Vývoj počtu vyplácených důchodů v demografické a sociálně politické perspektivě

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií Katedra sociologie

Bakalářská práce

Vývoj počtu vyplácených důchodů v demografické a sociálně politické perspektivě

Vypracoval: Jiří Zach Vedoucí práce: Mgr. Lucie Vidovićová, Ph.D. Brno 2014

Prohlašuji, že jsem na bakalářské práci pracoval samostatně a použil jsem pouze pramenů uvedených v seznamu literatury. V Brně _______________ Jiří Zach

2

Na tomto místě bych rád poděkoval své vedoucí, paní Mgr. Lucii Vidovićové, Ph.D., za podnětné rady, připomínky k práci a poskytnuté materiály.

3

OBSAH 1 Úvod ...................................................................................................................................6 2 Teoretický kontext ...............................................................................................................7 2.1 Stárnutí populace ..........................................................................................................8 2.1.1 Porodnost v České republice ..................................................................................8 2.1.2 Úmrtnost v České republice ...................................................................................9 2.1.3 Střední délka života .............................................................................................. 10 2.2 Prognózy demografické situace v České republice ...................................................... 11 2.2.1 Plodnost ............................................................................................................... 11 2.2.2 Úmrtnost .............................................................................................................. 12 2.2.3 Zahraniční migrace............................................................................................... 13 2.2.4 Vývoj počtu obyvatel a věkové struktury.............................................................. 14 2.3 Důchodový systém v České republice ......................................................................... 15 2.3.1 Vývoj a významné milníky důchodového systému po roce 1989 .......................... 16 2.3.2.1 Malá důchodová reforma ................................................................................... 18 2.3.2.2 Velká důchodová reforma a současné principy fungování důchodového systému ..................................................................................................................................... 19 2.4 Časování odchodu do starobního důchodu................................................................... 21 2.4.1 Výběrové šetření mezi osobami ve věku 55-65 let ................................................ 22 2.4.2 Hodnocení přechodu do starobního důchodu ........................................................ 23 2.4.3 Časování odchodu do důchodu a okolnosti, které hrají roli ................................... 24 3 Metody .............................................................................................................................. 27 3.1 Cíle práce.................................................................................................................... 27 3.2 Výzkumné otázky ....................................................................................................... 27 3.3 Sběr a práce s daty ...................................................................................................... 28 4 Analýza a interpretace dat .................................................................................................. 28 4.1 Vývoj ročního počtu přiznaných starobních důchodů po roce 1990 ............................. 29 4.2 Vývoj počtu vyplácených starobních důchodů po roce 1990 ....................................... 31 4.3 Vývoj a trendy v úmrtnosti seniorů po roce 1990 ........................................................ 32 4.3.1 Míra úmrtnosti podle pohlaví a věku .................................................................... 33 4.3.2 Naděje dožití podle pohlaví a věku ....................................................................... 35 4.3.3 Celkový počet zemřelých podle věku ................................................................... 37 4.4 Zdůvodnění vývoje počtu důchodců a vysvětlení trendů v kontextu legislativních a demografických změn ....................................................................................................... 38 4

4.4.1 Rok 1996 ............................................................................................................. 39 4.4.2 Rok 2002 ............................................................................................................. 39 4.4.3 Rok 2012 ............................................................................................................. 40 Závěr .................................................................................................................................... 42 Bibliografie .......................................................................................................................... 44 Jmenný rejstřík ..................................................................................................................... 47 Seznam grafů ........................................................................................................................ 48 Seznam tabulek .................................................................................................................... 49 Anotace ................................................................................................................................ 50 Abstract ................................................................................................................................ 51

5

1 ÚVOD Problematika důchodů a další okolnosti, které souvisejí s opouštěním ekonomicky aktivní etapy života, jsou v České republice často diskutovaným tématem v politické, mediální i společenské sféře. Důvodem byly především přípravy důchodové reformy a její uvedení v platnost se začátkem roku 2013. Změna důchodového systému byla nevyhnutelnou reakcí na nezadržitelné stárnutí české populace. V tomto kontextu je významným ukazatelem vývoj počtu vyplácených starobních důchodů. V nedávné době se na internetu objevilo několik příspěvků, jejichž námětem bylo výrazné meziroční zpomalení nárůstu počtu vyplácených starobních důchodů (Chrtková 2013; Pernes 2013; Rada seniorů České republiky, o. s. 2013)1. Někteří autoři se snažili zdůvodnit tuto skutečnost razantním zvýšením úmrtnosti seniorů, aniž by však při argumentaci využili konkrétních podkladů o demografických změnách. Jedním z hlavních úkolů, které jsem si v bakalářské práci stanovil, bude kritická reflexe těchto příspěvků. V první části zpracuji teorii a zasadím téma práce do širšího kontextu probíhajících změn, které se dotýkají nejen české populace. Budu se věnovat jednomu z největších demografických problémů současného českého obyvatelstva – stárnutí. Ve věkové struktuře obyvatelstva se zvyšuje podíl seniorů a naopak se snižuje podíl dětí. Tento trend je úzce spojen s klesající porodností a mírou úmrtnosti, přičemž zároveň dochází k prodlužování naděje na dožití. Takový vývoj má velký vliv na sociální a ekonomický rozvoj země. S rostoucím podílem seniorů v populaci se zvyšují náklady státu na sociální dávky, které v podobě starobních důchodů této věkové kategorii vyplácí. Nejnovější důchodová reforma, která v České republice vstoupila v platnost začátkem roku 2013, má představovat nápravu dřívějšího, ekonomicky dlouhodobě neudržitelného, systému. Součástí bakalářské práce bude i zmapování nejvýznamnějších porevolučních milníků českého důchodového systému. Dále představím hlavní principy fungování současné podoby penzijního systému po reformě. Na budoucím směřování sociální politiky České republiky se jistě podepíše aktuální změna vlády. Nově zvolené vedení země již předem deklarovalo zamýšlené zrušení druhého pilíře důchodového systému nejpozději v roce 2016. Nastíním také některé prognózy o budoucím vývoji věkové struktury populace, které více či méně berou v potaz kromě výše zmíněných aspektů také migraci.

1

V lednu roku 2013 se zvýšil počet vyplácených starobních penzí pouze asi o tisíc osob v porovnání s lednem roku 2012. V minulých letech počet vyplácených starobních důchodů narůstal meziročně v řádech desítek tisíc.

6

Na vývoj počtu vyplácených důchodů mají mimo jiné vliv rozhodnutí o odchodu do předčasné penze. Zabývat se tedy budu otázkou časování odchodu do starobního důchodu a pokusím se shrnout, jaké aspekty při rozhodování seniorů hrají roli a které okolnosti je při tom ovlivňují. Je nezbytné vzít v úvahu také skutečnost, že podmínky umožňující odchod do penze se v průběhu let měnily. Druhá část práce sestává z prezentace, analýzy a kombinace shromážděných dat. Statistiku vývoje vyplácených starobních důchodů budu interpretovat v souvislosti s nasbíranými demografickými údaji o české populaci od devadesátých let minulého století do současnosti. Na základě tohoto postupu se pokusím zjistit, zda za meziročním poklesem růstu vyplácených starobních penzí skutečně stojí zmiňované výrazné zvýšení úmrtnosti seniorů.

2 TEORETICKÝ KONTEXT Než zahájím analýzu statistických dat týkajících se počtu vyplácených starobních důchodů v České republice, považuji za nutné zmínit několik teoretických a kontextuálních informací. Vývoj počtu vyplácených důchodů je totiž ovlivněn hned několika faktory. Jedněmi z nejvýznamnějších vlivů jsou demografické změny, které byly v České republice výraznější zejména po roce 1990. Opomenout nelze ani oblast sociální a ekonomické politiky státu. Politická rozhodnutí hrála jednu z nejdůležitějších rolí při vývoji českého penzijního systému od devadesátých let. S tím, jak se strany a vládní koalice střídaly u moci, se měnily i podoby důchodového systému a návrhy reforem. S novou vládní koalicí, která dostala důvěru v polovině února roku 2014, bude téma důchodové reformy zanedlouho opět aktuální. Dále počet vyplácených důchodů může ovlivnit individuální rozhodnutí seniorů např. odejít do předčasné penze. Zmapuji, jak se měnily podmínky odchodu do předčasného důchodu. Na základě nejnovější projekce obyvatelstva, kterou vydal ČSÚ v roce 2013, pak naznačím možné změny, kterými může struktura česká populace v budoucích letech projít. K získání veškerých informací využívám rešerše dostupných dat a literatury.

7

2.1 STÁRNUTÍ POPULACE Stárnutí populace není problémem, který by se týkal pouze české populace. Pro Českou republiku je však specifický bod zlomu v podobě revoluce v listopadu roku 1989. Politickou transformaci směrem k demokratickému státu a ekonomické přeměny v tržní hospodářství následovaly poměrně výrazné (v porovnání s předrevolučním vývojem) společenské změny. Z demografických dat lze vyčíst poměrně prudký pokles porodnosti. Naopak můžeme identifikovat nárůst střední délky života (především u mužů). Zároveň se v devadesátých letech snižovala úmrtnost ve středních a starších věkových kategoriích (Bartoňová et al. 2010). Ze zmíněných trendů lze vyčíst, že přelom osmdesátých a devadesátých let je milníkem, který výrazněji odstartoval stárnutí české populace a zapříčinil, že se v tomto ohledu Česká republika zhruba zařadila mezi země, kam patří také geograficky. Vývojem věkové struktury populace se přiblížila trendům v některých západních zemích, zároveň však demograficky stále zřetelně vykazuje postsocialistický charakter.

2.1.1 Porodnost v České republice Porodnost (počet živě narozených dětí, natalita) je jedním z hlavních demografických ukazatelů a společně s úmrtností významně ovlivňuje věkovou strukturu populace. Zároveň je důležitým faktorem, který zajišťuje reprodukci populace. Začátkem devadesátých let došlo v České republice k nástupu trendu poklesu porodnosti. Je nutné poznamenat, že právě v tomto období ženy v České republice začaly i díky snadnější dostupnosti častěji využívat hormonální antikoncepci2. Díky tomu bylo možné narození dítěte plánovat; oddálit, nebo mu úplně zamezit. Na poklesu porodnosti se podepsala také nízká podpora státu rodinám s dětmi, například v porovnání s dobou socialismu. Společně s porodností se v devadesátých letech také snižuje plodnost (průměrný počet živě narozených dětí na jednu ženu, fertilita), v roce 1999 dosáhl pokles historického minima, když se plodnost dostala na hodnotu 1,19. V populaci se také zvýšil podíl bezdětných žen, který se dokonce na přelomu tisíciletí dostal nad hranici 20 %. Můžeme tak pozorovat dva trendy: zatímco roste průměrný věk matek, porodnost zůstává stále poměrně nízká. Také roste počet dětí narozených mimo manželství (Bartoňová et al. 2010). Krátce se porodnost zvýšila po roce 2000, růst však trval pouze do roku 2007. 2 Zatímco v roce 1988 užívalo hormonální antikoncepci 46 žen z tisíce ve věku 15-49 let, v roce 2008 to bylo 474 žen ze stejného počtu. Spotřeba hormonální antikoncepce se tedy za dvacet let zvýšila desetkrát (Bartoňová et al. 2010).

8

Graf 1: Vývoj porodnosti v České republice po roce 1990

Zdroj dat: ČSÚ

2.1.2 Úmrtnost v České republice V osmdesátých letech, včetně let předchozích, vykazovalo české obyvatelstvo relativně vysokou úmrtnost (mortalitu). I to je jeden z důvodů, proč v devadesátých letech došlo v tomto ohledu ke zlepšení. Koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let se úmrtnost začala postupně snižovat (Bartoňová et al. 2010). Příčinou poklesu úmrtnosti bylo zkvalitnění lékařské péče, rozšíření prevence a také širší nabídka na trhu potravin, která umožnila pozvolnou změnu stravovacích návyků (Rychtaříková 2004). Jak můžeme vidět na grafu, úmrtnost soustavně klesala až do roku 2009, od té doby stagnuje.

9

Graf 2: Vývoj hrubé míry úmrtnosti v České republice po roce 1990

Zdroj dat: ČSÚ

2.1.3 Střední délka života O příznivém vývoji celkové úmrtnosti v porevolučním období svědčí mimo jiné rychlý růst střední délky života. U mužů v České republice rostl tento ukazatel nejrychleji v celé Evropě, což částečně snížilo tehdejší nezvykle velký rozdíl mezi pohlavími v této oblasti3. Zatímco v roce 1990 měli muži při narození naději dožití 67,58 roku a ženy 75,42 roku, v roce 2008 se tato hodnota dostala na 73,96 roku u mužů, u žen pak dokonce překročila hranici osmdesáti let (80,13 roku). „Díky dynamickému vývoji intenzit úmrtnosti se i přes pokračující demografické stárnutí obyvatelstva České republiky (a tím růst zastoupení osob ve vyšším věku s objektivně vyšší pravděpodobností úmrtí) počet zemřelých osob postupně snižoval. Například v roce 2008 u nás zemřelo o 12,3 tisíce osob méně než v roce 1987.“ (Bartoňová et al. 2010: 65)

3

Pro srovnání: podobných hodnot v rychlosti nárůstu střední délky života dosahovalo v období devadesátých let pouze Rakousko, případně Itálie či Francie (Hamplová a kol. 2006).

10

Graf 3: Vývoj střední délky života u mužů a žen v České republice po roce 1990

Zdroj dat: ČSÚ

2.2 PROGNÓZY DEMOGRAFICKÉ SITUACE V ČESKÉ REPUBLICE Po shrnutí relevantních minulých a současných probíhajících demografických procesů se v této kapitole zaměřím na budoucí prognózy demografické situace v České republice. Vycházet budu z nejnovější Projekce obyvatelstva České republiky (Projekce 2013), kterou v roce 2013 vydal ČSÚ, konkrétně ze středních očekávaných hodnot. „Střední varianta je považována jako nejpravděpodobnější, nicméně výsledky je třeba interpretovat spíše ve smyslu vymezení očekávaného vývoje danými krajními variantami.“ (Český statistický úřad 2013c: 1) Cílem projekce je zejména předpovědět směr populačního vývoje a poukázat na nevyhnutelné výrazné změny ve věkové struktuře populace České republiky.

2.2.1 Plodnost Ve srovnání s předchozí projekcí ČSÚ z roku 2009 je ta aktuální v otázce plodnosti trochu méně optimistická. Jedním z důvodů je skutečnost, že předcházející předpovědi byly konstruovány v době tehdejšího mírného růstu plodnosti po roce 2005; určitou roli sehrálo i očekávání mírnější ekonomické krize, než jaká nakonec skutečně proběhla. V roce 2008 se 11

úhrnná plodnost vyšplhala na 1,50 dítěte na matku, v následujících letech již však k překročení této hranice nedošlo. Střední hodnoty Projekce 2013 předpovídají v následujících letech mírný růst úhrnné plodnosti. V roce 2030 by se měla hodnota dostat zpět asi na 1,50 dítěte na matku, v roce 2030 a 2050 by se pak úhrnná plodnost měla držet na průměru 1,56 dítěte na matku. Nadále by se měl zvyšovat také průměrný věk matky v době porodu o 0,6-1,3 roku, přičemž stávající hodnota průměrného věku činí 29,8 roku.

Tabulka 1: Projekce úhrnné plodnosti v České republice do roku 2100

Rok

Nízká

Střední

Vysoká

2015

1,45

1,45

1,45

2030

1,45

1,50

1,52

2050

1,45

1,56

1,61

2100

1,45

1,56

1,61

Zdroj dat: ČSÚ

2.2.2 Úmrtnost Autoři projekce ve všech variantách očekávají pokračování růstu střední délky života. V roce 2030 by měli mít muži naději dožití při narození 79,5 roku, ženy pak 85,1 roku. Mírnější nárůst by měl následovat i v dalším období. V roce 2050 by tato hodnota měla dosahovat 83 let u mužů a 88 let u žen, v roce 2100 pak 86,6 let u mužů a 91,1 let u žen. Nejvíce by se podle projekce měla zlepšit úmrtnost mužů ve věku nad 60 let a u žen nad 80 let. Celkově je očekáváno zlepšení úrovně úmrtnosti více u mužů.

12

Tabulka 2: Projekce naděje dožití mužů a žen v České republice do roku 2100 Rok

Nízká

Střední

Vysoká

2015

75,6/81,4

75,8/81,6

75,9/81,8

2030

78,2/83,8

79,5/85,1

80,6/86,1

2050

81,1/86,2

83,0/88,0

84,6/89,3

2100

84,2/88,8

86,6/91,1

88,4/92,9

Zdroj dat: ČSÚ

2.2.3 Zahraniční migrace Vývoj zahraniční migrace je jednou z nejobtížněji předpověditelných otázek. V důsledku ekonomické krize a připravovaných legislativních opatření týkajících se imigrace do České republiky nelze v nejbližších letech vyloučit ani záporné saldo migrace. Podle střední varianty však migrační saldo bude dosahovat kladných hodnot okolo deseti tisíc osob v období do roku 2030, v roce 2100 by mohlo vzrůst nad sedmnáct tisíc osob.

Tabulka 3: Projekce salda migrace v České republice do roku 2100 Rok

Nízká

Střední

Vysoká

2015

-996

8 934

18 864

2030

2 226

11 659

21 110

2050

5 571

14 384

23 291

2100

10 350

17 671

25 400

Zdroj dat: ČSÚ

13

2.2.4 Vývoj počtu obyvatel a věkové struktury Po populačním růstu v předrevolučních desetiletích nastala v devadesátých letech opačná situace. Nejen kvůli poklesu porodnosti začal počet obyvatel České republiky klesat. Česká populace se zmenšovala přirozenou měnou, až na výjimku v roce 2001 počet zemřelých převyšoval počet nově narozených dětí. Zlom nastal v roce 2003, kdy se počet obyvatel začal opět velmi mírně zvyšovat. Nejvíce se na tomto trendu podílela především kladná migrační salda následujících let. V roce 2006 sice počet narozených začal převyšovat počet zemřelých, ve srovnání s migrací však jen o malý počet osob. Podle Projekce 2013 by se měl růst počtu obyvatel zastavit v roce 2018 na hodnotě 10,54 milionu obyvatel. Pak by měl období populačního růstu naopak vystřídat úbytek. Nutno poznamenat, že plánovaný mírný růst by měl být zásluhou imigrace. V roce 2101 bude populace České republiky podle projekce o 13-42 % menší, což by znamenalo počet obyvatel mezi 6,1-9,1 milionu. Co se týče počtu narozených dětí, maximum z roku 2008 (119,6 tisíc dětí) by nemělo v budoucnosti být překonáno. Na konci projektovaného období by se měly počty narozených dětí pohybovat zhruba na polovině vrcholu z roku 2008. Očekává se také růst počtu zemřelých, nejvýraznější by měl být nárůst ve třicátých letech, kdy budou věkem úmrtnosti procházet početné ročníky narozené po druhé světové válce. V oblasti věkového složení české populace bude největší změnou výrazné zvýšení počtu ekonomicky neaktivních obyvatel ve vyšším věku. Podíl dětí by již neměl překonat 16% hranici ze začátku 21. století. Ve dvaceti letech následujících po roce 2020 se očekává pokles podílu nejmladší kategorie na 12,1 %, na podobné úrovni by se pak měl pohybovat až do konce projektovaného období. Ani věková skupina 15-64 let nepřekoná maximum z roku 2009, kdy tvořila celkem 7,43 milionu osob. Mezi roky 2040 a 2060 by měl její podíl klesnout na pět milionů, následně pak na 4,25 milionu osob. Osoby v produktivním věku by tak měly místo současných 70 % tvořit pouze 55 % populace. Věková skupina obyvatel starších 65 let dozná co do velikosti největších změn. V roce 2057 by měla dosáhnout svého maxima, počet obyvatel v této kategorii se může téměř zdvojnásobit na 3,2 milionu osob. Pro budoucí českou populaci bude charakteristickým znakem výrazné stárnutí. Průměrný věk se bude podle očekávání kolem roku 2100 pohybovat okolo 50 let, bude tedy výrazně vyšší 14

oproti současnému věkovému průměru 41,3 roku. Zvyšovat se tak logicky bude index stáří. Na nejvyšší hodnotu by se měl dostat v roce 2063, kdy na 100 dětí připadne 277 seniorů. Do vývoje počtu osob s nárokem na starobní důchod promluví také zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodů. „Nejvíce osob v důchodovém věku lze očekávat na počátku padesátých let, kdy jejich počet může dosahovat ke 2,8 mil. osob, tedy o půl milionu více v porovnání se stavem 1. 1. 2013 (2,23 mil. osob).“ (Český statistický úřad 2013c: 7)

2.3 DŮCHODOVÝ SYSTÉM V ČESKÉ REPUBLICE V následující části se budu zabývat důchodovým systémem v České republice. Upozorním na významné milníky českého důchodového systému po roce 1989 a zaměřím se také na současné principy fungování penzijního systému po reformě uvedené v platnost začátkem roku 2013. „Základním smyslem a účelem úpravy důchodových systémů je zajistit lidem dostatečné příjmy ve stanovených sociálních situacích.“ (Gregorová 1998: 53) Existuje a v praxi funguje několik způsobů, jak takových cílů mohou státy dosáhnout. Krajní variantou je na jedné straně poskytnutí jedinci vysoké náhrady dříve dosahovaných příjmů a zajištění dostatečných příjmů těm, jejichž příjmy se pohybují pod stanovenou hranicí. Opačnou možností je ponechat jedincům volnost při vytváření vlastních systémů k zajištění dostatečného zdroje příjmu. Ve většině případů však jednotlivé státy využívají kombinaci zmíněných krajních, případně dalších, možností (Gregorová 1998). Finanční zajišťování obyvatel v daných sociálních situacích, v našem případě ve starobním důchodu, můžeme rozdělit do tří rovin, často nazývaných třemi pilíři důchodového systému. 1.) Jako první pilíř důchodového systému lze označit takové systémy, které jsou zajišťovány státem nebo veřejnými institucemi v zájmu státu.4 2.) Za druhý pilíř obvykle považujeme důchodový systém založený na roli zaměstnavatelů, kteří do systému přispívají a v porovnání s prvním pilířem částečně nahrazují úlohu státu.5 3.) Třetím pilířem důchodových systémů označujeme osobní důchodové spoření jedinců (Gregorová 1998).

4 5

Gregorová dále pro tento pilíř používá označení základní všeobecný důchodový systém. Autorka později hovoří o druhém pilíři jako o doplňkovém důchodovém systému.

15

Sociální zabezpečení je považováno za nejdůležitější nástroj sociální politiky státu. Gregorová pak tento pojem chápe jako „… pojem komplexní, který je vnitřně dále členěný a znamená souhrn právních norem, institutů, institucí a vztahů, jejichž účelem je předcházet možným sociálním rizikům, odstraňovat nepříznivé následky, které vzniknou jedincům v důsledku stanovených sociálních událostí, a vytvářet tak příznivé podmínky pro všestranný sociální rozvoj člověka.“ (Gregorová 1998: 48) Sociální zabezpečení pak dělí na tři hlavní složky: sociální pojištění, státní sociální podporu a sociální pomoc. V kontextu našeho tématu je pro nás nejrelevantnější první kategorie, do které spadá mimo jiné také důchodové pojištění.

2.3.1 Vývoj a významné milníky důchodového systému po roce 1989 S probíhající změnou režimu bylo po roce 1989 v kontextu politických, ekonomických i společenských transformací nutné provést také úpravy v oblasti sociální politiky státu. Důležitými změnami procházel od počátku devadesátých let důchodový systém, který poznamenán komunistickým režimem vykazoval v některých ohledech značné nedostatky. Hlavním úkolem politiků ve spolupráci s odborníky bylo vytvořit moderní systém důchodového pojištění, který už léta běžně fungoval v západních zemích. Bylo třeba oddělit financování penzijního systému od státního rozpočtu a vytvořit dávkový systém, který bude přizpůsobitelný demografickému a ekonomickému vývoji společnosti, potažmo státu. Mezi důležité cíle patřilo zohlednění výše výdělku v průběhu života jednotlivců a motivovat je tímto způsobem k účasti v penzijním pojištění. Zároveň bylo třeba vypořádat se s nevyhnutelným zvyšováním věkové hranice pro odchod do starobního důchodu. Dále byla zavedena valorizace důchodů a změněny podmínky posuzování invalidity (Krebs 2010). V roce 1990 bylo zavedením nových legislativních opatření docíleno ukončení diskriminace OSVČ, zároveň byla schválena valorizace. V roce 1991 byla sjednocena správa důchodového systému v rukou nově vzniklého úřadu s názvem Česká správa sociálního zabezpečení. V roce 1993 byla zavedena nová platba v podobě sociálního pojištění, které nepatřilo do daňového systému.

16

Důležitý byl ve vývoji českého penzijního systému rok 1995. Tehdy byl přijat nový zákon o důchodovém pojištění6, který pružně reaguje na vývoj společnosti i ekonomiky. Nejvýznamnějšími změnami bylo zahájení procesu zvyšování věkové hranice pro odchod do starobního důchodu, zpřesnění definice invalidity, zavedení vdoveckých důchodů a celková úprava důchodového systému tak, aby vyhovoval podmínkám Evropské unie. Jako vůbec první země střední a východní Evropy zaváděla tehdy Česká republika dynamický důchodový systém jako reakci na nové ekonomické podmínky (Krebs 2010). V roce 1996 byl vytvořen nový účet důchodového pojištění, na který směřují veškeré příspěvky. Zároveň jsou z něj následně starobní důchody vypláceny. Rok 1999 přinesl schválení novely zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem. Byla zvýšena bezpečnost vkladů a zavedena daňová zvýhodnění například pro zaměstnavatele, kteří svým zaměstnancům přispívají na spoření. V roce 2000 byla předložena novela zákona s cílem regulace předčasných odchodů do starobní penze a zvýhodnění těch, kteří pracují i po dovršení věkové hranice s nárokem na starobní penzi bez pobírání důchodových dávek. Rok 2003 byl po roce 1995 dalším velmi důležitým milníkem ve vývoji důchodového systému. Byl přijat zákon,7 díky kterému došlo mimo jiné k výrazným změnám v oblasti důchodového pojištění. Konkrétně zákon přinesl pokračování ve zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu na 63 let pro muže a bezdětné ženy, omezení předčasných odchodů do starobního důchodu, omezení započítávání doby studia nebo změny u OSVČ s ohledem na hlavní a vedlejší činnost a výši příjmů z podnikání. V letech 2004-2005 byla aktivní tzv. první Bezděkova komise. Jejím úkolem bylo zhodnotit dopady navrhovaných penzijních reforem každé tehdejší parlamentní strany.8 V podobném duchu jako v předchozích letech pokračovaly i změny provedené v roce 2008. Byla prodloužena doba potřebná pro vznik nároku na starobní důchod z 25 let na 35 let, včetně náhradních dob pojištění. Opět pokračoval trend zvyšování důchodového věku na 65

6

Jedná se o zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Zákon č. 425/2003 Sb. 8 Všechny strany, které měly v době působení Bezděkovy komise mandát v Poslanecké sněmovně, měly možnost představit vlastní návrh důchodové reformy. Výstupy a analýzy komise jsou dostupné zde: http://www.ceskereformy.cz/bezdekova-komise-2004-2005/ 7

17

let pro muže a bezdětné ženy. Bylo prodlouženo období pro předčasný odchod do starobní penze ze tří na pět let. Při dosažení věku 65 let a pobírání plného invalidního důchodu se tento mění na důchod starobní ve stejné výši. Dále byla znovu definována invalidita, zároveň byly zavedeny tři její stupně. Rok 2008 v oblasti důchodové a sociální politiky v podstatě znamenal I. etapu důchodové reformy (Krebs 2010). V plánu byla i následná realizace II. a vzápětí III. etapy důchodové reformy, v roce 2009 však vláda podala demisi a k uskutečnění deklarovaných změn nakonec nedošlo.

2.3.2.1 Malá důchodová reforma Malá důchodová reforma těsně předcházela velké reformě, tedy té, která vstoupila v platnost začátkem roku 2013. Malá reforma znamenala novelu zákona o důchodovém pojištění9 a šlo o reakci na rozhodnutí Ústavního soudu. Toto rozhodnutí a celé projednávání kauzy je známo jako tzv. nález Ústavního soudu. Podstatou problému je stížnost bývalého soudce, jemuž byl vyměřen invalidní důchod ve výši 13 346 Kč. Vadilo mu, že důchod dosahuje pouze 19 % procent jeho předchozího příjmu a takový nepoměr považuje za nepřiměřené hmotné zabezpečení. V § 15 zákona o důchodovém pojištění se píše o redukčních hranicích. Tento paragraf reguluje vyměřování důchodů právě u lidí s vyššími příjmy. Bývalý soudce tuto část zákona označil za neústavní, protože diskriminuje pojištěnce s vysokými příjmy. Soud uznal, že v průběžných systémech obvykle neexistuje přímá vazba výše zaplaceného pojistného a následně pobírané dávky. Přesto však dal stěžovateli za pravdu a rozhodl o zrušení § 15 zákona o důchodovém pojištění10 s odvoláním na porušení Listiny základních práv a svobod.11 Podle Ústavního soudu je systém dlouhodobě nastaven tak, aby garantoval přiměřené zabezpečení pojištěncům s výší příjmu okolo průměrné mzdy, zvýhodňuje pak ty s nižšími příjmy. Přesto by však podle něj měla existovat jistá přiměřenost mezi výší pojistného a následně vyplácenou dávkou (Loužek 2013).12

9

Zákon č. 220/2011 Sb. § 15 zákona č. 155/1995 Sb. 11 Porušení čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 12 Na toto rozhodnutí Ústavního soudu se následně objevilo několik kritik. Nejhlasitější byly argumenty, že Ústavní soud rozhoduje o sféře sociální politiky, která by měla zůstat v kompetenci zákonodárců. Další stížnost apelovala na skutečnost, že lidé s vyššími příjmy mají v průběhu života dostatek prostředků na to, aby se na stáří zabezpečili z vlastních zdrojů (Loužek 2013: 43-44) 10

18

V reakci na toto rozhodnutí tedy česká vláda provedla malou důchodovou reformu – sestavila novelu zákona o důchodovém pojištění, díky které lidé s vyššími příjmy (a s vyššími příspěvky na pojistném) dostanou také vyměřený vyšší důchod. V konečném důsledku se tedy zvýšil důchod jedincům s vysokými příjmy, většině lidí se mzdou okolo průměrného příjmu se však o něco snížil. Nejnižší příjmové kategorie do 10 900 Kč hrubého se reforma vůbec nedotkla. Dalším obsahem malé reformy bylo zvýšení věkové hranice pro nárok na státní důchod, budoucí sjednocení této hranice a konec zohledňování počtu vychovaných dětí u žen. Dále byl nastaven strop pro příspěvky na sociální pojistné ve výši čtyřnásobku průměrné mzdy nebo uzákonění valorizace důchodů. (Loužek 2013).

2.3.2.2 Velká důchodová reforma a současné principy fungování důchodového systému Že průběžně financovaný důchodový systém bude v brzké době třeba nějakým způsobem reformovat, bylo jasné už od začátku nového století. Dlouhodobé fungování dvoupilířového systému13 bylo v České republice v porovnání se zahraničními zeměmi navíc velmi solidární. Snahy o uskutečnění důchodové reformy vyvrcholily schválením nové reformy v parlamentu na konci roku 2012. Se začátkem roku 2013 pak důchodová reforma vstoupila v platnost. Na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí najdeme oddíl věnovaný ryze důchodové reformě14, kde MPSV zdůvodňuje realizaci reformy: „Dnešní důchodový systém je dlouhodobě ekonomicky neudržitelný. Populace stárne. Lidé se dožívají vyššího věku a prodlužuje se doba vyplácení důchodu. Nebude-li systém brzy reformován, mohou být vysoké náklady na důchody příčinou bankrotu státních financí. Proto je zapotřebí provést změny, díky nimž bude možné zajistit slušný důchod i příštím generacím.“ (MPSV 2013) Základní filosofie důchodové reformy vychází z návrhů Bezděkovy komise a Národní ekonomické rady vlády. Přesto v konečném návrhu dostalo prostor několik novinek. Nejvýraznější změnou je možnost dobrovolně se částečně vyvázat ze státního průběžného systému. Toto rozhodnutí lze vykonat do 35 let věku. Starší 35 let si pak mohli tuto možnost rozmyslet do konce června 2013. Vystoupení ze státního pojištění je nevratné. Účastníci si z prvního státního pilíře odnesou 3 procentní body, ke kterým povinně přidají dva procentní body z vlastního příjmu (ty za ně odvede zaměstnavatel) a budou si spořit ve fondovém

13

První pilíř představoval státem spravované povinné průběžně financované důchodové pojištění (PAYG). Druhý pilíř pak tvořilo dobrovolné soukromé připojištění se státním příspěvkem (Loužek 2013). 14 www.duchodovareforma.mpsv.cz

19

kapitalizačním pilíři (Důvodová zpráva k zákonu o důchodovém spoření 2011). V souvislosti s tímto převodem se můžeme setkat s termínem opt-out. Česká republika zdaleka není první zemí s možností fondového spoření. Vláda mohla při práci na nové podobě důchodového systému využít poznatků ze zahraničí, kde už mají s podobným typem spoření zkušenosti. V porovnání s Polskem, Slovenskem a Maďarskem je však stanovený pětiprocentní podíl soukromého spoření poměrně nízký (Coman 2011). Každá penzijní společnost musí zájemcům nabídnout čtyři typy spoření. Ti se budou moci vybrat podle toho, jaké riziko jsou ochotni podstoupit a jaké jsou cíle jejich spoření. „Bude se jednat o fond státních dluhopisů, konzervativní, vyvážený a dynamický fond. Fond státních dluhopisů bude investovat výhradně do státních dluhopisů České republiky, případně do přesně určených dluhopisů dalších zemí Evropské unie nebo OECD.“ (Důvodová zpráva k zákonu o důchodovém spoření 2011: 3) Celkový důchod budou pojištěnci dostávat až ze tří zdrojů, podle toho, do jakých pilířů se rozhodnou zapojit. V rámci prvního pilíře bude výplatu a fungování systému spravovat Česká správa sociálního zabezpečení, druhý pilíř bude v kompetenci životních pojišťoven. Ve třetím pilíři pak budou zájemci čerpat úspory z penzijních fondů. Ve druhém pilíři navíc bude možné čerpat dávky třemi způsoby (Loužek 2013): 1.) doživotní renta, která zaniká s úmrtím klienta 2.) doživotní renta s tříletou pozůstalostní penzí 3.) renta s minimálně dvacetiletým trváním, po úmrtí příjemce přechází na dědice Významnou odlišností druhého a třetího pilíře důchodového systému je skutečnost, že k penězům ve druhém pilíři se klient dostane nejdříve ve chvíli dovršení věkové důchodové hranice, respektive ve chvíli přiznání starobního důchodu ve státním systému. Ve třetím pilíři je kromě jednorázového vyrovnání možné využít za určitých podmínek tzv. předdůchodů, kdy klient může čerpat rentu už pět let před dosažením věkové hranice pro odchod do důchodu. V současné době už můžeme také říci, že účast ve druhém a třetím pilíři zdaleka nedosahuje vládou očekávaných hodnot. Tehdejší vládní prognózy byly v porovnání se skutečností velmi optimistické, je však nutné vzít v úvahu momentálně obecně nízký zájem o fondové spoření, který je částečně způsoben zkušenostmi ze zahraničí. Navíc platí, že účast ve fondech se nejvíce vyplatí vysokopříjmovým kategoriím obyvatel. Čím vyšší příspěvky do fondu klient vloží a čím déle spoří, tím je fondové spoření výhodnější (Loužek 2013). 20

Důsledkem tedy je, že zatímco například v Maďarsku dobrovolně vstoupilo do fondového spoření 50 % ekonomicky aktivních občanů (Schneider 2009), v České republice je po více než ročním fungování počet účastníků hluboko za očekáváním. Ve druhém pilíři začalo v prvním roce spořit téměř 82 tisíc lidí, v současnosti zde mají uloženo necelých 350 milionů korun. Do třetího pilíře loni vstoupilo 91 tisíc klientů, kteří do fondů vložili 1,27 miliardy korun (Mašek 2014). Výnosy z fondů ve druhém pilíři penzijního systému navíc ve většině případů nepokryly ani inflaci, jejíž loňská průměrná míra dosahovala 1,4 procenta (Francová 2014). Pozitivnějšímu vnímání penzijního systému nepřispělo ani stanovisko nastupující vlády v čele s ČSSD, která už před volbami slibovala zrušení či omezení druhého pilíře nového systému. Zároveň se po celou dobu k reformě společně s představiteli KSČM vyjadřovala kriticky. Podle ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové-Tominové plánuje ČSSD zrušit druhý pilíř v roce 2016. Zároveň chce strana více podpořit třetí pilíř penzijního systému (Mašek 2014).

2.4 ČASOVÁNÍ ODCHODU DO STAROBNÍHO DŮCHODU V souvislosti se stárnutím populace nabývá na aktuálnosti také problém časování odchodu do starobního důchodu. Sociální politika státu v současné době směřuje k prodlužování věkové hranice pro odchod do starobního důchodu. Rozhodování seniorů o opuštění ekonomicky aktivní etapy života je poměrně silně ohraničeno byrokratickými podmínkami. Obvykle je klíčovým měřítkem nároku na starobní penzi věk jedince (případně v kombinaci s dalšími podmínkami, např. počet dětí u žen apod.). V České republice je pak nárok na výplaty dávek starobního důchodu kromě výše zmíněného podmíněn potřebnou dobou pojištění. Na jednu stranu je poměrně striktní nastavení pravidel ze strany státu nezbytné pro to, aby byl státní úřednický aparát schopný provozování takového systému vykonávat. Na druhé straně se ze strany odborníků ozývají hlasy, že by bylo vhodné posuzovat nárok na odchod do penze individuálně. V takovém případě by bylo možné zohlednit životní situaci jedince objektivněji a na základě dalších ukazatelů kromě dosaženého věku a doby pojištění. Nejen u seniorů se při stejném věku může výrazně lišit zdravotní stav, fyzická i psychická kondice nebo sociální situace. Tyto a další okolnosti ovlivňují schopnost jedince setrvat na pracovním trhu déle, nebo naopak zapříčiňují potřebu předčasné penze. Individuálnější posuzování by pak mohlo

21

zefektivnit celý systém v souladu s trendem zvyšování věkové hranice pro odchod do důchodu. Kromě podmínek nastavených státem však při rozhodování o odchodu do penze hrají roli i osobní aspekty seniorů. Příkladem může být fyzický a zdravotní stav, nezaměstnanost nebo rodinná situace (Vidovićová 2013). Ladislav Rabušic ve své studii pak poukazuje na zajímavý fakt, že přestože se v devadesátých letech výrazně zvyšovala naděje dožití české populace, tato nevykazovala ochotu připustit zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu. Zároveň se zdá, že česká populace tíhne k preferenci raného odchodu do penze (Rabušic 2004).

2.4.1 Výběrové šetření mezi osobami ve věku 55-65 let V následujícím textu se pokusím shrnout problematiku časování odchodu do starobního důchodu na základě analýzy výsledků výběrového šetření realizovaného na vzorku osob z věkové kategorie 55-65 let (Vidovićová 2013).15 Autoři studie zde nahlížejí na starobní důchod jako na „… individualizovanou životní událost, která je predeterminována (neboť vůči nim v čase následná) jak strukturálními podmínkami, jako jsou legislativní pravidla, ekonomická situace, míry nezaměstnanosti apod., tak (kvazi-) individuálními aspekty, jejichž výskyt, důležitost a preferované způsoby řešení se mohou mezi jedinci, resp. mezi nejvýznamnějšími sociálně-demografickými skupinami lišit.“ (Vidovićová 2013: 2) Na základě dat získaných agenturou v roce 200616 pak přibližují problematiku časování odchodu do penze právě z pohledu zkoumané věkové kategorie a zaměřují se na váhu strukturálních aspektů a individuálních preferencí. Dále porovnávají, co od důchodu očekávají budoucí penzisté a jak tento přechod hodnotí ti, kteří si jím již prošli. Zkoumaná kategorie není spojena pouze podobným datem narození. Její členové mají společné i to, že významné události své země zhruba od poloviny minulého století prožívali v podobném věku. Vyrůstali v poválečném Československu, ve kterém se k moci dostala Komunistická strana. I pod vlivem sovětského bloku směřovala země k pozvolné liberalizaci. Tyto tendence však byly v roce 1968 potlačeny invazí sovětských vojsk a armád zemí Varšavské smlouvy. V tomto období bylo členům souboru mezi 17 a 27 lety. Další významný

15

Vzhledem k datu konání výběrového šetření se jedná o věkovou kohortu narozenou mezi lety 1941 a 1951 (Vidovićová 2013). 16 Jedná se o výzkum prostřednictvím kvantitativního dotazníkového šetření na vzorku 1063 respondentů. Data sesbírala agentura SC&C na přelomu června a července v roce 2006 pomocí kvótního výběru. Vykonavatelé dosáhli návratnosti 72 % (Vidovićová 2013).

22

milník v podobě sametové revoluce a převratu následoval v roce 1989. Respondenti byli o dvacet let starší, politické, ekonomické a společenské změny sledovali na přelomu čtvrtého a pátého desetiletí svého života, kdy už dávno živili vlastní rodiny. V devadesátých letech pak pocítili tlak zaměstnavatelů, kteří pomalu začínali preferovat mladší a perspektivnější ročníky se zkušenostmi, o které byli dřívější generace ochuzeny. I z toho důvodu čelí na přelomu tisíciletí rostoucí nezaměstnanosti vyšších věkových skupin a jsou v tomto ohledu prvními s podobnou zkušeností. Velmi často se uchylují k odchodu do předčasné penze. Autoři výzkumu si dovolují nazvat sledovanou kohortu jako tranzitivní. Nejen proto, jakými společenskými změnami si respondenti prošli nebo jim přihlíželi, ale také pro jejich aktuální životní pozici. V nadcházejících letech je čekají zdravotní i fyzické změny, budou vstupovat do nových sociálních rolí a ty staré opouštět, například v oblasti zaměstnání nebo rodiny (Vidovićová 2013).

2.4.2 Hodnocení přechodu do starobního důchodu Nejprve přejdu k otázce hodnocení přechodu od ekonomicky aktivní etapy života do starobního důchodu od důchodců a těch, které tento přechod teprve čeká. Autoři studie soubor rozdělili na dvě části – starobní důchodce a nedůchodce. Co se týče charakteristik jednotlivých členů, pak se mezi důchodci logicky nachází lidé s vyšším věkovým průměrem, je zde více žen a v důsledku příjmu převážně z dávek starobní penze mají nižší příjmy než nedůchodci. Podle odpovědi na přímou otázku (bez ohledu na to, zda jsou oficiálně v důchodu) je mezi dotazovanými 46 % pracujících. Platí, že pracují častěji lidé s vyšším vzděláním obývající větší města a mající pochopitelně vyšší příjmy (v porovnání s ostatními členy souboru). Překvapující není ani skutečnost, že s rostoucím věkem klesá procento pracujících. Obecně podle vybraného vzorku pracují častěji muži než ženy ve stejném věku (což je dáno nižší věkovou hranicí pro odchod do důchodu a možnost odečíst si další roky za každé dítě v případě žen). S rostoucím věkem se však podíly pracujících podle pohlaví vyrovnávají. Zatímco tak například v 56 letech pracuje 88 % mužů a 72 % žen, u o čtyři roky starších respondentů klesá podíl pracujících zhruba na polovinu (45 % mužů a 35 % žen). V 65 letech pak pracuje 13 % mužských a 15 % ženských dotazovaných.

23

Pomineme-li nejprve příslušnost jedinců ke skupinám a vezmeme-li v úvahu celý soubor, pak třetina respondentů hodnotí odchod do starobního důchodu jako radostnou a dlouho očekávanou událost, třetina jako okolnostmi vynucenou událost a třetina ji bere jako neutrální záležitost. Pouze pro 4,5 % dotazovaných je odchod do penze něčím ryze nepříjemným (Vidovićová 2013). Můžeme však pozorovat rozdíl mezi hodnocením stávajících důchodců a důchodců budoucích. Budoucí důchodci jsou o poznání optimističtější, když odchod do důchodu označují jako radostnou událost, na kterou se dlouho těší, ve 40 %. Stávající důchodci se tak vyjadřují pouze ve 33 %.17 U stávajících důchodců pozorujeme radostné hodnocení ve všech vzdělanostních kategoriích přibližně vyrovnané, u těch budoucích lze pozorovat jisté rozdíly. O poznání více se na penzi těší lidé s nižším vzděláním (základní vzdělání a vyučení), vysokoškoláci se pak nejčastěji uchylují k hodnocení odchodu do důchodu jako nepříjemný zážitek. Podobný vztah existuje v oblasti předchozího zaměstnání. Čím kvalifikovanější pozici respondent zastával, tím negativněji se staví k odchodu do penze. Očekávání penze je zároveň podle subjektivního hodnocení jedinců závislé na spokojenosti v zaměstnání. Platí, že čím menší spokojenost vyjadřoval dotyčný se svojí pracovní pozicí, tím radostněji očekával přechod do penze.

2.4.3 Časování odchodu do důchodu a okolnosti, které hrají roli V úvodu této kapitoly jsem připomínal legislativou stanovené podmínky odchodu do starobního důchodu. Z odpovědí ze vzorku dotazovaných starobních důchodců však vyplývá, že na základě těchto stanovených pravidel odešlo do penze pouze 56 % z nich. 31 % důchodců odešlo do důchodu dříve, 13 % pak později, než určují podmínky. Zároveň nebyla zaznamenána závislost na pohlaví, příjmu nebo vzdělání dotyčných. Ve skupině budoucích důchodců byl průměrný plánovaný věk odchodu do důchodu 61 let. Za zajímavý lze považovat rozdíl v plánování předčasného odchodu do důchodu, kdy se pro něj v této skupině vyslovilo pouze 5 % dotázaných (oproti 31 % „předčasných“ důchodců). 40 % plánuje odejít podle podmínek v zákoně, 5 % očekává pozdější odchod do důchodu. Velký počet respondentů ve skupině budoucích důchodců (32 %) ještě není rozhodnutý, 14 % neví a 3 % nechtějí do penze odejít nikdy.

17

V souvislosti s tímto trendem se můžeme setkat například s tzv. „českým důchodovým paradoxem“ (Rabušic 2004).

24

Nyní přejděme k okolnostem, které vstupují do rozhodování o odchodu do starobního důchodu. Pomineme-li rozdělení na důchodce a nedůchodce, označovali respondenti nejčastějšími faktory následující možnosti:



zákon, podle kterého už na to mám věk (56 %)



zdravotní stav (36 %)



tlak zaměstnavatele (19 %)



psychická únava (17 %)



možnost získat peníze z důchodového systému a přitom dále pracovat (17 %)



nezaměstnanost, ztráta zaměstnání (16 %)18

Všichni dotazovaní měli také možnost odpovědět na otevřenou otázku na další okolnosti, které hrály nebo hrají roli při odchodu do starobního důchodu. Jinými slovy, respondenti měli uvést tzv. push a pull faktory, které je přiměly uspíšit nebo oddálit odchod do penze. Zde se často objevovaly odpovědi jako únava, nemoc, invalidita, nezaměstnanost nebo možnost využít zákonem umožněný odchod do starobního důchodu. Dále senioři uváděli rodinné důvody (například potřeba starat se o nemocného rodinného příslušníka) nebo finanční motivace (pozitivní například v podobě odstupného, nebo naopak negativní pro živnostníka, který by pokračováním činnosti přišel o část důchodu). Autoři z těchto dat vyvozují, „… že (před-)seniorská populace se o důchodu nerozhoduje unisono, ale že při svém rozhodování volí různé strategie v závislosti na svém životním stylu a s ním spojených preferencích.“ (Vidovićová 2013: 6) Déle se autoři výzkumu podrobněji zajímali o faktory, které v hlavách respondentů ovlivňují časování odchodu do důchodu. Předložili respondentům několik možností a ti měli rozhodnout, které z nich je spíše přesvědčí odejít do starobního důchodu a které naopak pomohou k jejich setrvání v ekonomicky aktivní sféře. Jako faktory, které by přesvědčily stávající starobní důchodce k setrvání na pracovním trhu, uváděli nejčastěji:

18

Další možnosti volilo okolo 10 % dotazovaných: potřeba nějaké změny v životě, rodinné okolnosti, práce mě už přestala/přestane bavit. Nejméně často pak senioři označovali možnosti jako finanční okolnosti (5 %) a pracovní kolektiv (2 %) (Vidovićová 2013).

25



mé děti potřebovaly finanční výpomoc (36 %)



snížila by se výše důchodu (34 %)



zvýšily se mi náklady na bydlení (31 %)



zvýšil se zákonem stanovený věk odchodu do důchodu o 1 rok (23 %)



měl/a výborný pracovní kolektiv (21 %)19

Jak je patrné z odpovědí respondentů, ačkoli se na prvních příčkách nejčastěji zmiňovaných faktorů objevují finanční motivace, rozhodování o odchodu do penze zdaleka není jen záležitostí peněz. Sociální politika státu musí velmi citlivě projektovat změny s ohledem například na rozdílné tendence u žen a mužů nebo odlišnosti mezi jedinci s nestejným vzděláním. V ideálním případě by se měla snažit maximálně usnadnit seniorům rozhodování o přechodu mezi pracovním trhem, svým pracovním místem a rodinou. Právě možným konfliktem mezi rodinou a zaměstnáním se zabývala Bettina Kubicek se svým kolektivem (Kubicek et al. 2010). Využili dat z longitudinálního výzkumu, který byl prováděn na vzorku více než deseti tisíc středoškolských absolventů z roku 1957 v americkém Wisconsinu. Data byla sbírána v roce 1957, 1975, 1993 a 2004. Ve své studii pak autoři zjistili, že kromě tradičních ekonomických důvodů je spokojenost v manželství jedním z nejsilnějších faktorů, který přispívá k rozhodnutí odejít do předčasného důchodu. Nejen nespokojenost v zaměstnání podle nich činí pro seniory důchod atraktivnější. „Skutečnost, že spokojenost v manželství působí silněji na předčasný odchod do důchodu než spokojenost v zaměstnání, naznačuje, že jedinci silněji tíhnou k odchodu do penze díky tomu, v co věří, že je čeká, než kvůli nespokojenosti se svojí současnou pracovní pozicí.“ (Kubicek et al. 2010) Starobní důchod tvoří v rámci české populace nezanedbatelnou čtvrtinu až pětinu celého života (Vidovićová 2013). V roce 2001 tvořil z celkového počtu přiznaných starobních důchodů podíl předčasných důchodů 58 %. V roce 2001 a 2004 byla legislativní úpravou možnost odchodu do předčasného důchodu omezena (Krebs 2010). V závěru studie autoři zmiňují tezi Blöndala a Scorpety, kteří tvrdí, že k prodloužení aktivní etapy života nepřispívají jen penalizace za dřívější odchod do důchodu, ale naopak může být

19

Jako další faktory důchodci uváděli možnost upravit si pracovní dobu nebo pracovní podmínky (20 %), problém s možností přivýdělku k důchodu (19 %) a možnost přejít do méně náročného zaměstnání (19 %) (Vidovićová 2013).

26

prospěšné motivační odměnění těch, kteří se rozhodnou na pracovním trhu setrvat (Vidovićová 2013).

3 METODY V následující části zopakuji cíle práce, které jsem již popsal v úvodní kapitole. Dále nastíním otázky a problémy, kterými se budu zabývat v analytické části bakalářské práce. Za důležité považuji shrnout, jakým způsobem jsem sbíral data a z jakých zdrojů jsem při práci vycházel.

3.1 CÍLE PRÁCE Hlavním úkolem analytické a interpretativní části bakalářské práce bude zpracovat přehled vývoje odchodů do starobních důchodů od roku 1990 do současnosti, a to s ohledem na demografický a sociálně politický vývoj v této oblasti za dané období. Dále se pak pokusím zformulovat stanovisko k výrokům, podle kterých je pozastavení nárůstu počtu starobních důchodců v posledních letech způsobeno jejich zvýšenou úmrtností. Kladu si tak za cíl uvést na pravou míru informace o vývoji úmrtnosti seniorů. Na základě analýzy dostupných dat nastíním vývoj počtu vyplácených důchodů a jeho souvislost s demografickým vývojem populace po roce 1990.

3.2 VÝZKUMNÉ OTÁZKY Jedním z hlavních úkolů bakalářské práce je zjistit, zda je snížení počtu seniorů odcházejících do starobních důchodů v posledních letech způsobeno jejich zvýšenou úmrtností. Na základě demografických dat zpracuji přehled vývoje úmrtnosti seniorů. Zkombinuji čísla se statistickými daty a nastíním souvislost tohoto vývoje s odchody do starobního důchodu. Soustředit se budu také na vývoj počtu vyplácených a přiznaných důchodů od roku 1990.

-

Jak se po roce 1989 vyvíjela úmrtnost seniorů v České republice?

-

Jak se v porevolučním období vyvíjel počet vyplácených starobních důchodů?

-

Je snížení počtu seniorů odcházejících do starobních důchodů v posledních letech způsobeno jejich zvýšenou úmrtností?

27

3.3 SBĚR A PRÁCE S DATY V následující kapitole bakalářské práce budu, podobně jako v teoretické části, čerpat z dostupné literatury, výsledků a dat z již realizovaných relevantních výzkumů v České republice. Významný zdroj dat představují především statistické archivy Českého statistického úřadu a České správy sociálního zabezpečení, dále pak ročenky a jiné výstupy Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS). Podrobné údaje o starobních penzích mi na vyžádání poskytla Česká správa sociálního zabezpečení. Důležitou fází práce bude analýza výstupů výzkumů a sekundární analýza shromážděných demografických dat a statistických údajů o odchodech do starobního důchodu. Tato demografická data za období od roku 1990 zkombinuji s daty o odchodech do důchodu. Výsledky interpretuji a svoji snahu budu směřovat k zodpovězení hlavních otázek práce týkajících se úmrtnosti seniorů, legislativních změn a dalších okolností ovlivňujících počet seniorů odcházejících do starobního důchodu.

4 ANALÝZA A INTERPRETACE DAT V této části práce nejprve představím data o vývoji počtu přiznaných starobních důchodů, vyplácených starobních důchodů nebo o trendech v úmrtnosti seniorů. Následně budu tato data zasazovat do kontextu legislativních změn v sociální a důchodové politice České republiky a interpretovat výkyvy v souvislosti s demografickými změnami v české populaci po roce 1990.

28

4.1 VÝVOJ ROČNÍHO POČTU PŘIZNANÝCH STAROBNÍCH DŮCHODŮ PO ROCE 1990

Graf 4: Roční počet nově přiznaných starobních důchodů po roce 1990

Zdroj dat: ČSSZ

Roční počet nově přiznaných starobních důchodů se po roce 1990 neubíral stále k vyšším číslům, jak by leckdo mohl očekávat podle trendu stárnoucí populace. Pravdou je, že v prvních porevolučních letech podle dat České správy sociálního zabezpečení počet nových starobních důchodců osciloval okolo počtu sto tisíc. Od roku 1991 pak číslo spíše klesalo, s výjimkou roku 1995, až na úplné minimum devadesátých let, a to na necelých 61 tisíc v roce 1996. Následujících šest let představovalo další vlnu nárůstu přiznaných důchodů nad sto tisíc a v zápětí poklesu na 60 tisíc v roce 2002. V tomto roce byl počet 60 383 nových starobních důchodců vůbec nejnižší v novodobé české historii. V roce 2003 však nastal trend neustálého růstu počtu nově přiznaných starobních důchodů. Jedinou výjimkou byl rok 2005. Vzrůstající tendence trvala celkem devět let. Nárůst se zastavil až v roce 2011 na historickém maximu téměř 165 tisíc nových starobních důchodců. Oproti roku 2002 byl počet nově přiznaných starobních důchodů bezmála trojnásobný. 29

V následujícím roce 2012 se však nárůst nejen zastavil, nýbrž se meziročně propadl téměř na polovinu (86 tisíc). Jen nepatrně se počet nově přiznaných starobních důchodů lišil o rok později v roce 2013. Co se týče rozdílu mezi pohlavími, lze identifikovat jisté odlišnosti a změny. Zatímco do roku 2007 převažovaly mezi novými starobními důchodci ženy, od roku 2008 se poměr obrátil ve prospěch mužů. Kromě roku 2011 jsou posledních šest let v tomto ohledu ve většině zástupci mužského pohlaví. Od roku 1996 mohou občané využít možnosti odejít do předčasného důchodu.

20

V této

kategorii můžeme pozorovat nejvýraznější změnu v letech 2010 a 2011. V těchto letech se meziročně zdvojnásobil počet přiznaných předčasných starobních důchodů (z 39 tisíc na 80 tisíc). To se výrazně podepsalo na celkovém vývoji počtu přiznaných starobních penzí. Podrobněji se budu tomuto jevu věnovat v kapitole o zdůvodnění a vysvětlení změn. Od roku 2010 na základě legislativní změny dochází v době dovršení věkové hranice s nárokem na starobní penzi k transformaci dosavadního invalidního důchodu na klasický starobní důchod. Od počátku se roční počet takto transformovaných penzí pohybuje okolo deseti tisíc.

20

Neplést s předdůchody, viz kapitola 2.3.2.2 Velká důchodová reforma a současné principy fungování důchodového systému, str. 16 (také Sovová 2014)

30

4.2 VÝVOJ POČTU VYPLÁCENÝCH STAROBNÍCH DŮCHODŮ PO ROCE 1990

Graf 5: Celkový počet vyplácených starobních důchodů po roce 1990

Zdroj dat: ČSSZ

Jak jsem shrnul v předchozí kapitole, v oblasti nově přiznaných starobních důchodů můžeme v průběhu porevolučních let pozorovat různé vlny meziročních nárůstů a úbytků. Celkový počet starobních důchodců však takové změny nepoznamenaly. Po sametové revoluci zjistíme při pozorování pouze čtyři výjimky, kdy celkový počet vyplácených starobních penzí nevzrostl21. Navíc ani v těchto případech nebyl úbytek příliš významný: v roce 1994 sledujeme pokles asi pět tisíc lidí, v roce 1996 také asi šest tisíc, v roce 2002 patnáct tisíc a konečně v roce 2013 asi o tisíc lidí. V roce 1989 čítal počet starobních důchodců v České republice 1 706 582. O 24 let později, v roce 2013, narostl počet těchto osob na 2 340 321. V tomto období se tedy zvýšil počet vyplácených starobních penzí v České republice o 634 tisíc.

21

Do celkového počtu vyplácených důchodů započítávám také poměrné penze přiznané na základě zákona č. 100/1988 Sb.

31

Od počátku také v populaci starobních důchodců přetrvává výrazná početní dominance žen. V roce 2013 v České republice žije 887 tisíc starobních penzistů mužského pohlaví, asi 1 453 tisíc pohlaví ženského. Poměr pohlaví mezi starobními důchodci je asi 38 % mužů a 62 % žen. Poměrně výrazný nárůst můžeme zaznamenat v kategorii předčasných důchodů. Jak jsem zmínil v předchozí kapitole, možnost odejít do předčasného důchodu mají občané od roku 1996. První rok tuto příležitost využilo necelých jedenáct tisíc lidí. Zájem o předčasnou penzi rychle rostl a v roce 2000 již Česká správa sociálního zabezpečení vyplácela téměř 176 tisíc dávek tohoto typu důchodu. Trvalý růst pokračoval i nadále, v roce 2013 již v České republice žije 543 tisíc předčasných důchodců. Z celkového počtu vyplácených dávek starobní penze tvoří předčasné důchody již 22 % (Česká správa sociálního zabezpečení 2013). Z dostupných dat také můžeme zjistit celkový počet vyplácených starobních penzí, které vznikly transformací invalidního důchodu v důchod starobní v době dosažení věkové hranice nutné pro nárok na starobní penzi. V roce 2010, odkdy tento systém transformace funguje, bylo vypláceno 108 tisíc takových dávek, do roku 2013 se pak tento počet zvýšil o dva tisíce.

4.3 VÝVOJ A TRENDY V ÚMRTNOSTI SENIORŮ PO ROCE 1990 Po roce 1985 docházelo v České republice k významným demografickým změnám s pozitivními dopady na české obyvatelstvo, zejména v oblasti zdravotní péče, prevence a celkového zdravotního stavu. Nejvíce se přitom na celkovém zlepšení podílely starší kategorie populace. Úmrtnost se u mužského pohlaví mezi roky 1985 a 2000 nejvíce zlepšila ve věkové skupině 55-79 let. U žen se podobně zlepšovala naděje dožití, nejvýrazněji ve věkové skupině 60-84 let. Tyto změny, doprovázené snížením kojenecké úmrtnosti, pomohly České republice zařadit se mezi země s nízkou úrovní úmrtnosti. Česká republika tak dosáhla čísel srovnatelných s ostatními evropskými zeměmi, přestože oproti nim přišly demografické změny až o 20 let později (Rychtaříková 2004). Pro ilustraci vývoje demografického stavu populace seniorů v České republice po roce 1990 jsem jako hlavního ukazatele zvolil míru úmrtnosti podle věku. „Je zřejmé, že intenzita úmrtnosti je v každém věku jiná, starší lidé mají větší pravděpodobnost úmrtí než mladší. Úmrtnost je kromě zdravotních příčin a úrazů především vlivem věku. Počet osob, které jsou vystaveny riziku úmrtí v jednotlivých skupinách populace, je také rozdílný. (…) Z toho 32

vyplývá, že vhodnější charakteristikou pro zkoumání úmrtnosti je míra úmrtnosti podle věku …“ (Vaňo, Jurčová, Mészáros 2003: 51) Dále pak využiji části úmrtnostních tabulek a zmapuji vývoj střední délky života, respektive naděje dožití podle věku u seniorů. Shrnu také celkový počet zemřelých podle věku v jednotlivých letech. Na základě účelů této práce jsem pro analýzu zvolil věkové skupiny 50 let a starší. Právě tyto věkové kategorie se mohly od devadesátých let objevit mezi žadateli nebo příjemci starobní penze.

4.3.1 Míra úmrtnosti podle pohlaví a věku Míra úmrtnosti podle věku se, podobně jako další demografické ukazatele, nezanedbatelně liší u mužů a žen. Proto je tato charakteristika prezentována pro každé pohlaví zvlášť. Míra úmrtnosti podle věku (jinak také specifická míra úmrtnosti) je „… počet zemřelých v dané věkové skupině, připadající na 1000 obyvatel středního stavu ve stejné věkové skupině. Obdobně jako jiné míry podle věku může být udávána pro jakkoli kumulované věkové skupiny.“ (Český statistický úřad 2001)

33

Graf 6: Vývoj míry úmrtnosti podle věku po roce 1990 pro věkové kategorie 50-54, 6569 a 80-84 let (muži)

Zdroj dat: ČSÚ

Při pohledu na graf a tabulku úmrtnosti podle věku u mužů lze říci, že ve všech námi pozorovaných věkových skupinách tento údaj klesá. V porovnání se zbytkem populace se právě nejstarší kategorie vyznačují výrazným zlepšením situace. Máme dostupná data do roku 2012 a můžeme konstatovat, že v některých věkových kategoriích se u mužů ukazatel míry úmrtnosti podle věku snížil až na polovinu. Právě tak tomu bylo mezi lety 1990 a 2012 ve věkové kategorii 50-54 let, kdy úmrtnost klesla přesně na polovinu z 12,6 na 6,3 člověka na 1000 obyvatel této věkové kategorie. Dokonce i ve věkové skupině 80-84 let se počet zemřelých na 1000 obyvatel stejného věku dostal v roce 2012 pod hranici stovky. Hodnoty míry úmrtnosti přirozeně stoupají s rostoucím věkem. Zatímco ve zmíněné kategorii 50-54 let byla v roce 2012 míra úmrtnosti 6,3, o deset let starší skupina vykazovala úmrtnost téměř třikrát vyšší (17,4). Ve věkové skupině 70-74 let pak pozorujeme hodnotu 37,7 (oproti 68,9 v roce 1990), ve skupině 80-84 let 99,7 (oproti 162,1 v roce 1990). Nejvyšší míra úmrtnosti je přirozeně mezi nejstaršími obyvateli, v kategorii 85 let a více se snížila z 259,2 v roce 1990 na 193,5 v roce 2012 (Český statistický úřad 2013a).

34

Graf 7: Vývoj míry úmrtnosti podle věku po roce 1990 pro věkové kategorie 50-54, 6569 a 80-84 let (ženy)

Zdroj dat: ČSÚ

V případě žen se míra úmrtnosti podle věku vyvíjela podobným směrem. Ve všech námi sledovaných věkových skupinách došlo v tomto ohledu k velkému pokroku. V porovnání s muži však ženy vykazují výrazně nižší míru úmrtnosti, a to opět ve všech věkových skupinách. Nejvíce se počet zemřelých na 1000 obyvatel téhož věku u žen snížil ve věkových skupinách 65-69 a 70-74 let. V prvním případě to bylo z 22,6 v roce 1990 na 12,1 v roce 2012, v druhém pak z 38,5 (1990) na 20,1 (2012). Zajímavé je, že v porovnání mezi pohlavími měly ženy v některých věkových skupinách v roce 1990 lepší statistiku než muži v roce 2012. Z námi pozorovaných se konkrétně jedná o skupiny 50-54, 55-59, 60-64 a 65-69 let (Český statistický úřad 2013a).

4.3.2 Naděje dožití podle pohlaví a věku Podobně jako v předchozím případě, i tentokrát je nutné oddělit vývoj naděje dožití podle pohlaví.

35

Graf 8: Vývoj naděje dožití podle věku po roce 1990 pro věkové kategorie 50, 60, 70 a 80 let (muži)

Zdroj dat: ČSÚ

Ani vývoj naděje dožití není výjimkou a vykazuje od sametové revoluce trvalé každoroční zlepšení. V roce 1990 měli muži v padesáti letech věku naději dožití dalších 21,75 roku, šedesátníci 14,58 roku, sedmdesátníci 9,09 roku a osmdesátiletí 5,05 roku. Jak významně se statistiky v devadesátých letech zlepšovaly, můžeme ilustrovat na číslech o deset let novějších, tedy v roce 2000. Padesátiletí na tom byli téměř o tři roky lépe, zvýšení naděje dožití bylo v jejich věkové skupině nejvyšší. Šedesátiletým se naděje dožití zvýšila o asi 2,5 roku, sedmdesátiletým asi o 1,5 roku a osmdesátiletým o více než rok. Ještě markantněji působí rozdíl při uvedení čísel z roku 2012. U padesátiletých se naděje dožití vyšplhala na 27,2 roku, u šedesátiletých na 19,09 roku, u sedmdesátiletých na 12,45 roku a u osmdesátiletých na 6,97 roku (Český statistický úřad 2013b).

36

Graf 9: Vývoj naděje dožití podle věku po roce 1990 pro věkové kategorie 50, 60, 70 a 80 let (ženy)

Zdroj dat: ČSÚ

Celkové zvýšení naděje dožití je u žen ve stejném pozorovaném časovém úseku nepatrně nižší, než je tomu u mužů. Celkové zlepšení tedy u žen postupuje pomaleji, zato však dosahuje mnohem vyšších hodnot. Naděje dožití žen v roce 1990 je srovnatelná s nadějí dožití mužů v roce 2012. Při pohledu na nová čísla u obou pohlaví tak můžeme konstatovat, že ženy vycházejí ze srovnání mnohem lépe. V roce 2012 byla naděje dožití u padesátiletých žen téměř o pět let vyšší (32,1 roku) než u mužů, u šedesátiletých o čtyři roky (23,11), u sedmdesátiletých o 2,5 roku (14,94) a u osmdesátiletých o jeden rok (Český statistický úřad 2013b).

4.3.3 Celkový počet zemřelých podle věku Celkový počet zemřelých podle věku ve skutečnosti v zásadě odpovídá datům shrnutým v předchozích kapitolách.

37

Graf 10: Vývoj celkového počtu zemřelých podle věku po roce 1990 pro věkové kategorie 50-54, 65-69 a 80-84 let

Zdroj dat: ČSÚ

V současnosti platí, že čím vyšší věková skupina, tím více jejích členů umírá. Srovnatelná jsou čísla v kategorii 60-64 a 65-69 let. Trochu jinak tomu však bylo v roce 1990. Zatímco dnes je počet zemřelých nejvyšší ve skupině pětaosmdesátiletých a starších, tehdy nejčastěji umírali lidé v kategoriích 75-79 a 80-84 let. Nejstarší věková skupina je tak jedinou, ve které se počet zemřelých trvale zvyšuje (Český statistický úřad 2013d).

4.4 ZDŮVODNĚNÍ VÝVOJE POČTU DŮCHODCŮ A VYSVĚTLENÍ TRENDŮ V KONTEXTU LEGISLATIVNÍCH A DEMOGRAFICKÝCH ZMĚN V následující kapitole nastíním zdůvodnění výkyvů a trendů v porevolučním vývoji počtu vyplácených a přiznávaných starobních důchodů. Zaměřím se především na tři problémy. Prvním z nich je snížení počtu přiznaných (a v souvislosti s tím také celkového počtu vyplácených) starobních důchodů v roce 1996. Druhým případem je podobná tendence v roce 2002, tentokrát pokles na absolutní minimum nově přiznaných starobních penzí za rok (stejně jako v roce 1996 doprovázený poklesem celkového počtu důchodců). Třetím případem je 38

výrazný pokles nově přiznaných starobních důchodů a téměř zastavení nárůstu celkového počtu starobních důchodců v roce 2012 a 2013. Jak jsem uvedl na začátku této práce, na internetu se objevilo několik příspěvků týkajících se právě této situace (Chrtková 2013; Pernes 2013; Rada seniorů České republiky, o. s. 2013). V této části bych rád uvedl na pravou míru některé výroky, které autoři nedoložili demografickými či jinými daty a o jejichž pravdivosti lze pochybovat.

4.4.1 Rok 1996 Začněme prvním výkyvem ve vývoji vyplácených starobních důchodů v devadesátých letech, který nastal v roce 1996. Jak jsem již podrobněji popsal v předchozím shrnutí dat, v roce 1996 bylo nově přiznáno pouze necelých 61 tisíc starobních penzí. Meziročně nastal pokles o 20 tisíc přiznaných důchodů. Celkový počet starobních penzistů poklesl o šest tisíc a činil 1 797 tisíc jedinců. V roce 1996 totiž nabyla účinnosti nová legislativní úprava, která přinesla mnohé změny. Konkrétně se jedná o zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Zákonodárci schválili mimo jiné pružnou věkovou hranici, začátek zvyšování věkové hranice pro odchod do starobního důchodu, prodloužení rozhodného období pro zápočet výdělků (Krebs 2010). O plánovaných změnách se dlouho diskutovalo a obavy z nového systému a celkového zpřísnění podmínek určujících nárok pro odchod do důchodu se mohly podepsat na rozhodování jedinců, kteří o odchodu do penze přemýšleli.

4.4.2 Rok 2002 Další výrazný výkyv nastal o šest let později, v roce 2002. V porovnání s rokem předchozím poklesl počet nově přiznaných starobních důchodů o téměř 29 tisíc. Do celkového počtu starobních důchodců se to promítlo meziročním snížením o 15 tisíc příjemců na 1 908 tisíc. Jeden z důvodů mohl být demografického charakteru. Věkovou hranici pro nárok na starobní penzi dovršovali v té době lidé narození v období II. světové války, které zejména v mužské populaci nebyly tak silné jako ročníky následující. Snížený počet nově přiznaných starobních penzí však může stejně jako v předchozím případě souviset s připravovanými legislativními úpravami, které byly v tehdejším období projednávány. Při zkoumání dat o nově přiznaných důchodech si můžeme všimnout, že výrazný pokles nastal především v kategorii předčasných důchodů. Ze 45 tisíc, které byly přiznány v roce 2001, klesl jejich počet o rok později na 13 tisíc. V kategorii klasických (řádných) starobních penzí pozorujeme jen velmi mírný pokles. 39

V platnost totiž vešla novela zákona, která redukovala výši důchodu při předčasném odchodu do důchodu. Toto opatření mělo omezit výhodnost předčasného odchodu do penze. Další součástí novely pak bylo zvýšení zvýhodnění za práci i po dovršení věkové hranice pro odchod do důchodu bez pobírání důchodových dávek (Krebs 2010). Po minimu byla následující léta ve znamení pozvolného nárůstu přiznaných dávek předčasného důchodu, počtu z let okolo roku 2000 však bylo dosaženo teprve v roce 2009.

4.4.3 Rok 2012 Rok 2012 přinesl v oblasti nově přiznaných starobních důchodů velký propad. Oproti předchozímu roku klesl jejich celkový počet téměř na polovinu (ze 165 tisíc na 86 tisíc). Takový pokles znamenal skoro zastavení nárůstu počtu vyplácených starobních penzí, když počet jejich příjemců vzrostl pouze o tisíc. Na situaci zareagovala např. novinářka a blogerka Sofie Chrtková. Další text se objevil na internetových stránkách Rady seniorů České republiky, o. s. s odkazem na dokument svého předsedy Zdeňka Pernese. V příspěvcích se objevuje několik tvrzení, na které se nyní pokusím na základě dat kriticky reflektovat. „Jednou z příčin neobvyklého jevu je vysoká úmrtnost seniorů, která v loňském roce vzrostla o 20 000 osob.“ (Rada seniorů České republiky, o. s. 2013) Autor krátkého textu na internetových stránkách přičítá pozastavení růstu počtu příjemců starobních penzí meziročnímu zvýšení počtu zemřelých seniorů o 20 tisíc. Když se však podíváme na data o celkovém počtu zemřelých, zjistíme, že k takovému navýšení nedošlo. Text byl publikován v roce 2013, tudíž loňským rokem má autor na mysli rok 2012. V tomto roce se počet zemřelých podle dat ČSÚ meziročně mírně zvýšil pouze ve věkových skupinách 65-69, 70-74 a 85 let a starších. V první zmíněné skupině počet vzrostl asi o 500 zemřelých, ve druhé také o 500 a ve třetí o necelé dva tisíce. Celkově vzato se však počet zemřelých u českých seniorů mezi lety 2011 a 2012 významně neliší. Ani ÚZIS ve své výroční správě o zemřelých v České republice neinformuje o zvýšeném počtu úmrtí, naopak poukazuje na stav srovnatelný s předchozím rokem (ÚZIS 2013). Další podobné tvrzení uvádí ve svém příspěvku Sofie Chrtková. „Neměl by se ministr a lékař Heger starat spíše o to, proč mu umírá již o 20 % důchodců meziročně více, než vytvářet zástupný problém, jak to nandat kuřákům? “ (Chrtková 2013) Stejné výroky o 20% zvýšení 40

úmrtnosti u seniorů opakuje autorka ve svém textu několikrát, jednou pak cituje předsedu RSČR Zdeňka Pernese. Při opětovném pohledu na data, ať už na celkový počet zemřelých podle věku, nebo na míry úmrtnosti podle věku, můžeme konstatovat, že k takovému zvýšení nedošlo. Ve všech věkových skupinách seniorů se míra úmrtnosti snižuje, s výjimkou nejstarší skupiny 85 let a starších. Zde se však jedná o nárůst maximálně v řádu jednotek procent, který je kompenzován celkovým snižováním míry úmrtnosti. Vyšší úmrtnost seniorů, kterou autoři v textu zmiňují, by se tak teoreticky mohla týkat pouze nejstarší skupiny pětaosmdesátiletých a starších. Tam je nárůst způsoben tím, že se celkově prodlužuje střední délka života a čeští senioři tak umírají starší. Jedinci, kteří by dříve umírali například po sedmdesáti letech, se dožívají stále vyššího věku. Nárůst míry úmrtnosti v nejstarší věkové skupině je tak doprovázen snižováním míry úmrtnosti v předcházejících věkových skupinách. Nyní tedy k vysvětlení poklesu počtu nově přiznaných starobních penzí a pozastavení nárůstu počtu celkově vyplácených dávek. Příčiny je nutné opět hledat v legislativních změnách. Na řadu měla přijít dlouhou dobu diskutovaná, připravovaná a projednávaná důchodová reforma. Mnoho lidí tak dříve či později před hranicí důchodového věku přistoupilo k odchodu do předčasného důchodu, který pro ně byl řešením obav a nejistoty z nového penzijního systému. V roce 2011 se zájem o předčasné důchody enormně zvýšil (Sovová 2013). V porovnání s předchozím rokem 2010 více než dvojnásobně. To se podepsalo na následném propadu zájemců o starobní důchod v roce 2012. Mnoho z těch, kteří by za normálních okolností teprve na důchod čekali, se rozhodli pro předčasnou penzi a dávky už pobírali. Obavy z legislativních změn však nemusí být jediným důvodem odchodu do předčasné penze. Kromě celkové obliby předčasných důchodů u českých seniorů se na vyšším počtu zájemců podepsala také ekonomická krize. Mnoho lidí přišlo o práci a pro starší ročníky je sehnání nového zaměstnání ještě obtížnější. Vyšší nezaměstnanost a neochota zaměstnavatelů přijímat lidi tohoto věku přiměje seniory k opuštění pracovního trhu a požádání o předčasný důchod i za cenu toho, že vyplácená dávka jim bude trvale snížena (Bouc 2010).

41

ZÁVĚR Ve své práci jsem zmapoval vývoj počtu vyplácených důchodu v perspektivě demografických změn a sociální politiky v České republice. V první části jsem se zaměřil na základní demografické trendy české populace od devadesátých let po současnost. Shrnul jsem legislativní vývoj důchodového systému a hlavní změny, které byly v této oblasti po sametové revoluci provedeny. Na základě studií vycházejících z dat realizovaných výzkumů především v České republice, ale i ve Spojených státech, jsem prezentoval hlavní faktory, které u seniorů ovlivňují rozhodnutí o odchodu do důchodu. V analytické části jsem zkombinoval demografická data s údaji o počtu přiznaných a vyplácených starobních důchodů od roku 1990. Zaměřil jsem se přitom na výkyvy, které můžeme ve vývoji počtu přiznaných a vyplácených starobních důchodů pozorovat. Jedním z hlavních východisek práce přitom byly internetové články hlasitě upozorňující na zvýšenou úmrtnost seniorů v České republice. Na základě rešerše výše zmíněných textů a analýzy dat o důchodech v souvislosti s demografickými daty a legislativními změnami jsem dospěl k závěru, že některá tvrzení uváděná v článcích se nezakládají na pravdě. V seniorské populaci nedošlo v posledních letech ke zvýšení počtu zemřelých, statistické údaje o zemřelých se meziročně významně nemění. V kontextu kritické reflexe článků jsem se soustředil na data zejména v letech 2011 a 2012, podle předběžné zprávy ÚZIS však ani v loňském roce nedošlo ke změnám (ÚZIS 2014). V oblasti časování odchodu do starobního důchodu lze u českých seniorů sledovat vysokou oblibu v předčasných starobních důchodech. Ani letošní rok není v tomto ohledu výjimkou (Tryner 2014). V posledních letech se na tendenci předčasně odejít do penze projevila horší ekonomická situace, v důsledku které mnoho lidí přišlo o práci. Předčasný důchod byl tak často řešením nelehké situace jedince na pracovním trhu. Už mnohem dříve však senioři navzdory prodlužující se střední délce života neprojevili ochotu podpořit zvýšení hranice pro odchod do penze. Velkou měrou se na vývoji počtu přiznaných a vyplácených starobních důchodů projevují legislativní změny. Příkladem mohou být popisované roky 1996 a 2002, nejvýrazněji je pak tento faktor znatelný v roce 2012. Senioři v obavě před připravovanou důchodovou reformou a zaváděním nových legislativních opatření hojně využili možnosti odejít do penze předčasně. Meziročně tak v roce 2012 narostl počet nově přiznaných předčasných starobních důchodů 42

dvojnásobně. Následkem toho o rok později počet nově přiznaných důchodů rapidně klesl, což se projevilo na pozastavení růstu počtu celkově vyplácených starobních penzí.

43

BIBLIOGRAFIE Bartoňová, D. et al. 2010. Demografická situace České republiky: proměny a kontexty 19932008. Praha: Sociologické nakladatelství. Bouc, F. 2010. Jak Češi řeší krizi? Předčasným odchodem do důchodu. [online] [cit. 22. 4. 2014] Dostupné z: http://byznys.lidovky.cz/jak-cesi-resi-krizi-predcasnym-odchodem-doduchodu-fs4-/moje-penize.aspx?c=A100214_204325_ln_domov_kim Coman, E. E. 2011. „Notionally Defined Contributions or Private Accounts in Eastern Europe: A Reconsideration of a Consecrated Argument on Pension Reform.“ Comparative Political Studies 44, č. 7, s. 884-909. Česká správa sociálního zabezpečení. 2013. Podíl předčasných starobních důchodů z celkového počtu starobních důchodů činil 22 %. [online] [cit. 22. 4. 2014] Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/media/tiskove-zpravy/tiskove-zpravy-2013/2013-0313-podil-predcasnych-starobnich-duchodu-z-celkoveho-poctu-starobnich-duchodu-cinil22.htm Český statistický úřad. 2001. Příručka demografické statistiky pro potřebu oblastních statistických orgánů. [online] [cit. 22. 4. 2014] Dostupné z: http://www.czso.cz/cz/cisla/0/02/020100/zemreli.htm Český statistický úřad. 2013a. Míry úmrtnosti podle pohlaví a věku v letech 1930-2012. [online] [cit. 22. 4. 2014] Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/8E00179811/$File/4032130802.pdf Český statistický úřad. 2013b. Naděje dožití (střední délka života) v letech 1920–2012. [online] [cit. 22. 4. 2014] Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/8E00179823/$File/4032130806.pdf Český statistický úřad. 2013c. Projekce obyvatelstva České republiky (Projekce 2013). [online] [cit. 26. 3. 2014] Dostupné z: www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/A6003061EE/$File/402013u.pdf Český statistický úřad. 2013d. Zemřelí podle pohlaví a věku v letech 1930–2012. [online] [cit. 26. 4. 2014] Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/8E00179845/$File/4032130801.pdf Důvodová zpráva k zákonu o důchodovém spoření. 2011. [online] [cit. 26. 3. 2014] Dostupné z: http://www.asocr.cz/addons/files/navrhy-zakonu/2011/110608duvodo4a.pdf Francová, P. 2014. První rok druhého pilíře: Nezájem a málo peněz. Většina fondů nepřekonala inflaci. iHNed.cz. [online] [cit. 26. 3. 2014] Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-61650570-prvni-rok-druheho-pilire-nezajem-amalo-penez-vetsina-fondu-neprekonala-inflaci Gregorová, Z. 1998. Důchodové systémy. Brno: Masarykova univerzita. Chrtková, S. 2013. Sofie Chrtková: Meziročně se zvýšila úmrtnost důchodců o 20 %. [online] [cit. 26. 3. 2014] Dostupné z: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/SofieChrtkova-Mezirocne-se-zvysila-umrtnost-duchodcu-o-20-266726 Krebs, V. 2010. Sociální politika. Praha: Wolters Kluwer ČR. 44

Kubicek, B., Hoonakker, P., Korunka, Ch., Raymo, J. M. 2010. Work and Family Characteristics as Predictors of Early Retirement in Married Men and Women. Research on Aging, č. 32, s. 467-498. Loužek, M. 2013. Důchodová reforma. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky. Loužek, M. 2013. „Důchodová reforma v ČR po roce 2010.“ FÓRUM sociální politiky, č. 2/2013, s. 10-17. Mašek, F. 2014. Češi už mají v penzijních fondech přes 280 miliard korun. Výnosy jsou ale malé. iHNed.cz. [online] [cit. 26. 3. 2014] Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvicesko/c1-61771810-cesi-uz-maji-v-penzijnich-fondech-pres-280-miliard-korun-vynosy-jsouale-male Ministerstvo práce a sociálních věcí. 2013. Důchodová reforma. [online] [cit. 26. 3. 2014] Dostupné z: www.duchodovareforma.mpsv.cz Pernes, Z. 2013. Penze českých seniorů v roce 2012 a v lednu 2013. [online] [cit. 26. 3. 2014] Dostupné z: http://www.rscr.cz/wp-content/uploads/2013/03/PENZE-ČESKÝCH-SENIORŮv-roce-2012-a-v-lednu-2013.pdf Rabušic, L. 2004. „Why Are They All So Eager to Retire? (On the Transition to Retirement in the Czech Republic).“ Sociologický časopis/Czech Sociological Review. roč. 40, č. 3, s. 319342 Rada seniorů České republiky, o. s. 2013. Meziroční nárůst počtu starobních důchodů se loni zastavil!. [online] [cit. 26. 3. 2014] Dostupné z: http://www.rscr.cz/2013/03/mezirocni-narustpoctu-starobnich-duchodu-se-loni-zastavil/ Rychtaříková, J. 2004. „The Case of the Czech Republic. Determinants of the Recent Favourable Turnover in Mortality.“ Demographic Research, Special Collection 2, Determinants of Diverging Trends in Mortality, s. 105-137. [online] Dostupné z: http://www.demographic-research.org/special/2/5/s2-5.pdf Schneider, O. 2009. „Reforming Pensions in Europe: Economic Fundamentals and Political Factors.“ Finance a úvěr/Czech Journal of Economics and Finance 59, č. 4, s. 292-308 [online] Dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/Delivery.cfm/SSRN_ID1357192_code459177.pdf?abstractid=135 7192&mirid=3 Sovová, E. 2013. V předčasné penzi je již přes půl milionu lidí. A počty narůstají. [online] [cit. 26. 3. 2014] Dostupné z: http://finance.idnes.cz/narok-na-predcasny-duchod-a-predpenzidw4-/penze.aspx?c=A130404_104148_penze_sov Sovová, E. 2014. V Česku je už téměř 300 předdůchodců. A zájem narůstá. [online] [cit. 26. 3. 2014] Dostupné z: http://finance.idnes.cz/co-je-predduchod-a-jak-o-nej-zadat-day/penze.aspx?c=A140319_162502_penze_sov Tryner, M. 2014. Stále více Čechů chce odejít do předčasné penze. Za kolik, se předem nedozví. [online] [cit. 30. 4. 2014] Dostupné z: http://zpravy.e15.cz/domaci/udalosti/stalevice-cechu-chce-odejit-do-predcasne-penze-za-kolik-se-predem-nedozvi-1081673

45

Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. 2013. Zemřelí 2012. Zdravotnická statistika. [online] Dostupné z: http://www.uzis.cz/system/files/demozem2012.pdf Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. 2014. Demografická situace v České republice v roce 2013. [online] Dostupné z: http://www.uzis.cz/rychleinformace/demograficka-situace-ceske-republice-roce-2013 Vaňo, B., Jurčová D., Mészáros, J. 2003. Základy demografie. Bratislava: Občianske združenie Sociálna práca. Vidovićová, L. 2013. „Představy o starobním důchodu a jeho časování – vliv legislativy, práce a rodiny.“ FÓRUM sociální politiky, č. 2/2013, s. 2-9.

46

JMENNÝ REJSTŘÍK Bartoňová, 8, 9, 10, 37 Blöndal, 24 Bouc, 35, 37 Coman, 18, 37 Francová, 19, 38 Gregorová, 13, 38 Hoonakker, 38 Chrtková, 6, 33, 34, 38 Jurčová, 29, 40 Korunka, 38 Kubicek, 24, 38 Loužek, 16, 17, 18, 38, 39 Mašek, 19, 39 Mészáros, 29, 40 Pernes, 6, 33, 39 Rabušic, 20, 22, 39 Raymo, 38 Rychtaříková, 9, 29, 39 Scorpeta, 24 Schneider, 18, 39 Sovová, 27, 35, 39, 40 Tryner, 36, 40 Vaňo, 29, 40 Vidovićová, 1, 20, 21, 22, 23, 24, 40

47

SEZNAM GRAFŮ Graf 1: Vývoj porodnosti v České republice po roce 1990

9

Graf 2: Vývoj hrubé míry úmrtnosti v České republice po roce 1990

10

Graf 3: Vývoj střední délky života u mužů a žen v České republice po roce 1990

11

Graf 4: Roční počet nově přiznaných starobních důchodů po roce 1990

29

Graf 5: Celkový počet vyplácených starobních důchodů po roce 1990

31

Graf 6: Vývoj míry úmrtnosti podle věku po roce 1990 pro věkové kategorie 50-54, 65-69 a 80-84 let (muži)

34

Graf 7: Vývoj míry úmrtnosti podle věku po roce 1990 pro věkové kategorie 50-54, 65-69 a 80-84 let (ženy)

35

Graf 8: Vývoj naděje dožití podle věku po roce 1990 pro věkové kategorie 50, 60, 70 a 80 let (muži)

36

Graf 9: Vývoj naděje dožití podle věku po roce 1990 pro věkové kategorie 50, 60, 70 a 80 let (ženy)

37

Graf 10: Vývoj celkového počtu zemřelých podle věku po roce 1990 pro věkové kategorie 50-54, 65-69 a 80-84 let

38

SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Projekce úhrnné plodnosti v České republice do roku 2100

12

Tabulka 2: Projekce naděje dožití mužů a žen v České republice do roku 2100

13

Tabulka 3: Projekce salda migrace v České republice do roku 2100

13

49

ANOTACE Tématem práce je vývoj počtu vyplácených důchodů v demografické a sociálně politické perspektivě. Cílem je zmapovat vývoj v oblasti starobních důchodů v České republice po roce 1990. Teoretická část obsahuje shrnutí demografických trendů ve zvoleném období včetně prognóz budoucího vývoje. Poskytuje také hlavní milníky vývoje českého důchodového systému včetně důležitých legislativních změn a prezentuje současné principy fungování penzijního systému. Na základě dostupných studií a již realizovaných výzkumů se autor věnuje tématu časování odchodu do starobního důchodu a zabývá se faktory, které hrají roli při rozhodování seniorů o odchodu do penze. V analytické části je pracováno s demografickými a statistickými daty, které se týkají české populace seniorů a počtu vyplácených a přiznávaných důchodů po roce 1990. Úkolem je interpretovat a zdůvodnit výkyvy ve vývoji počtu vyplácených a přiznaných penzí, dále pak kriticky reflektovat několik internetových příspěvků upozorňujících na pozastavení růstu počtu vyplácených důchodů v důsledku rapidního meziročního zvýšení úmrtnosti u seniorů. Na základě analýzy a kombinace dat autor dochází k závěru, že ke zvýšení úmrtnosti nedošlo. Výkyvy ve vývoji vyplácených penzí jsou způsobeny především obavami seniorů z legislativních změn a konstantní dlouhodobá preference předčasných penzí. Klíčová slova: starobní důchody, časování důchodů, vyplácené penze, předčasná penze, čeští senioři Počet znaků: 80 808

50

ABSTRACT The thesis deals with development of pensions from demographic and social policy perspective. The aim is to analyze the development of pensions in the Czech Republic after 1990. The theoretical part provides a summary of demographic trends including projections of future development. It also summarizes the development of the Czech pension system and important legislative changes and presents the current principles of the functioning of the pension system. Based on available studies and researches author deals with factors that influence retirement decisions. In the analytical part, author works with demographic and statistical data related to the Czech population and to the development of number of pensions after 1990. The aim is to interpret and justify the fluctuations in the number of pensions, as well as to critically reflect on several articels on the internet that highlight the growth suspension of the number of pensions due to the rapid increase in annual mortality among the elderly. Based on analyzing and combining data author concludes that the increase in mortality did not appear. Fluctuations in the development of pensions are caused mainly by concerns of seniors from legislative changes and constant long-term preference of early retirement. Keywords: pensions, timing of retirement, paid pensions, early retirement, Czech seniors

51