MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta
Využití hudebně pohybového prvku v činnostech předškolního vzdělávání Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce:
Vypracovala:
PhDr. Blanka Knopová, CSc.
Lucie Kutá
Brno 2013
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury. Souhlasím, aby byla práce uložena v knihovně Pedagogické fakulty na Masarykově univerzitě v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům.
V Brně dne………………………….
…………………………………
Poděkování Děkuji paní PhDr. Blance Knopové, CSc. za ochotný přístup, cenné rady a odborné vedení této bakalářské práce.
Obsah Úvod………………………………………………………………………………….5 1 Charakteristika dítěte v předškolním období…………………………………..7 1. 1 Charakteristika a rozvoj hudebních schopností dětí v předškolním věku…………………………………………………………………………………11 1. 1. 1 Význam hudebně pohybových činností pro děti předškolního věku…………………………………………………………………………………13 1. 2 Hudebně pohybové činnosti v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání………………………………………………………..14 1. 2. 1 Motivace dítěte k hudebně pohybovému vyjadřování………..22 1. 2. 2 Organizace
hudebně
pohybových
činností
a
metody
osvojování pohybových prostředků v mateřské škole………………………...23 2 Praktická část – Pohádka: Kouzelná cesta bratrů Bubínka a Badýnka…..32 2. 1 Kdo a kdo a kdo to je……………………………………………………33 2. 2 Pavoučkova rada………………………………………………………..37 2. 3 Vodník Bambulka……………………………………………………….41 2. 4 Víla Bábetka……………………………………………………………...48 2. 5 Čertíci Bombík a Blafík………………………………………………….53 2. 6 Perníková chaloupka……………………………………………………58 Závěr………………………………………………………………………………..64 Seznam příloh na CD……………………………………………………………..65 Použitá literatura…………………………………………………………………..67 Resumé Anotace 4
Úvod V bakalářské práci se zabývám zařazením hudebně pohybových aktivit mezi ostatní činnosti předškolního vzdělávání. Téma jsem si zvolila na základě
zájmu
o problematiku
hudebně
pohybových
aktivit
dětí
v předškolním věku a mých dosavadních zkušeností s prací v mateřské škole, kde jsem také vedla malý dětský pěvecký sbor. Jelikož jsem se u dětí nechtěla upínat pouze na holý zpěv písní, ale komplexně děti motivovat ke spontánnímu zájmu o veškeré (nejen) hudební činnosti, rozhodla jsem se na základě dostupné literatury rozšířit své vědomosti o hudebně pohybových činnostech pro děti a vytvořit vlastní projekt, který by děti zaujal a zároveň odpovídal rámcovému pojetí dnešního vzdělávání. Vhodná motivace dítěte ve vztahu k ostatním činnostem předškolního vzdělávání s důrazem
na
individualizaci
a
prožitek
dítěte
je
velmi
důležitá
a v předškolním vzdělávání více než nezbytná. Dítě nemá být do činnosti nuceno, ale měly by mu být nabídnuty rozmanité možnosti pro naplnění volného času. Děti v předškolním věku se seznamují se světem a pohyb je pro ně v tomto období velmi přirozený. Taktéž každé malé dítě rádo naslouchá hudbě a zcela spontánně na ni reaguje. Učitelka v mateřské škole by měla využít tohoto potenciálu a tvárnosti předškolních dětí, jelikož tyto činnosti mají pro budoucí život dítěte zásadní význam. Pohyb spojený s hudebními aktivitami velmi podporuje psychický, fyzický i sociální vývoj dítěte. Dítě se lépe naučí novým vědomostem, pozornosti, trpělivosti. Tyto aktivity napomáhají rozvoji myšlení, paměti i řeči. Při správném provádění činností spojených s hudbou a pohybem se navozují kladné pocity, děti se uvolní a zregenerují. Cílem práce je sjednocení poznatků o využití hudebně pohybových činností v předškolním vzdělávání, nalezení přínosů hudebně pohybových aktivit pro děti předškolního věku a vytvoření kompaktního didaktického materiálu splňujícího normy rámcového vzdělávání, který by vhodně motivoval a podněcoval předškolní dítě v muzikálním i pohybovém vývoji a tím přispíval k jeho emotivnímu, kognitivnímu a prosociálnímu rozvoji, spontánnosti a přirozenému sebevyjadřování.
5
Práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. Teoretická část se zaobírá charakteristikou předškolního dítěte a přístupem k němu z různých hledisek. Nejprve je pohled na dítě globálnější, z hlediska osobnostní a vývojové psychologie. Postupně se celostní charakteristika dítětě redukuje na charakteristiku předškolního dítěte z pohledu hudebních a hudebně pohybových schopností. Zabývám se zde významem, motivací a přístupem k dítěti při těchto aktivitách. Podklad pro hudebně pohybové činnosti hledám i v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání. Praktická část je založena na mé autorské pohádce a následné hře s pohádkovým světem, ke kterému má každé dítě velmi blízko. Děti si na základě poslechu částí pohádky hrají s jednotlivými pohádkovými postavami. Jsou motivovány tím, že postavám pomáhají. Jelikož děti příběh neznají, je rozvíjena jejich představivost. Důraz je kladen na aktivitu, kreativitu, schopnost řešit problémy samostatně i ve spolupráci s ostatními. Hudebně pohybové činnosti jsou prokládány aktivitami z různých směrů rozvoje dítěte, všechny činnosti by měly být základem pro spontánní aktivity dětí.
6
1 Charakteristika dítěte v předškolním období Při plánování všech činností v MŠ, včetně hudebních a hudebně pohybových, je nutné respektovat specifika věku, ve kterém se děti v předškolním období nacházejí. Jelikož věkové rozpětí dětí navštěvujících mateřskou školu je velmi široké, je nutné důkladně promyslet přípravu jednotlivých aktivit, zvláště v heterogenních (smíšených třídách). Dítě se během tří let předškolní docházky rychle vyvíjí po fyzické, psychické i sociální stránce, intenzivně roste a sílí, rychleji chápe, přemýšlí o světě a navazuje vztahy s ostatními dětmi i dospělými. Předškolní období je pro dítě díky jeho tvárnosti a přirozené učenlivosti ideálním časem pro osvojování si nejrůznějších schopností a dovedností, jež jsou nevyhnutelné a pro příští život bezpochyby užitečné. Abychom v dítěti tyto schopnosti podpořili, musíme nejprve znát specifika, která předškolní věk dětí vykazuje. Dítě v tomto období můžeme charakterizovat z několika hledisek. Motorický vývoj V předškolním období1 si dítě osvojuje širokou škálu náročnějších pohybů,
které
jednotlivých
vyžadují
svalů.
koordinaci
Vývoj
pohybu
rozmanitých probíhá
drobnějších v určité
pohybů
posloupnosti
a propojenosti. Nejprve se vyvíjí hrubá motorika, následně pak jemná motorika, motorika mluvidel a očních pohybů. U hrubé motoriky se jedná o rozvoj celkové pohyblivosti a přesnosti pohybů těla, což má vliv na rychlost, mrštnost a výdrž při nejrůznějších lokomočních aktivitách. Jde například o běhání, skákání, prolézání, chůzi po schodech se střídáním nohou, udržení rovnováhy při stoji na jedné noze, manipulaci se sportovními pomůckami (koulení, házení, chytání míče). Na konci předškolního věku dítě většinou zvládne základy jízdy na kole, plavání, lyžování, bruslení. V rámci jemné motoriky se u dítěte rozvíjí pohyby drobného svalstva prstů, kdy dochází k velmi jemné svalové koordinaci. Dítě si svalstvo ruky 1
Předškolním obdobím myslíme období, kdy dítě nastoupí do předškolního vzdělávání až po jeho ukončení, tedy
od 3-6, popřípadě 7 let. Název pro období vychází z vývojové psychologie, která nejčastěji rozděluje život jedince na tyto úseky: prenatální období, novorozenecké období, kojenecké období, batolecí období, předškolní období, mladší školní období, období dospívání, dospělost, stáří.
7
uvolňuje
při rozmanitých
manuálních
úkonech,
při
sebeobsluze
či jednodušších pracovních činnostech jako manipulace se stavebnicemi, mozaikami nebo rukodělnými aktivitami, kdy se dítě učí používat různé nástroje (nůžky, příbor, aj.) a pracovat s rozličnými materiály (papír, lepidlo, plastelína, písek, aj.). V tomto období dochází k vyhraňování laterality.2 Kolem čtvrtého roku dítě začíná užívat jednu ruku jako přednostnější a obratnější. V souvislosti s vyhraňováním laterality se dítě učí zvládat pravolevou orientaci. Vývoj kognitivních schopností Poznávání je zaměřeno na nejbližší svět a pravidla, jež zde platí. U dítěte v předškolním věku probíhá na základě postupného rozvoje smyslového vnímání, paměti a myšlení. V rámci zrakového vnímání se u dítěte vyvíjí vnímání barev, vnímání figury a pozadí, vnímání části a celku. Zdokonalují se oční pohyby. Pro rozvoj prostorových představ a vztahů (nahoře-dole, vpředu-vzadu, vpravo-vlevo), odhad a zapamatování si vzdálenosti, porovnání velikosti objektů, vnímání části a celku i uspořádání předmětů je klíčový vývoj vnímání senzomotorického. Rozvíjí se také vnímání sluchové, dítě je schopno stále kvalitněji diferenciovat různé zvuky, zdokonaluje se u něj záměrné naslouchání a vnímání rytmu. Vývoji podléhají také paměťové schopnosti dítěte. Nejprve si děti pamatují bezděčně, jejich paměť není ovlivněna vůlí. Kolem pátého roku je dítě schopno si již určité vědomosti zapamatovat umyslně. Avšak jde o paměť zatím jen mechanickou, paměť logická se teprve začíná rozvíjet. Postupně také vzrůstá rozsah i trvanlivost zapamatovaného.
2
Lateralitou rozumíme přednostní užívání jednoho z párových orgánů pohybového nebo smyslového ústrojí.
Existují různé zkoušky laterality, které se zaměřují na lateralitu horních končetin, lateralitu dolních končetin a lateralitu oka. V těchto zkouškách mohou vyjít následující výsledky: výrazné praváctví, mírné praváctví, ambidextrie (nevyhraněná lateralita, kdy jedinec užívá obou párových orgánů stejně kvalitně), mírné leváctví, výrazné praváctví. V rámci vztahu laterality horních končetin a oka můžeme určit lateralitu zkříženou (preference pravé ruky a levého oka nebo naopak) a souhlasnou (preference pravé ruky i oka). http://www.levactvi.cz)
8
(více na:
Dítě začíná používat nejrůznější myšlenkové operace, analytické myšlení, syntetické myšlení, srovnávání, třídění, zobecňování. Myšlení dítěte je konkrétní a názorné, probíhá na základě znalosti a zkušenosti s předmětem či situací. Myšlení zatím není řízené logickými operacemi, jedná se o předoperační myšlení. Pro dítě v předškolním věku je typický egocentrismus, ulpívání na subjektivním názoru a opomíjení jiných, které se mohou lišit. 3 Dítě většinou ulpívá na jednom výrazném znaku, který považuje za nejvýznamnější. Není schopno uvažovat komplexně. Tento znak dětského uvažování se nazývá centrace. Dalším kritériem myšlení dítěte je prezentismus, kdy se uvažování dítěte váže na přítomnost, aktuální podobu světa, což pro dítě představuje určitou subjektivní jistotu. S prezentismem je spojen fenomenismus, tedy důraz na určitou představu dítěte o podobě světa. Pro dítě je svět takový, jak vypadá. Podstatu světa ztotožňuje s jeho viditelnými znaky.4 Předškolní dítě si často upravuje pohled na reálný svět pomocí vlastní fantazie, mění fakta podle svých představ (tzv. magičnost). Typické je také přivlastňování lidských vlastností zvířatům a neživým věcem (animismus, antropomorfismus).5 Dítě si vznik světa vykládá tím, že jej někdo vytvořil (arteficialismus)6 a je přesvědčeno o jednom platném a jednoznačném poznání (absolutismus), nerozumí relativitě názorů dospělých. Vývoj verbálních schopností Řeč se vyvíjí v těsné spojitosti s myšlením. Tříleté dítě mívá ještě nedokonalou výslovnost, dokáže však již navázat a udržet krátký rozhovor, začíná užívat jednoduchých souvětí. Slova si spojuje s konkrétními předměty. Je schopné se již naučit krátké říkanky. Slovní zásoba tříletého dítěte se pohybuje kolem 1000 slov. Dítě čtyřleté se začíná vyjadřovat obsahově i formálně správně, stále se objevují nepřesnosti a agramatismy. Obsah slov
se upřesňuje, řečový projev se celkově zkvalitňuje, vady
3
Dítě si například zakrývá rukama oči a myslí si, že je nikdo nevidí.
4
Dítě například není schopné přijmout, že velryba není ryba.
5
Například: Sluníčko jde po obloze, řeka běží přes kameny.
6
Například: Někdo dal hvězdy a měsíc na oblohu, někdo udělal na rybníku led.
9
ve výslovnosti ubývají.
Slovní zásoba vzrůstá na počet 1500 slov.
U pětiletého dítěte by se měl vývoj výslovnosti již ukončovat, dítě vypráví souvisle o událostech ze svého života, řečí reguluje dění ve svém okolí. Do šesti let by se slovní zásoba měla rozrůst asi na 3000 slov. Šestileté dítě je již připraveno na osvojování grafické formy jazyka. Děti od tří let již vydrží po určitou dobu poslouchat krátké povídky či pohádky. Vývoj sociálních dovedností Dítě ve věku tří let většinou nastupuje do mateřské školy, kde se setkává s druhými dětmi i dospělými. Nachází mezi vrstevníky první přátele a pomalu se odpoutává od rodiny. Do tří let si dítě hraje samo, při hře dvou dětí v jedné místnosti dochází k souběžné (paralelní) hře, kdy se děti navzájem pozorují, hrají si pobným způsobem, avšak každé zvlášť. Až dítě v předškolním věku si začíná hrát společně s ostatními vrstevníky. Jedná se o hru společnou (asociativní). Odtud je již blízko ke hře kooperativní, kdy děti spolupracují na organizaci společné hry, dělí si role, každé dítě nějakým způsobem přispívá ke společnému projektu. U tří až čtyřletých dětí se začíná projevovat soupeřivost mezi dětmi, avšak na druhé straně také porozumění pro druhé. Můžeme také pozorovat diferenciaci mužské a ženské role. Hra dítěte v předškolním věku Hlavní náplní času u dětí v tomto věku je hra. Jde o činnost, kterou dítě vykonává pro své uspokojení bez vnějšího uloženého cíle. Hra pomáhá dítěti s osvojováním si dovedností, jež jsou pro budoucí život užitečné, pomáhá k obnovení sil, relaxaci a uvolnění a překonání sociálních nároků. Dětská hra mívá různé podoby. Hry mohou být funkční, při nichž si dítě procvičuje různé tělesné funkce. Jiným typem jsou hry konstrukční. Zahrnují například aktvitity, jako je stavění z kostek, stavebnice, z písku nebo tvoření z plastelíny. Při iluzivní hře dítě využívá předmětů v přeneseném významu, svět přeměňuje na základě svých představ.7 Zkušenosti se sociálními rolemi získává dítě při hrách námětových, kdy si hraje například na prodavače, na doktora, na rodinu, atd. 7
Například s klacíkem může dítě zacházet jako s dítětem nebo jako s puškou.
10
Tříleté dítě si ještě hraje spíše samo, pozvolna se však začíná socializovat. Vlastní hračky si však brání, často je nechce půjčit ostatním. Při hraní užívá předmětů jako zástupných symbolů.8 Čtyřleté dítě je již společenské, většinou rádo spolupracuje s ostatními, uzavírá dětská přátelství. Při hrách užívá fantazii. U pětiletých až šestiletých dětí se velmi rozvíjí kreativita, děti si rády hrají ve skupině. Hra těchto dětí bývá náročnější na motorickou obratnost, vnímání i myšlení. Stále více obsahuje kooperaci. Dítě je iniciativní, má nápady, je již schopné pochopit jednoduché společenské hry s pravidly.
1. 1 Charakteristika
a
rozvoj
hudebních
schopností
dětí
v předškolním věku Hudební vývoj dítěte probíhá přirozeně a v souladu s rozvojem ostatních tělesných a duševních funkcí dítěte. Všechny děti s normálními fyziologickými předpoklady jsou schopny se hudebně rozvíjet. Důležité je však dítěti poskytnout přiměřené hudební podněty (v rodině, v předškolním vzdělávacím zařízení), aby se jeho hudební předpoklady mohly rozvinout. Určité nadání pro hudbu lze u dítěte již v předškolním období do určité míry pozorovat. Dítě hudbu často vyhledává, baví jej zpívat, pokouší se zahrát např. na zvonkohru vlastní nebo slyšené melodie. Dítě často bývá k hudebním činnostem vedeno již od raného dětství. Nejdříve se u dítěte objevuje záliba v rytmu a tempu, kontrastní dynamice, na něž již i půlroční děti reagují spontánními pohyby hlavy a končetin. Tělesné reakce na hudební rytmus ovlivňují taktéž různé biologické rytmy (tep, dýchání), které v organismu dítěte probíhají. Pohybové reakce na hudbu
bývají
zprvu
nekoordinované,
kolem
třetího
roku
života
se zpřesňují a upevňují. Mezi druhým a třetím rokem je dítě schopné si zapamatovat melodii, kterou posléze i pozná a mnohdy se ji snaží hlasově reprodukovat.
8
Například obyčejná kostka může být pro dítě autem, zvířátkem i schodem.
11
Dítě od mala experimentuje se svým hlasem. Poloha hlasu novorozence se pohybuje kolem tónu a¹, posléze se rozsah hlasu začíná rozšiřovat do výšky i hloubky. Kolem třetího roku si dítě spontánně prozpěvuje během her, zpívá svým hračkám vlastní popěvky, obměňuje melodii, rytmus, slova. Někdy se stává, že děti dříve zpívají, než mluví. Jde o přirozený jev. V mateřské učitelkami,
a
to
škole
bývá
hudebními
hudební činnostmi
projev
systematicky
vokálními,
rozvíjen
instrumentálními,
poslechovými a hudebně pohybovými. Forma hudebnosti dětí tedy může být dvojí: aktivní (potřeba hudbu vytvářet) a receptivní (potřeba hudbu poslouchat). Díky tomu neexistují nehudební lidé, potřebu hudební ventilace má do určité míry každý jedinec. Existuje několik hudebních schopností, jež jsou navzájem propojeny a jsou spjaty i s obecnými schopnostmi a dalšími složkami lidské psychiky. Mezi hudební schopnosti, jež mohou být v předškolním vzdělávání dítěte do různé míry rozvíjeny, patří: hudební sluch, smysl pro rytmus, tonální cítění, harmonické cítění, hudební paměť, hudební představivost, hudební tvořivost, emocionální vnímavost pro hudbu, hudební myšlení. Při určité míře cviku je předškolní dítě schopné hezkého hlasového projevu. Hlas má dítě vcelku slabý a chudší na alikvótní tóny. Svalstvo hrtanu, hlasivkové vazy a úpony se stále vyvíjejí, hlasivky kmitají spíše při okraji hlasové štěrbiny. Také dýchací svalstvo není plně rozvinuté. Hlas dítěte by proto neměl být příliš přepínán, zpěv dítěte by měl být přiměřeně hlasitý. Důležitý je respekt k přirozené poloze a rozsahu hlasu dítěte,9 dítě nesmí být unavováno příliš dlouhým a náročným zpěvem. Okolo čtvrtého roku se začíná rozvíjet motorický a sluchový analyzátor. Díky tomu je u dítěte možné rozvíjet sluchově-fonační spoje, jež podmiňují intonačně čistý hlasový projev. Správné intonaci dětského hlasu napomá také doprovod zpěvu dítěte klávesovými či strunnými hudebními nástroji. Vzorem pro dětský zpěv bývá správný zpěv dospělého, především učitelky v mateřské škole. Pro dětský 9
Průměrný hlasový rozsah předškolních dívek i chlapců je v rozmezí tónů d¹ - a¹. Nejvhodnější tónina
pro zpěv dětí je D dur, popřípadě d moll.
12
hudební projev je významný také rozvoj tělesné motoriky, koordinace tělesných
pohybů
s charakterem
hudby
a
seznamování
se s hrou
na jednoduché dětské hudební nástroje.10 Klíčové bývá systematické rozvíjení sluchových dovedností. Děti se učí zpracovávat časové informace u slyšené melodie, rozlišovat zvuky podle jejich délky, vnímat délku pauzy, tempo i rozdíly v různých rytmických útvarech. Hudební aktivity jsou propojeny také s činnostmi nehudebními. Schopnost vnímat časově organizované informace není důležitá jen pro hudbu,
ale např. i pro rozvoj
motorických
dovedností,
různých
perceptuálních a kognitivních schopností, schopností učit se jazyky a další. Tato souvislost platí i naopak. Rozvoj určitých motorických dovedností se může kladně projevit i v hudbě.11 1. 1. 1 Význam hudebně pohybových činností pro děti předškolního věku Jednou z nejlepších aktivit k navázání kontaktu s hudbou je pro děti předškolního věku pohyb. Tělesný pohyb je pro dítě přirozený, je velmi důležitý při formování osobnosti. Mezi rozvojem intelektu a rozvojem motoriky existuje blízký vztah. Taktéž potřeba setkávat se s hudbou je dítěti vrozená. Hudební a pohybová složka pak dohromady v dítěti podporují kreativitu, fantazii, estetické cítění a pomáhají spoluvytvářet vztah samotného jedince k sobě i k okolnímu světu. Při skupinových činnostech vzniká pocit sounáležitosti, dochází k nenásilné interakci a kooperaci.
10
Jde o tzv. nástroje Orffova instrumentáře, tedy o nástroje pro dítě lehce ovladatelné. Dělí
se na rytmické a melodické. Nástroje rytmické se rozeznívají úderem, každý z nich vydává zvuk s určitou výškou, délkou a barvou. Mezi tyto nástroje patří triangl, dřevěný blok, činel, prstové činelky, bubínek, tamburína, ozvučná dřívka, rumbakoule, rourový bubínek, rolničky, zvonky, cinkadla. K melodickým nástrojům se řadí zvonkohra, metalofon a xylofon. Tyto nástroje mají velmi podobný tvar, avšak jejich hrací kameny jsou vytvořeny z rozdílných materiálů. Každý kámen je naladěn na tón určité výšky, diatonicky nebo chromaticky jsou pak tyto kameny nad rezonátorem seřazeny vzestupně zleva doprava. (dostupné z: http://eamos.pf.jcu.cz/amos/kat_hv/modules/low/kurz_text.php?id_kap=10&kod_kurzu=kat_hv_6773) 11
FRANĚK, Marek. Hudební psychologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. s. 136.
13
Dítě se při zařazení hudebně pohybového prvku do činností předškolního vzdělávání učí základním pohybovým dovednostem a dále je podle svých možností rozvíjí. Uvědomuje si pohyb v prostoru a upevňuje si koordinaci jednotlivých částí těla. Osvojuje si gestikulaci i mimiku, tedy nonverbální
komunikační
prostředky.
Správně
vedeným
pohybem
předcházíme vadnému držení těla, jež je způsobeno málo namáhaným zádovým svalstvem. Při hudebně pohybových aktivitách dochází k úměrné pohybové zátěži, kdy se tělesná pohybová soustava udržuje v normě, její výkon se postupně zlepšuje a obohacují se pohybové projevy. Dítě se učí také vnímat, co se kolem něj děje, učí se naslouchat i vzájemně komunikovat s dospělými i vrstevníky. Hudba spolu s pohybem nabízí
příležitost
k citovému
prožitku
a
následnému
emočnímu
sebevyjádření. Hudba a pohyb pomáhají vytvářet duševní stabilitu, pohodu a radost, mají relaxační účinky.
1. 2 Hudebně
pohybové
činnosti
v Rámcovém
vzdělávacím
programu pro předškolní vzdělávání Rámcový vzdělávací program (dále jen RVP) je kurikulární dokument státní úrovně. Vymezuje závazné rámce vzdělávání pro jednotlivé etapy vzdělávání (předškolní, základní, gymnaziální či střední odborné). Na školní úrovni fungují školní vzdělávací programy, podle kterých se uskutečňuje vzdělávání na jednotlivých školách. Programy si každá škola podle zásad stanovených v příslušném RVP vytváří. Otázky předškolního vzdělávání jsou řešeny v rámci koncepce celého vzdělávacího systému. První verze Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání (RVP PV) vznikla roku 2001, v roce 2004 byla aktualizována. RVP PV je pro všechny mateřské školy povinný od 1. září 2007. Vymezuje hlavní podmínky, požadavky a pravidla pro institucionální vzdělávání dětí předškolního
věku,
které
jsou
závazné
pro
předškolní
vzdělávání
v mateřských školách, v mateřských školách s programem upraveným podle speciálních potřeb dětí a v přípravných třídách základních škol. 14
RVP PV vymezuje požadavky státu na cíle, obsah a očekávané výstupy. Mateřská škola (MŠ) má na základě RVP PV několik funkcí. Formuje osobnost a rozvíjí individualitu dítěte, pomáhá dítěti při procesu socializace, pomáhá dítěti vytvářet životní hodnoty a postoje ke světu, vybavuje dítě kompetencemi důležitými pro budoucí uplatnění. Předškolní vzdělávání (PV) je organizováno pro děti ve věku od tří do šesti (sedmi)12 let. MŠ jsou organizovány do tříd, jež mohou být věkově homogenní i heterogenní. Je také možné vytvářet integrované třídy, do nichž bývávají zařazovány děti se speciálními vzdělávacími potřebami. PV se díky RVP PV
má
přizpůsobit
fyziologickým,
kognitivním,
sociálním
a emocionálním potřebám dětí. Důležité je nabídnout vhodné, pro dítě podnětné a vstřícné vzdělávací prostředí, kde se dítě cítí bezpečně a spokojeně. Vzdělávání se má vázat k individuálním potřebám a možnostem jednotlivých dětí. Uplatňuje se integrovaný přístup, kdy vzdělávání probíhá na základě integrovaných bloků. Zde nejsou rozlišovány jednotlivé vzdělávací oblasti, ale obsah je dítěti nabízen v přirozených souvislostech a vztazích vycházejících ze života dítěte. Jednotlivé integrované bloky mají být realizovány pomocí škály rozmanitých smysluplných a pro dítě užitečných aktivit, jež v něm zanechají hlubší prožitek. Dítě nemá získat jen kusé poznatky, izolované od skutečného života. Propojením vzdělávacího obsahu získává dítě komplexnější a snáze uchopitelnější zkušenosti, díky kterým dosahuje jednotlivých kompetencí, jež jsou dány RVP PV. Kompetence
jsou
soubory činnostně
zaměřených
a
prakticky
využitelných výstupů, které se navzájem propojují a doplňují. Jde o souhrn předpokládaných vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot, jež tvoří důležitý podklad pro osobní rozvoj a uplatnění každého jedince. Jejich osvojování je velmi dlouhodobý proces, který v PV začíná, pokračuje dále v základním a středním vzdělávání a v dalším průběhu života se dotváří. Klíčovými kompetencemi PV jsou kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní, kompetence sociální
12
Školský zákon umožňuje odložit povinnou školní docházku maximálně do započetí
školního roku, v němž dítě dovrší osmý rok věku.
15
a personální a kompetence činnostní a občanské. Klíčové kompetence PV nejsou pro dítě závazné. Jde o ideální cílové stavy, kdy jde o vybavení každého jedince souborem klíčových kompetencí na úrovni, jež je pro něj dosažitelná. Prostředkem vzdělávání dítěte v MŠ je vzdělávací obsah, který je obecně formulován na základě dílčích vzdělávacích cílů v podobě vzdělávací nabídky a očekávaných výstupů (předpokládaných výsledků). Je uspořádán do pěti vzdělávacích oblastí: biologické (Dítě a jeho tělo), psychologické (Dítě a jeho psychika), interpersonální (Dítě a ten druhý), sociálně-kulturní (Dítě a společnost) a environmentální (Dítě a svět). Obsahy jednotlivých oblastí se vzájemně prolínají, ovlivňují a podmiňují. Dílčí cíle vyjadřují to, co by měl pedagog v průběhu PV u dítěte podporovat. Vzdělávací nabídka představuje souhrn praktických a intelektových činností nebo příležitostí, potřebných pro naplnění dílčích cílů a k dosahování očekávaných výstupů. Očekávanými výstupy rozumíme dílčí kompetence vzdělávání, které je možné považovat v PV za dosažitelné. Hudebně pohybový prvek se může uplatnit ve všech vzdělávacích oblastech RVP PV. Z každé z nich lze vybrat body, které se k hudbě a pohybu v různé míře pojí. Aktivity i cíle v jednotlivých oblastech se v důsledku
integrovaného
systému
vzdělávání
vzájemně
propojují
a ovlivňují. Dítě a jeho tělo Hudebně pohybové činnosti mají význam pro fyzické zdraví a kondici dítěte, pro jeho pohodu a relaxaci, rozvoj hrubé i jemné motoriky a manipulačních dovedností. Dítě by se mělo učit uvědomovat si své vlastní tělo, zdokonalovat své pohybové schopnosti, rozvíjet smyslové vnímání a vytvářet zdravé životní návyky a postoje. Můžeme stanovit
vzdělávací nabídku, jež zahrnuje hudebně pohybový
prvek: -
lokomoční pohybové činnosti jako reakce na slyšený rytmickomelodický útvar (chůze, běh, skoky, poskoky, lezení) 16
-
nelokomoční pohybové činnosti, manipulační činnosti s předměty v rámci hudebně pohybových aktivit (změny poloh a pohybů těla na místě)
-
protahovací, uvolňovací, dechová, relaxační cvičení za poslechu hudby
-
hry se smysly, především sluchem
-
hudebně pohybové hry a činnosti, taneční hry
-
hra na jednoduché rytmické a melodické nástroje
-
hra na tělo, různé druhy taneční chůze
-
hudebně pohybová improvizace
Dítě by na základě vzdělávacího obsahu mělo být po skončení předškolního vzdělávání schopno: -
ovládat správné držení těla
-
zvládnout základní pohybové dovednosti a prostorovou orientaci
-
koordinovat lokomoci a další polohy a pohyby těla, sladit pohyb s rytmem a hudbou
-
vědomě napodobit jednoduchý pohyb podle vzoru a přizpůsobit jej dle pokynu
-
ovládat dechové svalstvo, sladit pohyb se zpěvem, rytmem hudby
-
vnímat a rozlišovat pomocí smyslů (sluchově rozlišovat zvuky a tóny)
-
ovládat koordinaci ruky a oka, zvládat jemnou motoriku (zacházet s jednoduchými hudebními nástroji)
Dítě a jeho psychika Důležité je podporovat duševní pohodu, psychickou zdatnost a odolnost dítěte, rozvoj jeho intelektu, řeči a jazyka, poznávacích procesů a funkcí, jeho citů i vůle, dále také sebepojetí, kreativitu a sebevyjádření. Tato oblast je rozdělena do třech podoblastí: „Jazyk a řeč“, „Poznávací schopnosti a funkce, představivost a fantazie, myšlenkové operace“, „Sebepojetí, city a vůle“.
17
Jazyk a řeč Dílčím vzdělávacím cílem v této podoblasti by měl být rozvoj řečových schopností a jazykových dovedností receptivních (vnímání, naslouchání, porozumění) i produktivních (výslovnost, vytváření pojmů, mluvního projevu, vyjadřování).
Podstatný
je
také
rozvoj
verbálních
i
neverbálních
komunikativních dovedností a kultivovaného projevu. Do vzdělávací nabídky můžeme zařadit: -
artikulační, řečové, sluchové a rytmické hry, hry se slovy, vokální činnosti
-
recitaci, dramatizaci a zpěv spojený s pohybem
-
hry a činnosti zaměřené k poznávání a rozlišování zvuků, užívání gest
-
melodizaci říkadel, hudební rozhovor, hru na ozvěnu
-
pohybovou improvizaci na slyšenou hudbu
-
hru na tělo, pantomimické ztvárnění děje písně nebo postav v ní vystupujících
-
tanečky, pohybové hry ve dvojicích
Podoblast Jazyk a řeč zahrnuje tyto očekávané výstupy: -
správně vyslovovat, ovládat dech, tempo i intonaci řeči
-
domluvit se slovy i gesty, improvizovat, rozvíjet neverbální komunikaci
-
porozumět slyšenému (zachytit hlavní myšlenku písně, básně)
-
učit se nová slova a aktivně je používat, umět vytvořit jednoduchý rým
-
naučit se zpaměti krátké texty
-
sluchově rozlišovat začáteční a koncové slabiky a hlásky ve slovech
-
soustředěně poslouchat hudbu
-
rozvíjet rytmické cítění
Poznávací schopnosti a funkce, představivost a fantazie, myšlenkové operace Zde by se pedagog měl snažit rozvíjet, zpřesňovat a kultivovat smyslové vnímání, rozvíjet, paměť, pozornost, představivost i fantazii. Důležité je také
18
posilování tvořivosti a přirozených poznávacích citů (zvídavosti, zájmu, radosti z objevování). Zde můžeme zařadit tuto vzdělávací nabídku: -
smyslové hry, hry na rozvoj sluchového vnímání
-
hry podporující hudebně pohybovou tvořivost, představivost a fantazii
-
melodizaci a rytmizaci jednoduchých textů, jejich pohybový doprovod
-
hudebně pohybové hry, taneční a pohybovou improvizaci na slyšenou hudbu
-
pohybovou hru na zrcadlo, rytmicko-melodické hry na ozvěnu
-
jednoduché tanečky
Očekávanými výstupy jsou: -
vědomě využívat smyslů, především sluchu
-
soustředit se na hudební a hudebně pohybové činnosti, vnímat je a udržet pozornost
-
chápat prostorové pojmy (vpravo, vlevo, dole, nahoře, uprostřed, za, pod, nad, u, vedle, mezi, apod.)
-
naučit se nazpaměť krátké texty písní i říkadel, úmyslně si je zapamatovat a vybavit
-
vyjadřovat
svou
představivost
a
fantazii
v tvořivých
hudebně
pohybových a dramatických činnostech i ve slovních výpovědích k nim -
využívat sluchovou paměť, hudební představivost
-
hrát na jednoduché hudební nástroje
Sebepojetí, city, vůle Cílem pedagoga by měl být rozvoj pozitivních pocitů ve vztahu k sobě, získání sebedůvěry a osobní spokojenosti. U dítěte by se měly rozšiřovat poznatky, schopnosti a dovednosti umožňující pocity, získané dojmy a prožitky vyjádřit. Má se kultivovat estetické vnímání, cítění a prožívání. Vzdělávací nabídkou mohou být: -
estetické a tvůrčí hudebně pohybové aktivity
-
dramatické činnosti, mimické vyjadřování nálad při poslechu hudby 19
-
taneční hry
-
jednoduché
instrumentální
doprovody
říkadel,
písní,
rytmická
i melodická improvizace -
pohybová improvizace na slyšený hudební doprovod
Očekávané výstupy v závěru předškolního vzdělávání: -
prožívat radost z poslechu a pohybového doprovodu hudby
-
soustředit se na hudební činnosti, vžít se do hudebně pohybových, poslechových aktivit
-
uvědomovat si příjemné i nepříjemné citové prožitky při setkávání s hudbou
-
prožívat a dětským způsobem projevovat, co cítí při poslechu hudby
-
těšit se z hezkých a příjemných zážitků, ze setkávání se s uměním
-
zachytit
a
vyjádřit
své
prožitky
(pomocí
hudebně
pohybové
či dramatické improvizace) Dítě a ten druhý Hlavním záměrem pedagoga je při interpersonální oblasti podporovat vytváření
vztahů
a obohacovat
dítěte
jejich
k druhému
vzájemnou
dítěti
či
komunikaci
dospělému, (verbální
i
kultivovat neverbální)
a kooperaci, zajišťovat podobu těchto vztahů, posilovat prosociální chování. Vzdělávací nabídka spadající do této oblasti: -
kooperativní hudebně
pohybové
hry a
činnosti ve
dvojicích,
ve skupinkách -
hudebně pohybové hry a činnosti, které vedou děti k ohleduplnosti k druhému, k ochotě střídat se, pomoci druhému
-
dramatizace,
improvizované
pohybové
ztvárnění
písně,
básně
ve dvojici, ve skupině -
vokální, rytmické a pohybové hry na sochy, na zrcadlo, na otázku a odpověď, na ozvěnu
-
společné jednoduché tanečky
Dítě by mělo po skončení docházky do MŠ zvládnout: 20
-
přirozeně a bez zábran komunikovat a domluvit se s druhým dítětem na průběhu hudebně pohybové hry
-
spolupracovat s ostatními při hudebních a hudebně pohybových hrách a činnostech
-
vnímat, co si druhý přeje či potřebuje, vycházet mu vstříc, porozumět emocím a náladám ostatních dětí
Dítě a společnost Na základě vzdělávací nabídky pedagoga v této oblasti má být dítě uvedeno do společenství ostatních lidí a do pravidel soužití s ostatními, do světa materiálních i duchovních hodnot, do kultury a umění. Dítěti je nutno pomoci osvojit si potřebné dovednosti, návyky a postoje ke světu a životu, umožnit mu aktivně se podílet na utváření společenské pohody. Dítě si má vytvářet společenský a estetický vkus, mít povědomí o existenci jiných kultur a národností. K rozvoji lze využít tuto vzdělávací nabídku: -
přípravy a realizace společných zábav a slavností
-
tvůrčí činnosti hudebně pohybové, dramatické, podněcující tvořivost a nápaditost dítěte, estetické vnímání i vyjadřování a tříbení vkusu
-
receptivní činnosti (poslech a pohybový doprovod hudebních skladeb, písní, sledování hud. pohybových představení)
-
aktivity přibližující dítěti svět kultury a umění a umožňující mu poznat rozmanitost kultur
-
zpěv a pohybový doprovod lidových písní, seznamování se s lidovými hudebními tradicemi (lidové hudebně pohybové hry, tance, slavnostní, pracovní, dětské písně a říkadla)
Dítě by na konci předškolního vzdělávání mělo být schopno: -
začlenit se do třídy a zařadit se mezi své vrstevníky
-
vnímat umělecké a kulturní podněty, pozorně poslouchat, sledovat se zájmem hudební představení a hodnotit svoje zážitky
-
vyjadřovat se prostřednictvím hudebních a hudebně pohybových činností, zvládat základní hudební dovednosti vokální i instrumentální 21
(zazpívat
píseň,
zacházet
s jednoduchými
hudebními
nástroji,
sledovat a rozlišovat rytmus)13 Dítě a svět Cílem pedagoga je u dítěte založit elementární povědomí o okolním světě a jeho dění, vlivu člověka na životní prostředí, vytvořit elementární základy pro odpovědný postoj dítěte k životnímu prostředí. Důležité je upozornit na nebezpečné vlivy okolního prostředí. Vzdělávací nabídka: -
pohybové hry a aktivity na téma přírody (rozmnanité jevy v přírodě, zvířata, rostliny, atd.) či techniky (bezpečné chování v dopravních či jiných rizikových situacích)
-
seznámit se a hudebně doprovodit jednoduché písně a hudbu různých etnických skupin, cizích národů
Dítě by po skončení předškolního vzdělávání mělo: -
mít povědomí o kultuře a stylu života jiných národů či států, o rozdílnosti mezi lidmi
-
být schopno vnímat rozmanitost a pestrost světa (i ve sféře hudební)
1. 2. 1 Motivace dítěte k hudebně pohybovému vyjadřování Pohyb s hudbou je pro dítě velmi inspirativní a atraktivní činností, která ho baví a těší. Hudba dítě díky svým prostředkům přímo vybízí k pohybovému
vyjádření,
dítě
tak
nevědomky
postupně
proniká
do hudebních zákonitostí a stává se vnímavějším posluchačem hudby. Jelikož se oblast hudebního vzdělávání prolíná s jinými oblastmi, například výtvarnou, literární či dramatickou, je možné dítě motivovat právě propojením s těmito složkami. Dítě může být vtaženo do hudebně pohybové hry na základě vizuálního či audiovizuálního dojmu, tedy na základě zhlédnutého obrazu,
obrázkové
knihy,
videozáznamu,
představení. 13
Viz. blíže RVP PV s.26-27.
22
divadelního
či
tanečního
Dítě předškolního věku se nejlépe motivuje skutečnostmi, které již zná, rozumí jim a svým dětským způsobem nad nimi přemýšlí. Vhodně zvolený postup záleží na učiteli. Například ukázkovým pohybem si dítě vizuálně jednotlivé pohyby osvojuje a snaží se je zopakovat. Pomoci mohou různé pomůcky, např. obrazový materiál, jednoduché hudební nástroje, tělocvičné pomůcky, kostýmové doplňky a masky. Velmi motivační je osobní podíl dítěte na volbě či výrobě vhodné rekvizity. Děti jsou tak inspirovány k rozmanitým metaforickým vyjádřením, spontánnost a přirozenost jejich projevu se tak násobí. Dítě prožívá pozitivní pocity, bezděčně si pak činnost při hrách opakuje, čímž si upevňuje pohyby typické pro danou hudebně pohybovou aktivitu.
1. 2. 2 Organizace hudebně pohybových činností a metody osvojování pohybových prostředků v mateřské škole Mateřské školy obvykle nemívají nouzi o vhodné prostory přiměřené velikosti, kde se děti mohou pohybovým a hudebně pohybovým aktivitám bez omezení věnovat. Záleží na učiteli, jak dokáže prostoru v místnosti využít a podle velikostních a dispozičních možností třídy vytvořit pro danou hudebně pohybovou hru prostorové řešení. Při pohybové průpravě lze využívat a obměňovat různé útvary, například pohyb v řadách, v zástupech, v kroužcích, v zatáčených „hadech“ apod.
Děti jsou tímto nuceny
při pohybových činnostech spolu kooperovat. Upevňují si tak prostorové cítění a schopnost orientace v prostoru a ve skupině. Kvalita hudebně pohybových činnosti v předškolním vzdělávání závisí na pohybových a hudebních dispozicích dětí. Jelikož se spolu v heterogenní třídě mohou setkat děti sotva tříleté s dětmi zralými pro školní docházku, je třeba zohledňovat i tuto skutečnost. Starší děti mladším pomáhají překonat potíže při osvojování si určité pohybové dovednosti či znalosti důležité pro danou hudebně pohybovou aktivitu. Dochází tak ke vzájemnému působení, kdy se mladší učí na základě pozorování či spolupráce od staršího. Starší dítě si na základě opakování a vysvětlování mladšímu nabyté znalosti, schopnosti a dovednosti upevňuje a trvale uchovává. 23
Dětský hudebně pohybový projev bývá využíván k identifikaci různých vyjadřovacích a výrazových prostředků hudby a následnému ověření jejich významového a emocionálního účinku. U dětí předškolního věku je vhodné pracovat především s tempem, metrem, dynamikou, rytmem, melodií, tonalitou, barvou tónu či hudební formou. Aktivity je třeba promýšlet v souvislosti s hudební vyzrálostí dětí. Změna tempa Děti v předškolním věku jsou schopny rozlišit tempo pomalé a tempo rychlé, starší děti pak rozeznají i tempo středně rychlé. Děti také mohou pracovat s pojmy zpomalování a zrychlování. Náměty pro práci s dětmi: 1. Střídání pomalé a rychlé chůze za doprovodu bubínku či klavíru. Nejprve jdeme zvolna na procházku, rozhlížíme se kolem sebe, potom spěcháme, nedíváme se vpravo ani vlevo a míříme rovnou k cíli. Stejně můžeme děti motivovat například letem motýla (motýl letí – rychlé mávání křídel - rukou, motýl si sedá na květ – pomalé mávání křídel – rukou) 2. Hra na světýlka: Děti si sednou na zem do tureckého sedu, ruce sevřené v pěst zdvihnou před ramena a rozevřou dlaně (světýlka se rozsvítí), pak opět sevřou dlaně v pěst (světýlka zhasnou). Pohyb rukou provádíme nejprve v pomalém tempu, pak náhle tempo změníme na rychlé a opět na pomalé. K pohybu hrajeme dětem na triangl nebo se spokojíme se slovním doprovodem „blik“. 3. Děti si hrají na gumové panáčky, kdy zrychlují či zpomalují pérování v kolenou. Učitelka pohyb dětí doprovází např. hrou na dřívka.14
14
Více v: KURKOVÁ, Libuše a Petr EBEN. Hudebně pohybová výchova šestiletých až osmiletých dětí: učební text pro 3. ročník pedagogických škol, obor vychovatelství a odborný text pro učitele lidových škol umění. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1975, s. 8.
24
Dynamika Děti v MŠ již poznají dynamický kontrast silně – slabě. Nejlépe se jej naučí vnímat při elementárním pohybu jako je tleskání či podupy. Později mohou různými pohyby reagovat na znějící hudbu. Náměty pro práci s dětmi: 1. Děti jdou lehce po špičkách, opatrně našlapují, aby nevyrušily spícího medvěda. Medvěd se probudil a protože je velký, je jeho dupání slyšet po celém lese. Děti předvádějí medvědovo dupání. 2. Při slabé dynamice písně nebo skladby děti provádějí malé krůčky, při silné dynamice děti dělají kroky velké. Metrum Vnímání pravidelné pulzace a metra, tedy pravidelného střídání přízvučných a určitého počtu nepřízvučných dob, je důležitým podkladem pro společné ztvárnění všech pohybových složek. Procvičování metra je lepší provádět ještě dříve, než začneme pracovat s rytmem. Náměty pro práci s dětmi: 1. Děti chodí volně po prostoru, učitelka jim ťuká čtvrťové hodnoty na bubínek. Děti zkoušejí udělat krok na každé ťuknutí. Posléze učitelka zdůrazní těžkou dobu, na kterou děti vždy dupnou. 2. Děti se na každou přízvučnou dobu zhoupnou v kolenou a předvádějí, že házejí kamínek do rybníka. Učitelka zvolí opět spíše mírnější tempo. Rytmus Děti
pomocí
pohybu
mohou
vyjadřovat
rytmus
pravidelný
i nepravidelný. Nejlépe si pomůžeme hrou na tělo. Děti také zvládnou pomocí pohybu znázornit dva různé rytmické úvary.
25
Náměty pro práci s dětmi: 1. Hra na ozvěnu: Učitelka (starší dítě) předvede hrou na tělo určitý rytmický útvar, děti ho po ní zopakují. V jednom úryvku se může vystřídat pleskání a tleskání, tleskání a podupy, atd. 2. Hra na koníky: Učitelka hraje dětem na dřívka sled čtvrťových hodnot – děti jdou po cestě. Sled čtvrťových hodnot se změní v pravidelný tečkovaný rytmus – děti uviděly na louce koníka, nasedly na něj a poskočným krokem cválají domů. Melodie Děti si hrají s melodií, která může stoupat, klesat, skákat z tónu na tón či zaznívat ve vyšší a nižší poloze. Náměty pro práci s dětmi: 1. Děti podle slyšené melodie kreslí rukou v prostoru, jak jdou na výlet na kopec a pak opět sestupují dolů. Variantou mohou být ptáci vylétající z hnízda a vracející se zpět. 2. Děti jsou otočené zády ke klavíru a stoupají nebo se snižují do podřepu v závislosti na hrané melodii (např. vychází sluníčko, zachází sluníčko). 3. Na medvědy a včelky: Děti jsou rozděleny na dvě skupiny – včelky a medvědy. Každá skupina je v jedné polovině místnosti. Když děti medvědi uslyší hluboké tóny, chtějí včelce uloupit med. Ta si ho před medvědem ochraňuje. Při vysokých tónech se medvědi zastaví a vyletí včelky. Tonalita Durovou a mollovou tóninu děti rozlišují především v propojení s vnímáním kontrastu vesele – smutně. Náměty pro práci s dětmi: 1. Moll - je ošklivé počasí, je zamračeno, mlha, prší. Děti se zádumčivě a smutně pohybují po třídě, zvolna se procházejí mezi sebou, opatrně 26
našlapují, aby se nepocákaly vodou v kalužích. Dur – vysvitne slunce. Děti si vesele a jistě vykračují po pěšině. Barva tónu Děti mohou identifikovat hudbu vokální, instrumentání či vokálně instrumentální. Také se mohou naučit rozpoznávat zvuky různých hudebních nástrojů. Náměty pro práci s dětmi: 1. Učitelka střídavě zpívá nebo hraje známou lidovou píseň. Když děti uslyší zpěv, vytvoří procházející se děti dvojice. Při instrumentální mezihře se děti pustí a volně pohybují v prostoru. Když uslyší zpěv zároveň s klavírem, vytvoří kruh a začnou zpívat. 2. Dvě děti ve skupině mají shodné nástroje (činelky, ozvučná dřívka, bubínky, atd.). Stojící dítě zahraje a posadí se, odpoví mu sedící dítě se stejným nástrojem tak, že se postaví a zahraje také. Pokračuje vedle sedící dítě, na jehož hru opět reaguje kamarád držící stejný nástroj. Hudební forma Hry
s hudební
formou
při
hudebně
pohybových
činnostech
v předškolním vzdělávání jsou méně časté. Omezujeme se na rozeznávání stejných či odlišných motivů v malé písňové formě dvojdílné (ab) či třídílné (aba). Náměty pro práci s dětmi: 1. Práce s písní Já do lesa nepojedu: Při zpěvu prvního motivu a (Já do lesa nepojedu, já do lesa nepůjdu, kdyby na mne hajný přišel, on by mi vzal sekeru) děti jdou v kruhu v zástupu za sebou. Při motivu b (sekera je za dva zlatý a topůrko za tolar) se děti zastaví a tleskají do rytmu. Při návratu motivu a (kdyby na mne hajný přišel, on by mi to všechno vzal) děti přestanou tleskat a opět jdou v kruhu za sebou. K vyjádření popsaných výrazových prostředků hudby můžeme využít rozmanitých pohybových forem. K osvojování pohybových dovedností slouží 27
různé metody, jež lze podle potřeby kombinovat. U dětí předškolního věku je nejvíce vhodná metoda pohybové imitace, kdy děti napodobují pohyb předvedený učitelkou. Postupně dochází k určité pohybové automatizaci a zdokonalování dětského pohybového projevu po stránce estetické. Dítě si rozvíjí pohybovou paměť a koordinaci, pohyb se pro dítě stává přirozenějším. Důležitým základem dokonalého pohybu je správné držení těla. Každý jedinec má svůj charakteristický postoj, který je dán například fyzickou konstitucí, dědičností, návyky, věkem či zdravotním stavem. Při normálním postoji se paty dotýkají a špičky rozbíhají asi ve 45stupňovém úhlu, kolena jsou propnutá s mírně odvrácenými češkami. Pánev nadlehčují stažené hýžďové a břišní svaly, páteř je při normálním postoji stejnoměrně esovitě zakřivena s pocitem protažení vzhůru. Hlavu udržují ve vzpřímené poloze svaly šíjové, brada míří dopředu. Hrudník je vyklenutý mírně vpřed, ramena jsou rozložena do šířky s pocitem jejich volného spuštění. Paže visí volně podle těla. Při vzpřímeném držení těla nesmí být svalstvo nadměrně přepjaté ani příliš uvolněné.15 Nácvik správného držení těla je možný pomocí rozmanitých aktivit. Držení ramen a hlavy si děti mohou trénovat například hrou na loutky s vodicími drátky a hadrové panáčky. „Trhání různých druhů ovoce v sadu“ pak může dětem pomoci se správným držením zad. Vedle normálního postoje hraje velkou roli také správné dýchání. Jeho základem je celková uvolněnost těla. Existuje celá řada motivačních cvičení správného dýchání. Například u dětí navodíme představu, že jsou na zahrádce plné květin a ke každé si mohou přivonět. Variantou nácviku správného nádechu může být imaginární návštěva pekárny či cukrárny a představování si, co vše je čerstvě upečeno. Naopak výdech je možné motivovat představou pofoukání kamarádovy bolístky, vyfukováním bublin z bublifuku nebo foukáním do talíře s horkou polévkou.
15
JENČKOVÁ, E. Hudba a pohyb ve škole. 2.vyd. Hradec Králové: Tandem, 2005. s. 29.
28
Základním pohybovým prostředkem hudebně pohybového projevu je chůze. Chůze probíhá bez vědomé kontroly, je automatická. Má svůj přirozený rytmus, který je ovládaný reflexně. Při hudebně pohybových činnostech dbáme na vzpřímené držení těla a pružné našlapování, správný rytmus a tempo. U nejmenších dětí se chůze nejlépe procvičuje v kruhu. Podle situace je možné zvolit také chůzi ve dvojici, v zástupu, řadě nebo samostatnou chůzi bez držení. Malé děti jsou schopny udržet správné tempo a rytmus chůze při spojení s rytmizovaným říkadlem či zpěvem písně. Možná je i chůze propojená s poslechem hudby, kdy základní rytmickou hodnotou je jedna čtvrťová doba na jeden krok, při pomalé chůzi pak hodnota půlová. U dětí můžeme procvičovat chůzi vpřed, později také vzad. Děti mohou zkusit chodit po špičkách, po patách či vnějších hranách chodidel, při hře na vojáky mohou kolena zvedat vysoko nebo naopak chodit přikrčeny v podřepu. Například hra na zvířátka dětem pomůže s nalézáním různých pohybových variací, díky nimž si děti vytvářejí svou vlastní pohybovou zásobu, ze které pak spontánně čerpají. Tato zásoba nám může leccos vypovědět o úrovni dětského hudebního vnímání. Z chůze vychází běh, kdy se plynulé kroky přeměňují v drobnější kroky, jež mají podle tempa různou délku. Základní hodnotou běhu je nota osminová. Po zvládnutí chůze a běhu zkouší děti krok poskočný (krok levou, poskok na levé, krok pravou, poskok na pravé), krok přísunný (střídá se krok a přísun) nebo cval (vypérovaný přísunný krok v rychlejším tempu). Celková motorika člověka je úzce spjata s vývojem řeči. Postupné zdokonalování řeči dítěte závisí na správné koordinaci pohybů hlavy a končetin. Řeč patří mezi nejsložitější pohybové aktivity člověka. Řeč se u dětí velmi dobře rozvíjí pomocí říkadel, rozpočítadel či různých rytmických a artikulačních her se slovy. Rytmická a zvuková stránka říkadel podněcuje spontánní doprovodnou motoriku, Další využití v pohybové výchově nachází dětská řeč při rytmické deklamaci. Jde o rytmizaci jednotlivých slov, slovních spojení či veršů v sudých nebo lichých taktech. Děti si upevňují cit pro tempo, rytmus, rytmickou paměť a představivost.
29
Rytmické cítění dětí se velmi dobře rozvíjí také hrou na tělo, tedy tleskáním a pleskáním dlaněmi, luskáním či podupy. Můžeme je různě kombinovat a spojovat s rytmickou deklamací říkadel, zpěvem písní nebo v rytmických hudebně pohybových hrách. K vnímání tónové výšky může dětem pomoci tzv. fonogestika. Jde o uvědomělou gestikulaci ruky a prstů, celé paže nebo předloktí. Děti si uvědomují výškové vztahy mezi různými tóny melodie, vyjadřují, zda melodie stoupá či klesá. Je možné vyjádřit také rytmus a tempo melodie. Díky fonogestice se rozvíjí hudební paměť, tonální cítění, schopnost orientace v melodicko – rytmických vztazích. Hudebně pohybovým prostředkem může být také pantomimika. Při pantomimice dochází k pohybům celého těla, gestikulaci a mimice, které vycházejí z běžného chování člověka. Jelikož předškolní děti nemají ještě dostatečně vyvinutou slovní zásobu, snadněji komunikují pomocí gest a pohybů obličeje. Při zpěvu písní mnohé děti mimiku a gesta používají spontánně, čímž zdůrazňují své individuální emoce, momentální naladění a vnitřní prožívání. Reagují tak na věcný obsah písně a její hudebně výrazové prostředky. Díky tomu je pantomimika dobrou zpětnou vazbou pro pedagoga, zda při přípravě hudebních aktivit postupuje správně a bere v úvahu dětské chápání.16 Při zpěvu písně lze použít také vědomých výrazových pohybů, které mají určitý význam a komunikativní funkci. Často se uplatňují při pohybových hrách nebo v písních s dějovým obsahem. Pohyby vycházejí z obsahu písně, dětské
znalosti
různých
životních
situací
a
dětské
všímavosti
a představivosti. Následně se podřizují tempu, rytmu i dynamice. Hudebně pohybové hry vychází z různých říkadel (Zlatá brána, Hra na hada), rozpočítadel (En ten tyky) nebo z pohybu vzniklého na základě dramatizace textu. Hry jsou pro děti předškolního věku velmi vhodné, přirozené. Typická je jednoduchost po stránce melodické (tónový okruh 5. 6. 5. 3. stupně, časté
16
Viz blíže: JENČKOVÁ,E. Hudba a pohyb ve škole. 2.vyd. Hradec Králové: Tandem, 2005. s. 45 – 48. 30
opakování tónu) i po stránce rytmické. Děti jsou při hrách seřazeny do kruhu, půlkruhu, řady či zástupu. Nejnáročnějším
hudebně
pohybovým
prvkem
v činnostech předškolního vzdělávání je tanec. Postup při nácviku tance u malých dětí musí být pedagogem uvážlivě promyšlen. Děti nejsou schopny zvládnout běžné taneční prostředky klasických i moderních tanců. Důležitá je přirozenost a spontánnost. Nejjednodušším tanečním krokem je chůze, z ní vychází běh, krok přísunný, krok cvalový a krok poskočný. Je nutné také zvážit charakter hudební stránky díla, tempo, frázování i agogiku. Velmi častým tanečním prostředkem je točení, jež může být sólové, ve dvojici či ve skupině. Na základě točení vznikly mnohé dětské taneční hry, např. Kolo mlýnský, Točíme kolečko, Na řemeslníky atd. Kromě pohybu v kruhu se u těchto her objevuje pohyb v zástupu či v řadě. Pokud se děti pohybují ve dvojicích, mohou stát vedle sebe (promenádní držení) nebo čelem k sobě, kdy se například děti drží za pravé ruce a při přiblížení se k sobě je zvednou, při oddálení je opět spustí. Další možností může být tzv. „řezání“. Zde se děti drží za ruce a střídavě jimi pohybují vpřed a vzad. Děti se také mohou držet za předloktí pravé nebo levé ruky a otáčet se.
31
2 Praktická část – Pohádka: Kouzelná cesta bratrů Bubínka a Badýnka Správná motivace dítěte k jakékoliv činnosti je velice důležitá, aktivita má dítě zaujmout a bavit, dítě by si z ní mělo odnést určitý prožitek. Tento projekt jsem se rozhodla inspirovat vlastním pohádkovým příběhem, hrou s pohádkovým světem, ke kterému má každé dítě blízko. V pohádce se může odehrávat cokoliv, je to svět kouzel a splněných přání. Děti tak nejsou omezeny určitým pro ně všedním a dospělými ovlivněným pohledem na svět, ale mohou plně pracovat se svou fantazií, přirozeností, dosavadní zkušeností a svým vlastním způsobem. Pohádku jsem nazvala Kouzelná cesta bratrů Bubínka a Badýnka. Na základě poslechu vyprávění a případném předvedení postav loutkami se děti mohou do příběhu vžít, představovat si pohádkový svět, odpoutat se od reality, ztotožnit se s postavami a naplno se ponořit do fantazijního světa. Bubínek a Badýnek se vydávají na cestu, aby našli ztracený klíč od mříže v jeskyni, kde jsou zavřeny jejich kamarádky Bibinka a Bárinka. Na cestě potkávají několik pohádkových postav, kdy každá má své trápení. Zde přebírají aktivitu děti a na základě rozmanitých aktivit (hudebních, pohybových, hudebně-pohybových, výtvarných, dramatických, aj.) dané pohádkové bytosti pomohou, za což následuje kouzelná odměna. Děti nezatěžujeme celým příběhem naráz. Důležité je podle charakteru kolektivu důkladně promyslet, jak projekt pojmout a časově rozložit. Po získání určitých zkušeností při hudebně pohybových hrách můžeme děti nechat vytvářet si vlastní náměty či rytmicko-melodická pohybová cvičení. Děti se tak učí samostatnému jednání a zároveň kooperaci s ostatními, získávají sebedůvěru a mohou tak zažívat pocity úspěšnosti. Při činnostech se rozvíjí dětská pozornost, schopnost soustředit se a naslouchat. Projekt má dětem napomoci s rozvíjením kreativního myšlení a fantazie. Dítě je podporováno v osobitém projevu. Při skupinových hudebně pohybových činnostech získávají děti zkušenost se spolupodílením se na výsledku aktivity celého týmu. Učí se, co to znamená nést
32
spoluzodpovědnost za výsledek. Příběh a následné úkoly podporují také emocionalitu a spontaneitu dětí.
2.1 Kdo a kdo a kdo to je Motivace před poslechem pohádky ● Písnička Kdo a Kdo a kdo to je?
(nápěv je použitý z titulní písničky animovaného seriálu pro děti Byla jednou koťata)
17
(děti zpívají spodní hlas)
- Dětem písničku zahraje učitelka nebo ji přehraje z CD (viz příloha: nahrávky č.1- 4), děti se seznamují s textem a melodií, přemýšlejí o čem příběh, který jim bude vyprávěn, pojednává. Kdo má nápad, může o tom povědět ostatním kamarádům. Děti mohou svou představu také nakreslit, případně vyrobit loutky, které učitelka použije při vyprávění pohádky.
● Pohybový doprovod k písničce 1. Kdo a kdo a kdo to je? Děti se zvedají ze dřepu a předvádějí číhání (dlaň nad očima) Kdo po světě chodí? a otáčí se na pravou a levou stranu. Kdo si nedá pokoje? Děti zvednou ruce dlaněmi k hlavě a otáčí zápěstím doleva a doprava. 17
Animovaný seriál Byla jednou koťata byl natočen v roce 1977, podle scénáře spisovatelky Ljuby Štíplové jej natočil režisér Ladislav Čapek. Hudbu složil Jaroslav Celba.
33
A blátem se brodí? Podupy do rytmu. R: Badýnek a Bubínek jdou přímo do pohádek. Poskoky na místě z jedné nohy na druhou. Badýnek a Bubínek jdou přímo do pohádek. Otočka s potleskem. 2. Bárinku i s Bibinkou Děti mají ruce v bok vysvobodit musí. a otáčí se do stran. Půjdou světlem, půjdou tmou, Pochod na místě. Těžké časy zkusí. Děti zkříží své ruce a chytnou se za ramena. R: opakuje se 3: Projděme si pohádku, Děti se v kruhu chytnou za ruce čerty, vílu známe, a společně se točí. perníkovou chalouku, Děti se stále drží v kruhu, avšak zastaví se všechny rádi máme. a houpou společně rukama dopředu a dozadu. R: opakuje se
● Doprovázíme Badýnka a Bubínka na jejich dlouhé cestě do pohádek Děti pantomimicky předvádějí, že si balí velký batoh na cestu, teple se oblékají, loučí se a odcházejí. Volně se procházejí po třídě a na signál (např. zazvonění zvonku, cinknutí trianglu) reagují: -
Představte si, že jdete po prašné cestě, musíte jemně našlapovat, aby se vám nenaprášilo do očí. Avšak začal foukat vítr (zvukový doprovod „fíííííííííííí“), zakryjte si oči.
-
Přišly jste do lesa, šlapete po opadaném listí a klestí (děti se zvukově do rytmu chůze doprovází „křup, křup, křup“).
-
Z lesa jste přišly na louku, je zde vysoká tráva, kterou musíte projít, rukama ji pomalu odhrnujte. Tráva při tom šustí (zvukový doprovod „šššššššššš“).
-
Začalo pršet, utíkejte se schovat (děti běh doprovází zvukem „kap, kap, kap“, podle typu deště zrychlují – mrholí, silněji prší, bouřkový déšť).
34
-
Pršet přestalo, avšak cesta je blátivá, při chůzi bahno pod vašima nohama
klouže
(děti
jakoby
bruslí,
pohyb
slovně
doprovází
citoslovcem „plác, plác, plác“). Děti si posléze mohou samy navrhnout, kudy při dlouhé cestě půjdou, jaký zvukový doprovod a pohyb k tomu zvolí.
● Vysněné místo -
Rozhovor: „Kam byste chtěly jít, děti, na dlouhou cestu?“ Děti sedí v kruhu a odpovídají rytmickou deklamací spolu s potleskem. tlesk = ŠEL BYCH NA HRAD
-
CHTĚL BYCH K MO - ŘI
Jedno dítě vytleská své přání, kam by rádo cestovalo, dítě vedle něj po něm rytmický model zopakuje a následně vytleská své přání, které opět zopakuje vedlejší kamarád. Vytleskávání pokračuje až k dítěti, které tleskalo poprvé. Variantou může být předávání rytmických modelů pomocí dřívek, bubínku, atp.
-
Děti samy mohou vymyslet vlastní námět na rytmický model, který si mezi sebou opět budou posílat.
● Jména z pohádky -
Děti, poslechněte si jména, která se objeví v následující pohádce.
(Bubínek, Badýnek, Bibinka, Bárinka, Bavlnka, Bzučalka, Bambulka, Bábetka, Bombík, Blafík, Baba Ježijaga) Kdo by se takto mohl jmenovat? Líbí se vám tato jména? Na jaké písmeno začínají tato jména? Vymyslíte i jiná jména, která začínají na písmeno B (jiné písmeno)?
35
-
Děti jdou v kruhu v zástupu za sebou, učitelka povídá různá jména. Když děti uslyší jméno začínající na písmeno B, zastaví se a jméno po slabikách vydupou (variantou jsou poskoky na levé či pravé noze, obou nohách, dřepy, atd.).
-
Děti samy navrhují písmena, na která vymýšlejí vlastní jména.
-
Děti reagují na intonaci řeči:
klesající
melodie
(klesání
po
jednotlivých
slabikách
do
dřepu
–
po sekundách, po terciích) stoupající melodie (stoupání po slabikách do vzpažení – po sekundách, po terciíích) reakce na střídání výšky dvou tónů (sekunda, tercie)
-
Vytleskávání jména:
Provádějí dvě až tři skupinky dětí. Každá si vybere své jméno z pohádky. Na ukázání učitelky se střídají ve vytleskávání jména.
36
1. BI-BIN-KA ------------- BI-BIN-KA ------------- ----------------- ------------2. ------------- BÁ-RIN-KA -------------- ------------ BÁ-RIN-KA -------------3. ------------- ------------- -------------- BAM-BUL-KA ---------- BAM-BUL-KA - Děti mezi sebou mohou zvolit jednoho, kdo se stane dirigentem místo učitelky a ukazuje nástupy místo ní.
Následuje pohádka. Je rozdělena do pěti částí, kdy každá je zakončena aktivitami dětí. Děti se průběžně setkávají s pavoučkem a muškou, vodníkem, vílou, čertíky a babou Ježijagou. Všechny postavy jsou zde v podstatě kladnými. O tom, že věci nemusejí být vždy takové, jakými se zdají být, se můžeme přesvědčit v závěrečné pointě příběhu.
2. 2 Pavoučkova rada V jednom malém městečku v malinkém domečku
žili dva bratři,
Bubínek a Badýnek. Bubínek a Badýnek měli dvě kamarádky, Bibinku a Bárinku. Společně si hrávali, jezdili na výlety, chodili do lesa, chodili plavat, v zimě sáňkovali a koulovali se, na jaře sázeli semínka na své zahrádce, na podzim sklízeli úrodu. Žilo se jim moc a moc dobře. Až jednou Bibinka a Bárinka nikde! Bubínek s Badýnkem obcházeli domeček děvčátek, ale nikoho neviděli. Zkusili tedy vejít dovnitř, ale tady také nikdo nebyl, ani u stolečku, ani v postýlce, ani v komůrce, dokonce ani ne v komíně. Jen malý pavouček se spouštěl v rohu místnosti přímo k Badýnkovi, až se lekl: „Jejej, pomoc, co to?!“ „Vždyť to je papapavouuuuuuuuuuk!!!!!!!!!“ ozýval se Bubínek. „Tiše, co tak křičíte? Já jsem křižák Bavlnka a bydlím tu společně s Bibinkou a Bárinkou. Jenže ty tu nejsou… Jsou…“ „Kde?“ volal Badýnek. „Zavřené v jeskyni za třemi lesy a třemi kopci“, odpověděl Bavlnka. „A jak to víš?“ zeptal se Bubínek. „No moucha, co se mi zapletla do sítě, mi to pověděla. A já ji za to osvobodil. Vždyť děvčata jsou mé kamarádky, stýská se mi po nich, i když občas některé mé sítě vymetou. Ale já si vždy upletu nové a ještě krásnější.“ Bubínek se zamyslel a povídá: „A když to všechno takto víš, proč jsi Bibinku a Bárinku ještě nezachránil?“ „No protože 37
jsem maličký a než bych za tři lesy a za tři kopce došel, nožky by se mi zamotaly.“ „Ale co teď?“ smutně povídá Badýnek. „Co by? Půjdete děvčata zachránit vy dva!“
Úkoly pro děti:
● Práce s textem a dynamikou Pavouk Křižák, ten se má! Celý den nic nedělá. Jen si sedí v pavučině, tiše přemítá.
Pavouk Křižák, ten se má! Celou noc nic nedělá. Klidně si spí ve své síti, ráno posnídá. (z časopisu Pastelka, autor neznámý)
- Předneste básničku nejprve tiše (piano), potom nahlas (forte). - Předneste první sloku nahlas (forte), druhou tiše (piano). - Rytmicky doprovoďte slova básničky. - Rozdělte se na dvě skupiny a rozhodněte, která skupina bude přednášet tiše a která nahlas.
● Pohybová hra inspirovaná obsahem básně Děti stojí v kruhu, uprostřed kruhu sedí pavouk, který spí. Děti začnou potichu přednášet básničku, pomalu přidávají na intenzitě hlasu. Když zazní poslední slova „…ráno posnídá.“, pavouk vyskočí a jde snídat. Honí děti –
38
mušky. Koho chytí, toho uchopí za ruku. Honí tedy dva, pavouk si tak souká své sítě.
● Pomoz pavoučkovi uplést jeho síť
● Písnička Pavouček
39
Pavouček (hudba a text Zdeňka Benešová) 1. Leze, leze pavouk v trávě, osm dlouhých nohou má. Svoje sítě plete hravě, mušku posnídá. 2. Pavučinou kořist loví, pak už jenom počká si. Po jídle si pěkně hoví při slunečném počasí. Ref.: Pavouků se nebojíme, protože my dobře víme, že kamarádi nohatí nám štěstím zaplatí.
- Děti lezou po kolenou po místnosti v rytmu písničky, která je hrána učitelkou. Reagují na záměrné změny tempa v písničce (tj. lezou pomalu, rychle, zrychlují, zpomalují). - Děti vytvoří skupinky po čtyřech. Ve čtveřicích se postaví do zástupu. Každá čtveřice je pavoukem, ruce dětí jsou pavoučí nohy. Děti ve skupinkách pro svého pavouka vymyslí jméno a představí se ostatním. Za zpěvu písničky Pavouček se děti - „pavouci“ procházejí po třídě tak, že zvedají podle tempa a rytmu písně nohy (děti pohybují celými pažemi). Dávají pozor, aby se nesrazily s ostatními pavouky. - rytmický doprovod:
40
2. 3 Vodník Bambulka A tak se stalo. Bubínek s Badýnkem šli prvním lesem a přes první kopec, druhým lesem i přes druhý kopec a také přišli do třetího lesa a přelezli třetí kopec a unavení, udýchaní, žízniví a zpocení sedli ke studánce. Dál se jim už jít nechtělo. „Kdepak je Bibince a Bárince asi konec?“ hořekovali. Tu najednou uslyšeli slabé hlásky: „Jste to vy, Badýnku a Bubínku?“ Takovou radost, jakou měli chlapci, jste ještě děti neviděly. Chlapci skákali a výskali a tancovali a smáli se vesele až jim dech nestačil, že zase děvčata vidí. Avšak nebylo to tak jednoduché, jak se zdálo… Nebo ano? Děvčata byla zamknutá ve velké jeskyni za velkými mřížovými vraty. A klíč od vrat visel přímo nad nimi. Jenže ani Badýnek, ani Bubínek na něj nedosáhl. „Co teď?“ ptal se Bubínek. „Zkusme to třeba takto,“ řekl Badýnek a vyskočil Bubínkovi na ramena. Tím se ze dvou malých kluků stal jeden velký, který jednoduše na klíč dosáhl a bylo to. Děvčátkům mohli otevřít mřížovaná vrata a odejít s nimi spokojeně domů. Jenže… Když Badýnek stál na ramenou, Bubínek to již nemohl vydržet, ztratil rovnováhu a – Badýnek spadl i s klíčem rovnou do studánky. A volal: „Pomóóóc, pomóóóc!!!“ Skoro se topil, protože studánka byla moc hluboká. Naštěstí Bubínek mu rychle přiběhnul na pomoc a zachránil ho. Klíč však zůstal na dně hluboké studánky. „To je konec!“ volali Bubínek i Badýnek. „Nevysvobodíme Bibinku ani Bárinku!“ plakali oba. Když tu se objevila muška Bzučalka. Byla to právě ta muška, kterou pavouk Bavlnka vysvobodil ze svých sítí a povídá jim: „Myslím, že by vám mohl pomoci vodník Bambulka. Bydlí v rybníce v údolí. Zkuste ho pěkně poprosit o pomoc, on je moc hodný, jistě vám pomůže. Bzzzzz.“ A muška byla pryč. Chlapci, jak to uslyšeli, vzali nohy na ramena a běželi do údolí přímo až k rybníku, kde uviděli pod vrbou sedět uplakaného vodníka Bambulku, jak si smutně zpívá. „Čáry, máry, tři šupinky, v lese rostou holubinky. Ale u mne v rybníce, 41
žádní kapři, kapřice. Žádné rybky, vše je fuč, prosím, radu doporuč!“ Takto si vodník stěžoval. A dále pokračoval: „Měl jsem krásný rybníček, plný kouzelných rybiček. Rybičky ve dne v noci zpívaly, šupinky jim zářily, radost jsem z nich měl každý den. A už nemám nic. Baba Ježijaga mi je odčarovala pryč a mně zbyly jen oči pro pláč. A copak vy tu dva tu hledáte?“ Badýnek s Bubínkem Bambulkovi vypověděli celý svůj smutný příběh a požádali ho o pomoc. Jenže to vodník odmítl: „Nemůžu Vám pomoci, nemám svoje kouzelné rybky, ani žabky, i pentličky z vodnického cylindru mi náhle zmizely a s nimi se všechna má kouzelná moc ztratila.“ Co s tím? Na to Badýnek s Bubínkem odpověď znali a ihned zavolali: „Jsou tu přece děti, ty nám rády pomohou!“ Děti, pomůžete vodníku Bambulkovi?
Úkoly pro děti:
● Kouzlení s barvami Vykouzlíte vodníkovi rybičky, které mu v rybníku chybí? Vyberte si místo na papíře, pastelky a můžete začít čarovat. - pomůcky: tvrdý papír velkého formátu, pastelky, voskovky, olejové pastely * Velký papír představuje rybník, do kterého děti vyčarují podle své fantazie různé druhy kouzelných rybek.
42
● Vodníkovy žabky - Zaměříme se na procvičování následujících útvarů:
rosničky (žlutá)
skokani (zelená)
ropuchy (hnědá) Děti představují žabky. Jsou rozděleny do třech skupin. První skupinou jsou žabky rosničky a patří jim barva žlutá, druhou skupinu tvoří skokani a patří jim barva zelená, třetí ropuchy pak mají barvu hnědou. Podle barev, jež jim ukazuje v různých posloupnostech vodník (učitelka, kamarád), děti kvákají své stanovené rytmické útvary. Později mohou přidat i pohyb do rytmu (tleskání, skákání, dupání).
● Vodníkovy kouzelné rybky - Děti reagují na slyšenou melodii písničky Rybičky, kterou učitelka hraje na klavír a záměrně mění tempo, výšku, dynamiku atd.
43
(Marie Kružíková, zpěvník autorských písniček pro děti „Písníček“, s.30)
Z lana vytvoříme uprostřed místnosti rybník. Děti si představí, že jsou rybky a plavou ve vodníkově rybníku, otvírají ústa jako plovoucí rybky. - rychlé tempo – rychlá chůze - pomalé tempo – pomalá chůze - legato – plynulá, houpavá chůze - staccato – poskočný krok - hluboké tóny – chůze v podřepu - tóny směrem vzhůru – výskok nad hladinu - tóny směrem dolů – přikrčení se ke dnu
44
● Vodníkovy pentličky - Děti si do dvojice vyberou z nabídky jednu pentličku. Sednou si naproti sobě. Jedno dítě představuje vodníka, druhé Aničku. Chytí se konců pentliček a přetahují se v rytmu říkanky. Lákal vodník Aničku na červenou pentličku. Ta jich ovšem chtěla více, byla z toho tahanice.
- Děti poslouchají, na jaký nástroj učitelka (jiné dítě) hraje doprovod k říkance.
Na
změnu
nástroje
reagují
rozdílnou
polohou
rukou
při přetahování. Triangl – děti zvednou ruce nad hlavu a přetahují se pentličkou nad hlavou Bubínek – děti položí ruce k zemi a přetahují se u podlahy Rumba koule – děti si polohu při přetahování mohou zvolit samy podle svého přání
● Vodníkovy poklady (soustředění) - Děti sedí v kruhu, ruce mají za zády. Učitelka (jiné dítě) vloží některému dítěti do rukou předmět, to se snaží věc hmatem identifikovat (je to hladké, měkké, píchá to, atd.). Pokud neví, oč se jedná, předá předmět vedle sedícímu kamarádovi. Předmětem může být mušle, kamínek, pentle, plastová rybka-hračka, atp.
● Vodníkovo rozpočítadlo Tam na břehu u rybníka, Olšový se jmenuje, na vrbě tam vodník sedí, všechno kolem sleduje.
45
- Děti mezi sebou zvolí vodníka, který si stoupne doprostřed kruhu a rozpočítává děti. Dítě, které je pomocí rozpočítávadla vybráno, se posadí, dostane hudební nástroj (dřívka, dřevěný blok, rumba koule, chřestidla, aj.) a je kouzelnou rybkou, která rytmicky rozpočítadlo doprovází. - Děti mohou přednášet také zhudebněné říkadlo:
● Vodníkova rybka splněných přání - Jaká přání by si sis nechal/a splnit od kouzelné rybky? Povyprávěj kamarádům, nakresli, vyrob, pantomimicky předveď. - Co vidíš na obrázku? Můžeš si ho vybarvit.
46
● Bublinky - Dokresli rybkám v kouzelném rybníčku vzduchové bublinky.
● Šupiny - Dokresli a dozdob kouzelné rybce šupiny
47
„Jé, všechny mé rybičky, žabičky i pentličky jsou zpátky,“ volal vodník. „Děkuji. Už zase mohu čarovat. Tady máte kouzelné mušličky a ty vám našeptají, jak vysvobodíte své kamarádky.“ Děti dostanou malý dárek.
2. 4 Víla Bábetka Badýnek s Bubínkem šli dále svou cestou, aby vysvobodili Bibinku s Bárinkou. Ale kam vlastně šli? Na palouček u lesa. A pročpak tam šli? Protože tam žije víla Bábetka. A proč se chtěli setkat s vílou Bábetkou? Protože jim jejich mušlička od vodníka Bambulky poradila, že mají vílu Bábetku navštívit. A že jim víla určitě poradí. Jenže když přišli k Bábetce, uviděli v jejích očkách slzy. Plakala a plakala, usedavě plakala a nemohla přestat. „Proč pláčeš?“ ptali se hoši. A Bábetka spustila: „Čáry, máry, čaruji a stále při tom běduji. Ať čaruji ve dne v noci, kouzla nejsou ku pomoci. Rozkvetlou louku, kde já mám? Už se jí asi nedočkám.“ „Ale, co s tím,“ ptali se Bubínek s Badýnkem. „My musíme pomoci svým kamarádkám.“ „Pomohla bych vám, ale když nemám svou louku plnou divutvorných květů a čarovných rostlinek, které ve dne spí, v noci se otáčí k měsíci a svítí spolu s ním, nemůžu použít sílu svých kouzel. Baba Ježijaga mi všechny květy sebrala, co mám jenom dělat?“ „My to víme!“ volali Badýnek s Bubínkem. „Pomůžou nám děti!“
48
Úkoly pro děti:
● Ztracená louka Zkuste vyčarovat víle Bábetce její ztracenou louku. Venku jsme si nasbírali různé kamínky, větvičky, plody, atd. Namočte si je do barev a vytvořte na papír víle louku plnou květů. - pomůcky: tvrdý papír, temperové barvy, kelímek s vodou, nasbírané přírodniny
● Čarování s kvítky a rostlinkami Děti cvičí za doprovodu skladby A. Vivaldiho Jaro z cyklu Čtvero ročních období (CD nahrávka č.5). - Každý si představí, že je semínko kouzelné květinky, sedí schované v zemi (děti jsou schoulené do klubíčka) a proto, že uslyšelo čarovnou hudbu houslí a jara, začíná se probouzet. Pomalu roste, prodírá se hlínou, dokud neuvidí sluníčko. Sluníčko i následný déšť mu dodává energii a rázem je tu zelená rostlinka, která dále roste a roste. Zvětšuje se, mohutní, rostou jí lístky (děti se z klubíčka pomalu zvedají, napínají končetiny). Každá rostlinka se pomalu zvedá až ke sluníčku a začíná rozkvétat (děti zvednou ruce nad hlavu, dlaně mají u sebe a pomalu je rozevírají), až rozkvete v nádhernou květinu. Každý si může svou květinu pojmenovat. - Na rozkvetlou louku přicházejí víly (děti) a tančí: -
otáčejí se dokola – na pravou stranu, na levou stranu
-
poskočí dopředu a dozadu
-
udělají dva krůčky napravo, potom nalevo
-
dvě víly se chytnou za ruce čelem k sobě a zatočí se na pravou stranu, posléze na levou stranu
-
čelem k sobě se víly uchopí za ruce a zvedají je nad hlavu a opět vrací zpět
-
čelem k sobě se víly uchopí za pravé ruce a udělají krok k sobě a pak krok od sebe, ruce se při tom zvedají nad hlavy dětí
49
-
děti se pustí a zkusí předvést, jak asi mohla tančit smutná víla, jež neměla květy na louce
-
děti se pokusí předvést tanec veselé víly
● Studánka v lese Děti poslouchají píseň Studánka v lese (hudba: Jiří Pavlica, text: Věra Provazníková, CD nahrávka č.6).
- Po poslechu si s dětmi o písničce povídáme (o čem se v písničce zpívalo, zda se dětem líbila, byla veselá – smutná, atp.). - K písničce vytvoříme rytmický doprovod. Děti vyberou vhodné nástroje.
50
- Děti zkusí pomocí zvonkohry vyjádřit pláč víly/ cinknutí prstýnku do trávy/ zvuk třpytivé studánky.
● Vílí tanec - Děti se postaví do kruhu kolem padáku.18 Do otvoru uprostřed padáku se postaví vybrané dítě a představuje vílu v šatech. Ostatní děti jsou vlahý vánek, který pohybuje při tanci krásnými šaty víly. Při poslechu písně Studánka v lese děti s padákem pohybují, šaty víly vlají.
● Podivuhodné kvítí Dokresli víle plnou louku kouzelných kvítků. Obrázek vybarvi.
18
Didaktická cvičební pomůcka pro psychomorické hry.
51
● Vybarvi vílu podle zadaných číslic
(Obrázek převzat z: http://www.detskestranky.cz/clanek/2230-kvetinkova_vila.htm)
● Počítání v lese - Dokresli do tabulky takový počet předmětů, kolik jich vidíš na horním obrázku.
(Obrázek převzat z: http://www.detskestranky.cz/clanek/1513-omalovanka_vila.htm, námět
na úkol vlastní) 52
„Jé, všechny květy a rostlinky na mé louce jsou zpátky! Moc vám děkuji. Tady máte za odměnu kouzelné kvítky, ty vám zazpívají, jak pomoci vašim kamarádkám.“ Děti opět mohou dostat malý dárek.
2. 5 Čertíci Bombík a Blafík „Kouzelné kvítky nám pomohly! Kouzelné kvítky nám pomohly! Našeptaly nám, kdo má pro nás určitě zaručenou radu.“ Bubínek s Badýnkem se takto chvíli radovali, ale pak už běželi pod nejstarší strom v lese, u kterého žili dva čertíci Bombík a Blafík. Tak jim poradily kouzelné kvítky víly Bábetky. Chlapci čekali, že jim čertíci pomohou, ale když přišli ke stromu, uviděli jen čertíky celé zasmušilé a bez nálady. „Čáry, máry, křáp a dráp, nikdo si s námi nechce hrát. Co zmůžeme bez plamínku, stýská se nám po ohýnku. Kdopak čertům pomůže? Žádný se na to nezmůže.“ „Nemůžeme použít čar a kouzel, nemáme náš stále plápolající jiskřivý a hravý oheň plný usměvavých a skákavých plamínků. Baba Ježijaga nám ho sfoukla. Bez nich, vám, chlapci, pomoci nemůžeme.“ Bubínek s Badýnkem ale věděli, jak jim pomoci. „Děti, pomůžete nám opět?“
53
Úkoly pro děti:
● Ohýnek Vyčarujete čertíkům ohýnek, aby byli opět veselí? Nastříhejte nitky, bavlnky a vlnu na různé délky a nalepte je na papír tak, aby vám ohýnek pěkně plápolal. - Pomůcky: tapetové lepidlo, plochý štětec, nůžky, papír, nitky, bavlnky, vlny ohnivých barev (různé odstíny žluté, oranžové, červené).
● Písnička Čerti se ženili
(Marie Kružíková, zpěvník autorských písniček pro děti „Písníček“, s.16)
54
Děti stojí v kruhu: 1. sloka: 1.-4. takt – děti poskakují a mávají rukama 5.-6. takt – děti dupnou nohou směrem dopředu 7.-8. takt – děti dupnou nohou směrem dozadu Repetice: 1.-4. takt – děti natahují hlavu, prsty ukazují rohy na hlavě 5.-6. takt – děti předvádějí rukama sypání peří 7.-8. takt – otočka Refrén: 9.-10. takt – děti si poskočí 11.-12. takt – děti potřásají hlavou 13.-16. takt – děti se chytnou s rukama křížem svých ramenou Repetice: 9.-10. takt – děti dřepnou, chytnou se za paty 11.-12. takt – děti stoupnou, chytnou se za hlavu a prsty si pročešou vlasy 13.-16. takt – děti se otáčí s rukama nad hlavou, prsty představují poletující peří 2. sloka: Každý si najde kamaráda, děti se rozejdou do prostoru, chytnou se s kamarádem za ruce a otáčejí se dokola. Pak provádějí tzv. řezání, nakonec se k sobě postaví bokem, chytí se za lokty a otáčí se dokola.
● Odkud se ozývá čert? - Jedno dítě je zvoleno za čerta, děti jsou k němu otočeny zády. Čertík si najde místo, odkud zabrblá nebo zazpívá. Ostatní ukážou směrem k místu, odkud se zpěv ozval.
● Čertovská polka
55
Když se čerti rozhněvali kopytem si dupli, kožichy si protřepali do kola si hupli. Ocasem si zatočili hnedle bez okolků, tancovali vpravo vlevo tu čertovskou polku. (autor neznámý)
- Pantomimicky předveďte rozhněvaného čerta jak dupe/ jak si vyklepává kožich/ jak točí s ocasem/ jak tancuje. - Stejný pohyb předveďte spolu se zpěvem písně. - Vyberte hudební nástroj, kterým bychom mohli píseň doprovodit.
● Jak si čerti povídají - Vymyslete slabiky, různé zvuky, kterými si čerti povídají Např. „brbli brli“, „budliky, budliky“, „bl bl“ - Děti se rozdělí do dvou až tří skupinek, kdy každá představuje jiné čerty, kteří se i jinak ozývají. Na pokyn se ozývají postupně jednotlivé skupinky. Ozývají se tiše/ nahlas/ pomalu/ rychle/ jako hodní čerti/ zlí čerti/ tence a slabě jako malí čerti/ hrubě a silně jako velcí čerti/ jako čerti – chlapci/ jako čertice - dívky.
● Na brblavého čerta - Jedno dítě leží uprostřed kruhu v klubíčku na koberci, má zavřené oči a brblá, ostatní děti chodí kolem něj. Nejprve šeptají říkadlo: Leží čertík brblavý, pozor, ať se nevzbudí.
Intenzita hlasu dětí se stupňuje. Když je síla největší, brblavý čert se vzbudí a honí děti. Kdo je chycen, stává se brblavým čertem.
56
● Tancovali čertíci Tancovali dva (tři…) čertíci, za ruce se drželi. Zadupali, zamávali, Pak se zase rozběhli.
Nápěv:
Podle toho, kolik čertíků učitelka zazpívá, tolik dětí se chytne za ruce, zadupou, zamávají a opět se pustí.
● Polínka Najdi dřevěná polínka, která čertům v ohništi nezhasnou.
¨ 57
„Jé, náš ohýnek zase hoří. To je báječné, zase můžeme kolem něj skotačit! Děkujeme. Tady máte za odměnu čarovné kuličky. Ty vás zavedou k pomoci.“ Děti obdrží odměnu.
2. 6 Perníková chaloupka A kuličky se kutálely a kutálely, kutálely se ve dne, kutálely se v noci, kutálely se po rovině, kutálely se z kopce, kutálely se i do kopce. Jak to, že do kopce? No, není divu, vždyť byly kouzelné. Až se překutálely k potoku a od něj k cestičce, od cestičky k mýtince a na mýtince stála chalupa. No, stála. Jen se kolíbala ve větru. A proč si myslíte, že se kolíbala? Protože půlka chaloupky chyběla. A proč půlka chaloupky chyběla, se dozvíme právě teď. Bubínek a Badýnek zaťukali na dvířka. Otevřela samotná Baba Ježijaga, která tolik škodila vodníku Bambulkovi, víle Bábetce i čertíkům Bombíkovi s Blafíkem. Jé, to se chlapci polekali. Avšak když se pořádně zadívali na Babu Ježijagu, zjistili, že je smutná a zoufalá. Její perníková chalupa byla totiž napůl snězená. „Čáry, máry do perníku, chaloupka je skoro pryč. Na kolikpak pekelníků mám vytáhnout dlouhý bič!? Dovnitř mi fouká, bolí záda, trápení já velké mám. Čekám hodného kamaráda, Za pomoc mu všechno dám.“ „Jé babičko, a pročpak máš snězenou chaloupku?“ ptali se Badýnek s Bubínkem. „Byli tu dva čerti Bombík s Blafíkem a perník jim tuze chutnal. 58
Byla tu víla Bábetka a perník jí chutnal ještě víc. A vodník Bambulka, jak si perníkem naplnil bříško, jéje. Byla tu také dvě děvčata, Bibinka a Bárinka si říkala, a perník jim plnil bříška také. A pak mi chaloupka skoro spadla. Všem jsem říkala, že jim perník upeču, když budou chtít, ale oni mi ho raději sebrali z chaloupky. Tak jsem je všechny potrestala.“ Baba Ježijaga žalostně vyprávěla svůj příběh a Badýnek s Bubínkem jen kroutili hlavou a nevěřili svým uším. Že by Bibinka s Bárinkou takto braly perník bez dovolení? Proto jsou asi uvězněny v jeskyni a nemůžou ven. „Vy byste mi, chlapci, mohli pomoci zalátat mou chaloupku? Já už jsem stará a má kouzla na tohle nestačí. Vyplním vám pak vaše největší přání.“ Badýnek i Bubínek chvíli přemýšleli a pak zavolali: „Máme přece děti a ty nám zatím pomohly vždycky!“
Úkoly pro děti:
● Stavba chaloupky - Pomůžete opět postavit Ježijaze perníkovou chaloupku? Najděte si svou oblíbenou stavebnici a můžete začít. - Variantou může být tvoření chaloupek venku z přírodního materiálu nebo pečení perníčků za pomoci učitelky, rodičů, kuchařek. Děti také mohou tvořit „perníčky“ z hlíny či jiné modelovací hmoty (např. nahřátý včelí vosk voní medově jako medový perník).
● Čarování Baby Ježijagy Ježijaga (učitelka, dítě) ťuká na dřívka a rytmicky deklamuje: „Čáry máry, ať jsou tady samé kočky (psi, žabky, rybky, atp.).“ Děti pohybově předvádějí to, co právě Ježijaga vyčarovala. Posléze se Ježijagou mohou postupně stát také děti a vymyslet vlastní náměty pro pohyb.
59
● Perníková chaloupka - Učitelka hraje na klavír různé úryvky melodií z písniček, se kterými se děti při pohádkovém projektu seznámily.
Děti reagují na polohu a charakter
melodií. -
Když děti uslyší melodii, která klesá, dřepnou, jelikož chaloupka se skácela k zemi.
-
Když děti uslyší melodi, jejíž tóny stoupají, vyskočí vzhůru. Chaloupka je postavena.
-
Pokud je hrána melodie hlubokými tóny, děti předvádějí, že loupou perník ze spodu chaloupky.
-
Pokud je hrána melodie vysokými tóny, děti předvádějí, že loupou perník na střeše chaloupky.
- Děti později mohou na slyšenou melodii reagovat tak, že např. z velkých molitanových kostek postaví chaloupku, kterou při klesavé melodii zbourají, při stoupavé melodii opět postaví, atd. - Děti si postavenou chaloupku mohou vyzdobit vlastními kresbami sladkostí. Nad chaloukou se zhluboka nosem nadechují a přemýšlí, jak perník voní a chutná (př. perník je sladký, medový, měkký, atd.).
● Povídej o obrázku (monolog, diskuze) - Pověz svému kamarádovi, co na obrázku vidíš. Jaký dojem na tebe obrázek dělá? Kdo v chaloupce bydlí? Chtěl/a bys jít do takové chaloupky na návštěvu? Proč ano/ne? Chtěl/a bys bydlet v takové chaloupce? - Vymysli z jakého jiného materiálu kromě perníku by chaloupka mohla být vyrobená, aby byla také kouzelná. - Jakými barvami bys chalouku vymaloval/a? Obrázek můžeš vybarvit nebo nakreslit vlastní perníkovou chaloupku.
60
(Obrázek dostupný z: http://www.i-creative.cz/wp-content/uploads/2008/09/pernikovachaloupka.jpg)
● Oprava perníkové střechy - Perníky ze střechy perníkové chaloupky spadly na zem a polámaly se. Dokážeš je opět slepit? Které kousky patří k sobě?
61
● Zdobení perníčků - Pomož Ježijaze s ozdobou perníku na novou střechu perníkové chaloupky.
● Pohádková cesta Projdi si pohádkovou cestu ještě jednou. Kde všude Badýnek s Bubínkem byli?
62
„To je krása, to je skvělé! Domeček mám zase celý. Moc děkuji. Co si chlapci přejete za svou pomoc? Splním vám jakékoliv přání.“ Co si, děti, myslíte, že si Badýnek s Bubínkem přáli? Ano, aby byly Bibinka s Bárinkou volné a nemusely sedět v tmavé a vlhké jeskyni. Přáli si klíč od jeskyně. Baba Ježijaga jim ho ráda přičarovala. Chlapci Bibinku s Bárinkou osvobodili a nikdo již nechodil k perníkové chaloupce kvůli perníku na chaloupce. Chodívali pouze navštěvovat Babičku Ježijagušku a pomáhali jí péct sladký perník. A také spolu rádi ve volných chvílích vyčarovávali plné sáčky marcipánových a čokoládových bonbonů. „Čáry, máry, huk a fuk! Na tkaničce máš zas suk! Čáry, máry, že by slon? Ne, ne, pojď si pro bonbon!“ Děti dostanou sladkou odměnu za pomoc Bubínkovi a Badýnkovi.
63
Závěr V bakalářské práci jsem se zabývala zařazením hudebně pohybového prvku mezi ostatní aktivity v přeškolním vzdělávání a jeho vlivem na děti v raném období jejich života. Teoretickou část jsem věnovala charakteristice předškolního dítěte, jeho vnímání a schopnostem, nejprve v obecné psychologické rovině, posléze se zaměřením na hudebně pohybové činnosti, motivaci k nim, jejich organizaci a prvkům jako jsou hudebně vyjadřovací prostředky a pohybové prostředky. Praktická část nabízí ucelený podklad pro práci s dětmi v mateřské škole. Nejedná se o projekt závazný, lze upravovat a jakkoliv rozšiřovat i pozměňovat podle charakteru kolektivu dětí v dané třídě mateřské školy či jiného předškolního vzdělávacího zařízení. Projekt vychází z autorské pohádky, důraz je kladen na pohyb spojený s hudbou. Aktivity jsou rozmanité, dětem je ponechán prostor pro jejich vlastní náměty a nápady. Součástí bakalářské práce je také CD s nahrávkami některých písní a skladeb použitých v praktické části. CD obsahuje taktéž kompletní text pohádky a přehledný soubor pracovních listů i notových záznamů v původní velikosti a básniček použitých v práci. Bakalářská práce by se měla stát inspiračním vzorem nejen pro učitele mateřských škol, ale i podkladem pro studenty oboru Učitelství pro mateřské školy.
64
Seznam příloh na CD Nahrávky: -
Kdo a kdo a kdo to je? – doprovod k písni (1)
-
Kdo a kdo a kdo to je? – doprovod k písni se zpěvem (2)
-
Kdo a kdo a kdo to je? – doprovod k písni (3)
-
Kdo a kdo a kdo to je? – doprovod k písni se zpěvem (4)
-
Antonio Vivaldi – Čtvero ročních období, 1. část Allegro – Jaro (5)
-
Jiří Pavlica, Věra Provazníková – Studánka v lese (6)
Notové zápisy písní: -
Kdo a kdo a kdo to je?
-
Leze, leze pavouk v trávě
-
Rybičky
-
Tam na břehu u rybníka
-
Studánka v lese
-
Čerti se ženili
-
Čertovská polka
-
Tancovali čertíci
Pracovní listy: -
Pomoz pavoučkovi uplést jeho síť
-
Vodníkova rybka splněných přání
-
Bublinky
-
Šupiny
-
Podivuhodné kvítí
-
Vybarvi vílu podle zadaných číslic
-
Počítání v lese
-
Polínka
-
Povídej o obrázku
-
Oprava perníkové střechy
-
Zdobení perníčků
-
Pohádková cesta 65
Texty k projektu: -
Kdo a kdo a kdo to je?
-
Pavouk Křižák
-
Pavouček
-
Vodníkovy pentličky
-
Vodníkovo rozpočítadlo
-
Čertovská polka
-
Tancovali čertíci
-
Pohádka – Kouzelná cesta bratrů Badýnka a Bubínka
66
Použitá literatura ALLEN, K.; MAROTZ, Lynn R . Přehled vývoje dítěte: od prenatálního období do 8 let. 2. vyd.Praha: Portál, 2005c2002, 187 s. ISBN 80-7367-055-0. BLAHUTKOVÁ, M.; JONÁŠOVÁ, D. Využití
hudebně
pohybové
výchovy
v rytmické gymnastice. 1. vyd. Brno, 2009, 42 s. ISBN 978-80-210-4838-6. DVOŘÁKOVÁ, H. Pohybové činnosti pro předškolní vzdělávání. Praha: Raabe, 2009, 152 s. ISBN 978-80-86307-94-7. FRANĚK, M. Hudební psychologie. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2005, 238 s. ISBN 80-246-0965-7. HORKÁ, H., SYSLOVÁ, Z. Studie k předškolní pedagogice. 1. vyd. Brno: 2011, 121 s. ISBN 978-80-210-5467-7. JENČKOVÁ,E. Hudba a pohyb ve škole. 2.vyd. Hradec Králové: Tandem, 2005, 320 s. ISBN 80-903115-7-1. JENČKOVÁ, E. Hudba v současné škole: základní řada VI. Hudba a pohyb 1.díl. 2.vyd. Hradec Králové: Tandem, 2008, 56 s. ISBN 978-80-86901-4-X. KNOPOVÁ, B. Činnosti hudebně pohybové v systému hudebního vzdělávání na ZŠ a SŠ: (didaktika hudební výchovy). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2005, 48 s. ISBN 80-210-3911-6. KULHÁNKOVÁ, E. Hudebně pohybová výchova: metodická příručka pro hudební výchovu ve škole. Vyd. 3. Praha: Portál, 2010, 135 s. ISBN 97880-7367-730-5. KURKOVÁ, L. Hudebně pohybové hry v mateřské škole: učebnice pro 3. roč. studujícíh oboru Učitelství pro mateřské školy na středních pedagogických školách. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989, 140 s. KURKOVÁ, L.; EBEN, P. Hudebně pohybová výchova šestiletých až osmiletých dětí: učební text pro 3. ročník pedagogických škol, obor vychovatelství a odborný text pro učitele lidových škol umění. 5. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988, 58 s. KURKOVÁ, L. Říkáme si, zpíváme si, hrajeme a tančíme. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1971, 103 s.
67
KURKOVÁ, L. Tanec a hudba. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987, 191 s. LANGMEIER,J.; KREJČÍŘOVÁ, D. Vývojová psychologie. 2.vyd. Praha: Grada, 2006, 368 s. ISBN 80-247-1284-9. LIŠKOVÁ, M. Hudební činnosti pro předškolní vzdělávání. Praha: Raabe, c2006, 165 s. ISBN 80-86307-26-3. MERTIN, V.; GILLERNOVÁ. I. Psychologie pro učitelky mateřské školy. 2. rozš. a přeprac. vyd. Praha: Portál, 2010, 247 s. ISBN 978-80-7367-627-8. MIKLÁNKOVÁ, L. Hudba jako prostředek motivace a iniciace žáka v tělesné výchově. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, 43 s. ISBN 978-80-244-1691-5. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2006, 48 s. SEDLÁK, F. Hudební vývoj dítěte: analytická studie. 1. vyd. Praha: Supraphon, 1974, 196 s. ŠULOVÁ, L. Raný psychický vývoj dítěte. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2004, 247 s. ISBN 80-246-0877-4. VÁGNEROVÁ, M. Vývojová psychologie : I., Dětství a dospívání. Marie Vágnerová. Vyd. 1. V Praze : Karolinum, 2005, 467 s, il. ISBN 8024609568. VISKUPOVÁ,B. Hudebně pohybová výchova a zpěv. 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989, 189 s. ISBN 80-04-19284-x.
Internetové zdroje -
http://www.detskestranky.cz/clanek/2230-kvetinkova_vila.htm
-
http://www.detskestranky.cz/clanek/1513-omalovanka_vila.htm
-
http://www.i-creative.cz/wp-content/uploads/2008/09/pernikovachaloupka.jpg
-
http://cs.wikipedia.org/wiki/Byla_jednou_ko%C5%A5ata
-
http://eamos.pf.jcu.cz/amos/kat_hv/modules/low/kurz_text.php?id_kap =10&kod_kurzu=kat_hv_6773
-
http://www.levactvi.cz
68
Resumé Bakalářská práce se věnuje využití hudebně pohybového prvku a jeho vlivu na děti účastnící se předškolního vzdělávání. Skládá se z části teoretické a části praktické. Teoretická část obsahuje souhrnný pohled na psychologickou
charakteristiku
předškolního
na hudební a hudebně pohybové aktivity.
dítěte
se
zaměřením
Praktickou část tvoří projekt
obsahující náměty pro činnosti s dětmi, jež jsou motivovány autorskou pohádkou.
Resumé The bachelor thesis deals with the use of music and movement element and its impact on children participating in preschool education. It consists of a theoretical part and a practical part. The theoretical part provides a comprehensive view of the psychological characteristics of preschool children with a focus on music and music and movement activities. The practical part consists of a project containing suggestions for activities with children which are motivated by authorial fairy tale.
69
Anotace KUTÁ, Lucie. Využití hudebně pohybového prvku v činnostech předškolního vzdělávání. Brno, 2013. 70 s. Bakalářská práce se zabývá zařazením hudebně pohybového prvku mezi ostatní aktivity v předškolním vzdělávání, obsahuje projekt s náměty k činnostem využitelnými v praxi. Klíčová slova: hudba, pohyb, předškolní vzdělávání, dítě, náměty k činnostem
Annotation
KUTÁ, Lucie. Application of Music and Motion Element in Preschool Activities. Brno, 2013. 70 s. Bachelor thesis deals with the classification of musical motion element among the other activities in preschool education, it includes the project with suggestions for activities usable in practice. Key words: music, motion, preschool education, child, suggestions for activities
70
