VYUŽITÍ MIKROREGIONU NĚMČICKO PRO REALIZACI ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVY NA MÁLOTŘÍDNÍ ŠKOLE ROČNÍK

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra primární pedagogiky

LENKA ŠTARHOVÁ V. ročník – kombinované studium Obor: učitelství pro 1. stupeň základní školy

VYUŽITÍ MIKROREGIONU NĚMČICKO PRO REALIZACI ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVY NA MÁLOTŘÍDNÍ ŠKOLE 2. – 4. ROČNÍK Diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Vlasta Hrdličková, Ph.D.

OLOMOUC 2011

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury.

V Němčicích nad Hanou dne 27. 6. 2011 …………………………………..

PODĚKOVÁNÍ Děkuji PhDr. Vlastě Hrdličkové, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce.

OBSAH ÚVOD I. TEORETICKÁ ČÁST ……………………………………………………………....7 1. Historický vývoj environmentální výchovy…………………………………………..7 2. Začlenění environmentální výchovy ve státních a školských dokumentech…………13 2.1 Orgány státní správy v ochraně přírody………………………………………….13 2.1.1 Úřady a státní instituce…………………………………………………… 13 2.2 Nejdůležitější právní předpisy na úrovni České republiky………………………14 2.2.1 Meziresortní dohody……………………………………………………….17 2.2.2 Mezinárodní smlouvy………………………………………………………17 2.2.3 Mezinárodní instituce………………………………………………………19 2.3 Školství…………………………………………………………………………..20 2.3.1 Dokumenty vztahující se ke vzdělávání…………………………………...20 2.3.2 Instituce zajišťující plnění Státního programu EVVO…………………… 21 2.3.3 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání …………………..21 2.3.3.1 Školní vzdělávací program………………………………………...22 2.3.3.2 Průřezová témata na málotřídní škole……………………………...28 II. PRAKTICKÁ ČÁST ……………………………………………………………....30 4.Mikroregion Němčicko ……………………………………………………………

30

5. Návrh zpracování projektu………………………………………………………… 65 5.1 Návrh aktivit ………………………………………………….……………..

69

5.1.1 Místo, kde žijeme………………………………………………………….69 5.1.2 Lidé kolem nás……………………………………………………………70 5.1.3 Lidé a čas ………………………………………........................................71 5.1.4 Rozmanitost přírody ……………………………………………………...72 5.1.5 Člověk a zdraví ………………………………………………………… 72 5.2 Příklady projektů ……………………………………………………………….73 5.2.1 Náš mikroregion…………………………………………………………...73 5.2.2 Vitčický les………………………………………………………………...76 ZÁVĚR ………………………………………………………………………………. 85 Seznam použité literatury a zdrojů ……………………………………………….........86 Anotace

ÚVOD Člověk. Pro každého z nás notoricky známé, všední a obyčejné slovo. Sotva však přijde na svět, už se kolem něho všechno točí, jako by byl středem světa. A také je středem světa – pro mámu, pro tátu a pro všechny, které to malé lidské stvoření milují, se stane rázem středem světa. Kde je v tu chvíli Slunce, voda, vzduch, když nejdůležitější na světě je tenhle malý človíček. A snad právě tohle člověčí nadšení z nového života ho přivedlo člověka k bezděčné myšlence povýšit se nad přírodu. Začal si myslet, že on je tím pánem tvorstva a může si na světě dělat, co chce. A také si dělal; chtěl jíst, zoral půdu, chtěl se oblékat, zabíjel zvířata, chtěl bydlet, pokácel les, chtěl vodu, spoutal řeku. Země jeho počínání trpělivě snášela, napravovala, co člověk zpustošil, bránila se, jak mohla. Když se jí zdálo, že už to člověk přehání, zvedla prst a pohrozila mu. Ale s přibývající populací začalo přibývat i přírodních katastrof a matička Země začala na celý stav věcí rezignovat. Začalo ubývat přírody a stále jí ubývá, až už se to zdá i samotnému člověku neúnosné a tento stav vyhlásí za kritický a neudržitelný. Začne si uvědomovat, že on sám je součástí přírody a její devastací ničí paradoxně sám sebe. A najednou se do povědomí lidí stále více tlačí spojení člověk a příroda, pomalu se vyvíjí až do dnešní podoby, kdy si je lidé, ochránci přírody, nazvali environmentální výchovou. A tak na prahu třetího tisíciletí lidského bytí sčítáme škody a bijeme na poplach. Někomu se zdá, že příliš pozdě, pro ty však slovo environmentální není; je pro ty, kdo ještě trochu věří, že se dá ještě něco dělat. Ale i ti největší optimisté musí tušit, že celý proces obnovy přírody bude trvat velmi dlouho, ale zkušenosti z posledních let ukazují, že i pomalý průběh je pro nás přínosem. A právě proto bychom se měli poohlédnout po svém okolí, po kraji, kde žijeme, abychom věděli, jak můžeme sami nejen pomoci, ale také ukázat cestu druhým. Kde bychom v této souvislosti našli lepší podmínky, než mezi dětmi? Díky současné legislativě k tomu máme konečně prostor i ve školství; environmentální výchova je povinným průřezovým tématem v procesu výchovy a vzdělávání a to nám dává řadu možností, jak ji na půdě školy realizovat. Jednu z takových možností nabízí právě mikroregion, okolí zdánlivě blízké, a přesto může být neznámé. A snad právě proto jsem si zvolila jako téma své diplomové práce tyto dvě oblasti poznání – environmentální výchovu a kraj, ve kterém žiji, Mikroregion Němčicko. Jako jeden z cílů jsem si stanovila nahlédnout CVV a prostudovat historii a současnost environmentální výchovy z hlediska kutikulárního zařazení vztahujícího se k ochraně přírody. Druhým cílem je poznat samotný region, seznámit se s jeho minulostí i současností a zčásti nahlédnout do budoucnosti, abych všechny tyto poznatky mohla zúročit ve své práci a nabídnout je ke zpracování v podmínkách školy a školního vyučování. Práci jsem proto rozdělila na dvě velké části – teoretickou a praktickou. V té první, teoretické se zabývám historií environmentální výchovy a její současnou legislativou. V druhé, praktické

části jsem jako stěžejní téma zvolila Mikroregion Němčicko a jeho využití v environmentální výchově na málotřídní škole.

1. Historický vývoj environmentální výchovy Máme-li se zabývat současnou environmentální výchovou, musíme se přesunout do hluboké minulosti, abychom si připomněli její historii, neboť ochrana přírody je téměř tak stará jako její hospodářské využívání. Souvisí již s původním osídlováním Země, které s sebou přinášelo řadu změn. Na vztah člověka k prostředí měl zásadní vliv již přechod od původního využívání přírodních zdrojů sběrem a lovem k záměrnému pěstování rostlin a chovu zvířat. Postupné osídlování, přetváření krajiny, nárůst lidské populace, přechod k zemědělství a domestikace zvířat, to vše vedlo k velkým změnám a bohužel i k negativním vlivům na životní prostředí. Z historie plyne, že pokud si lidé neuvědomovali nebo nerespektovali úzkou souvislost mezi svým bytím a přírodou, vyvolali nejednou ekologickou krizi s katastrofálními důsledky pro vlastní přežití. I z archeologických výzkumů je zřejmé, že zánik mnoha civilizací byl často předznamenán rozsáhlým ekologickým zničením jejich území. Ekologické krize místního rozsahu tak určovaly osud těchto civilizací a již v této době si někteří osvícení jedinci uvědomovali vzájemnou spojitost člověka a přírody. O první zkoumání vztahů mezi živými organizmy a jejich životním prostředím se pokoušeli již staří Řekové. Tehdy ještě nebyla ekologie či environmentalistika vyčleněna jako samostatná vědní disciplína, ale byla součástí především filosofie a lékařství. Nejvýznačnější a nejznámější z nich jsou např. Hippokratés (460 – 370 př. n. l.), nejslavnější lékař antického starověku, „otec medicíny“. Ve svých dílech poukazuje na souvislosti způsobu života, zdravotního stavu, psychiky lidí a snad i charakteru národů s přírodním prostředím. Platón (427 – 347 př. n. l.), řecký filosof, pedagog a matematik. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších myslitelů vůbec. Spolu se Sókratem obrátili pozornost filosofů od úvah o povaze a původu světa k otázkám člověka a lidské společnosti. Aristotelés (384 – 322 př. n. l.), filosof vrcholného období řecké filosofie, nejvýznamnější žák Platonův. Svým novým vymezením filosofie položil základy soustavné filosofie jako snahy „porozumět tomu, co jest“.

7

Pozdější středověká evropská civilizace zatlačila zájem o člověka a jeho životní prostředí do stínu náboženských otázek. Přírodní vědy se v té době rozvíjely spíše v jiných oblastech světa. Nejblíže tomu bylo v Arábii, odkud pochází i jméno známého Avicenny (asi 980– 1037), středověkého perského učence, filozofa, politika, přírodovědce a lékaře, básníka. Avicenna je považován za jednu z nejznámějších postav arabské středověké filosofie. Jeho filozofie navazuje na Aristotelovu a Platónovu školu, z arabských učenců jej ovlivnil al-Fárábí. Podle jeho tvrzení je hmota věčná a je příčinou rozmanitosti věcí. S názorem naučit se naslouchat přírodě se evropský člověk setkává až v myšlenkách Františka z Assisi (1182 – 1226), který od člověka ve vztahu k přírodě požadoval pokoru. V období středověku měla ochrana přírody především utilitární důvody. První právní akty se tak týkaly především majetku, který tehdy tvořily také přírodní zdroje, včetně zvěře. Jejich cílem byla právní ochrana proti pytláctví, jednalo se o nařízení k ochraně lesů, lovišť či některých druhů zvěře a ryb. První právní normy tak vznikaly již v 11. století. Takovým příkladem jsou nařízení Viléma Dobyvatele, zajišťující ochranu rozsáhlých atlantských lesů v jižní Anglii. Toto území je dodnes chráněno jako národní park New Forest. Roku 1189 byla na našem území vydána Statuta Konrádova, nejstarší známý český zákoník, který byl vydán knížetem Konrádem II. Otou a v roce 1360 Kniha Rožmberská. Obě zmiňují ochranu lesů, i když v podobě opatření proti krádeži dřeva. /Za první snahu o ochranu přírody lze také označit zřizování obor pro divokou zvěř. V těchto oborách, zřizovaných bohatými šlechtici již od 13. století, byl silně omezen režim vstupu i hospodaření, a v některých případech byly při jejich zakládání dokonce vystěhovány celé vesnice. Zvěř v oborách potřebovala zachovat přirozené prostředí a díky tomu zůstaly až do pozdního novověku zachované i velké relativně neporušené části přírody (např. Křivoklátsko). Prvky připomínající ochranu přírody obsahoval i návrh zemského zákoníku Maiestas Carolina, připravený na pokyn Karla IV. v letech 1350-1351. Zákoník měl propracovaný systém feudální správy lesů a stanovil přísné tresty při jeho porušení. Pro silný 8

odpor šlechty však nikdy nenabyl platnosti. Příkladem feudálního nařízení chránící loviště nebo některé druhy zvěře jsou opatření polských králů na ochranu zubra v Bělověžském pralese, a to již ve 12. a 13. století. Například z let 1234 a 1250 jsou doklady o ochraně zubrů evropských v Badinském pralese u Banské Bystrice. Z našeho území pak nařízení císaře Zikmunda z roku 1436 nebo knížete Schwarzenberga z let 1721 – 1800 na ochranu ubývající šumavské medvědí populace. Rozhodujícím faktorem při změně vztahu člověka k přírodě byl nástup měšťanské třídy a vznik karteziánské filosofie Reného Descarta (1596 - 1650), francouzského filosofa, matematika a fyzika. Jeho mechanistické nazírání na přírodu dalo vznik nejen pojetí člověka jako pána a vlastníka přírody, ale bylo i v dalších stoletích podnětem k proměně přírody ve zboží. Výraznější impuls zkoumání vztahu člověka a jeho prostředí přinesl až přelom 17. a 18. Století a Antoni van Leeuwenhoek (1632 - 1723), nizozemský přírodovědec a zakladatel mikroskopie. Byl prvním člověkem, který zkoumal bakterie pod optickým mikroskopem vlastní výroby. Věnoval se též potravním řetězcům v přírodě a vývoji populace. Reakcí na evropský účelový přístup k přírodě se stalo období romantismu, který navazuje na tradice minulosti, opěvuje divokou přírodu, ztracené ráje a hrdinství středověkého rytířství. To vše dává později vzniknout myšlence o ochraně nedotčené přírody jako přírodní památky. Tento termín poprvé použil roku 1807 německý přírodovědec světového významu, filosof, ale také humanista a vášnivý cestovatel Alexandr von Humboldt (1769 – 1859), jeden z nejoslnivějších osobností osvícenství. Ze svých poznámek z cest čerpal při psaní čtyřsvazkového díla Kosmos, kde ukazuje novodobé chápání světa - počátky ekologie. Významným předělem v historii názorů na přírodu vůbec byla evoluční teorie slavného anglického vědce Charlese Darwina (1809 – 1882). Na něj navázal německý biolog Ernst Haeckel (1834 – 1919), profesor na jenské univerzitě, který je považován za „formálního"

9

zakladatele ekologie jako vědy. Podstatný rozvoj této disciplíny započal však nejdříve v 50. letech 20. století. V roce 1838 se objevuje první definice ochrany přírody: „Ochrana přírody znamená zachovat přírodu jako památku vzbuzující obdiv a ponechat ji v dochovaném stavu“ (Mezřický, 1986). V témže roce u nás vznikají první chráněná území. Zřizují je jednotlivé osoby, většinou jde o aktivity osvícených šlechticů. Mezi tato území patří Žofínský prales a Hojná voda. Národní přírodní rezervace Žofínský prales spolu s nedalekým pralesem Hojná Voda jsou nejstaršími rezervacemi u nás i ve střední Evropě. Ochrana obou pralesů byla prohlášena majitelem panství Nové Hrady hrabětem Jiřím Františkem Augustem Buquoyem, jeho nařízením ze dne 28. srpna 1838: „... rozhodl jsem se zachovat zmíněnou lesní část jako památník dávno minulých dob názornému požitku přátel přírody a vzdáti se v ní veškerého hospodářského těžení..." Obě tato chráněná území existují dodnes, Žofínský prales jako národní přírodní rezervace a Hojná voda jako národní přírodní památka. Roku 1858 pak kníže Jan Schwarzenberg založil rezervaci Boubínský prales, dnešní stejnojmennou národní přírodní rezervaci. První ochranářské snahy se začínají objevovat

i ve správních aktech státních úřadů a v obecně závazných právních normách,

např. tzv. Prügelpatent z roku 1854, který byl léta užíván pro ochranu přírodních památek. Právní úprava ochrany přírody v moderním slova smyslu se datuje na území dnešní České Republiky (dále jen ČR) teprve začátkem 20. století, se vznikem samostatné Československé republiky. V roce 1919 byli ustanoveni první tzv. konzervátoři ochrany přírody. Jednalo se o odborně vzdělané občany, kteří se dobrovolně začali věnovat otázkám ochrany přírody, osvětě a výběru území, která by měla požívat statutu právní ochrany.

Zakladatelem moderní ochrany přírody a krajiny v Československu byl přírodovědec a pedagog Rudolf Maximovič (1886-1963), v letech 1922 - 1948 první generální konzervátor ochrany přírody, tedy nejvyšší představitel státní ochrany přírody. Jeho zásluhou byly 10

zpracovány návrhy prvního zákona o ochraně přírody, které zahrnovaly i zřizování tzv. přísných (bezzásahových) rezervací zejména v pralesních porostech. I přes neúspěšná jednání v parlamentu se mu podařilo připravit alespoň tzv. „silvestrovský výnos“, který 31. 12. 1933 vydalo právě tehdejší Ministerstvo školství a národní osvěty. Jednalo se o první oficiální soupis přírodních památek, kde byla zdůrazněna jejich hodnota pro výchovu mládeže i význam pro stát a doporučována jejich návštěva. Na seznamu převažovaly pralesovité lokality a významné geologické útvary.

V roce 1933 bylo vyhlášeno na 30 chráněných území a do roku 1938 bylo zřízeno celkem 142 přírodních rezervací. Postupně i další majitelé vyhlašovali na svých majetcích lesní rezervace. Často se uplatňoval důvod zachování dobrého loveckého revíru, ve kterém byl klid (např. prales Mionší jako tokaniště tetřívků), ale nezřídka šlo už o vědomé zachování alespoň zbytku přírodě blízkého lesa, jako ukázky člověkem minimálně ovlivněného ekosystému (Žákova hora, Ranšpurk atd.). Až v roce 1956 vznikla první chráněná krajinná oblast (Český ráj) a v roce 1963 byl zřízen první národní park na území České republiky – Krkonošský národní park. Druhá světová válka přerušila veškeré snahy o vytvoření právního prostředí pro ochranu přírody. V období po komunistickém převratu v únoru 1948 byly veškeré aktivity i v ochraně přírody zcela zpolitizovány a prosazovány pouze účelově jako nástroj prezentace komunistické moci.

O samostatný zákon o ochraně přírody usilovali čeští odborníci a politici již od počátku 20. století. Do roku 1956 byla předložena řada návrhů, které však nebyly schváleny. Až v roce 1956 bych schválen první zákon o státní ochraně přírody na území dnešní ČR, zákon č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. Předmětem ochrany byla chráněná území, chráněné přírodní výtvory a chráněné přírodní památky a dále chráněné druhy živočichů, rostlin, nerostů a zkamenělin. V době svého přijetí představoval tento zákon významný příspěvek k ochraně přírody. Počátkem 70. let 20. století však již bylo zřejmé, že ochrana přírody založená na představě vyjádřené tímto zákonem, tedy že stačí chránit jen vybraná území, je naprosto nedostačující. Tzv. konzervační 11

přístup k ochraně přírody, panující na území ČR od 19. století, nebyl schopen zabránit rozsáhlé devastaci přírody a krajiny. Neutěšený stav přírody i ve zvláště chráněných územích dokazoval, že nestačí chránit přírodu jen na vybraných územích, ale že je nezbytné chránit ji na celém území státu. Jednou z příčin špatného stavu přírody a krajiny byla i skutečnost, že socialistický stát dával často přednost hospodářským zájmům. Až po roce 1989 bylo přikročeno, především v souvislosti s rozsáhlými politickými, hospodářskými a společenskými změnami, k přijetí nové právní úpravy ochrany přírody a krajiny.

V roce 1992 byl přijat dosud platný zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Tato úprava již vychází ze zásad prevence, předběžné opatrnosti, udržitelného využívání přírodních zdrojů, integrované ochrany atd. a doplňuje stávající konzervační přístup k ochraně dochovaného přírodního prostředí aktivním přístupem za účasti jak státu, tak soukromých osob, často vlastníků pozemků či nevládních ekologických sdružení. Rovněž je v České republice platná celá řada dalších právních norem s víceméně přímým vztahem k ochraně přírody.

12

2. Začlenění environmentální výchovy do státních a školských dokumentů 2.1 Orgány státní správy v ochraně přírody

Podle zákona o ochraně přírody a krajiny, vykonávají státní správu v ochraně přírody orgány ochrany přírody, kterými jsou: • Ministerstvo životního prostředí (dále jen MŽP) •

Česká inspekce životního prostředí, správy národních parků a chráněných krajinných oblastí

Vedle těchto úřadů vykonávají státní správu krajské úřady a tři typy obecních úřadů, existujících v ČR (obecní úřady, pověřené obecní úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností). Kompetence v ochraně přírody a krajiny mají rovněž Ministerstvo obrany a újezdní úřady na území vojenských újezdů a ostatních pozemků sloužících pro účely obrany státu.

2.1.1 Úřady a státní instituce

MŽP - bylo zřízeno 19. prosince 1989 zákonem ČNR č. 173/1989 Sb. k 1. lednu 1990 jako ústřední orgán státní správy a orgán vrchního dozoru ve věcech životního prostředí. MŽP je ústředním orgánem státní správy pro: •

ochranu přirozené akumulace vod

•

ochranu vodních zdrojů a ochranu jakosti podzemních a povrchových vod

•

ochranu ovzduší

•

ochranu přírody a krajiny

•

ochranu zemědělského půdního fondu

•

výkon státní geologické služby

•

ochranu horninového prostředí, včetně ochrany nerostných zdrojů a podzemních vod 13

•

geologické práce a ekologický dohled nad těžbou

•

odpadové hospodářství

•

posuzování vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí, včetně těch, které přesahují hranice státu

•

myslivost, rybářství a lesní hospodářství v národních parcích

•

státní ekologickou politiku

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR)

Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky se sídlem v Praze je organizační složka státu, zřízená Ministerstvem životního prostředí. Jejím hlavním posláním je péče o přírodu a krajinu na území ČR.

Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava

Správa Krkonošského národního parku

Správa Národního parku České Švýcarsko

Správa Národního parku Podyjí

Správa jeskyní ČR

Česká inspekce životního prostředí aj.

2.2 Nejdůležitějších právní předpisy na úrovni ČR v environmentální oblasti •

Zákon č. 1/1993 sb. Ústava České republiky Preambule Ústavy ČR vyjadřuje mj. odhodlání střežit zděděné přírodní bohatství a v čl. 7 zavazuje stát povinností dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.

14

• Zákon č. 2/1993 sb. Listina základních práv a svobod. Konkrétní ústavní základy ochrany životního prostředí jsou zakotveny v Listině v čl. 35 (odst. 1 – 3), kde se uvádí, že „…každý má právo na příznivé životní prostředí, právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a že při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem“. •

Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, který definuje některé základní pojmy, jako např. životní prostředí, ochrana, znečišťování a poškozování životního prostředí, ekologická stabilita apod.

•

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, který definuje základní práva v ochraně přírody a krajiny v ČR. Zákon je v účinnosti od 1. 7. 1992 a jde o komplexní právní normu upravující zvláštní ochranu územní i druhovou i obecnou ochranu přírody a krajiny, flory a fauny a neživé přírody.

•

Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

•

Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí

•

Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky: podpora EVVO

• Státní program environmentálního vzdělávání a osvěty v ČR (SP EVVO ČR), který byl přijat usnesením vlády č. 1048/2000. SP EVVO ČR stanovuje cíle, nástroje a úkoly pro následující cílové skupiny: 1. veřejná správa 2. děti, mládež a pedagogičtí a odborní pracovníci 3. environmentální vzdělávání a osvěta v podnikové sféře 4. informace, osvěta a poradenství pro veřejnost

15

Dalšími právními předpisy na úseku ochrany životního prostředí, které se dotýkají problematiky ochrany přírody a krajiny v širších souvislostech jsou např.: •

zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

•

•

zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů zákon č. č. 99/2004 Sb., o rybníkářství, výkonu rybářského práva, rybářské stráži, ochraně mořských rybolovných zdrojů a o změně některých zákonů (zákon o rybářství)

•

zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně některých zákonů (zákon o zoologických zahradách)

•

zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy), ve znění pozdějších předpisů (evropské Nařízení Rady ES č. 338/97, navazuje na Úmluvu o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin CITES).

•

zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon)

16

•

zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ovzduší), ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů

•

zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů (EIA)

•

zřizovací předpisy zvláště chráněných území

•

prováděcí právní předpisy k jednotlivým zákonům

2.2.1 Meziresortní dohody •

meziresortní dohoda o spolupráci v oblasti EVVO mezi MŽP a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen MŠMT) z prosince 1999

•

Meziresortní dohoda o spolupráci v oblasti EVVO mezi MŽP a MŠMT ze dne 5. února 2004

2.2.2 Mezinárodní smlouvy ČR je smluvní stranou několika desítek důležitých mnohostranných environmentálních smluv a svou aktivní účastí v těchto smlouvách přispívá k řešení stávajících problémů v širším kontextu mezinárodní environmentální politiky udržitelného rozvoje, v souladu s Rozvojovými cíli 17

tisíciletí, Implementačním plánem Světového summitu o udržitelném rozvoji a příslušnými dokumenty EU a OECD. Tyto mezinárodní smlouvy jsou ze strany ČR zaměřeny: •

na změnu klimatu (Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, Kjótský protokol1)

•

ochranu přírody a krajiny (Evropská úmluva o krajině, Karpatská úmluva, Ramsarská úmluva na ochranu mokřadů, Smlouva o Antarktidě - Česká antarktická stanice, Úmluva o biologické rozmanitosti, Úmluva o boji proti desertifikaci)

•

ochranu druhů (Natura 2000 - 2 směrnice Evropské unie 409/EHS/79 o ochraně volně žijících ptáků a 43/EHS/92 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, AEWA - Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků, Bernská úmluva na ochranu volně žijících druhů živočichů a planě rostoucích druhů rostlin (podklad pro mapování v programu Smaragd a posléze Natura 2000, pro vytváření červených seznamů), CITES - Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, EUROBATS Dohoda o ochraně populací evropských netopýrů, Memorandum o dropovi, Úmluva o regulaci velrybářství, Bonnská úmluva - Úmluva o ochraně biodiverzity (Rio de Janeiro)

•

ochranu ovzduší (Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší))

•

ochranu ozonové vrstvy (Vídeňská úmluva a Montrealský protokol)

•

ochranu vod (Úmluva o ochraně hraničních toků a jezer)

•

chemické látky a rizika pro životní prostředí (Rotterdamská úmluva, Stockholmská úmluva, Úmluva o rtuti, Cartagenský protokol)

•

odpady (Basilejská úmluva)

•

průmyslové havárie (Úmluva o účincích průmyslových havárií)

1

Kjótský protokol k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu byl přijat v prosinci 1997 v japonském městě Kjótu. Země přílohy I Úmluvy se v Protokolu zavázaly do konce prvního kontrolního období (2008 – 12) snížit emise skleníkových plynů. ČR podepsala protokol 23. 11. 1998 a ratifikovala jej 15. 11. 2001 (č. 81/2005 Sb. m. s.)

18

•

horizontální otázky - přístup veřejnosti k informacím o životním prostředí, posuzování vlivů na životní prostředí (Aarhuská úmluva – Aarhus 1998, Espoo úmluva,2) Protokol o SEA, Protokol o PRPT 3)

2.2.3 Mezinárodní instituce •

Nejstarší mezinárodní instituce – WWF (Celosvětový fond pro přírodu), která se stará především o druhovou ochranu

2

3

•

IUCN - Světový svaz ochrany přírody, stará se hlavně o územní ochranu.

•

EUROPARC - Evropská federace pro národní parky

•

Organizace spojených národů (OSN)

•

Komise OSN pro udržitelný rozvoj (CSD)

•

Evropská hospodářská komise OSN (EHK OSN)

•

Program OSN pro životní prostředí (UNEP)

•

Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO)

•

Rada Evropy

•

Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD)

•

Evropské tematické středisko biologické rozmanitosti (ETC/BD)

•

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA)

úmluva o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících hranice států (Espoo, Finsko 1991) Protokol o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek je první právně závaznou mezinárodní úmluvou

o registrech úniků a přenosů znečišťujících látek, vychází z Aarhuské úmluvy. Pro ČR vstoupil Protokol v platnost

19

2.3 Školství

2.3.1. Dokumenty vztahující se ke vzdělávání • Národní program rozvoje vzdělávání v České republice – Bílá kniha, usnesení vlády České republiky č. 277 ze dne 7. dubna 1999 • Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání – školský zákon • Zákon č. 562/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím školského zákona, ve znění zákona č. 264/2006 Sb. • Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky (2005) • Rámcové vzdělávací programy pro jednotlivé etapy vzdělávání • Zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících • Vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků • Standard dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) v environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě (č. j. 1019/2005-22) • Standardy pro udělování akreditací DVPP • Metodický pokyn k zajištění EVVO ve školách a školských zařízeních, č. j. 16745/2008 – 22, Věstník MŠMT, sešit 10/20084) • Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj 2008–2015 • Státní program EVVO 4

MP poskytuje názorný a konkrétní návod, jakým způsobem realizovat environmentální vzdělávání ve škole a jak

tuto realizaci zakotvit v dokumentaci školy.

20

2.3.2 Instituce zajišťující plnění Státního programu EVVO: •

MŠMT

•

Česká školní inspekce

•

Odbory školství, mládeže a tělovýchovy krajských úřadů a Magistrátu hlavního města Prahy

•

Odbory školství, mládeže a tělovýchovy magistrátů městských a obecních úřadů

•

Mateřské školy

•

Základní školy, základní školy speciální

•

Základní umělecké školy

•

Střední školy, vyšší odborné školy, konzervatoře)

•

Vysoké školy školní družiny, školní jídelny, školní kluby, domovy mládeže, domy dětí a mládeže, střediska volného času

•

Další školská zařízení zřizovaná mj. k zabezpečení EVVO

2.3.3 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV)

V souladu s novými principy kurikulární politiky, zformulovanými v Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. Bílé knize) a zakotvenými v zákoně č. 561/2004 sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), se do vzdělávací soustavy zavádí nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. Kurikulární dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních – státní a školní (RVP ZV, 2007, s. 9).

Státní úroveň v systému kurikulárních dokumentů představují:

21

• Národní program rozvoje vzdělávání (NPV). NPV formuluje požadavky na vzdělání, které jsou platné v počátečním vzdělávaní jako celku. •

Rámcové vzdělávací programy (RVP). RVP vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy (předškolní, základní, střední vzdělávání). Pro každý obor vzdělání vznikl samostatný RVP: Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání (RVP PV) Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (dále jen RVP ZV) RVP pro gymnázia RVP pro odborné vzdělávání (2010)

Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (ŠVP), podle nichž se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách. Podle zásad stanovených v příslušném RVP si každá škola vytváří svůj vlastní ŠVP.

Národní program rozvoje vzdělání, rámcové i školní vzdělávací programy jsou veřejné dokumenty přístupné pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost.

RVP ZV vymezují základní cíle, povinný obsah, rozsah a podmínky vzdělávání a jsou povinné pro tvorbu školních vzdělávacích programů, pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků a pro tvorbu a posuzování učebnic. Konečná verze rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání se podle Školského zákona stává závazným dokumentem pro všechny školy. Od školního roku 2007/2008 se musí na školách učit podle ŠVP minimálně 1. a 6. ročník (na osmiletých gymnáziích od primy)a v každém dalším školním roce opět tyto třídy a každý nový 1. a 6. ročník.

Základní vzdělávání navazuje na předškolní vzdělávání a na výchovu v rodině Je jedinou etapou vzdělávání, kterou povinně absolvuje celá populace žáků ve dvou obsahově, organizačně a didakticky navazujících stupních. 22

Cíle základního vzdělávání

Základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání. V základním vzdělávání se proto usiluje o naplňování těchto cílů: • umožnit žákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní učení • podněcovat žáky k tvořivému myšlení., logickému uvažování a k řešení problémů • vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci • rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých • připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti • vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací, rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě • učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný • vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi • pomáhat žákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnostmi a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci (RVP ZV, 2007, s. 12 – 13)

Klíčové kompetence

Klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Jejich výběr a pojetí vychází z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které

23

kompetence jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému životu a k posilování funkcí občanské společnosti. (RVP ZV, 2007, s. 14)

Nestojí vedle sebe izolovaně, různými způsoby se prolínají, jsou multifunkční, mají nepředmětovou podobu a lze je získat vždy jen jako výsledek celkového procesu vzdělávání. Proto k jejich utváření a rozvíjení musí směřovat a přispívat veškerý vzdělávací obsah i aktivity a činnosti, které ve škole probíhají. (RVP ZV, 2007 s. 14)

V základním vzdělávání jsou za klíčové kompetence považovány: • Kompetence k učení • Kompetence k řešení problémů • Kompetence komunikativní • Kompetence sociální a personální • Kompetence občanské • Kompetence pracovní RVP ZV zahrnuje Environmentální výchovu jako jedno z šesti průřezových témat. Od 1. září 2007 je tedy výuka Environmentální výchovy poprvé v historii českého školství ze zákona povinná, neboť „…průřezová témata tvoří povinnou součást základního vzdělávání“ (RVP ZV, 2007, s. 90). Průřezová témata (PT) Průřezová témata odráží v RVP ZV aktuální problémy současného světa a stávají se významnou a nedílnou součástí základního vzdělávání. Obsah průřezových témat pro základní vzdělávání je rozpracován do tematických okruhů, která procházejí napříč vzdělávacími oblastmi a umožňují tak jejich vzájemné propojení.

24

Podle RVP ZV tvoří PT povinnou součást základního vzdělávání, avšak „… nemusí být zastoupena v každém ročníku“ (RVP ZV, 2007, s. 90). Je však povinností školy nabídnout žákům postupně všechny okruhy jednotlivých PT, která je možné využít také jako integrovanou součást vzdělávacího obsahu vyučovacího předmětu, jako samostatný předmět nebo v podobě projektů, kurzů apod. „Podmínkou účinnosti průřezových témat je jejich propojenost se vzdělávacím obsahem konkrétních vyučovacích předmětů a s obsahem dalších činností žáků realizovaných ve škole i mimo školu.“ (RVPZV, 2007, s. 90) RVP ZV obsahuje tato průřezová témata: •

Osobnostní a sociální výchova

•

Výchova demokratického občana

•

Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech

•

Multikulturní výchova

•

Environmentální výchova

•

Mediální výchova

Environmentální výchova (EV) Environmentální výchova vede jedince k pochopení k pochopení komplexnosti a složitosti vztahů člověka a životního prostředí, tj. k pochopení nezbytnosti postupného přechodu k udržitelnému rozvoji společnosti a poznání významu odpovědnosti za jednání společnosti a každého jedince (RVP ZV, 2007, s. 99). EV je v RVP ZV rozdělena do čtyř tematických okruhů, které umožňují celistvé pochopení problematiky vztahů člověka k životnímu prostředí, k uvědomění si základních podmínek života a odpovědnosti současné generace za život v budoucnosti (RVP ZV, 2007, s. 101). Jsou to tyto tematické okruhy: • Ekosystémy - les, pole, vodní zdroje, moře, tropický deštný prales, lidská sídla 25

• Základní podmínky života – voda, ovzduší, půda, ochrana biologických druhů, , biodiverzita, energie, přírodní zdroje • Lidské aktivity a problémy životního prostředí – životní prostředí a zemědělství, doprava, průmysl, odpady a hospodaření s odpady, ochrana přírody a kulturních památek, změny v krajině, ekologické programy a akce • Vztah člověka k prostředí – naše obec, životní styl, aktuální ekologické problémy, prostředí a zdraví, nerovnoměrnost života na Zemi Na realizaci průřezového tématu EV se podílí i ostatní vzdělávací oblasti. „Postupným propojováním, rozšiřováním, upevňováním a systematizací vědomostí a dovedností získávaných v těchto oblastech umožňuje Environmentální výchova utváření integrovaného pohledu“ (RVP ZV, 2007, s. 99). Každá z oblastí má zároveň svůj zvláštní význam v ovlivňování racionální stránky osobnosti i ve vlivu na stránku citovou a volně aktivní.

Vzdělávací oblasti Vzdělávací obsah základního vzdělávání je v RVP ZV rozdělen do devíti vzdělávacích oblastí. Každá oblast je tvořena jedním nebo více (obsahově blízkými) vzdělávacími obory: • Jazyk a jazyková komunikace (Český jazyk a literatura, cizí jazyk) • Matematika a její aplikace (Matematika a její aplikace) • Informační a komunikační technologie (Informační a komunikační technologie) • Člověk a jeho svět (Člověk a jeho svět) • Člověk a společnost (Dějepis, výchova k občanství) • Člověk a příroda (Fyzika, Chemie, Přírodopis, Zeměpis) • Umění a kultura (Hudební výchova, Výtvarná výchova) • Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví, Tělesná výchova) • Člověk a svět práce (Člověk a svět práce)

26

Jednotlivé vzdělávací oblasti jsou v RVP ZV vymezeny Charakteristikou vzdělávací oblasti, na ni potom navazuje Cílové zaměření vzdělávací oblasti. Vzdělávací obsah vzdělávacích oborů je tvořen učivem a očekávanými výstupy, na 1. stupni je s ohledem na rozdělení vzdělávacího obsahu do jednotlivých ročníků dále členěn na 1. (1. – 3. ročník) a 2. období (4. a 5. ročník). Očekávané výstupy mají činnostní povahu, jsou prakticky zaměřené, využitelné v běžném životě a ověřitelné (RVP ZV, 2007, s. 18), v RVP ZV jsou stanoveny na konci 3. ročníku jako orientační (nezávazné), na konci 5. ročníku (a 9. ročníku) jako závazné. Učivo jednotlivých tematických celků tvoří nezbytnou součást vzdělávacího obsahu a zároveň prostředkem k dosažení očekávaných výstupů. Učivo, vymezené v RVP ZV, je doporučené školám k distribuci a dalšímu rozpracování do jednotlivých ročníků nebo delších časových úseků. Na úrovni ŠVP se stává učivo závazné (RVP ZV, 2007, s. 18).

2.3.3.1 Environmentální výchova ve školním vzdělávací m programu ŠVP ZV je povinný školský dokument stanovený školským zákonem, který si každá škola realizující základní vzdělávání vytváří sama, aby tak uskutečňovala požadavky rámcového vzdělávacího programu pro daný vzdělávací obor. Podle zákona je ŠVP ZV dokumentem veřejným, což znamená, že je určen každému, kdo do něj chce nahlížet. Reálně je však vytvářen především pro tři základní skupiny uživatelů: •

pro školu – pro ředitele, učitele a další pedagogické a jiné pracovníky dané školy

•

pro rodiče žáků – ŠVP může být vhodným orientačním ukazatelem pro výběr školy, na kterou by chtěli dát svoje dítě

•

pro žáky samotné – ŠVP vytváří ideální podmínky k tomu, aby se žáci chtěli dlouhodobě a celoživotně učit, aby byli pro učení a poznávání vhodně motivováni a aktivně se podíleli na procesu vzdělávání 27

ŠVP ZV je v neposlední řadě určen pro správní a kontrolní úřady a jiné instituce. Průřezová témata mohou být v ŠVP ZV realizována několika základními formami: •

integrací obsahu tematického okruhu průřezového tématu do vzdělávacího obsahu vyučovacího předmětu

•

projektem

•

samostatným předmětem

•

kombinacemi všech tří předcházejících

Environmentální výchova, jako jedno z průřezových témat, prostupuje všemi oblastmi lidského života a jako takové by mělo prolínat všemi vyučovacími předměty ve většině vzdělávacích oblastí., ať už je v ŠVP realizována v jakékoliv formě. Podle zkušeností s ŠVP se však ukázalo, že stejně jak na plně organizované, tak i na málotřídní škole byla nejčastěji volena kombinace integrace a projektu. Environmentální výchovu však můžeme realizovat i jinými formami: vycházkou, besedou, přednáškou, exkurzí, mimotřídní a mimoškolní činností apod. Významná je také spolupráce s ekologickými centry (Lipka, Sluňákov, Rezekvítek, …), s občanskými sdruženími nebo jinými neziskovými organizacemi (Duha, Český svaz ochránců přírody apod.). Tyto instituce nabízí a zajišťují nejrůznější ekologické programy pro děti, odborné semináře, poradenství pro pedagogy, vydávají metodické materiály, knihy apod.

2.3.3.2 Průřezová témata na málotřídních školách Na málotřídních školách by měl výběr a rozvržení tematických okruhů průřezových témat odpovídat počtu ročníků ve škole. Škola by měla brát v úvahu informace ze škol, kam žáci nejčastěji odcházejí a volit takové tematické okruhy, které s ohledem na složení žáků a konkrétní podmínky málotřídní školy umožňují:

28

•

optimálně propojit vzdělávací obsahy různých vyučovacích předmětů tak, aby co nejefektivněji využily konkrétního školního prostředí a vedly k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí

•

zaměřit se na ta témata, která mají blízkou vazbu k bezprostřednímu okolí a životu lidí a mohou být přínosem nejen pro žáky, ale i pro širší veřejnost.

•

respektovat věkové zvláštnosti žáků, vycházet z jejich znalostí, zkušeností a zájmů, vytvářet vhodné příležitosti k jejich uplatnění při individuálních činnostech i při práci ve skupinách různého věkového složení

•

vytvářet vhodné podmínky pro vzájemnou komunikaci a spolupráci ve skupině žáků, ale i ve vztahu žák – učitel a podporovat ji vhodnou volbou metod a forem práce

•

prostřednictvím témat, která mají nejen celospolečenský význam, ale vztahují se i k dané lokalitě a místnímu společenství, rozvíjet osobnost žáka v oblasti postojů a hodnot

•

vést žáka k zájmu a odpovědnosti o prostředí, které je bezprostředně obklopuje a utvářet tak jeho ucelený pohled na okolní svět v lokálních i globálních rozměrech

•

vytvářet ve škole vstřícnou a tvůrčí atmosféru

29

II. PRAKTICKÁ ČÁST

4. Mikroregion Němčicko Obrázek 15)

4.1 Úvod Název „mikroregion“ se většinou používá pro sdružení několika obcí, jehož typickým znakem je aktivní vznik "zdola", tedy z vlastní iniciativy obcí, zpravidla za účelem dosažení určitého cíle. Obce mohou tedy při výkonu své samostatné působnosti vzájemně spolupracovat. Spolupráce mezi nimi se uskutečňuje: • na základě smlouvy uzavřené ke splnění konkrétního úkolu, • na základě smlouvy o vytvoření dobrovolného svazku obcí (podle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích) • zakládáním právnickými osobami podle obchodního zákoníku dvěma nebo více obcemi.

Mikroregion Němčicko nese oficiální název Dobrovolný svazek mikroregionu Němčicko. Vznik: 26. srpna 1999 Počet částí: 16 obcí Katastrální výměra: 8 644 ha Počet obyvatel: 9 561

Mikroregion Němčicko vznikl seskupením šestnácti spádových obcí, které náleží ke stejnému správnímu obvodu – Prostějov. Řazeny podle počtu obyvatel od největší obce po nejmenší jsou to:

5

Obr. č. 1 dostupný na www.nemcicko.cz

30

Němčice nad Hanou, Nezamyslice, Dobromilice, Pivín, Víceměřice, Vrchoslavice, Doloplazy, Tištín, Mořice, Dřevnovice, Tvorovice, Koválovice-Osíčany, Pavlovice u Kojetína, Hruška, Vitčice, Srbce. 6)

Obrázek 27)

Němčicko je svou rozlohou (přibližně 85 km2), počtem obyvatel a počtem sdružených obcí mikroregionem průměrné velikosti a v seznamu regionů Olomouckého kraje se řadí zhruba do jeho středu. Částečně do území zasahuje i mikroregion Střední Haná.8) Pro území regionu je společná příslušnost k národopisné oblasti Haná, dále mimořádně rovinatá krajina, která mj. poskytuje dobré podmínky pro zemědělství a cykloturistiku a specifická sociodemografická situace, která souvisí s okrajovostí mikroregionu v rámci Olomouckého kraje. Jedná se o typicky vesnický region bez výrazně většího sídla. Dvě obce mají statut městyse - Nezamyslice a Tištín, největší obcí je město Němčice nad Hanou, které má 2 052 obyvatel 9 a současně zaujímá

6

Stav k 6. květnu 2011, Podklady poskytl: odbor realizace projektů eGovernment zdroj www.aplikace.mvcr.cz 7 Obr. č. 2 dostupný na www.nemcicko.cz 8 Město Němčice nad Hanou je zároveň členem mikroregionu Němčicko i Střední Hané. 9 Stav k 6. květnu 2011, Podklady poskytl: odbor realizace projektů eGovernment zdroj www.aplikace.mvcr.cz

31

i největší rozlohu. Němčice nad Hanou jsou místem základní občanské vybavenosti i pro okolní obce a sídlem stavebního úřadu. Naopak nejmenší obcí jsou Srbce, které mají pouze 84 obyvatel. Dalším typickým znakem území je výborná dopravní dostupnost. Území protínají dva významné silniční tahy a železnice. Mikroregion je napojen na dálnici D1 Vyškov – Mořice - Kroměříž, prochází jím rychlostní silnice R46 Vyškov – Olomouc, silnice I. třídy I/47 Vyškov – Vrchoslavice – Přerov a mnohé silnice II. a III. třídy. Je také napojen na hlavní železniční trať č. 300 Brno – Přerov – Bohumín a č. 301 Brno – Nezamyslice – Olomouc10). Hlavním impulsem k založení Mikroregionu Němčicko bylo především operativnější a schůdnější řešení společných problémů, a tím i efektivnější čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu či z fondů Evropské unie. Občany mikroregionu spojuje nejen typické hanácké nářečí a folklór, ale také společné úsilí o zlepšení životních podmínek mikroregionu. tedy rozvoj hospodářského, sociálního a kulturního života obcí, řešení problémů neobecního charakteru a propagace území.

4.2 Hospodářství Hospodářství se vyznačuje vysokým počtem menších firem bez přítomnosti dominantního zaměstnavatele. Zaměření firem je zejména na zemědělství, potravinářství a dřevovýrobu (pily). Následkem toho většina pracujícího obyvatelstva mikroregionu za prací dojíždí. Z hlediska využití území mikroregionu převládá jednoznačně zemědělská půda, což většinu území předurčuje k intenzivnímu zemědělství. To se zaměřuje na pěstování obilí, brambor, kukuřice, chov prasat, drůbeže a skotu. Na území mikroregionu hospodaří tři větší zemědělská družstva (Agrodružstvo Tištín, Agrispol Mořice a ZOD Němčice nad Hanou) a řada soukromých zemědělců.

10

Městys Nezamyslice je významnou železniční křižovatkou na těchto dvou tratích.

32

4.3 Přírodní podmínky Území mikroregionu leží v jihozápadním cípu Olomouckého kraje na jižním okraji Hané, kde se rovinatý ráz krajiny pozvolna začíná vlnit v Prostějovskou pahorkatinu, která je součástí Hornomoravského úvalu v jižní části bývalého okresu Prostějov. Území mikroregionu je v porovnání s ostatními územními celky velmi rovinaté. Nadmořská výška se zde pohybuje zhruba mezi 200 až 300 metry nad mořem (výšku nejnižší hodnoty cca 200 m n. m dosahuje při toku řeky Hané na k. ú. Vrchoslavice – Dlouhá Ves a nejvyšší hodnotu cca 265 m n. m. má vyvýšenina na severním okraji k. ú. Němčice nad Hanou). Tato přírodní poloha s sebou přináší další charakteristiky, především intenzivní zemědělskou výrobu, která je příčinou absence lesů v této oblasti. Charakter široké říční nivy dává území řeka Haná. Z hlediska geologického najdeme na území mikroregionu především hlíny, spraše, písky, štěrky. Jedná se o usazené horniny, které daly vznik úrodným půdám Hané. Podnebí je charakterizováno klimatickým okrskem T2 (klimatická regionalizace, E.Quitt, 1971). Tento klimatický okrsek má dlouhé, teplé a suché léto, krátké přechodné období s mírně teplým jarem a podzimem, krátkou zimou, mírně teplou a velmi suchou s krátkým trváním sněhové pokrývky. Průměrný roční úhrn srážek činí 550 mm. Nad územím převažuje větrné proudění severozápadních směrů. Vodstvo celého území tvoří převážně tekoucí vody. Nejvýznamnější je řeka Haná, která celé území protíná a podle níž dostal také název celý úrodný kraj střední Moravy. Řeka Haná s celkovou délkou 54 kilometrů je po Bečvě druhým největším přítokem řeky Moravy. Jejími zdrojnicemi jsou říčky Malá Haná pramenící severně od Krásenska na lukách zvaných U modrého kříže a Velká Haná, které pramení na Drahanské vrchovině. Soutokem těchto říček v obci Dědice na Vyškovsku vznikl vleklý a klidný tok řeky Hané, která se však vlivem rychlého tání nebo vytrvalého deště či vydatné bouře dokáže změnit v nebezpečnou a ničící řeku, o čemž existuje řada svědectví i písemných záznamů.11 Do Moravy se Haná vlévá

11

Např. v publikaci Vrchoslavice – paměti hanácké obce s. 78 - 80

33

u obce Bezměrov na Kroměřížsku. Do Hané se na území mikroregionu vlévá např. Tištínka, Pavlůvka, Brodečka a další menší toky, převážně potoky. V současné době je většina potoků na území mikroregionu významně regulovaná, a to z důvodu povodňové prevence. Tato regulace však s sebou přinesla rychlejší odtok vody z území, a tím také mj. dochází k poklesu vodní hladiny. Stojaté vody jsou v mikroregionu zastoupeny převážně menšími rybníky, které však mají svůj význam. Nacházejí se u obce, Doloplazy, Víceměřice, Vitčice měřice, Tištín a Tvorovice. Zajímavostí mikroregionu v oblasti hydrologie je uměle vybudovaný mokřad „Mokroš“ u obce Mořice. V mikrofonu jsou také funkční tři koupaliště – v Nezamyslicích, Koválovicích – Osíčanech a v Tvorovicích.

Obrázek 312) Koupaliště v Nezamyslicích

12

Obr. č. 3 dostupný na www.mikroregion.cz

34

4.4 Občanská vybavenost Školství Na území mikroregionu je relativně dostatečný počet základních a mateřských škol. Základní škola funguje v šesti obcích. Ve dvou z nich, v Němčicích nad Hanou a v Nezamyslicích, je základní škola úplná, tedy 1.- 9. ročník. Ve zbylých čtyřech obcích jsou školy neúplné, málotřídní. Pivín, Tištín a Dobromilice mají 1. – 5. ročník, Vrchoslavice 1. – 4. ročník. Mateřské školy se nacházejí v deseti obcích mikroregionu: v Němčicích nad Hanou, v Nezamyslicích, v Tištíně, v Mořicích, ve Vrchoslavicích, v Dřevnovicích, ve Víceměřicích, v Pivíně, v Dobromilicích a v Doloplazích. Všechny místní školy a školská zařízení potýkají s obdobnými problémy jako jiné školy v České republice, zejména s problémy spojenými s finančními prostředky na zajištění údržby, vybavení a celkového chodu školy. Z toho důvodu byly na území mikroregionu některé školy úplně zrušeny. Jako příklad uvedu Základní školu v Mořicích nebo Mateřskou školu v Tvorovicích. Mikroregion Němčicko neposkytuje žádnou jinou možnost dalšího vzdělávání. Získání středoškolského či jiného vzdělání nabízí okresní město Prostějov, případně jiná města mimo mikroregion – Přerov, Kroměříž, Vyškov. V Němčicích nad Hanou sídlí základní umělecká škola (ZUŠ), která má pobočky na dalších deseti místech nejen v mikroregionu Němčicko. Na ZUŠ vyučují žáky v hudebním, tanečním, výtvarném a literárně-dramatickém oboru. Při ZUŠ působí Dechový orchestr mladých, který se stal společně s nezamyslickými mažoretkami nedílnou součástí kulturního dění v mikroregionu. ZUŠ má také vlastní nahrávací studio, organizuje četné kulturní akce pro dospělé nebo pro děti. K nejznámějším patří např. Svátek hudby. Na Základní škole v Němčicích nad Hanou má sídlo také Dům dětí a mládeže Orion (DDM Orion), který se zabývá volnočasovými aktivitami dětí a mládeže. Pořádá pro děti různé kroužky, 35

zábavy, soutěže, letní i zimní tábory a řadu dalších akcí v nemalém počtu provázaných s přírodou. Jejich výčet by byl také velmi obsáhlý, proto uvedu alespoň známé Podzimní slavnosti, Čertoviny, Setkání pod modrou oblohou nebo Country bály. DDM Orion Němčice nad Hanou provozuje v Kladkách-Bělé na Konicku táborovou základnu, jejímž majitelem je Město Němčice nad Hanou. Sociální péče na území mikroregionu představují dva bývalé ústavy sociální péče: Domov „Na zámku“, p. o. Nezamyslice – poskytuje služby sociální péče mentálně postižené mládeži a dospělým. Nachází se v areálu bývalého zámečku z roku 1764 s velkou zahradou, která slouží k pracovním terapiím, k relaxaci i odpočinku. Zařízení se rozprostírá na malebném náměstí vedle kostela sv. Václava, jež se podrobilo velké rekonstrukci.

Obrázek 413 Domov na zámu v Nezamyslicích

13

Obr. č. 13 dostupný z www.antee.cz

36

Domov „U rybníka“ ve Víceměřicích - provozuje domov pro osoby se zdravotním postižením a domov pro seniory. Je umístěn v bývalém Metternichově zámečku ve Víceměřicích. 4.5 Kultura a společenský život Kulturní, společenské a sportovní akce výrazně přispívají ke zvýšení kvality života

v

mikroregionu a patří mezi významné volnočasové aktivity místních obyvatel. Cílem těchto akcí je udržovat dlouholeté a zakládat nové tradice obcí, podporovat činnost místních zájmových spolků, sportovních klubů a dalších vesnických institucí, přispívat k jejich propagaci a mikroregionálními projekty propagovat společný svazek Mikroregion Němčicko. Mezi tradiční kulturní a společenské akce v Mikroregionu Němčicko patří typické hody, hodové zábavy, plesy, dětské šibřinky, ostatky – vodění medvěda, pochovávání basy, pálení čarodějnic, kácení máje, oslavy Dne dětí, pytlácké noci, hasičské a sportovní závody, turnaje, memoriály a jiné. Všechny obce v mikroregionu jsou v tomto směru velmi aktivní a na obecní tradiční veselice a radovánky jsou také patřičně pyšní. Což jenom potvrzuje, že obyvatelé mikroregionu jsou družní a umí se bavit i bavit. A mikroregionální akce jsou přímo vyhlášené. Mikroregion Němčicko pořádá každý rok v jiné obci kulturně-sportovní odpoledne pod názvem „Mikroregion Němčicko se baví.“ V letošním roce proběhne již 13. ročník tohoto sportovního, ale hlavně veselého klání v netradičních disciplínách.

Obrázek 514) Slavnostní průvod v Tištíně 14

Obr. č. 5 dostupný z www.tistin.cz

37

Další mikroregionální akcí je cyklo-turistický výlet „Na bicyklech Němčickem“ a „Sportovní olympiáda mateřských škol v Mikroregionu Němčicko.“ (20. 5. 2011 6. ročník) V Němčicích nad Hanou je velmi oblíben nadregionální „Hanácký divadelní máj“, který se koná pravidelně každý první květnový týden. Jedná se o krajovou přehlídku zpravidla 15 ochotnických divadelních souborů z celé ČR s postupem na dvě národní přehlídky - Popelka Rakovník a Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou. V mikroregionu fungují dva divadelní soubory – němčický soubor Na Štaci a pivínská divadelní společnost Větřák. Kromě těchto souborů pracuje v Němčicích nad Hanou také folklorní soubor Pantlék. Hudební slavností v mikroregionu je již dříve zmiňovaný „Svátek hudby“, čtyřdenní hudební a dramatický maraton pořádaný základní uměleckou školou. Další tradiční hudební akcí je „Country bál“ Domu dětí a mládeže Orion Němčice nad Hanou, kam se každý rok v listopadu sjíždí až 500 návštěvníků. Za organizací tohoto bálu stojí hlavně aktéři místní country skupiny Náhoda. Do hudebních přehlídek v mikroregionu patří od roku 2005 také každoroční festival rockových skupin nazvaný Rockový mlýn. Akce se koná vždy před začátkem prázdnin a je jakýmsi otevřením letní sezóny, nejen v rámci Mikroregionu Němčicko. Pořádá se pod širým nebem v areálu na „Zamlýní“ ve Vrchoslavicích-Dlouhé Vsi. Celý areál nabízí příjemné přírodní prostředí a kvalitně technicky zajištěné prostory - taneční parket, vyvýšené podium, velkokapacitní stany a také upravenou travnatou plochu. V obci Mořice se od roku 2001 pořádá „Revival festival Mořice“, dvoudenní festival revivalových skupin. Koná se každoročně v areálu mořické sokolovny, který patří k nejlepším venkovním areálům mikroregionu. Velkou událostí v mikroregionu bylo nedávné Slavnostní otevření a vysvěcení Sportovně relaxačního centra v Nezamyslicích15) a Slavnostní otevření cyklostezky spojující obce Němčice nad Hanou, Mořice a Vrchoslavice.16) 15 16

24. 9. 2010, Nezamyslice 16. 4. , Němčice nad Hanou, dostupné na www.olomouc.idnes.cz

38

O událostech a dění v jednotlivých obcích vypovídají zpravodaje, které si téměř všechny obce vydávají, ať už jako čtvrtletníky, ročenky či občasníky. Mikroregion Němčicko vydává čtyřikrát ročně časopis „Cesta“. 4.6 Osobnosti - významní rodáci Martin Ferdinand Chvátal - malíř a grafik * 28. 10. 1730 Němčice nad Hanou, † 11. 01. 1809 Petrohrad (Rusko) Barokní malíř, vyhledávaný portrétista, který stal se umělcem evropského formátu. Věnoval se ryze světským námětům, a to v době, kdy umění bylo hlavně církevní. Roku 1762 vstoupil

na Akademii výtvarných umění v Paříži, byl členem akademií umění ve

Vídni, Londýně a Petrohradě. Proslavil jméno českého národa téměř ve všech státech Evropy. Jeho obrazy jsou uloženy v mnoha galeriích jako vzácná umělecká díla. Ing. František Novotný - prof. geodézie VUT Praha * 20. 9. 1864 Němčice nad Hanou, † 27. 7. 1918 Senohraby český geodet, profesor geodézie na Císařské a královské české vysoké škole technické v Brně.. V akademickém roce 1907-1908 zastával funkci rektora. V roce 1906 byl jmenován mimořádným členem Královské české společnosti nauk. V roce 1906-1907 byl rovněž poslancem říšské rady.. Byl mnohostranně literárně činný. Založil „Vánoční fond pro chudé děti školní městečka Němčice nad Hanou". František Novotný se vždy vracel do svého milovaného rodného městečka a je zde i pochován. MUDr. Jan Ondřej Wawruch - lékař *22. 11. 1773 Němčice nad Hanou, † 27. 3. 1842 (nedohledáno) Jan Wawruch se narodil na Novosadech v domě č. 117 rodičům Jiřímu a Alžbětě Novotným. Vystudoval Gymnázium v Kroměříži, filozofii v Olomouci a medicínsko -chirurgické učení na Lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze. Od roku 1811 působil 39

jako docent všeobecné patologie. Roku 1819 byl jmenován profesorem speciální patologie a terapie chorob vnitřních. Od roku 1816 do roku 1827 byl posledním osobním lékařem Ludvíka van Beethovena.

Jan Vilém Zlámal - nejvýznamnější rodák Mořic

*21. 6. 1803 Mořice, † 11. 11. 1886 Brno

Navštěvoval školu v Nezamyslicích, pak následovaly studie na německém gymnáziu v Kroměříži a studie na filozofické fakultě ve Vídni. Výnosem dvorní válečné rady bylo mu umožněno v r. 1827 studium lékařství na voj. Lékařském ústavu „Josefínum“ ve Vídni. V té době ovládal němčinu, italštinu, francouzštinu a latinu. Magistrem chirurgie a porodnictví byl prohlášen 13. 11. 1830. Nato se stal vrchním vojenským lékařem v Haliči. V r. 1833 dostal povolení ke studiu veterinárního lékařství na zvěrolékařském institutu ve Vídni. Po jeho ukončení se stal vedoucím vojenské nemocnice v Temešváru, naučil se maďarsky

a splynul zcela s maďarským prostředím a životem. V roce 1838 byl

jmenován královským zemským zvěrolékařem pro Uhry v Budapešti. Zavedl očkování proti dobytčímu moru a stal se v r. 1841 vysokoškolským učitelem na univerzitě v Budapešti. V čele královského Maďarského zvěrolékařského ústavu stál až do roku 1853. V roce 1863 byl jmenován členem uherské akademie věd. V r. 1874 byl povýšen na rytíře „Železné koruny“ a byl mu vydán šlechtický doklad s erbem, byl povýšen do maďarského šlechtického stavu. Je pochován v Budapešti. Profesoru Janu Vilému Zlámalovi byla 13. listopadu 1966 odhalena v Mořicích na jeho rodném domě pamětní deska. Antonín Telička- archeolog *29. 4. 1866 Němčice nad Hanou, † 5. 1. 1925 Přerov Antonín Telička se narodil na Komenského náměstí v domě č. 27 rodičům Antonínu

40

a Barboře Teličkovým. Vystudoval reálku v Prostějově a jednoroční studium na učitelském ústavu v Brně. Ve svých devatenácti letech se stal učitelem. Miloval historii a celý svůj život zasvětil archeologii. Na počátku 20. století působil v Tištíně jako řídící učitel na místní základní škole. Jako zapálený amatérský archeolog prováděl na katastru Tištína archeologický průzkum. Při svých vykopávkách zde nalezl malohradištní pohřebiště unětické kultury. Jeho archeologické sbírky tvoří dodnes velkou část inventáře přerovského muzea, kde se stal kustodem. Ve své době byl svým archeologickým výzkumem tak známý, že v r. 1911 se v Tištíně konal sjezd moravských archeologů. František Taufer *2. 4. 1885 Němčice nad Hanou, † 22.7. 1915 poblíž Polsko moravský básník prozaik a pedagog, pocházel z rodiny pekařského mistra, absolvoval učitelský ústav v Kroměříži

a následně vyučoval na mnoha školách, mj. v Pavlovicích na

Hané. V prosinci roku 1914 byl odveden a 1. 2. 1915 narukoval do Brna. Po krátkém výcviku byl poslán na haličskou frontu. Jeho stopa mizí při bojích v okolí Lublinu. Napsal několik básnických sbírek - Květy /1908/, U lesní studánky /1909/, Kruh /1909/, Země milostná /1912/, Horská zahrada /1918/. Neméně pozoruhodná je i Tauferova činnost pedagogická, organizační i literárně-pedagogická, kterou vešel do dějin moravského školství. Byl otcem básníka a překladatele Jiřího Taufera 1911-1986). Jan Kahaj - výtvarník *25. 12. 1890 Němčice nad Hanou, † 15. 4. 1969 Jan Kahaj se narodil v Nádražní ulici č. 138. Jeho otec Jan byl posledním němčickým hrnčířem. Po vychození obecné školy se doma vyučil hrnčířskému řemeslu. V roce 1911 odešel studovat na Státní keramickou školu v Bechyni. Později začal navštěvovat uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Patřil mezi přední české restaurátory sochařských památek a sgrafit. 41

Vladimír Pukl

* 2. 3. 1896 v Dobromilicích, † 24. 5. 1970 (nedohledáno) Český grafik, malíř a pedagog, profesor Akademie výtvarných umění v Praze, člen Sdružení českých umělců a grafiků Hollar, zasloužilý umělec (1967). Věnoval se grafice, v níž užíval techniku dřevorytu a barevného leptu. Později se věnoval glazované plastice, ex libris a ilustraci. Je autorem učebnic a příruček. Žil a tvořil na samotě Kút nedaleko Hošťálkové .

Miloslav Kolejka - sportovní gymnasta *18.10.1926 V roce 1952 se zúčastnil olympijských her v Helsinkách. Dvacet let působil jako trenér sportovní gymnastiky, 10 let aktivně v ATK Praha. Anežka Navrátilová - roz. Něničková * 1. 10. 1935 Tištín, † 8. 12. 1998 Zlín Režisérka, výtvarnice kostýmů, autorka divadelních adaptací, pedagožka. Nositelka Ceny města Zlína v r. 1994 za více než pětadvacetiletou práci s dětmi a mládeží v oblasti amatérského divadla. Vystudovala JAMU, hrála ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, pracovala jako odborná referentka v PKO Zlín. Od r. 1980 byla učitelkou literárně dramatického oboru Lidové školy umění ve Zlíně. Tam také vedla Malou scénu, režírovala dětské soubory a navrhovala kostýmy do inscenací. Anna Matoušková – krasojezdkyně 27. 6. 1939 - 3. 5. 2003 Němčice nad Hanou Patří mezi 12 legend naší cyklistiky odměněných titulem cyklista století. Její otec trenérem byl její otec, který ji dovedl k 7 zlatým, 9 stříbrným a 2 bronzovým medailím na mistrovství světa v krasojízdě. 42

4.7 Turistické zajímavosti, kulturní památky Mikroregion Němčicko patří z pohledu cestovního ruchu spíše k nenápadné oblasti, přesto na jeho území nalezneme řadu zajímavých míst, která bychom rozhodně neměli minout. Typickým znakem Hané je specifická architektura, kterou můžeme v mikroregionu vidět v podobě půvabných domků, žudrů, smírčích křížů a kapliček. K těm nejvýznamnějším památkám patří např.: Zámek a zámecký park Doloplazy – od r. 1999 chráněný Národním památkovým ústavem. V roce 2001 byla zahájena regenerace zámeckého parku, která byla v roce 2003 ukončena. Bylo zde vysázeno 100 nových stromů včetně 22 ovocných stromků odrůdy „Moravská jadernička,“ a 600 keřů.

Obrázek 617) Zámek Doloplazy

17

Obr. č. 6 dostupný z www.expedice.rps.cz

43

Dobromilice - Kamenný most v Dobromilicích z 16. století přes říčku Brodečku, ozdobený historicky cennými sochami sv. Jana Nepomuckého a blah. Jana Sarkandra. Pískovcové sochy pocházejí z doby kolem roku 1700. Klenutý most se dvěma oblouky je chráněnou historickou památkou.

Obrázek 718)

Tištín Barokní kostel s nádhernou výzdobou a blízkou barokní besídkou.

Obrázek 819) 18

Obr. č. 7 dostupný z www.expedice.rps.cz

19

Obr. č. 8 dostupný z www.foto.mapy.cz

44

Hruška - obec s vůbec nejstarší písemnou zmínkou.

Obrázek 920)

kostel sv. Jana Nepomuckého

Kaple sv. Martina v Mořicích Kaple sv. Martina byla postavena v čistě barokním slohu v letech 1703 – 1709 podle návrhu kiliána Ignáce Diesenhofera. Sochy jsou z dílen žáků Matyáše Brauna. V kapli se pořádají koncerty komorní hudby za účasti našich i zahraničních umělců.

Obrázek 1021)

20 21

Obr. č. 9 dostupný z www.dodromilice.cz Obr.č.10 dostupný z www.fotomapy.cz

45

Z ostatních památek uvádím např.: Němčice nad Hanou - Kostel sv. Maří Magdalény, který pochází z období po roce 1662. Věž se zvony stojí odděleně ve vzdálenosti 6 metrů od kostela. Národní kulturní památka. Pivín - barokní kostel a fara Dřevnovice – Boží muka (pol. 19.stol.) Koválovice-Osíčany - dvě kapličky Nezamyslice - zámek, sýpka Srbce - barokní kostel z r. 1710, knihovna a galerie historie Hruška - kostel sv. Jana Nepomuckého Vitčice - kaplička na návsi Nezamyslice - barokní kostel sv. Václava z roku 1701, sýpka, zámek Unčice - zvonička Pavlovice - kostel sv. Ondřeje

V mikroregionu je také celá řada přírodních zajímavostí, které jsou propojeny stále se rozšiřující sítí cyklostezek. Z přírodních lokalit jsou to např.: Koválovice-Osíčany Nad obcí Koválovice-Osíčany se nachází chráněný přírodní celek „Křéba“, který leží na pravém břehu říčky Tištínky mezi Vyškovem a Kroměříží. Toto území bylo v roce 1956 vyhlášeno Národní přírodní památkou v roce 1956. Tvoří ji tři ostrůvky slunných travnatých strání s teplomilnou a suchomilnou květenou v zemědělsky intenzívně využívané krajině. Stráně jsou z části neplodné, s podkladem neogenních písků a štěrků a obrácené k jihu. Dříve se zde dobýval písek a štěrk. Na těchto stráních jsou roztroušeny skupiny stromů a keřů. Na území přírodní památky se daří vzácným a ohroženým druhům rostlin jako je koniklec velkokvětý či hlaváček jarní. Významné zastoupení má ve zdejší oblasti len. 46

V severní části území se vyskytuje teplomilná stepní houba a to hlíva máčková. Kromě teplomilných rostlin se tu daří také teplomilnému hmyzu především motýlům.

Obrázek 1122)

Část přírodního celku Křéba

Vitčice Do území obce Vitčic zasahují od jihozápadu výběžky chráněné oblasti Chřibů. Nejvýznamnějším souvislým lesním celkem je „Vitčický les" o rozloze 96 ha. Jeho nejvyšší bod (a zároveň také celého katastru) je v lese u dřevěného kříže 307 m. n. m. Les je vyhlášená přírodní rezervace a patří mezi chráněná území na okrese Prostějov. Jedná se o smíšený les s bohatým bylinným patrem. Jsou zde cenné dřeviny jako buk lesní, lípa srdčitá, jasan ztepilý, javor mléč, lípa velkolistá, jilm ladní, jeřáb obecný. Důvodem ochrany lesa je lesní porost, složením velmi blízký lesním porostům tohoto vegetačního stupně. Cenné je i bylinné patro se zastoupením brčálu menšího, konvalinky vonné, kokoříku mnohokvětého a dalších.

22

Obr. č. 11 dostupný z www.turistik.cz

47

Obrázek 1223)

Největší vodní plochou v regionu je vitčický rybník zvaný „Vitčák“. Rybník byl vybudován na toku potoka Hlavnice, který pramení u severního okraje obce. O rybník se stará místní zemědělské družstvo, které zde chová ryby jako je kapr obyčejný, tolstolobik černý a amur bílý. Vyskytují se zde chránění obojživelníci a vodní hmyz. Občas je u rybníka možné vidět také hejno labutí nebo kachen.

Obrázek 1324 23 24

Obr. č. 12 dostupný z www.ob.sk.prostejov.cz Obr. č. 13 dostupný z www.vitcice.cz.

48

Rozhledna Štátula V roce 2001 až 2002 byla za podpory dotací z „Projektu obnovy vesnice" vybudován a na okraji katastru obce Vitčice rozhledna s panoramatickým výhledem. Rozhledna Štátula je umístěna na jižním okraji Vitčického lesa směrem k Srbcím. Stojí ve výšce 280 m.n.m. a dosahuje výšky 8 m. Rozhledna má dvě vyhlídkové plošiny, vyšší je ve výšce 6 m. Z rozhledny je krásný výhled vlevo na Chřibské pohoří, střed výhledu je na území Hané -Vyškovsko, Nezamyslice, Mořice, vpravo pak na Drahanskou vysočinu. K rozhledně dojdeme po lesní cestě Vitčickýcm lesem, jižním směrem z obce Vitčice, anebo východním směrem z obce Srbce po polní cestě. Nedaleko rozhledny vede značená trasa lokální cyklostezky. Rozhledna byla otevřena v roce 2001 a je volně přístupná veřejnosti.

Obrázek 1425)

25

Obr. č. 14 dostupný z www.fotomapy.cz

49

Mořice – úsek dálnice D1

Obrázek 1526)

V území dotčeném výstavbou dálnice byla realizována mj. i opatření na ochranu přírody a krajiny a v roce 2004 byl v údolí Mořického potoka vybudován umělý mokřad nazvaný Mokroš. Na polích byly vytvořeny umělé prohlubně (tůně) a terénní vlny, ve kterých se drží voda. Kolem mokřadu na ploše okolo tůní byla založena květnatá louka a vysázeny břehové, bahenní a vodní rostliny, stromy a keře, z nichž by měl výhledově vzniknout lužní les. Mokřad představuje přirozenou zásobárnu vody v krajině. V případě nadměrných srážek má značnou retenční schopnost a mj. slouží k odchytu povrchové vody z nedaleké dálnice D1. Poskytuje vhodné podmínky pro existenci specifických mokřadních organismů, je významným útočištěm mnoha rozmanitých druhů rostlin a živočichů, kteří se v okolní zemědělské krajině vyskytují pouze rozptýleně. Plní požadovanou funkci lokálního biocentra, reprezentujícího biotop nivy s plochami luk, lesa a mokřadu. Zlepšuje podmínky pro sledování regulace stavu lovní zvěře v dané honitbě. Tvoří přechod mezi suchozemským a vodním ekosystémem.

26

Obr. č. 16 dostupný z www.tema.novinky.cz

50

Obrázek 1627)

V červnu roku 2008 zde byla také otevřena naučná stezka, která propojuje mokřad s obcí. Její součástí je kromě informačně-naučných panelů také povalový chodník přes mokřad a ornitologická pozorovatelna. Díky tomu mohou návštěvníci sledovat obyvatele mokřadu z bezprostřední blízkosti. Můžete zde spatřit třeba ropuchu zelenou nebo užovku obojkovou, vrbinu penízkovou, vachtu trojlistou, ostřici latnatou.

Obrázek 1728Ostřice latnatá

V návaznosti na tuto stezku byla v obci založena Kouzelná zahrada smyslů, která proměnila nevyužívanou školní zahradu v dětské hřiště doplněné výsadbou stromů a keřů, babiččinou zahrádkou s naučnými bylinkovými záhonky, rozkvetlým chodníkem s různými trvalkami,

27 28

Obr. č. 16 dostupný z www.fotomapy.cz Obr. č. 17 dostupný z www.wikipedia.cz

51

pergolou čtvero ročních období, koutkem neživé přírody, koutkem dřevěných špalků (poznej, co je to za strom), informačními tabulemi chráněného území a chráněných živočišných i rostlinných druhů na okrese Prostějov.

Obrázek 1829)

Obrázek 1930)

Naučná stezka

29 30

Obr. č. 17 dostupný z www.javascript.cz Obr. č. 18 dostupný z www.morice.cz

52

Tištín Stavba dálnice D1 výrazně zasáhla také do katastrálního území městyse Tištína. Díky tomu byly na tomto území provedeny komplexní pozemkové úpravy a z jejich návrhu byl vystavěn a v listopadu roku 2005 zkolaudován rybník s biokoridorem.Rybník značně posílil rozmanitost zdejší krajiny a brzy se stal cílem častých vycházek občanů a pro děti a mládež v létě i v zimě místem sportovního vyžití.

Obrázek 20

Doloplazy V těsné blízkosti obce se nachází tři rozsáhlé vodní plochy využívané pro rybaření. Vedle zahrádkářské kolonie proběhla revitalizace skládky a byly vytvořeny dvě tůně, které využívají přítok podzemní vody a jsou cenným vodním zdrojem jak pro vysokou zvěř z blízkého i vzdálenějšího okolí, tak i pro různé druhy ptactva a vodních živočichů.

53

Obrázek 21

Obrázek 22

Rybníky Doloplazy

54

Tvorovice „Tvorovický rybník“ dostal v roce 2009 do správy Rybářský spolek Tvorovice, který v současné době spravuje dva revíry: právě zmíněný rybník a jako jediný spolek v ČR i tekoucí vodu – potok Okenná. Rybářský spolek Tvorovice je dobrovolným sdružením občanů provozujících rybolov, venkovskou turistiku, organizační a osvětovou činnost. Ve spolupráci s obecním úřadem provádí zpevňování břehů, opravy hrází a jejich částečné osázení zelení, zejména vrbou a olší. Každý rok pořádají několik rybářských akcí jako je zahájení sezóny, Kapr Cup, Noční lov dravců nebo Dětský rybolov. Pro sportovní účely jsou v rybníce chovány tyto druhy ryb:. amur bílý, jelec tloušť, kapr obecný, lín obecný, sumec velký, štika obecná, tolstolobik bílý a pstruh duhový. V potoce je dále zastoupen bolen dravý, candát říční a parma obecná. Kromě rybolovu se členové spolku aktivně se zapojují do ochrany ohrožených druhů flóry a fauny. Ze vzácných a ohrožených druhů jsou v rybníku zastoupeny např.: úhoř říční, hrouzek Kellerův, vyskytuje se zde několik druhů žab - skokanů a ropuch. Z druhů popsaných v červené knize to jsou skokan štíhlý a skokan zelený. Do rybníka bude na zkoušku vysazeno i několik kusů jesetera malého, jehož původní populace ve 20. století díky stavbě přehrad na velkých vodních tocích úplně vymizela. V současné době se jeseter do našich vod navrací především jako cenná hospodářská a sportovní ryba. Z řádu vrubozobých se na rybníce často objevují labutě, které zde však nikdy nezahnízdily. Před pěti lety na rybníku zahnízdil párek čírky obecné a vyvedl zde 5 mláďat. Čírky se na rybník vracejí pravidelně na jaře, většinou zde však jen odpočívají. V remízce nad rybníkem pravidelně hnízdí koroptve a křepelky. V roce 2009 se na rybníce krátce objevila kachna kopřivky obecné. Dalším ohroženým druhem je užovka obojková. Tu je možno spatřit především v okolí potoka, kde rybáři při jeho čištění objevili mloka skvrnitého, opět několik druhů žab, čolky, 55

mníka jednovousého, střevle potoční a hrouzky. Tento překvapivý objev je přiměl přehodnotit původní záměry s potokem Okenná a ekosystém, který léta statečně odolával nepříznivým vlivům ze strany člověka, definitivně ponechat k množení a ochraně těchto vzácných živočišných druhů. „Petrův zdar, tvorovičtí rybáři!“

Obrázek 2331

Víceměřice Pohled do minulosti byl impulsem k uskutečnění projektu „Revitalizace Aleje“ v obci Víceměřice a na území katastru obce byl na místě dřívějšího rybníka, zakresleného na katastrální mapě z roku 1838, vybudován rybník nový. Rybník je zásoben vodou z části z potoka Želečka a z části zdrojem spodní vody, která má v těchto místech dostatečně vysokou hladinu. Kromě estetického hlediska, které rozhodně přispělo k obohacení okolní přírody, značně přispívá k zachování celé řady vzácných živočichů, návratu těch, kteří zde v předchozích letech nebyli žádnou vzácností a usazení nových druhů, zejména vodních ptáků. Díky tomu zde můžeme uslyšet i spatřit kolem deseti druhů žab. Mezi nimi je i vzácný skokan ostronosý, dále pak skokan hnědý, zelený a skřehotavý, ropucha obecná a zelená,

31

Obr.č. 21 dostupný z www.rtvorovice.cz

56

rosnička zelená, kuňka ohnivá a žlutobřichá. Při procházce zde můžeme spatřit i ondatru pižmovou. Nejvíce viditelní jsou však ptáci. Mezi nejoblíbenější patří rodinka labutí, která se zde trvale usadila a na pamlsek v podobě obyčejného rohlíku je ochotna připlavat na dosah ruky. Z dalších vodních ptáků, kteří se zde usadili a zahnízdili je to např. kachna březňačka, lyska černá, potápka roháč, potápka malá, polák velký a slípka zelenonohá. Z ostatních ptáků v tomto místě zahnízdila čejka chocholatá, oblíbená mezi pozorovateli a milovníky ptactva svými neustálými změnami pohybu v letu. V průběhu roku zde však můžeme uvidět a pozorovat další druhy ptáků, kteří zde sice nehnízdí, ale přiletí sem za potravou nebo zde odpočívají při stěhování a přeletu na jih a obráceně. Jsou to např. volavka šedá a vzácná volavka bílá. V jarním období se sem zatoulá i hejno racků chechtavých. V době tahu si zde udělalo přestávku hejno divokých husí. Závěrem lze říci, že tímto pozitivním zásahem do přírody a krajiny a navrácením prostoru do původního stavu získali také občané Víceměřic nový, příjemný a zároveň naučný prostor k toulkám okolní přírodou.

Obrázek 24

57

Na území mikroregionu se nachází také dva chráněné památné stromy: Vrchoslavický dub letní má výšku 25m, obvod 300cm a naleznete jej na Zamlýní v obci Vrchoslavice – Dlouhá Ves.

Obrázek 25

58

Dalším památný strom stojí v obci Nezamyslice a je to platan javorolistý. Dosahuje výšky 26m, obvod má 507cm a naleznete jej před nádražní bytovkou za kolejištěm.

Obrázek 2632

32

Obr. č. 25, 26 dostupný z www.nemcicko.cz

59

5. Životní prostředí mikroregionu V péči o rozvoj obcí zaznamenal mikroregion Němčicko od svého vzniku značné změny. Ty spočívají nejen v úpravách veřejných prostranství, ale i ve výstavbě nových domů a údržbě stávajících. Pokud se týká veřejných prostranství, do jejich výčtu můžeme zařadit i vybudování a vyasfaltování vozovek, vydláždění chodníků, budování inženýrských sítí. Technická infrastruktura mikroregionu je na velice dobré úrovni v případě plynofikace, která je zavedena ve všech obcích. Taktéž v oblasti zásobování vodou je na dobré úrovni, pouze dvě vesnice nemají doposud vybudovaný vodovod. Nejméně uspokojivý stav je však v oblasti kanalizace, hloubková kanalizace a čistička odpadních vod chybí polovině obcí. Souběžně s péčí o rozvoj obcí probíhá i péče o životní prostředí a ochranu krajiny. Krok vpřed udělaly všechny obce v nakládání s odpady. V obcích jsou rozmístěny odpadkové koše, sběrné kontejnery na sklo, papír a plastové láhve, sběrné nádoby na elektroodpad (baterie). Obce umožňují občanům např. výhodný nákup kompostérů, pytlový sběr petlahví a tetrapaků, zřizují skládky na bioodpad. V pravidelných cyklech je zajištěn svoz komunálního odpadu. Jedenkrát až dvakrát ročně zajišťují sběr železa, nebezpečného odpadu, velkoobjemného odpadu a ostatního odpadu do velkoobjemových kontejnerů. Stavební a jiné odpady mohou občané na vlastní náklady ukládat na skládku v Němčicích n. H. (za městem). Řada obcí pravidelně udržuje všechna veřejná prostranství - návsi, náměstí, okolí památek, parky, venkovní výletiště a sportovní areály. Téměř všechny obce mají vybudována nová dětská hřiště citlivě zasazená do místní krajiny a zelených ploch. V mnoha obcích bylo během posledních let vysázeno velké množství stromů, keřů, okrasných rostlin, uskutečnily se různé projekty na revitalizaci a regeneraci okolní krajiny, byly opraveny cenné památky a pomníky. Situaci v mikroregionu značně vylepšila síť cyklostezek, na jejichž trase najdeme v každé obci informační tabuli.

60

5.1 Organizace, sdružení a spolky V souvislosti s ochranou životního prostředí považuji za nutné připomenout, že značný podíl na ochraně především volné přírody mají v celém mikroregionu nejen samotné obce, ale také různé organizace, sdružení a spolky. Kromě již zmiňovaných rybářů mezi ně bezesporu patří myslivecká sdružení, která nejen zajišťují všechny oblasti mysliveckého hospodaření, ale pomáhají vytvářet v přírodě takové podmínky, aby v ní přežily a zůstaly zachovány alespoň stávající druhy zvěře a ptáků. Pravidelně se starají o zvěř, přikrmují ji, pečují o okolní krajinu. I díky jim se v našem okolí vyskytuje prase divoké, vidět zde můžeme srnce, zajíce a bažanty, koroptve, hrdličky, holuby, vodní ptactvo. Ze škodné pak lišky nebo mývala severního, z dravců káně lesní, jestřába lesního, krahujce, motáka či poštolku. Ze zástupců sov pak sýčka obecného, sovu pálenou nebo kalouse ušatého. Bažantnice Zcela ojedinělá nejen na území mikroregionu, ale i široko daleko, je bažantnice v katastru obce Doloplazy. O tuto odchovnu se v současné době stará soukromý majitel, myslivec. Ročně se zde v umělé líhni vylíhne až deset tisíc kuřat bažanta obecného. Ve venkovních voliérách však můžeme spatřit i bažanta královského, perličky, krocany a krůty a také slepičky liliputky.

Obrázek 27 Bažantí kuřata

61

Záchranná stanice pro handicapované živočichy K ojedinělým zařízením v našem mikroregionu patří i záchranná stanice pro handicapované volně žijící živočichy, kterou provozuje ZO ČSOP Haná Němčice nad Hanou. Je to jediná stanice svého druhu v Olomouckém kraji a sídlí v Němčicích nad Hanou. Stanice pečuje převážně o poraněné či jinak handicapované živočichy. Převážnou část těchto živočichů po ošetření a rehabilitaci vrací zpět do přírody. Několik jedinců zůstává pro trvalý handicap ve stanici a slouží k environmentálnímu vzdělávání a výchově mladých ochránců přírody i ostatním zájemcům o tuto problematiku. MAS Na cestě k prosperitě Do území Mikroregionu zasahuje působnost Národní sítě Místních akčních skupin České republiky, o. s. (NS MAS ČR), jmenovitě MAS Na cestě k prosperitě, která sídlí v doloplazském zámku a organizačně propojuje tři sousední mikroregiony. Cílem tohoto sdružení je především podporovat činnost všech složek veřejného života zabývajících se zlepšením sociálního a hospodářského rozvoje obcí, rozvoje životního prostředí, jejich vzájemnou spolupráci a přenos zkušeností. NS MAS je tedy nejen vhodným partnerem pro spolupráci mezi institucemi, které se zabývají rozvojem venkova, ale svými vyhlášenými programy a hlavně finančními prostředky, kterými disponují, mohou nemalou měrou přispět k realizaci projektů těchto akčních skupin. Jednou z vyhlášených priorit pro rok 2011 je například péče o veřejné prostranství. Realizace projektů v rámci této tzv. fiche předpokládá obnovu místních komunikací, budování a zlepšení funkčnosti stávajících prostranství (výsadba a údržba zeleně), instalaci nového mobiliáře a nových interaktivních prvků, budování chodníků včetně návazných komunikací, uplatnění metod komunitního plánování, vytváření vztahu místních obyvatel k veřejným prostranstvím prostřednictvím jejich zapojení ve fázi přípravy i realizace.

62

5.2 Ocenění obcí v mikroregionu Evropská soutěž Entente florale Europe 2009 V konkurenci 22 evropských sídel získala vesnice Mořice STŘÍBRNOU MEDAILI. Mořice navíc získaly MIMOŘÁDNOU CENU POROTY za realizaci biocentra – mokřadu Mokroš – a biokoridorů v rámci komplexních pozemkových úprav. Evropská soutěž Entente florale Europe je zaměřena především na společný zájem radnic, obyvatel a místních podnikatelů o kvalitu života, k níž zásadní měrou přispívají zakládáním a péčí o zeleň v obci a okolní krajině, péčí o životní prostředí, vytvářením a zlepšováním podmínek pro turismus. Mezinárodní porota složená ze zástupců zúčastněných zemí navštěvuje v rámci hodnocení 22 přihlášených evropských sídel a na základě těchto důkladných hodnocení uděluje ocenění. Úspěch obce Mořice v roce 2009 byl nejen skvělou reprezentací samotné obce a mikroregionu Němčicko, ale také reprezentací České republiky.33) Vesnice roku Olomouckého kraje 2009 Tištín - Oranžová stuha za spolupráci obce se zemědělskými subjekty ( krajský vítěz postupuje do celostátního kola); 2008 Mořice - Zelená stuha za péči o zeleň a životní prostředí (vítěz krajského kola postupuje do celostátního kola, jako vítěz celostátní Zelené stuhy postupuje do evropské soutěže Entente florale); 2006 Pivín - Modrá stuha za společenský život; 2005 Doloplazy - Zelená stuha za péči o zeleň a životní prostředí;

33

Česká účast je zaštítěna Ministerstvem životního prostředí a podpořena Ministerstvem pro místní rozvoj a stálou komisí Senátu pro rozvoj venkova.

63

2004 Mořice – Zlatá stuha - vítězná obec

2000 Nezamyslice - Zlatá stuha - vítězná obec (krajský vítěz postupuje do celostátního kola) Soutěž Vesnice roku je vyhlášená Ministerstvem pro místní rozvoj ČR, Spolkem pro obnovu venkova ČR a Svazem měst a obcí ČR. Dalšími spolupracujícími úřady a organizacemi soutěže je např. Olomoucký kraj, Kancelář prezidenta republiky ČR, Ministerstvo zemědělství ČR, Ministerstvo životního prostředí ČR a ostatní. Soutěž je organizována na krajské a celostátní úrovni a jejím cílem je snaha povzbudit obyvatele obcí k aktivní účasti na rozvoji svého domova a širokou veřejnost upozornit na rozmanitost a pestrost uskutečňování programů vesnic. S udělovanými cenami jsou spojeny i vypsané finanční odměny.

64

6. Návrh na zpracování projektu V této části mé práce předkládám zpracování projektu v obecné rovině tak, aby splňoval požadavky projektové dokumentace a zároveň, aby mohl být dále konkrétně určen, čehož sama využívám v závěrečné části – příklady projektů. Návrhy aktivit jsem rozpracovala do jednotlivých tematických okruhů vzdělávacího oboru Člověk a jeho svět se zaměřením na environmentální výchovu. Dva konkrétní příklady projektu jsem zaměřila na využití mikroregionu„Němčicko“ ve výuce na málotřídní škole 2. – 4. ročník.

Název projektu:

TADY JSME DOMA

Průřezové téma:

Environmentální výchova

Vzdělávací obor:

Člověk a jeho svět, Český jazyk a literatura, Matematika a její aplikace, Umění a kultura (Výtvarná výchova), Člověk a svět práce

Druh projektu podle: o účelu: získání vědomostí, dovedností a postojů o navrhovatele: uměle připravený o místa konání: školní a mimoškolní o zúčastněných žáků: školní o času: střednědobý až dlouhodobý o organizace: vícepředmětový Cíl a přínos projektu: v oblasti vědomostí, dovedností a schopností: • rozvíjí porozumění souvislostem v biosféře, vztahům člověka a prostředí a důsledkům lidských činností na prostředí • vede k uvědomování si podmínek života a možnosti jejich ohrožování • přispívá k poznávání a chápání souvislostí mezi vývojem lidské populace a vztahy k prostředí 65

• umožňuje pochopení souvislostí mezi lokálními a globálními problémy a vlastní odpovědností ve vtazích k prostředí • poskytuje znalosti, dovednosti a pěstuje návyky nezbytné pro každodenní žádoucí jednání občana vůči prostředí • ukazuje modelové příklady jednání z hledisek životního prostředí a udržitelného rozvoje žádoucích i nežádoucích • napomáhá rozvíjení spolupráce v péči o životní prostředí na místní, regionální i mezinárodní úrovni • učí objektivnost a závažnost informací týkajících se ekologických problémů • učí komunikovat o problémech životního prostředí, vyjadřovat, racionálně obhajovat a zdůvodňovat své názory a stanoviska v oblasti postojů a hodnot: • přispívá k vnímání života jako nejvyšší hodnoty • vede k odpovědnosti ve vztahu k biosféře, k ochraně přírody a přírodních zdrojů • vede k pochopení významu a nezbytnosti udržitelného rozvoje jako pozitivní perspektivy dalšího vývoje lidské společnosti • podněcuje aktivitu, tvořivost, toleranci, vstřícnost a ohleduplnost ve vztahu k prostředí • Přispívá k utváření zdravého životního stylu a k vnímání estetických hodnot prostředí • vede k angažovanosti v řešení problémů spojených s ochranou životního prostředí • vede k vnímání a citlivému přístupu k přírodě, k přírodnímu a kulturnímu dědictví Dílčí cíle projektu: • žáci by si měli v projektu propojit a prohloubit poznatky z různých vzdělávacích oborů a předmětů •

prakticky si je ověřovat své znalosti z prvouky a přírodovědy

• profesně se orientovat 66

• aktivně se zapojit do řešení problémů • rozvíjet spolupráci v týmu •

reagovat na smyslové podněty a podle individuálních schopností umět popsat své pocity z jednotlivých fází projektu i ze samotného projektu

• pracovat s informacemi Klíčové kompetence žáka: kompetence k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské a pracovní Předpokládané organizační formy: skupinová, hromadná, individuální práce, vycházky, besedy, přednášky, exkurze, hra Předpokládané výukové metody: metoda projektu, slovní metody, práce s pracovními listy, hra, vypravování Moderní metody: brainstorming, kooperativní učení, komunitní kruh, myšlenková mapa Plán projektu: projekt je součástí výuky na 1. málotřídní základní školy Informační zdroje: vlastní pozorování, encyklopedie, internet, místní časopisy, zpravodaje, brožury a knihy vydané obcemi a o obcích, mapy a plány Výsledný produkt: informační panel Evaluace: řízená diskuse během projektu, slovní hodnocení žáků učitelem, výměna zkušeností, výstavky Očekávané výstupy: Člověk a jeho svět • vyznačí v jednoduchém plánu místo svého bydliště (školy, obce), cestu na určené místo a rozliší možná nebezpečí v nejbližším okolí, začlení svou obec do příslušného regionu nebo správního místa

67

• rozliší přírodní a umělé prvky v krajině a různými způsoby vyjádří její estetické hodnoty a rozmanitost • odvodí význam a potřebu různých povolání • využívá časové údaje při řešení různých situací v denním životě, rozlišuje děj v minulosti, přítomnosti a budoucnosti • pojmenuje některé rodáky, kulturní či historické památky, významné události regionu • uplatňuje elementární poznatky o sobě, o rodině o činnostech člověka, o lidské společnosti, soužití, zvycích, na příkladech porovnává minulost a současnost • pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny nejbližšího okolí (i v jednotlivých ročních obdobích) • roztřídí některé přírodniny podle nápadných určujících znaků, uvede příklady výskytu organismů ve známé lokalitě • uplatňuje základní hygienické, režimové a jiné zdravotně preventivní návyky s využitím elementárních znalostí o lidském těle; projevuje vhodným chováním a činnostmi vztah ke zdraví • dodržuje zásady bezpečného chování tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných • uplatňuje základní pravidla účastníků silničního provozu Český jazyk a literatura • plynule a srozumitelně čte texty přiměřeného rozsahu a náročnosti • porozumí písemným nebo mluveným pokynům přiměřené složitosti • respektuje základní komunikační pravidla v rozhovoru • volí vhodné verbální a nonverbální prostředky řeči v běžných školních a mimoškolních situacích • rozlišuje spisovný jazyk a nářečí • využívá poznatků z jazykové výchovy ke správnému a věcnému sdělení • na základě vlastních zážitků tvoří smysluplný mluvený projev 68

Matematika • používá přirozená čísla k modelování reálných situací, počítá v daném souboru, vytváří soubory s daným počtem prvků • aplikuje jednoduché početní operace v praktickém životě • doplňuje tabulky, schémata, posloupnosti čísel • vyhledává a třídí data Výtvarná výchova • v tvorbě projevuje své zkušenosti, uplatňuje je v plošném i prostorovém uspořádání • interpretuje podle svých schopností různá vizuálně obrazná vyjádření • výtvarně vnímá věci kolem sebe, u užitkových předmětů spojuje funkčnost s tvarem, pohybem a objemem Člověk a svět práce • pracuje podle slovního návodu a předlohy • vytváří jednoduchými postupy různé předměty tradičních i netradičních materiálů • využívá při tvořivých činnostech prvky lidových tradic • volí vhodné pracovní pomůcky, nástroje a náčiní

6.1 Návrh aktivit na využití Mikroregionu Němčicko v projektu „Tady jsme doma“

MÍSTO, KDE ŽIJEME Práce s mapou mikroregionu • orientovat se na mapě vzhledem k výchozí poloze žáka určit polohu ostatních obcí, budov, pozemních komunikací, cyklistických tras, vodních ploch apod. • orientovat se na mapě v reálné situaci, nasměrovat mapu podle světových stran • vyznačit na mapě místo bydliště, obec, významné budovy, památky, řeky • vyjmenovat potoky, řeky, určit směr jejich toku 69

• zakreslit do slepé mapy zadanou lokalitu, objekt • určit lokalitu či objekt podle stručného popisu Orientace v obci a v okolí obce (vycházky) • orientace v místě bydliště, vzhledem k výchozí poloze žáka určit, kterým směrem se nachází přírodní lokalita (například retenční nádrž, mokřad) nebo umělý prvek obce • orientace v okolí obce, vzhledem k výchozí poloze žáka určit, kde leží obec Mořice, Hruška apod. • zaznamenat změny v obci a jejím okolí (stavba silnic, přemostění, dálnice, budování cyklotras, biokoridorů apod.) • orientovat se v dopravní problematice obce nebo jejího okolí, přínos i negativní vlivy dálnice v krajině, využívání cyklotras k bezpečnějšímu přesunu po mikroregionu • rozlišit a určit nebezpečná místa v okolí bydliště i obce (dopravní nebezpečí, přírodní lokality, vliv umělých prvků v krajině) – vycházky

LIDÉ KOLEM NÁS • besedy se zajímavými lidmi z mikroregionu - představitelé obcí (např. obce Mořice, která je držitelem nejprestižnějších ocenění v Mikroregionu Němčicko v environmentální oblasti), členové zájmových spolků, organizací, svazů a hnutí na ochranu přírody (rybáři, myslivci, pracovníci záchranné stanice apod.) •

vycházky a exkurze na zajímavá místa, zaměřená na ochranu přírody (Záchranná stanice pro handicapované živočichy v Němčicích nad Hanou, bažantnice v obci Doloplazy)

• pozorování různých profesí lidí – exkurze do zemědělského družstva (např. Tištín – stanice na zpracování biomasy nebo Němčice nad Hanou – výroba pelet ze slámy), do mlýna (Dřevnovice), do pekárny (Němčice nad Hanou)

70

LIDÉ A ČAS • vyhledávání a shromažďování pověstí a bájí z mikroregionu (Doloplazská pověst, Pověst z Víceměřic) • vytvořit „Hanácké slovniček“ – nashromáždit typická slova hanáckého nářečí a „přeložit“ do spisovné češtiny, uspořádat soutěž s jednoduchým, ale výstižným názvem např: „Co je totók?“, „Hanácké cheták“ apod. •

porovnávání minulosti a současnosti obcí prostřednictvím starých a současných fotografií - pohled do krajiny, návsi obcí, náměstí, okolí obcí, porovnat tak, na co se dívali naši předkové z okna a na co se díváme my (viz např. němčický cukrovar, který byl v nedávné době srovnán se zemí nebo dálnice za vesnicí)

• slavní rodáci mikroregionu – zmapovat významné osobnosti podle dostupných pramenů, vytvořit jejich seznam (seřadit podle roku narození, podle oborů apod.), jako zpestření v hudební výchově můžeme vzpomenout posledního lékaře Ludwiga van Beethovena • besedy s pamětníky, kronikáři o zvycích a tradicích obce, o důležitých událostech v obci a v jejím okolí, návštěva místní knihovny • využívání informačních zdrojů v mikroregionu – výročních publikací, zpravodajů obcí, mikroregionálního časopisu Cesta, knih a brožur vydaných Mikroregionem Němčicko, webových stránek jednotlivých obcí apod. • návštěvy historických a kulturních památek, kulturních akcí, uspořádat soutěž o nejhezčí, nejcennější nebo např. nejstarší „Památku regionu“, zapojit do soutěže ostatní málotřídní i plně organizované školy v mikroregionu (místní a mikroregionální kolo soutěže) • společná nebo individuální účast na současných akcích v místě bydliště nebo mikroregionálních aktivitách (zábavy a veselice vycházející z tradic obcí, ale i netradiční, které vznikají v souvislosti se zákonitým vývojem a přeměnou obcí a jejich obyvatel)

71

• zprostředkovat dětem návštěvu národopisné slavnosti, besedu se členem hanáckého souboru, seznámit je s jedním z mála zachovaným a stále používaným prvkem jaký představuje kroj, přiblížit dětem jeho pradávný a stále platný, nejen reprodukční, význam

ROZMANITOST PŘÍRODY • seznamování s přírodními památkami a zajímavostmi v obci a jejím okolí, vycházky a výlety do okolí, ekosystémy v mikroregionu a jejich porovnávání (Vitčický les, mořický Mokroš, okolí řeky Hané, památné stromy v mikroregionu apod.) • aktivní účast na ochraně přírody – udržování školní zahrady, pomoc při úklidu obce, organizování sběru starého papíru školou • třídění odpadu ve škole, podle možností školy instalovat malé kontejnery na plast, na papír, na sklo • exkurze do čistírny odpadních vod, na řízenou skládku odpadu • vedení kalendáře přírody, pozorování změn v přírodě vzhledem k ročním obdobím s konkrétním zaměřením (např. na strom) apod.

ČLOVĚK A JEHO ZDRAVÍ • využívání místní přírody a jejich krás k odpočinku, k turistice, cykloturistice, ke koupání a sportování, dbát přitom na vlastní bezpečnost i bezpečnost okolí • při vycházkách a výletech dodržovat pravidla stanovená na ochranu našeho zdraví, vyhýbat se rizikovým činnostem nebo lokalitám, upozorňovat děti dospělé na taková místa (řeky při povodních, zamrzlé rybníky, neschovávat se v bouřce pod strom apod.) • pravidelně se účastnit výuky na dopravním hřišti

72

6.2 Příklady projektů

Název projektu: Náš mikroregion Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Tematický okruh: Místo, kde žijeme Průřezové téma: environmentální výchova Učivo: obec, okolní krajina, region Téma: obec, region Místo: třída, škola Časové rozvržení: 4 vyučovací hodiny/ jeden projektový den Cíl: děti se blíže seznámí s mikroregionem Němčicko, prakticky si vyzkouší práci v týmu – skupině a zároveň se všichni zapojí do společného programu – projektu Předpokládané pomůcky: poznámkový blok, tužka, pero, velký formát mapy mikroregionu – turistická mapa, vlastivědná (podle dostupnosti), kartičky s názvy jednotlivých obcí regionu, informační panel (nástěnka), kreslící karton, pastelky, šablona tvaru erbu Organizace: 1. ÚVOD -

vstupní debata, seznámení s projektem a s jeho průběhem, rozdělení dětí do skupin, (nejlépe po čtyřech žácích) tak, aby byl v každé skupině vyvážený poměr sil

2. Motivační rozhovor – vtažení dětí do problematiky projektu, vzbuzení zájmu o projekt. Nastínit modelovou situaci: vyhráli jsme vyhlídkový let letadlem nad Mikroregionem Němčicko. Kam poletíme? Co uvidíme? - zjišťování znalostí a zkušeností dětí, co ví o mikroregionu, vysvětlit pojem mikroregion (svazek obcí) - máme tak jedinečnou možnost podívat se na místo, kde žijeme. 3. Zadání úkolu 73

Na let se připravíme: abychom si vše zapamatovali, vezmeme si s sebou poznámkový sešit, kam si zapíšeme všechny naše postřehy. Každá skupina dostane poznámkový blok a tužku, zvolí si svého stálého zapisovatele a pevné stanoviště (místo ve třídě). Úkol: zapište vaše postřehy z letu. 4. Samotný let – kroužíme po třídě (pilot je učitel) „nad mikroregionem“ (velká mapa mikroregionu na koberci), dbáme na bezpečnost, jsme ohleduplní k ostatním „cestujícím“, plníme zadaný úkol. 5. Po ukončení letu (určí učitel) zaujmeme svá stanoviště a po skupinách prezentujeme postřehy z letu – jednotlivé informace zapisujeme na tabuli, až vyčerpáme všechny možnosti, které si děti zapsaly. Třídění informací – rozdělení do několika tematických skupin, např. barevným odlišením - vesnice, zeleň, vodní plochy, pozemní komunikace, budovy, hřiště aj. – to vše patří do mikroregionu. 6. Práce s mapou. Mapu přemístíme např. na magnetickou tabuli a společně si zopakujeme, co všechno jsme viděli v – každá skupina vysílá svého zástupce, který na mapě ukazuje zaznamenaný prvek jeho skupiny. Znovu připomeneme význam pojmu mikroregion – Mikroregion Němčicko = seskupení obcí. Ukážeme, jak se na mapě znázorňují obce, všechny obce mikroregionu vyjmenujeme, a protože je tam i naše obec, můžeme vyvodit závěr: Mikroregion Němčicko je „náš“ mikroregion. 7. Praktické činnosti: -

napsat bezchybně a v jednom formátu názvy obcí na PC

-

vytisknout je na papír stejné barvy a umístit je na připravený panel Skupiny se mezi sebou dohodnou, které obce si vyberou a na jaký papír je vytisknou. Případné neshody nenásilně koriguje učitel.

Výtvarná výchova

74

1. Úvodní rozhovor, zopakujeme, co víme o mikroregionu a předložíme dětem mapu s názvy obcí a s jejich znaky. Zkusíme říct, proč mají jednotlivé obce právě takový znak – u některých zřejmé (např. obec Hruška – znak hruška), u některých naopak. Obměna – soutěž mezi skupinami: dětem dáme zvlášť kartičky s erby a zvlášť s názvy obcí, děti mohou nejdříve tipovat, co k čemu patří, potom vytvoříme správné dvojice a můžeme porovnat, kdo byl úspěšnější. 2. Nakresli znak obce – děti si obkreslí a vystřihnou tvar znaku, potom je kreslí, podle již dříve vybraných názvů obcí ve skupině (podle obtížnosti se mohou dohodnout a ve skupinách si vypomoci). 3. Dokončené erby umístíme na informační panel k příslušnému názvu obce. Na panel umístíme i zvětšenou mapu mikroregionu. 4. Závěr Závěrečné zhodnocení všech činností, vyjádření pocitů, poznatků a myšlenek, přizveme ostatní žáky školy, aby shlédli naše dílo. Úkol na příště – každá skupina si může zvolit co nejvhodnější název, aby co nejvíce souvisel s „naším“ mikroregionem. Co příště? Těšte se! – vzbuzení zájmu dětí o další činnosti. Pozn.: -

podle věkového zastoupení dětí ve skupině a dostupnosti PC je možné vést elektronický „záznamníček“

-

názvy obcí můžeme seřadit abecedně, podle data vzniku (první písemné zmínce), podle nadmořské výšky pod.

75

Název projektu: Hurá do lesa! Vzdělávací oblast: Člověk a jeho svět Tematický okruh: Rozmanitost přírody Učivo: ekosystémy, rostliny a živočichové v lese Téma: společenství lesa Místo: Vitčický les Časové rozvržení: jeden projektový den Cíl: využití přírodní lokality mikroregionu k procvičení a upevnění znalostí z prvouky a přírodovědy, zážitkovou formou integrovat poznatky z různých vyučovacích předmětů Dosažené kompetence žáků: • třídí, určují a poznávají přírodniny, řeší problémové úkoly, • domlouvá se a spolupracuje ve skupině, respektuje názory ostatních • plní zadané úkoly • chrání přírodu, dodržuje stanovená pravidla Předpokládané pomůcky: mapa, pro každou skupinu záznamový list na praktické činnosti, kartičky se zásadami chování v přírodě, pracovní listy, psací potřeby pro každého, soubor DIDA obrázků a popisných kartiček, vystříhané kartičky s obrázky živočichů (odměny), balicí papír velikosti A1, barevné křídy, lepidla, nůžky Organizace: 1. Úvod – seznámení s programem projektového dne, zkontrolujeme vybavení dětí (vhodné oblečení, obuv, batůžky, pláštěnky), jednu skupinu určíme jako zdravotní hlídku (půjde poslední, bude zajišťovat celou třídu, ponese balíček I. pomoci) 2. Motivace – hra. Nacházíme se v jediné lesnaté části našeho mikroregionu, a tou je Vitčický les. A hned na úvod si v něm zahrajeme lesní hru.

76

Na sojky. Sojka je lesní zpravodaj, určitě ji znáte z Krkonošských pohádek – všechno ví, všechno zná, všechno hlásí. A vy jste teď také zpravodajové, lesní zpravodajové. Každé skupině zadám klíčové slovo nebo slovní spojení a vašim úkolem je v daném časovém limitu napsat vše, co k danému tématu víte. Připravte si karty (tvrdý papír) a tužku, začínáme! Ale protože jsme v lese, ve Vitčickém lese začátek stanoveného času odkukám, pak odletím opodál a až nasbírám 30 přírodnin, odkukám konec. Klíčová slova: pro všechny skupiny je jedno stejné- les, ostatní jsou např. význam, druhy, rostlinná patra, hmyz atd. Po uplynulé době děti odpovídají, co si zapsaly i nezapsaly. Zcela přirozeně si tak zopakují učivo o lese. Slovní pochvaly udělujeme hned. 3. Děti se rozdělí do skupin (nejlépe podle ročníků) a postupně procházejí stanovišti a plní zadané úkoly. Dbají na bezpečnost! Dodržují zásady správného chování v přírodě – viz další aktivita. Nulté stanoviště – sejdeme se na něm všichni a než se pustíme do plnění úkolů na stanovištích, vytahujeme z klobouku (z kšiltovky) postupně jednu kartičku za druhou, přečteme její znění a odpovídáme ANO – NE (každé družstvo si odpověď zapisuje: 1 ANO, 2 ANO, …) Texty na kartičkách jsou např. Křičíme a plašíme zvěř. Utrhnu, co vidím. Atd. zhodnotíme, spočítáme správné odpovědi. Nakonec by děti měly samy určit, čeho se texty týkaly – zásad správného chování v přírodě a v lese obzvlášť; jsme tady totiž na návštěvě..

Stanoviště A - stromy: 2. ročník Podtrhni jehličnaté stromy: dub, jedle, smrk, buk, borovice, bříza, lípa, modřín, javor, topol Z písmen a, e, í, o, l, p, t, b, d, k, v, r, j vytvoř a napiš alespoň tři názvy listnatých stromů.

________________________________________________________________________ 77

3. ročník

Škrtni, co do řady nepatří.

Lípa, smrk, bříza, líska, javor

Dub, buk lípa, jitrocel, habr

Bříza, smrk, lípa jírovec maďal, dub

Zakroužkuj jenom ty názvy rostlin, které mají kmen.

Lípa, bříza, mateřídouška, buk, javor, dub, maliník, sasanka, jahodník, olše, habr

4. ročník

Ke každé přírodnině přiřaď kartičku se správným názvem stromu.

Listy stromů - dub, buk, javor, bříza

Větvičky stromů – smrk, borovice, jedle, modřín

Vytvoř správné dvojice:

habr

letní

smrk

opadavý

dub

obecný

borovice

bělokorá

lípa

bělokorá

modřín

ztepilý

bříza

srdčitá

jedle

lesní

78

Stanoviště B – byliny

2. a 3. ročník

Zakroužkuj lesní byliny: sasanka, vlčí mák, sněženka, mech, kapraď, kopretina, jaterník podléška, chrpa, konvalinka

K obrázkům jedovatých lesních napiš jejich správný název. (též 4. ročník)

Rulík (zlomocný), konvalinka (vonná), lýkovec jedovatý, vraní oko (čtyřlisté), šťavel kyselý, vlaštovičník (větší).

Obrázek 26

Obrázek 27

____________________________________________________________________

Obrázek 28

Obrázek 2834

__________________________________________________________

34

Obr. č.26, 27, 28,29 dostupné na www.photos.blogger.cz

79

Obrázek 30 35

Obrázek 3136

__________________________________________________________

4. ročník Přečti charakteristiky organismů a napiš jejich správné názvy. Kdo potřebuje, může použít nápovědu.

Tato známá rostlina přežívá zimu v zemi v podobě malé cibulky, kvete často ještě v tajícím sněhu.

Tato jedovatá vytrvalá bylina s plazivým oddenkem roste ve vlhkých lesích a loukách, kde na jaře vytváří souvislý koberec bílých květů.

Roste u nás dosti často ve smíšených lesích, je to léčivá, drsně chlupatá rostlina, používaná zejména na nemoci dýchacího ústrojí.

Roste v bučinách a ve smíšených lesích, kvete obvykle od dubna do května, plodem jsou lusky. Nápověda: sasanka hajní, sněženka podsněžník, hrachor jarní, plicník lékařský.

35 36

Obr. č. 30 dostupný na www.rostliny přírodou.cz Obr.č. 31 dostupný na www.botanica.borec.cz

80

Stanoviště C – Houby 2. ročník Vyber ze seznamu a napiš tři názvy jedlých hub __________________________________________________________________ jejedlých hub ________________________________________________________________ Seznam: Hřib satan, hřib dubák, bedla jedlá, muchomůrka červená, křemenáč osikový, suchohřib babka, kozák březový, muchomůrka zelená Potom jednu houbu namaluj.

3. ročník Škrtni, co do řady nepatří a napiš proč. Klobouk, třeň, kmen, podhoubí, výtrusy. Nepatří ____________________, protože ________________________________. Bedla, babka, kozák, křemenáč, satan. Nepatří ______________________, protože ________________________________. Hřib, sasanka, konvalinka, sněženka, jaterník podléška. Nepatří ______________________, protože _________________________________.

4. ročník Vybarvi stejnou barvou, co k sobě patří. hřib

kozák

obecná

jedlá

bedla

liška

březový pravý

muchomůrka olovnatá

klouzek révová

závojenka holubinka červená

obecný

Z předchozích hub vyber a napiš všechny jedlé houby. _____________________________________________________________________________ _____________________________________________________________________________ 81

Stanoviště D – Živočichové v lese 2. ročník Doplň do tabulky chybějící členy zvířecích rodin v lese. jelen

laň srna

kanec (kňour)

srnče sele

V názvech ptáků doplň chybějící písmena. S Ý __ O R __ , P__ NKAV __, SOJ__ A, __ATEL, KUK __Č __ A

3. ročník Roztřiď živočichy ze seznamu do jednotlivých skupin. SAVCI

PTÁCI

HMYZ

Seznam: liška, mravenec, včela, hýl, žluna, jezevec, srna, čížek, tesařík Napiš hlavní části těla živočicha na obrázku.

Obrázek 3837) _______________________ _____________________ ______________________ __________________

37

Obr. č. 38 dostupný z www.obrazky.cz

82

4. ročník Škrtni organismy, které nepatří do společenství lesa. Strakapoud, jelen, mák vlčí, štika, jezevec, kopretina, len, srna, hrách, malina, kuna, křeček. Poznej lesního živočicha.

Je zákonem chráněný, je to naše největší sova.

Je zákonem chráněná, žije na slunných stráních, pasekách a paloucích, často se vyhřívá na pařezech. Můžeme ji poznat podle klikaté čáry na hřbetě.

Je zákonem chráněná, je dobře přizpůsobená životu na stromech, její huňatý ocas jí slouží jako kormidlo.

Je obratná šelma s dlouhým tělem a krátkými končetinami. Loví většinou v noci, veverky a ptáky. Někdy se zatoulá i k lidským příbytkům. Nápověda: zmije obecná, kuna lesní, výr velký, veverka obecná.

4. Výtvarné a pracovní činnosti Při plnění jednotlivých úkolů dostanou žáci za každý správně splněný úkol nastříhané kartičky s obrázky lesních živočichů, které si po projití všemi stanovišti mohou nalepit na připravené archy balicího papíru a podle své vlastní fantazie dokreslit a dotvořit pomocí přírodnin, které si cestou nasbírali. (Pozor na chráněné rostliny!) Z hotových „společenství“ uspořádáme výstavku a ohodnotíme, která práce se nejvíce přibližuje skutečnosti. Hotová díla vezmeme s sebou a vystavíme na školním panelu pod názvem Vitčický les.

83

5. Závěr – slovní hodnocení skupin a žáků, v čem jsme dobří, a kde musíme přidat, vyjádření dětí k realizaci projektového dne – Co se ti líbilo? Co byste změnili? apod. Pozn.: -

na závěr můžeme zařadit pohybovou aktivitu, pokud jdeme pěšky, můžeme si zahrát různé hry po cestě

-

celý projekt můžeme zpestřit besedou se členem některého mysliveckého svazu v mikroregionu, případně s lesníkem

-

podle časových možností můžeme do projektu naplánovat např. táborák s opékáním vuřtů nebo vaření v kotlíku (čaj z lesních plodin)

84

ZÁVĚR Na začátku mé diplomové práce jsem v obsahu uvedla šest kapitol, kterými jsem se měla ve své práci zabývat, a kterými jsem se také podrobně zabývala. Na konci mé práce musím říct, že obsahově by každá z těchto kapitol stačila na další diplomovou práci, a proto mi nezbylo nic jiného, než vybrat z každého zadání to, co považuji za podstatné. V tomto směru tedy doufám, že jsem charakter každé kapitoly vystihla a podařilo se mi splnit cíle, které jsem si v souvislosti s diplomovou prací dala. V teoretické části mě nejvíce zaujala historie ochrany přírody a celá posloupnost jejího vývoje až k dnešnímu pojmu environmentální. Co se týče legislativy, byla jsem nucena právě v této části práce zredukovat její obsah na nejdůležitější údaje bez podrobných popisů jednotlivých orgánů, organizací, úřadů a institucí. Největší přínos však spatřuji v praktické části mé práce, a tou je Mikroregion Němčicko a jeho využití v environmentální výchově. Čím více jsem se s ním seznamovala, tím více ve mně vzbuzoval zájem o nové a nové informace a zážitky. A tady jsem si také uvědomila, jak nekonečný je proces učení, když se člověk učit chce a je přístupný vzdělání. Musím říct, že v tomto směru mě má práce velmi obohatila a mám-li se držet tématu, tedy environmentální výchovy a Mikroregionu Němčicko, pak musím přiznat i to, že obojí mě v mé snaze proniknutí do tohoto tématu posunulo značně vpřed. Praktická stránka věci, samotné poznávání mikroregionu, zaujetí lidí v jednotlivých obcích, jejich chuť stále něco vymýšlet, zlepšovat, zdokonalovat, aby právě ta jejich obec byla nejhezčí a možná i nejlepší je o to příjemnější, že tak zjevně činí ze své iniciativy, aniž by nad nimi někdo držel zdvižený prst. A právě tento fakt a toto zjištění považuji za největší přínos mé práce; abych na základě všech těchto zjištění mohla i já nadšeně předávat poznatky dětem, žákům, a abych to byla právě já, kdo jim pomůže udržet náš svět pro další generace. Obě témata, Mikroregion Němčicko i environmentálná výchova, jsou k tomuto odhodlání vhodnou motivací.

85

POUŽITÁ LITERATURA A PRAMENY BERAN, Vít: Proč tvořit ŠVP? Praha: nakladatelství Dr. Josef Raabe, s.r.o., 2005. ISBN 8086307-23-9 BRANDÝSOVÁ, M., FIŠMISTROVÁ, V.: Hruška - historie v datech. Obecní úřad Hruška, 2008. 104 s. BRANIŠ, M.: Základy ekologie a ochrany životního prostředí. Praha: Informatorium, 1997. 143 s. ISBN 80-86073-03-3 COUFALOVÁ, J.: Projektové vyučování pro první stupeň základní školy. Praha: Fortuna, 2006. 135 s. CRHÁK, L.: Kronika obce Tvorovice 1850 – 1914. Olomouc: Crhák Ladislav, 2007. 43 s. ČINČERA, J.; CAHA, M.; KULICH, J.: Hry a výchova k trvale udržitelnému rozvoji. Praha: Brontosaurus, 1996. 75 s. DANIHELKOVÁ, H.: Člověk a jeho svět 3, pracovní sešit. Olomouc. 2007. 63 s. ISBN 978-807230-190-4 DEJMALOVÁ, K., PETERKA, J.: Ekologická čítanka. Praha: Fortuna, 2001. ISBN 80-7168803-7 DVORSKÝ, P.: Mikroregion Němčicko. Olomouc: m-Ark, 2003 FERENCOVÁ, H., GREPL, M.:Vitčice 1353 – 2003. Přerov: Elan spol.s.r.o., 2003. 264 s. GRŮZOVÁ, L. a kol.: Vrchoslavice - paměti hanácké obce. Vrchoslavice: 2001. 168 s. HOLOUŠOVÁ, D., KROBOTOVÁ, M.: Diplomové a závěrečné práce. Olomouc 2008. Vydáno jako skriptum. 118 s. HORKÁ, H.: Výchova pro 21. století. Brno: PAIDO, 2000. 127s.ISBN80-85931-85-0. HORÁK, V.: Pivín. Obecní úřad Pivín, 2009. 160 s. JŮVA, V. Stručné dějiny pedagogiky. Brno: Paido, 1994. ISBN 8090173705 52 s. KASÍKOVÁ, H. Kooperativní učení, kooperativní škola. Praha: Portál, 1997. 152 s. ISBN 807178-167-3 KAŠOVÁ, J.: Škola trochu jinak. Projektové vyučování v teorii i praxi. Iuventa, Kroměříž 1995 Kašová J., Tomková A. & Dvořáková M. (2009): Učíme v projektech. Prha: Portál, 2009. 174 s. ISBN978-80-7367-527-1 KVASNIČKOVÁ, D.: Základy ekologie. Praha: Scientia,1993. 87 s. ISBN 80-04-26511-1 KRATOCHVÍLOVÁ, J. Teorie a praxe projektové výuky. Brno: MU, 2006. 160 s. ISBN 8021041420 Kolektiv autorů.: Obnovitelné zdroje energie. Ostrava: Vita, 2003. 100 s. ISBN 80-903373-1-7

86

KOTEN, T.: Škola? V pohodě!. Most: Nakladatelství Hněvín, 2006. 288 s. ISBN 80- 86654-184 Kolektiv autorů: Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP, 2005 MÁCHAL, A.: Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Brno: Rezekvítek, 2000. MÁCHAL, A.; HUSTÁK, J.; SLÁMOVÁ, G.: Malý ekologický a environmentální slovníček. Brno: Rezekvítek, 1997. 56 s. MAŇÁK, J.; ŠVEC, V. Výukové metody. Brno: Paido, 2003. 219 s. ISBN 80-7315-039-5 MEZŘICKÝ, V.: Environmentální politika a udržitelný rozvoj. Praha: Portál, 2005. 207 s. ISBN 80-7367-003-8 MEZŘICKÝ, V. A KOL: Životní prostředí věc soukromá i veřejná. Praha:Práce, 1986. 344 s. MLADÁ, J., PODROUŽEK, L.: Přírodověda pro 4. ročník základní školy. Praha: SPN, 2003. 80 s. MOJŽÍŠEK, L.: Vyučovací metody. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. 344 s. MUHLHAUSEROVÁ, H., SVOBODOVÁ, J.: Prvouka 2, pracovní sešit pro 2. ročník ZŚ. Brno: Nová škola, s.r.o., 2002. 56 s. ISBN 80-7289-035-2 MUHLHAUSEROVÁ, H., SVOBODOVÁ, J.: Prvouka 2, učebnice pro 2. ročník ZŚ. Brno: Nová škola, 2001. 64 s. ISBN 80-7289-034-4 Obec Víceměřice, historie a současnost. Víceměřice: Obecní úřad Víceměřice, 2010. 132 s. OUTRATA, B.: Nezamyslice a místní část Těšice 1276 – 2006. Obecní úřad Nezamyslice, 2006. ISBN 80-239-7290-1 PASCH, Marvin, a kol.: Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině. Praha: Portál, 1998 Pracovní sešit Člověk a jeho svět 3, PRODOS spol. s r.o., 2007, ISBN 978–80–7230–190–4, kapitola Rozmanitosti přírody. PETTY, G.: Moderní vyučování. Praha: Portál, 1996. 380 s. ISBN 8071780707 PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J.: Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2008. 322 s. ISBN 9788073674168 PRŮCHA, J.: Moderní pedagogika. Praha: Portál, 1997. 495 s. ISBN 80-7178-170-3. Strategický plán LEADER MAS Na cestě k prosperitě: Abe se nám dobře žilo a abe se nám spolem dobře vedlo.2008 Software registrovaný na evaluačním webu MŠMT, TS Přírodověda 1 rostliny a houby, verze 2004i, 2004. Terasoft, a. s., tisknutelné pracovní listy, kapitola 8. SMITH, CH. Třída plná pohody. Praha: Portál, 1994. 301 s. ISBN 80-85282-82-8 ŠIMONÍK, Oldřich: Úvod do školní didaktiky. Brno: MSD Brno, 2003 TOMKOVÁ, A. Učíme v projektech. Praha: Portál, 2009. 176 s. ISBN 9788073675271 87

VALENTA, J.: Školské zákony s komentářem a prováděcí předpisy. Olomouc: Anag, 2005. 414 s. ISBN 80-7263-265-5 Vesnice roku olomouckého kraje v Programu obnovy venkova. Olomouc: Olomoucký kraj, 2009

INTERNETOVÉ ZDROJE

www.projektovevyucovani.cz www.www.projektovavyuka.cz www.modernivyucovani.cz http://www.msmt.cz http://www.rvp.cz http://www.zsjz.cz http://www.obrazky.cz http://www.tonda-obal.cz http://www.youtube.com http://www.wikipedia.cz

88