VÝVOJ PRODUKCE SLUNEČNICE NA ÚZEMÍ ČR

MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Geografický ústav

Milan BAYER

VÝVOJ PRODUKCE SLUNEČNICE NA ÚZEMÍ ČR

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Doc. RNDr. Antonín Věžník, CSc. _________________________________________________________________________

Brno 2006 1

Jméno a příjmení autora:

Milan Bayer

Název bakalářské práce:

Vývoj produkce slunečnice na území ČR

Název v angličtině:

The development of the production of the sunflower in the Czech Republic

Studijní obor (směr):

Geografie a kartografie se zaměřením na vzdělávání

Vedoucí bakalářské práce:

Doc. RNDr. Antonín Věžník, CSc.

Rok obhajoby:

2006

Anotace

Cílem této bakalářské práce je zhodnocení historického vývoje produkce slunečnice na území České republiky od roku 1920 až po současnost. Dále se práce věnuje dosavadním

poznatkům o produkci této plodiny a postihuje její význam v zemědělství České republiky. Součástí práce je také analýza regionálních rozdílů v pěstování slunečnice. Klíčová slova:

slunečnice, vývoj produkce, regionální rozdíly

Annotation

The aim of this Bachelor thesis is to evaluate the historical development of the production

of the sunflower in the territory of the Czech Republic since 1920 up to the present time. The work deals further with the existing knowledge about the production of this plant and it shows its importance in the agriculture of the Czech Republic. This work also comprises an analysis of regional differences in the production of the sunflower. Key words:

sunflower, the development of the production, regional differences 2

3

4

Prohlašuji tímto, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením

Doc. RNDr. Antonína Věžníka, CSc. a uvedl v seznamu literatury veškerou použitou literaturu a další zdroje.

V Brně dne 15. května 2006

______________________________ vlastnoruční podpis autora

5

Rád bych poděkoval svému vedoucímu bakalářské práce panu Doc. RNDr. Antonínu Věžníkovi, CSc. za odborné připomínky, cenné rady a vstřícnost během jejího zpracování.

V Brně dne 15. května 2006

______________________________

6

OBSAH 1. ÚVOD................................................................................................................ 9 1.1 Cíl práce ............................................................................................... 9 1.2 Metodika zpracování............................................................................. 9 1.3 Literární rešerše ....................................................................................10 2. OLEJNINY ........................................................................................................12 2.1 Základní charakteristika olejnin ............................................................12 2.2 Význam a postavení produkce olejnin v zemědělství ČR.......................12 2.3 Vliv prostředí a agrotechniky na významné komponenty v rostlinách ...13 3. SLUNEČNICE ROČNÍ......................................................................................14 3.1 Vznik a rozšíření...................................................................................14 3.2 Botanická charakteristika ......................................................................14 3.3 Růst a vývoj slunečnice.........................................................................15 3.4 Nároky na prostředí ..............................................................................16 3.4.1 Nároky na teplo a světlo ..........................................................16 3.4.2 Nároky na vláhu ......................................................................16 3.4.3 Nároky na půdu.......................................................................17 3.5 Agrotechnika slunečnice .......................................................................17 3.6 Choroby a škůdci ..................................................................................18 3.7 Hospodářský význam a využití .............................................................18 3.8 Typy slunečnice ....................................................................................19 3.8.1 Semenná forma slunečnice……………………………………19 3.8.2 Silážní forma slunečnice………………………………………19 4. HISTORICKÝ VÝVOJ PRODUKCE SLUNEČNICE NA ÚZEMÍ ČR OD ROKU 1920.................................................................................................20 4.1 Počátky pěstování slunečnice na našem území .................................20 4.2 Vývoj pěstování v 1. polovině 20. století ..............................................20 4.3 Vývoj v období 1945 - 1965 .................................................................21 4.4 Vývoj v období 1966 - 1975 .................................................................23 4.5 Vývoj v období 1976 - 1985 .................................................................24 4.6 Vývoj v období 1986 - 1995 .................................................................25 4.7 Rozvoj pěstování slunečnice v ČR po roce 1985 ...................................27 4.7.1 Vývoj do roku 1990 .............................................................27 4.7.2 Nástup pěstování po roce 1990 ............................................28 4.8 Vývoj v období 1996 - 2005 .................................................................28 5. ANALÝZA PĚSTOVÁNÍ SLUNEČNICE V LETECH 2000 - 2005..................31 5.1 Rok 2000 .............................................................................................31 5.2 Rok 2001 ............................................................................................31 5.3 Rok 2002 ..............................................................................................32 5.4 Rok 2003 .............................................................................................32 5.5 Rok 2004 ..............................................................................................33 5.6 Rok 2005 ..............................................................................................34

7

6. REGIONÁLNÍ ROZDÍLY V PĚSTOVÁNÍ SLUNEČNICE V ČR ....................35 6.1 Analýza produkce slunečnice podle krajů ČR .......................................37 6.1.1 Období 1997 - 1999 ..............................................................37 6.1.2 Období 2000 - 2005...............................................................38 6.2 Analýza produkce slunečnice v Jihomoravském kraji ...........................42 7. PERSPEKTIVY PĚSTOVÁNÍ SLUNEČNICE V ČR .......................................46 7.1 Budoucnost slunečnice ve vztahu ke změně klimatu .............................47 8 ZÁVĚR..............................................................................................................49 LITERATURA A JINÉ ZDROJE .........................................................................50 SEZNAM PŘÍLOH................................................................................................52

.

8

1 ÚVOD 1.1

Cíl práce Prvním cílem bakalářské práce je zaměřit se na obecné poznatky o rostlině slunečnici, tzn.

měli bychom se zmínit např. o jejím vzniku a rozšíření či o jejích nárocích na prostředí, které podstatně ovlivňují produkci. Dále nesmíme určitě opomenout ani její hospodářský význam.

Základním cílem této práce je však zpracovat vývoj pěstování slunečnice na území České

republiky od roku 1920 až po současnost. V rámci toho se pokusíme průběžně hodnotit dosavadní poznatky o produkci slunečnice a charakterizovat příčiny jejích významných změn během sledovaného období. Zodpovíme také otázku týkající se možností jejího pěstování v budoucnosti.

Vzhledem k tomu, že slunečnice vyžaduje pro svůj růst specifické podmínky, bude dalším

cílem podat informace o jejím rozšíření na úrovni regionů, pozornost tak věnujeme významným diferencím mezi jednotlivými kraji ČR.

1.2

Metodika zpracování Práce bude založena na analýze a komparaci dat a následné interpretaci zjištěných

výsledků. Data budou analyzována a srovnávána nejdříve za celou Českou republiku, poté za jednotlivé kraje ČR a nakonec i za okresy Jihomoravského kraje.

Období, které budeme sledovat v rámci celé České republiky, je 1920 – 2005. V důsledku

statistické neevidence dat budeme mít však k dispozici souvislou datovou řadu až od roku 1953. Komparace krajů ČR bude prováděna v letech 1997 až 2005, zde musíme ale vzít v úvahu některé

skutečnosti, které ji komplikují. Jedná se o administrativní změny (nové územní členění krajů) v průběhu analyzovaného období. Tyto nejasnosti budou blíže vysvětleny v příslušných částech bakalářské práce. Analýza a porovnávání dat za jednotlivé okresy Jihomoravského kraje se bude vztahovat k rokům 1980, 1982, 1984, 1988 – 1994, 1996 – 2001 a 2003.

Součástí této práce měla být také pasáž týkající se produkce slunečnice v jednotlivých

okresech ČR. Tuto problematiku však nebude možné zpracovat z důvodu statistické nedostupnosti dat.

Veškeré výsledky budou prezentovány v textové podobě, graficky (tabulky a grafy) a

kartografickou formou (mapky a kartogramy).

9

1.3

Literární rešerše Prvotním úkolem bylo zpracovat datovou řadu, tzn. shromáždit údaje za osevní (resp.

sklizňové) plochy, celkovou produkci a hektarový výnos slunečnice. Tyto informace jsou

registrovány statistickým šetřením, při jejich získávání jsme tak vycházeli především ze zdrojů poskytovaných Českým statistickým úřadem (dále ČSÚ).

Údaje za osevní plochy slunečnice v ČR byly získány za roky 1953 a 1954 z publikace

Olejniny (A. Fábry, 1957), za desetiletí 1955 až 1965 z knihy Zemědělská výroba v číslech – III. díl

(F. Čvančara, 1967) a za období 1966 – 1986 ze Statistických ročenek Československé socialistické

republiky. Kompletní statistická data za slunečnici za roky 1987 – 2002 vztahující se k území celé

ČR byla čerpána ze Situačních a výhledových zpráv olejnin z let 1994 a 2002. Zbývající roky 2003,

2004 a 2005 ze Zemědělského týdeníku.

Zdrojem dat za jednotlivé kraje byly za roky 2000 a 2001 Krajské statistické ročenky, za

roky 2002 – 2004 internetový portál ČSÚ www.czso.cz a za rok 2005 informace za kraje zveřejnil Zemědělský týdeník. Data za okresy Jihomoravského kraje poskytla za roky 1990 – 2001 publikace Zemědělství Jihomoravského kraje, pro rok 2003 jsme použili šetření Agrocenzus. Zbývající

sledované roky byly čerpány z Definitivních údajů o sklizni zemědělských plodin.

Při zpracování kapitol 2 a 3 bylo nejvíce vycházeno z publikací Rostlinná výroba (E.

Špaldon, 1986) a Rostlinná výroba II (V. Hosnedl a kol., 1998). Cenné informace o pěstování

slunečnice u nás v 1. polovině 20. století jsme mohli najít v knihách vydaných právě v tomto období, tedy před více než 70-ti lety. Bohužel slunečnice nebyla v oné době na našem území ještě

příliš rozšířená, takže zmínky o ní byly v těchto starších publikacích víceméně jen velmi okrajové.

Máme na mysli knihy Zemědělství v Československu (J. Stocký, 1935), Základy organisace zemědělství Československé republiky (E. Reich, 1934) a Dějiny zemědělského průmyslu

v Československu (V. Vilikovský, 1936). Zajímavou publikací byla Slunečnice –její pěstování a silážování (V. Rosam, 1948), která se jako jedna z mála vydaných ještě v 1. pol. 20. stol. věnovala

jen a výhradně slunečnici. Mohli jsme tak např. porovnat způsoby pěstování slunečnice v tehdejší době s moderními technologiemi v současnosti, přičemž zjištěné rozdíly působily až neuvěřitelně.

Při tvorbě této práce jsme pracovali také s díly zabývajícími se komplexně olejnatými

plodinami – jedná se o Olejniny (A. Fábry, 1957) a vysokoškolské skriptum se stejným názvem vydané v roce 1954 týmž autorem.

Mezi největší odborníky na plodinu slunečnici v ČR patří v současnosti prof. Ing. Antonin Kováčik, DrSc. z Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze – Ruzyni, který je autorem několika

publikací a mnoha vědeckých článků pojednávajících právě o slunečnici. Z jeho autorské sbírky

10

jsme využili často knihu Slunečnice (2000), zaměřenou na tuto plodinu z velmi širokého spektra, a Základy pěstování slunečnice (1993).

Pro získání aktuálních postřehů z pěstování slunečnice v období několika posledních let

posloužila různá periodika, jakými jsou měsíčníky Úroda (časopis věnující se rostlinné výrobě), Farmář (o rostlinné a živočišné výrobě), 1x týdně pak vychází Zemědělský týdeník. Ministerstvo

zemědělství vydává Situační a výhledové zprávy, ve kterých shrnuje pěstování olejnin a obchod

s nimi v daném roce v ČR, v Evropě a ve světě a prognózuje možný vývoj v budoucnosti.

11

2 OLEJNINY 2.1 Základní charakteristika olejnin Olejniny jsou plodiny, které v semenech nebo plodech, popřípadě v jiných orgánech,

obsahují olej, který je možno průmyslově těžit ve větším rentabilním množství. Zbytky semen,

které zůstávají po vytěžení oleje, lze zkrmovat ve formě extrahovaných šrotů nebo výlisků, jsou tedy důležitou surovinou pro krmivářský průmysl.

Množství olejnin je mimořádně velké. Jejich počet lze odhadovat na několik tisíc.

Praktický význam má asi 100 druhů. Nejvýznamnějšími olejninami ve světovém měřítku jsou sója,

bavlník, řepka, podzemnice, slunečnice, oliva či palma olejná. V Evropě to jsou řepka, slunečnice, oliva nebo sója.

K hlavním olejninám, které se pěstují v České republice, patří rostlinné druhy rodu

Brassica, mák setý (Papaver somniferum L.) a slunečnice roční (Helianthus annuus L.). Z rodu

Brassica se na našem území pěstuje řepka ozimá, řepka jarní, řepice ozimá, řepice jarní, hořčice

bílá a hořčice sareptská.

2.2 Význam a postavení produkce olejnin v zemědělství ČR Vzhledem k nepoměrně levnější produkci oleje pomocí rostlin v porovnání s živočichy a

zdravotním a dietetickým výhodám, jako je např. absence cholesterolu u rostlinných olejů,

vykazuje pěstování olejnin velmi dynamický růst. To a také nižší cena i vhodné reologické vlastnosti vedou k růstu spotřeby rostlinných olejů v porovnání se živočišnými.

Samotné zařazení olejnin do osevního postupu je velmi výhodné. Téměř všechny olejniny

jsou dobrými předplodinami. Po sklizni zanechávají čistou nezaplevelenou půdu v dobrém

strukturním stavu. Následné plodiny, především ozimé obilniny, dosahují po nich vysokých výnosů. Některé olejniny z rodu Brassica a slunečnice se uplatňují jako pícniny. Můžeme je

pěstovat také ve směskách a sdružených kulturách na zelené krmení nebo na siláž.

Z užitkového hlediska je potřeba pěstovat olejniny, které mají v semenech co největší

obsah oleje. Mezi takové patří slunečnice a mák. Kromě obsahu oleje je velmi důležitá i jeho

kvalita. Oleje, které obsahují vysoké procento kyseliny linolenové, eikosenové a erukové, jsou

vhodné spíše pro průmyslové účely, kdežto kvalitní jedlé oleje a tuky by měly obsahovat těchto

kyselin pokud možno co nejméně. Naopak mají mít vysoký obsah kyseliny olejové a linolové. Jako příklad lze uvést právě slunečnicový olej.

12

Ze semen olejnin získáváme kromě oleje též šroty nebo výlisky, které obsahují hlavně

protein a glycidy. Toto složení mohou však ovlivnit vnější podmínky během vegetace, stejně jako technologie zpracování semen.

2.3 Vliv prostředí a agrotechniky na významné komponenty v rostlinách Mezi nejvýznamnější složky olejnin bezpochyby patří olej. A právě obsah oleje a ostatních

látek v semenech olejnin bývá značnou měrou ovlivněn prostředím, genotypem a agrotechnickými

zásahy. Významnou roli hraje průběh počasí během dozrávání semen, množství přijatých živin,

stupeň zralosti a vlastní sklizně. Velké rozdíly v obsahu oleje v jednotlivých letech většinou

způsobuje fotosynteticky aktivní sluneční záření. Na zvyšování obsahu oleje působí příznivě také dostatek vláhy v půdě a vysoké teploty během dozrávání semen. Z živin má na obsah oleje největší

vliv dusík. Protože se olej v semenech tvoří hlavně v posledních fázích vývinu rostlin, je jeho množství v semenech ovlivněno dobou sklizně. Předčasnou sklizní se o určité množství ochuzujeme. Podobný vliv má i opožděné setí plodiny.

Za nejkritičtějšího činitele, který snižuje obsah oleje, se považuje teplota. Olejniny

pěstované v chladnějších podmínkách produkují v semenech více nenasycených kyselin než

olejniny, které se pěstují v teplých oblastech . Teplota ovlivňuje složení oleje nejvíce v době po odkvětu.

(ŠPALDON, E., 1986)

13

3 SLUNEČNICE ROČNÍ 3.1

Vznik a rozšíření Za pravlast dnešního kulturního typu slunečnice – Helianthus – je považována Amerika,

přesněji Mexiko a Peru. Předpokládalo se, že kulturní druh vznikl z divoké slunečnice Helianthus

lenticularis, která roste na travnatých pastvinách v Kansasu v USA. Pravděpodobnější však je, že

byl tento druh vyvinut z přirozených kříženců více druhů. V Evropě se stala slunečnice známou

koncem 16. století. Velký vliv na její rozšíření měla španělská expedice do Peru a Mexika, která při svém návratu přivezla její vzorky. Dlouho však byla slunečnice jen okrasnou rostlinou. Ze Španělska se rozšířila do Francie, Bulharska, Rumunska, Itálie apod. Jako polní kultura se nejprve

pěstovala ve Francii a Německu. Koncem 18. století také v Uhersku. Největší rozmach této plodiny na Slovensku začíná v 50. letech 20. století, v Česku od roku 1987. K velkým světovým

producentům nažek slunečnice patří SNS, jihoamerické státy (Argentina), Čína. Z Evropy to jsou

Rusko, Ukrajina, Španělsko, Francie, Rumunsko, Maďarsko, Itálie, Německo a další. (HOSNEDL, V., 1998).

3.2

Botanická charakteristika Slunečnici řadíme do čeledi Asteraceae – hvězdicovité. Rod Helianthus má podle

některých údajů až 264 botanických druhů, z nichž většina roste na stepích a polopouštích

v různých částech světa jako jednoleté nebo víceleté kultury. V našich podmínkách mají pro zemědělství největší význam 2 druhy (z 55 druhů) – slunečnice roční (Helianthus annuus L.), ke

které patří všechny u nás pěstované odrůdy slunečnice, a topinambur (H. tuberosus), vytrvalá rostlina s podzemními hlízami využívaná ke krmným účelům. Na základě genetických studií jde o

druhy se základním haploidním počtem chromozomů 17, diploidní druhy slunečnice mají 34, tetraploidní 68 a hexaploidní 102 chromozomů. Výchozí forma pro vznik kulturní slunečnice se vytvořila pravděpodobně mezidruhovou hybridizací planých druhů H. annuus a H. petioláris.

Slunečnice má mohutný kořenový systém s rychle se vyvíjejícím hlavním kořenem a

bohatým rozvětvením. Hlavní kořen proniká do hloubky 2 – 3 m, což umožňuje rostlině přijímat

vodu a živiny z hlubších vrstev půdy a dobře odolávat suchu. Postranní kořeny rostou zpočátku paralelně s povrchem půdy a teprve později se asi ve vzdálenosti 10 – 40 cm od hlavního kořene

geotropicky ohýbají směrem dolů. Dosahují hloubky 80 – 100 cm. Nejintenzivněji je hlavní kořen rozvětvený 20 – 30 cm pod povrchem půdy, v suchých podmínkách je to hlouběji, zatímco ve vlhkém prostředí v hloubce asi jen 5 – 10 cm.

14

Stonek slunečnice je mohutný, bohatě olistěný, v době růstu vzpřímený, před kvetením se

začíná více či méně ohýbat směrem k zemi. Je hustě pokrytý světlými chloupky, vyplněný bílou

houbovitou dření. Jeho výška u olejných typů dosahuje 1 – 2 m, u odrůd určených k silážování až 5 m.

Listy jsou elipsovité, srdčité nebo kopinaté, se zubatým nebo pilovitým okrajem. Jejich

počet bývá nejčastěji 20 až 30 na jedné rostlině podle délky vegetačního období. Pro stonek a listy je charakteristický silný heliotropizmus, tzn. otáčení za sluncem.

Květy jsou uspořádány v květenství – úboru, který je obklopen zákrovem. Velikost úboru

závisí na odrůdě a délce její vegetační doby, v průměru je to 15 až 50 cm. Najdeme v něm dva typy

květů. Po obvodě se nacházejí do žluta zbarvené jazykovité květy, které jsou lákadlem pro opylovače. Celé lůžko úboru pak vyplňují plodné trubkovité oboupohlavné květy.

Plodem je jednosemenná nažka tvořená kožovitým oplodím – slupkou a semenem. Má

bílou, černou, hnědou či fialovou barvu nebo je páskovaná. Důležitým ukazatelem kvality nažek je

kromě obsahu oleje také tzv. pancéřovitost. Je charakterizována přítomností fytomelanové vrstvy, která chrání nažky před vyžíráním semen housenkami zavíječe slunečnicového.

3.3

Růst a vývoj slunečnice V průběhu

ontogeneze

charakterizovány následovně:


prochází

slunečnice

pěti

růstovými

fázemi,

které

jsou

fáze klíčení a vzcházení

Podle vlhkosti a teploty půdy trvá 7 – 20 dní. Minimální teplota půdy pro klíčení je 4ºC, optimální nad 8ºC. Optimální teplota vzduchu ke klíčení se uvádí 20 – 25ºC.


fáze vegetativního růstu

Trvá přibližně 30 – 35 dní. Intenzivně se rozvíjí především kořenový systém, zakládají se spodní

listy.




tvorba květenství

Trvá 25 – 30 dní. Slunečnice má větší nároky na teplo, vyžaduje v této fázi teplotu 15 – 18ºC,

některé odrůdy až 20 – 25ºC. Při teplotách nad 30ºC však už vadne. Fotosyntetická aktivita je nejvyšší, absorpce vody a živin rostlinou dosahuje maxima.


fáze kvetení

Vzrůstá citlivost slunečnice k nízkým teplotám, citlivě reaguje i na nedostatek vody. Růst rostliny v této fázi je už omezený.

15




fáze tvorby a dozrávání nažek

Trvá 30 – 50 dní. Dochází k redistribuci asimilátů z listů a stonku do nažek – tvoří se zásobní látky. Dozrávání je typické nejen zvyšováním obsahu oleje, ale i zlepšováním jeho kvality, jelikož ke konci této fáze stoupá podíl nenasycených mastných kyselin.

Vegetační období slunečnice trvá v průměru 90 – 140 dní. Podle jeho délky se odrůdy dělí

na rané (do 105 dní), polorané (105 – 110 dní), polopozdní (110 – 120 dní) a pozdní (více než 120

dní).

3.4

Nároky na prostředí

3.4.1 Nároky na teplo a světlo Vzhledem k původu je slunečnice plodinou teplých oblastí mírného pásu. Vyplývá to i

z její rajonizace v našich podmínkách, kde nejvhodnějším územím pro její pěstování je kukuřičná výrobní oblast. S ohledem na naše teplotní a srážkové poměry ji považujeme za relativně teplomilnou a suchu odolnou. Choulostivou na mráz se stává asi 30 dní po zasetí a proto by se

neměla v oblastech, kde se okolo 15. května vyskytují pozdní jarní mrazíky, sít dříve než

v polovině dubna. Při delším působení teplot pod bodem mrazu vzniká nevyrovnaný porost a snižuje se odolnost rostlin proti chorobám a škůdcům. Zvýšené nároky na teplotu má slunečnice v období kvetení a tvorby nažek (červenec, srpen).

Pro optimální růst a vývoj potřebuje dostatek světla. Přísun světelné energie můžeme

ovlivnit vhodnou hustotou porostu. Slunečnici řadíme k rostlinám krátkého dne. Omezujícím

činitelem pro její pěstování v severnějších oblastech není dlouhý den, ale nízké teploty a vysoká vlhkost, čímž se prodlužuje období od kvetení do dozrávání a tím i celkové vegetační období o několik dní.

3.4.2 Nároky na vláhu Slunečnice patří mezi rostliny, které jsou poměrně odolné proti suchu. Za svoji odolnost

vůči nedostatku vody vděčí jednak bohatě rozvětvenému a hluboko pronikajícímu kořenovému

systému, a jednak tomu, že fotosyntéza pokračuje u slunečnice nejen při vysoké úrovni vodního stresu, ale i v době, kdy se růst listů zastaví. Krátké období sucha (4 – 6 týdnů) nemůže tedy podstatně snížit úrodu nažek, protože růst může pokračovat i v noci, když je nízká transpirace.

16

Celková potřeba vody v průběhu vegetace pro dosáhnutí vysoké úrody se pohybuje

v rozmezí 400 – 500 mm srážek. Na nedostatek vody je slunečnice nejcitlivější v období, které

začíná přibližně 20 dní před a končí asi 20 dní po kvetení. Sucho v této fázi snižuje hospodářskou úrodu v důsledku utváření malých úborů a sterilních květů v centru úboru. Naopak porost zaplavený vodou déle než 3 dny se už těžko zotavuje.

3.4.3 Nároky na půdu Na vlastnosti půdy nemá slunečnice vyhraněné nároky. Nejvhodnější jsou hlinito–písčité a

písčito-hlinité půdy. Z půdních typů nejlépe vyhovují černozemě a hnědozemě s dobrou zásobou

živin. Vhodné jsou i úrodné lužní a nivní půdy. Nesedí jí půdy těžké, zamokřené a s vysokou koncentrací solí.

Při výběru pozemku se vyhýbáme lokalitám s často podmáčenými půdami, s častým

výskytem mlhy, rosy, krupobití a silného nárazového větru. Nejvhodnější je jižní až jihozápadní expozice. Vyloučit bychom měli také pozemky v blízkosti lesů či jiných lokalit, kde je nebezpečí poškození porostů ptactvem a zvířaty.

3.5

Agrotechnika slunečnice K dosažení vysokých a stálých výnosů je důležitým faktorem správná agrotechnika. Na

zařazení v osevním postupu neklade slunečnice zvláštní nároky. Nejvýhodnější je zařazení mezi

dvěma obilninami. Nejlepší předplodinou slunečnice je pšenice, případně jiné na husto seté

obilniny, a kukuřice. Naopak nevhodná je většina druhů zeleniny, řepka, cukrová a krmná řepa či sója. Nedoporučuje se sít na stejné místo dříve než za 6 let.

Pro správný růst je nutno slunečnici zabezpečit rovnoměrnou a bohatou výživou, jelikož za

celé období vegetace spotřebuje mnoho živin. Z důvodu intenzivního odčerpávání živin přímo z půdy je důležité půdu doplňovat průmyslovými nebo přírodními hnojivy. Mezi základní průmyslová hnojiva patří dusík, fosfor a draslík, z přírodních nesmíme opomenout hnojení chlévským hnojem, které se velmi osvědčuje.

Dalším činitelem určujícím výnos je setí slunečnice. Kvalitu provedeného setí ovlivňuje

termín setí, hloubka setí, správně určený výsevek nebo kvalita osiva. Nejvhodnějším termínem setí

je druhá polovina dubna, když teplota půdy v 5 cm hloubce dosáhne alespoň 10ºC a je předpoklad

dalšího oteplování. Osivo zaseté v optimálním termínu lépe využívá energii klíčivosti a rychle a rovnoměrně vzchází. Na druhou stranu pozdě zasetá slunečnice se i pozdě sklízí a za nepříznivého počasí vznikají ztráty. Důležité je i rovnoměrné dodržení hloubky setí, což se později projeví ve vyrovnaném kvetení a dozrávání. Nerovnoměrná hloubka setí může způsobit snížení výnosů

17

pěstovaných hybridů až o 40 – 300 kg/ha. Slunečnice se vysévá do řádků na přesný jednozrnný

výsev, tedy na konečnou vzdálenost. Sklízíme ji tehdy, když nažka dostane charakteristické zbarvení a ztvrdne.

3.6

Choroby a škůdci Slunečnice může být napadena chorobami houbového, bakteriálního nebo virového

původu. Choroby bakteriálního a virového původu však zatím nezpůsobují vážnější škody. Naopak

s rostoucí koncentrací ploch slunečnice v osevním postupu narůstá výskyt chorob houbových. Již brzy po vzejití jsou porosty napadány chorobami jako je braničnatka slunečnicová, způsobující

zavadání rostlin. Škody napáchané tímto patogenem můžeme výrazně eliminovat vhodnou volbou

odolných odrůd, včasným odstraněním posklizňových zbytků nebo aplikací účinných mořidel. Na mladých rostlinách páchá největší škody rez slunečnicová. Později na jaře se v porostech vyskytuje

hlízenka obecná, která napadá všechny části rostliny v různých vývojových stádiích a ve vlhkých a

teplých klimatických podmínkách významně snižuje výnos. Ochranou proti ní je dodržení

minimálně pětiročního odstupu pěstování slunečnice na stejném místě a použití zdravého mořeného osiva. Mezi další choroby patří fomová hniloba, plíseň slunečnicová, červenohnědá skvrnitost nebo plíseň šedá (ZEMĚDĚLSKÝ TÝDENÍK, 2005).

S růstem pěstitelských ploch je třeba počítat také s nárůstem škůdců. Při vzcházení nejvíce

škodí larvy kovaříků. Bezesporu nejvýznamnějším škůdcem slunečnice jsou však mšice.

V důsledku jejich napadení může výnos utrpět až 20-ti procentní ztráty. Poslední dobou byl

zaznamenán také výskyt zavíječe slunečnicového, který poškozuje v době kvetení úbor. Plody slunečnice bývají vyzobávány vránami, bažanty, holuby a hrdličkami.

3.7

Hospodářský význam a využití Slunečnice je po řepce ozimé naší nejvýznamnější olejnatou plodinou. Její význam spočívá

především v poskytování vysoce kvalitního, dieteticky hodnotného oleje příjemné chuti, s velmi

příznivým chemickým složením z hlediska lidské výživy. Značnou výživnou a dietetickou hodnotu

má díky obsahu velkého množství esenciální kyseliny linolové (až 70 %), obsahu lyzinu a metioninu v bílkovinách a díky přítomnosti karotenoidů. Kyselina linolová má v lidském organismu antikarcinogenní účinky a snižuje hladinu cholesterolu v krvi.

Nejkvalitnější slunečnicový olej se využívá v potravinářském průmyslu na výrobu stolních

olejů a ztužených tuků nebo v konzervárenském průmyslu pro produkci rybích a zeleninových konzerv. Méně kvalitní olej se využívá k výrobě jemných mýdel, olejových barev či fermeže. Při

18

zpracování slunečnicového semene na olej zůstávají výlisky a extrahované šroty, které se

zužitkovávají jako hodnotné jádrové krmivo v živočišné výrobě. Slunečnice se také uplatňuje jako

strnisková plodina, na zelené krmení, na silážování, ale i na zelené hnojení. Další její využití je v chovatelství, zahradnictví, v kosmetickém průmyslu a v léčitelství. (ŠPALDON,E., 1986;

3.8

HOSNEDL,V., 1998)

Typy slunečnice Rod slunečnice (Helianthus annuus L.) byl postupně prošlechtěn do několika forem, které

se dělí následujícím způsobem:

 semenné formy





olejný typ

cukrářský typ

 silážní formy

 okrasné formy

3.8.1 Semenná forma slunečnice A. Olejný typ

Olejný typ patří celosvětově k nejrozšířenějšímu typu slunečnice s využitím pro lisování

kvalitního oleje. Zvláštností jsou hybridy se zvýšeným podílem kyseliny olejové, tzv. High Oleic, u

kterých její obsah dosahuje až 95 %. B. Cukrářský typ

Cukrářský typ je méně rozšířený typ slunečnice (omezený sortiment hybridů, menší

aktivity šlechtitelských firem se zřetelem na jejich využití). Má využití především jako pochutina pro přímý konzum, přidává se do chleba, pečiva a podobně.

Charakteristickým znakem tohoto typu je nižší obsah oleje a zvýšený obsah bílkovin a

cukru proti předchozímu olejnému typu slunečnice.

3.8.2 Silážní forma slunečnice Jde o typ slunečnice, který měl svůj význam především v dřívějších dobách jako krmivo

pro hospodářská zvířata. V současné době se těchto typů využívá omezeně, a to hlavně v některých oblastech světa jako krmiva, paliva či izolačního materiálu. V podmínkách ČR není silážní typ v současnosti využíván vůbec. Charakteristickým znakem je výška lodyhy, která se může pohybovat až na hranici pěti metrů a více. (ÚRODA, 3/2006).

19

4 HISTORICKÝ VÝVOJ PRODUKCE SLUNEČNICE NA ÚZEMÍ ČR OD ROKU 1920

4.1

Počátky pěstování slunečnice na našem území V Evropě se stala slunečnice známou koncem 16. století díky španělské expedici na

americký kontinent. Jako polní kultura se nejdříve objevila ve Francii a Německu, později, koncem

18. století, s jejím pěstováním začali i v Rakousku – Uhersku (HOSNEDL, V. a kol., 1998). Na území ČSSR má pěstování slunečnice svou tradici, starou asi 150 let (ŠPALDON, E., 1986).

Záznamy o pěstování slunečnice jako polní plodiny v Čechách jsou ve svém prvopočátku

propojeny v rámci Československa a jsou celkově mladšího data. Pěstování se dlouho omezilo jen

k okrasným účelům nebo k využití jako meziplodiny. Důvodem tohoto stavu byla neznalost

technologie pěstování, ale také nevhodné odrůdy pro naše klimatické a půdní podmínky. Až po 1. světové válce se začal projevovat větší zájem o plodinu slunečnici, především na základě zahraničních ohlasů vyzvedávajících hospodářský význam této olejniny (KOVÁČIK, A., 2000).

4.2

Vývoj pěstování v 1. polovině 20. století Za průkopníka zavádění slunečnice jako polní plodiny u nás můžeme považovat Václava

Rosama, který roku 1920 objednal z USA 2 odrůdy. S nimi prováděl pokusy, aby získal zkušenosti

při pěstování a zpracování slunečnice. Ve své brožurce z roku 1920 o možnosti pěstování

slunečnice napsal: „V průběhu 9 let mě slunečnice ani jednou nezklamala… Každá novinka

překonává dětské nemoci, tak i slunečnice bude narážet na těžkosti, které se pravděpodobně dají všude zvládnout“ (KOVÁČIK, A., 2000). Již tehdy tedy správně předvídal, že introdukce

slunečnice jako velkoplošné plodiny v ČR bude vyžadovat nemalé úsilí, aby se z této většinou u nás známé okrasné nebo krmné plodiny stala plodina olejná s trvalým zájmem a s trvalým místem v osevním postupu.

Podívejme se nyní, jakou v této době zaujímala slunečnice rozlohu osevní plochy, případně

jaké vykazovala hektarové výnosy. Tyto údaje však za jednotlivé roky nebudeme moci numericky

vyjádřit, jelikož jak E. Reich (1934) nebo V. Vilikovský (1936) ve svých publikacích uvádějí, nejsou

zmíněná data samostatně pro slunečnici statisticky zjišťována, takže přesné zprávy o výsledcích pěstování nelze podat. Osev slunečnice je však u nás dosud minimální (STOCKÝ, J., 1935). Tak

např. za první republiky se plochy pohybovaly přibližně mezi 46 – 651 ha. Přičemž do těchto

hodnot je zahrnuto i území Slovenska, které vždy mělo několikanásobně rozsáhlejší oblasti

20

pěstování slunečnice. Tzn. pokud vezmeme v úvahu jen české kraje, budou tato čísla téměř

zanedbatelná. Stejně je tomu i u osevních ploch olejnin celkově, které v období mezi 1. a 2. světovou válkou klesly taktéž na minimum. A. Fábry (1954) poukazuje na to, že pěstování olejnin v tzv. „civilizovaných zemích“ bylo před 2. sv. válkou dokonce před zánikem.

Z dostupných statistických informací můžeme uvést průměrný hektarový výnos slunečnice

v českých krajích z let 1934 – 1938, který činil 0,87 t/ha. Jak vidíme, jedná se o poměrně nízkou hodnotu.

Podle V. Rosama (1948) je velikou chybou našich pěstitelů slunečnice to, že téměř nikdo

nemá čisté odrůdy a tak se potkáváme se strakatinou bílých, černých i šedivě žíhaných zrn, které

jsou směsí jednotlivých odrůd slunečnice, v různé době zrajících a různě výnosných. A o takové zboží nemůže být zájem ani na výrobu oleje, ani na siláž.

Pokud jde o nejvhodnější lokalizaci v rámci Československa, slunečnici se nejvíce daří

v nízkých úrodných polohách Labe, na střední a jižní Moravě a na Slovensku.

4.3

Vývoj v období 1945 - 1965 Od roku 1945 se postupně zvyšoval zájem o pěstování slunečnice v našich podmínkách, i

když nešlo výhradně o olejninu, protože stejný zájem se u ní střídal jako o plodinu krmnou. Osevní plochy narůstaly především v nížinných oblastech Slovenska, podobně tomu bylo na jižní Moravě v okolí Břeclavi, Mikulova a Znojma. S ojedinělými porosty jsme se mohli setkat i ve středních Čechách.

Při tehdejším (50. léta 20. stol.) stavu šlechtění a při odrůdách, které byly k dispozici, bylo

možné pěstování slunečnice na semeno bez rizika doporučit jen pro teplé kraje kukuřičného výrobního typu, případně v sousedních oblastech řepařského výrobního typu. Podmínkou dalšího rozšíření slunečnice v řepařských oblastech v Čechách byly pronikavé šlechtitelské úspěchy při získávání úrodných odrůd, které by se úrodou tuku z hektaru vyrovnaly řepce ozimé. Na druhou

stranu slunečnice se dala vypěstovat téměř ve všech našich výrobních podmínkách, dosahované úrody však nebyly všude úměrné nákladům a práci věnované na její výrobu (FÁBRY, A., 1957).

Problémem v této době nadále zůstává především zvládnutí organizace ruční sklizně,

dosušení nažek a již zmíněné vhodné odrůdy.

V 50. letech minulého století nastává v pěstování slunečnice velký rozmach nejen na

Slovensku, ale také v českých krajích. Souvisí to s činností dvou institucí, které k rozvoji

významně přispívaly, a to Výzkumného šlechtitelského ústavu technických plodin a obilovin

v Bučanech na Slovensku a Výzkumného ústavu rostlinné výroby (VÚRV) v Praze–Ruzyni. Výzkumný ústav v pražské Ruzyni se od roku 1954 trvale zabýval geneticko-šlechtitelským

21

výzkumem na domácí a zahraniční úrovni a stal se jedním z hlavních dlouhodobých propagátorů této plodiny u nás. Osevní plochy slunečnice se tak v roce 1954 na českém území rozrostly na 430 ha, což představuje ve srovnání s údaji z první republiky několikasethektarový nárůst. K ještě

markantnějšímu navýšení ploch však došlo na Slovensku, kde se slunečnice pěstovala dokonce na 11 319 hektarech.

Prvním rokem, ke kterému máme přesné statistické údaje (i když jen za osevní plochy), je

rok 1953. V České republice byla slunečnice zaseta na 207 ha půdní plochy. Stoupající tendence

osevu z posledních let pokračovala také v následujícím roce 1954, kdy se dostala, jak již bylo výše uvedeno, na hodnotu 430 ha. Jak se později ukázalo, byl rok 1954 oproti jiným opravdu výjimečný. Až do 1987 nebylo totiž 430 ha už nikdy překonáno, navíc se po většinu celého období osevní

plochy tomuto číslu ani zdaleka nepřiblížily. Větší výměra, 300 ha, byla zaznamenána ještě v roce

1956. V dalších třiceti letech už byly osevní plochy vždy mnohem menší a až do konce v této části sledovaného období, tedy do roku 1965, se výrazněji nenavyšovaly a pohybovaly se přibližně kolem 100 hektarů (Obr. 1).

Osevní plochy slunečnice v ČR v období 1953 - 1965 ha

450 400 350 300 250 200 150 100 50 0

1953 1954 1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964 1965 roky

osevní plochy

Obr. 1: Vývoj osevních ploch slunečnice v ČR v období 1953 – 1965

(Pramen: A. Fábry: Olejniny, 1957; F. Čvančara: Zemědělská výroba v číslech-III. díl, 1967; vlastní

zpracování)

Hektarové výnosy slunečnice nejsou za jednotlivé roky ve statistikách uváděny. Při

hodnocení úrody musíme tak vycházet z průměrných údajů vztahujících se k delšímu časovému

úseku. V 50. letech se pohybovala průměrná úroda slunečnice ve výrobních podmínkách u nás mezi 1,0 – 1,5 t/ha, úroda nad 2 t/ha byla už víceméně výjimkou. Podle A. Fábryho (1957) je

příčinou nízkých výnosů většinou nesprávná příprava půdy, nedostatečné hnojení, setba po obilninách bez chlévského hnoje, opožděná setba a velké ztráty při sběru.

22

4.4

Vývoj v období 1966 - 1975 Desetiletí počínající rokem 1966 a končící 1975 se vyznačuje ve srovnání s předešlým

obdobím stále se snižujícími osevními plochami slunečnice. Jestliže mezi lety 1953 až 1965 bylo touto plodinou oseto průměrně 164,1 ha ročně, tak v rozmezí 1966 až 1975 to bylo v průměru už

jen pouhých 52,6 ha za rok. Nejvyšší hodnoty bylo dosaženo hned na počátku sledované periody, v roce 1966, kdy zemědělci slunečnici zaseli na devadesáti hektarech. Odtud je zřetelně vidět trend zmenšování ploch osevu, jelikož právě 90 ha byla ještě v minulém období naopak nejmenší plocha slunečnice (pokud nebereme v úvahu rok 1961).

Po roce 1966 začaly rozměry osevních ploch s výjimkou některých let postupně klesat (z

roku 1973 nemáme údaje k dispozici), až nakonec v roce 1975 slunečnice dokonce prakticky

vymizela. Pěstovala se v českých krajích na pouhopouhých 2 hektarech. Zcela tak ztroskotal státní

plán, který počítal do roku 1975 se zvýšením osevních ploch slunečnice olejné na 15 tisíc ha,

včetně Slovenska. Toto rozšíření se však z různých důvodů neuskutečnilo (v Čechách v roce 1975 tvořily osevní plochy, jak bylo zmíněno, zanedbatelné 2 ha, na Slovensku to bylo 3 844 ha). Podle

A. Kováčika (2000) hlavní příčina spočívala v tom, že se nedostávalo dostatek ploch pro pěstování

slunečnice vzhledem k plánování jiných hospodářských plodin na půdách vhodných pro pěstování slunečnice.

Osevní plochy slunečnice v ČR v období 1966 - 1975 ha

90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1974 roky

osevní plochy

Obr. 2: Vývoj osevních ploch slunečnice v ČR v období 1966 – 1975 (Pramen: ČSÚ; vlastní zpracování)

23

1975

4.5

Vývoj v období 1976 - 1985 Osevní plochy slunečnice dosahovaly mezi roky 1976 až 1985 historicky minimálních

hodnot. Od roku 1953, kdy jsme začali vývoj ploch osevu sledovat, nebyla slunečnice nikdy zaseta

na tak malém území jako v tomto období. Průměrný roční osev za toto desetiletí činil jen 19,9 ha (v porovnání s údajem z mezidobí 1953 – 1965 tak klesl o 144,2 ha). Postupné ubývání osevních

ploch v posledních letech bylo dovršeno roku 1976, kdy se slunečnice zcela vytratila. To znamená, podle záznamů statistických ročenek se nepěstovala vůbec na žádném území České republiky.

Podobně tomu bylo zřejmě i v roce 1977, s přesností to ale říci nemůžeme, protože nemáme

k tomuto datu žádné údaje. V následujících pěti letech se sice slunečnice na českých polích objevila, avšak opět v zanedbatelné rozloze. Nejvíce to bylo v roce 1980 21 ha. Roku 1983 se po sedmi

letech opakoval tragický propad, kdy nebyl evidován jediný hektar pěstování slunečnice. Tím se

ale dá se říci vše prolomilo, rokem 1984 nastává dlouhodobější růst osevních ploch. Na konci tohoto období činily 82 ha.

Osevní plochy slunečnice v ČR v období 1976 - 1985 ha

90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

1976 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 roky

1985

osevní plochy

Obr. 3: Vývoj osevních ploch slunečnice v ČR v období 1976 – 1985 (Pramen: ČSÚ; vlastní zpracování)

Výnosy slunečnice se v roce 1976 pohybovaly v rozpětí 1,25 až 1,40 t/ha, o deset let

později v roce 1985 se výnosová hranice dostala u mnoha podniků pěstujících slunečnici už mezi 2

až 3 t/ha. Přispěla k tomu především dobrá a systematická práce v tzv. pěstitelských systémech, kde

odbornou pomocí napomáhal VÚRV v Praze-Ruzyni, který vydával odbornou literaturu pomáhající pěstitelům zvládnout technologii pěstování v souvislosti s biologií slunečnice (KOVÁČIK, A., 2000).

24

4.6

Vývoj v období 1986 - 1995 Počínaje začátkem tohoto období nastává zásadní zlom v pěstování slunečnice na území

ČR. Dochází k markantnímu rozšíření osevních ploch a tím potažmo k výraznému navýšení

celkové produkce. Slunečnice se stává stále významnější a dostává se z hlediska významu olejnin na přední místa. Statistické úřady začínají uvádět o této plodině podrobnější informace. Od roku

1985 tak můžeme poprvé hodnotit vývoj pěstování slunečnice pomocí více kritérií. Jsou jimi osevní, případně sklizňové plochy, výnos z jednoho hektaru a celková produkce.

Až doposud jsme sledovali pouze osevní plochy. Od tohoto období, jelikož máme už

k dispozici údaje za sklizňové plochy, zaměříme se především na ně. Právě ony totiž zahrnují výměru, ze které byla sklizeň slunečnice skutečně provedena. Na rozdíl tomu osevní plochy jsou zjišťovány jarním soupisem ploch osevů k 31. květnu každého roku.

Na samém počátku tohoto období zaujímá osevní plocha slunečnice 468 ha, což

představuje v porovnání s minulými obdobími vysoký stav. Pokud se však podíváme na toto desetiletí, zjistíme, že jde o zcela nejnižší hodnotu. Největší rozmach pěstování slunečnice se datuje od roku 1987. Rozloha osevní, resp. sklizňové plochy začala od tohoto roku prudce stoupat

a tento trend se udržoval rok po roku až do konce sledované periody (s výjimkou roku 1991). Jestliže se osevní plochy v 60. a 70. letech, ostatně i dříve, měnily meziročně řádově v desítkách hektarů, od druhé poloviny 80. let 20. století to už bylo řádově v tisících.

Ve zmíněném přelomovém roce 1987 se slunečnice sklízela ze 1 310 ha, tj. oproti

předchozímu roku nárůst o 880 ha, tedy o 204,7 %. Stoupající tendence pokračovala i nadále, a to

ještě výraznějším tempem. Sklizňové plochy v ČR v roce 1988 tvořily 2 838 ha, v roce 1989 4 453 ha a v roce 1990 se rozrostly dokonce o dalších téměř 6 400 ha na 10800 ha. Roku 1991 došlo

k poklesu na 9 371 ha; byl to ale jediný, mírně propadový rok. Jak je z Obr. 4 patrné, následují 4 roky charakteristické výrazně rozrůstajícími se plochami sklizně. Od roku 1991 se během dvou let

rozšířily o 2 429 ha, další rok o 4 301 ha a nakonec o dalších 3 286 ha. V roce 1995 tak dosáhly ve srovnání s dřívějšími obdobími obrovské hodnoty 19 387 ha. Jak uvidíme později, budou se

sklizňové plochy slunečnice i v následujících letech stále více a více poměrně významně navyšovat, takže není tento stav v žádném případě maximální.

Nyní se věnujme celkové produkci. Při jejím hodnocení se nejprve ohlédneme do roku

1985. Tento rok stojí určitě za zmínku, protože při sklizňové ploše 80 ha je produkce 205 tun

celkem vysoké číslo. V dalších deseti letech objemy sklizně každý rok, s výjimkou 1991, rostly,

což souviselo s taktéž se zvětšujícími sklizňovými plochami. Markantní navýšení celkové sklizně přinesl rok 1990, kdy bylo dosaženo hodnoty 29 160 t. Tento vysoký stav ale dlouho nevydržel. Roku 1991 došlo k velkému poklesu o 8 190 t na 20 970 tun (přičemž plocha sklizně se zmenšila

mezi roky 1990 a 1991 jen o 1429 ha). V roce 1993 se sklizeň dostala zpět přibližně na úroveň roku

25

1990. Poté se nárůst produkce na rozdíl od rozlohy sklizňové plochy poněkud zpomalil. Avšak stejně jako u sklizňové plochy tak i celková produkce slunečnice byla nejvyšší (i přes nízký hektarový výnos) v posledním roce tohoto období (1995), kdy činila 32 180 tun.

Jak bylo výše uvedeno, v roce 1985 se na 80 hektarech vyprodukovalo 205 tun. Bylo to

dáno vysokým výnosem slunečnice, který činil 2,57 t/ha. To, že je to v historii pěstování této

plodiny výnos opravdu značný (i když do jisté míry zkreslen v důsledku malé sklizňové plochy),

dosvědčuje vývoj v dalších dvaceti letech, ve kterých byla tato hodnota překonána už pouze jedenkrát. Bylo to v roce 1990 a sklízelo se z 1 ha největší množství slunečnice, 2,70 tuny. Roku

1986 se hektarový výnos propadl o 0,57 t/ha na 2,00 t/ha, poté se během dvou let pozvolna

zvyšoval. V roce 1989 byl zaznamenán opět výrazný pokles, kdy výnos čítal pouhých 1,72 t/ha. Šlo

ale jen o jednoroční výkyv mezi dvěma výnosnými roky. Počátkem 90. let se produkce z 1 hektaru pohybovala mezi 2,24 a 2,50 t/ha. Poté přišly pro pěstitele slunečnice dva velmi špatné roky, které vyvrcholily v roce 1995 výnosem 1,66 t/ha (minimální v období 1985 – 2005). Tato dá se říci

neúroda byla zapříčiněna mimo jiné chodem klimatických prvků, kdy se vyskytla dlouhodobější sucha.

Sklizňové plochy, produkce a výnos slunečnice v ČR v období 1986 - 1995 ha t

35000

3,00

30000

2,50

25000

2,00

20000

1,50

15000

1,00

10000

0,50

5000 0

t/ha

1986

1987

1988

1989

1990

1991

roky

sklizňové plochy ha

1992

produkce t

1993

1994

1995

0,00

výnos t/ha

Obr. 4: Sklizňová plocha, celková sklizeň a hektarové výnosy slunečnice v ČR v období 1986 – 1995

(Pramen: Situační a výhledová zpráva – olejniny, 1994 a 2002; vlastní zpracování)

26

Osevní plochy se vyznačují po roce 1987 značnou expanzí, jelikož pěstování slunečnice má

v České republice stále větší význam vzhledem k tomu, že lisovaný slunečnicový olej má

vynikající dietetické vlastnosti a je výhodnou chemickou surovinou. Tukový průmysl požaduje

daleko větší množství slunečnicového semene než představuje domácí produkce, proto dochází

k rozšíření pěstitelských ploch této komodity nejen v tradičních oblastech pěstování (jižní Morava), ale i v jiných částech českého území, jako jsou např. okresy Olomouc, Pardubice, Hradec Králové,

Litoměřice a další. Dovážené kvalitní osivo je vyšlechtěno tak, abychom mohli slunečnici zařadit do osevního postupu i v oblastech s méně vhodnými pěstebními podmínkami. Nově vyskytnuvší se odrůdy jsou tedy přizpůsobené našim klimatickým a půdním poměrům a jsou více odolné proti

chorobám a škůdcům. Příchod těchto odrůd na český trh tak umožnil velké rozšíření pěstitelských

ploch slunečnice. Genetika a rozvoj šlechtitelských metod tedy hráli v rozvoji slunečnice podstatnou roli.

4.7

Rozvoj pěstování slunečnice v ČR po roce 1985

4.7.1 Vývoj do roku 1990 Prvním pěstitelem slunečnice v České republice ve spolupráci s VÚRV v Praze – Ruzyni se

stalo JZD Syrovice u Brna, které na ploše 80 ha v roce 1986 dosáhlo výnosu 2,90 t/ha. Od roku

1987 iniciativu převzal Státní statek Znojmo, který již v dalším roce pěstoval slunečnici na ploše

200 ha s výnosem 3,00 t/ha. Tyto první výsledky dosažené na větších plochách na jižní Moravě potvrdily vhodnost klimaticko – půdních podmínek pro tuto plodinu.

Výzkumný ústav rostlinné výroby v pražské Ruzyni předložil ministerstvu zemědělství

„První program výroby slunečnice v ČR do roku 1990 s výhledem do roku 2000“. Schválený

program se stal základem rozvoje jejího pěstování v ČR. Při VÚRV byl také vytvořen tzv. „Systém slunečnice“, který zajišťoval odborné vzdělávací programy a rozšiřování nových technologických

postupů v praxi. Mnoho podniků tak již od roku 1986 dosahovalo tří a vícetunových výnosů.

Plodinový systém pěstování slunečnice se každým rokem rozšiřoval. Od roku 1987 byl v ČR jeho

nositelem Státní statek Znojmo, který společně se čtyřmi slovenskými podniky zvyšoval úsilí k lepšímu využití biologického potenciálu s uplatněním nových technologických postupů a umožnil pěstovat slunečnici od setí až po sběr mechanizovaně, zcela bez ruční práce. Zájem o její pěstování v našich podmínkách měl neustále vzestupnou tendenci. Do Systému pěstování slunečnice bylo v roce 1990 zapojeno již 52 zemědělských podniků, s celkovou plochou 5 346 ha.

27

4.7.2 Nástup pěstování po roce 1990 V roce 1992 se slunečnice pěstovala ještě převážně v družstvech a státních statcích,

omezeně v soukromém sektoru. Základem pro její rozšíření byly především nové hybridy s cytoplasmatickou pylovou sterilitou, vyznačující se vysokým obsahem oleje, vysokým výnosem

nažek, vyrovnaností porostu a zvýšenou odolností k některým houbovým chorobám. K zvyšování produkce u nás přispěla také soustavná snah dát porostům slunečnice maximální pěstitelskou péči. V pěstebních technologiích se začalo využívat nejnovějších výzkumných poznatků.

Transformace zemědělství v ČR přinesla pro slunečnici od roku 1993 změnu v strukturální

skladbě pěstitelů. Pěstování se začalo věnovat několik desítek soukromých zemědělců a nově restrukturalizovaných společností. V roce 1995 bylo tak v ČR již na 200 pěstitelů této komodity.

Rokem 1995 se ukončil desátý rok v rozvoji pěstování slunečnice v ČR a to na ploše 19 387 ha s produkcí 32 180 tun merkantilu.

Na pomoc pěstitelům byly od roku 1995 zakládány rozsáhlé maloparcelkové a

poloprovozní pokusy, které jim umožnily dobrou orientaci v registrovaných hybridech. Vzniklo mnoho „vzorových“ podniků (např. ZEMAS Čejč, AGRIA Nížkovice). Všichni si byli vědomi, že

základem úspěchu je vhodná půda, výživa, agrotechnika, ochrana, vhodný hybrid nebo komplexní

technologie pěstování umožňující využití genetického potenciálu registrovaných hybridů. Že

klíčem k úspěchu je zajištění vhodného počtu rostlin na hektar. Ten spolu se správnou výživou a ošetřením dává předpoklad k vytvoření velkého počtu nažek s vyšší hmotností a tím i celkového výnosu.

V roce 1995 bylo založeno při VÚRV Sdružení pěstitelů slunečnice, jako dobrovolná,

bezplatná poradenská organizace. Po rozpadu Československa se hlavním pracovištěm pro státní odrůdové pokusy se zahraničními hybridy v ČR stal Odbor odrůdového zkušebnictví ÚKZÚZ Brno. (KOVÁČIK, A., 2000)

4.8

Vývoj v období 1996 - 2005 Velký rozmach pěstování slunečnice v České republice započatý roku 1987 pokračoval i ve

druhé polovině 90. let 20. století a hlavně počátkem nového tisíciletí.

V roce 1996 setrvala sklizňová plocha ještě přibližně na úrovni předešlého roku, tzn. těsně

pod dvaceti tisíci hektary. Záhy však přišel bezpochyby zcela nejhorší rok tohoto období, rok 1997.

Byl poznamenán výrazným poklesem pěstebních ploch, které se snížily téměř o 9 000 ha na 10 885 ha. Podle A. Kováčika (2000) je možné příčinu úbytku osevních ploch hledat v postupném

sbližování cen slunečnice s řepkou v důsledku obdobného vývoje cen slunečnicových a řepkových

olejů na trhu. Uvedený pokles byl naštěstí jen krátkodobým výkyvem. Jak můžeme vidět na Obr. 5,

28

hned v roce 1998 se plocha, z níž se sklízela slunečnice, zvedla na 17 274 ha. V roce 1999 bylo

zaznamenáno doposud nejvyšší meziroční navýšení ploch sklizně, které činilo 11 176 ha (nárůst o 64,7 %). Celková sklizňová plocha stoupla na 28 450 ha. K tomuto do té doby zatím

nejvýraznějšímu plošnému rozšíření slunečnice v ČR vedlo zlepšení ekonomické politiky ze strany zpracovatelských organizací ve vztahu k této plodině. Na přelomu tisíciletí byla poprvé v historii

překonána (i když mírně) hranice 30 tisíc ha sklizňové plochy. Poté následovaly dva „slabší“ roky, během nichž plochy klesly pod 25 tisíc hektarů. Vše bylo však vynahrazeno v roce 2003, který se

do statistik zapsal rekordní rozlohou sklizňové plochy v dějinách pěstování slunečnice v ČR.

Do této doby nepřekonaná hodnota činí 48 706 ha. Ve srovnání s rokem 2002 se plocha rozšířila o neuvěřitelných 24 464 ha, což je o 100,9 %!. Po zbývající dva roky 2004 a 2005 se výměra stabilizovala kolem 40 tisíc hektarů.

Ačkoliv byla sklizňová plocha v roce 1996 téměř stejná jako v roce 1995, produkce

slunečnicového semene se zvětšila skoro o 6000 tun na 38 065 t. Naopak vzhledem k malé rozloze

sklizňové plochy v roce 1997 bylo tentýž rok vyprodukováno velmi málo, pouhých 22 801 t. Jak ukazuje Obr. 5, jednalo se v tomto desetiletí o nejnižší sklizeň. Z téhož grafu rovněž ihned vidíme pozitivní vývoj produkce v následujících letech. Výrazný skok nastal mezi roky 1998 a 1999, kdy se celková sklizeň navýšila o 26 753 tun a čítala 63 228 t. Tento stav byl udržen víceméně ještě

jeden rok. Poté v roce 2001 došlo k propadu na 56 717 t a to i přesto, že se sklizňová plocha zmenšila jen asi o 2000 ha. Dosud největší výměra pěstování slunečnice v ČR v roce 2003 byla předpokladem dosažení historicky nejvyšší celkové produkce semene slunečnice 114 508 tun.

Oproti roku 2002 je to nárůst o 59 964 t, tj. o 109,9 %. V posledních dvou letech se sklizeň ustálila přibližně na 85 tisících tunách.

Z Obr. 5 je patrný mírný růst hektarových výnosů od počátku sledovaného období až do

roku 1999, kdy se hodnota zastavila na 2,22 t/ha. V dalších letech výnos střídavě klesal a stoupal,v

rekordním roce 2003 se sklidilo 2,35 t/ha. Nejnižší hodnoty 1,93 t/ha bylo v období 1996 – 2005 dosaženo na samém počátku, v roce 1996. Naopak nejvyšší byla zaznamenána v roce 2003 a to 2,35 t/ha. Chod hektarového výnosu nebyl tak rozkolísaný jako v předešlém desetiletí, diference mezi maximem a minimem nakonec činila 0,46 t/ha (v období 1986 – 1995 to bylo 1,04 t/ha).

29

Skliz ňové plochy, produkce a výnos slunečnice v ČR v období 1996 - 2005 120 tis. ha tis. t 110 100

2,50

t/ha

2,00

90 80 70

1,50

50

1,00

60 40 30

0,50

20 10 0

1996

1997

1998

1999

sklizňové plochy ha

2000

2001

roky

produkce t

2002

2003

2004

2005

0,00

výnos t/ha

Obr. 5: Sklizňová plocha, celková sklizeň a hektarové výnosy slunečnice v ČR v období 1996 –

2005

(Pramen: Situační a výhledová zpráva – olejniny, 2002; Zemědělský týdeník, 2006; vlastní zpracování)

Údaje týkající se hektarového výnosu jsou vztaženy k území celé České republiky,

výsledné hodnoty tedy dostaneme jako celorepublikový průměr všech pěstitelů. To znamená,

pokud nejvyšší výnos za posledních 20 let byl 2,70 t/ha, neznamená to, že nikde v ČR nebyla tato hranice nikdy překonána. Mnohé podniky dosáhly určitě tří a vícetunových výnosů.

Výslednicí výnosového průměru v rámci pěstitelských ploch ČR je tak rozdílná struktura

pěstitelů. Na nejvyšší úrovni jsou dnes pěstitelé, kteří slunečnici zařazují již pravidelně do osevního

postupu a dodržují doporučovanou technologii pěstování od podzimu a jara, až do konce vegetace. Zvýšenou pozornost věnují i hybridní skladbě. Druhou skupinu tvoří pěstitelé, kteří chtějí pěstovat

slunečnici, ale zatím nedodržují komplexní technologii pěstování a část vegetace ponechávají náhodě bez ovlivňování vhodnými zásahy a spoléhají na přízeň přírody. Třetí skupinou jsou

pěstitelé, kteří se rozhodují pro pěstování slunečnice až před nástupem jara. Tím však již nemohou

přesně dodržet technologii pěstování. Jde o značný počet malých pěstitelů nejen v méně tradičních oblastech, ale také i o nové pěstitele v tradičních oblastech pěstování. Je jisté, že úspěch pěstování

slunečnice v našich podmínkách bude o to výraznější, čím větší počet budou tvořit pěstitelé první skupiny (KOVÁČIK, A., 2000).

30

5 ANALÝZA PĚSTOVÁNÍ SLUNEČNICE V LETECH 2000 – 2005 5.1

Rok 2000 V roce 2000 zaujímaly osevní plochy slunečnice 30 757 ha, tj. ve srovnání s předešlým

rokem 1999 nárůst o 2 257 ha (7,9 %). K rozšíření došlo i přes nízké realizační ceny semene

slunečnice z loňské sklizně, pozitivním impulsem byl rychlý odbyt produkce z roku 1999. Část na jaře poškozených porostů byla zaorána, proto se sklizňová plocha nepatrně snížila na 30 549 ha. Při hektarovém výnosu 2,14 t/ha bylo dosaženo prozatím do roku 2000 historicky nejvyšší produkce 65 421 t, což znamená oproti roku 1999 navýšení o 3,5 %.

Nedostatek vláhy v jarním období velmi negativně ovlivnil vzcházení porostů a také účinek

mořidel a herbicidů. Výrazný srážkový deficit a vysoké teploty omezily růstovou fázi porostů, což

způsobilo až o dva týdny rannější nástup kvetení. Avšak dobré opylování porostů a příchod srážek v letních měsících vytvořily předpoklady pro příznivý vývoj nažek a jejich olejnatosti (OLEJNINY, prosinec 2000).

V roce 2000 bylo možno zaznamenat rozšíření ploch slunečnice i do regionů, kde se nikdy

v minulosti nepěstovala, při mírném poklesu v některých tradičních oblastech jižní Moravy. V marketingovém roce 2000/2001 činil export slunečnice 31 240 t, dovoz 9 368 t. Téměř polovina

produkce se tak uplatnila na mezinárodních trzích. Pro lisování a další zpracování v ČR zůstalo 43 tis. t slunečnicového semene (OLEJNINY, 2001).

5.2

Rok 2001 Osevní plocha se oproti roku 2000 snížila na 28 583 ha (meziroční pokles o 7,1 %).

V posledních třech letech se stabilizovala na úrovni 28 – 30 tisíc ha, přestože nemá slunečnice na většině území naší republiky optimální klimatické podmínky pro pěstování. Přispěly k tomu dobré odbytové možnosti na evropském trhu. Produkce slunečnice v roce 2001 dosáhla 56 717 t ze sklizňové plochy 28 528 ha (v porovnání s rokem 2000 pokles celkové sklizně o 13,3 %). Vlivem

nepříznivého počasí došlo k velkým ztrátám na výnosech, průměrný výnos v ČR byl pouze 1,99 t/ha, což představuje nejhorší výsledek za posledních 5 let.

Hlavní příčinu neuspokojivého výsledku v roce 2001 lze hledat především v nepříznivých

klimatických podmínkách v době zakládání porostů a potom na konci vegetace. Chladné a deštivé počasí v průběhu března i dubna překazilo plán o včasném výsevu, tj. výsevu slunečnice do

optimálního termínu setí, za který v našich podmínkách považujeme období do 25. dubna. Tento

ráz počasí měl vliv taktéž na rozšíření chorob na některých vzešlých plochách. Důsledkem byly

31

nevyrovnané, nekompletní porosty. Nízké červnové teploty působily negativně na optimální vývoj rostliny. Suma teplot pro tuto část vegetace 350 – 450ºC byla hluboce pod normálem, čímž byl

výrazně ovlivněn již počet nažek v úboru. Poté následovalo srážkové období v měsíci červenci,

které je žádoucí před květem úborů, a ne v průběhu kvetení. To vše negativně působilo na opylení a

celou fyziologickou aktivitu rostliny slunečnice. V této části růstu neodpovídala požadavkům

rostliny ani suma teplot 800 – 900ºC, potřebná pro dobrý vývoj. Vlhké (na mnohých místech až 90

– 130 mm srážek) a chladné (12 - 14ºC) počasí v průběhu září způsobilo opoždění dozrávání a rozvoj houbových chorob. To mělo špatný vliv na tvorbu nažek a kvalitu oleje (vyprodukováno slunečnicové semeno s vysokým obsahem volných mastných kyselin (VMK)). Aby toho nebylo málo, došlo i k velkým předsklizňovým a sklizňovým ztrátám (FARMÁŘ, 7 – 8/2002).

2001, patnáctý rok velkoplošného pěstování slunečnice v ČR se tedy z hlediska

hospodářských výsledků neřadí v historii této plodiny mezi úspěšné roky. Kladem mohlo být jen to,

že špatné vegetační podmínky byly i v okolních zemích, čímž každý kilogram produkce získával větší cenovou hodnotu (FARMÁŘ, 7 – 8/2002).

5.3

Rok 2002 Nevydařený loňský rok zanechal stopy na pěstování slunečnice v roce 2002. V konečném

zúčtování to mělo za následek pokles osevu o 4 341 ha (15,2 %) oproti roku 2001. V průběhu

srpnových povodní došlo ke zničení 474 ha, ke sklizni tak prakticky zůstalo pouze 23 768 ha. Celková produkce nakonec představovala 54 544 t (o 3,8 % méně než v roce 2001) s výnosem 2,25 t/ha.

Klimatické podmínky na jaře 2002 většinou umožnily založit porosty slunečnice

v optimálních agrotechnických termínech. Podařilo se dosáhnout odpovídajícího počtu jedinců na hektar a vytvořit tak základ pro dobrou úrodu. Vyšší teploty v průběhu května napomohly rozšíření škůdců (hl. mšic), v červenci a na počátku srpna pak houbových chorob, což si vyžádalo agrotechnické zásahy (OLEJNINY, prosinec 2002).

5.4

Rok 2003 Pěstování slunečnice v ČR v roce 2003 trhalo ve všech směrech rekordy. Vlivem

nepříznivého počasí v podzimních měsících roku 2002 (vysoké úhrny srážek), které u nás snížilo osev ozimů, a vlivem plošných zaorávek ozimů (obilnin, řepky), především na Moravě, došlo na jaře 2003 k zasetí historicky nejvyšší plochy slunečnice od dob jejího pěstování. Slunečnice

posloužila jako vhodná náhradní plodina při omezeném výběru druhů polních plodin vhodných pro

32

umístění na plochy po zaoraných ozimech. Celková plocha osevu v roce 2003 tak činila 48 705 ha,

což představuje ve srovnání s rokem 2002 nárůst o 100,9 %. Sklizeň semene slunečnice dosáhla taktéž rekordní výše 114 508 t, oproti předchozímu roku je to navýšení o 109,9 %. Velmi příznivý

byl i hektarový výnos 2,35 t.ha-1, který se do historických tabulek zapsal jako nejvyšší od roku

1994.

Vegetační podmínky hlavně v období dozrávání a sklizně byly tento rok příznivé. Zkrátila

se doba setí (veškerá slunečnice byla zaseta do 23. dubna, což je poměrně neobvyklé). Slunečnice

tak využila dostatek vláhy pro nabobtnání nažek a vzcházení. U setí platí zásada čím dříve, tím lépe, a to bez ohledu na možnost ochlazení, protože slunečnice na jaře po vzejití snáší čtyř až pětistupňové mrazíky, ale sucho nikoliv (FARMÁŘ, 5/2004).

5.5

Rok 2004 Po extrémním roku 2003 se v roce 2004 dala vcelku očekávat menší intenzita pěstování

slunečnice. Sklizňová plocha se zmenšila na 39 393 ha, tj. meziroční pokles o 19,1 %. Z tohoto území bylo sklizeno 84 906 t, tedy o 25,9 % méně než v roce 2003. Teplejší a sušší počasí v poslední fázi dozrávání slunečnice způsobilo také nižší výnos, který činil 2,16 t.ha-1.

Rok 2004 můžeme z hlediska průběhu vegetace považovat za poměrně dobrý, i přes výskyt

některých negativ pro vývoj rostliny slunečnice. Měsíc duben, významný pro včasný výsev, byl

zpočátku dosti chladný s teplotami do 5ºC. Výsev se tento rok realizoval z 80 % do 20. dubna, což

bylo pro slunečnici optimální. Vzcházení slunečnice se prodloužilo o několik dnů. Konec dubna a první dekáda měsíce května přispěly příznivějšími teplotními podmínkami ke zlepšení zapojení

porostu a k vyrovnání růstu a vývoje. Také nižší teploty v červnu měly vliv na zpomalování vegetace, takže nástup kvetení byl zaznamenán až začátkem července. Na mnoha pěstitelských

plochách neproběhlo dobré opylení květů slunečnice kvůli častějším dešťovým srážkám. Následné

sušší období v druhé polovině července a srpna přispělo k urychlení dozrávání a značnému vysušení nažek v úboru. Toto teplejší období bez výraznějších srážek se projevilo na snížení

výnosu a olejnatosti nažek. Pro oba tyto faktory je určující teplota v době zrání nažek (obsah oleje v nažkách klesá při teplotě pod 20ºC nebo nad 30ºC) (FARMÁŘ, 12/2004).

33

5.6

Rok 2005 Slunečnice v loňském roce 2005 zaujímala v ČR druhou největší výměru v historii, a to za

rokem 2003. Plocha sklizně se oproti roku 2004 nepatrně zvedla, o 254 ha (0,6 %) na 39 647 ha.

Mnohem podstatněji se ale vzhledem k předchozímu roku navýšila celková produkce, která narostla na 94 820 t (o 11,7 %). Vyšší byla i produkce z jednoho hektaru, jelikož se sklízelo v průměru 2,39 t/ha (nejvíce od roku 1994).

Pokud jde o celkový průběh klimatických podmínek v době vegetace, můžeme říci, že šlo o

období teplotně průměrné až mírně nadprůměrné a srážkově mírně nadprůměrné. Měsíční srážkové

úhrny od března do září se pohybovaly v teplejších oblastech pěstování slunečnice od 360 mm do 450 mm. Nízké teploty vzduchu na počátku vegetace způsobily nerovnoměrné vzcházení porostů a

redukci počtu jedinců na jednotku plochy. Průměrné výnosy v podnicích kolísaly mezi hodnotami 1,8 t/ha a 3,4 t/ha (ZEMĚDĚLSKÝ TÝDENÍK, 3/2006).

34

6 REGIONÁLNÍ ROZDÍLY V PĚSTOVÁNÍ SLUNEČNICE V ČR Pěstování slunečnice v České republice není vzhledem k jejím biologickým požadavkům

rovnoměrně rozšířeno po celém našem území. Klimaticko – půdní podmínky ČR jsou příčinou

vzniku významných regionálních rozdílů v pěstování této komodity. Slunečnice je zařazována do osevního postupu především tam, kde jsou pro ni vytvořeny nejvhodnější podmínky, a jelikož je to plodina teplomilná, tak jde o nížinné oblasti. Podle A. Kováčika (1993) jsou určujícím klimatickým

faktorem pro pěstování slunečnice doba nástupu jarního počasí umožňující výsev (duben) a doba nástupu podzimního počasí (září) umožňující dobrý průběh sklizně.

Pěstování slunečnice v ČR lze rozdělit do několika výrobních oblastí a podoblastí (podle A.

Kováčika, 2000):

Základními výrobními oblastmi jsou  kukuřičná

 řepařská

 obilnářská

I. kukuřičná výrobní oblast

Nejvhodnější pro pěstování slunečnice. Dělí se na dalších 5 podoblastí: • • • • •

K1 – části okresů Břeclav, Znojmo

K2 – části okr. Břeclav, Znojmo, Hodonín K3 – části okr. Znojmo, Hodonín, Břeclav

K4 – části okr. Brno – město, Brno – venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov, Znojmo K5 – části okr. Břeclav, Hodonín, Znojmo

Pozn.: každá výrobní oblast se člení do dalších podoblastí na základě bodového hodnocení

integrální produkční schopnosti půd (GÖTZ, A., 1995).

Teplá kukuřičná oblast je reprezentována průměrnou roční teplotou 9 - 10ºC s nadmořskou výškou

do 250 m a průměrnými ročními srážkami 550 mm. Převažují zde černozemě a lužní půdy. Značně

jsou rozšířeny i nivní půdy, na píscích pak regosoly. Zrnitostní složení půd je pestré, avšak převažují hlinité a písčitohlinité půdy (GÖTZ, A., 1995).

Teoreticky je v této oblasti k dispozici 29 tis. ha půd vhodných pro pěstování slunečnice. Na rozdíl

od následujících oblastí, lze v kukuřičné výrobní oblasti využít k pěstování i hybridy středně rané až polopozdní a samozřejmě všechny rané typy.

35

II. řepařská výrobní oblast

Taktéž vhodná pro pěstování slunečnice. Dělí se na 5 podoblastí: • • • • •

Ř1 – (do 300 m n. m.), části okr. Prostějov, Olomouc, Přerov, Hradec Králové

Ř2 – (do 350 m n. m.), části okr. Kolín, Nymburk, Chrudim, Hradec Králové

Ř3 – (do 350 m n. m.), části okr. Nymburk, Litoměřice, Louny

Ř4 – (do 350 m n. m.), části okr. Mělník, Nymburk, Litoměřice, Louny, Opava

Ř5 – (do 350 m n. m.), části okr. Kladno, Mělník, Mladá Boleslav, Litoměřice, Louny

Řepařské podoblasti charakterizuje průměrná roční teplota 8 - 9ºC s nadmořskou výškou 250 – 350 m vhodnou pro slunečnici a průměrnými ročními srážkami 550 mm. V této oblasti jako celku

převládá hnědozemní a černozemní půdní typ. Zrnitostní složení půd je většinou hlinité (GÖTZ, A., 1995).

Teoreticky je v řepařské oblasti k dispozici až 85 tis. ha půdy pro pěstování slunečnice.

Pokud jde o hybridy, hodí se sem velmi rané a rané. III. obilnářská výrobní oblast

Okrajová oblast pěstování slunečnice, reprezentovaná podoblastí •

O1 – (do 400 m n. m.), části okr. Rakovník, Plzeň – jih, Svitavy, Ústí nad Orlicí, Brno – venkov, Třebíč, Uherské Hradiště

Průměrná roční teplota obilnářské oblasti je 7,2 – 8,2ºC a vyšší srážky kolem 600 mm. Lze zde

využít pouze nejranější hybridy.

Obr. 8: Oblasti vhodné pro pěstování slunečnice v ČR a na Slovensku (Pramen: A. Kováčik: Slunečnice, 2000)

36

6.1

Analýza produkce slunečnice podle krajů ČR V této části se budeme věnovat regionálním diferencím v pěstování slunečnice v ČR a to

od roku 1997 až po současnost. Vzhledem k tomu, že v roce 2000 došlo ke změnám v územním

členění krajů, je nutné pro porovnávání vývoje v celém období vzít jako základ členění před nebo po tomto datu. Tzn. na základě daného členění data přepočítat. K tomu bychom ale potřebovali

údaje za jednotlivé okresy, které však krajské statistické úřady samostatně za slunečnici prakticky nezveřejňují. Analýzu tak rozdělíme na dvě na sobě nezávislá období. V první části přiblížíme

situaci v letech 1997 až 1999 v původních krajích, ve druhé části se budeme podrobněji zabývat pěstováním slunečnice v letech 2000 – 2005 v krajích podle aktuálního členění.

6.1.1 Období 1997 – 1999 Před rokem 2000 byla ČR administrativně rozdělena na 8 oblastí. Rozšíření osevních ploch

v jednotlivých krajích v období 1997 – 1999 zobrazuje následující tabulka. Tab. 1: Plocha osevu slunečnice v letech 1997 až 1999 v ČR Kraj 1997 [ha] 1998 [ha] 1999 [ha] Středočeský 2 204 2 780 6 897 Západočeský 28 28 36 Východočeský 373 843 1 545 Severočeský 2 410 2 277 4 794 Jihočeský 0 0 0 Praha hl. m. 0 1 514 Jihomoravský 6 039 11 392 15 217 Severomoravský 0 5 11 Celkem ČR 11 054 17 326 28 500 (Pramen: A. Kováčik: Slunečnice, 2000)

Z Tab. 1 je patrné navýšení ploch osevu během tří let 1997 až 1999 ve všech českých a

moravských krajích. K nejvýraznějšímu rozšíření došlo v kraji Jihomoravském, ve kterém se

slunečnice v roce 1999 pěstovala na ploše 15 217 ha, tj. oproti roku 1997 nárůst o 9 178 ha (152 %). Dominance Jihomoravského kraje je zřejmá i ze skutečnosti, že v roce 1999 bylo 53,4 % z veškeré

plochy slunečnice v ČR situováno právě v tomto kraji (v roce 1998 to bylo dokonce 65,8 %). Další

významnější oblasti pěstování víceméně kopírují rozložení vhodných klimatických podmínek ČR, jak ostatně ukazuje Obr. 8. Řeč je o kraji Středočeském (během 3 let rozšíření osevních ploch

slunečnice o 4 693 ha, tj. o 212,9 %) a kraji Severočeském (nárůst o 2 384 ha, tj. o 98,9 %). Na opačném pólu stojí okrajové regiony, ve kterých nemá pěstování slunečnice podstatnější postavení.

Jsou to kraje Západočeský, Severomoravský, Praha hl. m. (i když zde se pomalu slunečnice dostává

37

do povědomí) a především kraj Jihočeský, v nímž nebyl za roky 1997 až 1999 zaznamenán ani jeden hektar osevu slunečnicí.

6.1.2 Období 2000 – 2005 Jak jsme uvedli, v roce 2000 se změnilo územní členění krajů. Původních 8 bylo rozděleno

na nových 14 regionů. Vzhledem k tomuto novému členění nyní provedeme analýzu sklizňových ploch, produkce a hektarového výnosu slunečnice za léta 2000 až 2005.

Nejvýznamnější oblastí pěstování slunečnice v ČR je již po dlouhá léta Jihomoravský kraj.

V této tradiční oblasti se každoročně nachází téměř 1/2 z celkové sklizňové plochy v ČR. Dominance Jihomoravského kraje nad ostatními regiony se zvýraznila v posledních třech letech,

během nichž se plochy slunečnice v této oblasti pohybovaly kolem vysoké hodnoty 20 tis. ha. Přičemž v žádném jiném kraji nebyla nikdy v historii tato plodina sklízena z více než 10-ti tisíc hektarů (s výjimkou kraje Středočeského v roce 2003, 11 663 ha). Druhou nejdůležitější oblastí

pěstování slunečnice je Středočeský kraj s výměrou sklizňové plochy kolísající od roku 2000

přibližně v rozmezí od 6-ti do 12-ti tisíc hektarů. Pomyslnou třetí příčku co do významu zaujímá Ústecký kraj, ve kterém se plochy sklizně za poslední 3 roky stabilizovaly na úrovni pěti tisíc ha.

Pětici regionů s rozlohou sklizňové plochy alespoň 2 000 ha uzavírají kraje Pardubický a Zlínský.

Zbývající oblasti ČR jsou z hlediska pěstování slunečnice už oblastmi velmi okrajovými. Roční výměra osevu nepřekročila v téměř všech takovýchto krajích za dobu posledních šesti let ani

hranici 500 ha. Na samém konci stojí Karlovarský kraj, ve kterém bychom slunečnici hledali jen obtížně. V letech 2000 – 2002 se zde nepěstovala vůbec, v posledních 3 letech vždy na

zanedbatelných zhruba 3 hektarech. Podobný vývoj byl i v Jihočeském kraji, osevní plochy se zde ale od roku 2003 nepatrně zvedly.

38

Kraje ČR

2000

2002

2003

ZLK

MSK

OLK

JHM

kraje

PAK

HKK

LBK

ULK

KVK

PLK

JHC

STC

PHA

tis. ha 25 20 15 10 5 0

VYS

Sklizňová plocha

2005

Poznámka: vysvětlivky ke zkratkám krajů PHA – Praha hl. m. STC – Středočeský JHC – Jihočeský PLK – Plzeňský KVK – Karlovarský ÚLK – Ústecký LBK – Liberecký

HKK – Královéhradecký PAK – Pardubický VYS – Vysočina JHM – Jihomoravský OLK – Olomoucký MSK – Moravskoslezský ZLK – Zlínský

Obr. 9: Rozloha sklizňové plochy slunečnice v jednotlivých krajích ČR v letech 2000, 2002, 2003 a 2005

(Pramen: ČSÚ; Zemědělský týdeník, 2006; vlastní zpracování)

Ve 12 ze 14 krajů byla sklizňová plocha slunečnice v roce 2005 větší než v roce 2000.

Největší nárůst mezi těmito dvěma roky činil 5 795 ha a náležel Jihomoravskému kraji. Ve dvou krajích – Libereckém a hl. m. Praha – byla zaznamenána po roce 2000 klesající tendence rozlohy

sklizňových ploch, a to téměř až na nulovou hodnotu. Nejvýraznější diference byla mezi roky 2002 a 2003, kdy se plocha se slunečnicí v mnohých krajích několikanásobně navýšila a bylo tak v roce 2003 dosaženo v rámci celé ČR rekordní rozlohy sklizňové plochy. Zajímavé si je povšimnout

vývoje v pěti krajích s nejrozsáhlejšími plochami, v nichž se vždy území se zkoumanou komoditou po roce 2000 zmenšovalo, poté došlo v roce 2003 k velkému nárůstu a následně se opět objevilo snižování, až do roku 2005.

Můžeme konstatovat, že s ohledem na registraci velmi raných hybridů a změnu

klimatických podmínek daných regionů v posledních letech dochází k rozšiřování pěstebních ploch i do velmi okrajových oblastí a to především v Plzeňském kraji ( v roce 2003 se zde pěstovalo více než 1000 ha slunečnice), v kraji Vysočina, první plochy se objevily i v kraji Jihočeském.

39

Podle okresů bývají největší výměry v okresech Břeclav, Hodonín, Znojmo, Louny,

Nymburk, Kolín, Vyškov, Brno – venkov a Uherské Hradiště.

Tab. 2: Rozložení sklizňových ploch slunečnice [ha] mezi moravskými a českými kraji v období 2000 – 2005 Rok

2000

2001

2002

2003

2004

2005

Moravské kraje 15 218 14 361 12 031 26 335 20 826 23 115 České kraje

15 354 14 167 12 211 22 371 18 567 16 533

(Pramen: ČSÚ; vlastní výpočty)

Do roku 2002 byly sklizňové plochy slunečnice rozmístěny mezi Moravou a Čechami

prakticky rovnoměrně, od roku 2003 se situace změnila a převahu získaly moravské kraje (i přesto, že se rozkládají na ploše o rozloze jen 28 651 km2, 9 českých krajů zabírá území 50 215 km2).

Rozdíl se prohloubil v loňském roce 2005, kdy plochy slunečnice v moravských krajích byly o 6 582 ha větší než na českém území. Znovu připomeňme, že rozsáhlé plochy na Moravě určuje dá

se říci pouze Jihomoravský kraj (nachází se v něm každý rok 85 % a více z veškerých ploch na Moravě).

Kraje s nejvyšší celkovou sklizní slunečnice jsou určeny s ohledem na rozlohu pěstování.

Zákonitě nejproduktivnější po dobu celých šesti let byl Jihomoravský kraj. Největší produkce za období 2000 – 2005 dosáhl v roce 2003 (54 001 t), naopak nejmenší v roce 2002 (24 832 t). Druhé

největší množství slunečnicového semene se sklízelo ve Středočeském kraji, nejvíce v roce 2003 (27 296 t), ve zbývajících pěti letech v rozmezí 15 až 19 tis. tun. Třetí nejrozsáhlejší plochy

pěstování v Ústeckém kraji zapříčinily i třetí nejobjemnější sklizeň v každém ze šesti sledovaných let. Poměrně vysokých produkcí bylo dosaženo ještě ve Zlínském a Pardubickém kraji. V ostatních regionech nedosahovala celková sklizeň v jednotlivých letech 2000 – 2005 až na určité výjimky hranice 1000 tun.

Od roku 2002 jsme mohli zaznamenat nárůst produkce v oblastech, které nejsou z hlediska

pěstování slunečnice zcela nejvhodnější. V Plzeňském kraji se sklizeň v posledních třech letech

udržovala nad 1200 tunami, také v kraji Vysočina už úroda přesáhla tisíc tun. Z Obr. 10 je patrná nejvyšší úroda ve většině krajích v roce 2003, poté dochází ke snižování až na úroveň přibližně

stejnou s rokem 2000 (platí to hlavně pro kraje s většími plochami). Tragicky se do roku 2005 propadla sklizeň v hl. městě Praha a v Libereckém kraji, na minimálních hodnotách se loni zakončilo pěstování také v Jihočeském a Karlovarském kraji.

40

Kraje ČR Sklizeň

tis. t 60

2000

2002

2003

ZLK

OLK

MSK

kraje

JHM

VYS

PAK

HKK

LBK

ULK

KVK

PLK

JHC

STC

PHA

50 40 30 20 10 0

2005

Obr. 10: Celková produkce slunečnice v krajích ČR v letech 2000, 2002, 2003 a 2005 (Pramen: ČSÚ; Zemědělský týdeník, 2006; vlastní zpracování)

Obr. 11 porovnává hektarové výnosy slunečnice v jednotlivých krajích v letech 2000,

2002, 2003 a 2005. V 8 ze 14 krajů byla největší úroda z 1 ha v období 2000 – 2005 zaznamenána v roce 2003, zbylých 6 regionů svého maxima dosáhlo buď v roce 2000 nebo 2002. Obecně

nejvyšší hodnoty výnosu v rámci všech krajů během jediného roku se objevily v letech 2002 a 2003. Naopak v důsledku špatných klimatických podmínek v době vegetace a vysokých předsklizňových

ztrát byl z hlediska úrody suverénně nejhorší rok 2001. Hned celých 13 krajů vykazovalo v tomto roce nejnižší hodnoty.

Ve sledovaném mezidobí je zcela nejmenší hektarový výnos (pokud samozřejmě

neuvažujeme případy, kdy se slunečnice na daném místě vůbec nepěstovala a výnos byl tak nulový) připisován Libereckému kraji, který roku 2001 na ploše 151 ha vyprodukoval 155 t nažek, tedy pouhých 1,03 t/ha. Na druhou stranu nejvyšší úrody bylo dosaženo v roce 2000

v Královéhradeckém kraji, kde se na ploše 225 ha sklízelo 3,01 t/ha. Nejvyšší výnosy v průběhu

celého období 2000 – 2005 si udržoval Jihomoravský, resp. Zlínský kraj, kde průměrný roční

výnos za oněch 6 let byl 2,30 t/ha, resp. 2,28 t/ha. Nejnižší produkce z 1 ha se vyskytovala v okrajových oblastech pěstování – v Libereckém, Karlovarském, Plzeňském a Jihočeském kraji.

Nejvyrovnanější výnosy vykazoval Jihomoravský kraj (diference mezi nejvíce a nejméně úrodným

rokem byla 0,28 t/ha), naopak rozkolísaně působilo pěstování slunečnice v Královéhradeckém kraji (rozdíl mezi maximem a minimem 1,41 t/ha).

41

Kraje ČR

Hektarový výnos

2000

2002

2003

ZLK

MSK

OLK

kraje

JHM

VYS

PAK

HKK

LBK

ULK

KVK

PLK

JHC

STC

3,5 3 2,5 2 1,5 1 0,5 0 PHA

t/ha

2005

Obr. 11: Hektarové výnosy slunečnice v krajích ČR v letech 2000, 2002, 2003 a 2005 (Pramen: ČSÚ; Zemědělský týdeník, 2006; vlastní zpracování)

6.2

Analýza produkce slunečnice v Jihomoravském kraji V předešlé části 6.1 jsme došli k závěru, že nejvýznamnější oblastí pěstování slunečnice

v ČR je Jihomoravský kraj. Podíváme se tedy nyní na tento region podrobněji a vývoj produkce

slunečnice vyhodnotíme na základě jednotlivých okresů, a to vše za období 1980 – 2003. K analýze

použijeme nové administrativní členění krajů platné od roku 2000, v rámci kterého spadají do Jihomoravského kraje okresy Blansko, Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a

Znojmo. Pro grafické znázornění vývoje produkce od roku 1980 jsme zvolili letopočty 1988, 1990,

1994, 2000 a 2003.

V 1. polovině 80. let byly plochy slunečnice v jihomoravských okresech stále ještě

minimální, pohybovaly se v rozmezí 20 – 60 ha, přičemž největší část byla soustředěna do okresu

Hodonín. Obrat přichází v roce 1987. Výměra sklizňových ploch se začala rapidně navyšovat, v roce 1988 překonala na ploše celého kraje poprvé hranici 1000 ha. Intenzivní nárůst pokračoval i v dalších letech, především v okresech Břeclav, Hodonín a Znojmo. Jak vidíme na Obr. 12, ve

všech okresech Jihomoravského kraje došlo během každého zachyceného časového intervalu k výraznému rozšíření sklizňových ploch slunečnice (s výjimkou okresu Brno-venkov mezi lety 1988 a 1990 a okresu Znojmo mezi 1994 a 2000). Sám okres Znojmo je poněkud zajímavý, jelikož

jako jediný hned na počátku 90.let přesáhl 3 tis. ha plochy slunečnice, čímž zastiňoval ostatní

okresy. To mu ale dlouho nevydrželo, protože na úrovni kolem 3 tisíc ha setrval v průběhu celých

42

90. let až do roku 2001, avšak okresy Břeclav a Hodonín své pěstitelské plochy ve 2. pol. 90. let výrazněji navýšily.

Pokud jde o klimatické podmínky, není tento kraj samozřejmě homogenní oblastí, tzn.

můžeme vyčlenit mikroregiony s různým klimatem a tím potažmo s různě vhodnými podmínkami

pro pěstování slunečnice. Vhodnost území pro zařazení této plodiny do osevního postupu klesá od

jihu (nejteplejší oblasti) k severu, což ostatně dosvědčují samotné údaje o rozloze sklizňových

ploch. Po dobu celého sledovaného období bychom největší plochy slunečnice našli v příhraničních

okresech Břeclav, Znojmo a Hodonín, severnější lokalizace okresů byla příčinou podstatně

nižších osevů.

Celý Jihomoravský kraj bychom mohli rozdělit na 3 části. Do první skupiny by patřily již

jmenované 3 nejjižnější okresy s nejrozsáhlejší rozlohou pěstování slunečnice, která v roce 2003

kolísala v jednotlivých regionech kolem pěti šesti tisíc ha. Do druhé skupiny bychom zařadili okresy Brno-venkov a Vyškov, jejichž intenzita pěstování je po celou dobu prakticky shodná a v roce 2003 byla realizována na zhruba 2 600 hektarech. A třetí skupinu by reprezentovaly okresy

Brno-město a Blansko s dlouhodobě se pohybujícími plochami slunečnice pouze do jednoho sta hektarů. (i když v Brně-město se v roce 2003 vyhouply na hodnotu 519 ha). Velmi málo rozsáhlé plochy osevu v okrese Blansko jsou dány nepříznivými klimatickými podmínkami (vyšší

nadmořská výška → nižší teploty). Na druhou stranu nízký osev v okrese Brno-město není vlivem

přírodních faktorů, nýbrž v důsledku malé územní rozlohy, která je navíc tvořena z velké části zástavbou a nikoliv zemědělskou půdou.

Jihomoravský kraj Sklizňová plocha

ha

7500 6000 4500 3000 1500 0

Blansko

Brnoměsto

Brnovenkov

1988

Břeclav

1990

okresy

1994

Hodonín

2000

Vyškov

Znojmo

2003

Obr. 12: Sklizňová plocha slunečnice v okresech Jihomoravského kraje za vybrané roky

(Pramen: Zemědělství Jihomoravského kraje 1990-2001; Definitivní údaje o sklizni zemědělských plodin za

rok 1988; Agrocenzus 2003; vlastní zpracování)

43

Celková produkce slunečnice se spolu s plochami osevu začala v Jihomoravském kraji

nepatrně navyšovat po roce 1980. Velký „boom“ nastal roku 1987, kdy se během následujících pěti

let přiblížila k 19 tisícům tunám. V letech 1992 a 1993 se objevil menší útlum, produkce poklesla

k 15 tis. tunám. Zpět na úroveň 19 tis. t se vrátila v roce 1994. Bylo to přibližně na stejné hodnotě

jako v roce 1991, avšak v porovnání s 1991 se sklizňová plocha rozrostla o téměř 2 500 ha. Intenzivní nárůst pokračoval i ve 2. pol. 90. let, s výjimkou roku 1997, ve kterém se sklizeň

propadla na 12 tis. tun. Nejvyšší úrody v Jihomoravském kraji v období 1980 - 2001 bylo dosaženo v roce 2000 (31 748 t).

Jihomoravský kraj Sklizeň

t

12000 10000 8000 6000 4000 2000 0

Blansko

Brnoměsto

Brnovenkov

1988

Břeclav

Hodonín

Vyškov

Znojmo

okresy 1990

1994

2000

Obr. 13: Sklizeň slunečnice v okresech Jihomoravského kraje za vybrané roky

(Pramen: Zemědělství Jihomoravského kraje 1990-2001; Definitivní údaje o sklizni zemědělských plodin za

rok 1988; vlastní zpracování)

V 1. polovině 90. let byl nejproduktivnější okres Znojmo, za ním následovaly Břeclav a

Hodonín. Od roku 1996 se situace obrátila, okres Znojmo se v celkové sklizni propadl na 3. místo právě za okresy Břeclav a Hodonín. Největší nárůst za sledované období proběhl v okrese Břeclav (maximum v roce 2000, 11 927 t).

Jihomoravský kraj jako celek vykazoval po celé období, resp. od konce 80. let, poměrně

vysoký výnosový potenciál. V drtivé většině roků překročila úroda z 1 hektaru 2 tuny. Zásadní

přelom nastal ve 2. polovině 80. let s příchodem nových vyšlechtěných odrůd vhodných pro naše podmínky, do této doby byly jinak hektarové výnosy slunečnice celkem nízké, mnohdy

nepřekračovaly ani hranici 1 t/ha. Nejúrodnějším rokem (do hodnocení zahrnujeme roky 1980, 1982, 1984, 1988 – 1994, 1996 – 2001) se stal 1991, kdy výnos v celém Jihomoravském kraji činil

2,63 t/ha. Nejvyšší výnos na úrovni okresů byl 3,25 t/ha a byl zaznamenán v roce 1996 v okrese

44

Brno-město, nejnižší hodnota čítala 0,35 t/ha a objevila se v roce 1980 v okrese Hodonín.

Nejúrodnější z 1 ha během celého období byl okres Brno-venkov, ve kterém se sklízelo ročně průměrně 2,61 t/ha. Naopak průměrný roční výnos 1,70 t/ha řadí na poslední místo okres Brnoměsto.

Jihomoravský kraj Hektarový výnos

t/ha

4,00 3,00 2,00 1,00 0,00

Blansko

Brnoměsto

Brnovenkov

1988

Břeclav

Hodonín

Vyškov

Znojmo

okresy

1990

1994

2000

Obr. 14: Hektarové výnosy slunečnice v okresech Jihomoravského kraje za vybrané roky

(Pramen: Zemědělství Jihomoravského kraje 1990-2001; Definitivní údaje o sklizni zemědělských plodin za

rok 1988; vlastní zpracování)

45

7 PERSPEKTIVY PĚSTOVÁNÍ SLUNEČNICE V ČR V České republice byly v posledních několika letech vytvořeny bezesporu podmínky, které

předurčují pokračování pozitivního vývojového trendu pěstování slunečnice. Je předpoklad dalšího

rozšiřování pěstitelských ploch. Je však důležité, aby tento nárůst nebyl na úkor kvality produkovaného

slunečnicového

semene.

Vzhledem

k našim

poměrům

(klimatickým

i

ekonomickým) se tak optimální území, na kterém by bylo vhodné tuto plodinu pěstovat, odhaduje na 30 až 40 tisíc hektarů.

Významným faktorem, který ovlivnil postavení produkce slunečnice v rámci hospodářství

ČR, byl v roce 2003 vstup České republiky do Evropské unie. Díky tomu se nám naskytla

příležitost uplatnění naší produkce nažek pro potřeby EU. Při narůstající tuzemské produkci se tak

stávají slunečnicová semena významným exportním zbožím. V porovnání s předchozími lety

dochází k výrazné změně také co se nabídky hybridů týká. Ta vychází z přijetí evropské legislativy, konkrétně z platnosti Evropského katalogu odrůd i v ČR (pro pěstitele bohatší nabídka hybridů).

Poslední dobou se mění klimatické podmínky jak ve světovém měřítku, tak v ČR (střídání

období sucha a přívalových dešťů, extrémně nízké teploty v zimním období, extrémně vysoké

teploty během vegetace) a taktéž se prostorově rozšiřují houbové choroby a škůdci (především

řepky). Z těchto důvodů se stává pěstování řepky hlavně v teplejších regionech rizikovým (klesají zde plochy). Důsledkem je pokles výnosů řepky, popřípadě jejich značná rozkolísanost v jednotlivých ročnících. Dalším významným problémem je uplatnění řepky mimo rámec

potravinářského využití – nejistá dotační politika využití řepky pro výrobu metylesterů mastných kyselin řepkového oleje v rámci EU. Zemědělská prvovýroba reaguje na tento stav hledáním alternativní plodiny, která by úspěšně nahradila právě řepku v osevních postupech těchto

rizikových oblastí (teplejší regiony Čech a Moravy). Takovou olejninou, byť regionálního významu, může být a je slunečnice. I když jde o teplomilnou plodinu, vzhledem k narůstající plasticitě hybridů registrovaných v ČR a již zmiňovanému celosvětově se měnícímu klimatu lze

předpokládat nárůst jejího významu v podmínkách českého zemědělství. Významná je také vyšší kvalita slunečnicového oleje v porovnání s řepkovým a sójovým olejem. V budoucnu lze proto

předpokládat větší orientaci na využívání slunečnicového oleje hlavně v potravinářském průmyslu (ÚRODA, 10/2004).

46

7.1

Budoucnost slunečnice ve vztahu ke změně klimatu Slunečnice jako olejná plodina má velkou schopnost adaptace v poměrně širokém spektru

ekologických podmínek. V našich podmínkách rozhoduje o tom, kde ji můžeme zařadit do osevního postupu především teplo, které slunečnice vyžaduje zvláště v poslední fázi svého vývoje.

Jak je již všeobecně známo, dochází v posledních letech ke globálnímu oteplování naší planety.

Tato změna klimatu vychází ze změn přírodních a antropogenních faktorů, které vytvářejí tzv. skleníkový efekt. Předpokládá se, že se zdvojnásobením koncentrace CO2 se zvýší růst a úrodnost

plodin, jako je slunečnice nebo pšenice, až o 10 – 15 %.

Stav trvalého oteplování nejen ve světě, ale i v ČR je skutečností, která při současném

tempu oteplování může v roce 2030 v ČR dosáhnout ročně minimální hranice +1,8ºC až +2,7ºC, ale při globálním snížení srážek o 3 až 15 %. Znamená to, že se postupně budou vytvářet

příznivější pěstitelské podmínky pro teplomilné plodiny, jako je slunečnice. Dojde tak k jejímu většímu plošnému rozšíření až za hranice současného stavu (KOVÁČIK, A., 2000).

Prognózu možného pěstování slunečnice v budoucnosti na území ČR vypracoval VÚRV

v Praze – Ruzyni a znázorňují ji Obr. 8 – 10. Je z nich patrné, že v roce 1990 bylo pěstování

slunečnice záležitostí prakticky jen jižní Moravy a Polabí ve středních Čechách. Zato ve druhé polovině 21. století se předpokládá její expanze téměř do celé České republiky, vyjma horských oblastí jakými jsou Krkonoše, Krušné hory, Šumava, Vysočina, Jeseníky a Beskydy.

Obr. 15: Schéma možnosti pěstování slunečnice v ČR v roce 1990

(Pramen: A. Kováčik: Slunečnice, 2000)

47

Obr. 16: Schéma možnosti pěstování slunečnice v ČR v období 2015 – 2030

(Pramen: A. Kováčik: Slunečnice, 2000)

Obr. 17: Schéma možnosti pěstování slunečnice v ČR v období 2060 – 2100

(Pramen: A. Kováčik: Slunečnice, 2000)

48

8 ZÁVĚR V podmínkách České republiky je slunečnice plodinou s krátkou historií a podobně jako

v Evropě zaujímá v současnosti mezi olejninami svou výměrou druhé místo za řepkou.

Kulturní forma slunečnice pronikla do Evropy v 16. století zásluhou Španělů a postupně

změnila nejen morfologický vzhled, ale i využití. U nás začali slunečnici pěstovat jako polní plodinu již kolem roku 1870, dlouhou dobu však jenom k okrasným účelům a nebo jako meziplodinu. Zájem o ni jako o olejninu se poprvé objevil až po první světové válce.

Význam slunečnice v zemědělství ČR je zřejmý z několika aspektů. Řadíme mezi ně

hledisko agronomické – sledovaná komodita má předplodinovou hodnotu zvyšující podíl organické

hmoty v půdě, ekonomické či potravinářské – možnost využití v potravinářském a ostatním

průmyslu v rámci jednotlivých typů slunečnice. Významné je využití olejného typu pro zpracování vysoce hodnotného oleje, který se v poslední době uplatňuje taktéž k výrobě biopaliv.

V průběhu námi sledovaného období (1920 – 2005) došlo v České republice

k mnohonásobnému nárůstu osevních ploch slunečnice. Zpočátku ale tato plodina nepatřila zdaleka mezi významné olejniny (větší osevní plochy zaujímala jednak řepka, ale i hořčice, mák nebo lnička). Své trvalé místo v osevním postupu si musela postupně vydobýt, což se poprvé projevilo

v průběhu 80. let 20. století. Nejintenzivnější rozmach pěstování slunečnice v ČR nastal roku 1987 a poté především po převratu v 90. letech. Hlavní příčiny lze hledat v transformaci zemědělství, příchodu vhodných odrůd nebo v uplatňování moderních prvků v technologii pěstování.

Největší plochy slunečnice v rámci regionů ČR jsou v současné době lokalizovány

v Jihomoravském, Středočeském a Ústeckém kraji, což je dáno jejich klimatickými podmínkami

vhodnými pro její pěstování. Téměř 50 % veškerých ploch v Česku je každý rok situováno do kraje Jihomoravského, v němž dominují okresy Břeclav, Hodonín a Znojmo.

S ohledem na měnící se klima (globální oteplování) lze v budoucnosti očekávat vytvoření

lepších podmínek pro teplomilné plodiny, můžeme tak předpokládat významné rozšíření ploch slunečnice i mimo tradiční oblasti pěstování, jakými teď jsou jižní Morava a Polabí.

Závěrem bychom mohli konstatovat, že slunečnice i přesto, že je u nás olejninou minoritní,

se zřetelem na vhodnost pěstování, dosahované výsledky a kvalitu nažek, potažmo oleje, je plodinou s velkou perspektivou.

49

LITERATURA A JINÉ ZDROJE Knihy [1] Čvančara, F.: Zemědělská výroba v číslech – III. díl. 1. vydání, SZN, Praha, 1967. 771 s.

[2] Fábry, A.: Olejniny. 1. vydání, SPN, Praha, 1954. 126 s.

[3] Fábry, A.: Pestovanie rastlín, diel IV. – olejniny. 1. vydání, ČSAZV, Bratislava, 1957. 354 s.

[4] Gıtz, A., Novotná, M.: Geografie zemědělství ČR. 1. vydání, Pedagogická fakulta ZČU, Plzeň, 1995. 100 s.

[5] Hosnedl, V., Vašák, J., Mečiar, L. a kol.: Rostlinná výroba – II (luskoviny, olejniny). 1. vydání, Agronomická fakulta ČZU v Praze, Praha, 1998. 180 s.

[6] Kováčik, A.: Slunečnice. 1. vydání, Agrospoj, Praha, 2000. 108 s.

[7] Kováčik, A.: Základy pěstování slunečnice. 1. vydání, Institut výchovy a vzdělávání Mze ČR, Praha, 1993. 46 s.

[8] Reich, E.: Základy organisace zemědělství Československé republiky. Mze, Praha, 1934. 800 s.

[9] Rosam, V.: Slunečnice, její pěstování a silážování. Brázda, Praha, 1948. 45 s.

[10] Stocký, J.: Zemědělství v Československu. Švehlův spolek malozemědělského ústavu v Praze, Praha, 1935. 587 s.

[11] Špaldon, E. a kol.: Rostlinná výroba. 1. vydání, SZN, Praha, 1986. 714 s.

[12] Špaldon, E. a kol.: Rostlinná výroba 1. 1. vydání, SZN, Praha, 1963. 678 s.

[13] Vilikovský, V.: Dějiny zemědělského průmyslu v Československu. Ministerstvo zemědělství

republiky Československé, Praha, 1936. 948 s.

Časopisy a jiné publikace [14] Horák, J.: Sklizeň v dohledu. Zemědělský týdeník, 2005, roč. VIII, č. 34. 23 s.

[15] Horák, J.: Slunečnice nezklamala. Zemědělský týdeník, 2006, roč. IX, č. 3. 22 s. [16] Kováčik, A.: Hodnocení letošního roku. Farmář, 2004, roč. 10, č. 12/2004. 74 s.

[17] Kováčik, A.: Slunečnice s perspektivou. Farmář, 2004, roč. 10, č. 05/2004. 74 s.

[18] Kováčik, A.: Slunečnice v České republice v loňském roce. Farmář, 2002, roč. 8, č. 7-8/2002. 82 s.

[19] Málek, B.: Minulost, současnost a perspektivy pěstování slunečnice v ČR. Úroda, 2004, roč.

LII, č. 10/2004. 72 s.

[20] Málek, B.: Různé typy slunečnice a jejich využití. Úroda, 2006, roč. LIII, č. 3/2006. 96 s.

[21] Olejniny – situační a výhledová zpráva. Mze ČR, Praha, leden 1994. 26 s. 50

[22] Olejniny – situační a výhledová zpráva. Mze ČR, Praha, prosinec 2000. 35 s.

[23] Olejniny – situační a výhledová zpráva. Mze ČR, Praha, srpen 2001. 36 s.

[24] Olejniny – situační a výhledová zpráva. Mze ČR, Praha, duben 2002. 34 s.

[25] Olejniny – situační a výhledová zpráva. Mze ČR, Praha, prosinec 2002. 33 s.

Statistické publikace [26] Definitivní údaje o sklizni zemědělských plodin za rok 1980. Krajská správa ČSÚ, Brno, 1981

[27] Definitivní údaje o sklizni zemědělských plodin za rok 1982. Krajská správa ČSÚ, Brno, 1983

[28] Definitivní údaje o sklizni zemědělských plodin za rok 1984. Krajská správa ČSÚ, Brno, 1985

[29] Definitivní údaje o sklizni zemědělských plodin za rok 1988. Krajská správa ČSÚ, Brno, 1989

[30] Definitivní údaje o sklizni zemědělských plodin za rok 1989. Krajská správa ČSÚ, Brno, 1990

[31] Statistická ročenka Československé socialistické republiky.SNTL, Praha, 1966 – 1987

[32] Statistická ročenka Hl. m. Prahy. ČSÚ, Krajská reprezentace Praha, 2001 – 2002

[33] Statistická ročenka Jihočeského kraje. ČSÚ, Krajská reprezentace Č. Budějovice, 2001 – 2002

[34] Statistická ročenka Jihomoravského kraje. ČSÚ, Krajská reprezentace Brno, 2003

[35] Statistická ročenka Karlovarského kraje. ČSÚ, Krajská reprezentace Karlovy Vary, 2001

[36] Statistická ročenka Královéhradeckého kraje. ČSÚ, Krajská reprezentace Hradec Králové, 2001 – 2002

[37] Statistická ročenka Libereckého kraje. ČSÚ, Krajská reprezentace Liberec, 2002

[38] Statistická ročenka Olomouckého kraje. ČSÚ, Krajská reprezentace Olomouc, 2002

[39] Statistická ročenka Pardubického kraje. ČSÚ, Krajská reprezentace Pardubice, 2001 – 2002

[40] Statistická ročenka Plzeňského kraje. ČSÚ, Krajská reprezentace Plzeň, 2001 - 2002

[41] Statistická ročenka Středočeského kraje. ČSÚ, Krajská reprezentace Středočeský kraj, 2002

[42] Statistická ročenka Zlínského kraje. ČSÚ, Krajská reprezentace Zlín, 2001 – 2002

[43] Zemědělství Jihomoravského kraje 1990 – 2001. ČSÚ, Krajská reprezentace Brno, Brno, 2002. 90 s.

Internetové zdroje [44] www.czso.cz

[45] www.agroweb.cz [46] www.agris.cz [47] www.vurv.cz

51

SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Osevní plocha slunečnice na území ČR v období 1953 – 1984

Sklizňová plocha, sklizeň a hektarový výnos slunečnice v ČR v období 1985 – 2005

Příloha 2: Sklizňová plocha, sklizeň a hektarový výnos slunečnice v krajích ČR v období 2000 – 2005

Příloha 3: Sklizňová plocha slunečnice v okresech Jihomoravského kraje za vybrané roky Sklizeň slunečnice v okresech Jihomoravského kraje za vybrané roky

Hektarový výnos slunečnice v okresech Jihomoravského kraje za vybrané roky

Příloha 4: Kartografické znázornění sklizňové plochy slunečnice v krajích ČR za vybrané roky Příloha 5: Kartografické znázornění sklizně slunečnice v krajích ČR za vybrané roky Příloha 6: Kartografické znázornění hektarového výnosu slunečnice v krajích ČR za vybrané roky

52