Univerzita J.E. Purkyně, Fakulta životního prostředí Ústí nad Labem
Zpráva o řešení A419
Název aktivity:
Využití trvalých travních porostů jako krajinného prvku Součást projektu:
WD – 44 – 07- 1 Název projektu:
Modelové řešení revitalizace průmyslových regionů a území po těžbě uhlí na příkladu Podkrušnohoří.
Doba řešení: Od 30. 1. 2008 do 30. 9. 2009
Řešitelský kolektiv: Prof. Ing. Miloslav Šoch, CSc.
2009
TRVALÉ TRAVNÍ POROSTY, JEJICH VÝZNAM, ZAKLÁDÁNÍ, ÚDRŽBA A VYUŽÍVÁNÍ. SOUČASNÝ STAV TRVALÝCH TRAVNÍCH POROSTŮ V PODKRUŠNOHOŘÍ, ZEJMÉNA V OKRESE CHOMUTOV Travní porosty pokrývají asi 25 % suchozemského povrchu světa. Je zřejmý hospodářský význam travních porostů pro lidskou potravu primárně daný produkcí vztahující se k travním porostům. Velký podíl mléka a masa je založen na travních porostech. Z netržního pohledu představuje luční hospodářství velký potenciál pro ekologické funkce. Rovněž musí být zmíněny negativní dopady na životní prostředí způsobené zemědělstvím. Ekologické funkce travních porostů mohou být posuzovány a hodnoceny ekonomicky. Jsou různé metody jak vyčíslit jejich ekonomický význam. Je dlouhá cesta od daných skutečností k ekonomicky vyznívajícím koncepčním rámcům. Projekt koncepce evropského zemědělství se pohybuje od podpor spojených s trhem k specifickým podporám životního prostředí a částečně dalších funkcí zemědělství. Význam funkcí zemědělství vnímaných společností se odráží v projektu koncepce. Stejně tak jako zemědělství obecně, i zemědělství založené na lučním hospodářství musí vystavět svou ekonomickou budoucnost na 3 pilířích: na trhu komodit, na trhu ekologických výrobků a služeb a veřejné podpoře netržních funkcí, které jsou nutné k trvale udržitelné existenci (Lehmann, 2009). Trvalé travní porosty představují ve střední Evropě nejrozsáhlejší skupinu pícních cenóz a jejich zastoupení zde vzrůstá především se zvyšující se nadmořskou výškou (Opitz von Boberfeld, 1994). V celé Evropě je píce hlavním krmivem pro mléčný skot. Travní porosty však nejsou důležité jen pro živočišnou výrobu. Vedle jejich “ziskového” významu mají také význam pro lidstvo a planetu, kterým přispívá k jejich trvalé udržitelnosti. Travní porosty přispívají k rozvoji životního prostředí a venkova mnoha aspekty jako je biodiverzita, zpracování uhlíku, prevence povodní, krajina, kulturní dědictví, welfare zvířat atd. Pokud považujeme tyto funkce travních porostů za důležité, je nutné začlenit jejich význam do diskusí o zemědělském hospodářství a vládní politice. Studie popisuje různé funkce travních porostů v Evropě a způsoby (přístupy investorů) zhodnocení ekonomického významu travních porostů za zvážení jejich mnohačetných funkcí. Ekonomické zhodnocení bude především cenné pro tvůrce politiky (Van den Pul-vart Dasselaar A., 2009a). Obdobný názor zastávají i Starczewski et al. (2009), kteří dále uvádějí, že to obvykle jsou mnohobarevná společenství rostlin užitečná pro různé formy rekreace nebo jako pastvina, kde se můžeme setkat se zajímavými místními druhy přežvýkavců nebo koní. Travní porosty hrají důležitou roli pro regeneraci lidské kondice a přítomnost takových forem zemského povrchu přispívá k rozvoji různých forem turismu, včetně ekoturistky. Podle Kolczarka et al. (2009) jsou travní porosty terény s rozsáhlým využitím, velkého přírodního a krajinného významu. Všeobecně, krajina, která není člověkem drasticky změněná, je krásná a přitažlivá. Může být potvrzeno, že pokud je poměr květin v botanické skladbě travních porostů větší, je i větší jejich vliv na krásu vytvořenou v takové krajině. Tyto terény poskytují neobyčejné estetické dojmy, především v době kvetení, přinášejí fascinující bohatství barev a tvarů. Kvetoucí louky jsou místa, která jsou charakterizována neobyčejným bohatstvím barev měnících se podle období kvetení některých druhů. Travní porosty jsou také zvláštním druhem lékárny nebo drogerie, kde můžeme najít byliny, které mohou být použity ve fytoterpaii a farmaceutickém průmyslu. Byliny pocházející z louky jsou hodnotnější než ty, které jsou vypěstované. Pro duševní rovnováhu a lidské zdraví je mimořádně prospěšné vzájemné soužití mezi mnohými rostlinami a živočichy nacházejícími se na loukách. Pokud je větší biologická diverzita na loukách, je i větší jejich vliv na pozitivní přínos okolnímu životnímu prostředí. Podle Van den Pol-van Dasselaara A. (2009b) veřejnost států západní Evropy stále více volá po systému farem, ve kterém mohou zvířata rozvíjet své přirozené chování, a pasení je důležitý
aspekt takového chování mléčného skotu. Navíc ve vztahu k welfare zvířat je otevřená krajina s pasoucím se dobytkem veřejností velmi oceňována. Také biodiverzita krajiny je z důvodů pasení větší, což je společností ceněno. Nicméně tyto funkce nejsou v současnosti tržní. Kromě toho současné trendy chovu hovězího dobytka v Evropě způsobují pokles oblíbenosti pasení. Trávník může být definován (Herndl M., Krautzer B. , Schaumberger A., 2009) jako trvalý travní porost, který je tvořený hlavně trvalými travními druhy a není využívána zemědělsky. V Rakousku je asi 6 % spolkového území pokryto trávou v nejširším smyslu. Lyžařská, golfová a pěší turistika v podstatě závisí na krásném působení trávníku. Výsledky studie Kozlowského, Zielewicze a Swedrzynskeho (2009) prokázaly pozitivní roli trvalých travních porostů v absorpci dusičnanového dusíku, draslíku, sodíku, fosforu, vápníku, hořčíku, chloridů a sulfátů lučním komplexem a jejich kvantitativní výskyt v otevřených vodách. Kohoutek et al. (2009) uvádějí, že celková rozloha České republiky (ČR) je 7,886 tisíc ha, z čehož 4,277 tisíc ha je zemědělská půda a 3,609 tisíc ha nezemědělská půda. Podnebí ČR je dáno vzájemným prolínáním oceánického a kontinentálního vlivu. Trvalé travní porosty pokrývají 974 tisíc ha, tj. podle pozemkové knihy 22,8 % zemědělské půdy v ČR. Podle údajů Českého statistického úřadu bylo v roce 2007 zemědělsky obhospodařováno 932 tisíc ha s průměrnou sklizní 2,98 t sena z 1 ha. Politické změny po roce 1989 vedly v ČR ke snížení počtu kusů dobytka. Počet krav klesl z 1,236 tisíc v roce 1990 na 575 tisíc v roce 2008 s negativním dopadem na hospodaření a využití pastvin na všech produkčních plochách. Dojivost krav dosahovala v roce 2008 6960 kg mléka se spotřebou 0,30 kg krmivového koncentrátu na 1 kg. Nejlepším řešením této neuspokojivé situace by bylo zvýšit počet chovných krav o 80 až 100 tisíc ks, a tím rozšířit pastvu přežvýkavců. Český zemědělský systém byl v letech 1994-2007 analyzován metodou uhlíkové rovnováhy zaměřenou na strukturu objemového krmiva a porovnán s analýzou z let 1971-1985. Je zřejmé, že snížení produkce objemového krmiva způsobilo snížení produkce aktivního uhlíku o 2480 tisíc tun za rok, což je doprovázeno 31% poklesem neprodukčních funkcí, jako je potenciál zadržování vody, biologická aktivita půdy apod. Současný stav, vývojové tendence plošného zastoupení a vazby TTP k živočišné výrobě a životnímu prostředí v České republice podrobně analyzují Kohoutek a Pozdíšek (2007). Trvalé travní porosty se podílejí na výměře zemědělské půdy České republiky jednou čtvrtinou (cca 970 tis. ha). Při současné vysoké úrovni zornění v České republice oproti státům EU (asi 54 % orné půdy) je pravděpodobný další nárůst ploch trvalých travních porostů a s tím spojená nutnost jejich obhospodařování (Pozdíšek et al., 2004; Hrabě et al., 2004). V jihozápadním Německu jsou druhově bohaté louky sečeny na seno obvykle dvakrát ročně (Thumm, 2009). Dnes už není většina okrajových oblastí využívána pro produkci krmiva a bez sečení přerostou keři a stromy. Proto je pro zachování botanické skladby a k uchování přirozené posloupnosti často používáno mulčování. Ale v systémech nehnojených polopřirozených pastvin jsou mulčované pastviny druhově méně bohaté než pastviny, kde je biomasa odstraňovaná. V polních pokusech byly po dobu 17 let porovnávány tři postupy – sečení dvakrát ročně s odstraněním biomasy, mulčování a přirozená posloupnost. Byly sledovány produkce biomasy a dlouhodobé změny v botanické skladbě. Na pozemcích bez obhospodařování potlačily stromy a keře většinu pastvinových druhů, zatímco mezi sečením s odstraněním biomasy a mulčováním byly jen malé rozdíly v produkci biomasy a v botanické skladbě. Rovněž v Rumunsku (Razec et al., 2009) bylo v posledních 10 letech pozorováno snížení lidského zásahu do pastvinářství. Důsledkem tohoto aspektu bylo postupné znehodnocování rostlinného porostu a krajiny. Bylo zjištěno, že na vývoj botanické skladby má velký vliv
úrodnost půdy a metody sečení. Organické hnojení zvyšuje úrodnost a hustotu rostlinného porostu. Poměr mezi druhy se mění vlivem častějšího sečení a hnojení. K zachování krajiny a vyšší biologické různorodosti je potřebné jen jedno sečení. K poznatku, že hnojení a využití stanoviště způsobuje nárůst jeho produkční schopnosti, dospěli i Veselá, Mrkvička a Hrevušová (2009). Ekosystémy travních porostů jsou velmi bohatá společenstva rostlin, živočichů a ostatních organismů. Mají zásadní význam pro zachování biodiverzity, a to zejména u vzácných a ohrožených druhů organismů. V oblastech vyžadujících ochranu je proto funkce travních porostů naprosto nezastupitelná. V přírodních podmínkách neexistuje ostrá hranice mezi produkčním a tzv. mimoprodukčním využívání trvalých travních porostů. Ve skutečnosti jde o to, která funkce porostu je považována za primární a která za sekundární. Pokud jsou ponechány ladem, vrací se sukcesí k lesu. Dodá-li se jim jen minimum energie formou jedné až dvou sečí bez zásahu do drnu, zůstanou ve formě stabilizovaných "květnatých" luk s jinou než pícninářskou funkcí. Při dodání většího množství energie vzniknou pícninářské, nutričně kvalitní a výnosné porosty. Mezi nejpřirozenější a nejlevnější způsoby obhospodařování travních porostů vždy patřila pastva s optimálním zatížením. Louky a pastviny, nazývané podle převažující agrobotanické složky trvalými travními porosty, rozdělujeme podle vzniku na původní, přírodní a seté (Velich et al., 1991). Původní travní porosty jsou klimaxovým společenstvem v extrémně nepříznivých podmínkách, znemožňujících existenci lesa – např. vysokohorské hole nebo extrémně suchá nebo zamokřené stanoviště. Extrémní přizpůsobivost trav a travních porostů lze využívat i při rekultivacích krajiny při zatravňování neúrodných nebo přeschlých půd a výsypek. Přírodní travní porosty vznikly samovolným zatravněním po rušivém zásahu nebo vymýcení lesního společenstva a jsou udržovány pravidelným obhospodařováním. Značná část přírodních travních porostů byla rekultivacemi a obnovami nahrazena setými travními porosty, ať již trvalými nebo dočasnými, jejichž plochy v řadě oblastí zcela převažují (Velich et al., 1991). Trvalé travní porosty lze charakterizovat jako porosty polopřirozeného charakteru (louky a pastviny), soustředěné na tzv. absolutních stanovištích (suchých nebo vlhkých), na nichž nejdou pěstovat polní plodiny, a též porosty obnovené, starší více než 6-8 let, nacházející se na tzv. marginálních stanovištích. V období před industrializací zemědělství zaujímaly louky asi 15 % a pastviny 6 % zemědělské půdy. Byly zastoupeny ve všech výškových pásmech s těžištěm v horách a vrchovinách. Louky a pastviny nelze v jejich druhovém bohatství a rozmanitosti zachovávat bez soustavné péče a zachovávání prvků tradičních forem obhospodařování. Pro zakládání i přísevy do travních porostů je vhodné využívat vhodné, nejlépe místní krajové odrůdy trav a ekotypů (Šrámek et al., 2001). Při zakládání trvalých travních porostů je třeba dodržovat složení přirozených a polopřirozených travních porostů, tj. zařazovat 70 – 85 % podíl trav, 15 % jetelovin a 5 – 15 % vhodných druhů bylin. Podíl trav závisí na způsobu využití trvalého travního porostu. Při využívání kosením zařazujeme větší podíl volně trsnatých (55 - 60 %) a vyšších druhů (45 – 50 %). Při využívání pastvou zařazujeme vysokých druhů méně (25 %) při vyšším podílu nízkých (60 %) a výběžkatých (30 %) druhů (Veselá et al., 1994). Pro sušší oblasti, nížiny a rekultivované plochy jsou s ohledem na vyšší výpar a přísušky vhodné suchu odolnější druhy trav (např. kostřava rákosovitá, kostřava červená, kostřava ovčí, srha říznačka, ovsík vyvýšený, sveřepy aj.) a jetelovin (např. štírovník růžkatý, tolice dětelová, úročník lékařský, vojtěška setá, mimo pícní porosty i komonice bílá a komonice lékařská). Vedle produkčního uplatnění jsou u travních porostů stále více ceněny jejich mimoprodukční funkce (Novák, 2000; Šantrůček et al., 2004). V naprosté většině případů je třeba orientovat pratotechnické postupy tak, aby byly vhodně harmonizovány produkční i
mimoprodukční funkce těchto cenóz (Opitz von Boberfeld, 1994; Holúbek at al., 2001; Jančovič, Ďurková, Vozár, 2003; Klimeš at al., 2007). Hospodářský význam TTP jako zdroje obživy místního obyvatelstva se v důsledku výrazného zvýšení intenzity a produktivity agrárního sektoru ve druhé polovině minulého století podstatně snížil. Zvýšil se však jejich význam z hlediska udržování krajiny v přirozeném a kulturním stavu, ochrany životního prostředí, zachování speciálních biotopů, udržení osídlení, aj. (Kvapilík, 2003). S klimatickými a ekonomickými změnami se také v našich zemích přesouvá zájem odborné veřejnosti i zemědělské praxe od hledisek povětšinou produkčních ke komplexnějšímu pojetí, včetně mimoprodukčních funkcí zemědělské výroby a úlohy trvalých travních porostů v krajině (funkce protierozní, zúrodňující, hydrologické, klimatické). Důraz na zachování trvale udržitelné krajiny přináší nový pohled na pícniny a zvláště na travní porosty, a ve svém důsledku též na kvalitu píce. S rozvojem technik hodnocení vzrůstá zájem o standardní hodnocení dobrovolného příjmu píce zvířetem (VI – Voluntary intake), antikvalitativních účinků některých druhů lučních rostlin (IANP – index negativního působení fenolických látek) atd. (Míka, 1997; Míka, 1998). Naopak si uvědomujeme, že některé „nekulturní“ druhy mají dobrou až nadprůměrnou krmnou hodnotu a přispívají nejen k žádoucí diverzitě populace, ale často také k produktivnosti porostu a jeho užitné hodnotě (bonitě). Stejně jako nadměrné intenzifikační tlaky (nadměrné hnojení a využití, odvodňování, obnovy, používání zemědělské techniky s vysokými měrnými tlaky na půdu aj.), tak i zanedbávání jakékoliv péče o travní porosty (což je v současné době aktuálnější) vedou k degradaci travních porostů, k snižování jejich druhové a biotopové rozmanitosti, až konečně při vypuštění jejich pravidelného využívání k jejich zániku, protože v naprosté většině případů zde představují travní porosty společenstva polopřirozená, náhradní (sekundární), zde klimaxovým (závěrečným) stadiem sukcese je les. Sukcese dřevinné vegetace na opuštěných loukách a pastvinách je tedy přirozeným procesem a chceme-li v dnešní době zachránit a uchovat polopřirozené travní porosty - tento fenomén součinnosti přírody a lidského úsilí , tedy jako přírodní , ale i kulturní dědictví předchozích generací a dále je využívat k jejich druhové a stanovištní rozmanitosti, je první nezbytnou podmínkou jejich pravidelné využívání. To však je pouze první krůček, protože samo ještě zdaleka nevede k ekologicky úspěšnému cíli. Je nutno nacházet společnou řeč a zájem o naplnění poslání a zajištění trvale udržitelného života. Objektivním ukazatelem produkční schopnosti luk a pastvin, který udává, jaké množství píce, popř. stravitelných živin mají zvířata k dispozici za celé pastevní období, je stanovení výnosů pastevní píce pomocí reprezentativně rozložených plošek nebo pásů (Veselá et al., 1994), nebo u kontinuální pastvy pomocí mobilních klecí. Navazující metodou hodnocení bonity (produktivity i kvality) trvalých travních porostů (luk i pastvin) je výpočet pícninářské hodnoty porostu (Veselá et al., 1994). Konzervativní přístup ochrany přírody a travních porostů v péči o nelesní společenstva je již naštěstí minulostí. Dnes často hledáme způsob, jak o lokality účinně pečovat ve smyslu hospodářského využití. Jednou z možností je pastva (Háková, Klaudisová, Sádlo, 2004), v produkčnějších oblastech mimo chráněná území případně v kombinaci s racionální výživou porostů. Pastva účelně kombinuje šetrné využívání travních porostů s bezprostředním příznivým vlivem na zdravotní stav zvířat (Čítek, Šandera, 1993). Cílem obhospodařování travních porostů by mělo být zabezpečení nikoliv co nejvyšší, ale co nejkvalitnější zemědělské produkce – rostlinných produktů, tj. objemné píce pro polygastrická zvířata (Komberec, Homola, Knobová, 1993a, b) při zachování nebo rozvíjení mimoprodukčních funkcí a biodiverzity travních porostů.
U rozšířeného porostového typu (asociace) Lolio-Cynosuretum, výchozí porostový typ Dactylidetum) byla prokázána dynamická reakce ověřovaných cenóz na změny hnojení a frekvence spásání. U fytocenologicky i ekologicky podobných porostů se na základě podrobných polykriteriálních analýz jeví jako nejvhodnější jejich využívání ve 3 pastevních cyklech při možnosti krátkodobějšího přechodu na intenzivnější využívání ve 4 pastevních cyklech (max. souvisle jen 2 až 3 roky). Při takovémto způsobu využívání jsou vhodně harmonizovány produkční i mimoprodukční funkce těchto cenóz. Volbu intenzity hnojení je třeba přizpůsobit vývoji porostové skladby, požadavkům na produkci pastevní píce a změnám její kvality (Klimeš, Kobes, Suchý, 2007). Při pastvě 2x ročně je příliš vysoký obsah vlákniny (25,83 – 28,63 %), při 4 pastevních cyklech dochází k nadměrnému utužování půd (Klimeš et al., 2007). S ohledem na výrazné vlivy na půdní a hydrologické charakteristiky je třeba využívat získané poznatky i pro diferenciaci pratotechniky podle prioritních požadavků konkrétních lokalit (infiltrační, transportní či akumulační zóny, chráněná území, ochranná pásma vodních zdrojů apod.). Druhová bohatost lučních a pastevních porostů je dána zastoupením dvouděložných bylin, které mají odlišné chování od trav (nemají obvykle takovou regenerační schopnost, konkurenční schopnost, jsou náročné na světlo, aj.). Luční společenstva nejsou ve svém složení většinou stálá, ale zastoupení jednotlivých druhů se velmi mění v závislosti na změnách průběhu počasí v jednotlivých letech a zejména na způsobu obhospodařování (Kvítek et al., 1997). Pokud bychom měli seřadit jednotlivé způsoby obhospodařování travních porostů z hlediska jejich pozitivního působení na travní porost, bylo by pořadí převládajících a možných způsobů obhospodařování následující: 1. kosení, 2. kosení + pastva, 3. pastva (při dodržení správné pastevní techniky a zatížení), 4. mulčování, 5. ponechání porostů ladem, bez obhospodařování. Zatímco se při využívání porostů kosením udržuje jejich příznivá porostová skladba (55 – 80 % trav, 10 – 20 % jetelovin, 10 – 20 % ostatních bylin), při využívání pastvou již někdy dochází k mírnému zhoršení porostové skladby (nadměrné zvýšení pokryvnosti jetelovin nebo tzv. pastevních plevelů). Při vhodné pastevní technice a zatížení pastviny je však porost rovněž udržován v příznivém stavu. Kombinací kosení a pastvy lze u TTP dosáhnout vůbec nejvyšších výnosů účinkem komprimace půdy a zahušťováním porostu vlivem rozvoje výběžkatých trav. Při využívání porostů mulčováním dochází vzhledem k vyšší výšce seče a ponechané biomase k redukci světlomilných druhů (agrobotanických skupin), především jetelovin a některých druhů dvouděložných bylin a často i k mírnému snížení biodiverzity (počtu druhů) v porostu. Negativní efekt mulčování je výraznější při použití mulčovačů s horizontální osou rotace a vertikálním rotačním pohybem mulčovacího ústrojí oproti mulčovačům s horizontálním pohybem mulčovacího ústrojí (zpravidla nižší strniště). Při ponechání travních porostů ladem dochází většinou po určité době k jejich všeobecně známé degradaci až sukcesi plevelnou a dřevinnou vegetací. Zvětšení divezity květeny a hmyzu na loukách založením planých pozemků a úhorů napomáhá mnoha efemérním rostlinným druhům k jejich reprodukci z půdní semenné banky. Jako optimální doba pro trvání úhoru se jeví 3-5 let; po této době by měly být úhory znovu obnoveny. Byly zjištěny významné rozdíly v počtu druhů a jejich pokryvu mezi plochami chudými a bohatými na živiny. Nebyl nalezen žádný masivní výskyt invazivních a expanzivních druhů. Převládaly druhy, které se běžně nachází v obhospodařované krajině, na okrajích polí a mezích (Vymyslický, Fabšicová a Musil, 2009). V daných souvislostech zaujímají specifické postavení chráněné krajinné oblasti a především trvalé travní porosty. Prioritou pastvy zvířat v chráněných oblastech je zlepšení
nebo alespoň udržení biodiverzity daného biotopu. Rozvinutí všech mimoprodukčních funkcí a tou je v biosférických rezervacích především ochrana a rozvíjení genofondového bohatství v bezprostřední návaznosti na ochranu jednotlivých biotypů a jejich harmonizace s produkčním uplatněním vyžaduje specifický způsob obhospodařování jednotlivých travních společenstev. Rozporuplný pohled na hodnocení pastvy v těchto oblastech dokládá například názor Hejcmana et al. (2002), kteří uvádějí, že výsledky zemědělského výzkumu jsou pro management chráněných území málo využitelné z hlediska jejich zaměření především na množství a kvalitu rostlinné biomasy a živočišnou produkci. Rozdílný botanický a zemědělský pohled pak může vést k mnohým nedorozuměním při obhospodařování zájmových území. Je však nutno zdůraznit, že respektování specifik pastvy v těchto lokalitách by nikdy nemělo vést k tomu, aby se při ní dostatečně nezohledňovaly i požadavky pasených zvířat. Charakteristickým rysem dlouhodobého vývoje zemědělského půdního fondu v ČR byl úbytek zemědělské půdy, přičemž v posledním desetiletí se tempo úbytků podstatně zvětšilo. Největší změny proběhly právě v podkrušnohorské oblasti, především v důsledku rozšíření povrchové těžby uhlí. Proto se staly v ČR a zvláště v Podkrušnohoří nemalým problémem rozsáhlé neudržované plochy zemědělské půdy, kde na jedné straně dochází v menší míře k obnově původních ekosystémů, na druhé straně však k rozmnožování a šíření nežádoucích ruderálních, v některých případech i invazních druhů rostlin. Zemědělské rekultivace výsypek se zaměřují především na založení trvalých travních porostů, které v této oblasti v první fázi plní především funkci protierozní a hrají výraznou roli ve vodním i teplotním režimu půd. Z těchto důvodů je prováděn travní osev i na pozemcích, které jsou určeny k zalesňování. Všechny tyto plochy je nutno udržovat v kulturní formě. Ještě více než v jiných oblastech se tedy prohlubuje problém využití travní hmoty vyprodukované z těchto ploch. Jedná se především o zelenou hmotu zejména z trvalých travních porostů, kterou není možné využít pro spásání skotem a ovcemi z důvodů jejich nízkých početních stavů. Existují však technologie, které dokážou zpracovávat tento materiál na užitečnou hmotu, kterou je dále možné využít např. při výrobě izolačních materiálů nebo místo plastů na výrobu nádob, obalového materiálu, ale zejména na výrobu bioplynu. Tento vývoj lze dokumentovat např. na vývoji zemědělství v okrese Chomutov. Okres Chomutov svojí rozlohou 935,30 km2 patří mezi středně velké okresy. Okres Chomutov k roku 2007 tvořen ze 43 % půdou zemědělskou. 37 % půdního fondu spadá na lesnické pozemky, 16 % tvoří ostatní plochy. Vodní plochy sčítají celkem 3 % území a zastavěné plochy tvoří 1 %. Pro okres Chomutov je charakteristické nižší zastoupení zemědělské půdy. Celostátní průměr zemědělské půdy se pohybuje okolo 54 % (graf č. 1).
Graf č. 1 - Stav půdního fondu(PF) okresu Chomutov Stav PF okresu Chomutov k 31.12.2007 Ostatní 16%
Zastavěné plochy 1%
Zemědělská půda 43%
Vodní plochy 3%
Lesnické pozemky 37%
Zdroj: Statistická ročenka půdního fondu ČR, 2008 Celková výměra zemědělského půdního fondu okresu Chomutov k 31.12. 2007 činila 39 048 ha. Orná půda zaujímá 22 986 ha, chmelnice 16 ha, vinice 22 ha, zahrady 816 ha, ovocné sady 871 ha a trvalé travní porosty (louky, pastviny) 14 277 ha (tab. č. 1, graf č. 2). Tabulka č. 1 - Vývoj zemědělského půdního fondu okresu Chomutov od r. 1960 (ha) Rok 1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
Orná půda % 100,0 92,9 91,4 92,2 87,7 79,6 76,9 72,2 69,7 69,6 69,1 68,9 64,0 64,1 64,2 63,5 63,5 63,7 63,6 63,5 63,4 63,4 61,6 61,3
ha 37 527 34 865 34 281 34 612 32 897 29 886 28 873 27 112 26 158 26 110 25 943 25 848 24 010 24 043 24 108 23 848 23 824 23 899 23 869 23 812 23 802 23 808 23 132 22 986
Chmelnice Vinice ha 172 96 81 55 24 30 21 21 21 21 23 23 23 23 16 16 16 16 16 16 16 16 16 16
ha 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 11 11 11 22 22 22 22
Zahrady
Ovocné sady
Travní porosty
ha 1 094 920 931 886 837 802 795 795 797 798 798 799 799 798 809 808 816 817 817 818 820 818 828 816
ha 788 1 097 1 055 963 914 917 939 965 962 961 960 944 942 905 908 907 909 905 905 899 913 905 897 871
ha 11 020 10 184 10 038 9 332 8 497 8 522 8 351 10 240 11 142 11 204 11 394 11 463 13 377 13 539 13 696 13 678 13 605 13 634 13 632 13 662 13 673 13 666 14 277 14 337
Zdroj: ČSÚ, Statistické ročenky půdního fondu České republiky
Graf č. 2 - Stav zemědělského půdního fondu (ZPF) okresu Chomutov Stav ZPF okresu Chomutov k 31.12.2007
TTP 36,6%
Ovocné sady 2,2% Orná půda 59,0%
Zahrady 2,1%
Vinice 0,1%
Zdroj: Statistická ročenka půdního fondu ČR, 2008 Kategorie jako zemědělská půda, půda orná a trvalé travní porosty se mění v posledních letech nejmarkantněji. Procento zornění se v roce 1998 pohybovalo okolo 66,9 %, v roce 2005 okolo 60,68 % (tab. č. 2) Tab. č. 2: Zornění půdy okresu Chomutov ( %) Rok 1998 2002 2005
Celková výměra ZPF v ha 39 303 39 250 39 235
Zornění v % 66,9 60,81 60,68
Zdroj: Situační a výhledová zpráva - půda, 1999,2003,2006 Rovněž procento zornění v celé ČR se v průběhu posledních let zvolna snižuje a to přibližně ze 75 % v roce 1991 na necelých 72 % v roce 2005 (tab. č. 3). Tab. č. 3: Zornění půdy České republiky (%) Rok 1998 2002 2005
Zornění v % 72,22 71,8 71,52
Zdroj: Situační a výhledová zpráva - půda, 1999,2003,2006 Důvodem úbytku zemědělské půdy a půdy orné je zabírání půdy pro investiční činnosti různého charakteru. Část orné půdy je převedena do luk a pastvin s trvale travním porostem. Snižováním rozsahu orné půdy se zvyšuje kategorie TTP. Právě na Chomutovsku došlo za posledních 17 let ke značnému nárůstu této kategorie (tab. č. 4, graf č. 3, mapa č. 1).
Tabulka č. 4 - Vývoj TTP okresů Chomutov, Most, Teplice a Ústí nad Labem (ha) Rok 1960 1970 1980 1990 1995 2000 2005 2007
CV 11 020 10 038 8 497 8 351 11 463 13 605 13 666 14 337
MO 2 675 2 875 2 775 2 727 3 067 2 994 3 007 3 007
TP 5 431 5 122 5 095 4 868 5 476 6 233 6 335 6 361
UL 9 727 9 357 8 077 7 759 8 520 11 781 11 922 11 953
Zdroj: ČSÚ, Statistické ročenky půdního fondu České republiky
Graf č. 3 - Vývoj TTP na okrese Chomutov (CV) v porovnání s ostatními okresy (Most - MO, Teplice - TP, Ústí nad Labem - UL) od roku 1960 Vývoj TTP od r.1960 16 000 Plocha v hektarech
14 000 12 000 10 000 8 000 6 000 4 000 2 000 0 1960 1970 1980 1990 1995 2000 2005 2007 Rok
CV
MO
TP
UL
Zdroj: ČSÚ, Statistické ročenky půdního fondu České republiky Mapa č. 1 - Krajinný pokryv Chomutovska
Zdroj: Chráněná území ČR, svazek I -Ústecko, AOPK, 1999 Ohodnotit současné celkové využití zemědělské a orné půdy je problematické, protože často nesouhlasí s údaji uvedenými na katastrech nemovitostí. K zemědělské produkci se využije jen určitá část zemědělské půdy (tab. č. 5).
Tabulka č. 5 - Rozsah a podíl skutečně využívané zemědělské plochy (ha, %)
Zastoupení živočišné výroby se obdobně jako v ČR i na okrese Chomutov v posledních letech významně snižuje, přesto se podílí ještě více než polovinou na hrubé zemědělské produkci. Intenzita je v okresním porovnání podprůměrná. Níže uvedený přehled v tabulce dokazuje, že dochází ke značnému poklesu stavu hospodářských zvířat. Z toho vyplývá, že se snížila i zátěž zemědělské půdy na 100 ha od roku 1990. Oproti roku 1990 zátěž klesla ze 60 kusů skotu na hektar na pouhých 11,4 kusů (tab. č. 6). Tab. č. 6 - Počet skotu (ks) na 100 ha zemědělské půdy Skot na okrese
1990
2006
Chomutov
60
11,4
Zdroj: r. 1990 Statistická ročenka Ústeckého kraje, r. 2006 - orientační údaj z Krajské agrární komory Většina skotu se chová v oblasti podhorské a horské, kde jsou louky a pastviny. Snížil se i počet krav produkující mléko, na území okresu nalezneme pouze tři farmy produkující mléko. V chovu prasat je možno vidět stejný trend poklesu. V roce 1993 bylo chováno 49 879 kusů, v roce 2000 jen 19 964. Mezi roky 2000 a 2007 se chov prasat vyznačoval určitou stabilitou. Nyní ale opět dochází k poklesu stavu díky menšímu zájmu o vepřové maso. K výrazným změnám došlo i v počtu ovcí, jejich stav poklesl na 10 % z původního. Chov ovcí postupně najde své uplatnění v podhorských oblastech na pastvinách. Přehled o vývoji stavu hospodářských zvířat na Chomutovsku je uveden v tabulce č. 7. Tabulka č. 7 - Hospodářská zvířata za okres Chomutov (ks)
(cit. Vráblíková, 2007a)
Hlavní činností farmářů je starat se o zatravněné plochy v určených termínech. Tento systém, který stanoví získávání dotací formou údržby krajiny a minimálního zatížení, však přináší určitou stabilitu do podnikání podhorských oblastí Krušných hor. To významně snižuje rozsah eroze na těchto plochách. Kvalitu zemědělského půdního fondu nejvíce ovlivňují erozní procesy, kdy zejména zrychlená eroze ochuzuje půdu o nejúrodnější část – ornici. Např. vodní erozí je v ČR potencionálně ohroženo 42 % půd. Na Chomutovsku je vodní erozí ohroženo 33,5 % výměry zemědělské půdy (tab. č. 8). Všeobecně je protierozní ochraně věnována malá pozornost, včetně nevyužívání agrotechnických protierozních opatření na orné půdě. Protierozní ochrana zemědělské půdy souvisí a vždy sledovala zmírnění účinků přívalových vod vzniklých z extrémních lijáků a z náhlého jarního tání. Protierozní ochrana má též charakter protipovodňové ochrany v jednotlivých drobných povodích. Tab. č. 8 - Ohrožení zemědělských půd vodní a větrnou erozí v okrese Chomutov NÁZEV KÚ Bílence Blatno Boleboř Březno Černovice Domašín Droužkovice Hora Sv. Šebestiána Hrušovany Chbany Chomutov Jirkov Kadaň Kalek Klášterec nad Ohří Kovářská Kryštofovy Hamry Křimov Libědice Loučná Málkov Mašťov
KAT VODA 2 6 5 2 2 6 2 3 2 2 3 2 6 5 3 2 5 2 3 6 3
KAT VÍTR 1 1 1 2 1 1 3 1 3 5 4 4 1 1 1 1 1 1 3 1 2
5
1
NÁZEV KÚ Měděnec Místo Nezabylice Okounov Otvice Perštejn Pesvice Pětipsy Račetice Radonice Rokle Spořice Strupčice Údlice Vejprty Veliká Ves Vilémov Vrskmaň Všehrdy Všestudy Výsluní Vysoká Pec
KAT VODA 3 5 2 6 2 6 2 2 1 3 4 2 2 3 6 2 2 2 2 2 2
KAT VITR 1 1 3 1 3 1 4 1 3 1 2 1 2 3 1 2 1 4 3 2 1
2
4
Zdroj: VÚMOP
Tab. č. 9 - Kategorie ohrožení zemědělských půd vodní erozí Kategorie 1 2 3 4 5 6
Zdroj: VÚMOP
Koeficient ohrožení < 0,15 0,16 - 0,30 0,31 - 0,45 0,46 - 0,60 0,61 - 0,75 > 0,75
Stupeň ohrožení půd bez ohrožení půdy náchylné půdy mírně ohrožené půdy ohrožené půdy silně ohrožené půdy nejohroženější
Tab. č. 10 - Kategorie ohrožení zemědělských půd větrnou erozí Kategorie 1 2 3 4 5 6
Koeficient ohrožení <4 4,1 – 7 7,1 – 11 11,1 – 17 17,1 – 23 > 23,1
Stupeň ohrožení půd bez ohrožení náchylné Mírně ohrožené ohrožené Silně ohrožené Nejohroženější
Zdroj: VÚMOP Přehled o provádění rekultivací Chomutovsku Specifickým problémem Podkrušnohoří je nutnost rekultivovat především velké plochy na výsypkách z povrchových dolů. V okrese Chomutov bylo k 31.12. 2007 bylo zrekultivováno celkem 1401,24 ha. Ve sledovaném území převládaly rekultivace zemědělské (60 %) a lesnické (33 %) – viz tab. č. 11. Tab. č. 11 - Stav rekultivací k roku 2007 Ukončené rekultivace do r. 2007 (ha) Chomutovsko
Zemědělské 845,09
Lesnické Vodní Ostatní CELKEM 457,51
31,99
66,65
1401,24
Zdroj: SD, a.s. Do konce návrhového období, tj. do roku 2050, má být podle Štýse (1995, 1997) zrekultivováno celkem 6 414,47 ha, z nichž 1924,14 ha (30 %) připadne na zemědělskou půdu a 2 582,74 ha (41 %) na lesnické pozemky (tab. č. 12 - graf č.4). Lze předpokládat, že velká část nově rekultivované půdy bude zatravněna a to především z hlediska ochrany půdy před erozí. Bude tedy zapotřebí přijmout i opatření k údržbě těchto trvalých travních porostů a navrhnout cílené využití vyprodukované biomasy např. na tvorbu kompostů nebo k jejich využití jako energetických plodin či zdroj vstupní biomasy do bioplynových stanic. Tab. č. 12 - Stav rekultivací v období 2007-2050 Ukončené rekultivace v období 2007-2050 (ha) Zemědělské
Lesnické
Vodní
Ostatní
CELKEM
1 924,14
2 582,74
1 176,45
733,14
6 416,47
Zdroj: SD, a.s.
Graf č. 17 - Ukončené rekultivace v období 2007 - 2050 Ukončené rekultivace v období 2007-2050 11% 30%
18%
41%
Zemědělské Lesnické Vodní Ostatní
Zdroj: SD, a.s.
Vývojové tendence v zemědělství jsou zcela odlišné než v ostatních odvětvích národního hospodářství jako celku. Klesá podíl zemědělství na HDP, klesá zaměstnanost, celkový rozměr zemědělství se snižuje. Zejména se snížil objem živočišné produkce, výrazně se snížily stavy hospodářským zvířat. Tato tendence je shodná s trendy v celé ČR, Ústecký kraj a zejména okresy Chomutov, Most, Teplice a Ústí nad Labem vykazují největší poklesy a nejnižší intenzitu zemědělské výroby v ČR. Je tedy nutné tento stav radikálně změnit - hledat a realizovat nové přístupy a technologie při využívání půdního fondu, produkci zdravých potravin, obnovitelných zdrojů energie na bázi biomasy i produkci surovin. Trvale udržitelné zemědělství jako součást trvale udržitelného hospodaření v krajině musí v dalším období zajistit vedle produkce potravin i další mimoprodukční funkce, zejména krajinotvornou, ekologickou a sociální funkci (Vráblíková et al., 2007b, 2007c). Je zcela jednoznačné, že potřebujeme trvale udržitelný venkov s konkurenceschopným zemědělstvím, a to v souvislosti se zachováním kulturní krajiny a obnovováním biodiverzity. Pro tento účel je základním předpokladem rozvoj politiky ve prospěch venkova. Z přípravy na období 2007 - 2013 je zřejmé, že právě udržitelný rozvoj venkovských regionů bude jedním z nosných směrů EU, které se orientují na podpory pro rozvoj venkova a vytváření prostoru pro jeho udržitelný rozvoj. Podle Sejáka et al. (2008) je nastávající období charakterizováno výrazným příklonem k politice rozvoje venkova, který odráží přípravu na využití Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD = European Agricultural Fund for Rural Development). Základním strategickým rámcem pro udržitelný rozvoj venkova je pro EU společná zemědělská politika na léta 2007-2013, pro Českou republiku pak Národní strategický plán pro rozvoj venkova ČR pro období 2007-2013 a z něj vycházející Program rozvoje venkova ČR na období 2007-2013. Z analýz venkovského prostředí ČR vyplývá, že tyto oblasti mají i přes existující disparity dostatečný potenciál, nejen ke zlepšení života na venkově, ale pro zlepšení kvality života celé společnosti poskytováním zdravého životního prostředí, kulturní krajiny, dostatečným stupněm sociální integrace a bezpečnosti. Řádný rozvoj těchto předností se stane východiskem jejich hospodářské prosperity.
SWOT ANALÝZA PROBLEMATIKY VYUŽITÍ TRVALÝCH TRAVNÍCH POROSTŮ Silné stránky Slabé stránky - tradice zemědělské výroby - pomalý postup revitalizace krajiny - dobré podmínky pro zemědělství - pokles zemědělské produkce - nízké náklady na pracovní sílu - nedostatek investic pro rozvoj zemědělství - nezájem o vyprodukovanou biomasu - státní dotace na výstavbu bioplynových stanic - nízký počet bioplynových stanic schopných vyprodukovanou biomasu - tlak veřejnosti na zlepšování životního prostředí zpracovat - možnost využití produkce - ekologické zátěže - degradace půd z trvalých travních porostů pro výživu hospodářských zvířat nebo pro bioplynové stanice Příležitosti Ohrožení - dostatek pracovních sil - pokles investic do zemědělství a životního prostředí - podpora ekologického zemědělství - rozvoj agroturistiky - výrazný pokles živočišné výroby - povinnost uhelných společností - nejasné vlastnické vztahy revitalizovat vytěžené plochy - zábory zemědělské půdy - státní podpora krajinotvorné funkce - vylidňování venkova - nezájem zemědělců o údržbu krajiny zemědělství - snížení těžební činnosti formou trvalých travních porostů - zájem o zemědělské využití - nedostatečné státní dotace pro zemědělce rekultivovaných půd na údržbu krajiny - propagace kraje pro turistické - nedostatečná dotační podpora stavby bioplynových stanic využití - další extenzivní rozvoj těžby uhlí V zemědělství podhorských poloh vyvstává v případě orientace na chov skotu potřeba produkce kvalitní objemné píce v blízkosti center živočišné výroby. Vysoké výnosy kvalitní píce zde mohou poskytovat víceleté jetelovinotravní porosty, které se dobře uplatňují jak s ohledem na svoji ekologickou plasticitu (Klimeš at al. 2000), tak i s ohledem na jejich příznivé mimoprodukční funkce v agroekosystému. Dlouhodobé pícní porosty mají v porovnání s jednoletými pícninami nižší náklady na jejich obhospodařování a v porovnání s trvalými travními porosty často vykazují výrazně vyšší produkci píce. S ohledem na efektivitu hospodaření i na ekologické požadavky bude mít u víceletých pícních porostů význam vedle jejich výnosové schopnosti a kvality píce také jejich vytrvalost, odolnost zaplevelování a v neposlední řadě i schopnost osvojovat si živiny na méně úrodných půdách. S ohledem na výživu skotu je pro udržení rentability chovů, respektive pro stabilní produkci mléka vedle jiných předpokladů významný i obsah živin ve sklízeném objemném krmivu, jejich koncentrace a případně i vzájemný poměr. Kvalita objemné píce z pícních porostů vystupuje do popředí zejména v pícninářství vyšších poloh (Čermák et al. 2006), kdy v krmných dávkách převažuje objemná píce vlastní z vlastní produkce a energetické a nutriční potřeby skotu jsou zde často vyšší. Produkce objemné píce a koncentrace živin v objemné píci dočasných a trvalých pícních porostů je významná při výživě skotu s ohledem na zlepšování užitkovosti chovů v ekologicky méně příznivých podmínkách vyšších poloh a může hrát pozitivní úlohu i při pohybu živin v agroekosystému. Čerpání živin pícními porosty je ovlivněno jak výší produkce biomasy, resp. sušiny, tak i koncentrací živin ve sklízené hmotě.
Členění dotačních titulů MZe ČR pro ošetřování travních porostů (Nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření. Metodika k provádění nařízení vlády č. 79/2007 Sb.) Travní porosty v našich podmínkách vytvořil a dlouhodobě udržoval člověk. Jelikož hospodaření na těchto pozemcích probíhalo často několik staletí, vznikly tak podmínky pro život mnoha druhů živočichů a rostlin. Tyto druhy jsou na travní porosty a na sebe navzájem vázány tak úzce (např. housenky některých motýlů se dokáží živit pouze jediným druhem rostliny), že se jinde téměř nemohou vyskytovat. A protože způsoby využívání travních porostů jsou velmi rozmanité (různý počet sečí za rok, pastva ovcí, koz či dobytka, hnojení atd.), nachází se v naší krajině pestrá paleta prostředí obývaná spoustou druhů. Je známo, že v travních porostech se téměř stejné množství rostlinné hmoty, která je nad zemí, nachází i pod zemí, tedy hlavně v kořenech. Díky tomu mají travní porosty obrovskou schopnost zadržovat vodu a přispívat tak k prevenci proti škodám z přívalových dešťů. Nejjednodušší rozdělení travních porostů je dáno hlavním způsobem obhospodařování – na louky a pastviny. Jelikož na loukách fungují jiné přírodní zákonitosti než na pastvinách, liší se podle toho i zásady šetrného hospodaření, které představíme v následujících kapitolách. Jaká jsou rizika současného hospodaření? Intenzivní využívání luk a pastvin z nich vytlačuje jak konkurenčně slabší druhy rostlin, tak hnízdící ptáky nebo četné druhy hmyzu. Pokud se travní porosty nadměrně hnojí, posiluje se tím nárůst několika málo druhů, zejména trav, na úkor ostatních. Paradoxem je, že jiné louky a pastviny (zejména v odlehlejších oblastech pohraničí) se naopak přestávají využívat. Opuštěné lokality zarůstají, navrátit je do původního stavu je s přibývajícím časem stále více obtížné. Přicházíme tak o prostředí, které plní v krajině důležité funkce a zároveň je kulturním dědictvím po našich předcích. Proč by měly být udržovány travní porosty šetrným hospodařením? • Udrží se stálé životní podmínky pro mnoho vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů. • Omezí se zatěžování půdy a vody nadbytkem živin. • Zvýší se schopnost krajiny zadržovat vodu. • Získá se kvalitnější krmivo pro hospodářská zvířata. • Zachová se rozmanitost kulturní krajiny. Z lučního porostu se rostlinná hmota neodstraňuje průběžně jako na pastvině, ale naráz pokosením. Louka tedy zůstává po většinu roku nedotčena, což umožňuje mnoha druhům rostlin a živočichů nerušeně dokončit svůj vývoj (např. dozrání semen orchidejí, vývin housenek motýlů okáčů). Luční porost je také díky tomu vyšší a rovnoměrně narostlý, takže jeho celková listová plocha dokáže odpařit ohromné objemy vody zachycené hustou sítí kořenů. Louky proto mají zásadní význam pro udržení vody v krajině. Rozmanitost bylin v louce neznamená jen nabídku potravy a úkrytů pro hmyz a půdní organismy, ale také obohacení sena o minerály, vitaminy a jiné látky pro hospodářská zvířata. Pokud se louka neposeče, hromadí se v porostu stařina. Ta na jaře brání růstu semenáčků a nižších rostlin a porost tak ochuzuje. Nesečenou louku dokáží také velmi snadno ovládnout některé druhy trav. Pokud se porost poseče, ale nesklidí z pozemku, rostlinná hmota na povrchu zahnívá a poškozuje půdní strukturu. Trvale podmáčené a rašelinné louky se vytvořily na místech se zvýšenou hladinou podzemní vody. Většinou se jedná o luční prameniště a zrašelinělá nebo podmáčená místa na okrajích rybníků, podél toků a v údolních sníženinách. Díky pravidelnému kosení hostí dnes tyto louky řadu ohrožených rostlinných druhů – např. prstnatec májový nebo kosatec sibiřský.
Stejně tak jsou ale nezbytné pro celou řadu živočichů. Pro chřástala, bekasinu, rosničku, skokana zeleného či modráska bahenního to jsou místa, kde mohou hnízdit, klást vajíčka a najít dostatek potravy. Velký podíl na úbytku podmáčených luk měly meliorace, které odvedly vodu z krajiny, takže původní společenstvo rostlin a živočichů už nedokázalo na lokalitě přežít a bylo nahrazeno jiným. Podmáčené louky jsou často velmi citlivé na nadměrný přísun živin, neboť většina zde rostoucích druhů je přivyklá na jejich trvale nízký obsah. Vzhledem k těmto faktorům jsou podmáčené a rašelinné louky v naší zemi společenstvem skutečně ohroženým. Pokud nejsou podmáčené louky pravidelně koseny, velmi rychle zarůstají a celá řada vzácných druhů se z nich vytrácí. Kosení zemědělskou mechanizací však může porosty také poškodit, neboť pojíždění velmi zhutňuje půdu. Proto je nezbytné kosení ruční nebo lehkou mechanizací. Svůj díl na úbytku druhové pestrosti má i aplikace hnojiv nebo vápnění. Pokud se podmáčená nebo rašelinná louka odvodní, je to již tak výrazná změna, že vede k jejímu téměř jistému zániku. Jako mezofilní označujeme louky, jejichž místní podmínky, především obsah živin, vlhkost a půdní reakce, se pohybují v průměrných hodnotách. Jsou to louky nížin a pahorkatin, na kterých je častou travinou ovsík vyvýšený nebo podhorské louky, ve kterých převažují trávy nižšího vzrůstu, zejména kostřavy. K typickým bylinám těchto luk patří jetel luční, řebříček nebo kopretina. Vlhkomilné louky se vyskytují buď na pozemcích s vyšší hladinou podzemní vody nebo tam, kde dochází k častému zaplavování pozemku. Z trav zde nacházíme psárky, metlice, z bylin např. pryskyřníky. Mezofilní a vlhkomilné louky jsou pestrá společenstva, schopná produkovat i při šetrném hospodaření značné množství biomasy. V případě intenzivního hospodaření, kdy se louky hnojí, se do půdy dostává větší množství živin, než je pro ni přirozené. Přebytečné živiny se pak hromadí na pozemku a dostávají se i do okolní krajiny. Přísun živin odstartuje nárůst mohutnějších rostlinných druhů, které začnou vytlačovat druhy méně konkurenceschopné. Průmyslová hnojiva aplikovaná na louky působí nepříznivě na půdní organizmy a mohou tak narušit funkce půdy. Většina luk se navíc kosí naráz ve velmi krátké době na přelomu května a června. Velké množství živočichů tak najednou přijde o potravu i úkryt. Některé druhy rostlin ještě nemají dozrálá semena, luční společenstva se tak ochuzují. Na některých lokalitách hrozí naopak zánik hospodaření a zarůstání luk náletem. Šetrnějším hospodařením na mezofilních a vlhkomilných loukách se zabrání nárůstu bujnějších rostlinných druhů a ochuzení porostu, sníží se zatížení půdy nadbytkem živin, zajistí se lepší funkce půdy, podpoří se druhová rozmanitost rostlin a živočichů a umožní se lučním druhům živočichů průběžně nacházet potravu a úkryt. Horské louky se vyskytují ve všech horských a podhorských polohách, většinou na chudých, kyselých půdách. Mohou být buďto přirozené nebo se při osídlování krajiny staly náhradní vegetací po různých typech lesů. Uplatňují se v nich především nižší, často trsnaté druhy trav (smilka) a horské byliny (jestřábníky). Suchomilné louky jsou porosty s převahou nižších trav (kostřava žlábkatá, ostřice nízká, ostřice drobná) v suchých a teplých oblastech, na výslunných svazích, ale i v chladnějších a vlhčích polohách, pokud je půda dosti vysychavá. Špatná přístupnost pro zemědělskou techniku a nižší produkce vedla v minulosti k upuštění od hospodaření na mnoha horských a suchomilných loukách a k jejich postupnému zániku. U těch, které přetrvaly do současnosti, bývá údržba nesprávná. Přílišný přísun živin ve snaze o zvýšení produkce způsobuje zaplevelení nežádoucími bylinami (u horských luk zejména rdesnem a šťovíkem), odnos posečené hmoty bez přihnojování porost oslabuje, při nedostatečné péči porosty chudnou o cenné druhy a zarůstají náletem. Nevhodně zvolené hospodaření má u těchto porostů výrazný vliv na samotnou produkci a kvalitu získávané rostlinné hmoty. Šetrným obhospodařováním horských a suchomilných luk se zabrání nárůstu bujnějších rostlinných druhů a ochuzení porostu, sníží zatížení půdy nadbytkem živin, zabrání
se zarůstání luk náletovými dřevinami, zajistí se lepší funkce půdy, dojde k podpoře druhové rozmanitosti rostlin a živočichů a zamezí se zhoršování kvality produkované biomasy. Z naší krajiny téměř vymizely extenzivně pasené travní porosty, které dotvářely ráz především podhorských a horských oblastí. Pravidelně přepásané pozemky se vyznačují nízkým a hustým drnem plazivých a při zemi rostoucích druhů. Oč nižší jsou rostliny na povrchu, o to spletitější síť kořenů vytváří pod zemí, čímž půdu zpevňují, chrání ji před erozí a zároveň účinně zadržují vodu. Přednost pastvy oproti kosení spočívá v tom, že pasoucí se zvířata rozrušují souvislý drn a tím vytváří místa vhodná pro klíčení a růst druhů rozmnožujících se semeny, např. vzácných hořců a hořečků. Extenzivní pastva se také projevuje nerovnoměrným vypasením - méně spasené plochy jednak umožňují vykvetení rostlin, jednak skýtají různorodé úkryty a zdroje potravy pro brouky, čmeláky a motýly. Charakteristickým rysem pastvin bývají také skupinky trnitých nebo pro dobytek potravně nezajímavých rostlin (šťovíky, pcháče, bodláky aj.). Tyto druhy lze potlačit včasným kosením nedopasků, a to předtím, než stačí odkvést a vysemenit se. Opuštěné pastviny zarůstají náletem dřevin a zároveň na nich převládají vysoké trávy, které zastíní a vytlačí většinu bylin nižšího vzrůstu. Naopak následkem intenzivního vypásání vznikají jednotvárné porosty s převahou jetele plazivého a pampelišky, ze kterých mizí pro pastviny typické byliny (černohlávek, světlík, mateřídouška aj.). Velká koncentrace zvířat na jednom místě také vede k nadměrnému sešlapu a narušení travního drnu zejména v místech odpočinku. Zvýšený přísun živin v podobě výkalů pasených zvířat, přihnojování kejdou a velké plochy holé půdy potom podporují šíření kopřivy a šťovíků. Volně přístupná podmáčená místa a okolí toků jsou též náchylná k rozdupání, zvláště v případě pastvy skotu. Suché stepní trávníky nalezneme hlavně v nejteplejších a nejsušších oblastech ČR, mimo ně pak na prudkých svazích a skalnatých stráních. Mnohde tvoří jen malé plochy nebo ostrůvky v okolní vegetaci. Porosty mají zpravidla nízkou produkční schopnost, jsou však druhově bohaté. Dominují jim trsnaté trávy, z bylin se zde vyskytují vstavače, mochny, hvozdíky nebo mateřídouška. Přítomny bývají roztroušené křoviny, v některých lokalitách jalovce. Pro špatnou přístupnost bývají tyto lokality obhospodařovány kosením, lehkou mechanizací a přepásáním ovcí a koz. Suché stepní trávníky a vřesoviště nejvíce ohrožuje zánik obhospodařování pozemků a s ním spojený rozvoj křovin a zarůstání pozemků náletovými dřevinami, zejména akátem a borovicí. Mnoho lokalit podlehlo cílenému zalesňování. Nadbytek dusíku v půdě je příčinou šíření nežádoucích druhů rostlin. Vážné problémy na suchých pozemcích způsobuje travina třtina křovištní. Vyznačuje se bujným růstem, poskytuje však velmi nekvalitní píci a její likvidace na místech, která ovládla, je téměř nemožná. SLOVNÍČEK AEO – agroenvironmentální opatření DJ – dobytčí jednotka (použije-li se tedy v textu jen VDJ, DJ se už nevyskytuje) EU – Evropská unie GMO – geneticky modifikované organizmy HSL – horské suchomilné louky CHKO – chráněná krajinná oblast LPIS – Land Parcel Identification System – systém pro vedení a aktualizaci evidence půdy dle uživatelských vztahů dle zákona 252/1997 Sb., o zemědělství, rozšířený o další funkční vlastnosti potřebné pro účely administrace dotací MVL – mezofilní a vlhkomilné louky
MZe – Ministerstvo zemědělství Natura 2000 – je soustava chráněných území evropského významu. Jejím prostřednictvím chráníme z evropského pohledu nejvzácnější a nejvíce ohrožené druhy živočichů, rostlin a nejcennější přírodní stanoviště. NP – národní park OOP – orgán ochrany přírody (správy NP, správy CHKO, krajské úřady, újezdní úřady, obce s rozšířenou působností) dle územní příslušnosti stanovené metodikou k provádění nařízení vlády č. 79/2007 Sb. VDJ – velká dobytčí jednotka ZCHÚ – zvláště chráněná území (NP, CHKO, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky) V souvislosti se zvyšující se celkovou úrovní a produktivitou zemědělské výroby se zvyšuje plocha země, která se nevyužívá pro potravinářskou produkci. Tyto plochy mohou být využity pro pěstování energetických plodin, mezi něž patří také různé druhy trav. V případech, kdy je země ponechána ladem zatravněná nebo není využívána jako důsledek snižujícího se počtu hovězího dobytka, zvyšuje se neustále potenciál trvalých travních porostů poskytujících množství trávy, která může být využita k energetickým účelům. Mokrá travní hmota je vhodná pro zpracování bioplynu pomocí anaerobního kvašení. Přezrálá a suchá hmota může být použita jako palivo (Andert, Gerndtová a Frydrych, 2009). Spalování pro výrobu bioenergie je jedním z alternativních využití polopřirozených travních porostů. Ty představují nízkovýnosové, ale nízkonákladové způsoby produkce biomasy. Byla použita procesní analýza (LCA) pro vyhodnocení celkové energetické efektivity, potenciálu globálního oteplení a potenciál okyselení spalování sena ve srovnání s výrobou tepla z fosilních paliv (Tonn, Thumm a Claupein, 2009). S maximálními výnosy dosahujícími 12-18 t sušiny/ha je tráva potenciálem pro výrobu energie nebo další účely. Alternativním využitím travního porostu může být Zelená biorafinérie. Je to integrované pojetí rafinérie využívající zelenou biomasu (pastvinu) jako surovinu pro výrobu vysoce hodnotných biochemikálií z tekuté rostlinné frakce a produktů nižší hodnoty, jako je stavební materiál z frakce zelené vlákniny (O´Keeffe , Schulte a Struik, 2009). Fytomasa může být považována za zdroj energie, zdroj pohonných hmot a základní surovinu pro chemický průmysl. Nové technologie jsou charakterizovány komplexním využitím fytomasy. Jsou založeny na požadavku zpracování lignocelulózové fytomasy na základní cukernatou surovinu pro biotechnologie a celulózo-ligninové fytomasy na pyrolýzové plyny při tepelné konverzi. Zemědělství v méně atraktivních územích poskytuje zajímavou možnost využití fytomasy jako suroviny pro chemický průmysl, výrobu energie, kosmetiky, farmaceutický a potravinářský průmysl (Kužel, Kolář, Frelich et al., 2009). Výroba bioplynu je způsob využití přebytečného rostlinstva a výroby bioenergie na topení a jako pohonné hmoty. Když se používá přirozená biomasa trávy jako substrát nebo součást substrátu pro anaerobní zpracování, je hlavním faktorem určujícím kvalitu a metanové výnosy bioplynu chemické složení substrátu. Pro množství chemických ukazatelů určujících výrobu bioplynu je velmi důležitá první seč, protože výnosy první seče mohou dosahovat až 70 % ročních výnosů biomasy. Výsledky pokusů ukázaly, že kvalita biomasy připravované pro výrobu bioplynu je lepší ve stádiu růstu než ve stádiu kvetení (Tilvikiene, Kadziuliene a Dabkevicius, 2009).
LITERATURA Andert, D., Gerndtová, I., Frydrych J.: Využití trávy pro účely tepelné energie. Grass utilisation for thermal energy purposes. Proceedings of the European Grassland Federation Symposium „Alternative functions of grassland“, Brno, Czech Republic, 7 – 9 September 2009, s. 325-327. Čermák, B., Lád, F., Klimeš, F., Jílek, R., Kobes, M.: Dynamic of nutrients quality characteristics of pasture in different altitude in South Bohemian region. Slovak Journal of Animal Science, 39, 2006, p.p. 99-102. Čítek, J., Šandera, Z.: Základy pastvinářství. IVV MZe ČR Praha, 1993, 31 s. Háková, A., Klaudisová, A., Sádlo, J.: Zásady péče o nelesní biotopy v rámci soustavy Natura 2000. Planeta XII, 3/2004 – druhá část. Ministerstvo životního prostředí, Praha, 2004, 144 s. Herndl, M., Krautzer, B., Schaumberger, A.: Trvalé travních porostůy jako trávník pro krajinu, sport a turistiku. Potřeby výzkumu a perspektivy do budoucnosti v Rakousku. Permanent grassland as turf grass for landscape, sport and tourism. Research needs and future perspectives in Austria. Proceedings of the European Grassland Federation Symposium „Alternative functions of grassland“, Brno, Czech Republic, 7 – 9 September 2009, s. 54-57. Holúbek, R., Jančovič, J., Krajčovič, V., Beňuška, N., Knotek, S., Šúr, D.: Lúkarstvo a pasienkarstvo. Nitra, SPU 2001, 136 s. Hrabě, F. et al.: Trávy a jetelovinotrávy v zemědělské praxi. Vyd. Ing. P. Baštan, Olomouc, 2004, 121 s. Jančovič, J., Ďurková, E., Vozár, Ľ.: 2003: Trávne porasty a poľné krmoviny. SPU, Nitra 2003, 127 s. Klimeš, F.: Lukařství a pastvinářství. Ekologie travních porostů. České Budějovice, ZF JU 1997. 140 s. Klimeš, F.: Systémové řešení optimální skladby a výživy dočasných travních porostů. In: Acta scientifica, řada obhájených vědeckých úkolů, Č. Budějovice, AF VŠZ, 1987, s. 106 Lehmann B.: Travní porosty mimo tradiční potravinový trh – hospodářský význam víceúčelových travních porostů: Analytický rámec jako příspěvek ze zemědělské ekonomiky. Grassland beyond conventional food markets – economic value of multifunctional grassland: An analytical framework as contribution from agricultural economics. Proceedings of the European Grassland Federation Symposium „Alternative functions of grassland“, Brno, Czech Republic, 7 – 9 September 2009, s. 25-36. Opitz von Boberfeld, W.: Grünlandlehre. Stuttgart, Verlag Eugen Ulmer 1994. 336 p. Klimeš, F., Graman J., Kobes, M.: Pícninářské charakteristiky nových odrůd víceletých pícnin a možnosti jejich uplatnění v podhorských oblastech. In.: Collection of Scientific Papers, sb. ZF JU, řada fytotechnická, Č. Budějovice, 2000, 17 (1), s. 31-40. Klimeš, F., Kobes, M., Suchý, K.: Možnosti harmonizace produkčních a mimoprodukčních funkcí trvalých pastevních porostů. In: Multifunkční obhospodařování a využívání travních porostů v LFA. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference. Rapotín, 2007, s. 74 – 79. Klimeš, F., Kobes, M., Švehla, J., Voženílková, B., Koukolová, V., Suchý, K.: Možnosti rozvíjení multifunkčního uplatnění pastevních cenóz. In: Súčasnosť a perspektívy krmovinárského výzkumu a vzdelávania v multifunkčnom využívániu krajiny. Zborník prác z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou. SPU Nitra, 2007, 59 – 61. Kohoutek, A., Pozdíšek, J.: Simulation of grassland management when fodder is utilised by cattle and its environmental impacts in the Czech Republic. In: Súčasnosť a perspektívy krmovinárského výzkumu a vzdelávania v multifunkčnom využívániu krajiny. Zborník prác z vedeckej konferencie s medzinárodnou účasťou. SPU Nitra, 2007, 140 – 143 Kohoutek, A., Kvapilík, J., Cagaš, B., Hrabě, F., Pozdíšek, J.: Vybrané ukazatele
produktivního a neproduktivníého lučního hospodářství v České republice. Selected indicators of productive and extraproductional management of grasslands in the Czech Republic. Proceedings of the European Grassland Federation Symposium „Alternative functions of grassland“, Brno, Czech Republic, 7 – 9 September 2009, s. 11-24. Komberec, S., Homola, V., Knobová, A.: Hospodaření zemědělců v chráněných územích. IVVZ MZe ČR Praha, 199a3, 30 s. Komberec, S., Homola, V., Knobová, A.: Ekologické zemědělství pro chráněná území. IVVZ MZe ČR Praha, 1993b, 50 s. Kolczarek R., Jankowska J., Cicpiela G..A., Sosnowski J., Jankowski K.: Estetické hodnoty vybraných rostlin vyskytujících se v travních porostech. Aesthetic values of chosen herbs occurring in grasslands. Proceedings of the European Grassland Federation Symposium „Alternative functions of grassland“, Brno, Czech Republic, 7 – 9 September 2009, s. 150-153. Kozlowski S., Zielewicz W., Swedrzynski A.: Vliv tvalých travních porostů na chemii povrchových vod. Effect of permanent meadows on the chemistry of surface waters. Proceedings of the European Grassland Federation Symposium „Alternative functions of grassland“, Brno, Czech Republic, 7 – 9 September 2009, s. 154-157. Kužel S., Kolář L. Frelich J., Peterka J. and Maroušek J.: Nové technologie zpracování a využití fytomasy. New technologies of phytomass processing and utilization. Proceedings of the European Grassland Federation Symposium „Alternative functions of grassland“, Brno, Czech Republic, 7 – 9 September 2009, s. 318-321. Kvapilík, J.: Využívání trvalých travních porostů v České republice v podmínkách Evropské unie. In: Ekologicky šetrné a ekonomicky přijatelné obhospodařování travních porostů. VÚRV Praha, 2003, s. 6 – 17. Kvítek, et al.: Udržení, zlepšení a zakládání druhově bohatých luk. VÚMOP Praha, 1997, 50 s. Míka, V.: Kvalita píce. ÚZPI Praha, 1997, 227 s. Míka, V.: Šlechtění pícnin na kvalitu. ÚZPI Praha, 1998, 34 s. O´Keeffe S., Schulte R.P O. a Struik P.C.: Alternativní využití ulční biomasy v Irsku: tráva pro biorafinérii. Alternative use of grassland biomass in Ireland: Grass for biorefinery. Proceedings of the European Grassland Federation Symposium „Alternative functions of grassland“, Brno, Czech Republic, 7 – 9 September 2009, s. 297-313. Pozdíšek, J. et al.: Využití trvalých travních porostů chovem skotu bez tržní produkce mléka. ÚZPI Praha, 2004, 103 s. Razec I., Razec M., Noaghea M., Fodor L.: Techniky obnovy a uchovávání na opuštěné pastvině. The techniques of restoration and conservation on the abandoned grasslands. Proceedings of the European Grassland Federation Symposium „Alternative functions of grassland“, Brno, Czech Republic, 7 – 9 September 2009, s. Seják, J. et al..: Udržitelnost českého zemědělství v globalizovaném prostředí. Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem, 2008, ISBN 978-80-7414-007-5. Scharf, R., Slánská, H., Rothová, L.: Agroenvironmentální opatření České republiky 20072013. Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a Ministerstvem zemědělství, 2007, 29 s. Šrámek, P. et al.: Zvyšování biodiverzity travních porostů. ÚZPI Praha, 2001, 34 s. Starczewski K, Affek-Starczewska A. , Jankowski K.: Netržní funkce travních porostů. Nonmarketable functions of grasslands. Proceedings of the European Grassland Federation Symposium „Alternative functions of grassland“, Brno, Czech Republic, 7 – 9 September 2009, s. 37-45. Štýs S.: Zelené proměny černého severu aneb Plastická operace podkrušnohorské krajiny, Bílý slon, Praha, 1995, ISBN 80-901291-8-8.
Štýs S.: Severočeské doly akciová společnost Chomutov a prostředí pro život, Bílý slon, Praha, 1997, ISBN 80-902063-7-9. Tilvikiene, V., Kadziuliene, Z. a Dabkevicius, Z.: Biomasa srhy a vysoké kostřavy jako substrát pro výrobu bioplynu. Biomass of cocksfoot and tall fescue as a substrate for biogas production. Proceedings of the European Grassland Federation Symposium „Alternative functions of grassland“, Brno, Czech Republic, 7 – 9 September 2009, s. 322-327. Thumm, U.: Botanická skladba a produkce sušiny na polopřirozených pastvinách při různých typech obhospodařování. Botanical composition and dry matter production of semi-natural grassland under different management. Proceedings of the European Grassland Federation Symposium „Alternative functions of grassland“, Brno, Czech Republic, 7 – 9 September, 2009, s. Tonn B., Thumm U. a Claupein W.: Analýza procesu výroby tepla za použití biomasy z polopřirozených travních porostů ve střední Evropě. Life-cycle analysis of heat generation using biomass from semi-natural grasslands in Central Europe. Proceedings of the European Grassland Federation Symposium „Alternative functions of grassland“, Brno, Czech Republic, 7 – 9 September 2009, s. 284-296. Van den Pul-vart Dasselaar A.: Economical value of multifunctional grasslands. Proceedings of the European Grassland Federation Symposium „Alternative functions of grassland“, Brno, Czech Republic, 7 – 9 September 2009a, s. Van den Pol-van Dasselaar A.: Netržní funkce pasení. Non marketable functions of grazing. Proceedings of the European Grassland Federation Symposium „Alternative functions of grassland“, Brno, Czech Republic, 7 – 9 September 2009b, s. Velich, J. et al.: Pícninářství. AF VŠZ Praha, 1991, 204 s. Veselá, M. et al.: Návody ke cvičení z pícninářství. AF VŠZ Praha, 1994, 205 s. Veselá M., Mrkvička J. a Hrevušová Z.: Rozvoj druhů lučního stanoviště související s výnosem. Species development of meadow stand related to yield. Proceedings of the European Grassland Federation Symposium „Alternative functions of grassland“, Brno, Czech Republic, 7 – 9 September 2009, s. 265-268. Vráblíková J., Loudát F., Holadová L., Neruda M., Vráblík P: Zemědělství v Severních Čechách. Studia Oecologica, č.2/2007a, Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem, 2007a, ISSN 1802-212X. Vráblíková J., Seják J., Dejmal I., Neruda M.: Možnosti trvale udržitelného hospodářství a antropogenně postižené krajině. Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem, 2007b, ISBN 978-80-7044-935-6. Vráblíková J., Vráblík P.: Úvod do agroekologie. Monografie, Univerzita J.E.Purkyně v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem, 2007c, ISBN 978-80-7044-960-8. Vymyslický T., Fabšicová M. a Musil Z.: Udržitelný přístup k maloplošným pastvinám a plané hospodaření s ohledem na diverzitu květeny a a hmyzu. Sustainable approaches to small-area grassland and barren management with respect to flora and insect diversity. Proceedings of the European Grassland Federation Symposium „Alternative functions of grassland“, Brno, Czech Republic, 7 – 9 September 2009, s. 273-276. Internetové zdroje: Český statistický úřad - Ústí nad Labem (19.5.2008). Internetová stránka [on-line] Dostupné z
Ekologické centrum Most (30.8.2008). Internetová stránka [on-line]. Dostupné z Ústecký kraj - oficiální internetové stránky kraje (15.7.2008). Internetová stránka [on-line]. Dostupné z
Severočeské doly a.s. (18.8.2008) internetová stránka [on-line]. Dostupné z Nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření Metodika k provádění nařízení vlády č. 79/2007 Sb. www.mze.cz (Podpora z EU a národní dotace.>EAFRD>Osa II), přímý odkaz je http://www.mze.cz/Index.aspx?tm=2&deploy=2307&typ=2&ch=74&ids=2971&val=2971 Seznam Zemědělských agentur a Pozemkových úřadů: http://www.mze.cz/attachments/seznamZAaPU.htm Úřední věstník Evropské unie: http://europa.eu.int/eur-lex/lex/JOIndex.do?ihmlang=cs Česká společnost ornitologická: www.cso.cz Ostatní zdroje: Český hydrometeorologický ústav Ústí nad Labem Český statistický úřad - pobočka Chomutov Český úřad zeměměřický a katastrální - Katastrální úřad pro Ústecký kraj, pracoviště Chomutov Severočeské doly, a.s. Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy
