Vývoj daňových příjmů obcí v letech 1993 až 2010

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Vývoj daňových příjmů obcí v letech 1993 až 2010 Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Milena Otavová, Ph.D.

Jana Skotáková

Brno 2011

Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Mileně Otavové, Ph.D., za odborné vedení, konzultace a poskytnuté rady, kterými přispěla ke zpracování této práce.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci s názvem „Vývoj daňových příjmů obcí v letech 1993 až 2010“ vypracovala samostatně na základě uvedené literatury a pod vedením Ing. Mileny Otavové. V Brně dne 4. května 2011

__________________

Abstract Skotáková, J. Development of municipal tax revenues in the period of 1993 – 2010. Bachelor thesis. Brno: MUAF, 2009. This bachelor thesis traces the development of municipal tax revenues in the period of 1993 – 2010. It is based on the analysis of development of the budgetary allocation of taxes and it lists its major changes. It evaluates the impact of these changes and defines the key factors affecting the level of municipal tax revenues. The development of tax revenues is shown on several examples of particular municipalities of different size categories. The closing part gives a summary of the collected data and suggests recommendations for further development of budgetary allocation of taxes. Keywords Local administrative unit, tax revenue, municipal budget, budgetary allocation of taxes, tax yield.

Abstrakt Skotáková, J. Vývoj daňových příjmů obcí v letech 1993 až 2010. Bakalářská práce. Brno: MZLU v Brně, 2011. Tato práce zachycuje vývoj daňových příjmů obcí v období let 1993 až 2010. Základem je analýza vývoje rozpočtového určení daní a identifikace jeho nejdůležitějších změn. Práce vyhodnocuje dopady těchto změn a určuje nejdůležitější faktory ovlivňující výši daňových příjmů obcí. Vývoj daňových příjmů je porovnán na příkladech konkrétních obcí různých velikostních kategorií. Závěr práce shrnuje získané poznatky a navrhuje doporučení pro další vývoj rozpočtového určení daní. Klíčová slova Územní samosprávný celek, daňový příjem, rozpočet obce, rozpočtové určení daní, daňový výnos.

Obsah

5

Obsah 1

Úvod

2

Cíl a metodika

3

4

10

2.1

Cíl práce ...................................................................................................10

2.2

Metodika ..................................................................................................10

Územní samosprávné celky

11

3.1

Postavení obce ......................................................................................... 11

3.2

Orgány obce .............................................................................................12

3.3

Rozpočet obce ..........................................................................................14

3.4

Rozpočtová skladba .................................................................................15

Daně a daňová soustava 4.1

17

Členění daní ............................................................................................. 17

4.1.1

Daň z příjmů právnických osob..........................................................18

4.1.2

Daň z příjmů fyzických osob ............................................................18

4.1.3

Daň silniční ..................................................................................... 20

4.1.4

Daň z nemovitostí ........................................................................... 20

4.1.5

Daň z přidané hodnoty ....................................................................21

4.1.6

Spotřební daně ................................................................................ 22

4.1.7

Ekologické daně .............................................................................. 22

4.1.8

Celkový daňový výnos ..................................................................... 22

4.2 5

9

Vývoj daňového inkasa v období 1993 až 2010 ...................................... 23

Vývoj daňových příjmů obcí

24

5.1

Vývoj daňových příjmů v letech 1993 – 1995......................................... 24

5.2

Vývoj daňových příjmů v letech 1996 – 2000........................................ 26

5.3

Vývoj daňových příjmů v letech 2001 – 2007........................................ 28

5.3.1

Problematika koeficientů................................................................ 29

5.3.2

Shrnutí změn rozpočtového určení daní ........................................ 30

Obsah

6

5.3.3

Novela zákona o rozpočtovém určení daní .....................................32

5.3.4

Financování krajů ............................................................................32

5.4

6

Vývoj daňových příjmů v letech 2008 až 2010 .......................................34

5.4.1

Nová kritéria pro stanovení daňového příjmu obce .......................34

5.4.2

Stanovení podílu jednotlivých obcí na sdílených daních................35

5.4.3

Zásadní změny nového systému rozpočtového určení daní ...........37

5.4.4

Praktický postup provádění převodů ..............................................37

Ovlivňující faktory 6.1

39

Objem daňových příjmů..........................................................................39

6.1.1

Daň z příjmů právnických osob .........................................................39

6.1.2

Daň z přidané hodnoty ................................................................... 40

6.1.3

Daň z příjmů fyzických osob........................................................... 40

6.1.4

Daň z nemovitostí ............................................................................43

6.2

Nastavení rozpočtového určení daní.......................................................45

6.2.1

Počet obyvatel ..................................................................................45

6.2.2

Celková výměra obce ...................................................................... 46

6.2.3

Další kritéria ....................................................................................47

7

Vývoj daňových příjmů na konkrétních obcích

48

8

Dílčí závěr

52

9

Další vývoj rozpočtového určení daní

53

10 Závěr

55

11

Literatura

58

A

Struktura daňových příjmů obcí v letech 1993 – 1995

63

B

Struktura rozpočtového určení daní v letech 1996 – 2000

64

C

Struktura rozpočtového určení daní v roce 2001

65

D


66

E


67

Seznam grafů

7

Seznam grafů Graf 1. Graf 2. Graf 3. Graf 4. Graf 5. Graf 6.

Struktura daňových výnosů v roce 2009......................................................... 22 Vývoj daňového inkasa vybraných daní v období 1993 – 2010..................... 23 Vývoj daňových příjmů obce A...................................................................... 48 Vývoj daňových příjmů obce B ...................................................................... 49 Vývoj daňových příjmů obce C ...................................................................... 50 Průměrný daňový výnos obcí na jednoho obyvatele ...................................... 51

Seznam tabulek

8

Seznam tabulek Tab. 1 Tab. 2 Tab. 3 Tab. 4 Tab. 5 Tab. 6 Tab. 7 Tab. 8 Tab. 9 Tab. 10 Tab. 11 Tab. 12 Tab. 13 Tab. 14 Tab. 15 Tab. 16 Tab. 17 Tab. 18 Tab. 19 Tab. 20

Příjmy a výdaje obcí v roce 2008....................................................................16 Vývoj sazby daně z příjmů právnických osob v letech 1993 – 2010 ..............18 Vývoj inkasa daně z příjmů právnických osob v letech 1993 až 2010 ...........18 Vývoj inkasa daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a podnikání 20 Vývoj inkasa daně z nemovitostí v letech 1993 až 2010 ................................21 Vývoj inkasa daně z přidané hodnoty v letech 1993 až 2010 .........................21 Struktura daňových příjmů obcí v letech 1993 – 1995 ...................................25 Struktura daňových příjmů obcí v letech 1996 - 2000 ....................................27 Koeficienty velikostní kategorie obce.............................................................30 Vývoj daňových příjmů obcí v letech 2001 – 2007 ........................................31 Procentní podíl jednotlivých krajů na celostátním výnosu daní .....................33 Koeficienty postupných přechodů a násobky postupných přechodů ..............35 Přepočítací koeficienty čtyř největších měst ČR.............................................36 Vývoj daňových příjmů obcí v letech 2008 – 2010 ........................................37 Podíl výnosu daně z příjmů právnických osob na daňových příjmech obcí ...39 Podíl výnosu DPH na daňových příjmech obcí ..............................................40 Podíl výnosu daně z příjmů FO z podnikání na daňových příjmech obcí.......42 Podíl výnosu daně z příjmů FO ze záv. činnosti na daňových příjmech obcí.43 Podíl výnosu daně z nemovitostí na daňových příjmech obcí ........................44 Daňové příjmy obcí (bez Prahy) v členění podle velikostních skupin v Kč ...46

Úvod

9

1 Úvod Problematika financování územní samosprávy je neustále diskutovaným tématem jak mezi odbornou veřejností, zákonodárci, pracovníky obecních zastupitelstev, tak i mezi občany jednotlivých obcí. Každý obyvatel obce či města chce žít v pěkném, čistém prostředí, vyžaduje, aby mu byly poskytovány služby na odpovídající úrovni a v neposlední řadě chce žít v klidu a bezpečí. Zabezpečení těchto veřejných statků je nejdůležitější funkcí územní samosprávy, a je k tomu třeba dostatek finančních prostředků. V České republice tvoří dvoustupňovou územní samosprávu obce a kraje. Oba tyto stupně plní vedle samostatné působnosti i některé úkoly svěřené jim státem v rámci tzv. přenesené působnosti. Důvodem této decentralizace veřejné správy je přenést rozhodovací pravomoci na místní samosprávy, které lépe znají potřeby místních občanů a dokáží účinněji využít přidělené veřejné finance. Základním předpokladem dobrého fungování územních celků je správné stanovení výdajů a příjmů obcí a krajů tak, aby bylo dosaženo co nejvyšší efektivnosti při zajišťování veřejných statků. Každá obec je charakterizována vlastním územím, obyvatelstvem, právní subjektivitou a vlastním majetkem, se kterým hospodaří podle vlastního rozpočtu. Největší částí výdajů obce jsou běžné výdaje související se zabezpečováním veřejných statků. Příjmovou stranu rozpočtu obce tvoří příjmy daňové, nedaňové a kapitálové, přičemž daňové příjmy jsou pro obec rozhodujícím Vymezenízdrojem. druhů daní, které jsou příjmem rozpočtu obce je určeno zákonem o rozpočtovém určení daní. Ten také stanoví, zda jde o daň svěřenou (pokud je daň spravována a vybírána celostátně, ale celý její výnos je příjmem místních rozpočtů) nebo daň sdílenou (kdy se výnos daně dělí mezi jednotlivé rozpočty – místní a státní rozpočet). Rozhodující předěl ve vývoji místních samospráv znamenal rok 1990, kdy byla zrušena soustava národních výborů a bylo znovu obnoveno samosprávné obecní zřízení. V tomto období došlo ke vzniku mnoha nových obcí a k rozdělování obcí stávajících. Na obce byl převeden některý státní majetek a byla posilována jejich samostatnost, zodpovědnost a přeneseny některé kompetence, což vyžadovalo změnu jejich financování. Financování územní samosprávy je podle mého názoru důležitou oblastí veřejných financí a stanovení spravedlivého mechanismu pro přerozdělení veřejných financí mezi jednotlivé samosprávné celky je úkolem velice důležitým, ale i velice obtížným. Oblast financování místních rozpočtů je pro mne velmi zajímavá nejen jako pro občana příslušné obce, ale také z hlediska mého pracovního zařazení – správce daně, kde pracuji již dvacet let. Mojí pracovní náplní je mimo řady dalších povinností převádění příslušných daňových výnosů do rozpočtu obcí.

10

Cíl a metodika

2 Cíl a metodika 2.1 Cíl práce Hlavním cílem práce je na základě provedené analýzy daňových příjmů rozpočtů obcí v letech 1993 až 2010 identifikovat faktory, které měly na jejich vývoj rozhodující vliv. Pro splnění tohoto cíle je třeba zmapovat, jakým vývojem prošel ve sledovaném období systém rozpočtového určení daní. Dílčím cílem práce je provést porovnání daňových příjmů konkrétních obcí různých velikostních kategorií a posoudit dopad změn rozpočtového určení daní na jejich příjmy.

2.2 Metodika Znalosti potřebné k vypracování bakalářské práce byly získány prostudováním odborné literatury, příslušných zákonů a internetových zdrojů. Využila jsem také znalosti a údaje z mé vlastní praxe na finančním úřadě. Práce je členěna do deseti kapitol. První část je zaměřena na přiblížení pojmu „územní samosprávný celek“ - je zde popsáno postavení obce, její nejdůležitější orgány, rozpočet a rozpočtová skladba obce. Druhá kapitola popisuje daňovou soustavu České republiky a vývoj daňového inkasa nejdůležitějších daňových příjmů. Hlavní použitou metodou v těchto úvodních částech je metoda deskripce. Vlastní práce zaznamenává jednotlivé fáze vývoje daňových příjmů obcí na základě změn zákona o rozpočtovém určení daní. Zkoumá druhy a podíly daní, které tvořily v jednotlivých fázích příjmy obcí a postupný vývoj dalších koeficientů, které výši daňových příjmů obcí ovlivňovaly. V této části jsou zaznamenány dopady provedených změn v zákoně o rozpočtovém určení daní na daňové příjmy obcí a důvody, které si vyžádaly další změny zákona. V závěru je popsán praktický postup, který se používá k převodu daňových výnosů do rozpočtu obcí. V této části je použita metoda deskripce a analýzy. V další části práce jsou metodou dedukce vyvozeny nejdůležitější faktory ovlivňující výši daňových příjmů obcí v průběhu sledovaného období. Vývoj daňových příjmů obcí je pro lepší přehlednost zpracován formou přiložených tabulek. Následující kapitola s využitím metody komparace ukazuje vývoj daňových příjmů na třech konkrétních obcích různých velikostních kategorií. Pro lepší názornost je v této části použito grafické zpracování. Získané poznatky jsou metodou komparace a metodou syntézy zpracovány v navazující kapitole. Předposlední část se věnuje dalšímu očekávanému vývoji v této oblasti a požadavkům obcí na přerozdělování daňových příjmů. V závěru práce jsou získané poznatky shrnuty metodou syntézy.


11

3 Územní samosprávné celky Vznik sídel uvnitř hranic státu má své historické kořeny. Sídla vznikala z potřeby lidí spolu komunikovat, obchodovat a společně bránit svoji existenci či svoje území. Územní samospráva vznikala jednak přirozeně, jako společenství obyvatel, kteří se usídlili na stejném místě - tak vznikaly obce a města, tzv. municipality – města s vlastní samosprávou, která se později začala označovat jako základní stupeň územní samosprávy. Vyšší stupeň územní samosprávy vznikl uměle, z vůle státu a zahrnuje společenství obyvatel více měst a obcí v určité oblasti. Vznikl na regionální úrovni, s cílem zabezpečit pro občany další druhy veřejných služeb. (Peková, 2004, s.12)

3.1 Postavení obce Právní postavení obce je určeno zákonem č.128/2000 Sb., o obcích, který vymezuje obec jako „základní územní samosprávné společenství občanů tvořící územní celek, který je vymezen hranicí území obcí. Obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby občanů a při plnění svých úkolů chrání veřejný zájem.“ Obec je veřejnoprávní územní korporací a je jí ze zákona svěřeno starat se o záležitosti, které jsou v zájmu obce a jejích občanů. Obec reprezentuje veřejný zájem a při realizaci svých pravomocí má povahu veřejného úřadu. Obec má právo na samosprávu, má právo samostatně rozhodovat ve věcech územní samosprávy. Obec je také samostatným ekonomickým subjektem s vlastní právní subjektivitou a vlastním majetkem. Zákon o obcích rozlišuje dvojí působnost obce – samostatnou působnost, v rámci které obec vykonává samosprávní funkce a přenesenou působnost, tzn. výkon státní správy. Tento výkon samosprávné i přenesené působnosti označujeme jako smíšený model místní správy. V rámci samostatné působnosti obec především zajišťuje různé druhy veřejných statků pro své občany, které mají lokální charakter a slouží k uspokojování potřeb občanů žijících na území obce. (Peková, 2004, s. 85) Dále do samostatné působnosti obce patří vytváření podmínek pro územní rozvoj, rozvoj sociální péče, pro ochranu a rozvoj zdravých životních podmínek, zajištění dopravy a spojů, výchovy a vzdělávání, celkový kulturní rozvoj a ochrany veřejného pořádku. (Koudelka, 2003, s.28) Do samostatné působnosti obce patří také hospodaření obce podle vlastního rozpočtu a nakládání s majetkem obce. V přenesené působnosti vykonává obecní úřad státní správu v rozsahu vymezeném zákonem o obcích. Ústřední vláda deleguje v rámci přenesené působnosti některé činnosti státu na územní samosprávu, která vykonává některé administrativní úkony pro vlastní občany nebo i pro širší správní obvody. (Peková, 2004, s. 77)

12


Rozsah přenesené působnosti obcí se na rozdíl od působnosti samostatné značně liší a podle míry přenesených kompetencí rozlišujeme několik kategorií obcí: • Obce na něž je přenesen základní výkon státní správy (obce I. stupně) • Obce s matričním úřadem • Obce se stavebním úřadem • Obce s pověřeným obecním úřadem (obce II. stupně) • Obce s rozšířenou působností (obce III. stupně) Obec s pověřeným obecním úřadem vykonává přenesenou působnost pro více obcí v rozsahu stanoveném zákonem a její součástí je matriční a stavební úřad. Na základě rozhodnutí krajského úřadu je možné na ni přenést výkon základní přenesené působnosti jiné obce ze správního obvodu obce s pověřeným obecním úřadem, která není schopna její výkon zajistit vlastním obecním úřadem. Obec s rozšířenou působností je i obcí s pověřeným obecním úřadem. Jedná se vždy o statutární město nebo určenou městskou část Prahy. Obec vykonává přenesenou působnost pro více obcí v zákonem stanoveném rozsahu a Ministerstvo vnitra na ni může svým rozhodnutím převést celý nebo částečný výkon přenesené působnosti jiné obce s rozšířenou působností, která není schopna zajistit její výkon vlastním obecním úřadem. Lze také delegovat určitý rozsah výkonu státní správy obce s rozšířenou působností na obec s pověřeným obecním úřadem. (Koudelka, 2003, s.39) O činnostech obce, která je vykonávána v mezích zákona rozhodují orgány obce, a to v rámci samostatné i přenesené působnosti.

3.2 Orgány obce Orgány obce jsou: • Zastupitelstvo obce Zastupitelstvo je voleným orgánem obce, který je ústavně zakotven. V oblasti samosprávy obce je zastupitelstvo nadřazeno ostatním orgánům obce. Zastupitelstvo je voleno obyvateli obce s volebním právem na období čtyř let. Počet zastupitelů je závislý na počtu obyvatel a velikosti územního obvodu obce. Jednání zastupitelstva jsou veřejná a členové zastupitelstva volí ze svého středu členy rady obce. Činnost zastupitelstva obce zahrnuje především schvalování programu rozvoje obce, územního plánu obce, rozpočtu obce a závěrečného účtu obce, zřizování peněžních fondů obce, volbu starosty, místostarosty a radní obce a jejich odvolávání z funkce, rozhodnutí o spolupráci s jinými obcemi a mnoho dalších pravomocí (podrobněji Koudelka, 2003, s. 54-58). Jak je vidět, má zastupitelstvo obce velké rozhodovací pravomoci i odpovědnost, protože rozhoduje o veřejných záležitostech týkajících se všech


13

občanů obce, o hospodaření s majetkem obce a s přidělenými finančními prostředky podle vlastního rozpočtu. • Rada obce Rada je výkonným orgánem obce v rozsahu samostatné působnosti a je v této oblasti zodpovědná zastupitelstvu obce. V oblasti přenesené působnosti rada rozhoduje, pokud tak stanoví zákon. Je voleným orgánem obce a její existence je dána zákonem. Počet členů rady je lichý, v čele je starosta, dále místostarostové a radní voleni ze zastupitelstva obce. Jednání rady je neveřejné a rada rozhoduje nadpoloviční většinou všech členů. Nejdůležitějšími úkoly rady obce je příprava podkladů pro jednání zastupitelstva obce, zabezpečení plnění usnesení zastupitelstva, zabezpečení hospodaření obce, zřizování výkonných orgánů obecního úřadu – odborů (podrobně Koudelka, 2003, s.65 – 66). • Starosta a místostarostové Starosta je představitelem obce, zastupuje obec navenek a je zodpovědný zastupitelstvu obce. Starosta svolává zastupitelstvo obce, připravuje, svolává a řídí schůze rady obce, odpovídá za provedení auditu hospodaření obce, jmenuje a odvolává tajemníka obecního úřadu a v případě, že není funkce tajemníka zřízena, plní jeho funkci. Místostarosta zastupuje starostu v době jeho nepřítomnosti. (Peková, 2004, s.90) • Obecní úřad tvoří starosta, místostarostové, tajemník a ostatní zaměstnanci obecního úřadu. Obecní úřad vykonává administrativní činnosti související se samosprávnou a přenesenou působností obce. Řídí jej starosta, kterému pomáhají místostarostové a tajemník, který je v zaměstnaneckém poměru. Funkce tajemníka je zřizována u pověřených obecních úřadů a u obcí s rozšířenou působností. Tajemník řídí činnost celého administrativního aparátu a je zodpovědný starostovi obce. Zaměstnanci obecního úřadu tvoří výkonný orgán, kterými jsou odbory obecního úřadu. Struktura ani názvy jednotlivých odborů nejsou nařízeny. Počet a náplň odborů závisí na velikosti obce a rozsahu samostatné a přenesené působnosti obce. Nejčastěji jsou vytvářeny odbor ekonomický, živnostenský, odbor územního plánování a rozvoje obce a odbor rozvoje služeb. (Peková, 2004, s. 90 – 93) • Poradní a kontrolní orgány obce Mezi tyto orgány patří výbory, které zřizuje zastupitelstvo jako své iniciativní a kontrolní orgány, aby mu předkládaly svá stanoviska a návrhy. Počet výborů závisí na rozhodnutí zastupitelstva obce, ale vždy musí být zřízen fi-


14

nanční a kontrolní výbor. Finanční výbor provádí hlavně kontrolu hospodaření s majetkem a finančními prostředky obce a kontrolní výbor kontroluje plnění usnesení zastupitelstva a rady a dodržování právních předpisů ostatními výbory a obecním úřadem na úseku samostatné působnosti a plní další úkoly. Jako své poradní a iniciativní orgány může rada obce zřídit komise, které mohou předkládat radě návrhy a náměty v rámci samostatné působnosti obce. V oblasti přenesené působnosti může být komise výkonným orgánem na svěřeném úseku činnosti a v této oblasti je odpovědná starostovi obce. (Koudelka, 2003, s. 73 – 75)

3.3 Rozpočet obce Má-li obec plnit svoje základní funkce, musí mít nejen fungující aparát, ale i odpovídající finanční systém. Jednou z nejdůležitějších součástí finančního systému na úrovni obce je územní rozpočet. Rozpočet má za úkol zajistit transparentnost nakládání s finančními prostředky a zachytit dopady činnosti obce na jeho finanční situaci. Územní rozpočet můžeme vnímat jako • decentralizovaný peněžní fond • rozpočtový plán hospodaření na příslušné období • bilanci, která porovnává příjmy a výdaje • právní dokument schválený zastupitelstvem obce • nástroj prosazování cílů municipální politiky • nástroj financování potřeb obyvatelstva na lokální úrovni Úlohu a obsah územních rozpočtů definuje zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, tzv. malá rozpočtová pravidla. Obsahem rozpočtu jsou příjmy a výdaje a ostatní peněžní operace včetně tvorby a použití peněžních fondů. Rozpočet se sestavuje zpravidla jako vyrovnaný. Přebytkový může být jen pokud jsou některé příjmy daného roku určeny k využití v dalších letech nebo ke splácení jistiny úvěrů předchozích let. Schodkový rozpočet může být jen v případě, že je možné uhradit schodek z finančních prostředků minulých let nebo návratných zdrojů. Rozpočet územního samosprávného celku obsahuje: • příjmy a výdaje v oblasti samosprávné i přenesené působnosti • finanční vztahy k regionálnímu veřejnému sektoru • finanční vztahy k podnikatelským subjektům


15

• finanční vztahy ke státnímu rozpočtu a ke státním fondům – zejména daně a dotace • finanční vztahy mezi rozpočtem obce a rozpočtem kraje • finanční vztahy k ostatním obcím • krátkodobé návratné finanční výpomoci • finanční vztahy k ostatním subjektům, např. bankám (Peková, 2004, s. 224) Rozpočtový rok je shodný s kalendářním rokem a při zpracování rozpočtu se vychází z rozpočtového výhledu. Rozpočet obce se zpracovává v třídění podle rozpočtové skladby, kterou stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Rozpočet musí obsahovat závazné ukazatele, jimiž se mají povinně řídit výkonné orgány územních samosprávných celků, právnické osoby zřízené nebo založené v působnosti územního samosprávného celku a další osoby, které jsou příjemci dotací nebo příspěvků z rozpočtu. (zákon č. 250/2000 Sb.)

3.4 Rozpočtová skladba Pro celou soustavu veřejných rozpočtů platí závazná rozpočtová skladba, která umožňuje zjistit potřebné informace v jednotlivých obdobích rozpočtového procesu a porovnávat jednotlivé rozpočty navzájem. Rozpočtová skladba znamená jednotné třídění všech příjmů a výdajů rozpočtů a fondů územních samosprávných celků, včetně operací organizačních složek, zřízených územním samosprávným celkem, ale nevztahuje se na hospodářské operace související s podnikatelskou činností územního samosprávného celku. Třídění příjmů a výdajů podle rozpočtové skladby respektuje následující zásady: • zásadu jednotnosti a závaznosti, tzn. že každý údaj má v rozpočtu své jednoznačné místo, • zásadu stability třídění rozpočtů, která je důležitá pro možnost využití údajů z rozpočtu v makroekonomických analýzách a časové srovnání obsahů rozpočtů, • potřebu agregace, sumarizace s využitím principu konsolidace, aby se některé operace nenačítaly několikrát, • zásadu srozumitelnosti na základě jasně definovaných hledisek, • zásadu kompatibility s mezinárodními účetními a statistickými standardy. (Peková, 2004, s. 226) Rozpočtová skladba umožňuje třídit příjmy a výdaje z hlediska odpovědnostního, druhového, odvětvového a konsolidačního. • Z hlediska odpovědnostního se třídí příjmy a výdaje státního rozpočtu podle správců kapitol – pro územní samosprávné celky je toto třídění nepovinné.


16

• Z hlediska druhového se třídí příjmy a výdaje podle příjmových a výdajových druhů. Výdajový druh se určuje podle druhu pořizovaných věcí, služeb, prací, výkonů apod., u transferů se přihlíží k druhu podpory a druhu příjemce podpory. Příjmový druh je určen právním důvodem platby, u transferů se řídí druhem přijímané podpory nebo zdrojem transferu. (Máče, 2010, s.113) Jednotkami třídění jsou v pořadí od nejvyšší k nejnižší – rozpočtové třídy (jednomístný kód), seskupení položek (dvoumístný kód), podseskupení položek (třímístný kód) a položky (čtyřmístný kód). Druhové třídění rozlišuje 7 tříd: daňové příjmy, nedaňové příjmy, kapitálové příjmy, přijaté dotace, běžné výdaje, kapitálové výdaje a financování. Příklad třídění příjmů a výdajů obcí v roce 2008 ukazuje tab. 1. Tab. 1

Příjmy a výdaje obcí v roce 2008

2008 Daňové příjmy Nedaňové příjmy Kapitálové příjmy Přijaté dotace Příjmy celkem Běžné výdaje Kapitálové výdaje Výdaje celkem

Celková částka 154,4 mld 26,3 mld 15,7 mld 76,5 mld 272,9 mld 180,4 mld 76,5 mld 256,9 mld

Podíl 56,5 % 9,6 % 5,8 % 28,0 % 100 % 70,2 % 29,8 % 100 %

Zdroj: Kameníčková, 2009 a, [online]

• Z hlediska odvětvového se třídí příjmy a výdaje podle odvětví, přičemž odvětvím se rozumí druh činnosti, z které příjmy plynou nebo na kterou se výdaje vynakládají. Jednotkami třídění jsou v pořadí od nejvyšší k nejnižší – rozpočtové skupiny, oddíly, pododdíly a paragrafy. • Z hlediska konsolidačního se třídí výdaje vynakládané nebo příjmy vznikající uvnitř soustavy veřejných rozpočtů. Třídí se podle stupně konsolidace, čímž se rozumí okruh veřejných rozpočtů mezi nimiž peněžní prostředky představují na jedné straně výdaje těchto rozpočtů a na druhé straně jejich příjmy. Podle konsolidačního hlediska se třídí na záznamové jednotky. (Máče, 2010, s.113)

Daně a daňová soustava

17

4 Daně a daňová soustava Daně tvoří společně s platbami sociálního zabezpečení a veřejným zdravotním pojištěním největší část příjmů veřejných rozpočtů. Daňové příjmy se také podílí největším dílem na příjmové stránce rozpočtů obcí. Daň můžeme charakterizovat jako povinnou, zákonem stanovenou, nenávratnou, neekvivalentní a neúčelovou platbu do veřejného rozpočtu. (Hamerníková, 2007, s.119) Pojmem daňová soustava označujeme souhrn a strukturu všech daní, které se na území státu vybírají. Úkolem daňové soustavy je zajistit dostatek finančních prostředků pro veřejné rozpočty. Daně jsou cenou za poskytované veřejné statky, které zajišťuje stát a územní samospráva. Celková daňová povinnost je označením pro všechny platby, které je subjekt ze zákona povinnen odvést do veřejných rozpočtů. Zákonem je stanovena daňová pravomoc, tzn. právo uvalit na subjekt povinnost platit daň, kterou má stát a v omezené míře územní samospráva, která může rozhodnout o stanovení místních poplatků.

4.1 Členění daní Základní členění daní je na daně přímé a nepřímé. • Daně přímé Přímé daně odvádí přímo subjekt (poplatník) na úkor svého příjmu nebo majetku, mají na něj přímý dopad ve formě daně. Přímé daně jsou více adresné, a tím také více daňově spravedlivé. Jako přímé daně jsou uváděny daň z příjmů právnických osob, daň z příjmů fyzických osob, daň silniční a skupina majetkových daní, z nichž je nejvýznamnější daň z nemovitostí. • Daně nepřímé Nepřímé daně jsou charakteristické tím, že nemají přímý dopad ve formě daně na toho, kdo ji platí (plátce), ale jsou zahrnuty v ceně jím nakupovaných výrobků nebo služeb. Nepřímé daně neovlivňují majetkové poměry plátce daně, ale daňové břemeno nese konečný spotřebitel výrobků nebo služeb. Mezi nepřímé daně patří daň z přidané hodnoty, spotřební daně a ekologické daně. Daně můžeme rozdělit také podle jejich rozpočtového určení, a to na daně svěřené, jejichž celý výnos je příjmem zákonem určeného rozpočtu a daně sdílené, o jejichž výnos se dělí několik rozpočtů podle stanoveného rozpočtového určení daní.


18

V další části se zmíním podrobněji o jednotlivých nejdůležitějších daních, přičemž se vzhledem k zaměření své práci budu věnovat více těm daním, jejichž výnos je buď celý nebo částečně příjmem obecních rozpočtů. 4.1.1

Daň z příjmů právnických osob

Tato daň se týká všech právnických osob. Předmětem daně jsou u podnikající právnické osoby veškeré příjmy vzniklé z činnosti a z nakládání s majetkem. U nepodnikatelských právnických osob jsou předmětem daně příjmy z činností uskutečňovaných za účelem dosahování zisku. Sazba daně je lineární a její výše je důležitým kritériem při rozhodování zahraničních investorů. V období od roku 1993 do současnosti se sazba daně postupně snižovala (tabulka 2) z důvodu snížení daňového zatížení právnických osob a na podporu podnikání. Tab. 2

Vývoj sazby daně z příjmů právnických osob v letech 1993 – 2010

rok 1993 1994 1995 1996 1998 2000 2004 2005 2006 2008 2009 2010 sazba 45 42 41 39 35 31 28 26 24 21 20 19 Zdroj: Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro jednotlivé roky (v tabulce jsou uvedeny roky, kdy došlo ke změně sazby)

Inkaso daně z příjmů právnických osob se snižovalo až do roku 1998, od kterého je patrná vzrůstající tendence i přes další snižování sazby daně. Na propad inkasa v posledních letech měla největší vliv hospodářská krize a zrušení povinnosti platit zálohu daně v roce 2009. Vývoj inkasa ukazuje následující tabulka č. 3. Tab. 3 rok DPPO

Vývoj inkasa daně z příjmů právnických osob v letech 1993 až 2010 1997 41,0

1998 52,1

1999 54,8

2000 58,1

2001 75,9

rok 2002 2003 2004 2005 2006 DPPO 90,7 97,0 106,5 137,4 129,0 Zdroj: Česká daňová správa [online] (údaje v mld Kč)

2007 155,7

2008 173,6

2009 110,5

2010 114,7

4.1.2

1993 66,2

1994 56,1

1995 55,4

1996 50,0

Daň z příjmů fyzických osob

Této dani podléhají všechny příjmy jednotlivců po odečtení příjmů vyňatých a osvobozených. Daň z příjmů fyzických osob by měla být dostatečně výnosná, aby bylo možné dostatečně financovat veřejné rozpočty, ale také by měla zmírňovat nerovnosti mezi bohatšími a sociálně potřebnými, a navíc by měla ovlivňovat chování subjektů žádoucím směrem, např. přispívat humanitárním organizacím. (Hamerníková, 2007, s.126)


19

Základ daně z příjmů fyzických osob se skládá z pěti dílčích daňových základů podle druhů zdanitelných příjmů: • Příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků • Příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti • Příjmy z kapitálového majetku • Příjmy z pronájmu • Ostatní příjmy (zákon č. 586/1992 Sb.) K rozdělení na dílčí základy daně dochází z důvodu různé výše nákladů spojených s dosažením, zajištěním a udržením zdanitelných příjmů pro jednotlivé druhy příjmů. Celkový základ daně je souhrnem dílčích základů daně. Výsledná daň se stanoví z celkového základu daně snížením o odčitatelné položky, následným vynásobením rovnou sazbou daně a snížením o slevy na dani. Sazba daně z příjmů fyzických osob byla do roku 2007 progresivní a od 1.1. 2008 je zavedena jednotná sazba 15 %. Největší podíl inkasa daně z příjmů fyzických osob tvoří daň z příjmů ze závislé činnosti. Jak ukazuje tabulka č. 4, byl rostoucí trend inkasa této daně přerušen v roce 2008, kdy došlo ke změně ve způsobu zdanění mezd. Změna spočívala v zavedení jednotné 15 % sazby a v nově stanoveném dílčím základu daně, kterým se staly příjmy ze závislé činnosti nebo funkční požitky zvýšené o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů podle zvláštních právních předpisů povinnen platit zaměstnavatel. (zákon č. 586/1992 Sb.) Díky jednotné 15 % sazbě daně a vysokým měsíčním slevám na dani se do nároku na daňový bonus dostalo podstatně větší množství zaměstnanců. Tím se zvýšil počet plátců, kteří neodváděli daň z důvodu, že u jejich zaměstnanců byla sleva na poplatníka a sleva z titulu daňového zvýhodnění stejná nebo dokonce vyšší než sražená záloha a plátci tak nevznikla daňová povinnost, ale naopak žádal o poukázání chybějících částek na daňovém bonusu. Také u daně z podnikání a jiné samostatně výdělečné činnosti můžeme sledovat zvyšující se vývoj inkasa. Tento trend byl přerušen snížením v letech 2006 - 2008, kdy bylo zavedeno společné zdanění manželů (podrobněji v kapitole 6). Další snížení inkasa je vidět v letech 2009 a 2010. V tomto období byl zákonem zvýšen procentní podíl výdajů, které si může podnikatel uplatnit procentem z dosažených příjmů podle druhu živnosti. Využitím této možnosti značným množstvím podnikatelů, jejichž skutečné náklady by zákonem daných hodnot nedosahovaly, došlo ke snížení jejich daňové povinnosti a často i vracení daně. Navíc k uvedeným důvodům se projevil vliv hospodářského poklesu ekonomiky, který ovlivnil výběr daně z příjmů fyzických osob z podnikání. Vývoj inkasa v období 1993 až 2010 daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z podnikání ukazuje tabulka č. 4.


20

Tab. 4

Vývoj inkasa daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z podnikání 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

24,8

35,0

45,1

54,1

60,6

65,0

66,9

72,7

78,5

3,5

14,2

14,8

15,8

15,9

16,5

17,1

16,5

18,8

2002 2003 2004 2005 2006 Daň ze závislé 86,6 94,6 102,6 110,7 111,6 činnosti z 21,9 22,1 24,0 26,6 17,8 podnikání Zdroj: Česká daňová správa [online] (údaje v mld Kč)

2007

2008

2009

2010

126,4

115,2

111,0

111,8

17,0

17,7

5,6

8,0

Daň ze závislé činnosti z podnikání

4.1.3

Daň silniční

Předmětem daně jsou silniční motorová vozidla používaná k podnikání. Sazba daně je stanovená zákonem a její výše se odvozuje u osobních automobilů podle zdvihového objemu motoru a u nákladních automobilů podle celkové hmotnosti a počtu náprav. 4.1.4

Daň z nemovitostí

Odvod daně z nemovitostí se určuje podle katastrálního území, ve kterém se nemovitost nachází. Daň z nemovitostí se skládá ze dvou částí – z daně ze staveb a z daně z pozemků. Pro obě části zákon upravuje způsob stanovení základu daně, sazby daně a možnosti osovobození od daně. Výše daně ze staveb je ovlivněna velikostí nemovitosti a koeficientem odvozeným podle velikosti obce, která je dána počtem obyvatel obce. Koeficient si mohou obce zvýšit nebo snížit buď pro celou obec nebo pro její libovolné části obecně závaznou vyhláškou. Výše daně z pozemků je dána výměrou a druhem pozemků a zejména bonitou zemědělské půdy. Koeficient dle počtu obyvatel obce se uplatňuje jen u stavebních pozemků. Od roku 2009 může obec navíc stanovit obecně závaznou vyhláškou jeden místní koeficient ve výši 2, 3, 4 nebo 5, kterým se vynásobí daňová povinnost poplatníka za jednotlivé druhy pozemků (s vyjímkou orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých travních porostů), staveb, samostatných nebytových prostor a za byty, popřípadě jejich soubory (zákon č. 338/1992 Sb.).


21

Tato změna zákona daně z nemovitostí, která byla řadou obcí využita, vedla k výraznému zvýšení inkasa v roce 2009 a 2010, jak je vidět z tabulky č. 5. Výnos daně z nemovitostí tvoří jen malou část celkových daňových příjmů. Jde však o dlouhodobě stabilní daňový příjem, který je celý příjmem rozpočtu obce a u kterého má obec možnost alespoň částečně jeho výši ovlivnit prostřednictvím změny koeficientů. Tab. 5

Vývoj inkasa daně z nemovitostí v letech 1993 až 2010

daň z nemovitostí

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

3,4

3,6

3,8

4,0

4,0

4,1

4,3

4,5

4,5

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

5,1

5,2

6,4

8,7

daň z 4,6 4,8 4,9 5,0 5,0 nemovitostí Zdroj: Česká daňová správa [online] (údaje v mld Kč)

4.1.5

Daň z přidané hodnoty

Předmětem daně je dodání zboží, převod nemovitostí, poskytnutí služeb, pořízení zboží z jiného členského státu Evropské unie za úplatu a dovoz zboží ze zahraničí s místem plnění v tuzemsku. Plnění, která jsou předmětem daně, jsou zdanitelnými plněními tehdy, pokud nejsou od daně osvobozena. Sazba daně je lineární a diferencovaná. Jsou stanoveny dvě sazby daně – sazba základní a snížená. Snížená sazba daně se uplatňuje u některých vybraných druhů zboží a služeb, např. u potravin. Výnos daně z přidané hodnoty tvoří dlouhodobě největší část celkového daňového výnosu a jak ukazuje tabulka č.6, inkaso této daně má dlouhodobě rostoucí tendenci. Tab. 6

Vývoj inkasa daně z přidané hodnoty v letech 1993 až 2010 1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

77,1

85,8

94,8

109,3

117,6

119,4

138,3

145,9

151,9



22

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

155,2

164,8

184,3

208,4

217,8

236,4

255,2

253,6

269,5

daň z přidané hodnoty

Zdroj: Česká daňová správa [online] (údaje v mld Kč)

4.1.6

Spotřební daně

Spotřební daně jsou daně ze spotřeby vybraných komodit zboží. Spotřební daň se odvádí z minerálních olejů, z lihu a lihovin, z vína, z piva a meziproduktů a z cigaret a tabákových výrobků. Sazby jsou pevné a diferencované. 4.1.7

Ekologické daně

Ekologické daně jsou ukládány v podstatě ve formě pokut za porušení ochrany životního prostředí. Příkladem ekologické daně je daň ze zemního plynu a některých dalších plynů, daň z pevných paliv a daň z elektřiny. 4.1.8

Celkový daňový výnos

Podíl jednotlivých daní na celkovém daňovém výnosu znázorňuje graf č.1. Daň z nemovitostí 1% Daň silniční 1%

Ostatní majetkové daně 2% Ostatní odvody 1%

Daň z příjmů fyzických osob 26%

Daň z příjmů právnických osob 21%

Zdroj: Česká daňová správa [online] + vlastní výpočty Graf 1. Struktura daňových výnosů v roce 2009

Daň z přidané hodnoty 48%


23

4.2 Vývoj daňového inkasa v období 1993 až 2010 Pro větší přehlednost vývojových tendencí daní a porovnání rozdílů daňových výnosů jsou daňové příjmy, které jsou buď ve formě sdílených nebo svěřených daní příjmem rozpočtu obcí, zobrazeny v grafu č. 2. mld Kč

300

250

200

150

100

50

19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08 20 09 20 10

0

daň právnických osob

závislá činnost

daň z nemovitostí

daň z přidané hodnoty

daň z podnikání

Zdroj: údaje MFČR Graf 2. Vývoj daňového inkasa vybraných daní v období 1993 – 2010


24

5 Vývoj daňových příjmů obcí Daňové příjmy tvoří nejvýznamnější část příjmů obcí a mají značný vliv na jejich finanční stabilitu. Určení daní, které budou příjmem rozpočtu obcí vychází ze zákona o rozpočtovém určení daní. Podle tohoto zákona rozlišujeme svěřené daně, které jsou spravovány a vybírány na základě celostátně platných daňových zákonů, a jejichž výnos je celý příjmem rozpočtu obcí. Dalším typem jsou daně sdílené, u kterých zákon stanoví podíl na celostátním výnosu, který je příjmem rozpočtu obcí. Stanovení rozpočtového určení daní se během období 1993 až 2010 několikrát změnilo, a tím došlo ke změnám ve struktuře daňových příjmů obcí. Z tohoto hlediska můžeme ve vývoji daňových příjmů obcí rozlišit několik období: • • • •

5.1

období 1993 – 1995 období 1996 – 2000 období 2001 – 2007 období od roku 2008 do současnosti.

Vývoj daňových příjmů v letech 1993 – 1995

Vývoj v tomto období byl ovlivněn předchozí reformou národních výborů, jejichž soustava byla zrušena v roce 1990 a bylo obnoveno samosprávné obecní zřízení. Docházelo ke vzniku nových obcí a rozdělování obcí stávajících, čímž narostl počet hlavně malých obcí (Grospič, 2007, s.118). Na obce byl převeden některý státní majetek a byla posilována jejich finanční samostatnost a zodpovědnost. V souvislosti s rozpadem československé federace a vznikem samostatné České republiky od 1.1.1993 došlo k přijetí nové daňové soustavy a k zásadním změnám ve financování obcí. Byl přijat zákon č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky ČR a obcí ČR (rozpočtová pravidla republiky) určující, které druhy daňových příjmů budou příjmem rozpočtu obcí. Příjmem rozpočtů obcí byl celý výnos daně z příjmů fyzických osob z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti. Pro určení, která obec bude příjemcem daně, bylo rozhodující místo trvalého bydliště podnikatele. Výnos daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti byl sdíleným příjmem obcí a okresních úřadů, které existovaly do roku 2002. Celookresní výnos této daně se v roce 1993 dělil v poměru 40 % do rozpočtu obcí a 60 % do rozpočtu okresních úřadů, v roce 1994 to bylo rozdělení po 50 % pro oba rozpočty a v roce 1995 došlo k přerozdělení 55 % do rozpočtu obcí a 45 % do rozpočtu okresních úřadů. Část náležející obci se určovala poměrem počtu obyvatel v obci k počtu obyvatel v okrese. Příjmem magistrátních měst (Praha, Brno, Ostrava,


25

Plzeň) byl výnos této daně dosažený na jejich území (Provazníková, 2009. s.122). Jako svěřená daň byla obcím určena daň z nemovitostí. Příjemcem daňového výnosu byla obec, v jejímž katastrálním území se příslušná nemovitost nacházela. Navíc byl od roku 1994 příjmem obcí celý výnos daně z příjmů právnických osob v případě, pokud je poplatníkem sama obec. Strukturu daňových příjmů obcí v letech 1993 – 1995 ukazuje příloha A. V tomto období byla nejvýznamnějším daňovým příjmem obcí daň z příjmů fyzických osob, která tvořila v letech 1994 a 1995 přes 80 % celkových daňových příjmů obcí, jak ukazuje tabulka č.7. Tab. 7

Struktura daňových příjmů obcí v letech 1993 – 1995

Ukazatel Daň z příjmů fyzických osob - z podnikání a samostatné činnosti - ze závislé činnosti Daň z příjmů právnických osob Daň z nemovitostí Správní a místní poplatky a ostatní příjmy Daňové příjmy celkem

1993 mld. %

1994 mld. %

1995 mld. %

19,5

65,2

37,7

83,2

47,9

82,0

3,0

10,0

13,1

28,9

14,8

25,3

-

-

24,6

54,3

33,1

56,7

-

-

0,1

0,2

3,1

5,3

3,0

10,0

3,8

8,4

3,8

6,5

7,4

24,7

3,7

8,2

3,1

5,3

29,9

100,0

45,3

100,0

58,4

100,0

Zdroj: Provazníková, R. Financování měst, obcí a regionů, 2009, str. 122

Rozdělování výnosu daně ze závislé činnosti do rozpočtů obcí na základě celookresních výnosů způsoboval značné rozdíly v příjmech na jednoho obyvatele mezi srovnatelnými obcemi, které se nacházely v různých okresech. Důvodem byla různá úroveň místních ekonomik, jiná výše zaměstnanosti v jednotlivých okresech i meziokresní dojížďka do zaměstnání. Výnos daně z příjmů z podnikání se převáděl do rozpočtu obce podle místa trvalého bydliště podnikatele, které se však mohlo lišit od místa podnikání, čímž příjmy nezůstávaly na území, kde byly vytvořeny. Výnos této daně byl důležitým příjmem hlavně pro menší obce, kdy ztráta jednoho velkého podnikatele mohla znamenat velký pokles příjmů obce. Snaha obce o udržení či získání výnosu

26


z daně z podnikání tak vedla až k přetahování o umístění trvalého bydliště podnikatelů pod příslibem poskytnutí různých podnikatelských výhod. Nastavené rozpočtové určení daní vedlo k rychlejšímu růstu daňových příjmů obcí a okresních úřadů v porovnání se státním rozpočtem. Příčinnou bylo odlišné tempo vývoje jednotlivých daní, jejich odlišné podíly na celkových daňových výnosech a odlišné daňové určení. Všechny výše zmíněné nedostatky vedly k příjetí novely rozpočtových pravidel republiky, která platila v období let 1996 – 2000.

5.2 Vývoj daňových příjmů v letech 1996 – 2000 Dne 1.1.1996 nabyl účinnosti zákon č. 154/1995, kterým se mění a doplňuje zákon o pravidlech hospodaření s rozpočtovými pravidly České republiky a obcí v České republice. Tato novela upravovala podíly obecních rozpočtů na výnosech daní. Ke změně nedošlo u daně z nemovitostí a daně z příjmů právnických osob placené obcemi, jejichž výnosy byly celé příjmem obce. Také celý výnos daně z příjmů fyzických osob z podnikání zůstal příjmem obce, která byla místem trvalého bydliště podnikatele. Novela zásadně změnila systém rozdělování výnosu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Podíl obcí na celookresním výnosu této daně se snížil na 30 %, podíl okresních úřadů byl snížen také na 30 % a zbývajících 40 % se stalo příjmem státního rozpočtu. Z 30 % podílu obcí se 20% rozdělovalo mezi obce podle podílu počtu obyvatel obce na počtu obyvatel okresu a 10 % bylo příjmem té obce, která byla sídlem plátcovy pokladny. Příjem rozpočtu magistrátních měst byl snížen na 70 % z výnosu daně dosažené na jejich území a zbývajících 30 % se stalo příjmem státního rozpočtu. Jako kompenzace 25 % snížení příjmu obcí z výnosu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti byl obcím přidělen 20 % podíl na celostátním výnosu daně z příjmů právnických osob, který se rozděloval mezi obce podle podílu počtu obyvatel obce k celkovému počtu obyvatel státu (Provazníková, 2009, str. 127). Strukturu rozpočtového určení daní v tomto období zachycuje příloha B. I v tomto období byl nejvýznamnějším příjmem obcí výnos daně z příjmů fyzických osob, který se oproti minulému období snížil, ale stále tvořil nadpoloviční část příjmů obcí. Celkovou strukturu daňových příjmů obcí v tomto období ukazuje tabulka č. 8. Hlavní změnou, kterou přinesla novela zákona v roce 1996, bylo nahrazení 55 % podílu rychle se zvyšující daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti 20 % podílem na stálých příjmech daně z příjmů právnických osob. Navzdory provedené změně se i nadále zvyšoval podíl obcí na celkových daňových výnosech a podíl státního rozpočtu a rozpočtu okresních úřadů se snižoval. (Provazníková, 2009, str. 128)


27

I nadále zůstávaly značné rozdíly v příjmech obcí na jednoho obyvatele z důvodu přerozdělování celého výnosu daně z příjmů fyzických osob z podnikání do rozpočtu obce podle místa trvalého bydliště podnikatele. (Blažek, 2002, str. 5) Novela neodstranila ani závislost menších obcí na daňových výnosech od místních podnikatelů a někdy až nezákonné postupy obcí při snaze o získání trvalého bydliště podnikatelů. Tab. 8

Struktura daňových příjmů obcí v letech 1996 - 2000

Ukazatel Daň fyzických osob

1996 mld. % Kč

1997 mld. % Kč

1998 mld. % Kč

1999 mld. % Kč

2000 mld. % Kč

41,4

65,4

44

66,9

47,4

65,9

48,8

64,5

51,3

61,5

25,3

40,3

28,2

42,9

30,7

42,3

31,9

42,1

34,7

41,5

2,53

4,0

2,8

4,0

3,1

4,3

3,19

4,2

3,5

4,3

15,8

25,2

15,8

24,0

16,7

23,2

16,9

22,3

16,7

20,0

14,1

22,5

13,4

20,4

16,2

22,5

18,8

24,8

23,4

28,0

11,8

18,8

10,3

15,7

11,9

16,5

13,4

18,0

12,8

15,3

2,3

3,7

3,0

4,6

4,3

6,0

5,2

6,9

5,5

7,0

4,0

6,3

3,9

6,0

4,1

5,7

4,3

5,5

4,4

5,3

3,8

6,1

4,5

6,8

4,3

6,1

3,8

5,0

4,2

5,0

62,8

100,0

65,8

100,0

72,1

100,0

75,7

100,0

83,6

100,0

Ze závislé činnosti (celookresní výnos) z toho: podle plátcovy pokladny Ze samostatné činnosti Daň z příjmů právnických osob z toho: 20% podíl - placená obcemi Daň z nemovitostí Správní, místní a ostatní poplatky Daňové příjmy celkem


Změnou rozpočtových pravidel byly znevýhodněny zejména malé obce, které na svém území neměly sídlo plátcovy pokladny. Postižena byla i magistrátní města,

28


na jejichž území se vytvářela největší část celorepublikového výnosu daně ze závislé činnosti (Provazníková, 2009, str. 128). Novela rozpočtových pravidel zanechala nedotčená kritéria přerozdělování hlavně u daně z příjmů fyzických osob z podnikání, což bylo zdrojem rozdílů v daňových příjmech mezi obcemi i mezi okresy. Byl to také hlavní důvod nespokojenosti s celým systémem financování obcí.

5.3 Vývoj daňových příjmů v letech 2001 – 2007 Výše uvedené důvody vedly k rozhodnutí provést zásadní změny ve stuktuře daňových příjmů obcí. Změna ve financování místních rozpočtů měla také řešit skutečnost, že od 1.1.2001 začalo fungovat 14 nových vyšších územně samosprávných celků. Vzhledem k nevyjasněným kompetencím krajských samospráv se vláda nakonec rozhodla odložit vymezení krajských příjmů o 1 rok a v roce 2001 financovat kraje přechodně speciálními dotacemi. Rozpočtové určení výnosu daní se od 1.1.2001 řídilo zákonem č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosu některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (o rozpočtovém určení daní). Hlavním důvodem přijetí nového zákona bylo podle vlády eliminovat ostré a neodůvodnitelné rozdíly mezi obcemi v daňových příjmech na obyvatele, které sami obce nemohly ovlivnit. Nové rozdělení daňových výnosů místním rozpočtům bylo založeno na principu solidarity a spočívalo v rovném sdílení příjmů vybraných daní, založeném na principu stejné výše daně v přepočtu na jednoho obyvatele. (Blažek, 2002, str. 9) Hlavní cíle nového zákona o rozpočtovém určení daní byly: • Odstranění příčin nerovnoměrných rozdílů v příjmech obcí – hlavně u daně z příjmů fyzických osob • Odstranění spekulativních aktivit obcí ve snaze o zvýšení příjmů • Odstranění nestability příjmů obcí při rozdílném vývoji jednotlivých daní rozšířením spektra daní, ze kterých se obcím stanoví podíly na výnosech daňových příjmů • Sblížení dynamiky daňových příjmů místních rozpočtů a rozpočtu státního (Provazníková, 2009, str. 130). Nový zákon nezměnil příjem obcí z daně z nemovitostí a z daně z příjmů právnických osob placené obcemi, jejichž celý výnos zůstal i nadále příjmem obecního rozpočtu. Ke změně došlo u daně z příjmů fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti, kde se podíl, který byl příjmem obce podle místa trvalého bydliště podnikatele, snížil na 30 %. Zbývající 70 % část se stala sdílenou daní se státním rozpočtem (viz dále). Byly stanoveny sdílené daňové příjmy, z nichž obcím připadlo 20,59 % z celostátního výnosu těchto daní.


29

Sdílenými daňovými příjmy byly: • Daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti • Daň z příjmů fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti – pouze ze zbývajících 70 % výnosu této daně • Daň z příjmů fyzických osob vybíraná srážkou • Daň z příjmů právnických osob, pokud není poplatníkem obec • Daň z přidané hodnoty Rozdělení sdílených a výlučných daňových příjmů v roce 2001 ukazuje příloha C. Mezi jednotlivé obce byl 20,59 % podíl z celostátního výnosu určených daní rozdělen podle počtu obyvatel obce na celkovém počtu obyvatel ČR k 1.1. běžného roku a výsledný podíl byl dále upraven přepočítacím koeficientem. Daňový výnos obce se vypočítal jako poměr násobku počtu obyvatel obce k počtu obyvatel ČR a koeficientu velikostní kategorie obce (KVKO) k součtu těchto násobků všech obcí v ČR tj podle vzorce: počet obyvatel obce x KVKO __________________________________ x 20,59 % /100 x objem daní suma násobků z čitatele za všechny obce ČR ( Provazníková, 2009, str. 131) 5.3.1

Problematika koeficientů

Obce byly rozděleny do čtrnácti velikostních kategorií podle počtu obyvatel, a každé kategorii byl přidělen koeficient určující skutečný objem daňových příjmů obce. Koeficienty měly odrážet skutečnost, že větší obce zajišťují větší rozsah funkcí a služeb i pro okolní oblasti. Rozdělení obcí a přidělení koeficientů ukazuje tabulka č.9. Koeficienty byly zpravidla odvozeny z předchozích úrovní průměrných daňových příjmů v každé velikostní kategorii. U malých obcí s méně než 100 obyvateli však byl koeficient nastaven vědomě nižší, než byl předchozí průměr daňových příjmů, což mělo být ekonomickým stimulem pro jejich slučování a vytváření větších územních celků. Tento velký procentní rozdíl v koeficientech však neznamenal pro malé obce velké částky, což byl zřejmě hlavní důvod, proč se neprojevil jeho vliv na slučování obcí. Dalším problematickým místem byl výrazný rozdíl mezi hodnotou koeficientů pro obce s počtem obyvatel do sto tisíc (koeficient 0,8487) a nad sto tisíc obyvatel (koeficient 1,0393). V ČR je skupina významnějších měst s důležitými regionálními funkcemi přibližně stejné velikosti – kolem 100 tisíc obyvatel. Vět-


30

šina z nich se však umístila těsně pod rozhodující hranicí a získala tak zhruba o 20 % menší daňové příjmy na obyvatele, aniž by měla možnost tuto skutečnost ovlivnit (Blažek, 2002, str. 11). Toto nerovnoměrné nastavení koeficientů vedlo často až k tomu, že obce nabízely novým obyvatelům obce různé finanční příspěvky. Důvodem bylo dosáhnout vyšší velikostní kategorie obce, a tím získat vyšší daňový příjem. Často šlo však jen o formální změnu trvalého bydliště, což bylo důvodem protestů okolních obcí. Tab. 9

Koeficienty velikostní kategorie obce

Počet obyvatel 0 - 100 101 – 200 201 – 300 301 – 1500 1501 - 5000 5001 – 10000 10001 – 20000 20001 – 30000 30001 – 40000 40001 – 50000 50001 – 100000 100001 – 150000 150001 a více Hlavní město Praha

Koeficient 0,4213 0,5370 0,5630 0,5881 0,5977 0,6150 0,7016 0,7102 0,7449 0,8142 0,8487 1,0393 1,6715 2,7611

Zdroj: Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní

5.3.2

Shrnutí změn rozpočtového určení daní

V dřívějším systému rozpočtového určení daní závisely daňové příjmy obcí na výnosech daní z příjmů vybraných od poplatníků s trvalým bydlištěm nebo sídlem na území obce. Velká byla také vazba příjmů obce na celookresním daňovém výnosu, což způsobovalo velké rozdíly v příjmech mezi srovnatelnými obcemi a nestabilitu daňových příjmů. Základní úprava v rozpočtovém určení daní spočívala v rozšíření struktury daňových příjmů obcí o další daňový příjem, kterým byla stabilněji se vyvíjející daň z přidané hodnoty. Došlo také ke zvýšení procentního podílu obcí na sdílených daní. Tyto změny vedly k větší stabilitě rozpočtu obcí a lepší předvídatelnosti jejich daňových příjmů. Obce se staly méně závislé na daňových výnosech od místních podnikatelů a na umístění plátcových pokladen. Zvýšením podílů příjmů obcí na sdílených daních došlo ke sblížení ve vývoji daňových příjmů obcí a státního rozpočtu. V případě snížení výnosů jednotli-


31

vých typů daní se dopady projevily stejně u všech rozpočtů. Byla odstraněna vazba na celookresní výnos, a tím došlo ke snížení nerovnoměrného rozdělení mezi srovnatelnými obcemi v různých okresech. Vývoj daňových příjmů obcí v období 2001 až 2007 ukazuje tabulka č.10. Tab. 10

Vývoj daňových příjmů obcí v letech 2001 – 2007

Daň z příjmů

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

25,8 mld.

29,2 mld.

31,1 mld.

34,4 mld.

36,5 mld.

33,9 mld.

36,9 mld.

29,1 %

29,3 %

29,0 %

29,6 %

28,3 %

25,9 %

26,1 %

16,5 mld.

18,0 mld.

19,7 mld.

21,5 mld.

23,0 mld.

23,3 mld.

25,9 mld.

18,6 % -

18,1 % 1,3 mld. 1,3 %

18,4 % 1,4 mld. 1,3 %

18,5 % 1,5 mld. 1,3 %

17,8 % 1,7 mld. 1,3 %

17,8 % 1,6 mld. 1,3 %

18,3 % 1,9 mld. 1,3 %

8,0 mld.

8,6 mld.

8,8 mld.

9,9 mld.

10,5 mld.

7,5 mld.

7,3 mld.

9,0 %

8,6 %

8,2 %

8,5 %

8,1 %

5,7 %

5,2 %

1,3 mld.

1,3 mld.

1,2 mld.

1,5 mld.

1,3 mld.

1,5 mld.

1,7 mld.

1,5 %

1,3 %

1,3 % 30,6 mld. 26,4 %

1,0 % 33,0 mld. 25,6 %

1,1 %

1,2 %

34,3 mld.

38,1 mld.

26,0 % 20,6 mld. 20,7 % 5,3 mld. 5,3 % 4,6 mld. 4,6 %

1,1 % 28,4 mld. 26,4 %

26,9 %

22,5 mld. 20,9 % 5,9 mld. 5,5 % 4,8 mld. 4,5 %

24,6 mld. 21,2 % 6,0 mld. 5,2 % 4,9 mld. 4,2 %

27,4 mld. 21,3 % 5,6 mld. 4,3 % 5,0 mld. 3,9 %

26,2 % 28,4 mld. 21,7 % 5,9 mld. 4,5 % 4,97 mld. 3,8 %

31,8 mld.

33,9 mld.

36,2 mld.

43,2 mld.

45,6 mld.

32,0 % 8,0 mld. 8,0 %

31,5 % 9,3 mld. 8,7 %

31,2 % 9,8 mld. 8,5 %

33,5 % 11,3 mld. 8,8 %

34,9 % 11,8 mld. 9,0 %

31,9 mld. 22,6 % 6,2 mld. 4,4 % 4,96 mld. 3,5 % 48,3 mld. 34,2 % 13,0 mld. 9,2 %

99,5 mld.

107,5 mld.

116,1 mld.

128,9 mld.

130,7 mld.

141,3 mld.

FO Z toho: -závislá činnost -sdílená část 1,5 % -ze samostatné činnosti -z kapitálových výnosů Daň z příjmů PO

23,2 mld. 26,1 %

Z toho: -sdílená -placená obcemi Daň z nemovitostí DPH

Správní, místní popl. Daňové příjmy celkem

17,4 mld. 19,6 % 5,8 mld. 6,5 % 4,6 mld. 5,2 % 29,8 mld. 33,6 % 5,4 mld. 6,1 % 88,8 mld.

25,9 mld.



32

Třiceti procentní podíl na dani z příjmů fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti byl ponechán příjmem obce jako motivační prvek. Záměrem bylo motivovat obce, aby podporovaly podnikání na svém území vytvářením vhodných podmínek pro podnikání a alespoň částečně zachovat územní vazbu daně. Zákon o rozpočtovém určení daní odstranil mnoho předchozích nedostatků, ale zůstaly některé problémy, které byly obcemi kritizovány. Jednalo se především o vysokou váhu koeficientů velikostních kategorií obcí, které byly jediným kritériem pro rozdělování příjmů obcím u sdílených daní. Terčem kritiky byly velké rozdíly v koeficientech mezi největšími a nejmenšími obcemi a skokové přechody mezi velikostními kategoriemi obcí. 5.3.3

Novela zákona o rozpočtovém určení daní

Zákon č. 483/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům nabyl účinnosti od 1.1.2002 a zahrnul do rozpočtového určení daní také financování krajů. Novela zákona nepřinesla změnu ve struktuře sdílených daní, ale na celorepublikovém výnosu těchto daní se podílely nyní nejen obce částí 20,59 %, ale i kraje určeným podílem 3,1 % a zbývajících 76,31 % bylo příjmem státního rozpočtu. Došlo ke snížení původního 70 % sdíleného podílu obcí u daně z příjmů fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti na 60 % a 10 % výnosu z této daně připadlo státnímu rozpočtu. Ve snaze posílit motivaci obcí při podporování zaměstnanosti na jejich území byl obcím určen 1,5 % podíl z celorepublikového výnosu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. K rozdělení tohoto výnosu mezi obce dochází podle počtu zaměstnanců v obci k počtu zaměstnanců v celé ČR. O stejné procento, které bylo určeno obcím se snížil podíl státního rozpočtu na této sdílené dani (Provazníková, 2009, str. 135). 5.3.4

Financování krajů

Jak již bylo řečeno, hlavní změna zákona č. 483/2001 Sb. spočívala v zahrnutí financování krajů do rozpočtového určení daní přidělením daňových příjmů do rozpočtů krajů. Daňové příjmy krajů tvořily: • Daň z příjmů právnických osob v případech, kdy je poplatníkem samotný kraj • Podíl na 3,1 % z celostátního výnosu daně z přidané hodnoty • Podíl na 3,1 % z celostátního výnosu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti s vyjímkou daně vybírané srážkou • Podíl na 3,1 % z celostátního výnosu daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby


33

• Podíl na 3,1 % z 60 % celostátního výnosu daně z příjmů fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti • Podíl na 3,1 % z celostátního výnosu daně z příjmů právnických osob s vyjímkou výnosu daně, kdy je poplatníkem kraj (zákon o rozpočtovém určení daní č. 243/2000 Sb. ve znění zákona č. 483/2001 Sb.) Princip přerozdělování sdílených finančních prostředků se u krajů lišil od financování obcí. V případě krajů byla rozhodující kalkulace finanční náročnosti jednotlivých zařízení, které byly na kraje převedeny. Kraje začaly svoji činnost v roce 2001, kdy byly financovány formou dotací ze státního rozpočtu. V roce 2002 se zrušením okresních úřadů převzaly kraje další kompetence. Rozsahu převzatých kompetencí však neodpovídal rozsah financování, proti čemuž kraje protestovaly a požadovaly zvýšení podílu na celostátním výnosu sdílených daní. K vyslyšení jejich požadavků došlo v roce 2004, kdy byla vypracována novela zákona o rozpočtovém určení daní, která byla přijata jako zákon č. 1/2005 Sb. s účinností od 3.1.2005. Tato novela se týkala pouze krajů a zvyšovala jejich podíl na sdílených daních z 3,1 % na 8,92 % (Provazníková, 2009, str.136). Kritériem pro přidělení finančních prostředků do rozpočtu krajů zůstal objem výdajů podle převedených zařízení do působnosti jednotlivých krajů. V objemech výdajů jsou mezi kraji značné rozdíly, proto jsou rozdíly i v přidělených procentech podílů krajů na sdílených daňových výnosech (tabulka č.11). Tab. 11

Procentní podíl jednotlivých krajů na celostátním výnosu daní

Kraj Procento Hlavní město Praha 3,183684 Severočeský 13,774311 Jihočeský 8,607201 Plzeňský 7,248716 Karlovarský 3,772990 Ústecký 8,242502 Liberecký 4,681207 Královéhradecký 6,442233 Pardubický 5,555168 Vysočina 7,338590 Jihomoravský 9,526055 Olomoucký 6,751705 Zlínský 5,251503 Moravskoslezský 9,624135 ČR celkem 100,000000 Zdroj: Příloha č. 1 zákona č. 1/2005 Sb.


34

Strukturu daňových příjmů platnou v období 2005 – 2007 určenou zákonem č.243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní po novelách zákonem č.483/2001 a č.1/2005 ukazuje příloha D. Rozpočtové určení daní platné v tomto období přineslo obcím pozitiva, mezi která můžeme zařadit: vytvoření masivní příjmové základny ve formě systému sdílených daní, jednoduchý systém správy a redistribuce daní a nevyžadování poskytnutí vyrovnávacích dotací do rozpočtu obcí. Neustále však přetrvávaly nedostatky, které byly ze strany obcí kritizovány. Jednalo se hlavně o výrazné a nezdůvodnitelné rozdíly v míře sdílených daní mezi různě velkými obcemi a nenaplnění záměru slučování nefunkčních malých obcí, nedostatečnou stimulaci obcí z hlediska podpory ekonomických aktivit nebo o skokové změny ve velikostech daňových příjmů mezi kategoriemi obcí a přetahování obcí o občany (Tománek, 2008, str.1).

5.4 Vývoj daňových příjmů v letech 2008 až 2010 Jako reakce na kritiku nedostatků systému financování místních rozpočtů vznikla poměrně zásadní novela zákona o rozpočtovém určení daní jako zákon č. 377/2007 Sb. s účinností od 1.1.2008. Tato novela zohlednila skutečnost, že výdaje obcí jsou závislé nejen na počtu obyvatel obce, ale také na celé řadě dalších faktorů jako je poloha a rozloha obce, struktura osídlení, občanská vybavenost, kvalita služeb a infrastruktura předurčující výdaje obce. Novela rozšířila dosud platné jediné ktirérium (počet obyvatel upravený koeficienty velikostních kategorií obcí) o nová kritéria, která by měla vést k lepšímu rozdělování sdílených daní do rozpočtu obcí podle jejich výdajových potřeb (Provazníková, 2009, str. 140). 5.4.1

Nová kritéria pro stanovení daňového příjmu obce

Zavedená kritéria, podle kterých se určuje podíl obce na výnosu sdílených daní jsou následující: • Nové kritérium: celková výměra obce - váha 3 % Použití kritéria výměry obce zvýhodňuje obce s nižší hustotou obyvatelstva, kompenzuje zvýšené výdaje spojené s opravami a údržbou místních komunikací a výdaje na místní obslužnost. Je přínosem pro takové obce, jejichž sloučení se sousedními obcemi brání geografické podmínky. • Nové kritérium: prostý počet obyvatel obce – váha 3 % Aplikace kritéria prostého počtu obyvatel je doplňujícím prvkem k použití koeficientů velikostních kategorií. • Modifikace stávajícího kritéria: počet obyvatel obce upravený koeficienty velikostních kategorií obcí – váha 94 %


35

Algoritmus přerozdělení sdílených daňových příjmů podle počtu obyvatel upraveného velikostními koeficienty obcí je upraven tak, aby nedocházelo ke skokovým přechodům mezi velikostními kategoriemi obcí. Zavedením tzv. postupných přechodů mezi velikostními kategoriemi by se měl odstranit pravděpodobně největší nedostatek systému. Ten spočíval v tom, že obce s počtem obyvatel blížícím se hraničním hodnotám velikostních kategorií mohly malou změnou počtu obyvatel přejít do vyšší velikostní kategorie, a tím získat výrazně vyšší daňové příjmy, což mnohdy vedlo ke spekulacím obcí s počty obyvatel. Nově stanoveným koeficientem postupných přechodů se nyní násobí jen ta část počtu obyvatel obce, která spadá do příslušného intervalu počtu obyvatel. Modifikovaný výpočet zahrnuje i snížení počtu velikostních kategorií ze současných 14 na 4 a zmírnění progrese koeficientů (Vláda ČR, Důvodová zpráva k návrhu zákona, 2007, str.4). Koeficienty postupných přechodů a násobky postupných přechodů ukazuje tabulka č.12. Tab. 12

Koeficienty postupných přechodů a násobky postupných přechodů

Obce s počtem obyvatel od – do obyvatel 0 – 300

Koeficienty postupných přechodů 1,0000

301 – 5 000

1,0640

5 001 – 30 000

1,3872

30 001 a více

1,7629

Násobek postupných přechodů 1,0000 x počet obyvatel obce 300 + 1,0640 x počet obyvatel obce z počtu obyvatel přesahujících 300 5 300,8 + 1,3872 x počet obyvatel obce z počtu obyvatel přesahujících 5 000 39 980,8 + 1,7629 x počet obyvatel obce z počtu obyvatel přesahujících 30 000

Zdroj: Příloha č. 2 zákona č. 243/2000 Sb. ve znění zákona č. 377/2007 Sb.

Aby byl zmírněn dopad změn způsobených přechodem na nový způsob přerozdělení sdílených daní a z důvodu posílení daňových příjmů zejména malých obcí, byl zvýšen podíl obcí na sdílených daních ze současných 20,59 % na 21,4 %. Zákon nezměnil druhy sdílených daní, jejichž výnos je příjmem rozpočtu obcí. 5.4.2

Stanovení podílu jednotlivých obcí na sdílených daních

Výpočet podílu pro jednotlivé obce se skládá ze dvou kroků. Nejprve se zjistí podíl čtyř největších měst ČR - hlavního města Prahy, Brna, Ostravy a Plzně - na sdílených daních podle přepočítacího koeficientu. Přepočítací koeficienty pro tato města jsou stanovena tak, aby nedošlo ke snížení jejich daňových příjmů (tabulka č.13).


36

Tab. 13

Přepočítací koeficienty čtyř největších měst ČR

Hlavní město Praha Plzeň Ostrava Brno Ostatní obce ČR

Přepočítací koeficient 4,2098 2,5273 2,5273 2,5273 1,0000

Zdroj: Příloha č. 3 zákona č. 243/2000 Sb. ve znění zákona č. 377/2007 Sb.

Podíl každého uvedeného města se určí jako podíl násobku počtu obyvatel města a příslušného přepočítacího koeficientu k součtu těchto násobků za Prahu, Brno, Ostravu, Plzeň a ostatní obce ČR. Stejným způsobem se zjistí i celkový podíl za ostatní obce ČR, který udává objem výnosu sdílených daní, na kterém se budou ostatní obce ČR (mimo čtyř největších měst) podílet (Provazníková, 2009 str. 142). Ve druhém kroku se stanoví procento, kterým se obce s vyjímkou hlavního města Prahy, Plzně, Ostravy a Brna (dále jen ostatní obce) podílejí na stanovené procentní části celorepublikového výnosu sdílených daní. Toto procento se vypočítá jako součet • poměru celkové výměry katastrálních území obce k celkové výměře katastrálních území všech obcí, vyjádřeného v procentech a násobeného koeficientem 0,03 • poměru počtu obyvatel obce k počtu obyvatel všech obcí, vyjádřeného v procentech a násobeného koeficientem 0,03 • poměru násobku postupných přechodů, vypočteného pro obec pomocí koeficientů postupných přechodů, k součtu násobků postupných přechodů vypočtených za ostatní obce, vyjádřeného v procentech a násobeného koeficientem 0,94 a dále násobeného celkovým procentem, kterým se na části celostátního výnosu daní podílejí ostatní obce. Při stanovení počtu obyvatel pro účely výpočtů se vychází ze stavu k 1. lednu běžného roku uvedeného v bilanci obyvatel ČR zpracované Českým statistickým úřadem a při stanovení výměry katastrálních území obce pro účely výpočtů se vychází z údajů Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního k 1. lednu běžného roku (zákon č. 243/2000 Sb. ve znění zákona č. 377/2007 Sb.). Vzhledem k zavedení nových kritérií a ke složitějšímu způsobu výpočtu podílu pro jednotlivé obce je výsledný procentní podíl každé obce každoročně zveřejňován ve vyhlášce Ministerstva financí ČR s účinností od 1. září běžného roku.


5.4.3

37

Zásadní změny nového systému rozpočtového určení daní

K největším změnám došlo v tomto období ve výpočtu podílu sdílených daní. Zavedením koeficientů postupných přechodů mezi velikostními kategorii obcí bylo docíleno toho, že podíly jednotlivých obcí na sdílených daních tvoří spojitou křivku bez skokových přechodů. Zavedením pouze čtyř velikostních kategorií a nového kritéria celkové výměry obce došlo k výraznému zvýšení příjmů malých obcí a k odstranění ne vždy spravedlivých rozdílů v daňových příjmech mezi velikostně srovnatelnými obcemi. Podíl obcí na sdílených daních byl zvýšen z 20,59 % na 21,4 %, čímž byla posílena jejich příjmová stránka rozpočtu, a tím finanční samostatnost obcí. Struktura rozpočtového určení daní platného v období od roku 2008 do současnosti je graficky zobrazena v příloze E. Nejvýznamnějším daňovým příjmem rozpočtu obcí v tomto období byl výnos daně z přidané hodnoty, jak ukazuje tabulka č. 14. Tab. 14

Vývoj daňových příjmů obcí v letech 2008 – 2010

Daň z příjmů FO Z toho: - závislá činnost - sdílená část 1,5% - ze samostatné činnosti - srážkou Daň z příjmů PO Daň z nemovitostí DPH Daňové příjmy celkem

2008 mld. Kč % 36,7 25,9

2009 mld. Kč % 31,0 24,9

2010 mld. Kč % 31,2 23,3

24,6

17,4

23,7

19,0

23,9

17,8

1,8

1,3

1,7

1,4

1,7

1,3

7,7

5,4

3,4

2,7

3,4

2,6

2,6 44,6 5,2 54,8

1,8 31,6 3,7 38,8

2,2 32,7 6,4 54,3

1,8 26,3 5,1 43,7

2,2 36,5 8,7 57,7

1,6 27,2 6,5 43,0

141,3

100,00

124,4

100,00

134,1

100,00

Zdroj: MFČR, Státní závěrečné účty příslušných let + vlastní výpočty

5.4.4

Praktický postup provádění převodů

Daně jsou spravovány správci daně, kteří převádí jejich výnos podle zákonného rozpočtového určení daní do rozpočtů obcí, krajů a fondů. Daňový příjem se převádí určenému příjemci nejméně jedenkrát měsíčně, pokud částka určená k převodu přesáhne 500 Kč. Při každém převodu se spočítá celkový nárok příjemce, od kterého se odečte částka již dříve zaslaná.

38


Pro převod podílu na sdílených daních sděluje ministerstvo financí dvakrát měsíčně správcům daně celostátní výnosy příslušných daní. Nejprve se porovná stav inkasa s částkou, ze které se naposledy vypočítával nárok obcí a krajů. Pokud došlo ke zvýšení inkasa od minulých převodů, jsou podle zákonem daných pravidel vypočítány nároky jednotlivých obcí a krajů, které jsou neprodleně převáděny do jejich rozpočtů. Pokud je stav inkasa nižší než naposledy sdělená částka, nelze žádné prostředky do místních rozpočtů převést. K této situaci může dojít, pokud objem vratek některé daně převýší objem vybraných plateb této daně. V praxi tento stav nastává hlavně v období dubna a května u daně z příjmů fyzických osob podávajících přiznání a v dubnu, květnu, červenci a srpnu u daně z příjmů právnických osob. K dalšímu převodu do rozpočtu obcí může dojít až tehdy, když celkový stav inkasa je vyšší než částka, ze které naposledy vznikl nárok pro převod do místních rozpočtů.

Ovlivňující faktory

39

6 Ovlivňující faktory Zákonem o rozpočtovém určení daní jsou stanoveny druhy daňových výnosů a jejich podíly, které jsou příjmem obecních rozpočtů nebo rozpočtu státního. Objem finančních prostředků, který se podle těchto pravidel rozděluje však závisí na daňové politice státu. Základem jsou daňové zákony, které určují výši sazeb jednotlivých daní, osvobození od placení daně, úlevy na dani a další daňové záležitosti, které mají vliv na výši vybraných daní.

6.1 Objem daňových příjmů 6.1.1

Daň z příjmů právnických osob

Daň z příjmů právnických osob je sdílenou daní. Od roku 1994 je příjmem obce, pokud je poplatníkem obec a od roku 1996 mají obce navíc určený podíl na celorepublikovém výnosu této daně, který v současnosti činí 21,4%. Tab. 15

Podíl výnosu daně z příjmů právnických osob na daňových příjmech obcí

Rok 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Daňové příjmy obcí DPPO (mld Kč) 0,1 3,1 14,1 13,4 16,2 18,8 23,4 23,2 25,9 28,4 30,6 33,0 34,3 38,1 44,6 32,7 36,5

Podíl na daňových příjmech obcí 0,2 % 5,3 % 22,5 % 20,4 % 22,5 % 24,8 % 28,0 % 26,1 % 26,0 % 26,4 % 26,4 % 25,6 % 26,2 % 26,9 % 31,6 % 26,3 % 27,2 %

Zdroj: Česká daňová správa [online]

Jak je vidět z tabulky č.15, měl podíl výnosu daně z příjmů právnických osob na celkových daňových příjmech obcí převážně vzrůstající tendenci, a to i přes


40

snižování sazby daně. Největší pokles výnosu je patrný v roce 2009, kdy právnické subjekty v souladu s rozhodnutím ministerstva financí využily možnosti neodvádět zálohy na svoji daňovou povinnost. Ke snížení inkasa daně z příjmů právnických osob došlo v tomto období v souvislosti s hospodářskou krizí, která negativně ovlivnila výkon mnoha odvětví ekonomiky. S růstem výkonu ekonomiky lze očekávat i navýšení inkasa daně z příjmů právnických osob. Výnos této daně představuje stabilní příjem rozpočtu obcí. 6.1.2


Daň z přidané hodnoty je sdílenou daní od roku 2001, kdy byl jako příjem rozpočtu obcí určen podíl z této daně ve výši 20,59 %. Tento podíl byl v roce 2008 zvýšen na 21,4 % celorepublikového výnosu daně. Podíl výnosu této daně na daňových příjmech obcí je poměrně stálý, tvoří asi třetinu celkových daňových příjmů obcí a je jejich nejvyšším daňovým příjmem. Podíl DPH má v posledních letech zvyšující se tendenci z důvodu propadu inkasa příjmových daní. V souvislosti s hospodářskou krizí se propad inkasa DPH neprojevil s takovou silou jako u daně z příjmů právnických osob (tabulka č.16). Tab. 16

Podíl výnosu DPH na daňových příjmech obcí

Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Daňové příjmy obcí DPH (mld Kč) 29,8 31,8 33,9 36,2 43,2 45,6 48,3 54,8 54,3 57,7

Podíl na daňových příjmech obcí 33,6 % 32,0 % 31,5 % 31,2 % 33,5 % 34,9 % 34,2 % 38,8 % 43,7 % 43,0 %


6.1.3

Daň z příjmů fyzických osob

Daň z příjmů fyzických osob prošla od roku 1993 z hlediska rozpočtového určení daní největšími změnami. Již od počátku daňové soustavy v roce 1993 byla tato daň rozdělena na daň z podnikání a daň ze závislé činnosti (později se stala příjmem rozpočtů obcí i daň z příjmů fyzických osob vybíraná srážkou), přičemž


41

každá tato část měla nastavena jiná kritéria pro přerozdělování daňových výnosů do místních rozpočtů. • Daň z podnikání Daň z podnikání a jiné výdělečné činnosti (později nazvaná daň z příjmů fyzických osob podávajících přiznání) byla nejprve svěřenou daní rozpočtům obcí podle místa trvalého bydliště podnikatele. Změna nastala od roku 2001, kdy byla část připadající rozpočtům obcí snížena na 30 %, přičemž ze zbývajících 70 % celorepublikového výnosu měla obec nárok na podíl 20,59 % a od roku 2008 z 60 % celorepublikového výnosu na podíl 21,4 % podle stanovených koeficientů obcí. Poměrně stabilní daňový příjem z této daně v období 1993 až 2000 se v roce 2001 snížil následkem snížení podílu, který byl příjmem rozpočtu obcí. K dalšímu náhlému snížení výnosu daně došlo v roce 2006 jako důsledek změny zákona o dani z příjmů. Změna spočívala v zavedení společného zdanění manželů, kteří si mohli po přeplacení záloh ze závislé činnosti podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob a vzniklý přeplatek jim byl vrácen z daně z příjmů fyzických osob podávajících přiznání (jehož 30 % podíl byl příjmem obce podle bydliště poplatníka). Částky vracené na základě uplatněného společného zdanění manželů výrazně snížily inkaso daně, a také výnos plynoucí z této daně do rozpočtu obcí. Společné zdanění manželů bylo možné naposledy uplatnit za zdaňovací období roku 2007 (§13a zákona č. 586/1992 Sb., ve znění účinném k 1.1.2006). Největší propad výnosu této daně do rozpočtu obcí nastal v roce 2009 v důsledku hospodářské krize. Navíc vydalo Ministerstvo financí rozhodnutí na podporu drobných podnikatelů o zrušení povinnosti platit zálohy na daň z příjmů fyzických osob ve zdaňovacím období roku 2009 (Ministerstvo financí, 2009, Finanční zpravodaj č.3, str.28). Této možnosti využilo mnoho podnikatelských subjektů, a tím se v roce 2009 snížil výnos daně z příjmů fyzických osob a následně daňové příjmy obcí z této daně. K dalšímu snížení výnosu daně přispěla možnost uplatnění vyšších výdajů procentem z dosažených příjmů podle druhu živnosti (podrobněji v kapitole 4). Jak se měnil podíl daně z příjmů fyzických osob z podnikání na celkových daňových příjmech obcí ukazuje tabulka č.17.


42

Tab. 17

Podíl výnosu daně z příjmů fyzických osob z podnikání na daňových příjmech obcí

Rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Daňové příjmy obcí z podnikání (mld Kč) 3,0 13,1 14,8 15,8 15,8 16,7 16,9 16,7 8,0 8,6 8,8 9,9 10,5 7,5 7,3 7,7 3,4 3,4

Podíl na daňových příjmech obcí 10,0 % 28,9 % 25,3 % 25,2 % 24,0 % 23,2 % 23,2 % 20,0 % 9,0 % 8,6 % 8,2 % 8,5 % 8,1 % 5,7 % 5,2 % 5,4 % 2,7 % 2,6 %


• Daň ze závislé činnosti Výnos daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti byl od počátku sdíleným výnosem. Původně byl pro rozpočty obcí určen 40 % podíl celookresního výnosu, který byl nejprve zvýšen na 50 % (v roce 1994) a 55 % (v roce 1995), aby byl následně snížen na 30 % (v roce 1996). Od roku 2001 byl stanoven výnos daně ze závislé činnosti a také daně vybírané srážkou určený do rozpočtu obcí jako 20,59 % podíl na celostátním výnosu daně přerozdělovaný podle stanovených koeficientů obcí a od roku 2008 byl podíl zvýšen na 21,4 %. Navíc od roku 2002 byla rozpočtům obcí vyčleněna jako motivační složka 1,5 % celostátního výnosu, která se rozděluje obcím podle počtu zaměstnanců v obci. Výnos z daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti tvořil v období 1993 až 2000 značný podíl na celkových daňových příjmech obcí, jeho výše se měnila pouze v závislosti na změně podílu obcí na celookresním výnosu daně. Od roku 2001 je patrný značný pokles výnosu, který je způsoben určením nižšího procentního podílu z celostátního výnosu daně. V období od roku 2001 je možné sledovat postupný růst výnosu daně až do roku 2007.


43

V roce 2008 došlo k poklesu výnosu daně ze závislé činnosti, který byl způsoben změnou ve způsobu zdanění, kdy byl progresivní způsob zdanění nahrazen od 1.1.2008 jednotnou 15 % sazbou (podrobněji v kapitole 4). Další pokles v následujícím roce je důsledkem ekonomické krize, která zvýšila míru nezaměstnanosti, tím došlo ke snížení objemu vyplacených mzdových prostředků a k nižšímu výnosu této daně (tabulka č.18). Tab. 18

Podíl výnosu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti na daňových příjmech obcí

Rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Daňové příjmy obcí ze závislé činnosti (mld. Kč) 16,5 24,6 33,1 25,3 28,2 30,7 31,9 34,7 17,8 20,6 22,3 24,5 26,0 26,4 29,5 29,0 27,6 27,8



6.1.4

Daň z nemovitostí

Daň z nemovitostí je po celé období od roku 1993 až dosud svěřenou daní. Její podíl na daňových příjmech obcí je v čase klesající souběžně s tím, jak narůstal podíl jiných daňových výnosů, především DPH. V absolutním vyjádření je výnos této daně poměrně stabilní s mírně vzrůstající tendencí, ale v porovnání s ostatními daněmi je nejmenší. Zvýšení výnosu je vidět v roce 2009, kdy byly změnou zákona o dani z nemovitostí sjednoceny základní koeficienty u obcí do 1000 obyvatel, a tím


44

došlo k jejich celkovému zvýšení. Mnohé obce také využily možnost stanovit vyšší místní koeficienty pro výpočet daně z nemovitostí, aby dosáhly vyššího daňového výnosu (tabulka č.19). Tab. 19

Podíl výnosu daně z nemovitostí na daňových příjmech obcí

Rok 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Daňové příjmy obcí z daně z nemovitostí (mld. Kč) 3,0 3,8 3,8 4,0 3,9 4,1 4,3 4,4 4,6 4,6 4,8 4,9 5,0 4,97 4,96 5,2 6,4 8,7



Současný systém daně z nemovitostí je obcemi často kritizován. Hlavním důvodem nespokojenosti je malá možnost ze strany obce ovlivnit výši výnosu daně, který je celý jejich daňovým příjmem. Obce nemají ani možnost kontroly, zda byla vyměřená daň z nemovitostí jednotlivými občany řádně zaplacena. Daň je spravována a vybírána správci daně, kteří mohou sdělit obcím jen informace o celkové výši výnosu daně. Na druhou stranu získávají obce celý výnos daně z nemovitostí, na jehož výběr nevynakládají žádně vlastní prostředky.


45

6.2 Nastavení rozpočtového určení daní Dostatečný objem daňových příjmů obcím by měla zajistit vhodná daňová politika státu a o jejich spravedlivé rozdělení mezi jednotlivé obce by se měl postarat spravedlivě nastavený systém rozpočtového určení daní. V České republice je podle stavu k 1.1.2010 evidováno 6250 obcí (Český statistický úřad, velikostní skupiny obcí), které se navzájem velice liší nejen počtem obyvatel, ale také rozlohou, strukturou osídlení, nadmořskou výškou, úrovní vybudované infrastruktury a občanské vybavenosti apod. Tyto rozdílné podmínky jednotlivých obcí jsou důvodem jejich rozdílných požadavků ohledně příjmů plynoucích do jejich rozpočtů. 6.2.1

Počet obyvatel

Jako kritérium pro přerozdělování sdílených daňových výnosů obcím byl stanoven počet obyvatel v obci v poměru k počtu obyvatel ČR a násobený velikostní kategorií obce. Později byly upraveny koeficienty velikostních kategorií na koeficienty postupných přechodů. V každém případě je základem vždy počet obyvatel obce, který je nejdůležitějším ukazatelem pro přidělení daňového výnosu obci. Aktuální počet obyvatel obcí je sdělován správcům daně jedenkrát ročně na základě údajů Českého statistického úřadu podle stavu k 1.1. příslušného kalendářního roku. Podle aktuálního počtu obyvatel v obci pro daný kalendářní rok se pomocí koeficientu postupných přechodů určuje částka výnosu sdílených daní, která přísluší jednotlivým obcím. Sporným bodem, kolem kterého se neustále vedou diskuze mezi představiteli obcí i ústředních orgánů, je rozdíl v příjmech obcí různých velikostí v přepočtu na jednoho obyvatele. Obce v ČR můžeme podle počtu obyvatel rozdělit do osmi velikostních kategorií (zvláštní postavení v rozpočtovém určení daní má hlavní město Praha, které je současně obec i kraj). První kategorii tvoří nejmenší obce s méně než 200 obyvateli, které tvoří 25 % z celkového počtu obcí a žijí v nich pouze 2 % celkového počtu obyvatel. Největší obce s počtem obyvatel nad 20 000 představují jen 1 % z celkového počtu obcí, ale žije v nich téměř 40 % obyvatel ČR (Kameníčková, Porovnání příjmů obcí, 2009, [online]). V následující tabulce č. 20 jsou zachyceny průměrné daňové příjmy obcí za období 2004 až 2007 v rozdělení podle velikostních kategorií obcí. Největší částky daňových příjmů v přepočtu na jednoho obyvatele dosahují největší obce a nejnižší daňový výnos je příjmem rozpočtů nejmenších obcí. Je zřejmé, že se celkové daňové příjmy obcí zvyšují s rostoucí velikostní kategorií obce. Tento závěr platí nejen pro celkové daňové příjmy, ale i pro jednotlivé daňové výnosy. Vyjímkou je daň z nemovitostí, kde je příjem nejmenších obcí téměř čtyřikrát větší než výnos obcí největších.


46

Tab. 20

Daňové příjmy obcí (bez Prahy) v členění podle velikostních skupin v Kč

(průměrné hodnoty za období 2004 – 2007 ) 200– 500– 1000– Příjmy do 199 499 999 1999 7 291 7 729 7 858 7 965 Celkem Celkem 1 837 2 041 2 061 2 123 Závislá 1 266 1 403 1 417 1 448 činnost DPFO Samostatná 502 557 560 589 činnost Celkem 1 488 1 732 1 846 1 914 DPPO DPPO 106 168 250 303 za obce Daňové DPH 2 124 2 411 2 456 2 480 příjmy Celkem 642 640 788 842 poplatky a odvoDaně a dy 476 460 580 629 poplatky z v oblasti vybraných ŽP činností a místní služeb 143 108 122 128 poplatky správní 16 28 43 65 poplatky Daň z nemovitosti 1 198 904 706 604 Zdroj: Kameníčková, 2009 b, [online]

6.2.2

2000– 5000– 10 000– 20 000 Celkem 4999 9999 19 999 a více 8 010 8 625

9 936 12 730

9 997

2 169 2 298

2 674 3 442

2 683

1 492 1 558

1 774 2 489

1 881

589

651

2 016 2 180 390

511

802

800

691

2 588 3 466

2 580

688

725

516

2 507 2 570

2 930 4 238

3 186

853 1 185

1 338 1 216

1 047

521

497

456

436

491

148

198

247

259

198

140

418

553

430

293

465

391

404

368

499

Celková výměra obce

V roce 2008 bylo zavedeno nové kritérium pro přerozdělování sdílených daňových příjmů do rozpočtů obcí, kterým byla celková výměra obce. Přestože je váha tohoto kritéria pouze 3 %, znamenalo jeho zavedení značné změny v přerozdělování daňových výnosů. Největší přínos zaznamenaly obce s větší výměrou katastrálních území a zároveň s malým počtem obyvatel (do 300 obyvatel), jejichž daňové příjmy vzrostly až několikanásobně. Podle mnohých zástupců obcí jsou však výdaje obce mnohem více ovlivněny výměrou zastavěného území obce. Obec musí investovat do údržby místních komunikací, technické infrastruktury, nemovitostí apod., čímž se zvyšují její výdaje. Srovnatelně velké obce podle počtu obyvatel tak mohou mít různé požadavky na výdaje z důvodu různě velkého zastavěného území obce (Netolický, 2008, [online]).


6.2.3

47

Další kritéria

Mnozí starostové obcí nepovažují současná kritéria pro přerozdělování daňových příjmů do rozpočtů obcí za dostatečně objektivní a přivítali by zohlednění některých dalších kritérií. Nejčastěji jsou zmiňovány faktory zohledňující strukturu obyvatelstva obce, služby poskytované občanům nebo rozmanitost životního prostředí. Konkrétními kritérii pro přerozdělení daňových příjmů obcím by se tak mohl stát např. počet žáků v obci, počet dětí a seniorů v obci, počet obyvatel v domovech důchodců, velikost a stav infrastruktury obce apod. (Ryšavý, 2011, [online]).


48

7 Vývoj daňových příjmů na konkrétních obcích Pro větší přiblížení zpracovávané problematiky bych chtěla ukázat vývoj daňových příjmů na třech konkrétních obcích místně příslušných Finančnímu úřadu v Blansku. Každá uvedená obec reprezentuje jednu velikostní kategorii obcí podle počtu obyvatel, jak jsou dány v příloze 2 zákona o rozpočtovém určení daní, kromě kategorie s nejvyšším počtem obyvatel nad 30 tisíc (žádná obec této velikosti není našemu finančnímu úřadu místně příslušná). Představitelem druhé největší velikostní kategorie (počet obyvatel 5001 – 30000) je obec A, která měla v roce 2010 počet obyvatel 21 057 a výměru 4 497 ha. Vývoj daňových příjmů této obce ukazuje následující graf č. 3.

Daňové příjmy obce A tisíc Kč 200000 180000 160000 140000 120000 100000 80000 60000 40000 20000 2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

0

rok DPFO podnikání

ZČ

DNE

Zdroj: údaje finančního úřadu, vlastní zpracování Graf 3. Vývoj daňových příjmů obce A

DPPO

DPH

celkem


49

Ve sledovaném období se měnil nejen daňový příjem obce, ale měnil se také počet obyvatel. V roce 1995 zde žilo 21 419 obyvatel, v roce 2000 se počet snížil na 20 526 a v roce 2008 se opět zvýšil na 20 860. Do další velikostní kategorie (počet obyvatel 301 – 5 000) patří obec označená písmenem B, která má 3 757 obyvatel a její výměra je 1 566 ha (stav v roce 2010). Vývoj daňových příjmů této obce je zachycen na následujícím grafu č. 4.

Daňové příjmy obce B

tisíc Kč 30000 25000 20000 15000 10000 5000

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

1994

1993

0


ZČ

DNE

DPPO

DPH

celkem

Zdroj: údaje finančního úřadu, vlastní zpracování Graf 4. Vývoj daňových příjmů obce B

Také v obci B se měnil počet obyvatel. V roce 1995 žilo v obci 3 548 obyvatel, v roce 2000 to bylo 3 574 a v roce 2007 se počet trvale bydlících osob zvýšil na 3 727.

Nejmenší velikostní kategorii obcí zastupuje obec označená písmenem C, kde mělo v roce 2010 trvalé bydliště 104 obyvatel a její výměra je 353 ha. Vývoj daňových příjmů této obce ukazuje následující graf č. 5. V této obci byl v letech 1995 až 2000 stejný počet obyvatel 96, který vzrostl v roce 2007 na 106 trvale žijících osob.


50

Daňové příjmy obce C tisíc Kč 1000 900 800 700 600 500 400 300 200 100

19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08 20 09 20 10

0


ZČ

DNE

DPPO

DPH

celkem

Zdroj: údaje finančního úřadu, vlastní zpracování Graf 5. Vývoj daňových příjmů obce C

Grafy všech tří sledovaných obcí vykazují ve vývoji daňových příjmů přibližně stejné tendence. U největší obce je patrný plynulejší nárůst daňových příjmů v celém období, než u obce menší, kde jsou patrnější větší rozdíly v daňových příjmech. Celkový daňový výnos nejmenší obce vykazuje ještě větší výkyvy a v první části sledovaného období je celkový daňový příjem značně závislý na výnosu daně z příjmů fyzických osob z podnikání. Z údajů o výši daňových příjmů a počtu obyvatel obcí v jednotlivých letech vychází následující graf č. 6, který porovnává průměrný daňový příjem na jednoho obyvatele pro uvedené tři obce různých velikostních kategorií. Z grafu je patrné, že průměrný daňový příjem na jednoho obyvatele obce má ve sledovaném období u všech kategorií obcí narůstající tendenci. V roce 1995 byl průměrný daňový příjem na jednoho obyvatele obce téměř srovnatelný pro všechny tři velikostní kategorie obcí (rozdíl mezi největší a nejmenší obcí činil 71 Kč). V roce 2000 je rozdíl v průměrných příjmech na obyvatele mezi sledovanými obcemi větší (rozdíl mezi obcí C a obcí B je 1470 Kč). Největšího půměrného daňového příjmu dosáhla v tomto roce nejmenší obec, což bylo způsobeno značným nárůstem výnosu daně z příjmů fyzických osob z podnikání (v obci mě-


51

la v tomto období trvalé bydliště podnikající fyzická osoba se značnou daňovou povinností). V roce 2007 graf zobrazuje významné zvýšení průměrného daňového výnosu, ke kterému došlo v porovnání s předchozím obdobím u všech obcí zavedením podílu obcí na celostátním výnosu daně z přidané hodnoty (od roku 2001). Nejmenší obec již v tomto roce neměla vysoké daňové výnosy z daně z příjmů z fyzických osob z podnikání, a vykazuje proto nejnižší průměrný daňový příjem na jednoho obyvatele obce (rozdíl obce C oproti obci A je 1673 Kč). Daňové výnosy obcí A a B v roce 2010 jsou téměř na stejné úrovni jako v roce 2007 (obec A má nižší příjem o 123 Kč na obyvatele a obec B navýšení o 238 Kč na obyvatele). Největší rozdíl proti předchozímu období, a také nejvyšší celkový příjem zaznamenala obec C, jejíž průměrný příjem na obyvatele se zvýšil oproti roku 2007 o 1 957 Kč a je vyšší než průměr obce A o 407 Kč na obyvatele a obce B o 1 629 Kč. Toto zvýšení průměrného daňového příjmu na obyvatele v obci C bylo způsobeno značně vyšším výnosem daně z nemovitostí (z 65 tisíc v roce 2007 na 107 tisíc v roce 2010) a zvýšením výnosu sdílených celorepublikových daní do rozpočtu obce zavedením nového kritéria (celkové výměry obce) při výpočtu částky naležíjící obci.

Kč

Průměrný daňový výnos na jednoho obyvatele

10000 9000 8000 7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000 0 1995

2000

2007 rok

obec A

obec B

obec C

Zdroj: údaje finančního úřadu, vlastní zpracování Graf 6. Průměrný daňový výnos obcí na jednoho obyvatele

2010

52

Dílčí závěr

8 Dílčí závěr Porovnáním vývoje daňových příjmů u sledovaných obcí je patrné, že u všech třech velikostních kategorií obcí byl v prvním období (1993 – 1995) příjem nejnižší. Jeho průměrná hodnota činila např. v roce 1995 pro sledované obce 1 735 Kč na jednoho obyvatele obce. Od roku 1996 došlo k upravení rozpočtových pravidel. Největší změnou v tomto období (1996 – 2000) bylo 25 % snížení výnosu daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a zavedení 20 % podílu na celostátním výnosu daně z příjmů právnických osob podle podílu počtu obyvatel obce k celkovému počtu obyvatel státu. Pro všechny tři obce tato změna znamenala podstatné navýšení jejich příjmů. Průměrná hodnota daňových příjmů se pro naše tři obce zvýšila v roce 2000 na částku 3 827 Kč na jednoho obyvatele. Z grafu daňových příjmů nejmenší obce je navíc patrné, že její celkové daňové příjmy vykazují velkou závislost na příjmech z daně z příjmů fyzických osob od místních podnikatelů, který byl v tomto období 100 % příjmem obce podle místa trvalého bydliště podnikatele. Další období (2001 – 2007) bylo charakteristické snahou o odstranění značných rozdílů v daňových příjmech mezi obcemi a zavedením dalších sdílených příjmů vybraných daní. Příjem obcí daně z příjmů fyzických osob z podnikání podle místa bydliště podnikatele byl snížen ze 100 % na 70 % a jako sdílené daně, jejichž výnos se převáděl určeným procentem do rozpočtu obcí podle počtu obyvatel obce byly určeny: daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, daň z příjmů fyzických osob vybíraná srážkou, daň z příjmů právnických osob pokud není poplatníkem obec, daň z přidané hodnoty a 70 % část daně z příjmů fyzických osob z podnikání. Pro všechny sledované obce znamenala uvedená změna zvýšení celkového daňového výnosu - průměr na jednoho obyvatele činil v roce 2007 pro sledované obce 7 314 Kč. Zavedení části výnosu daně z přidané hodnoty jako příjmu rozpočtu obcí znamenalo pro obce poměrně stabilní a rovnoměrný příjem. Celkový daňový příjem v tomto období vykazuje u dvou větších obcí rovnoměrný nárůst, který je u nejmenší obce ovlivněn propadem výnosu daně z příjmů fyzických osob z podnikání. V posledním období (2008 – 2010) nastala největší změna v rozpočtovém určení daní zavedením nových kritérií (celková výměra a prostý počet obyvatel obce) pro stanovení podílu obce na výnosu sdílených daní. Toto opatření znamenalo největší přínos pro obec C, jejíž průměrná plocha na jednoho obyvatele je téměř 17 krát větší v porovnání s obcí A. K poklesu celkových daňových výnosů došlo v tomto období u všech sledovaných obcí v důsledku ekonomické krize a dopadem vládních opatření, která byla v rámci řešení krize přijata. V roce 2010 byl již průměr přijatých daňových příjmů do rozpočtu vybraných obcí o něco vyšší než v roce 2007 a činil 8 004 Kč na jednoho obyvatele.


53

9 Další vývoj rozpočtového určení daní Stále se opakující potřeba stanovit objektivní pravidla rozpočtového určení daní tak, aby byly daňové příjmy obcím rozdělovány spravedlivě a podle jejich potřeb, vedla k ustanovení pracovní skupiny, která se zabývá návrhem nového zákona o rozpočtovém určení daní. Skupina pracuje pod vedením Ministerstva financí a jsou v ní zástupci Svazu měst a obcí, Sdružení místních samospráv, Asociace krajů a zástupci obou komor Parlamentu. (Základní teze pro změnu zákona o rozpočtovém určení daní, [online]) Podle vyjádření Ministerstva financí je třeba v novém rozpočtovém určení daní vytvořit rovné podmínky pro všechna statutární města s tím, že pouze hl. m. Praha by mělo mít svůj vlastní koeficient. (Změnu v RUD chci od roku 2013, říká ministr financí, [online]) Proti tomuto návrhu se postavili primátoři měst Brna, Plzně a Ostravy, kteří označují každé snížení příjmů jejich měst za neúnosné s tím, že by se negativně dotklo všech občanů kraje v oblastech školství, zdravotnictví, kultury nebo sportu. (Horáková, [online]) Svaz měst a obcí České republiky prosazuje začlenění spotřebních daní mezi daně sdílené z důvodu stabilního vývoje inkasa nepřímých daní. Ministerstvo financí naproti tomu hledá možnost získání dalších prostředků pro posílení rozpočtů obcí v ukončení poskytování některých dotačních titulů ze státního rozpočtu a převodem příslušných finančních prostředků do systému rozpočtového určení daní. (Základní teze pro změnu zákona o rozpočtovém určení daní, [online]) Podkladem pro vytvoření nového zákona by měl být materiál s názvem „Analýza financování výkonu státní správy a samosprávy územních samosprávných celků“, který byl zadán k vypracování řešitelskému kolektivu Vysoké školy ekonomické v Praze. Na základě provedených dotazníkových šetření a řízených rozhovorů byly řešitelskou skupinou formulovány návrhy a doporučení nastavení rozpočtového určení daní. (Halouzka a kol., 2009) Jak vyplývá z vypracovaného materiálu, obce všech velikostních kategorií se většinou shodovaly na tom, že hlavními parametry pro přidělení finančních prostředků by měly být počet obyvatel a rozloha obce s tím, že tyto kategorie by měly být citlivěji členěny. Jako pomocné kritérium byl uváděn počet dětí do 14 let, z důvodů dalších výdajů obce do oblasti vzdělávání. V návrzích obcí se často objevovala potřeba posílení motivačních prvků, tzn. posílení vazby mezi ekonomickými subjekty, které v obci podnikají a místním rozpočtem. Většina oslovených obcí by přivítala rozšíření spektra sdílených daní a rozšíření daňových pravomocí. V případě podílu obcí na výnosu spotřební daně obce předpokládaly neochotu státu dělit se o daňový výnos a současně upozorňovaly na nestabilitu výnosu této daně. Jako lepší posuzovaly možnost podílet se na výnosu ekologických daní. Negativně se obce stavěly k možnému zvyšování daně z nemovitostí.

54


Dílčím úkolem zpracované analýzy bylo prověřit opodstatněnost diferenciace sdílených daňových příjmů největších měst – hl. m. Prahy, Brna, Ostravy a Plzně. Na základě provedených propočtů bylo zjištěno, že podíl výdajů u těchto měst několikanásobně převyšuje v oblasti městské hromadné dopravy, školství, zajištění zdravotních a sociálních služeb a poskytování bezpečnosti úroveň těchto výdajů u průměrné obce. Řešitelská skupina došla k závěru, že předpokládané snížení příjmů o jednu velikostní kategorii by u velkých měst ohrozilo až téměř zastavilo jejich další investiční rozvoj. Proto považuje do budoucna za opodstatněné zachovat vůči čtyřem největším českým městům selektivní přístup v rámci rozpočtového určení daní. Nový návrh rozpočtového určení daní obcím je založen na uplatnění šesti principů, kterými ujsou: 1.

Jednotnost – zajištění přerozdělování daní obcím stejnou částkou na jednoho obyvatele. 2. Mobilita – doplnění předchozího principu na základě skutečnosti, že občané mohou denně vyjíždět z obce bydliště za prací, za vzděláním apod., což vyžaduje větší objem veřejných služeb v obcích, které jsou cílem této mobility. 3. Regionalizace – některé veřejné služby (divadla, kryté bazény, ZOO apod.) poskytované některými obcemi jsou využívány nejen obyvateli obce, ale celého mikroregionu, který neodpovídá žádné správní stukruře. Financování těchto služeb se proto navrhuje přenést na úroveň krajů, které budou zdroje příslušným obcím rozdělovat podle poskytovaných služeb. 4. Úhrada – vyjádření skutečnosti, že je poskytovaná veřejná služba plně kryta příjmy z této činnosti. U výdajů financovaných na tomto principu se nenavrhují žádná kritéria zohlednění v rozpočtovém určení daní. 5. Velikost – označení, že jsou výdaje na veřejnou službu závislé na velikosti obce, která ovlivňuje výši skutečných výdajů (např. s nižší hustotou osídlení jsou spojeny vyšší jednotkové náklady). 6. Stimulace – zohledňuje specifické podmínky jednotlivých obcí. Je určitým bonusem při zajišťování vhodných podmínek pro podnikání nebo možností danou obcím, aby vlastní daňovou politikou poskytovaly více nebo méně veřejných služeb. Po vyhodnocení předložených analýz a propočtů Ministerstvem financí a vyjasnění stanovisek všech stran bude zahájen legislativní proces na novele zákona o rozpočtovém určení daní. Cílem ministra financí Kalouska je zákon platný v roce 2012 a účinný od roku 2013. (Změnu v RUD chci od roku 2013, říká ministr financí, [online])

Závěr

55

10Závěr První systém pro přerozdělování daňových příjmů do rozpočtů obcí po obnovení samosprávného obecního zřízení byl nastaven od roku 1993 zákonem o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky ČR a obcí ČR. Tento zákon určil příjmem rozpočtu obcí daň z příjmů fyzických osob z podnikání, část daně ze závislé činnosti a daň z nemovitostí. Jako problém se ukázal princip přerozdělování daně ze závislé činnosti v závislosti na celookresním výnosu, což způsobovalo velké meziokresní rozdíly v daňových příjmech mezi srovnatelnými obcemi. Objevily se i další nedostatky např. rozdílná dynamika růstu příjmů obcí a státního rozpočtu nebo přetahování obcí o trvalé bydliště významného podnikatele, jehož odvedená daň byla celá příjmem obce. Novela rozpočtových pravidel platná v období 1996 až 2000 snížila přerozdělovanou část výnosu daně z příjmů ze závislé činnosti a nově zavedla jako příjem rozpočtů obcí podíl (20%) na celorepublikovém výnosu daně z příjmů právnických osob. Nezměněna zůstala pravidla pro převod daně z příjmů fyzických osob z podnikání, a s tím spojené velké rozdíly v daňových příjmech mezi obcemi. Od roku 2001 vstoupil v platnost nový zákon o rozpočtovém určení daní, který zcela změnil principy rozdělování daňových příjmů do rozpočtů obcí a od roku 2002 navíc stanovil podíl na sdílených daních i pro rozpočty krajů. Základní změna zákona spočívala v rozšíření portfolia sdílených daní a ve způsobu jejich přerozdělování do rozpočtů obcí na základě nově zavedených kritérií počtu obyvatel obce a koeficientu velikostní kategorie obce. Zákon odstranil mnoho předchozích nedostatků (např. snížil závislost obcí na dani z podnikání), ale další problémy se objevily. Nejkritizovanější bylo nastavení velikostních koeficientů obcí, mezi kterými byly u některých kategorií značné rozdíly. K zásadní změně v rozpočtovém určení daní došlo od roku 2008, kdy se další přijatou novelou zákona zvýšil procentní podíl obcí na sdílených daních a změnil se způsob výpočtu podílu každé obce. Byla zavedena nová kritéria, která měla lépe zohlednit výdajové potřeby jednotlivých obcí. Nově se zohledňovala celková výměra obce a prostý počet obyvatel a zůstalo kritérium zohleňující počet obyvatel obce upravený podle velikostní kategorie obce. Aby se zabránilo někdy značným rozdílům mezi velikostními kategoriemi obcí, byly zavedeny tzv. postupné přechody, které měly zajistit plynulý nárůst daňových výnosů s rostoucí velikostní kategorií obce. V připravované podobě zákona určujícího rozpočtové určení daní by zástupci obcí přivítali zohlednění i dalších kritérií. Nejčastěji se shodují na zohlednění počtu žáků, protože náklady na vzdělávání představují pro obec potřebu dalších financí. Často diskutovanou oblastí je také spektrum sdílených daní, kde by obce uvítaly jejich rozšíření o daně spotřební a ekologické.

56

Závěr

Analýzou vývoje rozpočtového určení daní a na základě porovnání vývoje daňových příjmů tří konkrétních obcí různých velikostních kategorií jsem dospěla k závěru, že nejdůležitějšími parametry pro spravedlivé přidělení daňových výnosů obcím jsou kritéria rozlohy a počtu obyvatel obce. Je patrné, že zohlednění rozlohy obce znamenalo zlepšení pro velký počet malých obcí. Ohledně struktury daňových příjmů obcí se jako vhodnější ukazuje širší spektrum sdílených daní, což zabezpečuje stejnou dynamiku vývoje mezi rozpočty místními a rozpočtem státním. Dalším důvodem je divezifikace rizika propadu daňových příjmů obcí při výpadku některého celostátního daňového výnosu. Výhodou sdílených daní je, že snižují nerovnosti mezi jednotlivými samosprávami, ale nedostatkem je, že nerespektují zásadu původu daně. Z důvodu zohlednění specifických podmínek jednotlivých obcí a možnosti jejich ovlivnění místní samosprávou se ukazuje vhodné ponechat některé z daní ve formě svěřených s tím, že ovlivnění jejich výše je v kompetenci místní samosprávy. Vyhovující pro tento účel je daň z nemovitostí, která zajišťuje obcím sice nižší, ale stabilní a spolehlivý příjem. Naproti tomu 30 % část daně z příjmu fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti, která je v současné době také příjmem rozpočtu obcí, je špatně předvídatelná a vykazuje nestabilní a často se měnící příjem. Největším problémem u této daně jsou časté změny zákona o dani z příjmů, hlavně ty, které ovlivňují základ daně a výslednou daň. Východiskem je přijetí nového zákona o dani z příjmů, který by zjednodušil a sjednotil výpočet daně a usnadnil možnost predikce daňového výnosu. Při zkoumání faktorů které ovlivňují výši daňových příjmů obcí nelze opomenout vliv daňových zákonů, které určují sazby daně, osvobození a úlevy, a tím jsou podkladem pro stanovení výše daňové povinnosti. Každá změna v daňovém zákoně ovlivňuje daňové příjmy obcí, což si zákonodárci při častých novelizacích zákonů ne vždy uvědomují. Názorným příkladem bylo zavedení společného zdanění manželů, které znamenalo snížení daňových příjmů obcí o 3 mld Kč ročně v období let 2006 až 2008. Naopak sjednocení koeficientů pro malé obce a možnost obcí stanovit vyšší místní koeficienty u daně z nemovitostí přinesla obcím v letech 2009 a 2010 zvýšení daňového výnosu o přibližně 1 mld ročně. Na výši daňových výnosů obcí mají dopad i vnější vlivy, které nelze ovlivnit ani nastavením rozpočtového určení daní, ani daňovým zákonem. Jedná se o ekonomickou situaci, která ovlivňuje podnikatelskou činnost, úroveň zaměstnanosti a následně výši odvedených daní. Vliv hospodářské krize, která negativně ovlivnila výkon mnoha odvětví ekonomiky, měl dopad i na daňové příjmy obcí. Největší pokles je možné pozorovat v roce 2009 u výnosů daně z příjmů právnických osob (propad 12 mld Kč) a daně z příjmů fyzických osob ze samostatné výdělečné činnosti (propad 4,3 mld Kč). Finanční postavení obcí bude vždy závislé na stavu veřejných financí jako celku. Pokud bude příznivá ekonomická situace, bude výše daňových příjmů obcí záviset na nastavení příslušných zákonů. V této oblasti dochází neustále ke střetu zájmů všech zúčastněných stran a na dané téma probíhají bouřlivé disku-

Závěr

57

ze. Při tvorbě nového zákona je třeba najít takové řešení, které bude vyhovovat všem stranám a bude kompromisem mezi požadavky obcí a potřebami státu.

58

Literatura

11 Literatura BLAŽEK, J. Local government finances in the Czech Republic as a framework for local development: 12 years of trial and error approach [online]. 2002, No.2 [cit. 2011-02-01]. Dostupné z . Česká daňová správa [online]. Přehled vývoje inkasa uvedených daní v ČR v letech 2004 až 2010. [cit. 2011-02-15]. Dostupné z . Český statistický úřad [online]. Velikostní skupiny obcí podle krajů, okresů – počet obcí. [cit. 2011-02-15]. Dostupné z . Český statistický úřad [online]. Stav obyvatel okresu Blansko. [cit. 2011/03/21]. Dostupné z . ELIÁŠ, A. Financování obcí stále v popředí zájmu. Deník veřejné správy [online]. 2008, [cit. 2011-02-01]. Dostupné z . GROSPIČ, J. K některým otázkám vývoje územní veřejné správy. In Grospič. J., Louda. T., Vostrá. L. Územní samospráva v České republice a Evropě. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. 423 s. ISBN 978-80-7380-028-4. str.107 – 129. HALOUZKA P. a kol. Analýza financování výkonu státní správy a samosprávy územních samosprávných celků, která poskytne relevantní množství dat

Literatura

59

pro přípravu nového zákona o RUD [online]. Národohospodářská fakulta VŠE v Praze, 2009, [cit. 2011-03-24]. Dostupné z <www.smscr.cz/content/soubory/RUD/00046_090216_analyza.pdf>. HAMERNÍKOVÁ, B., MAAYTOVÁ, A. A KOL. Veřejné finance. Praha: ASPI, 2007. 364 s. ISBN 978-80-7357-301-0. HORÁKOVÁ, L. Primátoři Brna, Plzně a Ostravy se spojili proti hrozící změně zákona o rozpočtovém určení daní. Listy jižní Moravy [online]. 2011, [cit. 2011-03-24]. Dostupné z . KAMENÍČKOVÁ, V. Hospodaření obcí a krajů v roce 2008. Deník veřejné správy [online]. 2009 a, [cit. 2011-02-16]. Dostupné z . KAMENÍČKOVÁ, V. Porovnání příjmů obcí podle velikostních skupin. Deník veřejné správy [online]. 2009 b, [cit. 2011-02-16]. Dostupné z . KOUDELKA, Z. Průvodce územní samosprávou po 1.1.2003. Praha: Linde, 2003. 237 s. ISBN 80-7201-403-X. MÁČE, M. Účetnictví pro územní samosprávné celky, příspěvkové organizace a organizační složky státu 2010. 1.vyd. Praha: Grada, 2010. 335 s. ISBN 978-80-247-3343-2. Ministerstvo financí ČR [online]. Rozhodnutí o zrušení povinnosti zálohovat daň. Finanční zpravodaj. 2009, č. 3, [cit. 2011-02-15]. ISSN-0322-9653. Dostupné z < http://www.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/mfcr/FinZprav200903_pdf.pdf> . Ministerstvo financí ČR [online]. Státní závěrečné účty. [cit. 2011-025-15].

60

Literatura

Dostupné z , < http://www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?idd=62857>. NETOLICKÝ, M. Kritérium rozlohy a zvýhodnění malých obcí při rozdělování daní? Deník veřejné správy [online]. 2008, [cit. 2011-02-16]. Dostupné z . PEKOVÁ, J. Hospodaření a finance územní samosprávy. 1.vyd. Praha: MANAGEMENT PRESS, 2004. 375 s. ISBN 80-7261-086-4. PROVAZNÍKOVÁ, R. Financování měst, obcí a regionů. 2. aktual. a rozš. vydání. Praha: GRADA Publishing, 2009. 304 s. ISBN 978-80-247-2789-9. RYŠAVÝ, I. Systém rozpočtového určení daní se rázně změní. Už za rok? Moderní obec [online]. 2011, [cit. 2011-02-16]. Dostupné z . Vláda ČR. Důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon o rozpočtovém určení daní. 2007 , tisk 319/0. ASPI: LIT29513CZ. Vyhláška č. 245/2010 Sb., Ministerstva financí o podílu jednotlivých obcí na stanovených procentních částech celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty a daní z příjmů. Uveřejněno v č. 88/2010 Sbírky zákonů na straně 3386 Základní teze pro změnu zákona o rozpočtovém určení daní. Deník veřejné správy [online]. 2011, [cit. 2011-03-23]. Dostupné z < http://denik.obce.cz/clanek.asp?id=6479322>. Zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní)

Literatura

61

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů Změnu v RUD chci od roku 2013, říká ministr financí. Svaz měst a obcí České republiky [online]. 2010, [cit. 2011-03-24]. Dostupné z .

Přílohy

62

Přílohy

Přílohy

A Struktura daňových příjmů obcí v letech 1993 – 1995

Zdroj: Provazníková, 2009, str. 123

63

64

Přílohy

B Struktura rozpočtového určení daní v letech 1996 – 2000


Přílohy

C Struktura rozpočtového určení daní v roce 2001


65

66

Přílohy

D Struktura rozpočtového určení daní v letech 2005 – 2007


Přílohy

E Struktura rozpočtového určení daní v letech 2008 – 2010


67

Vývoj daňových příjmů obcí v letech 1993 až 2010

Recommend Documents