Příl. 4.
VYUŽITÍ TÉMATU DIPLOMOVÉ PRÁCE V GEOGRAFICKÉM VZDĚLÁVÁNÍ NA STŘEDNÍ ŠKOLE VE VAZBĚ NA RÁMCOVÝ VZDĚLÁVACÍ PROGRAM PRO GYMNAZIÁLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ Protože s odbornou geografií a kartografií současně studuji obor Učitelství geografie a kartografie pro střední školy, je tato diplomová práce společná oběma oborům. Primárně je určena prvně zmiňovanému, druhému je potom věnována tato příloha, která se zabývá využití tématu práce v geografickém vzdělávání na střední ve vazbě na Rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání.
1
Rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání Rámcový vzdělávací program pro gymnaziální vzdělávání (RVP GV) je nově připravovaný
vzdělávací program pro gymnázia a gymnázia se sportovní přípravou. Jeho pilotní verze byla určena pro dvouletou etapu systémového projektu Pilot G/GP (gymnázia/pražská gymnázia) a soustředila se na ověřování tvorby školních vzdělávacích programů (ŠVP) na 16 vybraných pilotních gymnáziích z celé České republiky. Tvorba ŠVP na pilotních školách probíhala od září 2004 do června 2006. Cílem pilotního ověřování tvorby ŠVP bylo vytvořit první školní vzdělávací programy na gymnáziích a na základě zkušeností pilotních škol vytvořit metodickou příručku v podobě manuálu, který bude ostatním školám sloužit jako pomůcka při tvorbě ŠVP. Pilotní školy se také významně podílely na konečném dopracování RVP GV a s jejich pomocí byla vytvořena upravená podoba rámcového vzdělávacího programu – RVP G (Rámcový vzdělávací program pro gymnázia) a RVP GSP (Rámcový vzdělávací program pro gymnázia se sportovní přípravou). RVP G a RVP GSP neustále procházejí dalšími úpravami. Do doby, než bude Rámcový vzdělávací program pro gymnázia schválen, se gymnázia při tvorbě svých vzdělávacích programů řídí současně platnými dokumenty. Tyto zahrnují Standard vzdělávání ve čtyřletém gymnáziu a Učební dokumenty pro gymnázia, které obsahují učební plány a učební osnovy. RVP stanovuje pouze obecný rámec vzdělávání na gymnáziích. Témata pro jednotlivé předměty a rozsah učiva stanovený RVP G je pro gymnázia povinný, školy si však mohou zvolit metodu, kterou při výuce daného tématu použijí. Školy mohou svůj vzdělávací program obohacovat nad tento určený rámec podle svých vlastních vzdělávacích záměrů, potřeb a zájmů žáků i podle regionálních podmínek. Důraz ve vzdělávání na čtyřletých gymnáziích a na vyšším stupni víceletých gymnázií je kladen na vybavení žáka klíčovými kompetencemi, všeobecným rozhledem na úrovni středoškolsky vzdělaného člověka a na přípravu žáků na další studium i profesní život. Klíčovými kompetencemi máme na mysli soubor vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot, které jsou důležité pro osobní rozvoj jedince, jeho aktivní zapojení do společnosti a Bc. Ivana Hališková, GÚ PřF MU Brno 2007.
Příl. 4.
budoucí uplatnění v životě. Žák by měl získat motivaci pro další sebevzdělávání a rozvíjení těchto klíčových kompetencí. Měl by být schopen řešit různé typy situací na základě svých dovedností a schopností a umět využít při tom své vědomosti. Pilotní verze RVP G z roku 2006 říká, že „smyslem vzdělávání na gymnáziu není předat žákům co největší objem dílčích poznatků, fakt a dat, ale vybavit je systematickou a vyváženou strukturou vědění, naučit je zařazovat informace do smysluplného kontextu životní praxe a motivovat je k tomu, aby chtěli své vědomosti a dovednosti po celý život dále rozvíjet“. Ráda bych se k této větě kriticky vyjádřila. Podle mých zkušeností, získaných informací a poznatků, v současné době probíhá výuka na gymnáziích v hodinách zeměpisu často právě opačným způsobem, než stanovuje RVP G. Přechod k výuce formou, kdy je kladen důraz na rozvíjení klíčových kompetencí, logického uvažování, systematického třídění informací, utváření si vlastních postojů a hodnot, není od klasického zavedeného stylu výuky jednoduchý. Současná výuka často probíhá v nemotivujícím prostředí v uzavřených prostorách učeben a učitel klade důraz na objem učiva a zapamatování si pojmů, kterým žák mnohdy ani nerozumí. V hodinách zeměpisu na střední škole často chybí možnosti aplikace a využití tématu v praxi, terénní výuka, práce s tzv. images (souhrnně tak nazýváme grafy, tabulky, schémata, mapy, náčrty, obrázky apod.), důraz na porozumění a pochopení učiva (tj. vzájemných souvislostí, vazeb, propojení, vztahů), aktivní zapojení žáka do výuky, tvoření vlastních myšlenkových map apod. Podle mého názoru, při výuce geografie by se měly více využívat tzv. images a mapy, které nejlépe vystihují variabilitu objektů a jevů v prostoru. Domnívám se, že proto, aby nebylo smyslem vzdělávání na gymnáziích při výuce zeměpisu předat žákům co největší objem dílčích poznatků, fakt a dat, je také nutná změna v přístupu a postoji vyučujících, stejně tak jako použití nových metod při výuce. Stále jsou velké rezervy v dostupnosti a využití vhodně zvolených pomůcek (modely, aktuální mapy a atlasy, časopisy, přístroje apod.), vhodném (moderním) vybavení učeben a někdy i v odborném a pedagogickém vzdělání vyučujících.
2
Využití tématu diplomové práce ve vzdělávání na střední škole Tato diplomová práce se v souvislosti s přenosem geografických informací zabývá i
bezdrátovými komunikačními technologiemi, zobrazovacími jednotkami elektronických systémů a podstatou elektronické prezentace geodat. Proto využití tématu této práce je možné nejen v geografickém vzdělávání, ale i ve vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie (ICT). V následujícím textu bude zmíněna možnost využití tématu práce v obou zmíněných vzdělávacích oblastech.
Bc. Ivana Hališková, GÚ PřF MU Brno 2007.
Příl. 4.
2.1
Využití tématu diplomové práce v geografickém vzdělávání na střední škole RVP G z roku 2006 zařazuje Geografii do vzdělávací oblasti Člověk a příroda. Zde bych
chtěla poznamenat, že existuje mnoho druhů geografie, vč. sociální geografie, která je v některých západních zemích zařazována do vzdělávací oblasti Člověk a společnost, která je v RVP také obsažena. Poukazuji tím na to, že geografie je klasicky chápána jako fyzická geografie, nikoliv sociální (humánní) geografie. Oblast kartografie je v RVP G/GSP začleněna do části Geografické informace a terénní vyučování. Jedním z očekávaných výstupů žáka je, že „používá s porozuměním vybranou geografickou, topografickou a kartografickou terminologii“. Učivo mimo jiné zahrnuje: -
geografický a kartografický vyjadřovací jazyk – obecně používané pojmy, symboly, zkratky, smluvené značky, vysvětlivky, statistická data, ostatní informační, komunikační a dokumentační zdroje dat pro geografii,
-
geografické informační systémy – geografický informační systém (GIS), dálkový průzkum Země (DPZ), praktické využití GIS a DPZ. Kartografické generalizaci je ve středoškolské učebnici Přírodní obraz Země (1995)
věnován jeden odstavec obsahující čtyři řádky, v novější učebnici Příroda a lidé Země (2001) pak pouze dva řádky. Pro pochopení tohoto učiva by bylo vhodné použít mapy, atlasy nebo obrázky a názorně na nich vysvětlit podstatu kartografické generalizace. Považuji za vhodné zmínit se o činitelích generalizace, protože v souvislosti s tím žák lépe pochopí její podstatu a účel. Typy kartografické vizualizace najdeme v obou výše zmíněných učebnicích v části věnující se znázornění obsahu mapy. Této části je opět věnován jen jeden krátký odstavec, o grafických proměnných se učebnice nezmiňují vůbec. Při probírání tohoto učiva můžeme velice vhodně využít mapy, na kterých vysvětlíme a názorně ukážeme různé typy kartografické vizualizace. Toto by bylo velice vhodné realizovat formou promítání projektorem nebo použitím SMARTBoardů, nicméně praktikování těchto metod není na středních českých školách běžné. Výhodou této metody je, že učitel může vysvětlovat látku a názorně ukazovat dané skutečnosti promítané na promítací ploše. Všichni žáci tak vidí ten samý obraz, nejsou limitováni například tím, že zapomněli atlas doma, nezdržují se listováním stránek, při názorném ukazování vědí, kterou část obrázku má učitel přesně na mysli, mohou se snažit společně interpretovat informace, které vidí, vzájemně se doplňovat a spolupracovat apod. Typy kartografické vizualizace jsou vhodně zobrazeny i ve Školním atlasu dnešního světa (2001). O grafických proměnných by bylo vhodné se zmínit v souvislosti s liniovými, bodovými a plošnými mapovými značkami. Pro upevnění a správné pochopení učiva doporučuji, aby se žáci pokusili sami nakreslit či načrtnout některou metodu vizualizace, např. kartogram, kartodiagram, kartografickou anamorfózu, metodu teček atp.
Bc. Ivana Hališková, GÚ PřF MU Brno 2007.
Příl. 4.
Dále nakreslit symboly liniového, bodového a plošného charakteru s využitím různých grafických proměnných a těmto symbolům přiřadit název. Nezapomeneme do výuky zapojit i aktuální témata a pokusit se je jednoduše, ale názorně, zobrazit pomocí vhodného typu kartografické vizualizace.
Obr. 63. Ukázka jednoduchého homogenního kartogramu (upraveno podle: http://gis.vsb.cz/gisacek/GISacek_2004/Sbornik/Hrdina/hrdina.htm)
Obr. 64. Ukázka kompletního strukturního kartodiagramu (upraveno podle: http://gis.vsb.cz/gisacek/GISacek_2004/Sbornik/Hrdina/hrdina.htm)
Bc. Ivana Hališková, GÚ PřF MU Brno 2007.
Příl. 4.
Obr. 65. Různé možnosti nastavení při práci v programu ArcGIS – z záložce Symbology můžeme nastavit počet tříd pro kartogram a zvolit si paletu barev (převzato: http://web.mit.edu/11.220/www/brushup/arcgis/thematic_mapping.htm) Studenti by měli rozumět významu slova „geodata“ a slovnímu spojení „geografická informace“. Tyto pojmy jim vysvětlíme, uvedeme některé definice, např. obsažené v kapitole č. 2.1.1 této práce. Pro názornost můžeme opět použít mapy, zdůrazníme jejich velký význam a uvedeme oblasti, ve kterých se geodata využívají. Při výuce zeměpisu běžně tento termín používáme, žáci tak lépe pochopí význam těchto termínů a naučí se je sami používat. Tato práce se sice přímo nezabývá geografickými informačními systémy (GIS), ale zmiňuje se o elektronické prezentaci geodat, která se zmíněnými GISy souvisí. Studentům vysvětlíme podstatu vizualizace geodat, ukážeme na obrázcích a v případě dostupnosti počítačové učebny budeme geodata vizualizovat nebo si alespoň ukážeme jejich zobrazení v elektronickém prostředí.
Bc. Ivana Hališková, GÚ PřF MU Brno 2007.
Příl. 4.
2.2
Využití tématu diplomové práce ve vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie (ICT) na střední škole Vzdělávací oblast Informační a komunikační technologie (ICT) na gymnáziu navazuje
na oblast ICT v základním vzdělávání a je zaměřena na zvládnutí základní úrovně informační gramotnosti. Tím máme na mysli dosažení znalostí a dovedností nezbytných k využití výpočetní techniky pro komunikaci a práci s informacemi v digitální podobě. Oblast ICT prohlubuje u žáka mimo jiné schopnost využívat informační technologie, informační zdroje a aplikační i výukový software s cílem dosáhnout lepší orientace v množství informací. Vzdělávání směřuje podle RVP G k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí tím, že vede žáka k: -
využívání moderních informačních technologií ke vzdělávání,
-
vytváření pozitivních postojů k potřebám informační společnosti,
-
uvědomění si a respektování negativních vlivů moderních informačních a komunikačních technologií na společnost a na zdraví člověka,
-
tvořivé využívání spektra možností komunikačních technologií a jejich kombinací k rychlé a efektivní komunikaci,
-
využívání výpočetní techniky ke zvýšení efektivnosti své činnosti, k dokonalejší organizaci práce a k týmové spolupráci na úrovni školní, republikové a mezinárodní. Jedním z očekávaných výstupů žáka formulovaných v části Digitální technologie je, že
„při práci s výpočetní technikou využívá teoretické poznatky o funkcích jednotlivých složek hardwaru a softwaru“. Učivo mimo jiné zahrnuje: -
hardware – funkce počítače, jeho částí a periferií, podstata prezentace dat,
-
digitální svět – moderní technologie a možnosti jejich využití. V této práci jsou charakterizovány některé hardwarové části počítače a jiných
elektronických systémů a jejich funkce. Jsou zde popsány a analyzovány parametry displejů a grafických karet, které tvoří zobrazovací jednotky elektronických systémů. S vlastnostmi zobrazovacích jednotek elektronických systémů úzce souvisí možnosti prezentace grafických dat, mezi něž řadíme i data geografická. S tím opět úzce souvisí počítačová kartografie, resp. kartografie v elektronickém prostředí. Dochází tak k prolínání těchto oblastí ve vyučovaných předmětech ICT i Zeměpisu a do obou tak můžeme toto učivo zahrnout. V obou vyučovaných předmětech tak bude vysvětlen rozdíl mezi rastrovou a vektorovou prezentací dat, jejich podstatu a v počítačové učebně si toto prakticky předvedeme. Učivo „digitální svět – moderní technologie a možnosti jejich využití“ je formulováno velmi obecně a možnosti jeho výkladu jsou různé. Do této oblasti můžeme zahrnout i bezdrátové komunikační technologie pro přenos dat, kterými se zabývá tato práce, a studenty seznámit se současnými, příp. připravovanými technologiemi. Po dosažení potřebné (základní) úrovně znalostí Bc. Ivana Hališková, GÚ PřF MU Brno 2007.
Příl. 4.
v této oblasti mohou debatovat o tématu (např. jejich přínos pro společnost, dostupnost a využívání technologií v různých částech světa), porovnat jednotlivé technologie podle jejich vlastností atd.
Bc. Ivana Hališková, GÚ PřF MU Brno 2007.
