Využití kinematické analýzy pro nácvik zášvihu do stoje na rukou ve voltiži. Diplomová práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra kineziologie

Využití kinematické analýzy pro nácvik zášvihu do stoje na rukou ve voltiži Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracoval:

doc. PhDr. Ladislav Bedřich, CSc.

Bc. Lukáš Klouda 2. roč. N-TV UTV (SE)

Brno, 2010

Prohlašuji, že diplomovou práci jsem zpracoval samostatně a na základě literatury a pramenů uvedených v použitých zdrojích. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v knihovně Fakulty sportovních studií a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne 15. dubna 2010

………………………………………

Poděkování: Rád bych tímto poděkoval především panu doc. PhDr. Ladislavu Bedřichovi, CSc., za obětavou pomoc a cenné odborné rady, které mi poskytl během zpracování této diplomové práce. Dále bych chtěl poděkovat panu Petru Hutovi, za spolupráci a pomoc při získávání dat a jejich následném zpracování v programu SIMI MOTION.

ÚVOD ..................................................................................................................... 5 1. SEZNÁMENÍ S VYBRANÝM TÉMATEM .................................................. 7 1.1 Kinematická analýza pohybu ......................................................................... 7 1.2 Voltižní disciplína .......................................................................................... 9 1.2.1 Definice základních pojmů ................................................................... 9 1.2.2 Historie voltižního ježdění .................................................................. 11 1.2.3 Soutěžní pravidla a ustanovení .......................................................... 15 1.2.4 Základní pravidla rozhodování ........................................................... 19 1.2.5 Podstata a provedení zášvihu do stoje na rukou.................................. 27 2. CÍL PRÁCE, VÝZKUMNÁ OTÁZKA A ÚKOLY ..................................... 35 2.1 Cíl práce ....................................................................................................... 35 2.2 Výzkumné otázky......................................................................................... 35 2.3 Úkoly práce .................................................................................................. 36 3. METODOLOGIE PRÁCE............................................................................. 37 3.2 Použité metody............................................................................................. 38 3.3 Popis zkoumaného souboru ......................................................................... 42 3.4 Organizace a průběh práce ........................................................................... 43 4. VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE............................................................... 48 4.1 Prezentace výsledků měření TO................................................................... 49 DISKUZE............................................................................................................. 66 ZÁVĚRY PRÁCE ............................................................................................... 68 Závěr pro praxi................................................................................................... 69 Závěr pro teorii................................................................................................... 70 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY............................................................... 71 RESUMÉ ..................................................................................................75 SUMMARY...............................................................................................76 PŘÍLOHY .................................................................................................77

ÚVOD Jezdecký sport u nás po období útlumu, znovu zaznamenává stále větší oblibu. S rostoucí finanční movitostí obyvatelstva roste také počet lidí, kteří zatouží vlastnit koně a aktivně se začít věnovat tomuto sportovnímu odvětví. Ne každý však disponuje takovými finančním prostředky, aby si mohl vlastního koně pořídit a především ho následně živit. Považme, že pokud nebudeme počítat pořizovací náklady, může nás financování živého koně během deseti let stát tolik, co nové auto a mnohdy nám zbude i na bohatou příplatkovou výbavou. Jednou z možností, jak se vyhnout utrácení velkých měsíčních obnosů může být rozdělení nákladů mezi více osob. Ideální a možná jediná jezdecká disciplína, ve které je takové řešení možné, je právě voltiž. V České republice se jedná o relativně mladý sport, který však během více než dvaceti let působení české reprezentace na mezinárodním poli, získal mnoho dobrých výsledků, mezi které patří i nejvyšší, první příčka z posledního mistrovství světa, které se konalo v roce 2008 v Brně. Jedním z důvodů, proč jsem se v mojí diplomové práci rozhodl zaměřit právě na „voltižní“ téma, je fakt, že klub, který reprezentuji, byl založen zejména jako oddíl věnující se mladým lidem se zaměřením na voltiž a funguje tak i nadále. Ve více než patnáctileté historii našeho oddílu jsme získali řadu titulů mistra České republiky. Každoročně naši cvičenci úspěšně procházejí kvalifikačním výběrem pro reprezentační výjezdy na evropské či světové šampionáty, z těchto akcí vozí velice dobrá, většinou finálová umístění, a často také zasahují do bojů v první desítce. Jednou z překážek, kterou mladí cvičenci na cestě za reprezentačními úspěchy musejí bez výjimky překonat, je právě zášvih do stoje na rukou. Nutnost zvládnutí tohoto cviku je dána povinnou sestavou, která obsahuje

5

celkem pět švihových cviků, z čehož tři vycházejí právě z konkrétního zášvihu do stoje na rukou. O stoj na rukou se jedná v ideálním případě. Ne každý pochopitelně zvládne překonat veškeré překážky spjaté s dosažením této polohy, současně s dodržením všech technických požadavků v provedení. Stejně jako Baláž (1998) popisuje ideální předkmih a zákmih na bradlech, kdy zároveň tvrdí, že ideální předkmih nebo zákmih v praxi neexistuje, neexistuje ani ideální zášvih do stoje na rukou na koni. Při cvičení na bradlech se jedná pouze o určitý druh modelu, který zobrazuje ideální rotaci trupu a dolních končetin okolo pevné osy ramen (Baláž, 1998). V našem případě můžeme mluvit o ideálním modelu rotace jednotlivých tělesných segmentů okolo pevně daných, ale zároveň pohybujících se os těla. V úvahu je totiž nutno brát také „vznosný“ účinek cvalu a společně s dopředným pohybem koně po oblouku. Jako objekt zkoumání jsme v naší práci zvolili porovnání technické úrovně dvou reprezentačních cvičenců a juniorské cvičenky, za pomoci programu SIMI MOTION. Při vyhodnocování výsledků jsem se zaměřil na hodnoty úhlů mezi hlavními tělesnými segmenty, v závislosti na časovém průběhu daného cviku, dále zrychlení vybraných segmentů a zvláště na porovnání souladu pohybu cvičence s pohybem koně. Motivací pro výběr tématu kinematické 3D analýzy pohybu byl mimo jiné i fakt, že jsem se zatím nesetkal s dostupnou literaturou zaměřenou na podobnou tématiku. Hlavní motivací se tak nakonec stalo ověření použitelnosti 3D analýzy pohybu gymnasty na cválajícím koni.

6

1.

SEZNÁMENÍ S VYBRANÝM TÉMATEM

1.1

Kinematická analýza pohybu „Jedním z typických znaků živých organismů je pohyb. Nemusí

se jednat pouze o pohyb celého těla, ale také o pohyb jednoho nebo několika segmentů. Jedním z nejčastěji používaných postupů pro analýzu pohybu, který je založen na analýze videozáznamu (filmového záznamu) je videografická (kinematografická) vyšetřovací metoda“ (Janura, Zahálka 2004, s. 200). Kinematická analýza lidského pohybu, jeden z největších pokroků biomechaniky jako vědy, se rozvinula také do počítačově – digitálního rozměru, který nám umožňuje podrobnou analýzu komplexního lidského pohybu. Právě díky využívání kinematografie zpomaleného pohybu, dále speciální zaznamenávací technice, konverzi dat, high – speed kamerám a počítačům (Ariel, 1972). Biomechanická analýza pohybu je v dnešní době jedna z nejvíc preferovaných a zároveň nejpřesnějších metod. Samotná biomechanika je v podstatě integrací dvou vědních disciplín – biologie (bio) a fyziky (mechanika) (Ariel, 1996). Kinematická analýza je základním prostředkem pro vyšetřování pohybu z pohledu kinematické geometrie a kinematiky, pracuje s pojmy prostor a čas a s dalšími odvozenými pojmy jako dráha, rychlost, zrychlení, úhel, úhlová rychlost apod. V praxi se využívá dvou forem kinematografie: rovinná, která studuje pohyb pouze v jedné rovině a prostorová, která popisuje

pohyb

těla

a

jednotlivých

(www.casri.cz).

7

tělních

segmentů

v prostoru

Z hlediska možností v současné době můžeme jmenovat tyto metody práce s videozáznamem: • prostá, interaktivní analýza videozáznamu • kinematická analýza – 3D, nebo 2D • pomocí videorekordéru • video – počítačová

Kvalitativní analýza „Kvalitativní analýzu výzkumných dat užívá například kauzistika. To je metoda bez nároků na zobecnění a doporučení do všeobecné praxe, založená na popisu konkrétního případu - jedince, skupiny, objektu (casus – lat.). Neužíváme v ní statistiku, neděláme obecné závěry, můžeme ale srovnávat, sledovat rozdíly a změny jevů u daného případu“ (Komeštík, Fejtek, 1997, s. 105). V případě naší analýzy se budeme řídit právě metodami kvalitativního výzkumu a analýzy dat. K porovnání nám slouží vzorek tří cvičenců, do kterého jsme vybrali dva reprezentanty ČR, muže i ženu a juniorskou cvičenku na začátku své jednotlivecké, závodní kariéry. V analýze vybraných dat se tak zaměříme na hledání chyb u jednotlivců a pokusíme se je zobecnit na základě znalosti správného provedení a nejčastěji uváděných chyb. Během naší kvalitativní analýzy se budeme řídit následujícími podmínkami, které uvádí Komeštík a Fejtek (1997, s. 105): „jednotný popis (deskripce) konkrétní, věcné, přesné pozorování, standardní záznamový arch dle osnovy (personalie, charakteristika, podmínky, čas, místo, situace, výrazné projevy - konflikty, vybočení, poruchy), hodnocení (stručné, odborné)“.

8

1.2

Voltižní disciplína

Voltiž, jako jedna ze sedmi jezdeckých disciplín zaštiťovaných mezinárodní jezdeckou federací, není v České republice příliš známá, ale zato pro diváka je velice atraktivní soutěžní jezdeckou formou. Nejčastěji užívaným přirovnáním, je definice popisující tento sport jako akrobacii nebo gymnastiku na neosedlaném koni. Pro bližší představu je možné použít také přirovnání k cirkusovému ježdění, avšak podobnost je pouze vizuální. Postata předvedení akrobatů v cirkuse a gymnastů soutěžících dle platných pravidel FEI se v mnoha ohledech, které si podrobněji popíšeme níže, podstatně liší.

1.2.1

Definice základních pojmů • FEI – Federation Equestre Internationale – v překladu mezinárodní jezdecká federace, zaštiťující všech osm jezdeckých disciplín. Konkrétně se jedná o disciplíny reining (westernové ježdění), vytrvalost (distanční disciplína), skoky nebo-li parkur, drezura, všestrannost (kombinuje vytrvalostní prvek v crossové části, současně předvádí drezurní a skokovou připravenost), spřežení (soutěže jedno, dvoj až čtyřspřeží), voltiž a nově v poslední

době

zařazená

para-drezura.

FEI

vydává

mezinárodní pravidla společně s ostatními ustanoveními, jako je například kodex chování, veterinární směrnice, dopingové kontroly a další. •

ČJF – Česká Jezdecká Federace – národní obdoba FEI. Upravuje pravidla podle potřeb jednotlivých disciplín pro národní úroveň soutěží.

9

•

Kodex chování – jeden z nejdůležitějších článků, zařazený mezi všemi oficiálními dokumenty upravující pravidla vydaná mezinárodní jezdeckou federací. Fédération

Equestre

Internationale

očekává

od

všech

zainteresovaných v mezinárodním jezdeckém sportu dodržování FEI Kodexu chování a přijetí pravidla, že blaho koně je za všech okolností prvořadé a nadřazené soutěžním nebo komerčním záměrům (Pravidla voltiže, 2009). •

Lonžér – nezbytná osoba a součást voltižního týmu. Lonžér má na starost především kvalitu pohybu a celkové předvedení koně. K tomu slouží v první řadě „lonž“ (8-10 m dlouhé upínací lano, které spojuje ruku lonžéra s udidlem v hubě koně), dále „lonžovací bič“ dlouhý asi 2,5 m s koženým „švihlem“ o délce 4-5 m). V neposlední řadě slouží k ovládání koně hlasové pomůcky, jejichž používaní je však doporučeno v omezené míře.

•

Dečka (anglicky pad) - vybavení tohoto názvu se v různých tvarových formách užívá pro jakýkoliv typ sedla. V našem případě kompletně nahrazuje sedlo, a je tak jediným prostředkem kryjícím záda koně. Má za úkol ochránit nejcitlivější část koňského hřbetu, tlumit vliv případných chyb cvičence na hřbet koně a v neposlední řadě také zlepšit stabilitu cvičence při pohybu na hřbetu koně během prováděných cvičení. Maximální velikost je pevně stanovena (obr. 6, s. 17 ).

•

Madla (anglicky surcingless nebo zjednodušeně handles) alší součást vybavení koně, která se, podobně jako sedlo, upínají přes dečku okolo těla koně pod břichem, za pomoci stejnojmenné pomůcky – „podbřišníku“. Podobně jako madla na gymnastickém koni na šíř pomáhají cvičenci ke zvládnutí většiny pohybových struktur. Pro účely naší práce považujeme

10

madla za jediný z pevných bodů spojujících cvičence s koněm (obr. 7, s. 17). •

Cval – je třídobý chod, kdy např. při cvalu vpravo je tento nohosled: levá zadní, levá diagonála (současně levá přední a pravá zadní), pravá přední následovaná momentem „vznosu“, kdy jsou všechny čtyři nohy ve vzduchu, před příštím cvalovým skokem (Drezurní pravidla, 2008).

1.2.2

Historie voltižního ježdění

Existuje mnoho zmínek o voltiži nebo o velmi podobných aktivitách v průběhu středověku a později z renesance. Společně s přeskokem v gymnastice můžeme objevit první zmínky již mnohem dříve. Přeskok přes živého koně, ale také býka byl zaznamenán v historii jako jedna z forem kultovní činnosti (krétsko - mykénská kultura). Později se z branných dovedností vyvinul v oblíbený tělovýchovný prostředek, který měl nejblíže k užitým cvičením, překonávání překážky skokem (Libra 1973). Z pramenů zcela jistě vyplývá, že dnes prováděná gymnastická disciplína na koni na šíř (anglicky vaulting horse) nebo již zmiňovaný přeskok (anglicky vault) se vyvinuly z voltiže (anglicky vaulting) (obr. 1, 2, s. 12). Tento přechod k pevné podstavě, vlastně umožňuje plné soustředění cvičence na sebe sama a svou sestavu, bez nutnosti zkoordinování pohybu svého s pohybem živého koně pod cvičencem (obr. 3, s.13). Dnešní název voltiž pochází z francouzského „la voltige“, jenž se osvojil během renesance, kdy voltiž sloužila především jako forma jezdeckého drilu a hybnostních cvičení pro rytíře a šlechtice (obr. 4, s.13).

11

Obr. 1: Foto neznámého dokumentu, znázorňující „Voltige militaire“, formu armádního jezdeckého drilu. Obrázek z pařížského antikvariátu

Obr. 2: Přeskok přes koně na sokolském sletu v roce 1901 v Praze (en.wikipedia.org)

12

Obr. 3: Ilustrace z knihy Jahn –Eiselen: Die deutsche Turnkunst (Hrčka, 1968)

Obr. 4: Ilustrace znázorňující cvičení na živém koni na rytířských akademiích (Hrčka, 1968)

Pravděpodobně největšího uznání v moderní době se voltiži, jako formě jezdeckého sportu, dostalo v roce 1920 na VII. letních olympijských hrách

13

v belgických Antverpách. Voltiž zde byla zařazena mezi olympijské sporty pod názvem artistické ježdění vojenských jezdců. Na dalších olympijských hrách již byla bohužel vyřazena. Po dlouhé odmlce se na tomto největším sportovním svátku prezentovala ještě dvakrát jako kandidát na olympijský sport. Poprvé to bylo v roce 1984 na XXIII. hrách v Los Angeles a poté ještě během XXVI. her v roce 1996 v Atlantě. Moderní voltiž tak, jak ji známe dnes, se rozvinula v poválečném Německu, jako příprava dětí pro jezdecký sport. Z počátku se soutěžilo pouze v družstvech, soutěže jednotlivců přišly až později. První německý šampionát družstev byl v roce 1963, v roce 1986 soutěžili již také jednotlivci. V roce 1983 je voltiž oficiálně zařazena mezi jezdecké disciplíny FEI.

První světový šampionát se konal v roce

1986

ve švýcarském Bernu. Od roku 1990 se konají Světové Jezdecké Hry (WEG). Jedná se o mistrovství světa ve všech jezdeckých disciplínách a tedy také ve voltiži. V České republice a i na Slovensku se voltiž začíná objevovat v 70. letech. I když se u nás stále jedná o mladý sport, z jezdeckých sportů patřících pod ČJF se dá považovat za nejúspěšnější. Například, voltiž jako jediná z disciplín, naši republiku reprezentovala na všech Světových jezdeckých hrách a pokaždé vybojovala hned několik umístění v první desítce (Klouda, 2007). V průběhu psaní této práce se Česká republika ještě stále může pyšnit titulem mistra světa v kategorii mužů z roku 2008, který vybojoval Petr Eim ml. z Tlumačova.

14

1.2.3

Soutěžní pravidla a ustanovení

Poslední 7. vydání voltižních pravidel, pochází z 1. 1. 2009. Podobně jako v jiných sportech, i zde nám pravidla určují povolené nebo zakázané způsoby jednání a současně upravují všechny další činnosti spojené s konkrétní disciplínou. Voltižní, potažmo jezdecká pravidla se od většiny ostatních sportů liší zejména ustanoveními týkajícími se samotných koní. Uvažme, že kromě kynologických sportů není na světě mnoho dalších sportů, tolik spjatých s živým zvířetem, jako právě v jezdectví. Také proto je jednou z nejdůležitějších součástí již výše zmíněný Kodex chování (s. 10). Ten nám mimo jiné říká, že blaho koně je ve všech fázích přípravy přednější než jakékoliv jiné požadavky. Kůň i jezdec musejí být v dobré tělesné kondici a způsobilí zúčastnit se soutěže. Blaho koně nesmí ohrožovat ani samotná soutěž ani místní podmínky. Po skončení soutěže musejí být přijata taková opatření, která zabezpečí potřebnou péči pro koně a v neposlední řadě, musí být zajištěno humánní nakládání po skončení závodní kariéry. Pravidla upravují organizaci a účast na národních či mezinárodních soutěžích, organizaci rozhodčích, veterinární ustanovení, jednotlivé kategorie soutěží. Způsob hodnocení samotných sestav a cviků nám předkládají směrnice pro rozhodčí (Pravidla a směrnice voltiže, 2009).

Závodní kolbiště Soutěžní prostor v kruhu musí být nejméně 20 x 25 m. Povrch musí být měkký a pružný. V případě konání v hale musí být její výška nejméně 5 m.

15

Diváci musí být vzdáleni nejméně 11 m od středu kruhu, na mistrovstvích nejméně 13 m (obr. 5) (Pravidla voltiže 2009).

Obr. 5: Závodní kolbiště

Výstroj koně Nejdůležitější části výstroje koně jsou již popsány v kapitole základních pojmů pro lepší orientaci v textu. Proto je důležité zde především připomenout, že veškeré vybavení musí být použito v původním nezměněném stavu. Použití jiného vybavení, kromě níže popsaného, nebo jakékoliv úpravy, může znamenat vyřazení ze soutěže (Pravidla voltiže, 2009). K detailnímu popisu výstroje slouží uvedené obrázky (obr. 6, 7, s. 17).

16

Obr. 6: Výstroj voltižního koně (www.pferd-aktuell.de)

1. Vrchní kožený povrch 2. Kožená poduška 3. Podbřišníkové řemeny 4. Smyčka na nohu 5. Kovové kroužky na vyvazovací otěže 6. Kožený kryt kroužků 7. Madla (tvar madel není předepsán) 8. Pomocná kožená madla 9. Podbřišník

Obr. 7: Popis madel – základní oblá (Pravidla voltiže, 2009)

17

Ke konci devadesátých let se začínají objevovat nové struktury úchopů na madlech, tak aby umožnily cvičencům zvládnout do té doby podstatně hůře proveditelné prvky (obr. 8).

Obr. 8: Nové typy madel od firmy Reitsport-Sattlerei Peter (www.voltigiergurt.de)

Úbor jezdce a lonžéra Úbor skupin, jednotlivců a dvojic nesmí vadit při pohybu závodníků, nebo součinnosti závodníků během sestavy, ani za žádných okolností ohrozit bezpečnost voltižérů nebo koně. Úbor nesmí zakrývat linii těla voltižéra během závodu, aby neovlivnil hodnocení cviků. V souladu se všeobecnými pravidly nesmí úbor působit dojmem nahoty a dále musí držet tvar a všechny jeho části musí zůstat na těle soutěžícího po celou dobu. Doplňky (neomezené, zahrnující pásky, masky a šperky) nebo rekvizity (neomezené, zahrnující klobouky, kapuce, hůlky, další pomůcky) jsou v aréně přísně zakázány. Jsou povoleny jen boty s měkkou podrážkou. Nesplnění výše uvedených podmínek povede k snížení bodového hodnocení.

18

Úbor lonžéra by měl být v harmonii s úborem voltižérů (Pravidla voltiže, 2009) (Obr. 10). V povinné sestavě se klade důraz zejména na přiléhavost a současně jednoduchost dresu. Ve volné sestavě naopak kreativita není omezena a originalita jezdcova nápadu, samozřejmě v rámci pravidel, přináší body k dobru (obr. 9, 10).

Obr. 9: Kreativita spojená s oděvem při volné sestavě (voltigiergurt.de).

1.2.4

Obr. 10: Nástup lonžéra a cvičence k povinné sestavě.

Základní pravidla rozhodování

Při hodnocení jezdců i koní se rozhodčí řídí platnými pravidlyspolečně se směrnicemi pro voltižní disciplínu, konkrétně posledním 7. vydáním. Minimální počet rozhodčích jsou tři. Dále může hodnotit 4, 5 i 6 rozhodčích. V případě, že jsou 3-4 rozhodčí, každý z nich hodnotí všechny aspekty zahrnuté do hodnocení sestav. Pokud je počet 5-6, vždy dva

19

rozhodčí známkují koně a zbytek se zaměřuje pouze na samotného cvičence. Koncepce specializovaných rozhodčích, která by se měla do budoucna ještě dále rozvíjet, se občas může jevit jako ne zcela dokonalý způsob, avšak pravděpodobně se stále jedná o nejlepší možnou alternativu. Problém muže nastat v momentě, kdy rozhodčí, mnohdy i nevědomě, během své práce zohlední také hlediska, která nespadají do jeho okamžité kompetence. Jelikož se do značné míry jedná o subjektivní hodnocení, není možné vždy vyloučit lidský faktor a zamezit tak například zahrnutí cvičencova projevu do známky za koně, i přes to, že by tato známka měla souviset pouze s projevem a připraveností samotného koně. Jiná situace nastane v momentě, kdy jezdec svým cvičením aktivně ovlivňuje pohyb koně. V tu chvíli může dojít i k žádanému promítnutí této skutečnosti do známky za koně. Ovšem, otázkou zůstává, zda-li má dojít k zlepšení známky za to, že kůň je schopen vyrovnat se s takovou situací, například i za cenu změny tempa, nebo naopak ke zhoršení hodnocení právě za tuto změnu. Tento příklad uvádíme právě k nastínění problematiky rozhodování a hodnocení dvou živých bytostí, které mají v ideálním případě působit jako jeden celek a přesto být v hodnocení po většinu času odděleny.

Soutěžní kategorie Základní dělení od roku 2005 spočívá nově v rozdělení na seniorskou a juniorskou kategorii. Odděleně soutěží kategorie jednotlivců žen a mužů, dvojic a skupin, přičemž poslední dvě jmenované mohou být i smíšené. V kategorii junior je horní věková hranice omezena do 18 let. Cvičenec může cvičit jak ve skupině, tak i sám za sebe jako jednotlivec. Nad hranici

20

18 let přechází voltižér do seniorské kategorie. Zde byl ještě donedávna nucen si vybrat, zda-li bude součástí skupiny nebo soutěžit sám za sebe. Během loňského roku došlo ke změně, která povoluje start v obou kategoriích až do stupně mistrovského závodu, jako je například mistrovství světa. Horní ani spodní limit věkové hranice není striktně dán. V pravidlech se můžeme pouze dočíst, že v otázce věku je potřeba přihlédnout k věkovým zákonitostem či možnostem dozoru nad bezpečností cvičence.

Skupiny V této soutěžní kategorii cvičí celkem sedm cvičenců. Všichni musejí v prvním kole předvést svoji povinnou sestavu v časovém limitu sedm minut. K volné sestavě, která je prezentována v prvním i druhém kole, již nastupuje pouze šest cvičenců, sedmý figuruje jako náhradník v případě zranění nebo jiné nečekané události. Pokud skupina nemá náhradníka a přijde během závodu o člena týmu, může dokončit sestavu i bez něj, ztrácí však cenné body za choreografii a další hodnocené prvky. V soutěži skupin junior i senior se během volné sestavy na koni cvičenci střídají v prvcích nazývaných dvojice či trojice. To znamená, že se v jednom okamžiku na koni sejdou dva až tři cvičenci. Jednotlivecké prvky se v této kategorii objevují pouze omezeně. V sestavě se předvádí statické i dynamické prvky s častým střídáním členů družstva na koni. Střídání cvičenců je žádoucí a doporučené tak, aby každý

na koni, během čtyřminutového časového

limitu, strávil přibližně stejnou dobu v několika výměnách. Kategorii junior a senior se liší v zařazení jednotlivých prvků v povinné sestavě a v omezeném počtu šesti trojitých statických prvků ve volné sestavě.

Jednotlivci Zde soutěží každý sám za sebe. V kategorii jednotlivců záleží na tom, jestli se jedná o soutěž juniorů nebo seniorů. Junioři předvádějí v prvním

21

i druhém kole svoji povinnou i volnou sestavu. Senioři naproti tomu předvádějí v prvním kole povinnou, ve druhém namísto ní technickou sestavu. Volná je předvedena v obou kolech stejně jako u juniorů. Povinná sestava nemá časový limit, není však povoleno zbytečně zdržovat a je přihlédnuto i k plynulé návaznosti cviků. Volná i technická sestava pak mají shodně limit jedné minuty.

Dvojice Nejméně častá kategorie, která zatím nemá svoje zastoupení na světových šampionátech. Nejvyšší soutěží v žebříčku je v tomto případě Mistrovství Evropy. Dvojice předvádí pouze dvě volné sestavy, avšak jedna sestava trvá dvě minuty naproti jedné u jednotlivců. Během dvou minut nedochází k výměně cvičenců. Oba jsou neustále na koni a střídají se pouze v různých dvojitých prvcích. V krátkém souhrnu všech kategorií bychom neměli zapomenout ani na oddělenou, ale související kategorii para-voltiž, která stejně jako ostatní formy léčebného ježdění má své specifické cíle. Jde především o rozvíjení a zdokonalování pohybových schopností zdravotně postižených jedinců v rámci jejich možnosti zlepšování psychické kondice a schopnosti spolupráce s dalšími členy týmu. (Sklenaříková, 2006) Cvičí jednotlivci a dvojice výhradně v kroku.

Sestavy Rozhodčí musejí být znalí celkem tří rozdílných typů sestav a dalších několika „podsestav“. První je „povinná sestava“, kterou musejí předvést závodníci jak v soutěži skupin, tak i jednotlivců. Pouze v kategorii dvojic tuto sestavu nenajdeme. Dále se jedná o volnou sestavu, která je zařazena ve všech soutěžích. A poslední je technická sestava zařazena do programu jednotlivců.

22

Povinná Povinná sestava pro skupiny senior a obě kategorie jednotlivců je totožná. Cvičenci předvádí celkem 7 cviků. Z toho 3 statické a 4 dynamické. Mezi statické cviky se řadí základní sed, váha a stoj. Mezi dynamické spadá náskok, mlýn, střih a odskok. Skupiny junior předvádí zjednodušenou obdobu.

Volná Volná sestava se dá považovat za stěžejní prvek všech soutěží. Především proto, že se jedná o divácky nejatraktivnější představení, je tato sestava zařazena vždy do obou kol závodu. Závodníci s ohledem na vlastní schopnosti předvádějí svoji kreativitu na základě výběru hudby, tématu, dresu, vlastní kompozice sestavy, a v neposlední řadě soulad s koněm.

Technická Sestava, ve které se předvádí pět technických cviků, je specifická pouze pro druhé kolo soutěže jednotlivců senior. Pro ilustraci můžeme uvést připodobnění ke krátkému programu v krasobruslení, kde soutěžící předvádí svoji koncepci sestavy, choreografii atd., ale je povinen předvést také předepsané prvky. Technický aspekt hodnocení se jako takový objevuje pouze u těchto sestav. Nicméně technika je blízko provedení, a proto se tyto dvě známky často propojují. V technické sestavě se tedy hodnotí podobně jako ve volné, ovšem nejdůležitější známky tvoří pět cviků prezentujících koordinaci, pružnost, flexibilitu, rovnováhu, stabilitu, společně se sílou, kondicí a rytmem a plynulostí pohybu.

23

Aspekty hodnocení Do celkové známky za předvedené výkony se zahrnuje mnoho více či méně důležitých hledisek. Konkrétně se jedná asi o šest hlavních aspektů. Do nich dále začleňujeme mnoho dalších prvků zohledňujících předvedení celého týmu, to znamená cvičenců nebo cvičence, koně a lonžéra. Maximální hodnota známky za každou sestavu je deset. Z toho vyplývá, že pokud výsledný součet dílčích známek dělíme jejich počtem, maximální výše dílčích známek je také deset.

Provedení a technika Provedení

je

nejdůležitějším

hodnotícím

prvkem.

Známka

za provedení se objevuje ve všech předvedených sestavách. Ve volné a technické sestavě představuje tato známka samostatnou hodnotící kolonku. V hodnocení povinné sestavy je toto hledisko zahrnuto do známky za každý cvik zvlášť, podle směrnic pro rozhodčí. Nejdůležitější v provedení je soulad s koněm, propnutí a vůbec dodržení obecných gymnastických pohybových norem. Provedení jednotlivých cviků se

hodnotí

zvlášť

a

za

každý

cvik

s nepřesným

provedením

následuje desetinná srážka od jedné do tří, která v součtu pomáhá rozhodčím

docílit

konečné

známky

za

provedení.

Kromě

toho

se hodnotí přechody a ostatní doplňující pohyby. Za každou nepřesnost následuje srážka bodů dle směrnic. I zde je znovu nejdůležitějším hlediskem soulad s pohybem koně. Bodové srážky závisí na tom, jestli je chyba ohodnocena jako technická, nebo pouze jako chyba v provedení. Dosažení optimální techniky je nejdůležitějším kritériem hodnocení cviku. Za technické chyby v povinných cvicích jsou uděleny bodové

24

srážky, které jsou v několika příkladech uvedeny jako základní známka, ze které jsou možné další srážky. Všechny odchylky od optimálního provedení jsou podle stupně závažnosti odečteny od základní známky příslušného povinného cviku. K chybám v provedení patří: • malý pohybový rozsah • zpoždění mezi prvky cviku, nedostatečná plynulost pohybu • nedostatečná přirozenost, nedostatky v držení těla • nedostatečná kontrola těla a propnutí • nesoulad s pohybem koně (Směrnice voltiže, 2009)

Obtížnost Tato známka je součástí hodnocení volné a technické sestavy. Při volném programu se jedná o poměrně vyšší procentuální část z celkového koeficientu, u technické sestavy zůstává nejdůležitější součástí známky hodnocení technických cviků. Každý cvik dostává svůj bodový ekvivalent podle toho, jestli se jedná o lehký, středně těžký, nebo těžký prvek. V jednotlivcích navíc hodnotíme také cviky riskantní, díky kterým je možné dosáhnout v této kategorii známku deset za obtížnost.

Choreografie a celkový dojem Do této známky zohledňujeme celkový projev cvičence. Konkrétně se jedná o hudební projev, charisma, ztvárnění tématu, dresu, skladbu cviků

a přechodů v sestavě. Tím je myšleno předvedení všech typů cviků

ve všech směrech společně s originálními přechody a jako vždy především

25

soulad s koněm, ale také drobnosti jako je sladění vizuálního dojmu cvičence s koněm a lonžérem (Obr. 9, 10, s. 19).

Známka za koně Hodnocení koně je nedílnou součástí voltižního sportu. Právě proto, že se jedná o plnohodnotnou jezdeckou disciplínu, v žádném případě nelze uvažovat o vypuštění této známky z celkového hodnocení. O známku za koně se přesto vedou časté spory zejména proto, že mezi veřejností a funkcionáři FEI panuje rozdílný názor na to, co je podstatou voltižního koně a jeho pohybu. My si však uvedeme krátký úryvek z pravidel pro přiblížení aktuálních požadavků. Pracovní cval je chod mezi shromážděným a středním cvalem, kdy je kůň připravený na shromáždění, je v přirozené rovnováze a na přilnutí, jde vpřed pravidelnými, lehkými a aktivními skoky s dobrou akcí hlezen. Výraz „dobrá akce hlezen“ podtrhuje důležitost, aby kmih pocházel z aktivity zádě. Podstatou pracovního cvalu se rozumí, pravidelnost třídobého rytmu se zřetelnou fází vznosu. Lehké a stabilní přilnutí s linií nosu před kolmicí a temenem v nejvyšším bodě. Uvolněnost celého těla a pružnost. Energie, aktivita, přirozená rovnováha a vzpřímený rámec (Směrnice voltiže, 2009).

26

Obr. 11: Vyvázaný cválající voltižní kůň.

1.2.5

Podstata a provedení zášvihu do stoje na rukou

Vybraný cvik, hovorově „zánožka“, by se dal terminologicky popsat jako cvik ze sedu na koni obkročmo, zákmihem do stoje na rukou a zpět do sedu. Pravidla ho ovšem uvádějí jako zášvih do stoje na rukou, proto budeme také využívat tohoto popisu. Během zášvihu dochází k mnoha pohybům jednotlivých segmentů těla, z nichž v ideálním případě musí být každý přesně koordinovaný tak, aby bylo možné docílit správné techniky a provedení. Již v úvodu citujeme Baláže (1998), který popisuje zákmih na bradlech a uvádí, že ideální zákmih neexistuje. Stejně tak můžeme říci, že neexistuje ani ideální zášvih do stoje na rukou na koni. Baláž nám říká, že se jedná pouze o určitý druh modelu, který zobrazuje ideální rotaci trupu a dolních končetin okolo pevné osy ramen. Pokud bereme v úvahu všechny doprovodné pohyby koňského cvalu, tvrzení je v našem případě o to pravdivější.

27

Provedení V pravidlech a směrnicích pro rozhodčí nenajdeme popis cviku, který jsme si vybrali pro naši analýzu. Jedná se o tréninkový prvek, jenž však tvoří základ pro všechny švihové cviky tohoto charakteru. Konkrétně můžeme jmenovat základní švihové prvky v kategorii junior – zášvih do stoje na rukou s nohama na šíři ramen a odskok zánožkou snožmo ven. V seniorské kategorii se jedná o první fázi střihu, při kterém v nejvyšším bodě dochází k rotaci trupu a přetočení do kontra směru. Asi nejpodobnějším prvkem v počáteční fázi provedení je první část odskoku. Do polohy, kdy dosáhneme stoje na rukou, se jedná o totožné provedení. Tato fáze nás také nejvíce zajímá. Ve druhé fázi spočívá odlišnost v dosednutí na vnitřní stranu hřbetu koně s nohama u sebe do takzvaného dámského sedu. Samotný popis provedení tréninkové zánožky je tedy možné utvořit kombinací popisů počáteční fáze první části odskoku v seniorské kategorii a druhé fáze zášvihu do stoje na rukou s nohama na šíři ramen z popisu juniorských pravidel. Ve fázi tohoto cviku nás zajímá právě pohyb ze stoje na rukou zpět do sedu. Za počáteční fázi tedy považujeme pohyb do stoje na rukou a druhá fáze je pohyb ze stoje na rukou zpět do sedu. Z takzvaného volného základního sedu jsou napnuté nohy vyšvihnuty směrem vzad a vzhůru tak, aby bylo dosaženo maximální výšky. Po dosažení nejvyššího bodu, kdy by mělo dojít k maximálnímu propnutí všech segmentů těla, cvičenec plynule přechází do druhé fáze cviku, sklápění a následného dosednutí. Podstatou provedení tohoto cvičení je udržení přímé osy těla, která se v nejvyšším bodě stává svislicí. Tato pomyslná osa prochází tělem od chodidel až po paže. Přímá osa těla je i hlavním kritériem pro hodnocení. Prohnutí zad může, podle výkladu pravidel, simulovat dosažení větší výšky.

28

Bez přerušení pohybu, v bodě maximální výšky jsou kyčle ostře ohnuty tak, že nohy směřují dolů do téměř svislé pozice a vytvářejí takzvané dvojité „kopí“, při pohledu zezadu ve tvaru „V“ na šíři koňského hřbetu, kdy se kyčle chvilkově ocitají nad voltižním pásem. Voltižér zlehka dosedá zpět do volného základního sedu tak, že sevře hřbet koně nohama a sklouzne po vnitřní straně bérce a stehen do sedu. Podstatou celého pohybu je jako v každém cviku soulad s pohybem koně současně s výškou a pozicí těžiště. U polohy těžiště přitom platí, čím vyšší pozice dosáhne, tím lépe může být cvik hodnocen.

Hodnocení Při hodnocení cviku se rozhodčí řídí vždy podle několika kritérií. První z nich je výchozí známka. Ta je základním určujícím činitelem pro výsledné hodnocení. Podle toho, které polohy popsané v pravidlech cvičenec dosáhne, určuje rozhodčí výchozí známku hodnocení cviku. Dále pak přechází k odpočtu srážkových bodů podle toho, kolik chyb v provedení cviku zhledá. Srážky se udělují za odchylky od optimální kvality, techniky a provedení cviku. Výchozí známky i srážky z hodnocení jsou uvedeny níže. Nejvyšší známka je 10 za nejlepší možné provedení, opakem je 0 za neprovedený cvik. • Známka 10 Přímá osa těla procházející pažemi až do sepnutých chodidel, v úhlu 90° k horní linii hřbetu koně. S maximálním propnutím paží (stojka). Měkké a vyvážené dosednutí do základního sedu. • Známka 7 Přímá osa těla procházející pažemi až do sepnutých chodidel a v úhlu 45° k horní linii hřbetu koně. Paže jsou propnuty až po dosažení nejvyššího bodu. Měkké a vyvážené dosednutí do základního sedu.

29

• Známka 5 Přímá osa těla procházející pažemi až do sepnutých chodidel a v úhlu 30° k horní linii hřbetu koně. Paže jsou ohnuté po celou dobu pohybu.

Srážky za špatné provedení do 2 bodů • prohnutí zad v závislosti na stupni provedení: prohnutá nebo ochablá linie pasu během propínání; zalomená linie zad • nedostatečně propnuté paže • ohnutí kyčlí dřív, než jsou ramena a kyčle ve vodorovné poloze, když voltižér přechází zpět do sedu • přerušení v pohybu do 3 bodů • pád / sesun na koňský krk Souhrn evaluace zášvihu do stoje na rukou byl vytvořen kombinací výkladu

pravidel

a

směrnic

pro

rozhodčí

současně

s využitím

původních anglických i českých verzí k dosažení co nejpřesnějšího popisu odpovídajícímu oficiálnímu znění pravidel. Upravenou přílohou směrnic jsou taktéž obrázky znázorňující z profilu průběh zášvihu ze sedu zpět do sedu (Obr. 12.1-12.8, s. 31-32).

30

Obr. 12.1: Základní (volný) sed–výchozí pozice

Obr. 12.2: Předšvih ze základního sedu

Obr. 12.3: Letová fáze vznosu do zášvihu

Obr. 12.4: Letová fáze – téměř stoj na rukou

Obr. 12.5 Ideální pozice stoj na rukou

Obr. 12.6: Ostré ohnutí kyčlí

31

Obr. 12.7: Začátek dosedání zpět na hřbet

Obr. 12.8: Zpět ve výchozí pozicí–volný základní sed

Složky techniky Do realizace prováděného pohybu se promítají jednotlivé složky sportovní techniky. daného

pohybového

„Sportovní technika úkolu

člověkem

je na

určitý základě

způsob

řešení

všeobecných

anatomicko-fyziologických a psychologických předpokladů v souhlase s mechanickými zákony platnými v průběhu pohybu a v souhlase s mezinárodními pravidly závodění“ (Novák, 1970; Krištofič, 1996, s. 7). Podle Krištofiče (1996) se jedná o fyzikální, biologickou a právní složku. Fyzikální složku dále dělí podle vlastností prostředí a vlastní pohybové činnosti.

Fyzikální vlastnosti prostředí – patří sem gravitační pole země, zeměpisná poloha, klimatické podmínky, vlastnosti tělocvičného zařízení a nářadí (Krištofič, 1996). Ve voltiži a v jezdectví vůbec, se jedná bezesporu o nejvýznamnější složku ovlivňující sportovní techniku. Jednotlivé vlastnosti prostředí se v tréninku voltiže výrazně projevují. Pokud nebudeme brát v potaz gravitační pole země a zeměpisnou polohu, ostatní vlastnosti jsou velice dobře popsatelné jako ovlivňující činitelé tréninku či samotné soutěže.

32

Voltiž se z bezpečnostních důvodů doporučuje provozovat v krytých halách na specielně upraveném jezdeckém povrchu, který by měl být dostatečně pevný a pružný pro komfortní a vyvážený pohyb koně, ale také dostatečně měkký a bezpečný pro případ pádu jezdce. I přes doporučení užívat krytých hal, ne každý oddíl má tuto možnost a i v případě splnění této podmínky nelze ovlivnit všechny klimatické podmínky. Sice jsme schopni

se vyhnout dešti, přímému působení větru a dalších klimatických

jevů, avšak téměř žádná z jezdeckých hal nedisponuje klimatizačním systémem, který by udržel ideální podmínky pro trénink. Proto se například během zimní přípravy setkáváme s tréninkovými jednotkami realizovanými při teplotě pod bodem mrazu. Pro ilustraci můžeme uvést, že i naše měření probíhala při teplotách pod deset stupňů celsia. Takovéto podmínky jsou pro klasickou gymnastiku jistě absolutně nepřijatelné, a proto se jedná o velice významný faktor ovlivňující samotný trénink. Jako další Krištofič (1996) uvádí vlastnosti tělocvičného zařízení a nářadí (především z hlediska pružnosti, které se využívá jako zdroje potenciální elastické energie), které se ještě ve větší míře než v klasické gymnastice projevují právě na cválajícím koni. Koňský cval kromě dopředného pohybu po kružnici, která není nikdy zcela pravidelná, vytváří také vznos. Z hlediska pružnosti nám tedy kůň a zejména dobře přiježděný kůň s čistým třídobým cvalem a jasným momentem vznosu předává vysoký zdroj potenciální elastické energie.

Fyzikální vlastnosti vlastní pohybové činnosti - mechanické zákonitosti uplatňující se v průběhu pohybu jako aplikace principů mechaniky (mechanika pevných těles) na lidské tělo‚ vzájemné působení vnitřních a vnějších sil.

33

Biologická složka - odráží anatomicko-fyziologickou jedinečnost realizovatele

techniky,

jeho

motoricko-funkční

a

psychologické

předpoklady. Využívá ostatní složky a je zdrojem stylových odchylek.

Právní složka - mezinárodní pravidla, která ohraničují obsah jednotlivých disciplín a svými ustanoveními omezují šíři možné techniky (Krištofič, 1996, s. 7, 8).

34

2.

CÍL PRÁCE, VÝZKUMNÉ OTÁZKY A ÚKOLY V následujících podkapitolách si přiblížíme jaké jsou cíle naší práce,

formulujeme výzkumné otázky a zaznamenáme úkoly, které je nutné splnit pro úspěšné dokončení našeho výzkumu.

2.1

Cíl práce Cílem naší práce je využití prostorové kinematické analýzy pohybu

pro

srovnání

několika

technik

dynamického

tréninkového

cviku

na cválajícím koni. V praxi bychom chtěli ověřit použitelnost této metody a současně se, při samotném zkoumání, zaměřit na porovnání úhlů segmentů těla, které přímo ovlivňují provedení tohoto cviku. Dále zachytit a současně dokázat důležitost souladu pohybu cvičence s pohybem koně a to, jak ovlivňuje správné načasování úspěšnost pokusu. Společně s těmito cíli bude naší snahou také porovnání velikosti absolutního zrychlení dolních končetin.

2.2

Výzkumné otázky 1. Je předčasný ohyb horní poloviny těla cvičence (tzv. „lehání“) příčinou neúspěšného pokusu o zášvih do stoje na rukou nebo se jedná pouze o odchylku od optimální techniky a provedení cviku? 2. Může dostatečná rychlost švihu dolních končetin a současné zpevnění tělesných segmentů překonat výše uvedenou chybu a pomoci tak dosáhnout žádané pozice – stoje na rukou? Nebo

35

je rozhodujícím prvkem soulad s pohybem koně a správné načasování pohybu jednotlivých segmentů těla?

2.3

Úkoly práce

Pro realizaci daných cílů je třeba splnit několik následujících úkolů. o Vypracovat literární rozbor daného tématu. o Zorganizovat měření a zajistit vyhovující podmínky. o Posbírat dostatečné množství videomateriálu a zpracovat ho pomocí programu SIMI MOTION. o Analyzovat jednotlivé pokusy a jejich techniku. o Porovnat a vyhodnotit získaná data.

36

3.

METODOLOGIE PRÁCE Práce má povahu případové studie a hlavním tématem, na které

se chceme zaměřit je zejména zjištění možností kinematografické vyšetřovací metody v tréninku voltiže, především při nácviku dynamických pohybových prvků. V našem výzkumu se konkrétně zaměříme na analýzu zášvihu do stoje na rukou. Cvik jsme vybrali záměrně, protože se užívá jako základní výukový prvek pro zvládnutí dalších podobných dovedností a navíc provází voltižéry po celou dobu jejich aktivní kariéry během tréninků povinné sestavy. Jedná se o velice náročný prvek jak z hlediska koordinačního, tak i fyzického a mentálního. Cvičenec musí zkoordinovat mnoho doprovodných pohybů pro úspěšné dosažení stoje na rukou a následné správné zakončení cviku. Pro úspěšné zvládnutí takového pohybového prvku je nezbytné zpevnění celého těla, napnutí dolních končetin, cvičenec musí zvládat provedení cviků v souladu s pohybem koňského cvalu, mimo to vyrovnávat jistou dávku odstředivé síly a v neposlední řadě překonat případnou duševní nejistotu, spojenou s výškou dosaženou na koni v poloze stoje na rukou. To znamená vyrovnat se a případně být připraven na možnost pádu z koně, ke kterému může dojít při nedostatečném zpevnění, příliš velkém švihu nebo z důvodu chyby vyvolané koněm. Všechny tyto činitele bychom tak měli zahrnout a zohlednit v průběhu zkoumání.

37

3.1

Použité metody

Záznam pohybu Při záznamu pohybu dochází k zobrazení prostoru (3D) na rovinné dvourozměrné (2D) zobrazení. Pouze v situaci, kdy jsou objekty umístěny do roviny, která je kolmá na optickou osu kamery, odpovídají jejich rozměry ve středu sledovaného úseku reálným velikostem (biomechanikapohybu.upol.cz). Zaznamenání pohybu koně cválajícího na kruhu je problematické z toho důvodu, že není možné docílit pravidelného pohybu po kružnici. Důvod je prostý. Zvířeti není možné poručit tak, jak testované osobě. Vše záleží pouze na lonžérovi a jeho schopnostech vést koně podle požadavků. Kůň navíc může reagovat na různé vnější vlivy a znesnadňovat tak průběh zaznamenávání pohybu svým chováním.

Přístrojové vybavení Pro získání potřebných záznamů byly využity dvě kamery typu Basler A602. Získané videonahrávky jednotlivých pokusů byly průběžně ukládány na pevný disk notebooku sony vaio vgn-bx197xp. První část práce proběhla v terénu a následně, po přesunu do laboratoře, byly získané obrazové materiály vyhodnoceny v programu SIMI MOTION verze 7.5.290.

Umístění kamer při 3D analýze Pro možnost získání prostorových souřadnic bodu je nutnou podmínkou jeho viditelnost na záznamu minimálně ze dvou kamer. Tomu také musí odpovídat rozmístění kamer. Pro většinu pohybů je prakticky nemožné splnit výše uvedenou podmínku současně pro větší počet bodů

38

na sledovaném objektu. Proto je nutné zvýšit počet kamer, které jsou použity pro záznam pohybu. Při možnosti volby je vhodné použít takové rozmístění kamer, kdy se úhel mezi jejich optickými osami blíží 90° (biomechanikapohybu.upol.cz). Pro účely naší analýzy jsme umístili dvě kamery snímající vybraný úsek z vnější strany kruhu. Mezi určenými body se museli cvičenci pokusit provést samotný cvik tak, aby se vešel do záběru od začátku do konce. Každý tak měl několik cvičných pokusů a poté jsme začali natáčet jednotlivé pracovní pokusy.

Body pro digitalizaci Pro převedení videonahrávky do 3D záznamu bylo zapotřebí určit body pro digitalizaci. Tyto body byly na těla cvičenců umístěny podle Krištofiče (1996) (Obr. 13, s. 39) a po dohodě s technikem upraveny pro potřeby naší analýzy tak, že jsme ve skutečnosti využili pouze jednostranné označení. Důvodem pro tuto redukci snímaných bodů bylo překrývání ostatních bodů tělem cvičence, obzvlášť ale tělem samotného koně. Výčet bodů jsme tak podle příkladu od Krištofiče (Obr. 13, s. 39) zredukovali na čísla

7 – pravý kotník, 6 – pravé koleno, 5 – pravý bok,

14 – pravé zápěstí, 13 – pravý loket, 12 – pravé rameno, 16 – hlava střed. Body číslo 8 a 15 jsme shledali jako zanedbatelné.

39

Obr. 13: Body pro digitalizaci (Krištofič 1996)

Po aplikaci těchto bodů jsme pomocí softwaru získali profilový obrázek pohybu cvičence během zášvihu. V případě aplikace všech digitalizačních bodů by nebylo možné tyto body zachytit ani pomocí většího počtu kamer, proto jsme se rozhodli k tomuto kroku a snížili počet digitalizačních bodů. Opodstatněním pro takový postup byl mimo jiné i fakt, že průběh pohybu obou stran cvičencova těla je v zášvihu totožný a není tedy nezbytně nutné obě strany zachytit. Zajisté, nelze tvrdit, že pohyby obou polovin těla jsou naprosto totožné. Avšak pro potřeby našeho zkoumání je profilový obraz zkoumaných osob dostačující. Musíme si uvědomit, že podobnému tématu se, alespoň podle dostupných zdrojů, ještě nikdo před námi nevěnoval a právě proto jsme pro úspěch práce zvolili zjednodušené postupy a metody.

40

Analýza výzkumných dat Podle mnohých autorů přináší analýza zkoumaných dat jeden základní problém. Podle Komeštíka a Fejtka (1997) je tento základní problém vyjádřen sporem mezi kvantitativním a kvalitativním hodnocením, kde kvalitativní výzkum označují za koncepci vědeckého poznání nesoucí se v duchu postmodernismu, „vědeckého feminismu“ a „akademického levičáctví“. Naopak Mužič (1993) nechápe oba typy analýzy jako spor, ale jako „paradigma“, tedy jako model sloužící za vzor. Vědecké poznání má podle něj dvě části, kvantitativní část = vysvětlení a kvalitativní část = porozumění. Naše práce je zaměřena na kvalitativní výzkum, a proto ji podle vysvětlení Mužiče (1993) můžeme chápat jako snahu o porozumění danému tématu a ne jako pokus o poskytnutí vysvětlení všech fyzikálních a biomechanických zákonitostí, jenž by si kladla za cíl kvantitativní analýza. V případě, že bychom chtěli přistoupit ke kvantitativní analýze, museli bychom čelit řadě problémů spojených s časovou náročností nastavení kamer pro různé typy koní. Problémem by bylo vůbec zajištění dostatečného počtu koní. Každý kůň je totiž schopen během jednoho tréninku sloužit pro nácvik pouze omezenému počtu cvičenců. Dále sestavení několika vzorků různě pokročilých cvičenců a rovněž by bylo obtížné zobecnit vliv odlišného pohybového projevu různých typů koní. Právě z těchto důvodů jsme přistoupili ke kvalitativní analýze a naší hlavní snahou bude porozumět získaným datům, která by do budoucna mohla přispět k rozsáhlejším pracím tohoto typu.

41

3.2

Popis zkoumaného souboru

Naše zkoumání probíhalo na již zmíněném vzorku tří cvičenců, z nichž dva, muž ve věku 25 let, váha 75 kg, výška 178 cm, a žena ve věku 27 let, váha 58 kg, výška 161 cm, se více než pět let věnují voltiži na té nejvyšší mezinárodní úrovni a každoročně se účastní reprezentačních výjezdů. Třetí zkoumaná osoba byla dívka, věk 14 let, váha 50 kg, výška 165 cm. Voltiži se v kategorii jednotlivců junior věnuje pouze krátce a nyní se nachází ve fázi učení a překonávání možných problémů spojených s úspěšným zvládnutím, například právě námi užitého cvičení, zášvihu do stoje na rukou. Pro potřeby výzkumu byl dále vybrán kůň ze stáje jezdeckého oddílu TJJ LUCKY Drásov. Jedná se o šestnáctiletého valacha holštýnského původu jménem Capitano. Do oddílu byl zakoupen v roce 2008, ale k plnému tréninku byl nasazen až pro sezónu 2009. Kůň je v této disciplíně stále poměrně nezkušený, nicméně již během první aktivní sezóny se zúčastnil reprezentačních výjezdů zakončených mistrovstvím Evropy. Možnost takto rychlé přípravy pro voltižní sport pramení z předchozího aktivního sportovního využití v parkurovém skákání. Jelikož vybraný kůň přesahuje kohoutkovou výšku 180 cm, je jeho cval velice vznosný a pro cvičence to přináší o to vyšší nároky na celkovou koordinaci. Pořizování videozáznamu se uskutečnilo v pronajaté hale jezdeckého klubu Panská Lícha v Brně během tréninkové jednotky cvičenců z TJJ LUCKY Drásov. Termín natáčení byl stanoven na 4. března ve 13:00 hod. Teplota se v ten den pohybovala díky silnému větru pod 10° celsia, přitom v hale se subjektivně zdálo ještě chladněji. Podmínky tedy nebyly z hlediska povětrnostních vlivů a časového omezení jednoduché, ale i přes tuto nepřízeň nakonec dopadla první část prováděného výzkumu uspokojivě.

42

3.3

Organizace a průběh práce Některé zvolené postupy, části průběhu experimentu nebo problémy,

které v průběhu práce nastaly, jsou již v textu zaznamenány. V následující podkapitole si pouze ujednotíme celý pracovní postup a připomeneme nejdůležitější momenty.

Výběr tématu Základem celé práce byl výběr tématu a výzkumného způsobu. Orientace na voltižní disciplínu byla předem dána sportovní orientací samotného autora. Po dohodě s vedoucím práce na tématu, způsobu zisku dat a následné analýzy, následovaly konzultace s fakultním technikem. Během společného seznámení s tématem bylo nutné předem ujednotit potřebné vybavení a organizaci práce.

Pořízení záznamu Jako první, na začátku samotného výzkumu, bylo zapotřebí zorganizovat tréninkovou jednotku, zajistit pronájem jezdecké haly, dopravu koní, osob a výzkumného vybavení. Tréninku se zúčastnili celkem tři koně, sedm jednotliveckých cvičenců a dva lonžéři. Na celou tréninkovou jednotku byla dohodnuta doba pronájmu v čase 13:00-14:30 hod. Během tréninku prvních dvou koní jsme instalovali potřebné vybavení a následně jsme příslušenství testovali, tak aby bylo vše připraveno pro hlavní natáčení na vybraném koni. Zde jsme zaznamenali první z řady menších problémů. Každý kůň se pohybuje na kruhu odlišně, a proto jsme museli ještě během začátku zaznamenávání jednotlivých pokusů, přistoupit k reinstalaci kamer a opětovnému testování záběru kamer. Dále následovalo několik

43

cvičných pokusů pro zajištění správného časování sepnutí kamer a cvičencovy schopnosti provést cvik ve zvoleném úseku, který byl omezen prostorovými podmínkami jezdecké haly a téměř přesně odpovídal časovému průběhu jednoho zášvihu. Ne vždy se tak podařilo pokus zaznamenat správně. I zmiňovaný soulad pohybů cvičence a koně přinesl několik zmařených pokusů. V průběhu celého cviku je totiž nutné provést jednotlivé fáze cviku v souladu se cvalovým skokem, který přináší snížení a následný vznos koňského hřbetu. Pokud tedy kůň vstoupil do záběru v momentě, kdy testovaná osoba nemohla započít cvik, již téměř nebyla šance zachytit celý průběh cviku a záznam se tak musel opakovat. Dalším problémem, který mohl nastat, byl problém s citlivou technikou, která při zaznamenávání velkého množství dat z vysokorychlostních kamer několikrát vypověděla službu. To se může zdát jako nepodstatný problém, ale pokud vezmeme v úvahu, že kůň je schopen cválat na kruhu jen omezenou dobu, s přibývajícím počtem neúspěšných pokusů úměrně ubýval počet možných opakování. Jelikož v našem měření tvoří významnou složku také pohyb koně, bylo pro nás důležité zaznamenat všechny tři cvičence na jednom koni. Vyhnuli jsme se tak problémům s porovnáváním dat zaznamenaných na dvou různých koních.

Kalibrace prostoru Posledním úkolem práce v terénu byla kalibrace kamer v prostoru. „Přesnost tohoto procesu ovlivňuje celý následný výpočet. V kalibračním videozáznamu musíme přesně identifikovat kalibrační body a do systému zanést skutečné rozměry nasnímaného prostoru. Je nezbytné provést kalibraci všech kamer“ (Zaoral, 2008, s. 14).

44

Kalibrace záznamu „Přesnost

tohoto

procesu

ovlivňuje

celý

následný

výpočet.

V kalibračním videozáznamu musíme přesně identifikovat kalibrační body a do systému zanést skutečné rozměry nasnímaného prostoru. Je nezbytné provést kalibraci všech kamer“ (Zaoral, 2008, s. 14).

Zpracování dat v laboratoři V konečném výsledku jsme každého z cvičenců zaznamenali a uložili na disk počítače ve 3-4 pokusech, které jsme dále pomocí základního vizuálního hodnocení přetřídili tak, že nám vždy zbyl jeden nejlépe zachycený pokus každé testované osoby, který jsme použili pro následnou 3D analýzu pohybu. Jak již bylo v předchozích kapitolách několikrát zmíněno, důležitým aspektem, který jsme chtěli zaznamenat a následně v práci zohlednit, je soulad pohybu cvičence a koně. Právě díky této podmínce jsme si nejdříve kladli otázku, nakolik je nutné vytvořit body pro digitalizaci i na samotném koni. Během vyhodnocování prvního záznamu jsme se pokusili vytvořit kinogram nejen u cvičence, ale také u koně. I přes to, že výsledný prostorový obraz cvičence společně s koněm ulehčuje získání představy o souladu obou pohybů, došli jsme během této fáze vyhodnocování k závěru, že není nutné vytvářet obraz koně a pro tyto účely nám postačí získat jeden pevný bod, který následně v grafu vytvoří přenesené vyobrazení koňského cvalu. Jako pevný bod nám tak posloužil digitalizační bod pro pravé zápěstí. Cvičenec se během celého zášvihu drží madel a je tedy možné považovat tento bod za pevný v rámci spojení testované osoby a koně.

45

Získané informace Na

následující

stránce

je

zobrazena

testovaná

osoba

v reálu

i na kinogramu společně se základními digitalizačními body koně (tzv. „stick diagram“). Další obrázek ukazuje cvičence v reálu s koněm a na kinogramu již bez koně. Průběh cvalových skoků je na grafu znázorněn červenou křivkou, kterou vytváří pevný digitalizační bod pro pravé zápěstí – v grafu „right wirst“. Přiložené grafy dokazují, že výsledek, zobrazující průběh pohybu v grafech, je totožný, pouze pohled na přenesené 3D znázornění TO (A) a (B) je odlišný. Pro upřesnění je důležité poznamenat, že sekvence kinogramu se zobrazují zrcadlově (Obr. 14, 15, s. 47).

Obr. 14: Ukázka jedné sekvence 3D kinogramu cvičence a koně u TO (A), společně s reálným obrazem a dvěma grafy, kde červená křivka na levém spodním grafu představuje průběh cvalových skoků koně.

46

Obr. 15: Zobrazuje podobné vyobrazení TO (B), pouze bez obrazu koně na 3D kinogramu. Červená křivka zůstává nezměněna.

Po úspěšném zpracování všech tří video záznamů v programu SIMI MOTION následoval výběr konkrétních dat. Kromě reálného obrazu můžeme zobrazit také vytvořený 3D model cvičence, se kterým můžeme libovolně pohybovat podle zorného úhlu, který chceme sledovat. Zkoumaný obraz si tak můžeme prohlédnout zepředu, zezadu, ze stran, ale i z vrchní či spodní perspektivy. Společně s reálnými a vytvořenými obrazy můžeme mimo jiné zobrazit informace o úhlech, délkách, čase a nebo rychlostech. Tyto informace se nejlépe znázorní za pomoci grafů. Pro nás bylo podstatné porovnání úhlů mezi vybranými segmenty, zrychlení některých z nich a zejména porovnání křivky průběhu koňského cvalu s křivkou pohybu ramen nebo kotníku jako krajního segmentu.

47

4.

VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUZE V průběhu naší práce jsme získali informace, které mohou v budoucnu

sloužit jako základní zdroj při podrobnějším zkoumání daného tématu a mohou je využít trenéři, ale i samotní cvičenci při rozvoji svých dovedností. V naší práci jsme testovali tři osoby a srovnávali provedení zášvihu do stoje na rukou. Každá testovaná osoba byla zaznamenána se třemi pokusy, z čehož vždy jeden nejlepší pokus byl posléze využit pro potřeby kinematické analýzy v programu SIMI MOTION. V experimentu jsme se zaměřili na několik faktorů, u kterých jsme předpokládali, že primárně ovlivňují úspěšné zvládnutí zkoumaného pohybového celku. Na základě stanovených výzkumných otázek jsme postupně zkoumali dané jevy a určovali, zdali a nakolik ovlivňují výsledek pohybového projevu testovaných osob. Ze získaných dat nejlépe vystihuje zkoumaný problém trojice grafů, které budeme využívat při prezentaci výsledků měření.

Grafy

jsou

doplněny

reálným,

popřípadě

animovaným

3D kinogramem. Na níže přiložené obrazové dokumentaci si názorně ukážeme, jaké základní veličiny jsme zkoumali. Ke každému cvičenci přikládáme v textu 5 časových sekvencí, vystihujících nejdůležitější momenty, které potvrzují nebo naopak vyvracejí předpokládané výsledky. Pro lepší orientaci v textu si nejprve označíme jednotlivé testované osoby (TO, proband) pomocí abecedního pořadí. Muž senior - TO (A), žena senior – TO (B) a dívka junior - TO (C).

48

Shodným způsobem na následujících stránkách předkládáme obrazové sekvence u všech tří testovaných osob tak, aby měl čtenář možnost posoudit jednotlivé podobnosti nebo naopak odlišnosti v provedení. Předem je nutné upozornit, že pokusy jsou vždy zaznamenány na jiné časové ose, proto nám bude k orientaci v průběhu cviku složit pravý spodní graf a jeho zelená křivka – right ankle-bone Z, společně s jejím průsečíkem, červenou svislou linkou. Zároveň pro zjištění fáze vznosu se budeme orientovat podle reálného obrazu a noho-sledu koně. Předpokládáme, že v každé fázi cviku budeme pozorovat více či méně zásadní odlišnosti v technice a provedení, proto volíme stručný popis změn v provedení ke každému obrázku zvlášť. Budeme dále předpokládat, že provedení cviku u první testované osoby, muže senior (A), je cvik nejblíže správnému provedení a hodnotíme ho tedy jako nejzdařilejší. Naopak testovaná osoba, dívka junior (C) a její provedení, je možné pokládat za nejméně zdařilý pokus. Z toho vyplývá, že u třetí zkoumané osoby, žena senior (B), se zvládnutí cviku pohybuje mezi oběma provedeními s tím, že se podstatně více blíží provedení TO (A). Zajímavé je, že oba dva lepší pokusy zahrnují i chybu, která se naopak nejméně projevuje u nezdařilého pokusu TO (C).

4.1

Prezentace výsledků měření TO

Výsledky předkládáme u každé testované osoby na pěti sekvencích kinogramu společně s grafy vybraných veličin. Celý kinogram je vždy zaznamenán na datovém nosiči dodaném v příloze této práce.

Testovaná osoba (A) - Na obr. 16-16.4 v textu uvádíme prvního probanda, u kterého zaznamenáváme stejně jako u dalších testovaných osob celkem pět sekvencí (obr. 16-16.4, s. 50-54).

49

Obr. 16: Fáze předšvihu

Obrázek č. 16 zachycuje první fázi celého cviku - předšvih. Kůň se nachází v první fázi vznosu, které se v průběhu jednoho provedení vystřídají celkem tři. U probanda (A) si na grafu znázorňujícím velikost úhlu mezi kotníkem, kyčlí a ramenem můžeme všimnout velikosti úhlu okolo 80° ve fázi předšvihu, jenž můžeme považovat za ideální hodnotu. Následuje růst křivky úhlu až způsobený

do hodnoty 157°. V bodě 157° je vidět strmý pokles

ohybem

kolenního

je považován za nežádoucí, avšak

kloubu.

Tento

doplňkový

pohyb

u většiny cvičenců i na mezinárodní

úrovni ho můžeme ve větší či menší míře zaznamenat. Důvodů může být několik. Někteří cvičenci, často ženy, tento pohyb považují za způsob

50

vlastní dopomoci, kdy nohy „vykopnou“ a dosáhnou tím tak ulehčení průchodu cvikem a dosažení stoje na rukou. Z biomechanického hlediska můžeme s jistotou tvrdit, že opak je pravdou. Při ohybu kolenního kloubu během švihové fáze totiž dojde k uvolnění svalového napětí, k přerušení energie švihu a tedy ke zpomalení pohybu dolních končetin.

Obr. 16.1: Fáze přechodu do zášvihu

Na obrázku 16.1 si všimněte především lineárně se zvětšující velikosti úhlu mezi segmenty kotník-kyčel-rameno. Na ostatních dvou grafech vidíme práci dolních končetin. Graf vlevo dole znázorňuje dosažení téměř nejnižšího bodu v přechodu z fáze předšvihu do fáze zášvihu. Zároveň si na tomto grafu můžeme všimnout

51

součinnosti cvalu a švihu. Potvrzuje se nám zde soulad s koněm a důležitost tohoto aspektu. Nejnižší fáze švihu je téměř totožná s nejnižší fází cvalového skoku. Graf vpravo nahoře ukazuje hodnoty absolutního zrychlení. Konkrétně zelená

křivka

–

right

ankle-bone

ukazuje

zrychlení

kotníku

v nejdynamičtější fázi švihu. Absolutní zrychlení dosahuje hodnoty přes 62 m/s. Pokud bychom změřili rychlost pohybu koně vpřed a přičetli tuto hodnotu, výsledné zrychlení by bylo ještě vyšší.

Obr. 16.2: Fáze překlápění

Na obrázku 16.2 ve fázi překlápění přes madla a přechodu dolních končetin nad hřbet koně, dochází k ohybu končetin v kolením kloubu, čímž

52

se přerušuje nárůst křivky znázorňující velikost úhlu mezi segmenty. (viz. pravý spodní graf) Chybu jsme již popsali na předcházejícím obrázku.

Obr. 16.3: Druhá fáze vznosu

Obrázek 16.3 znázorňuje fázi těsně před započetím záběru paží, v momentě nejvyššího vznosu cvalového skoku. K protnutí modré křivky znázorňující dráhu ramene a červené křivky znázorňující zápěstí (pohyb koně) na společné ose Z dochází přesně ve chvíli nejvyššího vznosu koně (viz. levý spodní graf).

53

Obr. 16.4: Třetí fáze vznosu

Během třetí fáze vznosu na obr. 16.4 docílí broband nejvyšší pozice, kdy špičky dosahují do výšky 4017 mm. V provedení objevujeme další chyby. Na grafu je vidět úhlová hodnota 160°, to znamená že se TO (A) prohýbá v zádech, podle pravidel tím simuluje dosažení větší výšky, to potvrzuje levý graf, který vykazuje nejvyšší naměřenou hodnotu i přes to, že k maximálnímu propnutí teprve dojde.

Testovaná osoba (B) - Druhou testovanou osobou byla žena senior, pracovně označená pomocí písmena (B). Na obrázcích 17-17.4, s. 55-59, si ukážeme nejdůležitější momenty tohoto pokusu podle stejného vzoru jako v prvním případě.

54

Obr. 17: První fáze vznosu

V této fázi na obrázku 17 vidíme předšvih. Na úhlovém grafu (vpravo dole) si všimněte velikosti úhlu mezi segmenty, který je v nejvyšší fázi předšvihu o 10° menší v porovnání s TO (A), díky čemuž následně dochází k předčasnému ohybu horního tělesného segmentu a současně k dalšímu zmenšování velikosti úhlu mezi segmenty. S tím souvisí i velikost zrychlení, která v tomto případě musí být o 10 m/s, v krajní hodnotě dokonce téměř o 20 m/s, větší než v případě TO (A), viz. zelená křivka horního grafu – right ankle-bone a(abs). Aby bylo možné cvik úspěšně dokončit, dolní končetiny potřebují takzvaně dohnat tělo a tím je cvičenec nucen vyvinout vyšší rychlost.

55

Obr. 17.1: Fáze přechodu do zášvihu

Na obrázku 17.1 vidíme, že úhel je stále v porovnání s TO (A) menší, i když se jedná o stejnou fázi cviku. Rozdíl mezi (A) a (B) je v závislosti na snímku a fázi cvalového skoku cca 20°. Dále si můžeme všimnout, že díky vyvinutí větší rychlosti jsou končetiny již ve správné pozici, avšak tělo se stále příliš brzy pokládá na madla.

56

Obr. 17.2: Fáze překlápění

Obrázek 17.2 předkládá přechod dolních končetin nad hřbet koně a překlopení těla přes madla. I na následující sekvenci je stále patrný nežádoucí ohyb horního segmentu a velikost úhlu je tak o 11° menší než v předchozím případě u TO (A). Dále si povšimněme opakující se chyby u obou dosavadních případů, ohybu kolenního kloubu. To má za následek nejen zpomalení švihu, ale v případě, že je chyba v reálném čase dobře viditelná, také srážku z hodnocení cviku.

57

Obr. 17.3: Druhá fáze vznosu

Na obrázku 17.3 vidíme, že k protnutí modré křivky znázorňující dráhu ramene a červené křivky znázorňující zápěstí (pohyb koně), na společné ose Z, dochází právě v momentě nejvyššího vznosu. (viz. levý spodní graf) Provedení se u TO (A) i (B) téměř neliší, rozdílu si však můžeme všimnout v pohybu a chování koně, který viditelně reaguje na TO (B). Tato reakce může být spojena s předčasným položením těla a tím způsobeným nárazem ramene do koňského krku. Kůň tak reaguje protipohybem hlavy vzhůru a švihnutím ocasu.

58

Obr. 17.4: Třetí fáze vznosu

Během třetí fáze vznosu, na obrázku 17.4, dosáhne broband nejvyšší pozice, kdy špičky dosahují do výšky 3682 mm. Rozdíl mezi TO (A) a (B) je 335 mm, po odpočtu výškového rozdílu, který činí 170 mm, stále zaznamenáváme rozdíl 165 mm. Na posledním kinogramu si můžeme všimnout mimo jiné prohybu, který je v pravidlech popsán jako snaha simulovat dosažení větší výšky. O vědomou snahu se zde samozřejmě nejedná, i přes to ale může být cvik penalizován srážkou až 2 body za „prohnutí zad v závislosti na stupni provedení: prohnutá nebo ochablá linie pasu během propínání; zalomená linie zad“ (Směrnice voltiže, 2009).

59

Testovaná osoba (C) – Posledním testovaným probandem byla dívka junior. Již výběr této testované osoby byl uskutečněn se záměrem prezentovat odlišnosti v technice méně pokročilých cvičenců. Tohoto záměru se nám jasně podařilo docílit. Odlišnosti v technice a provedení u začátečníků mohou být velice výrazné a to například v závislosti na věku a dosaženém tělesném vývoji. K nejvýraznějšímu ovlivnění pohybových dovedností dochází jak známo právě v období pubescence, kdy se začíná měnit tělesná stavba dítěte a často, i přes vrozený pohybový talent, není dítě schopné se s těmito změnami dostatečně rychle vyrovnat. Na obrázcích 18-18.4 (s. 60-64) si ukážeme snímky podle předchozích dvou vzorů a pokusíme se je znovu vzájemně porovnat.

Obr. 18: První fáze vznosu

60

Již ve fázi předšvihu dochází na obrázku 18 (s. 60) k méně viditelnému, avšak stále předčasnému ohybu horního segmentu, který se tím ještě více přibližuje k dolním končetinám a zmenšuje tak úhel mezi těmito segmenty. Předčasný ohyb ve fázi, kdy chce cvičenec započít zášvih, dokládá nedostatečné posílení svalstva potřebného k vykonání tohoto pohybu. Jedná se o flexory (sval bedrokyčlostehenní – m. iliopsoas) a extensory kyčelního kloubu (svaly hýžďové – m. gluteus a napínač stehenní fascie – m. tensor fasciae latae), o přímé břišní svaly – m. abdominis, a svaly zádové (široký sval zádový – m. latissimus dorsi, vzpřimovače trupu – m. erector trunci). Předpokládáme,

že

nedostatečné

zapojení

těchto

i v dalších fázích znesnadňovat provedení cviku.

Obr. 18.1: Fáze přechod do zášvihu

61

svalů

bude

Na tomto obrázku č. 18.1 (s. 61) můžeme v porovnání s předchozími dvěma pokusy vidět, že i když je velikost úhlu téměř totožná s probandem (A), ohyb horního segmentu těla, současně hlavy a přiblížení se tak ose hřbetu koně, je oproti dvěma předchozím pokusům výrazně větší. Na pravém spodním grafu můžeme vidět, že se úhlová křivka okamžitě poté ostře láme a velikost úhlu se znovu zmenšuje. V tomto případě to však není způsobeno ohybem kolenního kloubu, ale prudkým pohybem těla směrem ke koni. Celý průběh pohybu zhoršuje také hlava ohnutá k hrudníku.

Obr. 18.2: Fáze překlopení

Na kinogramu 18.2 je velice dobře patrné, že se kůň ve všech třech případech (A,B,C) nachází ve zcela totožné fázi cvalového skoku. Zásadní

62

rozdíl tvoří cvičenci. A právě zkoumaná osoba (C) předvádí výraznou chybu, „lehnutí“ na koně, jenž má za následek sražení se s koňským krkem, potažmo s cvalovým skokem a zastavení pákového principu, který při správném provedení pomáhá cvičenci k zvednutí dolních končetin a započetí následné fáze vznosu.

Obr. 18.3: Druhá fáze vznosu

Na obrázku 18.3 vidíme, že všechny tři sledované osoby se v porovnání provedení s ostatními nejvíce přiblížili právě v této fázi. Jedná se však pouze o zdánlivý dojem, protože zejména o TO (C), následně ihned dochází k chybám, které jsou patrné při přehrání celého kinogramu na přiloženém datovém nosiči (viz. přílohy).

63

Na konkrétní sekvenci si můžeme všimnout drobné odchylky, kde na levém spodním grafu na ose Z, se průsečík křivek - right shoulder a right wirst nachází až za místem, kde se tyto dvě křivky rozcházejí. V předchozích dvou případech se průsečík nachází ještě před momentem jejich křížení. Pokud tento jev popíšeme slovy, znamená to, že broband již začal tlačit rameny od koně a to v momentě právě před maximální výší vznosu. To má za následek zastavení pohybu vzhůru. Další chybou, která se již na tomto snímku projevuje, je nedostatečné zpevnění a s tím související prohýbání zad. Na dalších snímcích se toto prohnutí bude výrazně zvětšovat. Důsledkem takto malého zpevnění není cvičenec schopen dosáhnout ani polovičního zášvihu a úhlu okolo 45°.

Obr. 18.4: Třetí fáze vznosu.

64

Ve třetí fázi vznosu dojde na obrázku 18.4 (s.64) k dosažení nejvyšší pozice. Testovaná osoba (C) je o 4 cm vyšší než TO (B) a přes to, kvůli chybám v technice, dosáhla nejvyšší hodnoty vznosu pouze 3156 mm. Důvodem je zejména zcela nedostatečné zpevnění trupu a s tím související předpoklad málo vyvinutých svalových skupin, které zpevnění zabezpečují. Za další příčiny neúspěšného pokusu můžeme považovat výše popsané chyby, jako jsou předčasný ohyb těla k vodorovné ose koňského hřbetu, ohyb hlavy nebo předčasný záběr paží.

65

DISKUZE Hlavním cílem naší diplomové práce bylo zjistit možnosti využití kinematické analýzy pohybu při tréninku dynamických cvičebních prvků ve voltiži. Spolu s tímto záměrem jsme se pokusili ověřit předem položené výzkumné otázky. Záměr

potvrdil

použitelnost

metody

sběru

a

zpracování

dat

prostřednictvím kinematické analýzy pohybu a programu SIMI MOTION. Zároveň nám pomohl potvrdit nebo naopak vyvrátit následující výzkumné otázky.

Výzkumná otázka č. 1 Podle dosavadních zkušeností a v porovnání se získanými daty můžeme potvrdit, že chyba v technice načasování cviku, tzv. lehání, je prvotní příčinou neúspěšného nebo v případě lehké chyby, méně povedeného pokusu. Jedná

se tudíž o odchylku od optimální techniky a provedení

cviku, která dále ovlivňuje celý cvičební prvek a může mít až fatální následky na provedení cviku.

Výzkumná otázka č. 2 Ze zjištěných skutečností celkem jednoznačně vyplývá, že hlavním činitelem ve zkoumané otázce, je zejména soulad jezdce s pohybem koně spolu se správným načasováním pohybu jednotlivých tělesných segmentů, než-li pouze maximální zpevnění a rychlost dolních končetin. Na druhou stranu ale můžeme rovněž říci, že bez dostatečného zrychlení dolních končetin nelze stoje na rukou, zášvihem ze sedu na koni, docílit. Hodnota zrychlení se podle získaných informací zdá být individuální a nepochybně též závislá na konstitučních vlastnostech těla sportovce.

66

Zpevnění je společně s ostatními aspekty velice důležité pro zabezpečení správné techniky, ovšem samo o sobě dosažení stoje na rukou nezaručuje. Bez správného načasování a souladu s koňským pohybem může naopak předznamenávat ztuhlost a neschopnost cvičence přizpůsobit se pohybovému projevu koně a může tak působit kontraproduktivně. V takovém případě se většinou jezdec s koněm v pohybu sráží, než aby ho využíval jako zdroje potenciální elastické energie.

67

ZÁVĚRY PRÁCE Cíle práce, které jsme si na začátku stanovili, byly splněny. Prostřednictvím třídimenzionálního kinematického záznamu se nám podařilo analyzovat pohyby, o kterých jsme předpokládali, že významným způsobem ovlivňují průběh zkoumaného cviku. Celé

práci

předcházelo

studium

literatury

a

sběr

informací

o zkoumaném problému. Kinematická analýza pohybu je v odborných literaturách, ať již tištěné nebo psané formy, popsána velice obsáhle, avšak v souvislosti s votliží jsme se nesetkali s žádnou odbornou publikací. Bylo tedy velice náročné získat objektivní informace o cvicích a jejich provedení. Po vzájemných konsultacích s vedoucím diplomové práce a fakultním technikem jsme dospěli k závěru, že ideálním cvikem k našemu výzkumu bude zášvih do stoje na rukou. Důvodem byla relativní jednoduchost pohybu pro zachycení kamer. Uskutečnění

záznamu

vůbec

jednoduché

nebylo.

Setkali

jsme

se s mnoha problémy během přípravy měření. Jednalo se o opakované kalibrace kamer, několik předcházejících zkoušek samotného pořízení záznamu na různých typech koní, bylo nutné nacvičit s testovanými osobami provedení cviku v požadovaném momentě, což v kombinaci s cválajícím koněm bylo také velmi problematické. Stále jsme přitom museli mít na paměti, že k pořízení záznamu, může kůň sloužit jen omezenou dobu, a v případě, že se nám nepodaří při „ostrém“ natáčení zachytit potřebné videozáznamy, museli bychom opakovat celý pokus v jiný den. Protože bylo nutné pronajmout jezdeckou halu, přepravit citlivou techniku, koně i testované osoby společně s obsluhou, znamenalo by to nechtěné výdaje pro náš výzkum. Vše tedy bylo nutné předem připravit tak, aby již během samotného experimentu, nedošlo k žádným selháním.

68

Na základě pořízených videozáznamů jsme získaná data následně analyzovali. Díky přípravám, které proběhly ještě dříve než jsme s výzkumem začali, byla tato práce méně náročnou částí. Největší nároky byly v této části kladeny na čas, strávený při práci se softwarem. Po analýze videozáznamů pomocí programu SIMI MOTION jsme přistoupili k samotné kvalitativní analýze získaných digitálních kinogramů a grafů, které byly vytvořeny pomocí universitního softwaru. Získané informace a popisy výzkumu jsou zaznamenány výše v práci. Ze získaných údajů můžeme stručně formulovat závěry pro teorii a praxi.

Závěr pro praxi Voltižní disciplína jako forma jezdecká a zároveň gymnastická se vedle sportovní gymnastiky může zařadit mezi jedny z nejnáročnějších sportů. Charakter voltiže stejně jako charakter gymnastiky má vliv na všestranný osobnostní i pohybový rozvoj a stává se tak, kromě plnohodnotného sportovního odvětví, rovněž doplňkovým sportem pro ostatní, zvláště klasické jezdecké sporty. Sportovní výkony v tomto odvětví v posledních letech zaznamenaly oproti tradičním jezdeckým disciplínám neporovnatelný posun vpřed. Současná úroveň a progresivní trend výkonnosti ve voltižním ježdění vyvolávají potřebu hlubší analýzy a hledání faktorů, které ovlivní sportovní výkon, současně s určením míry jejich působení. Jednou z oblastí, která může přispět k prohloubení znalostí trenérů, ale i samotných jezdců je kinematická analýza této pohybové činnosti.

69

Z analýzy vybraného cvičebního prvku vyplývá, že v praxi je nejprve nutné se soustředit na zvládnutí jednoduchých dovedností spojených s vnímáním pohybu koně a až posléze přistoupit k tréninku obtížných pohybových forem. Znamená to mimo jiné i to, že ačkoliv je gymnastická průprava stále nejlepším předpokladem pro takový typ sportu, není tento předpoklad vždy podmínkou. Obecně bychom mohli použít přirovnání například k akrobatickému rokenrolu, kde jsou jedním z hlavních předpokladů silové schopnosti, hlavně dynamické, společně s výbornými koordinačními schopnostmi. Bez citu pro rytmus jsou však ostatní předpoklady téměř bezcenné.

Závěr pro teorii V průběhu měření byly získány informace, které mohou být v budoucnu použity pro další zkoumání, rozšířeny o větší počet zkoumaných osob a mohou se stát zdrojem informací pro voltižní trenéry a jezdce. Pro trenéry je bezpochyby velkým přínosem možnost pořízení nových přesných dat, jejich odborného zpracování a vyhodnocení za pomoci sofistikovaných softwarů, ale nejvíce ze všeho využití možnosti jednoduchého srovnání obrazů technik jednotlivých cvičenců.

70

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1]

ARIEL, G.: Computerized biomechanical analysis of track and field athletes utilized by the Olympic Training Camp for throwing events. Track and Field Quarterly Review, 72, 1972, s.99-103.

[2]

ARIEL, G.: Optimization of Human Performance for all Ages. Speculations in Science and Technology, volume 19, edited by J. Abas. 1996, s. 3-31.

[3]

Baláž, J. Biomechanická analýza techniky cvičení na bradlách. Bratislava: Young Sc., 1998. 79 s. ISBN 80-88792-17-7.

[4]

Baláž J., a kol.: Vybrané kapitoly z biomechaniky I. 2. vyd. Bratislava: PEEM, 2005. ISBN 80-89917-25-6.

[5]

Daňhelková, Š.: Anglická sportovní terminologie. Brno: Paido – edice pedagogické literatury, 2003. 69 s. ISBN 80-7315-040-9.

[ 6 ] Dovalil, J. a kol.: Výkon a trénink ve sportu. 1. vyd. Praha: Olympia, 2005. 366 s. ISBN 80-7033-760-5 [7]

Drezurní pravidla, 22. vyd. Praha: ČJF, 2008.

[8]

Hrčka, J. Kapitoly z histórie gymnastiky, 1. vyd. Bratislava: Univerzita Komenského, FTVš, SPN, 1968.

[9]

Janura, M.: Úvod do biomechaniky pohybového systému člověka. 1. vyd. Olomouc, FTK UP, 2003. ISBN 80-244-0644-6.

[10]

Janura, M. Zahálka, F.: Kinematická analýza pohybu člověka. 1. vyd. Olomouc: UP, 2004. ISBN 80-244-0930-5.

[11]

Karas V., Libra. M.:Biomechanika sportovní gymnastiky. 2. vyd. Praha: SPN, 1973. 155 s.

[12]

Klimeš, L.: Slovník cizích slov. 3. vyd. Praha: SPN, 1985. 816 s.

71

[13]

Klouda, L. Využití prostředků fitness v jezdeckém sportu, Brno, Masarykova Universita, FSpS, 2007.

[14]

Komeštík, B.: Kinantropologie. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 1998. ISBN 80-7041-686-6.

[15]

Komeštík, B., Fejtek M.: Metodologie kinantropologického výzkumu. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 1997. 105 s. ISBN 80-7041290-9.

[16]

Krištofič, J.: Fyzikální aspekty sportovní techniky. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996. s. 7, 8. ISBN 80-7184-130-7.

[17]

Libra, J. a kol. Teorie a metodika sportovní gymnastiky. III. díl. 1. vyd. Praha: SPN, 1973.

[18]

Měkota, K.: Kapitoly z antropomotoriky I. 1. vyd. Olomouc: Pedagogická fakulta, Universita Palackého, 1983.

[19] Novák, A.: Biomechanika tělesných cvičení, 2.vyd. Praha: SPN, 1970 [20]

Pavlík, J.: Tělesná stavba jako faktor výkonnosti sportovce. Brno: Pedagogická fakulta MU, 1999. ISBN 80-210-2130-6

[21]

Poldauf, I. a kol.: Anglicko - český, česko - anglický slovník. 9. vydání Praha: SPN, 1994. 1015 s.

[22]

Pravidla voltiže, 7. vyd. Praha: ČJF, 2009.

[23]

Sklenaříková, J. Průpravná gymnastická cvičení v tréninku paravoltiže. Brno: Masarykova Universita, FSpS, 2006.

[24] Směrnice pro rozhodčí, 7. vyd. Praha: ČJF, 2009. [25]

Vaulting Guidelines for Judges, 7. vyd. FEI, 2009.

[26]

Vaváček, M.: Optimalizácia pohybovej štruktúry z hľadiska kinematických a dynamických ukazovateľov vo voltížnom jazdení. Projekt disertační práce. Bratislava: FTVŠ UK, 2010.

72

[27]

Widminský, F.: Německo – český a česko – německý slovník. Praha: Státní ped. nakl., 1970. 1019 s.

[28] Zaoral, P.: Průvodce 3D kinematickou analýzou v Simi Motion. Diplomová práce. Brno: Masarykova Universita, FSpS, 2008. s. 14. [29]

http://www.biomechanikapohybu.upol.cz/net/index.php?option= com_content&view=category&layout=blog&id=44&Itemid=89

[30] http://www.casri.cz/3Danalyza-biomech.htm [31] http://www.horsesport.org/disciplines/vaulting/rules [32]

http://www.pferd-aktuell.de/Pferdethemen-A-Z/V-wieVerein/Voltigieren/-.4244/Voltigieren.htm

[33]

http://www.voltigiergurt.de/en/surcingles.html

[34]

http://en.wikipedia.org/wiki/File:Slet1901.jpg

73

Seznam Příloh: 1) Návod pro práci s CD. 2) Datový CD-ROM s přiloženými grafy a dalšími získanými daty z programu SIMI MOTION.

74

RESUMÉ Cílem práce bylo porovnat úroveň techniky a provedení tréninkového cvičebního prvku ve voltiži. Jako konkrétní prvek byl vybrán zášvih do stoje na rukou a po zvážení možností analýzy tohoto cviku byla zvolena kinematická analýza pohybu, za pomoci programu SIMI MOTION. Jako zkoumaný vzorek jsme vybrali tři osoby, z nichž u dvou byl předpoklad vyspělé úrovně zvládnutí tohoto cviku a třetí testovaná osoba byla naopak zvolena jako ukázkový vzorek chybného provedení. Zkoumané osoby byly záměrně vybrány pouze tři a to na základě jednoho zásadního argumentu. Hlavním faktorem při rozhodování o nízkém počtu zkoumaných osob byla skutečnost, že jsme se prozatím v dostupných literárních nebo elektronických zdrojích nesetkali s prací, která by se jakkoliv zabývala kinematickou analýzou pohybového výkonu ve voltižním ježdění. S tím následně

souviselo

i

zvolení

kvalitativního

výzkumu

namísto

kvantitativního, ke kterému je zapotřebí většího zkoumaného celku.

75

SUMMARY The objective of this thesis is to compare level of technique and level of performance of a training exercise in the vaulting sport. We chose the kinematical movement analysis of performing a swing into handstand, using SIMI MOTION software. Three performers were analyzed; two with an assumed high level of technical skills and one to show an exemplary case of an incorrect performance, as a contrast. The decision to use only three performers is based on one fundamental argument: there wasn't any hardcopy or electronic documentation on kinematics analysis of motional effort in vaulting sport available at the time of forming this thesis. In-line with this argument, we therefore decided to execute a qualitative research instead of a quantitative one, which would require a much higher number of tested subjects.

76

PŘÍLOHY Příloha 1 Užitečné tipy: Pro otevření a plynulé kvalitní shlédnutí všech sekvencí zvoleného kinogramu vyberte ve vašem počítači běžně užívaný prohlížeč obrázků pokud možno s možností spuštění prezentace. K plynulému pohybu mezi sekvencemi následně zvolte stisk šipky vpravo pro pohyb vpřed, vlevo pro pohyb vzad. (pozn.: Pro operační systémy Windows „Windows Picture and Fax Viewer“, Prohlížeč obrázků a faxů.) V případě, že je nutné zvolit jiný program, použijte k ovládání posunu sekvencí ukazatel myši, společně s levým tlačítkem.

Vysvětlivky: Jednotlivé kinogramy jsou umístěny ve složkách pro každou testovanou osobu zvlášť. Následně se vždy v názvu liší pouze podle označení písmenem (A), (B) nebo (C). Ke každé osobě uvádíme 4 složky, nazvané podle obsahu. 1. složka obsahuje reálný obraz společně s grafem dráhy, úhlů a zrychlení jednotlivých segmentů, které jsou pojmenovány v grafu. 2. složka obsahuje stejný komplet grafů, ale je doplněna o vytvořený 3D obraz. 3. složka obsahuje absolutní rychlost a zrychlení vybraného segmentu společně s obrazem reálným i 3D. 4. složka obsahuje reálný obraz a současně 3 úhlové grafy vybraných segmentů.

77