměnila v pole. Vysoušení rybníků změnilo tvář

7

krajiny Šternberska i její klimatické poměry a přispělo ke zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva, které do této doby hojně trpělo malárií. Celé území obce leží v oblasti geologicky a petrograficky poměrně jednoduché. Jsou zde vytvořeny převážně půdy velmi hluboké, velmi úrodné na sprašových hlínách a nejmladších nivních uloženinách po obou březích potoka Huzovky.

1.2. Evidence půdy do roku 1748 Půda se v historii dělila na půdu panskou (dominikální) a půdu poddanskou (rustikální). Různé soupisy půdy, urbáře na jednotlivých panstvích se u nás objevují již od 13. století. V nejstarším urbáři, který byl sepsán kolem r. 1515, je vyznačeno kolem 30 rolnických hospodářství v Moravské Huzové. Největšími usedlostmi bylo pět selských gruntů s výměrou polností obnášející tři čtvrtiny lánu (1 lán = asi 18 ha). Vznikl první daňový soupis poddanské půdy – Lánské rejstříky. Ty jsou na Moravě nejstarším katastrem pocházejícím z druhé poloviny 17. století. Jsou zde zaznamenány poměry po třicetileté válce. V lánských rejstřících najdeme držitele gruntů, předcházejícího majitele, co se stalo s držitelem nebo různé případy slučování gruntů. Rejstříky jsou psány německy. Stavové se domohli, aby předmětem zdanění byla pouze půda poddanská. Panská půda byla zásadně nezdanitelná. Tak byly v r. 1656 provedeny soupisy a popisy lánů, avšak k většímu popisu došlo až v letech 1669 – 1679, kdy tento soupis provedla komise. Komise cestovala od panství k panství a popsala obec, majitele usedlostí, výměru a kvalitu půdy. Daň se vyměřovala podle počtu lánů. Daně z půdy měl právo určovat pouze zemský sněm, v němž zasedaly zpočátku tři stavy: panský, rytířský a duchovenstvo. Původně se daně vybíraly podle přiznání na základě odhadu prodejní ceny půdy. Docházelo ale ke zmenšování a utajování rozsahu poplatné půdy, což bylo zdrojem nedorozumění mezi panovníkem a stavy. Moravský sněm zavedl novou pomyslnou měrnou jednotku zbrojního koně – poddaní byli nuceni opatřit podle výměry pozemku odpovídající výzbroj, v jiném období odvádět daň domovní ve městech a z domů poddanských. Výše daní na jednotlivé země rozepisovala na každý rok dvorská komora a překládala zemskému sněmu ke schválení.

8

Popis v lánském rejstříku byl proveden, tak že usedlosti byly seřazeny ve čtyřech skupinách a v každé skupině seřazeny podle velikosti:

I. Usedlosti odedávna osídlené, které nezpustly. II. Usedlosti, které při první komisi r. 1656 byly pusté, ale do příchodu sněmovní komise se osadily „nově osazené“. III. Usedlosti, které byly r. 1656 osazené, ale za druhé komise byly pusté. Tedy nově zpustlé. IV. Usedlosti, které už v r. 1656 byly pusté a pustými zůstaly.

V každé skupině se uváděly nejprve lány, později ¾ lány, půllány, čtvrtlány, zahradníci a chalupníci bez polí. V roce 1713 se vyhotovilo přiznání, tzv. fasse, a to pro majetek panských královských měst, duchovenstva a poddaných. Tento soupis vstoupil v platnost po jeho ukončení v roce 1748. Některé Lánské rejstříky se ztratily. Náhrada za ně je ve fassi poddanské 1749.

9

2. VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ Naše území bylo osídleno Slovany. Slovanské kmeny v našich zemích byly převážně zemědělské. Z archeologických výzkumů je zřejmé, že

Slované

žili

v tzv. pohyblivém zemědělství. Kromě obdělávání půdy se zabývali chovem dobytka, lovem zvěře, rybařením a také chovem včel. Půdu upravovali mechanicky, díky této úpravě vzrostla úrodnost. Později se tyto mechanické úpravy půdy objevily v období 8. – 10. století, kdy vydala svoje kulturní a materiální plody Velká Morava. Společnost se vyznačovala rozvinutým zemědělstvím a zdárně konkurovala vyspělejší Evropě. V 10. – 12. století byly u nás i v Evropě hospodářské a sociální poměry ovlivněny vzrůstající katolickou církví. Náboženské instituce kladně působily na celou reformu zemědělství a na sociální život na venkově. V 15. – 16. století byly zaznamenány v zemědělství první velké úspěchy. V té době probíhaly v Českých zemích důležité změny ve způsobu hospodaření na šlechtitelském velkostatku. Díky tomu koncem 15. do počátku 17. století v našem prostředí vynikaly v zemědělské výrobě šlechtitelské rody Pernštejnů, Rožmberků, Šternberků, Valdštejnů aj. Do roku 1620 (doba předbělohorská) patřily české země k nejlidnatějším, a také k hospodářsky nejvyspělejším územím v Evropě. Tento vývoj byl přerušen třicetiletou válkou, po níž došlo na delší dobu ke stagnaci celkového hospodářství, včetně zemědělství. Díky osvíceneckým zásahům státu nastává obrat k lepšímu až ve 2. polovině 18. století. Především to byly reformy Josefa II. týkající se nevolnictví a katastru. Revoluční rok 1848 měl velký význam pro zemědělství a venkov, který znamenal pro rolnictvo definitivní konec feudální závislosti. Pokud jde o úroveň zemědělské výroby na Moravě, je třeba říci, že v úrodných oblastech lze již v 16. století sledovat náběhy ke specializaci jako: rybníkářství, rybářství, ovocnářství, včelařství, pivovarnictví a chov koní. Během 19. století došlo k všeobecnému rozšíření soustavy s pravidelným střídáním plodin a se střídavými osevními postupy. V letech, kdy probíhaly světové války bylo zemědělství zcela zapojeno do válečného řízeného hospodářství. V období socialismu a vzniku JZD bylo zemědělství státem velice podporované. Po pádu komunismu, a tím i zvýšení možnosti dovozu výrobků, se zmenšila výměra pozemků určená k zemědělství. Jeho úroveň se však zvyšuje.

10

Na počátku 21. století má zemědělství rozdílné plochy s porovnáním průmyslové výroby na okraji měst. Zájem mladých lidí o zemědělství klesá a z venkova se pomalu lidé stěhují do měst za lepšími pracovními podmínkami.

11

3. VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ FEUDALISMU 3.1. Rektifikační akta Rektifikační akta jsou druhým katastrem prováděným a dokončeným za královny Marie Terezie. Jsou to katastry sepsané jako Lánské rejstříky podle panství, takže z některých obcích máme třeba i dva takové elaboráty. Signatura rektifikačních aktů a lánských rejstříků je stejná, protože do určité doby byly k rektifikačním aktům přiloženy. Rektifikační akta nejsou však vlastním katastrem Tereziánským, ale jen přípravnou a předběžnou prací k němu. Unterehänige Fassions Tabella 1749 (poddanské přiznání) – přiznání a seznam poddaných s uznáním polí. Jsou zde zveřejněny všeobecné poznámky o osadě a poměrech poddaných. Když byla Fassions Tabella 1749 napsána, čekalo se na ohlas poddaných. Seznam a popis je psán podle panství ve svázaných knihách. Kniha je upravena ze dvou částí, arch s částí první je vpředu a s částí druhou je za archem prvním. V Fassions Tabell je na počátku rubrika, kde komise r. 1749 musela uvést, kdo byl držitelem usedlosti, tak zvaný „poslední držitel“. Potom byla zahájena korespondence s držitelem nemovitosti, posléze vyslána komise k místnímu ohledání a starší pamětníci byli vyslýcháni. Když se vše vyřešilo a fasse 1749 se upravila a opravila, byl pořízen nový seznam usedlostí a majitelů, tzv. skutečná tabulka ohledávací. V roce 1749 byly domy osazeny. Tehdejší číslování domů bylo jiné. Číslo 1 měl největší statek, číslo 2 druhý. Tedy nejprve byly číslovány grunty láníků, potom půlláníků, pak čtvrtlány.

3.1.1. Dominikální fasse Dominikální fasse je podobná fassi poddanské 1749, jen má více rubrik, neboť majetek a zdroje příjmů vrchnostenských byly velmi různé. Rubriky obsahují tyto údaje: pole výnosů, pozemky ležící ladem, pastviny, zelinářské a ovocné zahrádky, chmelnice, vinice, louky, rybníky, pivovary, šenkování vína, lesy, tržby za vajíčka, z mlýnů, z výnosů, za povolení řemesel, příjmy z pozůstalosti a dědictví, zápis a obchodné.

3.1.2. Zemské desky Zemské desky jsou nejstarším druhem pozemkových knih u nás. První zmínka pochází ze 13. století. Jejich vznik je spojen s růstem významu zemského soudu a s rozvojem

stavovských

zemských

sněmů.

Původně

byly desky knihami

12

protokolními, do kterých se zapisoval průběh soudního řízení. Později se do nich začala zapisovat i práva soudního řízení. Při jednání na zemském soudu platil deskový zápis za nejsilnější důkazní prostředek. Poddaní zemskému soudu nepodléhali a nemohli zápisem do desek zajistit svůj majetek, protože selská pozemková držba byla požadována jenom za užitkové vlastnictví. Přímé vlastnictví však náleželo feudálnímu pánu. Úřad desek zemských byl nejen co do kompetence, ale i počtu úřednictva, jednou z předních institucí královských. Svobodníci byli vlastně nejnižší šlechta, jejich majetek je uveden v dominikální fassi 1750. Pro zápisy jejich svobodných dvorců byly tzv. kvaterny svobodnické tvořící část zemských desek. V nejstarší době se zápisy vedly na pergamenových složkách, vždy po čtyřech arších, které se vázaly do knih. Odtud pochází název kvaterny, který se užívá dodnes. Složky se označovaly písmeny abecedy a římskými číslicemi. Jako pomocné knihy k této hlavní knize byly do r. 1851 Urkundensammlung. Tedy podobně jak u gruntovních obyčejných knih. Reforma soudnictví za císaře Josefa II. r. 1783 podstatně zasáhla vedení zemských desek. Úřad zemských desek byl zrušen a s tím i jeho samostatná soudní kompetence. Zemské desky byly dále vedeny u reorganizovaného zemského soudu a deskové vklady dostaly zcela jiný charakter. Staly se pozemkovými knihami, kde se zapisovaly pouze záležitosti práva, majetkové převody a dluhy. Pro každý deskový statek, v Josefínském katastru označený jako dominikální, se zřídila samostatná knihovní vložka. Skládala se, podobně jako v pozemkové knize, ze tří listů. K zemským deskám příslušela mapa zemských desek. Zemské desky vedly dříve zemské, později krajské soudy. Po roce 1950 byly záznamy postupně přenášeny do obecních pozemkových knih.

3.2. Tereziánský katastr Na počátku 18. století došlo také ke zdanění půdy šlechtické a na podkladě zemských desek vznikl KATASTR DOMINIKÁLNÍ, který pozdějším spojením s katastrem rustikálním vytvořil tzv. KATASTR TEREZIÁNSKÝ. Tereziánský katastr neboli Individual Extract (1756 – 1760) je celkové upravení předešlých dvou přípravných katastrálních tabel. V něm byli zapsáni držitelé, udána plocha

13

polí. Jednotliví držitelé byli označeni čísly držebnostními, tedy nikoliv domovními. Čísla domovní byla zavedena až po roce 1771, odtud plyne jméno katastrální výtah jednotlivců. Tereziánský katastr je platný po dlouhou dobu a mnohé pozdější elaboráty se na něj odvolávají. Tereziánský katastr má signaturu jinou, než–li rektifikační akta.

3.2.1. Urbariální fasse 1775 Ze snahy chránit sedláka chtěl císař Josef II. vědět, jaká jsou břemena a povinnosti poddaných vůči vrchnosti a proto nařídil vrchnostem, aby přiznaly příjmy a povinnosti, které mají ze sedláků, a tak vzniklo r. 1775 urbariální přiznání čili fasse. Musí se také uvést, že roboty ve fassi uvedené nejsou původní, protože byly patentem z roku 1775 zmírněny, takže správný obraz roboty poskytuje dominikální fasse z r. 1750. Poddaní jsou uvedeni podle velikosti usedlosti, u každého je uvedeno domovní číslo a zápis, kdo byl držitelem této usedlosti v době Tereziánského katastru (zde je uvedeno jméno). Následuje poznámka, zda držitel přistoupil k zákupu podle patentu z r. 1771, dále jsou zde údaje o polích ke gruntu patřících, o robotách, platech a dávkách poddaného vůči vrchnosti. Usedlosti jsou uvedeny podle velikosti a také podle toho, na čí původní půdě stojí. Další část svazku obsahuje všeobecné poznámky, týkající se celé obce. U držitelů je uvedeno dnešní číslo domovní. Protože je zde zároveň i udán držitel a uvedena čísla držebnostní, proto lehce zjistíme, kterému číslu držebnostnímu z roku 1755 odpovídá číslo domovní z roku 1775. Známe–li pak číslo držebnostní, velice lehce si můžeme sestavit řadu držitelů od 1755 do 1775 a dále. Ve spojení katastru stabilního, Josefínského, Tereziánského a starších tvoří urbariální fasse bezpečný most, abychom si mohli sestavit posloupnost držitelů. Lze říci, že před r. 1749 není posloupnost tak jistá a těžko se můžeme řídit jen lánskými rejstříky. V letech 1670 – 1720 byly prováděny velké reformy a úpravy gruntů, takže v této době nám pomohou spíše gruntovní knihy a lejstra. Uvedené svazky jsou v archivech pro každou obec zvláště označovány a to písmeny. Při vyžadování fasse je třeba uvádět kraj, panství a obec. Další část urbariální fasse 1775 tvoří aktový materiál, kde je srovnán podle jednotlivých krajů a panství z let 1776 – 1785. Díl aktového materiálu obsahuje stížnosti,

14

které poddaní vznášeli na vrchnosti u úřadů. Při vyžadování aktového materiálu v zemském archivu stačí zadat kraj a panství.

3.3. Josefínský katastr z roku 1785 První katastr na našem území založený na znalostech výměry všech pozemků byl KATASTR JOSEFÍNSKÝ (1785). Plocha pozemků byla zaměřena nejjednodušším způsobem. Nebyly vyhotovené žádné mapy, pouze náčrty zvané josefínské brouillony. Pozemky byly číslovány tak zvanými topografickými čísly. Stejnoměrné zdanění rustikální a dominikální půdy se uplatnilo až v takzvaném Josefínském katastru na základě patentu z roku 1785 vydaného císařem Josefem II. (1780 – 1790). Výměry pozemků se určovaly pomocí přímých měření v terénu. Soupisy a měření se týkaly pouze úrodné půdy, včetně lesů. Před vlastním měřením byly určeny a popsány hranice každé berní obce, která tvořila nejnižší správní jednotku. Každá obec byla rozdělena na několik oblastí a každá oblast byla obvykle zaměřena samostatně. Nakonec každý pozemek v oblasti obdržel své topografické číslo a určila se jeho výměra. Výsledky měření měly sloužit k sestavení map jednotlivých obcí. Josefínský katastr pochází z let 1785 – 1789, je uložen v zemském archivu a má jinou signaturu než katastry předešlé. Katastr je založen na principu usedlosti tak, že každá obec je popsána celá v jednom svazku. Svazky jsou seřazeny podle krajů. Je zde rozdíl od katastrů dřívějších, které byly seřazeny podle panství. Když obec měla více vrchností, měla i více knih. U Josefínského katastru tomu tak není. Při požadování katastrálního území v archivu je třeba znát příslušnou osadu, panství a kraj. V Josefínském katastru jsou oproti Tereziánskému katastru zavedena čísla polí, čísla topografická, dále je zde uvedena plocha a trať a také držitelé usedlosti. Katastr Josefínský nevešel v platnost, v r. 1790 byl zrušen a starý Tereziánský katastr platil dále. Je nutno říci, že v Josefínském katastru jsou již uvedena dnešní čísla domovní.

3.4. Tereziánsko – Josefínský katastr z roku 1792 Jednotná daňová soustava byla zrušena a od roku 1793 byl zaveden kombinovaný, tzv. Tereziánsko – Josefínský katastr, kdy pro dominikální majetek se předepisovaly daně

15

na podkladě tereziánského katastru. Takto upravený operát byl podkladem pro nové zadání zemských desek, pozemkových knih a pro předpis daní do počátku platnosti stabilního katastru na Moravě v roce 1851. K odstranění tvrdých povinností poddaných došlo až zrušením robotování po revolučním roce 1848. Josefínské formy směřovaly ke sjednocování práva všech statků. Komplexní občanské právo bylo vyhlášeno ve Všeobecném občanském zákoníku z r. 1811. Zákoník byl připravován od doby Marie Terezie a platil až od roku 1950.

3.5. Matrika (GRUNDERTRAGSMATRIKEL) r. 1820 Na josefínském měření provedeném jak odborníky, tak i laiky, je založena matrika z r. 1820. Tato matrika obsahuje: 1. výčet topografických čísel s udáním majitelů, kultury a výnosu 2. seznam držitelů s udáním topografických čísel všech pozemků, které k tomuto statku patří 3. seznam domů s udáním jejich velikosti, zda je to grunt, chalupa, počet místností

Při číslování není číslo topografické stejné s číslem parcelním. Chceme-li identifikovat topografické číslo s parcelním číslem najdeme si matriku s topografickými čísly z roku 1820, parcelní protokol stabilního dnešního katastru je z roku 1826. Mezi topografickým číslem a parcelním číslem je velice malý časový rozdíl a pozemky se mezi jednotlivými grunty neodprodávaly, proto můžeme zjistit vlastníka. U pole o výměře 5 měřic při srovnání údajů v matrice a v parcelním protokolu zjistíme, že jde o stejnou usedlost o přibližně stejné výměře. Lze určit, které topografické číslo se rovná parcelnímu číslu. Matrika je uložena v zemském archivu a je uspořádána podle krajů a podle panství.

16

4. VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ KAPITALIZMU 4.1. Stabilní katastr ( 1817 – 1927 ) Plošné výměry pozemků zapsaných v Josefínském katastru postupně přestávaly vyhovovat požadavkům na přesnost vzhledem k intenzivnějšímu obdělávání půdy a s upřesněním jeho výnosu. Proto císař František I. (1792 – 1835) nařídil patentem v roce 1817 založení nového katastru, kterým se měl vybudovat s dosud nebývalou přesností a důkladností. Při novém vyměřování měly být zaměřeny pozemky bez ohledu na to, zda se jedná o půdu plodnou či neplodnou. Protože nebylo možné z josefínských náčrtů zhotovit celostátní mapu a také pro nesrovnalosti při vyměřování daní, bylo rozhodnuto provést zaměření zdaněné i nezdaněné půdy a upravit tak písemný operát. Tak vznikl roku 1817 nový, tzv. stabilní katastr. První pozemkový katastr měl řadu nedostatků v určení výměr pozemků a v odhadu jejich výtěžků. Stabilní katastr byl vybudován velmi pečlivě a obsahoval geometrické zobrazení všech pozemků. Základ měření vytvořila trigonometrická síť 1. až 3. řádu, která byla zhuštěna body 4. řádu. Na tuto síť navazovaly další trigonometrické body určené grafickou metodou měřického stolu. Nejmenším mapovým celkem bylo katastrální území, ve kterém byly měřeny jednotlivé parcely označené parcelními čísly. Za nejmenší evidenční jednotky byly zvoleny katastrální obce, jejichž hranice měly zůstat co nejvíce shodné s hranicemi vyšetřenými v josefínském katastru. Před podrobným měřením byly obecní hranice omezníkovány a byl vyhotoven jejich podrobný popis. Mapovalo se v měřítku 1: 2880. Parcely se rozeznávaly stavební a pozemkové, které byly dále rozděleny podle jednotlivých kultur. Parcely stavební a pozemkové se v rámci katastrální obce označovaly ve dvou číselných řadách. Na Moravě měření probíhalo v letech 1824 – 1843. Stabilní katastr se zakládá na odborném měření bez zřetele na katastr Josefínský. Jde o seznam čísel s udáním majitele, čísla domu, velikosti, druhu, kultury. Katastr je pořízen pro katastrální obec. Datum operátů stabilního katastru není stejné, pohybuje se v rozmezí let 1826 – 1852. Berní úřad stanovil čistý výnos z pozemků s ohledem na druh kultury, výměru a bonitu pozemku. Čistý výnos byl zanesen do parcelního protokolu. Daně tvořily

17

asi 1/5 z čistého výnosu. Pro posouzení bonity půdy byla zvolena určitá pole, pastviny, zahrady a tato půda sloužila jako vzorek stupně bonity. Mnohá polní parcela je v poznámce označena, že má například 1/3 bonitní třídy druhé a 2/3 třídy třetí. Stabilní katastr je uložen u obce, druhý exemplář je u evidence daně pozemkové a třetí v zemském archivu map katastrálních v Brně. V zemském archivu jsou tzv. triplikáty tohoto katastru, jsou však značně neúplné. Nedostatky ve vedení katastru měl vyřešit v roce 1869 reambulační zákon, který stanovil jednorázové doplnění katastrálního operátu změnami, které nastaly od ukončení původního měření a další změny v pravidelných intervalech. Reambulovaný stabilní katastr pak sloužil jako podklad pro založení nových pozemkových knih. Tím byla zajištěna shoda mezi operátem stabilního katastru a zápisem do pozemkových knih. Reambulovaný stabilní katastr pak sloužil za podklad pro založení nových pozemkových knih podle zákona z roku 1871 a zemských zákonů o nových pozemkových knihách. Tím se zajistila shoda mezi zápisy v pozemkovém katastru a v pozemkové knize.

4.2. Veřejné knihy Zakládání listů vlastnictví v evidenci nemovitostí se provádí na podkladě listin, které prokazují vlastnické právo k nemovitosti právnické nebo fyzické osoby. Jsou to například kupní smlouvy, rozhodnutí soudů o dědictví. V některých případech je jediným písemným dokladem zápis ve veřejných knihách. Veřejnou knihou se rozumějí veřejné přístupné seznamy, do nichž se zapisovaly nemovitosti a určitá práva i některé jiné skutečnosti, které se nemovitostí nebo práv týkaly. S pozemkovým katastrem souvisejí i pozemkové knihy. Ty se spolu se zemskými deskami, železničními a horními knihami označují souhrnným názvem veřejné knihy. Do nich se zapisovaly právní poměry nemovitostí jako je koupě, prodej, darování. S tím také souvisí dluhy a břemena. Veřejné knihy byly uloženy u příslušných knihovních soudů a byly všeobecně přístupné. Změny provedené v pozemkovém katastru se oznamovaly knihovnímu soudu.

Pozemková kniha Pozemkové knihy neboli gruntovní knihy byly vyhrazeny pro zápis rustikálního majetku vedeného v Josefínském katastru. Vznikaly od 17. století na jednotlivých panstvích a až do doby tereziánských reforem nebyly jednotně vedeny.

18

V roce 1871 byl vydán zákon, na jehož základě vznikly Pozemkové knihy. Pozemková kniha je veřejná, každý do ní může nahlédnout a učinit si poznámky. Při pátrání v pozemkových knihách si musíme nejprve najít gruntovní knihy, které jsou na stejné úrovni. Zápis o nemovitostech v gruntovní knize obsahuje pod záhlavním jméno majitele a pak zápisy změn držitelů s udáním, proč změna nastala (svatbou, prodejem, úmrtím). Dále obsahuje zápis věcných břemen a dluhů, které na tomto objektu váznou. I zde je udáno, proč břemeno vzniklo. Břemena byla postupně očíslována. Pro vedení pozemkových knih platila určitá pravidla, která měla zaručit spolehlivost a průkaznost evidovaných údajů o nemovitostech. Způsob zápisu pozemků se rozeznával trojí: Vklad – zápis, kde se nabývalo nějakého práva okamžitě a v celém rozsahu nebo se právo omezovalo nebo rušilo. Listiny pro vklad musely být ověřeny soudem nebo notářem. Záznam – zápis, kde se nabývalo knihovních práv. Měl povahu prozatímního zápisu a prováděl se tehdy, když strana nepředložila všechny potřebné listiny v pořádku. Záznam byl podmínečně platným zápisem a nezakládal právní vztah k nemovitostem. Poznámka – méně významný zápis, kde nevznikla ani se nepřeváděla nebo nerušila knihovní práva. Veřejně se uváděly právně důležité okolnosti.

Pozemkovou knihu tvořily: a) hlavní kniha b) sbírka listin c) mapa pozemkových knih d) rejstřík

4.2.1. Hlavní kniha Hlavní kniha byla vedena pro každé katastrální území a může mít i více svazků. Skládá se z takzvaných knihovních vložek. Do každé knihovní vložky se zapisovalo pouze jedno knihovní těleso. Pozemnoknižním tělesem se rozuměla právní jednotka, skládající se z jedné nebo více nemovitostí, které měly tvořit určitý celek. Například zemědělská usedlost včetně pozemků. Nemovitosti zapsané v jedné knihovní vložce musely náležet jednomu vlastníku

19

nebo spoluvlastníkům. Knihovní těleso tvořilo nedílný celek se zápisy, které se k tomuto tělesu vztahovaly. Knihovní těleso se mohlo za určitých podmínek měnit a mohlo se rozdělit na několik samostatných knihovních těles nebo mohlo být s jiným knihovním tělesem sloučeno. Každá knihovní vložka má své číslo a skládá se ze tří tzv. listů A, B, C. Toto označení nelze brát doslovně, jen jako oddíl. List A – list statkové podstaty, skládal se ze dvou částí A I., A II.. V A I. byly zapsány nemovitosti, tvořící knihovní těleso. Nemovitosti byly zapsány v pořadí parcelních čísel. Nejprve byly vyznačeny parcely stavební, pak pozemkové. V části A II. se zapisovaly všechny změny nastalé v knihovním tělese vzniklé rozdělením nebo sloučením parcel, změnou kultury atd. Zaznamenávaly se i oprávnění spojená s vlastnictvím nemovitosti. List B – list vlastnický, sloužil k zápisu vlastníků nemovitostí uvedených v části AI. Dále se zde vyznačoval i způsob nabytí vlastnického práva. Zapisovala se zde také různá omezení způsobilosti k právním úkonům. List C – list závad, sloužil k vedení závazků na uvedených nemovitostech. Zapisovala se zde například zástavní práva, věcná břemena a dřívější služebnosti. Závady se mohly vztahovat na celé knihovní těleso, nemohly být vztaženy k jednotlivé parcele z celku. U věcných břemen bylo možné, aby se závada vztahovala pouze na určitou část knihovního tělesa. Změny se do pozemkových knih vyznačovaly červeně a to tak, že plné podtržení znamenalo celkovou změnu zápisu a přerušované podtržení částečnou změnu. Pro lepší orientaci se psal červeně i celý zápis změny. Zrušení práv nebo zrušení břemene se označoval jako výmaz. Hlavní kniha také obsahuje zvláštní seznamy č. I, II do nichž se zapisovaly ty nemovitosti, které nemohly mít podle knihovních zákonů knihovní vložky v hlavní knize.

4.2.2. Sbírka listin Ve sbírce listin byly založeny kopie všech písemností. Na základě těchto kopií docházelo k zápisům v hlavních knihách. Knihovní soud mohl provést zápis v pozemkové knize z moci úřední. Ten prováděl záznam jedině na příkaz daný usnesením soudu. Každou předloženou žádost

označil knihovní soud číslem jednacím, tj. pořadovým číslem,

pod kterým soudu došla.

20

4.2.3. Mapa pozemkových knih Mapou pozemkových knih byl otisk katastrální mapy postupně doplňovaný všemi změnami. Užíval se také název knihovní mapa, soudní mapa nebo pozemkoknižní mapa. Zákres nových dělících čar nebo předmětů měření se provádělo propícháváním geometrických plánů nebo snímků katastrálních map, takže přesnost zákresu nebyla vysoká. Nové zákresy prováděli v určitých časových intervalech pracovníci katastrálních úřadů. Proto mapa pozemkové knihy měla jen charakter orientační a evidenční.

4.2.4. Rejstříky Rejstříky sloužily ke snadnějšímu vyhledávání v pozemkových knihách. Každý svazek obsahoval: - Rejstřík věcný – Obsahuje seznam parcelních čísel s uvedením čísel odpovídajících knihovních vložek. - Rejstřík obecný – Obsahuje seznam vlastníků, sestavený v abecedním pořadí s uvedením odpovídajících knihovních vložek. Podle knihovního zákona nebyl do pozemkových knih zapisován tzv. veřejný statek, což byly nemovitosti, které směl užívat každý obyvatel státu, např. silnice, řeky, náměstí, veřejné cesty. O těchto pozemcích byl veden při pozemkové knize zvláštní seznam. Pozemkové knihy sloužily dříve k zajištění soukromého vlastnictví a k ochraně práv jednotlivců.

4.3. Pozemkový katastr (1927 – 1950) Nutné bylo vypořádat se s právními otázkami vlastnických vztahů k půdě. Ty se značně změnily po první pozemkové reformě v letech 1919 – 1922 a následkem scelování. Nastala potřeba soustředit informace o nemovitostech nejen z daňových důvodů, ale také pro zabezpečení vlastnictví k pozemkům. Proto byly zahájeny mapovací práce a práce na sjednocení písemného operátu. Na Moravě pokračovaly mapovací práce nejčastěji ve městech, kde v důsledku zvýšené ceny pozemků a přesnosti zákresu hranic, přestávaly mapy stabilního katastru vyhovovat. Důležité bylo vydání katastrálního zákona. Katastrální zákon navazoval na tradici stabilního katastru na našem území. Správa katastrálního operátu se přesunula z berních úřadů na nově vytvořené katastrální úřady. Ty se staraly, aby byla zachována shoda

21

pozemkového katastru se skutečným stavem v přírodě a s veřejnými knihami. Základní evidenční jednotkou bylo katastrální území, což se shodovalo s katastrální obcí podle stabilního katastru. Vlastníci pozemků měli za povinnost hlásit změny na tzv. ohlašovacích listech. Neohlášené změny se zjišťovaly přehlídkou vlastnictví jednou za tři roky v každém katastrálním území. V zákonu se uvádělo, že nesporné vlastnické hranice měly být při obnově katastrálního operátu v přírodě trvale označeny (omezníkovány).

Části katastrálního operátu: a) Katastrální mapa – nejčastěji mapy v měřítku 1: 2880, převzaté ze stabilního katastru, později vyhotovované v dekadických měřítkách v souvislém zobrazení. b) Parcelní protokol – obsahuje v aritmetickém pořadí parcelních čísel evidovaných na katastrálním území. Při podvojném číslování parcel nejprve parcely pozemkové, pak stavební. U každé parcely je uveden celý její popis – bonita, výměra. c) Pozemnostní arch – sestaven pro každého držitele v katastrálním území, a to i když byl zapsán v několika vložkách pozemkové knihy. Bylo-li více spoludržitelů, vyznačily se jejich podíly. Uvnitř byly uvedeny parcely odděleně, po jednotlivých knihovních vložkách, s uvedením čísla listu mapy, čísla knihovní vložky, druhu pozemku. Katastrální operát byl udržován až do roku 1939.

Zákon o provedení knihovního pořádku konfiskovaného majetku umožnil prozatímní zápis změněných parcel na podkladě polohopisných náčrtů vyhotovených podle topografických přídělových plánů v měřítku 1 : 5000. Změny se do katastrálních map měly vyznačovat tužkou, v pozemkových knihách se tato prozatímnost vyznačovala tím, že se příslušné parcelní číslo uvedlo v závorce, v pozemkovém katastru pak v parcelním protokolu poznámkou.

Zákonem č. 147/1950 Sb. byl ukončen zápis do pozemkových knih.

22

5. VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ SOCIALIZMU 5.1. Vznik JZD Stát má po roce 1945 zájem zejména o zemědělská družstva. O soukromé podnikání a soukromé zemědělství zájem nemá. Komunističtí agitátoři chodili zemědělce přesvědčovat o vstupu do družstva. Přesvědčovali je, že na větší výměře polí se pomocí strojů provede práce bez námahy. Stát určil soukromým podnikatelům dávky, které museli odevzdávat. Ti je nebyli schopni plnit, proto byly nuceni vstoupit do JZD. Zákon č. 69/1949 Sb., o jednotných zemědělských družstvech, byl základem pro vznik JZD a byl 9. července 1959 novelizován zákonem č. 49.

JZD mělo čtyři typy způsobu hospodaření: I. typ – 1949 společné obdělávání půdy se zachováním mezí (mechanizace se půjčovala) II. typ – rozorání mezí, stále individuální živočišná výroba III. typ – 1953 – 1955 společná rostlinná i živočišná výroba IV. typ – počátek 60–tých let členům nebyly vypláceny podíly podle rozsahu jimi vložené půdy

Hospodářství přešlo do tzv. hospodářství řízeného, plánovaného. Zemědělci, kteří vstoupili do JZD a vložili tam svoje pozemky a další zemědělský majetek, dostali přiděleny záhumenky, na kterých hospodařili pro vlastní potřebu. První jednání o založení jednotného zemědělského družstva probíhala v Moravské Huzové již v předjaří r. 1950. Narazila však na jednoznačný odpor většiny místních zemědělců. Vesnice odolávala kolektivizaci. Teprve v červnu 1955 se podařilo ustavit přípravný výbor JZD, jehož členy byly především majitelé větších selských usedlostí. Pro úspěch kolektivizace v Moravské Huzové bylo rozhodující, že se tehdy pro vstup do družstva podařilo přesvědčit právě řadu velkých sedláků. Na ustavující schůzi JZD v červenci 1955 vstoupilo do JZD dvanáct rolníků. Na konci roku 1955 mělo v Moravské Huzové již 29 členů a sdružovalo celkem 18 zemědělských závodů s celkovou výměrou 195 ha. V JZD pracovala naprostá většina místních zemědělců. V r. 1960 obhospodařovalo družstvo 492 ha půdy. V r. 1956 bylo založeno JZD v Benátkách a ve Stádle. V r. 1961 byla všechna tři družstva sloučena do společného JZD v Moravské Huzové, které tak

23

obhospodařovalo 777 ha. Družstvo bylo zařazováno mezi perspektivní JZD okresu. V roce 1974 se družstvo stalo součástí velkého celku JZD „Zlatý klas“ Štěpánov.

5.2. Konfiskace a přídělová řízení po 2. světové válce Během druhé světové války byla jednotnost vedení pozemkového katastru vážně narušena. Po druhé světové válce došlo k velkým změnám v majetkových vztazích k nemovitostem. Po válce nastaly kvalitativní nové změny v pozemkové držbě. Došlo k odsunu Němců a novému osídlování pohraničí, k pozemkové reformě, k hospodářsko– technickým úpravám pozemků a novým právním vztahům k půdě. Pozemkový katastr nestačil zachycovat skutečný stav a nemohl tak sloužit potřebám národního hospodářství. Bylo proto nutné zavést novou evidenci, která by dynamiku vývoje v majetkové držbě zachycovala. Pro založení jednotné evidence půdy byl stanoven krátký termín. Za tři roky, 1956 – 1959, měl být pro každou obec založen měřický operát jednotné evidence půdy. Příděly konfiskované půdy, revize první pozemkové reformy a druhá pozemková reforma, vznik JZD s následnými hospodářsko-technickými úpravami pozemků a nově definované právní vztahy způsobily takové změny, že stávající aparát katastrálních úřadů nestačil vést evidenci v souladu se skutečností. Nový občanský zákoník způsobil nesoulad katastrálního operátu s pozemkovými knihami a vytvořil nové užívací vztahy k půdě. Katastrální operát nové užívací vztahy neevidoval, proto nemohl sloužit jako podklad pro plánování zemědělské výroby a lesního hospodářství. Nebyl používán ani pro plánování pozemkové daně, jejíž princip se také změnil. Využíval se jen jako výchozí podklad při změnách ve vlastnictví. Byla potřeba zavést pro každý zemědělský, zahradnický, lesní nebo jiný závod společnou evidenci všech druhů pozemků bez ohledu na katastrální území. Evidencí se měl zabývat především místní národní výbor. Teprve po roce 1954 byl vnesen do evidence určitý řád. Výměry se zjišťovaly z pozemkových map, návrhů a přídělů.

5.3. Jednotná evidence půdy Jednotný systém v evidenci měla přinést tzv. jednotná evidence půdy – JEP. Jednotná

evidence

půdy

začala

v

roce

1956.

Informace

byly

na děrnoštítkových strojích. Jednotkou pro zpracování byla hospodářská obec.

zpracovány

24

K nejdůležitějším částem operátu náleží: a) – pozemková mapa – což byl otisk katastrální mapy v souvislém zobrazení příp. otisk mapy scelovací nebo přídělové b) – evidenční listy – zakládané pro každého uživatele zvlášť c) – soupis parcel d) – sumarizační výkazy

Jednotná evidence půdy sloužila především pro plánování zemědělské výroby a jako podklad pro hospodářsko-technické úpravy pozemků. Evidovaly se pouze užívací vztahy k půdě. Přitom docházelo často ke slučování parcel, které patřily majetkoprávně různým vlastníkům, pokud měly stejný druh obdělávání, což v době zápisů do pozemkových knih nebylo přípustné. To způsobilo po roce 1964, kdy se opět začaly evidovat vlastnické vztahy, nemalé těžkosti, které se nepodařilo zcela odstranit. Proto musí být dnes často vyhotovovány identifikace parcel při majetkoprávních převodech nemovitosti.

5.4. Evidence nemovitostí ( 1964 – 1992 ) Přeměnou vesnice nastaly velké změny nejen v užívání, ale i ve vlastnických vztazích. Tím vznikl nesoulad zápisů se skutečností. Protože se v jednotné evidenci půd zanedbávaly vlastnické vztahy a byla potřeba ochrany vlastnictví, byla stanovena zákonem č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí z 31. ledna 1964 nová úprava evidence. Tato nová evidence vycházela z potřeb národního hospodářství a měla vhodně spojit zájmy společnosti na ochranu vlastnictví státního, družstevního, společenských organizací a vlastnictví osobního. Nová evidence obsahovala dosavadní údaje jednotné evidence půd a doplňovala je údaji o vlastnících tak, aby tato evidence nesměřovala k upevnění soukromovlastnických tendencí. Hranice soukromého pozemku v lánu, který užívalo JZD, nebyla v mapách evidence nemovitostí vyznačena a pokud byly hraniční kameny zničeny, např. při orbě, nebyla tato hranice označena ani v terénu. Evidence nemovitostí se měla vést opět na dobrém mapovém podkladu, který by poskytoval informaci o správné poloze a tvaru pozemku. Pozemkovou mapou byl postupně otisk „základní mapy velkého měřítka“ – ZMVM.

25

V evidenci nemovitostí se vyznačovali nejen technické údaje o nemovitostech (druh pozemku, výměra, způsob užívání) tak, jak tomu bylo v dřívějších pozemkových evidencích (PK, JEP), ale také právní vztahy o nemovitostech (vlastnické vztahy, správa národního majetku, právo osobního užívání pozemků, omezení vlastnických práv) tak, jak to činily veřejné knihy (pozemkové a železniční knihy). Evidence nemovitostí se vedla pro každou obec podle katastrálního území. Jedna obec mohla mít i více katastrálních území, v jednom katastrálním území nemůže být více obcí. Do evidence nemovitostí mohl nahlížet, případně si pořizovat opisy a náčrty pouze ten, kdo prokázal oprávněný zájem, pokud tomu nebránily zájmy společnosti. Výměra parcely byla a je i v katastru nemovitostí údajem nezávazným. Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené pevně se zemí pevným základem. Nemovitosti – pozemky se člení podle druhů pozemků (kultur) na zemědělskou půdu (orná půda, zahrady, vinice, louky apod.) a nezemědělskou půdu (lesní půda, potoky, zastavěná plocha apod.). Každá nemovitost byla vyznačena v měřických a písemných operátech evidence nemovitostí (EN) parcelním číslem.

26

6. SOUČASNÝ STAV PO TRANSFORMACI JZD PO ROCE 1989 6.1. Restituční zákon Po politickém převratu v roce 1989 se politici shodli o nutnosti nápravy majetkových křivd, ke kterým došlo v období po roce 1948, restitučním zákonem. Na jeho základě byl původním majitelům a jejich potomkům vrácen zemědělský a lesnický majetek znárodněný po 25. únoru 1948, a také zabavený rozhodnutím socialistických soudů, nebo „dobrovolně“ sdružený do společného užívání v JZD. Pro oblast zemědělského a lesního majetku se restitučním předpisem stal zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, který má účinnost od 21. června 1991. Zákon stanovuje postupy odčinění majetkových křivd. Jsou nově definovány nové státní orgány, které mají naplňovat zákon v oblasti nápravy restitucí, zvláštní ustanovení o pozemkových reformách (§ 32) atd. Restitučním nárokem bylo uplatněno celkově 1,6 milionu ha zemědělské a lesní půdy, je to 1/4 území našeho státu a restituční nároky se týkaly více jak 230 tis. původních zemědělských usedlostí. Většina restitučních nároků byla vyřešena v průběhu deseti let. Nejsložitější případy jsou stále předmětem opakovaných odvolacích a mimo odvolávacích řízení. Po ukončení těchto případů restituční procesy nekončí. Nové restituční nároky v rozsahu 60 – 70 tis. ha byly uplatněny podle zákona č. 212/2000 Sb. v oblasti židovského majetku a některých křivd z doby nesvobody od roku 1939.

6.2. Katastr nemovitostí Katastr nemovitostí je soubor údajů o nemovitostech v České republice, zahrnující jejich soupis a jejich geometrické a polohové určení. Katastr nemovitostí je ucelený, průběžně aktualizovaný informační systém o pozemcích a vybraných stavbách, přesně definovaný v zákoně č. 344/1992 Sb. Součástí katastru je evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Nemovitosti v katastru nemovitostí jsou evidovány jako parcely podle katastrálních území u příslušných katastrálních úřadů.

Katastrální úřad rozhoduje o: -

povolení vkladu vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem

-

změně hranice katastrálního území

-

opravě chyby v katastrálním operátu

27

-

námitkách podaných proti obnovenému katastrálnímu operátu

-

uložení pokuty za porušení pořádku na úseku katastru nemovitostí

6.2.1. Předmětem katastru nemovitostí V katastru nemovitostí se eviduje: -

katastrální území

-

pozemky – evidují se jako parcely dle druhů a to: - zemědělská půda – orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny - nezemědělská půda – lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří, ostatní plochy

-

stavby spojené se zemí pevným základem (budovy)

-

byty a nebytové prostory

-

právní vztahy k nemovitostem

-

nájmy a výpůjčky zemědělských a lesních pozemků

6.2.2. Obsah katastru nemovitostí Katastr obsahuje: -

geometrické určení a polohové určení nemovitosti a katastrálního území

-

parcelní čísla, druhy a výměry pozemků, popisná a evidenční čísla staveb, údaje o způsobu ochrany a využití nemovitostí, údaje pro daňové účely a údaje umožňující propojení s jinými informačními systémy

-

údaje o právních vztazích

-

údaje o podrobných bodových polích

-

místní a pomístní názvosloví

Katastrální operát tvoří: -

soubor geodetických informací

-

soubor popisných informací

-

souhrnné přehledy o půdním fondu

-

dokumentace výsledků šetření a měření pro vedení a obnovu souboru geodetických informací

-

sbírka listin

28

7. VÝVOJ POZEMKOVÝCH ÚPRAV 7.1. Vývoj pozemkových úprav na území ČR Začátek pozemkových úprav se u nás objevuje ve 12. – 14. století, kdy byly osídlovány okrajové části našich historických zemí. Bylo to období kolonizací. Kolonizace velká (německá) byla doba, kdy nájemce získal půdu „zákupním penízem“. Stal se osobně svobodným na nesvobodné půdě, která nadále patřila feudálovi. Osidlování prováděl zjednaný měřič – zvaný „lokátor“. Ten stanovil hranice mýcení lesa, místo pro osadu, průběh cest a průhonů, lokality orné půdy a pastvin a následně rozdělil a vyměřil půdu mezi jednotlivé kolonisty. Nájem byl již zjednáván písemně, byl dědičný a nevypověditelný. Jednalo se tedy o pozemkové úpravy. V letech 1700 – 1775 rostla konjunktura zemědělských výrobků. Vrchnost proto rozšiřovala svá hospodářství, zabírala půdu nezakoupeným nájemcům. Poddaní byli zbídačováni zvětšováním robot. Panovnice Marie Terezie vydala v roce 1775 robotní patent, který omezoval výši roboty. Tzv. raabizace (1775 – 1787) bylo obdobím velkých pozemkových úprav nazvaných podle autora návrhu – kancléře Františka Antonína Raaba. Jednalo se o privatizaci státní půdy a půdy církevní. Na soukromých panstvích byla raabizace dobrovolná, když souhlasila vrchnost a 2/3 poddaných. Vyhotovovaly se mapy, provedlo se číslování parcel a bonitace půdy, projektoval se i intravilán. Byla stanovena výměra přídělů, převážně pro drobné uchazeče, kteří neměli vlastní půdu. Pozemky se vyměřovaly v pravidelných tvarech s rovnoběžnými stranami několikanásobně delšími než širšími. Vyhotovený písemný operát byl předchůdcem pozdějšího pozemkového katastru a pozemkové knihy. Tímto způsobem se rozparcelovalo v Čechách na 148 panství a na Moravě na 69 panství. Státní i církevní půda zůstala již trvale rozparcelovaná. Podle císařského patentu byl do roku 1817 vybudován v Rakousku – Uhersku a zejména pak v českých zemích „Stabilní katastr“, jako solidní základ daňové soustavy. Omezníkované pozemky byly geometricky zaměřeny, byl oceněn jejich výtěžek, vznikl písemný a mapový operát, který je základem dodnes využívaných map, byly vedeny pozemkové knihy. Rok 1848 byl revoluční i pokud se týká vlastnictví pozemků. Císařským patentem bylo zrušeno poddanství a roboty. Bývalí poddaní se stali majiteli pozemků, které dosud obhospodařovali. Nastaly problémy, které měly kořeny již v minulosti. Tam, kde nebyla

29

provedena raabizace, byly pozemky nových vlastníků rozptýlené, nevhodných tvarů, řada z nich nebyla přístupná z veřejných cest. Docházelo k dalšímu drobení pozemků dělením mezi potomky, prodejem části pozemků, rozdělováním pozemků v důsledku technických staveb (železnice, silnice) apod. Tyto skutečnosti vedly ke stále horším hospodářským výsledkům v zemědělství a dospělo se k nutnosti provádět scelovací práce. Dělo se tak nejprve dobrovolným scelováním pozemků, kdy byl nutný souhlas všech vlastníků půdy v celém scelovaném obvodu. Později se dospělo k úřednímu scelování prováděnému státními orgány podle zákona. První dobrovolné scelování bylo provedeno v letech 1856 – 1858. V roce 1883 byl vydán říšský rámcový scelovací zákon. Scelování pozemků se nadále provádělo na základě principu majority, alespoň 1/3 vlastníků. Bylo nutné, aby rámcový říšský zákon přijaly i zemské sněmy. Moravský a Slezský sněm jej přijal, Český sněm však odmítl. V důsledku to znamenalo, že pokrokové scelovací práce se prováděly

na Moravě i ve Slezsku, ale v Čechách se ani později nepodařilo žádné

scelení uskutečnit. Po válce byl vydán nový scelovací zákon č. 47/1948 Sb., zvaný „unifikační“, protože platil pro celou obnovenou ČSR. Protože však v únoru 1948 přišel socialistický převrat, uvedený zákon se v praxi neprojevil. V období od roku 1948 do roku 1989 dochází k budování socialismu i v zemědělství. Klasické pozemkové úpravy na podkladě vlastnictví zcela skončily. Rozhodující bylo pouze užívání pozemků. Pro ucelení držby vznikajících JZD a státních statků se prováděly nejprve arondace, později hospodářsko technické úpravy. Komplexní pozemkové úpravy, jejichž metodika byla vydána v roce 1958, měly přihlížet rovněž ke krajině, bránit zvyšování eroze a zlepšovat dopravu. Po roce 1960 nastalo slučování JZD do větších celků. Spojením pozemků do větších výměr, které se dosud provádělo rozoráním mezí, docházelo k nadměrným zvětšováním velikosti pozemků. V roce 1976 se podle základních pokynů zpracovala Metodika „souhrnných pozemkových úprav“, která měla umožnit, aby se pozemkové úpravy řešily s přihlédnutím nejen k ekonomice, ale i k potřebám životního prostředí a k ochraně půdy. 1976 – 1986 probíhá období tzv. koncentrace, kooperace a specializace. Zemědělské podniky jsou spojovány do nepřirozených celků o výměrách až 10000 ha.

30

Při jejich prudkém slučování se nemohla uplatnit nová metodika souhrnných pozemkových úprav. Po politickém převratu byl vydán zákon č. 229/1991 Sb., známý jako „zákon o půdě“ a zákon č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Na základě těchto zákonů byly ustanoveny okresní pozemkové úřady a ústřední pozemkový úřad. Zemědělský majetek se restitucemi vracel původním vlastníkům a začala etapa nových pozemkových úprav na základě vlastnictví pozemků. V současné době byl vydán nový zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Podstatným důsledkem zákona je převedení pozemkových úřadů pod působnost ministerstva zemědělství ČR. Současné pozemkové úpravy jsou stále častěji chápány jako nezastupitelná činnost pro zavedení pořádku ve vlastnictví pozemků, jehož zprůhlednění je také jedním ze základních požadavků EU. Pozemkové úpravy umožňují řešení

protierozní

ochrany,

ochranu

a

tvorbu

krajiny,

potřebnou

úpravu

vodohospodářských poměrů, vytvářejí podklady umožňující čerpání finančních zdrojů z EU, jsou jednou z mála možností obnovy katastrálního operátu. Pozemky vrácené restitucemi vlastníkům jsou většinou zorány do velkých celků, bez přístupu. Bez provedení pozemkové úpravy je nelze samostatně obdělávat, ani pronajmout, ani prodat.

31

8. VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ K PŮDĚ V KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ MORAVSKÁ HUZOVÁ V uvedeném katastrálním území jsem zkoumala vlastnické vztahy k půdě. V katastrálním území Moravská Huzová (v pozemkové knize německy Böhm Hause, česky Moravská Huzová s osadou Benátky) byl v jednotlivých letech velký počet vlastníků, proto jsem vybrala dva domy s pozemky. Dům č.p. 40 je bývalá zemědělská usedlost tzv. grunt půlláníka a dům č.p. 13 tzv. zahradníka.


8.1.1. Období feudalizmu V gruntovní knize vedené od roku 1715 – 1799 pro panství Šternberské je zapsán pro grunt č. 4 později č.p. 40 Bartoň Polaysek. Gruntovní kniha je zobrazena v příloze 3. V roce 1714 zakoupil od svého otce Bartoně Polayseka grunt Ondrey Polasek za 750 hřiven. Od 29. ledna 1737 byl grunt Ondreye Polaseka prodán obcí Josephu Czaukovi za 680 hřiven. V Rektifikatoriu z roku 1750 jsem zjistila, že byl vlastníkem gruntu, polí a zahrad: Proti Hnojicím

12 měřic 4 achtly

role

Horní rybník

8 měřic

role

Horní rybník

4 měřice 8 achtlů

role

Proti Benátkům

10 měřic

role

Za Benátky

1 měřice 4 achtly

role

U Člunovského rybníka

2 měřice

role

Okloučky rybník

3 měřice

role

Proti Štarnovu

3 měřice 4 achtly 4 achtly – dočasně obdělávány 1 za 4 roky u rybníka

Za kamenným mostem

3 měřice

role

U domu

2 achtly – ovocná zahrada

Proti Hnojicím

1 ½ fůra – louka, sena, otavy

Horní rybník s přídavkem

3 fůry – větší louka

Proti Benátkám

¾ fůry – louka

Celková výměra polí

46 měřic role a 2 achtly zahrad.

_

32

V přepočtu na míry užívané dnes asi 11 ha. Achtl = 1/8 měřice, měřice v rektifikačních aktech podle divizoru parcel čítá 680 q. Měřice Moravská přepočteno na toulouskou míru = 1 měřice v rektifikačních arších 25 a. Míry plošné rakouské jsou jitro, měřice, achtl.

V Urbáři z roku 1769 byla uvedena hodnota usedlosti č.p. 40 vlastníka Josepha Czauka 680 hřiven. Fotografie urbáře viz. příloha 4. V matrice jsem zjistila, že Joseph Cžauk se narodil 19. března 1713 v Moravské Huzové. Dne 25. února 1737 se oženil s Apolonií Poláškovou a hospodařili na gruntě a polnostech. Grunt musel uživit je i jejich 6 dětí.

Dle údajů v gruntovní knize byl vlastníkem od 17. listopadu 1774 syn Josepha Czauky Matiey Czouk, který nemovitost zakoupil od svého otce za 800 hřiven. Matiey Czouk se 31. ledna 1763 oženil s Veronikou Bauslavskou ze Štarnova a od roku 1767 – 1774 bydlel ve Štarnově na č.p. 30. V manželství se jim narodilo sedm dětí.

V roce 1778 Matiey Czouk zemřel a jelikož děti byly nezletilé prodal rychtář obce grunt na 18 let i s pozemky 24. června 1778 Viktoru Neplechovi za 800 hřiven. V té době nesměly grunty zůstat bez hospodáře muže, protože bylo nutno odvádět vrchnosti dávky.

V Tereziánském katastru z roku 1780: Z gruntovní knihy jsem vyčetla, že 1. června 1796 po dosažení zletilosti se stal vlastníkem po Viktoru Neplechovi Jakob Cžauk. Koupil grunt za cenu 1000 zlatých, na kterém dřív hospodařil jeho otec, zemřelý Matiey Czouk. Jakob Cžauka, narozený 25. července 1773

ve Štarnově na č.p. 30. Oženil se 16. května 1796 s Marianou

Smetanovou ze Štarnova č.p. 14, spolu měli čtyři děti. Zemřel 19. září 1843 v Moravské Huzové č.p. 40.

V Hlavní knize pozemkové 1799 – 1878, viz. příloha 5, jsem zjistila, že nemovitost sestávala z obytné budovy, kůlny, stodoly a 4 stájí. Nejstarší syn Jakoba Cžauky Johann Czouka, narozen 23. prosince 1797 v Moravské Huzové č.p. 40, koupil grunt od svého otce a matky 16. prosince 1822 ve věku 25 let za 2000 zlatých konvenční měny. Oženil

33

se s Viktorií Zahradovou ze Štarnova a měli spolu 4 dcery a 2 syny. Zemřel 20. května 1849 v Moravské Huzové č.p. 40 ve věku 51 let.

V archivu jsem se dočetla ve svazku Pozůstalosti poddaných 1820 – 1849, viz. příloha 6, že došlo k projednání dědictví a dne 30. června 1849 se následným vlastníkem nemovitostí stává Johann Cžauka, narozen 29. listopadu 1831 v Moravské Huzové č.p. 40. Tehdy měla nemovitost hodnotu 4000 zlatých konvenční měny. Johann Cžauka se oženil 27. srpna 1857 s Jenovefou Chudovou a měli spolu tři děti. Na nemovitostech hospodařil krátkou dobu, neboť zemřel 5. října 1861 velmi mladý.

Dne 30. října 1861 přešla nemovitost s pozemky z Johanna Cžouky, jako odúmrť v hodnotě 4200 zlatých rakouské měny, na jediného syna, nezletilého Rudolfa Czouku, nar. 19. dubna 1858. V tomto věku se o nemovitost nemohl starat. V pozemkové knize je zapsáno, že do zletilosti hospodařil s polnostmi a nemovitostí kmotr Jiří Coufal. Rudolf Czouka se ujal gruntu 9. března 1878. Oženil se 8. listopadu 1880 s Františkou Motáňovou ze Žerotína. Měli čtyři syny a jednu dceru. Když nejmladší syn Jaroslav Čouka měl 10 roků, Františka Čouková dne 7. dubna 1912 zemřela. Rudolf Čouka se potom staral o hospodářství i o děti. Rudolf Čouka zemřel dne 20. dubna 1927.

8.1.2. Období kapitalizmu Rudolf Čouka předal ještě za svého života nemovitosti manželům Jaroslavu a Marii Čoukovým sezdaným dne 30. května 1925. V Pozemkové knize na základě notářského spisu ze dne 19. června 1925 vkládá se právo vlastnické pro manžele a) Jaroslava Čouku k polovici, b) Marii Čoukovou k polovici.

Stav pozemkové držby v roce 1927 náležící k domu č.p. 40:

pozemek parc.č. 21 st. plocha se stodolou

pozemek parc.č. 373/1 role od Štarnova

pozemek parc.č. 22 st. plocha č.p. 40


pozemek parc.č. 118 zahrada s cestou


pozemek parc.č. 119 zahrada

pozemek parc.č. 391/1 role s cestou

pozemek parc.č. 288 role



pozemek parc.č. 622/1 role od Hnojic

34


pozemek parc.č. 1001 role Travniki


pozemek parc.č. 1977 les od Březce

pozemek parc.č. 623 louka od Hnojic

pozemek parc.č. 1078 pastviska

pozemek parc.č. 697 louka za humni

pozemek parc.č. 1103 pastviska

pozemek parc.č. 698 role za humni

pozemek parc.č. 1104 role od Člonova

pozemek parc.č. 704 role za humni

pozemek parc.č. 1105 role od Člonova

pozemek parc.č. 789/1 role od Benátek

pozemek parc.č. 1179 role Šeroky


pozemek parc.č. 1228 role Šeroky



pozemek parc.č. 791 louka od Benátek


pozemek parc.č. 814 role s cestou


pozemek parc.č. 926/4 cesta

a ještě další pozemky v k.ú. Štarnov.


8.1.3. Období socializmu 1948 – 1989 Po roce 1948 byly pozemky do roku 1964 evidovány v pozemkové knize, uvedené v příloze 12. Zemědělskou půdu, která patřila k č.p. 40 obhospodařovalo JZD Mor. Huzová. Vlastníky pozemků byli manželé Jaroslav Čouka, narozen 1. srpna 1902 a Marie Čouková, rozená Lukešová narozená 2. srpna 1904, kteří vychovali tři dcery. Dne 4. května 1972 Jaroslav Čouka zemřel.

Na základě rozhodnutí o dědictví získala ½ po otci Jaroslavu Čoukovi v roce 1972 dcera Ludmila Čouková.

Potom byla knihovní vložka v pozemkové knize uzavřena 1. listopadu 1972. Dne 23. srpna 1980 Marie Čouková zemřela. Na základě rozhodnutí o dědictví získala ½ po matce Marii Čoukové v roce 1980 dcera Ludmila Čouková.

Cena pozemků v užívání soc. organizace tj. tehdejšího Jednotného zemědělského družstva byla stanovena vyhláškou. Pozemky se prodávaly za cenu 0,40 Kč za 1 metr čtvereční.

35

8.1.4. Současný stav Po smrti Ludmily Čoukové v roce 2000 byly pozemky rozděleny. Na základě rozhodnutí o dědictví získali nemovitost i pozemky synovci a neteř Jaroslav Stejskal, Vladimír Stejskal a Milada Hyravá, každý k 1/3. pozemek parc.č. 21 st. plocha se stodolou

pozemek parc.č. 734/1 pole

24274 m2

pozemek parc.č. 22 st. plocha s č.p. 40


6254 m2

pozemek parc.č. 118 zahrada s cestou


6018 m2



11617 m2

pozemek parc.č. 926/4 cesta


9219 m2


6165 m2

pozemek parc.č. 707/1 louka

2379 m2


6672 m2


4672 m2


8131 m2

pozemek parc.č. 952/1 ostatní plocha


4640 m2


5596 m2


3328 m2


2280 m2


4440 m2



1023 m2



7754 m2


2505 m2



2985 m2



8531 m2


520 m2

pozemek parc.č. 605/1 pole 10261 m2

pozemek parc. č. 1165/2 ostatní plocha pozemek parc.č. 1165/1 pole

2101 m2

pozemek parc.č. 1294 pole

1399 m2

pozemek parc.č. 636/3 pole 22084 m2

pozemek parc.č. 1346 les

1525 m2

pozemek parc.č. 607/3 louka 3183 m2

pozemek parc.č. 1328 les

pozemek parc.č. 1384 vodní plocha


2590 m2

pozemek parc.č. 707/1 louka 9365 m2


2395 m2


5783 m2


8.2.1. Období feudalizmu V gruntovní knize vedené od roku 1715 – 1799 pro panství Šternberské je zapsán pro nemovitost č. 7 později č.p. 13 Wavrij Coufal vlastník od r. 1699. Dne 8. června 1720 zakoupil od Wavrije Coufala grunt Antonín Mikeš.

36

V Rektifikatoriu z roku 1750 jsem zjistila, že byl vlastníkem gruntů, polí a zahrad: Proti Štarnovu

2 měřice 4 achtly

role

Proti Štarnovu

1 měřice

role

Proti Stádlu

2 měřice

role

Proti Stádlu

1 měřice

role

Proti Stádlu

6 achtlů

role

Za dědinkou

2 měřice

role

U domu - zahrada

2 měřice 1 achtl

role

Louka proti Stádlu

¼ fůry

___________________________________________________________ Celková výměra - polí

9 měřic role a 2 achtly

- zahrady

2 měřice 1 achtl

- louky

¼ fůry

V přepočtu na míry užívané dnes asi 3 ha.

Dnem 2. ledna 1753 byla usedlost Antonína Mikese přepsána na Jana Mikese. V té době měla „zahradní usedlost mezi vodou a Richterem“ hodnotu 160 hřiven. Majitel usedlosti měl povinnost odvádět různé dávky např.: daň – 26 zlatých ročně krejcar mastný – čtvrtletně 4 ½ krejcaru důchodní úřad – na sv. Jiří 34 krejcarů na sv. Jana – nemusel platit dávku na sv. Jakuba – syrný plat 10 krejcarů a 3 denáry na sv. Michala – 18 krejcarů na sv. Martina – 46 krejcarů a 4 ½ denáru na vánoce – 10 krejcarů a 3 denáry lovecký poplatek – 5 krejcarů a 1 ½ denáru za říční vodu – 7 krejcarů pro obilní úřad – na sv. Martina 1 měřice ovsa pro faráře do Hnojic – 2 achtly moravského žita, 2 achtly ovsa syrné 1 krejcar a 4 ½ denáru na koledu – 5 krejcarů a ½ denáru na ostrahu kostela – 6 krejcarů

37

Zahradník měl povinnost „robotovat pěšky celý rok dva dny v týdnu jednou osobou od sv. Jakuba do sv. Michala“.

V Tereziánském katastru z roku 1780: V gruntovní knize z roku 1715 – 1799, viz. příloha 3, bylo uvedeno, že usedlost odkoupil 11. listopadu 1776 Franz Mikes od otce Jana Mikese. Hodnota usedlosti č.p. 13 činila v té době 242 hřiven, což představovalo 263 zlatých 30 krejcarů a 4 denáry.

Podle hlavní knihy pozemkové 1799 – 1878, viz. příloha 5, nemovitost obsahovala:

parc.č. 28 od dědinky

1 Joch 518 Klaft


1458 Klaft


1532 Klaft


390 Klaft

parc.č. 4

1340 Klaft

parc.č. 26

800 Klaft

______________________________________________________ celkem

5 Joch 238 Klaft

p.č. 15 zahrada u domu

1 Joch 262 Klaft

louky – žádné Jitro (Joch) = 3 měřice (metzen). Měřice je 1/3 Jitra.

V únoru 1817 koupil nemovitost Johann Mikes za 1600 zlatých vídeňské měny. V té době nemovitost tvořila obytná budova, tři stáje a kůlna.

V archivu z Pozůstalosti poddaných 1820 – 1849, viz příloha 6, bylo projednáno dědictví po Marianě Mikes a dne 10. února 1820 se následným vlastníkem nemovitostí stává Jan Mikes, věk 44 let, nejstarší syn z pěti sourozenců.

Dne 11. prosince 1843 bylo do pozemkové knihy zapsáno, že dne 25. října 1843 předal dům s pozemky Johann Mikesch synu Antonu Mikeschovi v hodnotě 1200 zlatých vídeňských mincích. Zápis v hlavní knize pozemkové byl proveden 27. prosince 1843.

38

Tehdy se jednalo o tento majetek v k.ú. Moravská Huzová:

pozemek parc.č. 71 stav. plocha č.p. 13

pozemek parc.č. 560/1 role



pozemek parc.č. 44/1 pastva později role
















Dne 18. července 1849 Jan Mikeš zemřel, jeho manželka Viktorie Mikešová 54–letá, obhospodařovala nemovitost do zletilosti syna Antona Mikeše. V roce 1850 byla pozemková kniha pro tuto nemovitost uzavřena.

Dne 25. listopadu 1881 byl v pozemkové knize proveden zápis, že 23. října 1881 bylo vlastnictví z Antona Mikese převedeno na Johanna Mikesche a Marianu Mikesch, každému k ½. Na základě odevzdací listiny ze dne 30. července 1884 se vkládá právo spoluvlastnictví Marianny Mikeš na Jana Mikeše. Viz. opis pozemkové knihy v příloze 13.

Na základě kupní smlouvy ze dne 8. srpna 1887 se právo vlastnictví pro manžele Josefa Vrana k jedné polovice na Marii Vrana k druhé polovice vkládá.

Na základě tržní smlouvy ze dne 29. července 1889 se právo vlastnictví pro Stanislava Stejskala vkládá. Kopie tržní smlouvy z roku 1889 je přílohou 10.

Na základě odstupní smlouvy ze dne 3. ledna 1890 a oddacího listu ze dne 2. února 1890 se právo spoluvlastnictví k polovici pro Terezii Stejskalovu vkládá. Zjistila jsem, že v roce 1920 vlastnil Stanislav a Terezie Stejskalovi devět pozemků, které jsou uvedeny v příloze 11.

39

8.2.2. Období kapitalizmu Důvodem odevzdací listiny ze dne 5. srpna 1921 vkládá se při spoluvlastnické polovici Stanislava Stejskala právo vlastnické pro Tomáše Stejskala.

Důvodem spisu notářského ze dne 9. června 1922 vkládá se při spoluvlastnické polovici Terezie Stejskalové právo vlastnické pro: Marii Stejskalovou.

Důvodem odevzdací listiny ze dne 17. prosince 1924 vkládá se při spoluvlastnické polovici Marii Stejskalové, rozené Čunderlové, narozené 24. března 1895 v Pňovicích a právo vlastnické pro Tomáše Stejskala, narozeného 14. prosince 1892 v Moravské Huzové.

8.2.3. Období socializmu 1948 – 1989 Dle odevzdací listiny tohoto soudu ze dne 12. listopadu 1947 vkládá se na ideální polovinu Marie Stejskalové vlastnické právo Bohuslavu Stejskalovi. Dle odevzdací listiny tohoto soudu ze dne 12. listopadu 1947 vkládá se na ideální polovinu Tomáše Stejskala vlastnické právo Bohuslavu Stejskalovi. Orná půda byla předána do užívání JZD Moravská Huzová.

8.2.4. Současný stav V roce 1982 přešlo vlastnické právo darovací smlouvou se zřízením věcného břemene na manžele Vladimíra a Miluši Stejskalovy, každému k ½.

pozemek parc.č. 71 stav. plocha č.p. 13

819 m2

pozemek parc.č. 44/2 pastvina

861 m2


915 m2

pozemek parc.č. 43 pole pozemek parc.č. 448/2 zahrada pozemek parc.č. 448/1 pole pozemek parc.č. 449/2 pastvina

6253 m2 323 m2 3812 m2 250 m2


3290 m2

pozemek parc.č. 531 pole

1457 m2


40

8.3. Období socializmu – JZD Stát vykupoval od soukromých rolníků zemědělské stroje s odůvodněním, že nejsou dostatečně využívány. Nucený výkup strojů postihl dokonce i mlátící družstvo Moravské Huzové. Ze zemědělství navíc každoročně odcházely desítky hlavně mladých lidí za lepším výdělkem a životními podmínkami. Rokem 1950 počínaje přijížděním aktivistů se pořádají propagační schůze pro vytvoření JZD. Ani zemědělci se nedali přesvědčit o výhodách společného hospodaření. Dobrým základem bylo honování pozemků nového JZD. V celookresním měřítku byly dosavadní výsledky socializace v Moravské Huzové poměrně slabé. Jednotné zemědělské družstvo v obci Moravská Huzová bylo založeno po pětiletém váhání dne 26. července 1955. Tímto dnem byl schválen vznik JZD Okresním národním výborem ve Šternberku. Zápis do podnikového rejstříku byl proveden dne 4. října 1955. Koncem roku 1955 tvořilo členskou základnu devatenáct osob. Výměra půdy činila 195 ha. Stavební akce v družstvu byly prováděny vlastními silami. Na č.p. 2 byla na zahradě postavena drůbežárna pro 150 – 200 slepic. V roce 1957 se začal budovat jednotný kravín pro 96 krav s podsklepenou přípravnou. I přes tyto stavební akce zůstávalo ustájení dobytka i nadále značně roztříštěné. V roce 1959 bylo združstevňování v obci ukončeno. Mimo hospodaření v družstvu zbýval pouze jeden zemědělec. V té době již v družstvu hospodařilo 70 členů. Koncem roku 1960 se začala projednávat otázka spojení družstev. Podle usnesení společné slučovací členské schůze JZD v Benátkách, JZD v Mor. Huzové a JZD ve Stádle, která se konala dne 28. února 1961, došlo dne 1. dubna 1961 ke sloučení. Tímto dnem JZD v Benátkách a JZD ve Stádle jako družstva zrušená se sloučila s JZD v Moravské Huzové v jeden hospodářský celek. Družstvo obhospodařovalo 777 ha zemědělské půdy, z toho bylo 724 ha orné. Hospodařilo v řepařské oblasti. Mělo 195 členů. Řadilo se mezi perspektivní JZD okresu Olomouc, výsledky hospodaření však zdaleka neodpovídaly výrobním možnostem a bonitě půdy. Na členské schůzi, která se konala 14. listopadu 1973, bylo dohodnuto sloučení tohoto družstva s JZD v Hnojicích. Sloučení bylo provedeno podle usnesení společné členské schůze, která se konala dne 30. ledna 1974. Tímto datem také JZD Moravská Huzová jako družstvo zrušené se sloučilo s družstvem přejímajícím a to s JZD v Hnojicích.

41

Dnem sloučení převzalo toto družstvo bez likvidace práva a závazky družstva zrušeného. Usnesením rady ONV v Olomouci ze dne 31. května 1974 bylo sloučení schváleno. Později došlo k dalšímu spojování družstev. Sloučením JZD Hnojice, Štěpánov, Žerotín a Horka nad Moravou vzniklo velké JZD „Zlatý klas“ se sídlem ve Štěpánově. Po roce 1990 se JZD „Zlatý klas“ Štěpánov rozdělilo do menších celků, řada rolníků začala hospodařit samostatně na vydávaných pozemcích v restitucích. K 1. lednu 1993 se vytvořilo nástupnické Zemědělské družstvo Moravská Huzová, které začalo hospodařit na 781 ha zemědělské půdy, z toho na 750 ha orné. V katastrálním území Moravská Huzová se neprováděly komplexní pozemkové úpravy, ale v rámci restitucí se navracely pozemky o celkové výměře 42 ha čtyřem soukromníkům. Vyměření restituovaných pozemků provedl pracovník ZD. V roce 2005 Zemědělské družstvo Moravská Huzová hospodařilo na 739 ha zemědělské půdy, z toho na 709 ha orné. Parcely patřící k č.p. 40 a č.p. 13 jsou ve vlastnictví majitelů podle současného stavu, ale jsou dány zemědělskému družstvu k obhospodařování.

42

9. ZÁVĚR

Půda se v historii dělila na půdu panskou (dominikální) a půdu poddanskou (rustikální). Feudálové se pokoušeli o spravedlivé vybírání daní a také s tím spojené zajištění držby pozemků. Od 13. století se u nás objevují různé soupisy půdy, zemské desky, urbáře v jednotlivých panstvích. V druhé polovině 17. století vznikly první daňové soupisy tzv. lánské rejstříky. V roce 1713 byla vytvořena přiznání, tzv. fasse pro majetek panský, duchovenstva a poddaných. Počátkem 18. století došlo ke zdanění půdy šlechtické. Na základě zemských desek vznikl katastr dominikální, který později s rustikálním katastrem vytvořily katastr tereziánský. Tereziánský katastr přestal vyhovovat, proto císař František I. vydal patent v r. 1817 o založení tzv. stabilního katastru, který byl vypracován s větší přesností a důkladností. Při novém vyměřování byly zaměřeny všechny pozemky. Pozemkové knihy neboli gruntovní knihy vznikly v roce 1871 a byly vyhrazeny pro zápis rustikálního majetku vedeného v Josefínském katastru. Důležité bylo vydání katastrálního zákona v roce 1927. Katastrální zákon navazoval na tradici stabilního katastru na našem území. Roku 1951 byl zrušen zápis do pozemkových knih. Po druhé světové válce došlo k velkým změnám v majetkových vztazích k nemovitostem. Nastaly kvalitativní změny v pozemkové držbě. Došlo k odsunu Němců a novému osídlování pohraničí, k pozemkové reformě, k hospodářsko–technickým úpravám pozemků a novým právním vztahům k půdě. Jednotná evidence půdy v roce 1956 měla přinést ucelený sjednocený systém evidence. V roce 1964 byla stanovena nová úprava evidence a to zákonem o evidenci nemovitostí. Evidence obsahovala dosavadní údaje jednotné evidence půd a doplňovala ji zápisy o vlastnících. Po politickém převratu v roce 1989 se politici shodli na nápravě majetkových křivd, ke kterým došlo v období po roce 1948, restitučním zákonem. Na jeho základě byl původním majitelům a jejich potomkům vrácen zemědělský a lesnický majetek znárodněný, zabavený rozhodnutím socialistických soudů nebo „dobrovolně“ sdružený do společného užívání v JZD. Po roce 1989 vedl vývoj evidence nemovitostí k ochraně soukromého vlastnictví. V té době vznikl a dodnes se používá katastr nemovitostí. Součástí katastru je evidence

43

vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Katastr je ucelený, průběžně aktualizovaný informační systém o pozemcích a vybraných stavbách. Z důvodu vydání pozemků restituentům, bylo třeba provést pozemkové úpravy. Bez nich by nebylo možno pozemky obdělávat, pronajmout, ani prodat. Pozemkové úpravy umožňují řešení protierozní ochrany, ochranu a tvorbu krajiny, potřebnou úpravu vodohospodářských poměrů, vytvářejí podklady umožňující čerpání finančních zdrojů z EU, jsou jednou z mála možností obnovy katastrálního operátu. V katastrálním území Moravská Huzová jsem z velkého počtu vlastníků vybrala dva domy s pozemky. Dům č.p. 40 je bývalá zemědělská usedlost tzv. grunt půlláníka a dům č.p. 13 menší nemovitost tzv. zahradníka. Postupně nemovitosti přecházely z generace na generaci a byly zvelebovány. Jejich majitelé hospodařili tak, aby mohli odvádět daně a zároveň, aby hospodářství uživilo celou rodinu, včetně pacholků a děveček, pomáhajících na gruntě. V pozůstalosti k domu č.p. 40 byl nalezen zápisník z roku 1890, do kterého selka zapisovala důležité údaje, týkající se hospodaření na statku. Dočetla jsem se, kolik denně nadojili mléka, posbírali vajec, jaké bylo počasí, kdy bylo potlučeno obilí kroupami či vichřicí, a co se událo v obci. Současně byly prováděny záznamy o výplatách krejcarů nebo zlatých pacholkům a děvečkám při různých příležitostech poutí, hodů či svátků. Po založení družstva vnesli majitelé zvířata i stroje a povozy, včetně pozemků do majetku družstva. Pozemky byly začleněny do velkých lánů. V dnešní době jsou pozemky patřící k oběma domům ve vlastnictví majitelů, ale jsou obhospodařovány Zemědělským družstvem Moravská Huzová. Majitelé nehodlají na vlastních polnostech hospodařit. Za dříve postoupený movitý majetek jim byla poskytnuta a vyplacena po roce 1995 náhrada.

44

10. ANNOTATION The title of my bachelor thesis is The Development of the Distribution of Property in the Cadastral Area Moravská Huzová. The goal of my bachelor thesis is the research of the chosen cadastral area. The survey of the historical development of the distribution of property at the ground plans of specific house numbers with corresponding land and premises up to the present. Because od taxation the land was devided into the demesne land and the freehold. The tax was imposed on the freehold only. During the reign of Maria Theresa both the demesne land and the freehold were registered and subjected to tax in 1748. In 1817 Francis I. ordered to issue a patent for the establishment of a new land register. Land registers for the property registration were established in 1871, the entries into them were cancelled in 1951. After World War Two the Beneš decrees changed the distribution of property and the property rights concerning land and real estates. The property was being confiscated by the state an then redistributed. There were big agricultural cultural cooperatives established into which people were putting their land and agricultural property. On the basis of the changes in 1989 the development of the registry of the real estate property has been determined by the protection of private property. The real estate registry was established in that time and it is still in use. It is an integral information system of premises and specific edifices and it has been updated continuously. Land that was returned to its owners in restitution is mostly united by ploughing into one big whole, without an access. Land adaptations make possible anti-erosion protection, landscape protection and formation, necessary adaptation of water suply and distribution, they create foundation that enable us to benefit from EU funds, they are one from few possibilities of reconstruction of the cadastral documentation.

45

11. LITERATURA 1) Jaroslav M., Podhorský I., Urběcký Z.: Evidence nemovitostí, Praha, 1982 2) Matějík M., Vitásková J.: Geodézie – Katastr nemovitostí, Brno Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2002, 99 str., ISBN 80-7157-568-2 3) Vitásková J., Matějík M.,: Geodézie – Pozemková evidence, Brno Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1996, 68 str., ISBN 80-7157-191-1 4) Vitásková J., Matějík M.,: Geodézie – Příručka katastru nemovitostí, Brno Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1999, 71 str., ISBN 80-7157409-0 5) Dumbrovský M., Mezera J., Skřítecký L.: Metodický návod pro vypracování návrhů pozemkových úprav, Českomoravská komora pro pozemkové úpravy, 2004, 190 str. 6) Koudela M.: Paměti obcí Moravská Huzová, Benátky a Stádlo, Štěpánov, 1999, 113 str., ISBN 80-85973-73-1 7) Horníček I.,: Kniha o rodopisu, Vyškov, 1939, 227 str. 8) Kroniky archivované v Okresním archivu v Olomouci 9) Archivní prameny uložené v Zemském archivu Olomouc 10) Kronika obce Moravské Huzové z let 1923 – 1953 11) Kronika obce Moravské Huzové z let 1960 – 1964 12) Katastrální úřad v Olomouci – Pozemková kniha

46

12. PŘÍLOHY 1. fotografie – Pohled na gruntovní knihy, nejstarší z roku 1664 2. fotografie – Gruntovní kniha z roku 1664 – 1714 3. fotografie – Gruntovní kniha 1715 – 1799 4. fotografie – Urbář z roku 1769 5. fotografie – Hlavní kniha pozemková 1799 – 1878 6. fotografie – Pozůstalosti poddaných 1820 – 1849 7. fotografie – Dělení obecních pozemků 1850 – 1864 8. fotografie – Kronika obce Mor. Huzové z r. 1923 9. fotografie – Kronika obce Mor. Huzové z r. 1960 10. Kopie tržní smlouvy z roku 1889 (4 listy) 11. Kopie archu pozemnostního z roku 1920 (3 listy) 12. Opis z pozemkové knihy č.p. 40 (6 listů) 13. Opis z pozemkové knihy č.p. 13 (8 listů) 14. Katastrální mapa z r. 1834 II. 15. Katastrální mapa z r. 1834 IV. 16. Katastrální mapa z r. 1945

VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ K PŮDĚ VE VYBRANÉM KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ Bakalářská práce

Recommend Documents