Výtvarné dílo v podnikové praxi

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Výtvarné dílo v podnikové praxi Bakalářská práce

Vedoucí práce: JUDr. Hana Kelblová, Ph.D.

Igor Čuhel

Brno 2013

Tímto bych chtěl poděkovat JUDr. Haně Kelblové, Ph.D. za cenné připomínky, náměty a rady při vedení této bakalářské práce.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Výtvarné dílo v podnikové praxi vypracoval sám, veškeré použité zdroje byly řádně citovány. V Brně dne 13. května 2013

__________________

Abstract Čuhel, I. The work of art in business. Bachelor thesis. Brno : MU in Brno, 2013. This work deals with the work of art as the subject of copyright protection. It analyses particular rights connected with the work of art, especially with economic rights, which can dispose other persons too. This work focuses on constituting the right with licence agreement and contract for work as basic instruments of business practice. It introduces the analysis of disposing with work of art in environment of advertising agency and her particular business. Next, it offers the recommendation for disposing with work in business practice. Keywords Work of art, copyrights, licence agreement, contract for work, business practice

Abstrakt Čuhel, I. Výtvarné dílo v podnikové praxi. Bakalářská práce. Brno : MU v Brně, 2013. Tato práce se zabývá výtvarným dílem v podnikové praxi s ohledem na autorská práva, které jsou východiskem jeho právní ochrany. Rozebírá práva spojená s autorským dílem, především pak práva majetková, která mohou vykonávat i třetí osoby. Práce se zaměřuje na udělování oprávnění k užívání výtvarného díla formou licenční smlouvy a smlouvy o dílo jako základními nástroji podnikové praxe. Následně dochází k analýze úplatného nakládání z výtvarným dílem v prostředí reklamní agentury a její konkrétní zakázky a k formulaci vlastních doporučení pro nakládání s výtvarným dílem v podnikové praxi. Klíčová slova Výtvarné dílo, autorské právo, licenční smlouva, smlouva o dílo, podniková praxe

Obsah

6

Obsah 1

2

3

4

5

Úvod a cíl práce 1.1

Úvod .........................................................................................................10

1.2

Cíl práce ...................................................................................................10

1.3

Metodika práce ........................................................................................10

Vymezení základních pojmů a koncepce výtvarného díla

11

2.1

Výtvarné dílo jako předmět autorského práva ........................................ 11

2.2

Kategorizace a definice výtvarného díla .................................................. 12

Přehled právní úpravy ve vztahu k výtvarnému dílu

14

3.1

Ústavní základ duševního vlastnictví a autorský zákon .......................... 14

3.2

Mezinárodní prameny autorského práva ................................................ 14

3.3

Související vnitrostátní předpisy ............................................................. 15

3.4

Vztah výtvarného díla ke stávajícímu a novému občanskému zákoníku 16

Autorská práva spojená s výtvarným dílem

18

4.1

Osobnostní autorská práva ......................................................................18

4.2

Majetková autorská práva .......................................................................18

4.2.1

Právo užívat dílo...............................................................................18

4.2.2

Jiná majetková práva ....................................................................... 19

4.3

Zaměstnanecké autorské dílo .................................................................. 19

4.4

Spoluautorské dílo .................................................................................. 20

4.5

Kolektivní autorské dílo .......................................................................... 20

4.6

Školní autorské dílo ................................................................................ 20

4.7

Autorské dílo na objednávku a dílo soutěžní ......................................... 20

Převoditelnost autorských práv 5.1

6

10

22

Autorskoprávní licence ........................................................................... 22

Autorskoprávní licenční smlouva

24

6.1

Vznik autorskoprávní licenční smlouvy ................................................. 24

6.2

Podstatné náležitosti licenční smlouvy .................................................. 25

Obsah

7

6.3

Pravidelné náležitosti licenční smlouvy ................................................. 25

6.4

Vedlejší náležitosti .................................................................................. 26

6.5

Formální náležitosti ................................................................................ 26

6.6

Subjekty autorskoprávní licence ............................................................ 27

6.7

Známost způsobu užití díla ..................................................................... 27

6.8

Povinnost užít dílo .................................................................................. 28

6.9

Nevýhradní a výhradní licence ............................................................... 28

6.10 Dispozice s licencí na straně nabyvatele ................................................ 28 6.11 Autorskoprávní odměna ......................................................................... 29 6.12 Zánik licence ........................................................................................... 30 7

8

9

Smlouva o dílo v autorském právu

31

7.1

Podstatné náležitosti smlouvy o dílo ....................................................... 31

7.2

Další náležitosti smlouvy o dílo ............................................................... 31

7.3

Formální náležitosti smlouvy o dílo ....................................................... 32

Právní ochrana výtvarného díla

33

8.1

Skutková podstata právní ochrany ......................................................... 33

8.2

Nástroje právní ochrany ......................................................................... 33

8.3

Harmonizace ochrany výtvarného díla v Evropské unii ........................ 36

Výtvarné dílo v podnikové praxi

10 Zakázka Erdomed

38 41

10.1 Smlouva o spolupráci mezi agenturou a klientem ................................. 43 10.2 Smlouva o dílo s externím grafikem ....................................................... 46 11

Diskuze

47

12 Závěr

50

13 Literatura

52

13.1 Knižní zdroje ........................................................................................... 52 13.2 Internetové zdroje ................................................................................... 52 13.3 Legislativa ............................................................................................... 52 13.4 Jiné .......................................................................................................... 53

Obsah

8

A

Smlouva o spolupráci mezi agenturou a klientem

55

B

Revize smlouvy o spolupráci mezi agenturou a klientem

60

Seznam obrázků

9

Seznam obrázků Obr. 1

Logo společnosti Tiskárna Meral, s.r.o.

38

Obr. 2

Vnitřní struktura společnosti

38

Obr. 3

První oblast činnosti

39

Obr. 4

Druhá oblast činnosti

40

Obr. 5

Ukázka zadání brožury (strana č. 1)

41

Obr. 6

Ukázka logotypu Erdomed

42

Obr. 7

Výsledné grafické dílo

42

Úvod a cíl práce

1

Úvod a cíl práce

1.1

Úvod

10

Výtvarná díla jsou všudypřítomná. Každý den se setkáváme s nejrůznějšími plakáty, billboardy, plastikami nebo třeba jen s reklamními obrázky, které nalezneme na graficky zajímavé internetové stránce. To vše působí na naše estetické vnímání, ale to vše lze také považovat za výtvarné dílo, které je výsledkem tvorby autora, jemuž náleží autorskoprávní ochrana. Tuto skutečnost je zapotřebí brát na zřetel při nakládání s těmito díly, aby nedošlo k zásahu do autorských práv. Zejména pak v případě podnikové praxe, kde jsou výtvarná díla předmětem úplatného nakládání. Je proto tedy nezbytné právní vztahy s autorem a zadavatelem díla dostatečně smluvně upravit, aby bylo jasné, kdo je oprávněn s dílem nakládat, aby nedošlo k neoprávněnému zásahu do autorských práv a vzniku případné škody. Tato bakalářská práce (dále jen „práce“) se bude zabývat upravením smluvních vztahů z pozice reklamní agentury, jejímž předmětem podnikání je tvorba výtvarných děl a jejich rozmnoženin. Důvodem volby tohoto tématu bylo, že jsem majitelem výše uvedené agentury, takže výsledky dosažené touto prací poslouží k mé další podnikatelské činnosti a doufám, že povedou celkově ke zkvalitnění smluvních vztahů, které jsou nezbytným předpokladem při podnikání s výtvarnými díly.

1.2 Cíl práce Cílem práce je právně vymezit a zakotvit výtvarné dílo jako předmět ochrany autorského práva ve vztahu k podnikatelské praxi. To následně poslouží jako teoretické východisko k praktické části, která se zabývá analýzou úplatného nakládání s konkrétními výtvarnými díly. Přínosem práce je formulace právních doporučení na základě předchozí analýzy, která budou použitelná pro obdobné nakládání z výtvarnými díly v podnikové praxi.

1.3 Metodika práce Při zpracování práce budou využity zejména metody deskripce, analýzy a syntézy. Zkoumaný vzorek pak bude tvořen konkrétními subjekty podnikové praxe, jejichž činnost souvisí s výtvarnými díly.


2

11


2.1 Výtvarné dílo jako předmět autorského práva Výtvarné dílo je právem duševního vlastnictví označováno jako tzv. nehmotný statek, pro který je typické, že představuje myšlenku materializovanou v hmotném světě. Nehmotné statky se dělí na statické, které představují myšlenky materializované obrazem a dynamické, jejichž materializací je určitý postup (činnost, metoda, proces). Výtvarné dílo svým pojetím je nehmotný statek statický, protože se jedná o materializaci myšlenky obrazem. Nehmotné statky jsou chráněné právem duševního vlastnictvím, ale je třeba je odlišit od jejich nosičů (tj. hmotných předmětů jejich materializace), s kterými existenčně nejsou spjaty. Tedy práva nehmotného statku zničením jeho nosiče nezanikají (§ 9 odst. 2 autorského zákona1). V případě, že dojde k zachycení nehmotného statku v objektivně vnímatelné podobě, stávají se předmětem právních vztahů a je možné je neomezeně užívat bez ohledu na místo, čas a počet oprávněných osob. Tato vlastnost se nazývá všudypřítomnost (potencionální ubikvita) nehmotného statku.2 Výtvarné dílo jako takové nemá v českém právním řádu definici. Je sice chráněno jako dílo autorské v rámci autorského práva, ale aby bylo možné poskytnout právní ochranu, je nezbytné přesně vymezit, co je výtvarným dílem. Autorský zákon poskytuje definici autorského díla obecně, která dle § 2 odst. 1 zní: „Výtvarné dílo je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam“ K tomu, aby výtvarné dílo bylo možné chápat jako dílo autorské je nutné kumulativní splnění níže uvedených podmínek, které nám také poskytnou východisko pro definici díla autorského, z kterého pak bude vycházet užší definice díla výtvarného.  Dílo jako výsledek tvůrčí duševní činnosti – tvůrčí činnost pak lze dle Telce a Tůmy chápat jako: „činnost spočívající ve vytvoření nehmotného artefaktu s tím, že dosažení tohoto cíleného a necíleného výsledku závisí

1Zákon

č. 121/2000 Sb., Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 2 Koukal, P. Právní ochrana designu – průmyslové vzory, autorská díla. 1. vydání. Praha : Wolters Kluwer, 2012. 156 s. ISBN 978-80-7357-886-2.


12

v osobních vlastnostech tvůrce, bez nichž by tento výtvor nebyl vůbec dosažen.“3  Jedinečnost díla jako výsledek tvůrčí duševní činnosti – dle Telce a Tůmy chápáno jako: „kvantitativní kritérium objemu vynaložené tvůrčí individuality.“ 4 Není tedy možné, aby právní ochrany používala dvě totožná díla, novější dílo je pak vždy plagiátem díla staršího, případně postrádají znak individuality.  Vnímání díla jako výsledek tvůrčí kategorie umění, v něm zvlášť umění literární nebo tvůrčí kategorie vědy – to znamená, že po dílech je požadováno mít literární, jiný umělecký nebo vědecký účin. Tento účin spočívá ve schopnosti děl literárních a uměleckých působit na krasocit subjektu. V případě děl je vyžadován vědecký přesah působení, vyplývající z obsahu, bez ohledu na použitou formu (vědecké dílo nemusí být nutně dílem literárním, viz anatomický atlas).5  Vyjádření díla v jakékoliv vnímatelné podobě – musí dojít k určité materializaci díla (jeho zachycení není nutné), tak aby bylo smysly zachytitelné (stačí i podprahově).6

2.2 Kategorizace a definice výtvarného díla Dříve než definuji výtvarné dílo, tak je nezbytné se seznámit se samotným obsahem výtvarného díla a tento obsah kategorizovat. Zde použitá kategorizace výtvarného díla pochází od Telce a Tůmy7, kteří jako vzor použili Schulzův komentář k německému obchodnímu zákoníku.8 Základní druhy autorských děl jsou díla literární, umělecká a vědecká. Jednotlivé druhy se liší svou povahou a svým působením. Zatímco díla literární a umělecká působí na krasocit obecenstva (čtenáři, diváci, posluchači aj.), u děl vědeckých je pak třeba upřednostňovat obsah ve vědeckém slova smyslu nad

Telec, I., Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck. 2007, 989 s. ISBN 978-80-7179-608-4. 18 s. 4 Telec, I., Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck. 2007, 989 s. ISBN 978-80-7179-608-4. 19 s. 5 Telec, I., Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck. 2007, 989 s. ISBN 978-80-71 Telec, I., Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck. 2007, 989 s. ISBN 978-80-7179-608-4. 19 s.79-608-4. 21s. 6 Telec, I., Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck. 2007, 989 s. ISBN 978-80-71 Telec, I., Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck. 2007, 989 s. ISBN 978-80-7179-608-4. 19 s.79-608-4. 22s. 7 Telec, I., Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck. 2007, 989 s. ISBN 978-80-7179-608-4. 27 s. 8 Schulz, G., Handbuch des Urherberrechts. 2. Vydání. Leinen: C. H: Beck 2010, 2135 s. ISBN 978-3-406-58518-0. 3


13

samotnou formou.9 Dále se budu zabývat pouze díly uměleckými, protože do této kategorie patří výtvarné dílo, které je předmětem mého zájmu (dle autorského zákonu do této kategorie dále patří díla hudební, divadelní, fotografická, architektonická a užitného umění). Samotná výtvarná díla pak dle autorského zákona zahrnují: 1.

Díla malířská – dle Telce, Tůmy se jedná o: „díla vyjadřující tvůrčí myšlenku prostřednictvím jejího statického vizuálního zachycení přímo na dvourozměrný podklad bez použití technických optických prostředků.“ 10

2.

Díla grafická – dle Telce, Tůmy se grafická díla liší od děl malířských tím, že: „dochází k nepřímému zachycení myšlenky prostřednictvím grafických desek či obdobných podkladů a jejich následným vyjádřením pomocí tiskařských metod.“ 11

3.

Díla sochařská – dle Telce, Tůmy: „je prostředkem k vyjádření tvůrčí myšlenky trojrozměrné zpracování hmotné masy.“12

4.

Jiná díla výtvarná Na základě výše uvedeného lze tedy výtvarné dílo definovat jako jedinečný výsledek tvůrčí duševní činnosti působící na krasocit vyjádřený v plošné nebo prostorové formě.

Telec, I., Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. ISBN 978-80-7179-608-4. 21 s. 10 Telec, I., Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. ISBN 978-80-7179-608-4. 29 s. 11 Telec, I., Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. ISBN 978-80-7179-608-4. 29 s. 12 Telec, I., Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. ISBN 978-80-7179-608-4. 29 s. 9

H. Beck. 2007, 989 s. H. Beck. 2007, 989 s. H. Beck. 2007, 989 s. H. Beck. 2007, 989 s.


3

14


3.1 Ústavní základ duševního vlastnictví a autorský zákon Jak již bylo uvedeno, výtvarné dílo patří do oblasti autorského práva, které pak společně s právem průmyslového vlastnictví tvoří základ práva duševního vlastnictví. Základním předpisem je již výše zmíněný autorský zákon13. Tento zákon vychází z Ústavou zaručených práv a svobod, především pak čl. 17 odst. 2, kde je založeno právo každého: „vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.“14 Dále článkem 34 Listiny, který v odstavci 1 říká, že: „Práva k výsledkům duševní činnosti jsou chráněna zákonem.“15

3.2 Mezinárodní prameny autorského práva Nový autorský zákon docílil harmonizace s Evropskou unií v oblasti autorského práva, zejména tím, že ve svém znění implementoval příslušné směrnice Rady EU. Ve vztahu k výtvarnému dílu se jedná o směrnici o harmonizaci ochranné doby práva autorského a některých práv autorských16, o právu na pronájem a půjčování, jakož i o některých příbuzných právu autorskému v oblasti duševního vlastnictví17, o harmonizaci některých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v Informační společnosti (Informační směrnice)18, o právní ochraně služeb s podmíněným přístupem a služeb tvořených podmíněným přístupem19. Zákon rovněž zohledňuje další mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána. Ve vztahu s výtvarným dílem se jmenovitě jedná o Bernskou úmlu-

Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. 14 Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. 15 Usnesení č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR. 16 Směrnice Rady 93/98/EHS ze dne 29. října 1993, o harmonizaci doby ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících. 17 Směrnice Rady 92/100/EHS ze dne 19. listopadu 1992, o právu na pronájem a půjčování a o některých právech v oblasti duševního vlastnictví souvisejících s autorským právem. 18 Směrnice 2001/29/ES Evropského parlamentu a Rady z 22. května 2001, o harmonizaci některých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti. 19 Směrnice 2001/29/ES Evropského parlamentu a Rady z 22. května 2001, o harmonizaci některých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti. 13


15

vu o ochraně literárních a uměleckých děl 20, Všeobecnou úmluvu o autorském právu21, Mezinárodní úmluvu o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových snímků a rozhlasových organizací22, Úmluvu o ochraně výrobců zvukových záznamů proti nedovolenému rozmnožování jejich zvukových záznamů23, Smlouva o založení Světové organizace duševního vlastnictví (TRIPS)24, Dohodu o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (WIPO)25, Úmluva o mezinárodním zápisu audiovizuálních děl26 a Ženevská protipirátská úmluva27.

3.3 Související vnitrostátní předpisy Autorský zákon souvisí s dalšími předpisy českého právního řádu, zejména s občanským zákoníkem28, obchodním zákoníkem29, tiskovým zákonem30, zákonem o ochraně spotřebitele31, o oceňování majetku32. Dále pak trestním zákoníkem33 a zákonem o přestupcích34, které představují nástroje trestněprávní ochrany. Konečně se uplatní i zákon o opatření týkající se vývozu a zpětného dovozu zboží porušující některé práva duševního vlastnictví35.

Mezinárodní smlouva č. 286/1936 Sb. Bernská úmluva o ochraně děl literárních a uměleckých ze dne 9. září 1886, revidovaná v Berlíně dne 13. listopadu 1908 a v Římě dne 2. června 1928. 21 Vyhláška ministra zahraničí č. 2/1960 Sb., o Všeobecné úmluvě o autorském právu, ve znění pozdějších předpisů. 22 Vyhláška ministra zahraničí č. 192/1964 Sb., o Mezinárodní úmluvě o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových organizací. 23 Vyhláška ministra zahraničí č. 32/1985 Sb., o Úmluvě o ochraně výrobců zvukových záznamů proti nedovolenému rozmnožování jejich zvukových záznamů. 24 Sdělení č. 191/1995 Sb., o Dohodě o zřízení Světové obchodní organizace (WTO). 25 Vyhláška ministra zahraničí č. 69/1975 Sb., o Úmluvě o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví, podepsané ve Stockholmu 14. července 1967, ve znění pozdějších předpisů. 26 Sdělení č. 365/1989 Sb., o Úmluvě o mezinárodním zápisu audiovizuálních děl. 27 Vyhláška ministra zahraničí č. 32/1985 Sb., o Úmluvě o ochraně výrobců zvukových záznamů proti nedovolenému rozmnožování jejich zvukových záznamů. 28 Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 29 Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 30 Zákon č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění pozdějších předpisů. 31 Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. 32 Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů. 33 Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 34 Zákon č. 200/1990 Sb., Zákon o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 35 Zákon č. 191/1999 Sb., Zákon o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. 20


16

3.4 Vztah výtvarného díla ke stávajícímu a novému občanskému zákoníku Občanský zákoník v § 118 odst. 1 vymezuje předmět občanskoprávních vztahů jako: „věci, a pokud to jejich povaha věci připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.“ Názory, zda je možné pod tuto definici podřadit autorská díla (vč. díla výtvarné) se značně liší. Telec a Tůma vychází z toho, že autorské dílo je předmětem autorského práva, jehož obsah tvoří jak práva majetková, tak výlučná nepřevoditelná práva osobní, vázáná na osobu tvůrce (tj. autora). Tato nemajetková hodnota způsobuje, že pro ně neplatí stejný právní režim jako pro předmět, který je vymezený ve výše citovaném § 118 občanského zákoníku.36 Švestka a kolektiv mají za to, že předmětem občanskoprávních vztahů je věc nehmotné povahy, tedy i výsledek tvůrčí duševní činnosti, kterým autorské dílo je. Podřadit toto dílo pod pozitivní výčet § 118 občanského zákoníku se jim ale bohužel nedaří.37 Kříž a kolektiv přichází s myšlenkou podřazení autorského díla pod věc movitou, ale stejně jako Švestka a kolektiv nejsou schopni se vypořádat s pozitivním výčtem § 118 občanského zákoníku. Z výše uvedeného je možné dojít k závěru, že autorské dílo je samostatnou kategorií autorského práva, které nemá oporu v občanskoprávních vztazích. Nový občanský zákoník přichází v § 489 s širší definicí věci jako předmětu občanskoprávních vztahů: „Věc je vše, co je rozdílné od osoby a slouží k potřebě lidí.“ 38 Následně dělí v § 496 věci na hmotné a nehmotné, ale nabízí pouze vyčerpávající definici věci hmotné v § 496, věci nevyhovující definici jsou tedy a contrario věci nehmotnou. Dle důvodové zprávy k novému občanskému zákoníku39 je věc chápána jako předmět vlastnictví, takže opět vyvstává problém s autorským dílem, které v sobě zahrnuje práva osobní, která jsou nepřevoditelná, tedy nemůže být předmětem vlastnictví. To má za následek tu skutečnost, že dílo autorské nelze podřadit pod definici nového občanského zákoníku. Lze ale dodat, že nehmotnou věcí jsou dle nového občanského zákoníku majetková práva, ke kterým je možné přiřadit autorskoprávní licenci, prostřednictvím které dochází k dispozici s užívacími právy, zatímco osobností práva zůstávají nedotčena.

Telec, I., Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck. 2007, 989 s. ISBN 978-80-7179-608-4. 5 s. 37 Švestka, J., Hulmák, M., Škárová, M., Spáčil, J. a kol., Občanský zákoník, komentář, 2. Vydání. Praha : C. H. Beck 2009. ISBN 978-80-7400-108-6. str. 215. 38 Zákon č. 89/2012 Sb. Zákon občanský zákoník. 39 Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku [online]. cit. 4-3-2013. Dostupné z WWW: http://bit.ly/YAr7SR. 36


17

Souhlasím s názorem Valekové, že nehmotnou věcí dle nového občanského zákoníku budou jiná práva duševního vlastnictví než práva autorská, například předměty průmyslové vlastnictví.40

Valeková, A., Věc v právním smyslu ve vztahu k autorskému právu [online]. cit. 4-3-2013. Dostupné z WWW: http://bit.ly/JfOWGj. 40


4

18


Autorská práva jsou specifická práva z oblasti duševního vlastnictví, která náleží tvůrcům (tj. autorům) autorských děl, která jsem charakterizoval v předchozí kapitole. Předpokladem autorskoprávní ochrany díla je tedy jeho vyjádření ve smysly zachytitelné podobě. Samotná myšlenka tedy není předmětem ochrany. Práva autorská mají absolutní povahu, působí erga omnes a dle autorského zákona je lze rozčlenit do dvou základních skupin na práva osobnostní (§ 11 autorského zákona) a práva majetková (§ 12 autorského zákona).

4.1 Osobnostní autorská práva Osobnostní práva jsou nepřevoditelná, zanikají smrtí autora, který se jich ale za svého života nemůže vzdát (§ 11 odst. 2 autorského zákona). Obsahem osobnostních práv je možnost autora rozhodovat, zda bude dílo zveřejněno či nikoliv (§ 11 odst. 2 autorského zákona), dále nedotknutelnost díla, kdy zásahy jsou možné pouze s povolením autora (§ 11 odst. 3 autorského zákona). Osobnostní práva sice zanikají autorovou smrtí, ale i po jeho smrti si nikdo nesmí osobovat autorství díla, stejně jako užívat způsobem snižující jeho hodnotu (§ 11 odst. 5 autorského zákona).

4.2 Majetková autorská práva Majetková práva jsou obdobně jako práva osobní nepřevoditelná (§ 26 autorského zákona), autor se jich nemůže vzdát (přestože je nemusí vykonávat), ale na rozdíl od práv osobnostních nezanikají autorovou smrtí, jsou předmětem dědění (§ 26 odst. 2 autorského zákona). Dle autorského zákona majetková práva trvají za života autora a končí 70 let po jeho smrti (§ 27 odst. 1 autorského zákona). Po uplynutí této lhůty, může každý bez dalšího dílo volně užívat, ale pouze za předpokladu, že jeho užitím nedojde ke snížení hodnoty, a že řádně uvede jméno autora (§ 11 odst. 5 autorského zákona). Práva majetková jsou dvojího druhu. A to právo dílo užít a jiná majetková práva (§ 24 a § 25 autorského zákona). 4.2.1

Právo užívat dílo

Právo užívat dílo znamená právo s dílem nakládat. Autor sám rozhoduje o možnostech nakládání. Buďto jej užívá výhradně sám nebo může poskytnout oprávnění k užívání třetí osobě (typicky autorskoprávní licenční smlouvou, kterou se budu zabývat později v rámci této práce). Poskytnutím oprávnění autorovi užívací právo nezaniká, pouze se zavázal strpět zásah do svých majetkových práv. Tento převod práv se nazývá konstitutivní. Užití díla je vymezeno v § 12 odst. 4 autorského zákona a jeho jednotlivé způsoby jsou upřesněny v § 13 a 23. Autor


19

dle zmíněných paragrafů může dílo užívat v jeho původní podobě, ale i ho dále zpracovávat. Autorský zákon ale stanovuje, že za užití díla se nepovažuje užití pro vlastní potřebu (§ 30 až 30b autorského zákona), tedy k tomuto užití není třeba žádné povolení ze strany autora. Výjimky jsou uvedeny v § 30 odst. 3 autorského zákona, jedná se zejména o počítačové programy, elektronické databáze aj. Povolení ze strany autora není potřebné ani u tzv. volných licencí, které autorský zákon vymezuje v § 31 až 39. Zde se sice jedná o užití ve smyslu autorského zákona, ale povolení je zde uděleno přímo ze zákona. 41 Problematika licencí bude podrobněji řešena v následující kapitole. 4.2.2

Jiná majetková práva

Mezi jiná majetková práva se řadí právo autora na odměnu při opětovném prodeji originálu díla uměleckého (tzv. droit de suit dle § 24 autorského zákona) a právo na odměnu při rozmnožování díla pro osobní potřebu (§ 25 autorského zákona). U autorských děl lze toto právo uplatnit v případě, že hodnota opětovně prodávaného díla přesahuje 1500 eur. Problematické bývá také stanovit pojem originální dílo, proto nám autorský zákon poskytuje definici v § 24 odst. Odst. 3: „originálem jsou taková rozmnoženiny, která byla zhotovena v omezeném počtu samotným autorem nebo pod jeho vedením a jsou očíslovány, podepsány nebo umělcem jinak řádně prohlášeny za pravé“. Autorovi náleží odměna při každém opětovném prodání díla, jelikož se jedná o tzv. povinně kolektivně spravované právo (§ 96 odst. 1 písm. a) bod 5) autorského zákona)může se ho autor domáhat pouze prostřednictvím kolektivního správce, kterým je v našem státě sdružení Gestor. Autor se musí u tohoto kolektivního správce zaregistrovat a odměnu dostává každoročně na základě vyúčtování kolektivního správce. O právo na odměnu při rozmnožování díla pro osobní potřebu se jedná, pokud dochází k dalšímu rozmnožování již zveřejněného autorského díla. Odměnu jsou povinni platit především výrobci kopírovacích zařízení, tiskáren nebo provozovatelé kopírovacích služeb za úplatu (§ 25 odst. 2 autorského zákona). Tyto odměny jsou opět spravovaný kolektivním správcem. V tomto případě sdružením OOA-S (Ochranná organizace autorská – Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl).42

4.3 Zaměstnanecké autorské dílo Rozsah autorských práv je do jisté míry upraven v případě zaměstnaneckých děl (§ 58 autorského zákona). Osobnostní práva autora nejsou nijak dotčena, ale Koukal, P. Právní ochrana designu – průmyslové vzory, autorská díla. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. 156 s., ISBN 978-7357-886-2, 101 s. 42 Koukal, P. Právní ochrana designu – průmyslové vzory, autorská díla. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. 156 s., ISBN 978-7357-886-2, 103 s. 41


20

dochází k zásahu do jeho práv majetkových, které vykonává jeho zaměstnavatel. Dle § 58 odst. 4 autorského zákona může zaměstnavatel například dílo zveřejnit, dělat na něm nezbytné úpravy, může jej dokončit, uvádět na veřejnosti pod svým vlastním jménem apod.43

4.4 Spoluautorské dílo Jedná se o dílo, které vzniklo společnou činností dvou nebo více autorů jako dílo jediné (§ 8 odst. 1 autorského zákona). Za spoluautora není považován ten, který přispěl pouze poskytnutím pomoci nebo rady technické, administrativní nebo odborné povahy nebo poskytnutím dokumentačního nebo technického materiálu, anebo kdo pouze dal ke vzniku díla podnět (§ 8 odst. 2 autorského zákona). Osobnostní a majetková práva náleží každému z autorů, udělení oprávnění k užití díla třetí osobě je možné pouze na základě souhlasu všech autorů.

4.5 Kolektivní autorské dílo Kolektivním dílem je takové dílo, na kterém se podílelo dílčími úkony více autorů. Toto dílo je vytvořeno z podnětu a pod vedením fyzické nebo právnické osoby, pod jehož jménem je na veřejnost uváděno (§ 59 autorského zákona). Autorská práva v případě kolektivního díla odpovídají režimu zaměstnaneckého díla (§ 59 odst. 3 autorského zákona).

4.6 Školní autorské dílo Školním dílem je dílo vytvořené žákem nebo studentem ke splnění školních nebo studijních povinností (§ 35 odst. 3 autorského zákona). Studentovi (žákovi) jako tvůrci náleží bez omezení veškerá autorská práva. Škola (školské či vzdělávací zařízení) má však ze zákona nárok na uzavření licenční smlouvy s autorem k danému dílu (§ 60 odst. 1 autorského zákona). Škola je také oprávněna požadovat, aby jim autor poskytl část odměny, kterou obdržel v souvislosti s užitím díla, a tím přiměřeně přispěl škole na úhradu nákladu, které vynaložili na vytvoření díla (§ 60 odst. 3 autorského zákona).

4.7 Autorské dílo na objednávku a dílo soutěžní Jedná se o dílo vytvořené na základě autorské smlouvy, kterou se budu podrobněji zabývat později. Platí, že autor poskytl licenci k účelům vyplývajících ze smlouvy, není-li sjednáno jinak. K jakémukoliv užití nad rámec smluvně stanoveného účelu je třeba další oprávnění od autora. (§ 61 odst. 1 autorského zákona). Koukal, P. Právní ochrana designu – průmyslové vzory, autorská díla. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. 156 s., ISBN 978-7357-886-2, 101 s. 43


21

Pokud není stanoveno jinak, je autor oprávněn dílo sám užívat a poskytovat licenci dalším osobám (§ 61 odst. 2 autorského zákona). Výše uvedené platí i pro dílo vytvořené v rámci veřejné soutěže, tzv. soutěžní dílo (§ 61 odst. 3 autorského zákona).

Převoditelnost autorských práv

5

22


Současná česká právní úprava je založena na konstitutivním (nepravém) převodu autorských práv, u kterých na rozdíl od transitivního převodu nedochází k zániku práv a povinností v jednom subjektu a jejich odvozenému nabytí v dalším subjektu, ale ke zřízení užívacího oprávnění. V souvislosti s převodem autorských práv je nutné řešit otázku převodu osobních a majetkových práv odděleně. Od převodu je ale nutné odlišit zásahy dle § 12 občanskému zákoníku, které umožňují pořizování a užívání písemností osobní povahy, podobizen, obrazových snímků, obrazových a zvukově obrazových záznamů týkající se fyzické osoby nebo jejího projevu. V tomto případě nedochází ke zřízení užívacího oprávnění, pouze o závazek subjektu strpět zásah do svých osobnostních práv dle souhlasu, které oprávněné osobě udělil. Autorský zákon výslovně stanovuje v § 11 odst. 4 nepřevoditelnost osobnostních práv, která jsou zcela spojená s osobou autora, jak jsem již podrobně rozebíral v předchozí kapitole. Situace ohledně majetkových práv je odlišná, autorský zákon sice opět stanovuje v § 26 odst. 1 nepřevoditelnost majetkových práv, takže jakékoliv zcizení práv není možné. Autorský zákon musí ale poskytnout nástroj, který umožňuje disponovat s majetkovými autorskými právy, jinak by docházelo k faktickému znehodnocení hospodaření s autorskými právy. Tímto nástrojem je licence. 44

5.1

Autorskoprávní licence

Licence je typickým vztahem z oblasti práva duševního vlastnictví. Je založena na výše citovaném konstitučním převodu, kdy poskytnutím autorskoprávní licence se autor zavazuje zdržet takového jednání, které je obsahem licence. Autor tak omezuje své užívací právo, které nezaniká, je pouze dobrovolně staveno. Předmětem licence jsou tedy výhradně užívací práva a to v rozsahu v jakém není zákonem omezeno (§ 29 a n. autorského zákona), kdy autor na základě licenční smlouvy se zavazuje strpět zásahy do svých užívacích práv třetí osobou, které jsou smluvně vymezeny.45 Dle způsobu užití lze licence dělit dle Tůmy následovně46:  Se svolením – svolení, které je uděleno autorem nabyvateli prostřednictvím licenční smlouvy (§ 46 a n. autorského zákona)

Tůma, P. Smluvní licence v autorském právu. 1. vydání. Praha : C. H: Beck, 2007. 185 s. ISBN 978-80-7179-573-5. 11 s. 45 Tůma, P. Smluvní licence v autorském právu. 1. vydání. Praha : C. H: Beck, 2007. 185 s. ISBN 978-80-7179-573-5. 19 s. 46 Tůma, P. Smluvní licence v autorském právu. 1. vydání. Praha : C. H: Beck, 2007. 185 s. ISBN 978-80-7179-573-5. 21 s. 44


23

 Bez svolení – na rozdíl od předchozí kategorie není vyžadována licenční smlouva. Užití bez svolení v sobě zahrnuje již dříve rozebírané volné užití (§ 30 autorského zákona), kde se užití pro osobní potřebu nepovažuje za užití dle autorského zákona. U bezúplatné licence se již o užití jedná, ale je zákonem dovolené (§ 31 a n. autorského zákona), dotýká se pak převážně citování děl v odůvodněné míře, užití pro propagaci výstavy uměleckého díla a jeho prodeje, užití díla v rámci občanského nebo náboženského obřadu (nikoliv za účelem hospodářského prospěchu), zhotovování rozmnoženin pro zdravotně postižené, aby je bylo možné seznámit s obsahem díla, využívání výňatků z děl pro účely kritiky nebo využití děl pro výuku či studijní účely. Od bezúplatného užití je nutné odlišit díla, která vznikají ve zvláštním režimu, jedná se již o dříve rozebírané zaměstnanecké dílo (podkapitola 4.3 této práce), dílo kolektivní (podkapitola 4.5 této práce), školní dílo (podkapitola 4.6 této práce), dílo vzniklé na objednávku a díla soutěžní (podkapitola 4.7 této práce). V rámci těchto děl vznikají tzv. kvazilicence, pro které je charakteristické jejich stanovení pro soukromý záměr (např. investoři, zaměstnavatelé) oproti veřejnému zájmu, jak tomu je u bezúplatných licencí. Užívací dispozice nabyvatele zde nevzniká ze zákona, ale na základě smluvní akceptace omezení práv autora. Jedná se o úkon dispozitivní, autor tedy může toto užívací oprávnění smluvně vyloučit.47

Tůma, P. Smluvní licence v autorském právu. 1. vydání. Praha : C. H: Beck, 2007. 185 s. ISBN 978-80-7179-573-5. 23 s. 47


6

24


Současný autorský zákon stanovuje jako základní nástroj pro nakládání (obchodování) s licencemi licenční smlouvu (§ 46 a n. autorského zákona). Podpůrně se užije, pokud autorský zákon nestanoví jinak, ustanovení občanského zákoníku pro smluvní závazky vztahy obecně a obchodní zákoník pro obchodní závazky. Licenční smlouva zahrnuje dva další podtypy, kterými jsou licenční smlouva nakladatelská (§ 56 autorského zákona) a smlouva podlicenční (§ 57 autorského zákona).

6.1 Vznik autorskoprávní licenční smlouvy Pro vznik licenčních smluv platí obecná úprava občanského zákoníku (§ 43 a n.) s některými odlišnostmi, které jsou typické pro zvláštní povahu autorských děl. Zatímco občanský zákoník stanovuje, že oferta musí směřovat vůči jedné nebo více konkrétním osobám (§ 43a), autorský zákon vychází z dříve rozebírané všudypřítomnosti autorského díla, která umožňuje návrh na uzavření licenční smlouvy směřovat i vůči neurčitému okruhu osob. To se dotýká uzavírání smluv v prostředí elektronické komunikace. Akceptace je v rámci autorského práva také upravena odchylně od práva občanského, které v případě uzavírání smluv pomocí prostředku umožňující komunikaci na dálku stanovují uzavření smlouvy na chvíli dojití akceptace oferentovi (§ 45 občanského zákoníku). Autorský zákon naproti tomu umožňuje uzavření smlouvy učiněním úkonu bez vyrozumění navrhovatele (§ 46 odst. 6 autorského zákona). Tato chvíle uzavření vychází z předpokladu, že při využití moderních elektronických komunikačních prostředků čas akceptace a jejího dojití splývá. Autorský zákon také připouští další zvláštní formy akceptace, pokud vyplývají z obsahu návrhu, obecných zvyklostí nebo zavedené praxe mezi stranami a to:  shrinkwrap – akceptace porušením obalu rozmnoženiny díla,  clickwrap – digitální akceptací v dialogovém okně s obsahem návrhu licenční smlouvy,  browsewrap – obdobné jako clickwrap s tím, že návrh licenční smlouvy je formou hypertextového odkazu.48



25

6.2 Podstatné náležitosti licenční smlouvy Podstatné náležitosti jsou kogentní povahy a stanovené přímo zákonem, jejich absence má za následek absolutní neplatnost. K podstatným náležitostem se řadí následující:  Určení díla – řádné určení díla spočívající v určení autora, rozsahu a obsahu díla, datum zveřejnění díla a další identifikační údaje (minimální náležitosti vychází z § 39 občanského zákoníku).  Projev vůle k poskytnutí oprávnění k užití díla – úkon ve smyslu § 34 občanského zákoníku, který je učiněn osobou, které přísluší daná majetková autorská práva. Situace je komplikovanější v případě díla vytvořeného v režimu spoluautorství, kdy je nutný souhlas všech spoluautorů (§ 8 odst. 4 autorského zákona). V případě díla zaměstnaneckého musí být úkon učiněn subjektem, který disponuje uživatelskými právy (zde záleží, zda zaměstnanec smluvně akceptoval omezení svých užívacích práv k dílu), podobně to bude také u kolektivního díla (§ 59 autorského zákona). V případě výhradní licence může užívací oprávnění udělovat pouze tento nabyvatel (§ 47 odst. 5 autorského zákona).  Ujednání o odměně – licenční smlouva je smlouvou úplatnou, lze ale dispozitivně sjednat bezúplatné použití licence. Licenční smlouvu je možné také sjednat i pro dílo dosud nevytvořené, ale v tomto případě je nutná konkretizace budoucího díla.49

6.3 Pravidelné náležitosti licenční smlouvy Mezi pravidelné náležitosti se řadí následující:  Způsoby užití díla – konkretizace užití díla ve smyslu § 12 odst. 4 autorského zákona.  Rozsah užití díla – lze dále vnitřně členit do následujících kategorií: o Uzemní rozsah licence – konkretizace teritoria, v rámci kterého je nabyvatel licence dílo oprávněn užívat. Pokud není stanoveno jinak, má se za to, že licence byla udělena na území České republiky (§ 50 odst. 3 písm. a) autorského zákona). o Časový rozsah – tato skutečnost je odlišná od doby platnosti licenční smlouvy, protože část závazků přetrvává i po uplynutí užívacího práva. Pokud není doba užívání stanovena smluvně, má se za to, že časový rozsah je sjednán na dobu obvyklou pro dané dílo, nikoliv ale na dobu delší než jeden rok (§ 50 odst. 3 písm. b) au-



26

torského zákona). Nejdelší časový rozsah pak nesmí překročit dobu zániku majetkových práv, protože pak se dílo stává volným. o Množstevní rozsah licence – stanovuje se pouze, pokud je vzhledem ke způsobu užití díla možné (např. tvorba rozmnoženin). V případě absence ujednání se opět přistupuje k rozsahu (množství) obvyklému pro dané dílo ((§ 50 odst. 3 písm. c) autorského zákona). o Věcný rozsah licence – jakékoliv další omezení vycházející z charakteristických rysů daného díla. V případě neuvedení ujednání se použije ustanovení § 50 odst. 2 autorského zákona, které stanovuje rozsah licence k takovému rozsahu a způsobu užití nezbytném k dosažení účelu smlouvy.  Čas užití díla – určení počátku plnění.  Součinnost autora – spočívající převážně v předání vyjádření díla, které je nezbytné k jeho užívání. Takovéto vyjádření může být hmotné (zachycené na podkladu) nebo nehmotné (ústní předání). Součinnost autora může být ale i v dalších oblastech, například v propagaci díla.50

6.4 Vedlejší náležitosti Licenční smlouva může v mezích kogentních ustanovení obsahovat i další ujednání upravující například způsob označení autorství, zajištění závazku poskytnout odměnu, stanovení způsobu ukončení smlouvy a další.51

6.5 Formální náležitosti Autorskoprávní licenční smlouva vychází ze zásady bezformálnosti, která provází celou oblast soukromého práva. Písemná forma pro licenční smlouvy teda není vyžadována, plně postačí ústní dohoda nebo i uzavření s konkludentní akceptaci. Písemná forma je vyžadována u licenční smlouvy výhradní (§ 47 a n. autorského zákona), což vychází z toho, že je třeba zvýšit právní jistotu nabyvatele výhradní licence ve vztazích s autorem, ale i s osobami třetími. Tato písemná forma ovšem nestanovuje žádné další specifické požadavky, není třeba kvalifikovaná forma veřejné listiny nebo podpisu na stejné listině (je tedy možný návrh licenční smlouvy na jedné listině a jeho akceptace na listině druhé). Nedodržení této formy vede k absolutní neplatnosti dle § 40 občanského zákoníku. Tůma, P. Smluvní licence v autorském právu. 1. vydání. Praha : C. H: Beck, 2007. 185 s. ISBN 978-80-7179-573-5. 29 s. 51 Tůma, P. Smluvní licence v autorském právu. 1. vydání. Praha : C. H: Beck, 2007. 185 s. ISBN 978-80-7179-573-5. 32 s. 50


27

Písemná forma je dále vyžadována u hromadné a kolektivní licenční smlouvy (§ 101 autorského zákona).

6.6 Subjekty autorskoprávní licence Základními subjekty autorskoprávního vztahu je poskytovatel licence na jedné straně a nabyvatel licence na straně druhé. Poskytovatelem je za života autora on sám, po jeho smrti pak jeho právní nástupce (dědic). V zákonem stanovených případech může být poskytovatelem i jiná osoba:  Zaměstnavatel v případě zaměstnaneckého díla (§ 58 autorského zákona).  Kolektivní správce při výkonu kolektivní správy (§ 59 autorského zákona).  Jiná osoba oprávněna uzavřít licenční smlouvu vlastním jménem na účet autora (např. komisionář). Nabyvatelem licence může být fyzická a právnická osoba. Určitá omezení nabyvatele pak mohou nastat v případě, kdy dílo má být použito k podnikatelské činnosti, pak předpokladem pro nabyvatele musí být jeho oprávnění k podnikání. Absence tohoto oprávnění ale v současné právní úpravě způsobuje pouze relativní neplatnost. Smluvní svoboda spočívající ve volbě stran, je omezena pouze v případě kolektivní správy (§ 95 a n. autorského zákona), kdy zákon stanovuje povinné zastoupení při výkonu těchto práv kolektivním správcem.52

6.7 Známost způsobu užití díla Jedná se omezení užití díla, které vychází z § 46 odst. 2 autorského zákona, dle kterého autor nemůže poskytnout oprávnění k užití díla, které není známé v době uzavření smlouvy. Jedná se především o různé technologické postupy, které nejsou v době uzavření smlouvy známy. Toto omezení vychází ze zásady určitosti právního úkonu (§ 34 občanského zákoníku) a nemožnosti se vzdát práv budoucích (§ 574 odst. 2 občanského zákoníku), která platí pro celou oblast soukromého práva. Příkladem z historie bylo šíření audiovizuálních děl pomocí videokazet, které nebyly známy až do roku 1977. V současnosti může být příkladem šíření děl v rámci internetové sítě, konkrétně pak za pomocí internetových úložišť, která se zásadně rozvíjí, díky zlepšování dostupnosti internetového připojení a jeho kvality.53

Tůma, P. Smluvní licence v autorském právu. 1. vydání. Praha : C. H: Beck, 2007. 185 s. ISBN 978-80-7179-573-5. 33 s. 53 Tůma, P. Smluvní licence v autorském právu. 1. vydání. Praha : C. H: Beck, 2007. 185 s. ISBN 978-80-7179-573-5. 35 s. 52


28

6.8 Povinnost užít dílo Z licenční smlouvy neplyne nabyvateli pouze oprávnění dílo použít, ale zároveň i povinnosti toto dílo užít (dle § 46 odst. 3 autorského zákona). Užití nabyvatel provádí na svůj účet a na svoji zodpovědnost. Toto ustanovení je dispozitivní, tedy je možné ho smluvně vyloučit. To ale neplatí v případě smlouvy o výhradní licenci, kdy v případě nečinnosti má autor možnost od smlouvy odstoupit (§ 53 autorského zákona).54 licence

6.9 Nevýhradní a výhradní licence Z pohledu možnosti nakládaní s užívacím oprávněním poskytovatele licence je možné licence dělit na licence nevýhradní a licence výhradní. Pokud není stanoveno jinak, licence se považuje za nevýhradní (§ 46 autorského zákona), vychází se z autonomie vůle autora, který může poskytnout licenci libovolné třetí osobě a jejich počet není nijak omezen. V případě nevýhradní licence není vyžadována písemná forma. V případě výhradní licence nesmí poskytovatel udělit shodnou licenci žádné třetí osobě a sám je povinen se užívání díla zdržet. V případě absence konkrétního vymezení výhradní licence se má za to, že výhradní licence je výlučná (§ 46 odst. 2 autorského zákona). U výhradní licence je vyžadována písemná forma. V případě pozdějšího vzniku výhradní licence, které předchází udělení licence nevýhradní. Platnost licence výhradní nezpůsobuje zánik licence nevýhradní (§ 47 odst. 4 autorského zákona).55

6.10 Dispozice s licencí na straně nabyvatele Autorský zákon stanovuje nabyvateli dvě základní možnosti dispozice s autorskoprávní licencí:  Podlicence – nabyvatel může se souhlasem autora (souhlas je možné poskytnout i předem v rámci licenční smlouvy) poskytnout licenci třetí osobě (tzv. podlicenčnímu nabyvateli) na základě podlicenčí smlouvy (§ 48 odst. 1 autorského zákona). Rozsah užívacích práv nesmí být stanoven větší než v případě licenční smlouvy. Stejně jako v případě nevýhradní licenční smlouvy nejsou žádné požadavky na formu smlouvy, je tedy možné ji uzavřít i ústně. Obsahové náležitosti vychází z licenční smlouvy, je tedy nutné vymezit předmět smlouvy (tedy dílo), určitě projevit vůli směřující ke sjednání podlicence a stanovit odměnu. Zákon rovněž nevylučuje, aby nabyvatel podlicence udělil oprávnění k užívání třetí osobě (opět se souhlasem autora) na základě podpodlicence. Tůma, P. Smluvní licence v autorském právu. 1. vydání. Praha : C. H: Beck, 2007. 185 s. ISBN 978-80-7179-573-5. 36 s. 55 Tůma, P. Smluvní licence v autorském právu. 1. vydání. Praha : C. H: Beck, 2007. 185 s. ISBN 978-80-7179-573-5. 37 s. 54


29

 Postoupení licence – v případě postoupení dochází k faktické změně osoby nabyvatele licenčního oprávnění. Děje se tak na základě postupní smlouvy mezi postupitelem a postupníkem, která je smlouvou inominátní v rámci autorského práva, tedy ji zákon nestanovuje žádné zvláštní formální náležitosti. Licenci lze postoupit pouze s písemným souhlasem autora (§ 48 odst. 2 autorského zákona). Absence souhlasu je možná pouze v případě, že dochází k postoupení licence v zájmu ochrany podniku. Postupitel má dále vůči poskytovateli licence informační povinnosti.56

6.11 Autorskoprávní odměna Odměna jako podstatná náležitost licenční smlouvy musí být vždy sjednána. Autorský zákon v § 46 odst. 3 umožňuje různé podoby ujednání této odměny:  Výslovné ujednání o autorské odměně – tato možnost je autorským zákonem upřednostňována, lze ji stanovit v konkrétní výši nebo lze určit způsob, kterým bude konkrétní výše později určena. I zde platí, že způsob určení musí být dostatečně konkretizován, aby se jednalo o určitý právní úkon dle § 37 občanského zákoníku.  Jiné ujednání – zájmu zachování platnosti je možné konkludentní ujednání, které vyplývá z jednání stran a poskytuje se ve výši obvyklé. Vůli stran může být také výslovně sjednáno bezúplatné poskytnutí licence. Odměna nemusí být určena pouze pevnou částkou, lze sjednat i například i výnosově, na základě určitého podílu z výnosu, které nabyvatel získal užíváním díla na základě hospodářské činnosti. Obvykle se jedná o odměnu peněžitou, ale zákon nevylučuje ani odměnu naturální, případně pak formu kombinovanou, která v sobě spojuje peněžitou, ne naturální odměnu. Určení lhůty, místa a způsobu placení bývá pravidelnou obsahovou náležitostí licenční smlouvy. Pohledávka na autorskou odměnu se chová jako jiné pohledávky, takže může být předmětem občanskoprávních vztahů. V případě, že je odměna stanovena výnosově, vzniká poskytovateli licence kontrolní oprávnění a nabyvateli naopak ediční povinnost v rozsahu nezbytném pro přesné určené předmětného výnosu a následně pak odměny. Informace, které poskytovatel obdrží, jsou zákonem chráněné jako důvěrné. Pokud poskytovatel licence nedodrží povinnosti vyplývající z důvěrného charakteru těchto informací, zakládá to jeho odpovědnost za škodu porušením této povinnosti dle § 420 a n. občanského zákoníku. Jestliže je odměna sjednána v pevné výši a ta je příliš nízká vzhledem k zisku, který obdržel nabyvatel v souvislosti s využíváním díla a jeho významu pro dosažení tohoto zisku, autorský zákon obsahuje tzv. bestselerovou doložku Tůma, P. Smluvní licence v autorském právu. 1. vydání. Praha : C. H: Beck, 2007. 185 s. ISBN 978-80-7179-573-5. 40 s 56


30

(§ 49 odst. 6 autorského zákona), dle které má poskytovatel nárok na přiměřenou dodatečnou odměnu. Při stavování výše této dodatečné odměny je vždy nutné vyhodnotit význam díla pro dosažení zisku vzhledem k významu hospodářskému (např. reklamní nebo marketingová činnost).57

6.12 Zánik licence Pro zánik licencí platí obecné důvody zániku dle § 599 a n. občanského zákoníku a § 324 a n. obchodního zákoníku. Autorskoprávní licenční smlouva se ale odlišuje v tom, že není vypověditelná, což vyplývá z toho, že je sjednána na dobu určitou (§ 582 občanského zákoníku). Časové omezení licenční smlouvy vychází ze samotného omezení autorských práv majetkových, která jsou také omezena na dobu určitou (§ 27 autorského zákona). V případě smrti právnické nebo fyzické osoby na straně nabyvatele, nedochází k zániku autorskoprávní licence, ale jejímu přechodu na právního nástupce (§ 55 autorského zákona). V případě fyzické osoby může být licence předmětem dědění (pokud licenční smlouva nestanovuje jinak). Pokud se ruší právnická osoba bez právního nástupce, může licenci likvidátor postoupit v rámci úkonů, které probíhají při likvidaci společnosti ((§ 72 obchodního zákoníku). V úvahu také připadá přechod licence v rámci odprodeje podniku při rušení společnosti. Smrtí autora k zániku licence nedochází. Bylo by tomu tak pouze v případě, kdy by plnění bylo omezeno pouze na osobu autora. V rámci ochrany autora jako slabší smluvní strany je mu umožněno ze zákonem stanovených důvodů od licenční smlouvy odstoupit. Těmito důvody jsou nečinnost nabyvatele licence (§ 53 autorského zákona) a při změně přesvědčení autora (§ 48 autorského zákona). V těchto případech dochází k zániku ex nunc, okamžikem doručení nabyvateli.58

Tůma, P. Smluvní licence v autorském právu. 1. vydání. Praha : C. H: Beck, 2007. 185 s. ISBN 978-80-7179-573-5. 44 s. 58 Tůma, P. Smluvní licence v autorském právu. 1. vydání. Praha : C. H: Beck, 2007. 185 s. ISBN 978-80-7179-573-5. 57 s. 57


7

31


Smlouva o dílo se využívá v případě vytvoření díla na objednávku, jak již bylo rozebíráno dříve (podkapitola 4.7). V současném znění autorského zákona není typově smlouva o dílo upravena, je tedy nutné vycházet z obecné soukromoprávní úpravy obsažené v § 631 a n. občanského zákoníku a § 536 a n. obchodního zákoníku. V rámci smlouvy o dílo je třeba rozlišit dva nezávislé právní vztahy, které vznikají. První vztah je obecně soukromoprávní a spočívá ve vytvoření díla. Druhý vztah je autorskoprávní, zabývající se oprávněním k užití takto vytvořeného díla. V rámci smlouvy o dílo získává objednavatel zákonnou kvazilicenci k užití díla, která vyplývá z účelu smlouvy. Nad rámec tohoto účelu je oprávněn dílo užívat pouze na základě licenční smlouvy.59

7.1

Podstatné náležitosti smlouvy o dílo

Kogentní zákonem stanovené náležitosti, jejichž absence má za následek absolutní neplatnost smlouvy. Mezi podstatné náležitosti se řadí:  Určení a identifikace stran – smluvně vymezit osobu zhotovitele, který se zavazuje, že provede zadané dílo na své nebezpečí. Dále vymezit osobu objednavatele, který dané dílo zadává.  Určení předmětu smlouvy – určení díla, které má být na základě smlouvy o dílo vytvořeno.  Určení ceny – smlouva o dílo je úplatná, musí být tedy dohodnuta odměna, která přísluší tvůrci. Odměna nemusí být sjednána v konkrétní výši, pokud z vůle stran vyplývá vůle uzavřít smlouvu bez určení ceny.  Určení věcí, které má opatřit objednavatel.

7.2 Další náležitosti smlouvy o dílo Vzhledem ke zvláštní povaze autorskoprávní smlouvy o dílo, je vhodné sjednat další náležitosti smlouvy:  Účel smlouvy – vzhledem k tomu, že užívací oprávnění vzniká na základě účelu smlouvy, je vhodné ho správně vymezit.  Licence – sjednání práv a povinnosti z poskytnutí licence. V rámci této smíšené smlouvy bývá také sjednaná dvojí odměna. První náležící zhotoviteli za provedení díla, druhá pak autorovi za poskytnutí licence.

Telec, I. Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck. 2007. 989 s. ISBN 978-80-7179-608-4. 577 s. 59


32

7.3 Formální náležitosti smlouvy o dílo Smlouva o dílo vychází ze zásady bezformálnosti, tedy není vyžadována žádná kvalifikovaná forma. Smlouvu je možné uzavřít i ústně. Je ale možné, že obsahem smlouvy bude i poskytnutí výhradní licence, pro kterou je písemná forma vyžadována, tím pádem se analogicky použije písemná forma i na tuto smíšenou smlouvu o dílo.


8

33


Právní ochrana výtvarného díla vychází z již výše rozebíraného autorského zákona, konkrétně pak z § 40, který má povahu generální klauzule. V úvahu je třeba také vzít směrnici Evropského parlamentu a Rady o dodržování práv duševního vlastnictví pro oblast autorského práva60, která harmonizuje právní ochranu výtvarného díla na úrovni Evropské unie. Zmíněnou směrnicí se budu zabývat v závěru této kapitoly.

8.1 Skutková podstata právní ochrany K tomu, aby bylo možné uplatnit některý z nástrojů právní ochrany, jejichž demonstrativní výčet je v tomto paragrafu obsažen, musí nejdříve dojít k naplnění skutkové podstaty, která zakládá její působnost. Konkrétně se jedná o neoprávněný zásah do práv autorských (označován také jako pirátství61), jehož jednotlivé skutkové podstaty mohou být značně rozmanité, autorský zákon neobsahuje jejich vymezení. Budu tedy vycházet z dělení dle Telce a Tůmy, které zásahy dělí na ohrožující právo autorské a porušující právo autorské, nebo dále dle obsahu autorského práva, které je vymezeno v § 10 autorském zákoně, zasahujícím do výlučných práv majetkových a zasahujících do výlučných práv osobních.62 Dle prostředku, kterým byl zásah způsoben, se tradičně zásah dělí na plagiáty a kotrafikcie, což jsou a contrario jakékoliv další zásahy vyjma plagiátu. Plagiát nemá v českém právním řádu definici, ale Telec a Tůma z kontextu autorského zákonu přichází s definicí vlastní, dle které je plagiátem dílo, které je v zásadních prvcích, jež charakterizují konkrétní autorskoprávní ztvárnění, shodné s jiným dílem, které ho svým vznikem předchází.63

8.2 Nástroje právní ochrany Autorský zákon v § 40 stanovuje žalobní nároky, které náleží autorovi nebo jeho právnímu nástupci vůči osobě, která zasáhla do jeho autorských práv (tj. rušiteli). Nároku se domáhá u věcně příslušného soudu, kterým je v první instanci dle Směrnice Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004, o dodržování práv duševního vlastnictví Text s významem pro EHP. 61 Tento neoprávněný zásah bývá také často označován jako pirátství, původem z francouzského piraterie. Daný význam vznikl v padesátých letech minulého století, kdy docházelo k vysílání radiových relací z lodí, které byly zakotveny mimo teritoriální vody jednotlivých států. Tím se tyto „pirátské vysílače“ vyhýbaly placení autorských odměn za užití hudebních děl. 62 Telec, I., Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck. 2007, 989 s. ISBN 978-80-7179-608-4. 418 s. 63 Telec, I., Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck. 2007, 989 s. ISBN 978-80-7179-608-4. 418 s. 60


34

§ 9 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu krajský soud. Důvodem proč v prvním stupni rozhoduje krajský soud, je zvýšený zájem na kvalitu rozhodnutí v dané věci. Jednotlivé žalobní nároky lze podle účelu členit následovně: 1.

Určovací nárok – slouží k určení autorství, případně k uznání práva autorského. Rozdílem oproti určovací žalobě je, že nemusí být prokázaný naléhavý právní zájem na daném uznání. Nic ale nebrání tomu, aby byla podána určovací žaloba dle občanského soudního řádu vedle určovací žaloby dle autorského zákona, pokud je nutné zjistit samotnou existenci autorského práva.64

2.

Nárok zápůrčí (negatorní) – účelem je vynucení zákazu jednání, kterou osoba rušitele zasahuje do autorských práv. Autorský zákon poskytuje demonstrativní výčet negatorních nároků, příkladem uvádím zákaz neoprávněné výroby, obchodního odbytu, zákaz inzerce a jiné reklamy aj.65

3.

Nárok informační – spočívá v povinnosti poskytnout zákonem stanovené informace, které jsou taxativně vymezeny autorským zákonem:  způsobu a rozsahu neoprávněného užití díla,  původu neoprávněného zhotovené rozmnoženiny a napodobeniny díla,  ceně služby, která s neoprávněným užitím díla souvisí,  totožnosti osob, které se neoprávněného užití díla účastní,  totožnost osoby, již byly předmětné rozmnoženiny či napodobeniny díla určeny za účelem poskytnutí třetí osobě. Z hlediska povinných osob nevzniká informační povinnost pouze rušitelům, ale i dalších osob, které jsou demonstrativně určeny autorským zákonem:  držitel neoprávněně zhotovené rozmnoženiny či napodobeniny díla po obchodnicku,  uživatel rušební služby po obchodnicku,  poskytovatel služeb používaných při činnostech porušujících nebo ohrožujících autorské právo. 3.1. osobami označených uvedenými osobami za účastníky pořízení, výroby, distribuce rozmnoženiny nebo napodobeniny díla nebo poskytované služby.66

Telec, I., Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck. 2007, 989 s. ISBN 978-80-7179-608-4. 419 s. 65 Telec, I., Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck. 2007, 989 s. ISBN 978-80-7179-608-4. 419 s. 66 Telec, I., Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck. 2007, 989 s. ISBN 978-80-7179-608-4. 419 s. 64


4.

35

Nárok odstraňovací (restituční) – účelem tohoto nároku je odstranění protiprávního stavu a návrat do stavu původního. Tento nárok se dle autorského zákona dotýká především:  neoprávněných rozmnoženin a jiných napodobenin,  zařízení, výrobky, součástky sloužící k obcházení technických prostředků ochrany práv,  materiály a nástroje použité k výrobě uvedených předmětů. Obsahem jednotlivých nároku je pak zejména:  stažení uvedených předmětů z obchodování  stažení uvedených předmětů z obchodování a jejich zničení  zničení uvedených předmětů

5.

Odstranění protiprávního stavu vždy probíhá na náklady rušitele.67 Nárok na přiměřené zadostiučinění – ve formě omluvy, či peněžité náhrady. Jedná se o nárok satisfakční s upřednostněním morálního zadostiučinění, kterým je v prvním řádě omluvou (různé druhy veřejná ústní, např. protokolová omluva před soudem, prostřednictvím sdělovacích prostředku aj.). Peněžité zadostiučinění nastupuje až teprve za předpokladu, že předchozí nepeněžité zadostiučinění se nejeví jako dostačující vzhledem k autorskoprávní újmě, která hrozí nebo vznikla (např. snížení umělecké, literární hodnoty díla). Přesná výše peněžitého zadostiučinění není zákonem určena, pouze demonstrativně stanovuje skutečnosti, ovlivňující jeho výši:  závažnost vzniklé nemajetkové újmy,  okolnosti, za nichž k neoprávněnému autorskoprávnímu zásahu došlo,

 jiné skutečnosti. Při určování peněžitého zadostiučiní je pak soud vázán návrhem poškozeného (jedná se o sporné řízení). Pouze výjimečně může soud uložit větší peněžité zadostiučinění (§ 153 odst. 2 občanského soudního řádu), pokud jde o škodu způsobenou při výkonu státní moci nebo způsobenou nesprávným úředním postupem.68 6. Zvláštní nárok zápurčí – jedná se o nároky vůči třetím osobám, kterými jsou poskytovatelé služeb. Tyto osoby přímo neporušují autorská práva, pouze prostřednictvím nich dohází k danému zásahu. V praxi se nejčastěji

Telec, I., Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck. 2007, 989 s. ISBN 978-80-7179-608-4. 420 s. 68 Telec, I., Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck. 2007, 989 s. ISBN 978-80-7179-608-4. 421 s. 67


36

jedná například o dopravce právně závadného zboží, provozovatele internetových kaváren a kopírovacích služeb aj.69 Tento právní nárok vznikl implementací směrnice o harmonizaci určitých aspektů práva autorského a práv souvisejících v informační síti.70 7.

Jiné nároky.

8.3 Harmonizace ochrany výtvarného díla v Evropské unii Základem pro sjednocení úpravy v oblasti vymáhání práv duševního vlastnictví v Evropské unii je směrnice o dodržování práva pro oblast autorského práva71, která byla do českého právního řádu provedena novelou autorského zákona72. V následujícím textu se pak budu zabývat rozdíly mezi citovanou směrnicí a její implementací v rámci autorského zákona. Zásadním rozdílem je absence peněžitého vyrovnání jako alternativy k zákazu a odstranění z trhu či zničení. Toto opatření je upraveno v článku 12 citované směrnice. Tento institut nemá zákonnou oporu, jeho použití tedy závisí na dispozitivním ujednání mezi autorem a rušitelem, kdy je možné využít dohodu o narovnání. Komplikace také nastávají s vymezením škody v rámci směrnice, jejíž existence je nezbytná k využití majetkových nároku z porušení práv. Škoda je chápána jako výraz nadřazený ztrátě zisku, neoprávněným ziskům porušovatele práv a jiné než hospodářské důsledky. Český právní řád využívá jinou terminologii, kdy dle obsahu výše uvedených výrazů lze ztrátu zisku chápat jako ušlý zisk, neoprávněný zisk porušovatele práv jako bezdůvodné obohacení a jiné než hospodářské důsledky jako nemajetkovou újmu. Vztahy mezi následujícím výrazy jsou také v rámci českého řádu odlišné, vychází se z újmy jako obecného výrazu újma (ekvivalent škody v rámci směrnice), která se člení na majetkovou újmu, což je škoda a nemajetkovou újmu, kam patří újma na pověsti. Český právní řád ale stejně jako směrnice zakládá možnost domáhat všech tří nároků, tedy náhrady škody, na vydání bezdůvodného obohacení i na přiměřené zadostiučiní za nemajetkovou újmu. Z výše popsaného důvodu, ale vztahy mezi následujícím nároky nejsou zcela jasné a možnost současného uplatnění všech tří nároků také nebyla směrnicí řešena. Problematický je také článek 13 směrnice, který vychází z principu subjektivní odpovědnosti. Zatímco odpovědnost v autorském právu vychází

Telec, I., Tůma, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck. 2007, 989 s. ISBN 978-80-7179-608-4. 424 s. 70 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES, o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti. 71 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES, o dodržování práv duševního vlastnictví Text s významem pro EHP. 72 Novela č. 215/2006 Sb. ze dne 25. dubna 2006. 69


37

z obchodněprávní úpravy, kde je stanovena odpovědnost objektivní, která zavinění rušitele nevyžaduje a ani ji nijak nepředpokládá. S tímto problémem pak dále souvisí nepromítnutí čl. 13 odst. 2 směrnice do autorského zákoníku, který stanovuje, že v případě zavinění založené na subjektivní odpovědnosti mohou členské státy stanovit náhradu vzniklé újmy paušálně.73 Když zhodnotím úspěšnost implementace směrnice do českého právního řádu, především pak ve vztahu k autorskému zákonu, tak je možné implementaci považovat za úspěšnou. Zákonodárci se podařilo vypořádat s použitou terminologií směrnice. Úspěšně implementoval veškeré nástroje vymáhání, které jsou ve směrnici obsaženy (s výše popsanou výjimkou peněžitého vyrovnání), přestože je autorský zákon přísnější, co se týče odpovědnosti rušitele, kdy je dána objektivní odpovědnost, která nepřipouští exkulpaci.

73

Boháček, M. kol., Duševní vlastnictví a vymáhání práv k němu – Jiný úhel pohledu. 1. Vydání, Praha: TROAS s.r.o., 2011. ISBN 978-80-904595-4-0, 42 s.


9

38


Tato část se zabývá aplikací teoretických autorskoprávních znalostí z předchozí části v podnikové praxi. Konkrétním subjektem zájmu je Tiskárna Meral, s.r.o (dále jen „agentura“). Logo společnosti je zobrazeno na obr. 1.

Obr. 1 Zdroj:

Logo společnosti Tiskárna Meral, s.r.o. Tiskárna Meral [online]. [cit. 7-4-2013]. Dostupné z WWW: http://tiskarnameral.cz/

Tato agentura byla založena 23. 3. 2012 jako obchodní společnost s ručením omezením, kdy jediným zakladatelem a společníkem byla má osoba. Tato společnost se zabývá polygrafickou činností, tvorbou reklamy a grafických děl. V současnosti má dva stálé zaměstnance, pracující na pozici tiskař a knihař. Veškeré další činnosti jsou řešeny pomocí externích pracovníků. Především se jedná o brigádníky, na kompletační knihařské práce dle specifikací zakázek. Grafiků pro tvorbu grafický děl dle zakázky. Účetního pro vedení veškerého účetnictví společnosti. Vnitřní struktura je znázorněna na obr. 2.

Obr. 2

Vnitřní struktura společnosti

Cílem tohoto modelu je minimalizace fixních nákladů společnosti, kdy jsou zaměstnáni jen odborní zaměstnanci potřební ke každodenní činnosti. Ostatní práce dle specifikací zakázky je řešena vždy v souvislosti s konkrétní zakázkou, tedy je možné najímanou pracovní sílu chápat jako variabilní náklady. Vzhle-


39

dem k rozložení fixních a variabilních nákladů je tedy možné náklady vždy optimalizovat vzhledem ke konkrétní zakázce. Činnost společnosti je možné rozdělit do dvou základních oblastí, které charakterizuji na následujících řádcích. První oblast činnosti je prostý vysokonákladový tisk, kdy zákazník dodá konkrétní tisková data a činností společnosti je následně tvorba rozmnoženin grafického díla dle požadavků zákazníka (např. náklad, druh papíru, následné knihařské práce). Činnost je graficky znázorněna na obr. 3.

Obr. 3

První oblast činnosti

Tato oblast dle autorského práva je nezajímavá, protože zde z pohledu agentury nedochází do žádného zásahu do autorských práv. Vycházím z předpokladu, že zákazníkem je přímo autor grafického díla, kterému náleží v rámci majetkových práv veškerá užívací práva spojená, tedy i nepochybně tvorba rozmnoženin daného díla. Zákazníkem může být také zaměstnavatel autora díla, které je pak dílem zaměstnaneckým (viz podkapitola 4.2 této práce), ke kterému je zaměstnavatel vykonavatelem majetkových práv. Zákazníkem ovšem může být jakákoliv jiná osoba, která na základě licenční smlouvy nabyla povolení užívat dílo za účelem tvorby rozmnoženin. Právní vztah, který vzniká mezi společností a zákazníkem odpovídá smlouvě o dílo (viz kapitola 7 této práce). V případě smlouvy o dílo je zákazník objednavatel, agentura je pak zhotovitelem, které se zavazuje zhotovit dílo dle zadání objednavatele. Druhá oblast činnosti spočívá v tom, že agentura obdrží od zákazníka zadání grafického díla a požadavek na zhotovení rozmnoženin daného díla. Agentura tedy dílo vytvoří pomocí externího grafika a následně vytvoří jeho rozmnoženiny. Situace je zachycena na obr. 4 na následující straně. V tomto případě tedy dochází k tvorbě zcela nového autorského díla, jehož autorem není agentura (pozn. agentura jako právnická osoba ani autorem být nemůže), ale externí grafik. V případě, že by grafik byl zaměstnancem společnosti, byla by situace podstatně jednodušší, protože by se jednalo o zaměstnanecké dílo, ke kterému vykonává zaměstnavatel majetková práva. V případě agentury, dílo vytváří externí grafik, který není zaměstnancem společnosti, tedy je nutné smluvně udělené povolení ze strany autora společnosti pro oprávnění k výkonu majetkových práv.


Obr. 4

40

Druhá oblast činnosti

Smlouva, na základě které dílo vytváří, odpovídá autorskoprávní smlouvě o dílo (viz kapitola 7 této práce). Tato smlouva ale musí navíc obsahovat další náležitosti, vzhledem k tomu, že společnost potřebuje dílo rozmnožovat, případně měnit vzhledem k formě, ve které je dílo zachyceno (např. grafické dílo může být zachyceno na letáku, ale stejně třeba na kartonové krabičce, kde je potřeba vzhledem k prostorovému ztvárnění učinit jisté změny). Do smlouvy je vhodné také zahrnout ustanovení, které brání tvůrci, aby poskytoval dílo přímo zákazníkovi nebo jiné osobě, čehož se docílí udělením výhradní licence. Výše uvedenou problematikou se nyní dále zabývat na konkrétní zakázce, kterou společnost zpracovala.

Zakázka Erdomed

41

10 Zakázka Erdomed Dříve než se začnu zabývat zakázkou Erdomed, je třeba uvést, že tato zakázka vznikla na základě smlouvy o spolupráci mezi agenturou a klientem (viz příloha A této práce), která ve své částí 5. stanovuje zákaz poskytovat bez souhlasu třetím osobám informace o strategiích a produktech klienta, jakož i o spotřebitelském výzkumu jako informace přísně důvěrné. Informace, se kterými budu pracovat v této bakalářské práci, nespadají pod tento taxativní výčet, takže jejich používáním se nedopouštím porušením smlouvy, kterou je společnost Tiskárna Meral s.r.o. vázána. Dne 14. 5. 2012 agentura obdržela zakázku od společnosti Medicom International s.r.o. (dále jen „klient“), která představuje jednu z největších světových farmaceutických společností zabývající se výrobou a distribucí farmaceutických přípravků. Konkrétně se jednalo o zakázku od její české pobočky, která spočívala v grafickém návrhu propagační brožury k přípravku Erdomed sloužícímu k léčbě chronické obstrukční bronchitidy (dále pouze „brožura“). Tato zakázka dle obsahu spadá do druhé oblasti činnosti, protože v sobě obsahuje jak tvorbu grafického díla, tak následných rozmnoženin. Od zákazníka společnost obdržela zadání grafického díla, které spočívalo v poskytnutí zdrojových textů s návodem k jejich přesnému rozvržení v rámci brožury (viz obr. 5).

Obr. 5

Ukázka zadání brožury (strana č. 1)

Dále byl poskytnut neúplný logotyp74 přípravku (znázorněno na obr. 6), pro jejich zakomponování v rámci brožury. Neúplnost spočívala v tom, že společnosti bylo poskytnuto pouze grafické znázornění (logo) v otevřeném vektorovém formátu 75, který rozhodně neposkytuje vyčerpávající informace pro správné využití loga. Logotyp je označení pro grafické znázornění názvu společnosti, firmy, výrobku, značky apod. Toto znázornění v sobě zahrnuje informace o rozmístění objektů, barevnost, určení velikosti a dalších parametrech, pro správné znázornění (Rybička, Talandová, 2009, 13 s.). 75 Vektorový formát je způsob ukládání grafických dat založený na tom, že celý obraz je popsán na základě bodů, přímek, křivek, mnohoúhelníků a dalších základních geometrických útvarů. 74

Zakázka Erdomed

Obr. 6

42

Ukázka logotypu Erdomed

K celkové grafické prezentaci byla společnosti poskytnuta volnost za podmínky následného schválení výsledného díla. Část výsledného grafického díla (strana č. 1) je zachyceno na obr. 7.

Obr. 7

Výsledné grafické dílo

Zakázka byla realizována na základě smlouvy o spolupráci mezi agenturou a klientem, jejíž podepsání předcházelo realizaci zakázky.

Předností tohoto formátu je pak především to, že je možné libovolně měnit velikost obrazu bez ztráty kvality a možnost práce odděleně s každým objektem obrazu. Otevřenost formátu spočívá v možnosti neomezené úpravy obrazu (Rybička, Talandová, 2009, 14 s.).

Zakázka Erdomed

43

10.1 Smlouva o spolupráci mezi agenturou a klientem Smlouva o spolupráci (dále jen „smlouva“) není typovou (známou) smlouvou v rámci českého právního řádu, tedy se jedná o inominátní smlouvu. Smlouvy obecně se ale neposuzují podle názvu, ale podle obsahu, z kterého lze rozpoznat, že smlouva v sobě má prvky smlouvy o dílo a smlouvy licenční. Smlouva je specifická tím, že je smlouvou rámcovou, jejichž obsahem jsou jednotlivá dílčí plnění, která jsou charakterizována v článku 2.1 smlouvy:  Reklamní produkce – zejména analýza a vytvoření strategie, grafické a technické zpracování, nákup medií, analýza úspěšnosti.  Tisková produkce – zejména ofsetový tisk, digitální malonákladový i velkoformátový tisk, velkoplošný tisk, sítotisk, potisk reklamních předmětů, potisk textilu.  Grafické práce – zejména DTP studio, grafika pro tiskoviny, ilustrace, obalový design, kreativní grafika, propagační grafika, animace.  Výroba reklamy – zejména informační a navigační systémy, polepy aut, polepy obchodů, reklamní nápisy, stojany a tabule, světelné a 3D reklamy. Tento výčet je demonstrativní (vyplývá z formulace, především pak z použití vyjádření „zejména“), takže je možné ho dále rozšířit. Obsahem tohoto článku tedy je vytvoření díla na objednávku, ať již v podobě hmotného (tvorba rozmnoženin v rámci tiskové produkce) či nehmotného statku (tvorba grafických děl v rámci grafických prací) za úplatu, která je dle článku 2.1 smlouvy sjednávána specificky pro každou dílčí objednávku. Dochází, tedy k naplnění pojmových znaků smlouvy o dílo, která je uzavírána v režimu obchodního práva, protože se jedná o relativní obchod dle § 261 odst. 1 obchodního zákoníku (pozn. jedná se o závazkové vztahy mezi podnikateli, které se týkají jejich podnikatelské činnosti). Na základě výše uvedeného lze tedy tuto smlouvu chápat jako smlouvu o dílo dle § 536 a n. obchodního zákoníku. Tato smlouva má ovšem autorskoprávní přesah, který přímo vychází z povahy vytvářeného díla, které naplňuje pojmové znaky autorského díla (viz podkapitola 2.1 této práce). To je možné demonstrovat na dříve uvedeném obr. 7, na kterém je zachycena část výsledné brožury Erdomed. Brožura je výsledkem tvůrčí duševní činnosti grafika, je jedinečná, jak je patrné z jejího individualizovaného grafického ztvárnění, působí na krasocit, takže se jedná o dílo umělecké a je zachycena na papíře (pozn. tak je tomu v případě tištěné podoby této práce, v případě elektronické verze se jedná o elektronické (digitální zachycení), takže pojmový znak, vyjádření ve vnímatelné podobě, je také naplněn. Smlouva obsahuje v článku 1.3 následující povinnost agentury: „Plnění těchto služeb agenturou obsahuje i převod copyrightů dle článku 7.1 této smlouvy k dílům vytvořených zaměstnanci agenturou.“ Toto znění je ovšem problematické, protože využívá terminologii neznámé českému právnímu řádu, pojem „copyright“ je anglický termín pro autorská

Zakázka Erdomed

44

práva. Ve zmiňovaném článku 7.1 je vymezeno, že tímto pojmem se rozumí majetková užívací práva k dílu. Pokud pojmem copyright rozumíme užívací práva k dílu, pak spojení slov „převod copyrightů“ je formálně nesprávný, protože v § 26 autorského zákona je stanovena nepřevoditelnost majetkových práv (viz podkapitola 4.2 této práce). Povinnost v článku 1.3 se sice dotýká pouze zaměstnaneckých děl (viz podkapitola 4.3 této práce), takže v případě společnosti, která si nechává vytvářet díla u externích grafiků na základě smlouvy o dílo, by nebylo nutné tento článek respektovat a společnost by byla musela udělit užívací oprávnění v pouze takovém rozsahu nezbytném pro splnění účelu smlouvy. Smlouva se ale vztahuje i na tato díla, která nazývá díly externími a v článku 7.3 stanovuje následující: „Externí díla mohou být využívána v souladu s příslušnými zákony. Agentura se zavazuje učinit všechny rozumně možné kroky k získání copyrightů k externím dílům v co nejširším rozsahu a trvale a exkluzivně převést na klienta copyright k externím dílům v takovém rozsahu, v jakém byl převeden na agenturu a zavazuje se nepřevést žádnou část copyrightu k externím dílům na jakoukoliv třetí osobu, jakož i neužívat externí díla žádným způsobem pro jiný účel než pro plnění závazků vůči klientovi dle této smlouvy.“ Toto citované ustanovení lze interpretovat tak, že agentura je povinna udělit výhradní podlicenci (viz podkapitola 6.10 této práce). Toto řešení je dle mého velice elegantní, protože nechává veškerou činnost spojenou se získáváním licence na agentuře, které navíc brání udělování dalších licencí jednak agenturou, ale i autorem a jejich dalšímu užívání díla. Ustanovení ale opět trpí nesprávnou formulací „převod copyrightů“, který z výše uvedených důvodů není možný. Dotčené články 1.3 a 7.3 za pomoci jazykové metody výkladu76, lze chápat jako protiprávní, což by mohlo mít za následek částečnou neplatnost smlouvy dle § 41 občanského zákonu, v krajním případě neplatnost celé smlouvy dle § 39 občanského zákona. Autorským právům je věnována celá část 7 smlouvy, ale hned jeho první věta je dle mého názoru nesprávně formulovaná. Její doslovné znění je: „Pokud tato smlouva nebo jednotlivé smlouvy o poskytnutí služeb nestanoví jinak, agentura zaručuje, že je a má být vlastníkem všech autorských práv k jakýmkoliv dílům vytvořeným zaměstnanci agentury v souladu s plněním této smlouvy…“ Za předpokladu, že dílo bylo vytvořené zaměstnancem agentury, jedná se o zaměstnanecké dílo dle § 58 autorského zákona. Veškerá autorská práva spojená s dílem náleží zaměstnanci jako autorovi. Agentura jako zaměstnavatel je pouze vykonavatelem majetkových práv (např. možnost dílo částečně upravovat, zveřejňovat), ale rozhodně nemůže být vlastníkem autorských práv k dílu, jak Při jazykovém výkladu se vychází ze základních morfologických, syntaktických, např. stavba věta souvislosti mezi nimi (Harvánek, 2008, 373 s.). 76

Zakázka Erdomed

45

vyžaduje smlouva (viz podkapitola 4.3 této práce). V neposlední řadě je agentura právnickou osobou a autorem (vlastníkem autorských práv) může být pouze fyzická osoba, jak stanovuje § 5 odst. 1 autorského zákona. Následující věta druhá se zabývá udělením oprávnění k užívání díla, ale její doslovné znění opět nese nedostatky: „…na klienta budou trvale a exkluzivně převedena veškerá autorská práva v následujícím rozsahu (bez potřeby uzavírat jakoukoliv konkrétní dohodu o převodu těchto práv):  Právo dílo užívat jakýmkoliv způsobem,  právo udělit jakékoliv třetí osobě souhlas s užitím díla.  Zároveň se agentura zavazuje nepřevést na žádnou jinou osobu žádné autorské právo k dílu a poskytnout klientovi pomoc při ochraně práv na něj převedených dle tohoto článku.“ V druhé větě je opět obsaženo výše rozebírané protiprávní spojení „převod autorských práv“, které lze ale chápat jako udělení licence, vzhledem k použitému termínu „exkluzivní“ a znění odrážky třetí, která stanovuje zákaz udělování licence třetím osobám, se jedná o licenci výhradní dle § 47 autorského zákona (viz podkapitola 6.9 této práce). Je zde také vznesený požadavek na udělení „trvalé“ licence, ale takové udělení výhradní licence není možné. V § 53 je stanoveno právo zrušit udělení výhradní licence pro případ, že její nabyvatel dílo neužívá dostatečně nebo vůbec (viz podkapitola 6.8 této práce). Závěrečný článek 7.4 této části úzce navazuje na rozsah užívacích oprávnění k dílu: „Právo trvale a exkluzivně užívat copyright zahrnuje právo užívat copyright, právo převést právo užívat copyright na jiný subjekt, právo upravovat dílo chráněné copyrightem a právo přenášet dílo chráněné copyrightem jakýmikoliv dostupnými prostředky, jak v souvislosti s díly agentury, tak i jakékoliv třetí osoby.“ Tento článek je dle mého názoru redundantní, pouze reinterpretuje článek 7.1, navíc značně nejednoznačně zejména v části dotýkající se „přenášení díla jakýmikoliv dostupnými prostředky“, kdy není jasné co je cílem tohoto ustanovení. Pravděpodobně je to tvorba rozmnoženin díla včetně děl upravených. Část 7 smlouvy v sobě nese náležitosti typové licenční smlouvy dle § 46 a n. autorského zákona (viz kapitola 6 této práce), v této části ale chybí ujednání o odměně, jež je podstatnou náležitostí licenční smlouvy. Odměně je, ale věnována samostatná část 2, kterou jsem již zmiňoval dříve. K odměně se také vztahuje článek 1.3 smlouvy, v kterém nalezneme následující: „Převod copyrightů je součástí celkového plnění a nenáleží za něj zvláštní odměna ani náhrada nákladů.“ Odměna, která se poskytuje za více plnění (nejen vytvoření grafického díla a udělení licence) ze strany agentury je možná, ale vyloučení „zvláštní odměny“ možné není, jak vyplývá z § 49 odst. 7 autorského zákona. V případě, že odměna

Zakázka Erdomed

46

je sjednána příliš nízká vzhledem k zisku, který obdrží nabyvatel v souvislosti s využíváním díla jeho významu pro dosažení tohoto zisku, má autor nárok na přiměřenou dodatečnou odměnu (viz podkapitola 6.11).

10.2 Smlouva o dílo s externím grafikem V zakázce Erdomed důležitou úlohu plnil autor grafického díla (viz obr. 7), kterým je Petr Kincl.77 Toto dílo vzniklo na základě smlouvy o dílo, které ovšem nebylo sjednáno v písemné formě, ale vzniklo na základě telefonické a elektronické domluvy. Jedná se o smlouvu o dílo dle § 536 a n. obchodního zákoníku, protože se jedná o relativní obchod dle § 261 odst. 1 obchodního zákoníku, protože se jedná o závazkový vztah mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti. Ve výše citovaném článku 7.3 se agentura zavazuje, že udělí klientovi výhradní licenci k dílu vytvořenému na základě smlouvy. Licence se uděluje na základě licenční smlouvy, která musí být v případě výhradní licence písemná. V současné praxi jsou veškeré objednávky s panem Kinclem řešeny pomocí ústní smlouvy o dílo, která ovšem není k poskytnutí výhradní licence dostačující. Smlouva o dílo by měla obsahovat ustanovení, kterými dochází k udělení výhradní licence agentuře. Agentura navíc potřebuje oprávnění k udělování podlicencí (v případě klienta výhradních podlicencí), která musí být také smluvně sjednána, jak vyžaduje § 48 autorského zákona. Písemná forma je také nezbytná, protože předmět smlouvy (kromě samotné tvorby grafického díla) je udělení výhradní licence. Absence písemné formy může navíc ztížit dokazování v případě neplnění zhotovitele nebo jeho plnění pozdního. Článek 3.3 smlouvy zakládá klientovi právo zrušit objednávku v případě vzniku škody klientovi v souvislosti nečinnosti agentury nebo neplněním dohodnutých termínů. V tomto případě agentura nemá nárok na úhradu škody. Agentura by grafikovou nečinností přišla o objednávku, navíc by neměla nárok na úhradu vynaložených nákladů v souvislosti s tvorbou díla. Agentuře by vzniklo právo na náhradu škody dle § 373 a n. obchodního zákoníku. Pokud by grafik jako porušitel odmítal uhradit danou škodu, agentura by v krajním případě musela podat žalobu, kterou by se domáhala uhrazení vzniklé škody. V rámci této žaloby by ale musela prokázat existenci právního vztahu (v mém případě obchodního vztahu na základě smlouvy o dílo), což je v případě chybějící písemné smlouvy značně problematické. Písemná forma smlouvy by tedy výrazně přispěla ke zvýšení právní jistoty vztahu mezi agenturou a grafikem. Vzhledem k výše popsané situaci je vhodné ještě dodat, že klient nemůže požadovat po agentuře uhrazení smluvní pokuty dle § 301 a n. obchodního zákoníku, protože nebyla sjednána v rámci smlouvy.

Prezentaci jeho dosavadní práce lze nalézt na jeho osobních stránkách dostupných z WWW: http://www.petrkincl.info/index.php?/corporate/normans/. 77

Diskuze

47

11 Diskuze Využití rámcové smlouvy o spolupráci v podnikové praxi je dle mého mínění vhodné řešení. Za největší klady této smlouvy považuji to, že poskytuje obecný rámec pro celou řadu dílčích vztahů, tedy se nevztahuje k jedné konkrétní zakázce, ale k libovolnému počtu (dokud není spolupráce ukončena dle části 6 smlouvy). Jednotlivé objednávky v rámci dílčí smlouvy o dílo mohou mít tedy zjednodušenou formu pouze s podstatnými náležitostmi (viz podkapitola 7.1 této práce), což přispívá k celkové operativnosti a flexibilitě sjednávání těchto smluv, která je nezbytná pro současnou podnikatelskou praxi, kdy je sjednávána tvorba grafických děl a jejich rozmnoženin ve velmi krátkých lhůtách, během kterých navíc často dochází ke změnám specifikací zakázky ze strany objednavatele. K formě, v jaké byla smlouva sepsána, mám ale celou řadu výhrad. V první řadě je třeba zmínit celkovou nepřehlednost smlouvy. Nejenže smlouva používá pojmy, které nejsou v českém právním řádu známy, ale definuje je až v závěru smlouvy, přestože je využívá v řadě ustanovení, které této definici předcházejí (viz pojem „copyright“ a jeho použití v článcích 1.3, 7.1 a následná definice v článku 7.3). Smlouva je sice členěna do částí a článků, ale i tak řada ustanovení toto dělení nerespektuje. Jedná se především o autorskoprávní část smlouvy, které je sice věnována celá část 7, ale ustanovení se nachází i v článcích 1.3 a 8.1. Nepřehlednosti také přispívá opakující se ustanovení, což je případem článku 7.4, který pouze reinterpretuje již věci dříve ustanovené v článku 7.1. Lze si ale představit, že v určitých případech nepřehlednost smlouvy může být zcela záměrná. Akceptant smlouvy si může nesprávně vyložit účel a jednotlivé závazky mu ze smlouvy plynoucí a následně pak uzavřít smlouvu v omylu. Zde je třeba si uvědomit, že se jedná o smlouvu uzavřenou v režimu obchodního práva (viz relativní obchod v podkapitole 9.1), která nezakládá možnost odstoupení od smlouvy na základě § 49a občanského zákoníku. Tímto ovšem nechci klienta podezřívat z používání nekalých praktik, jen upozorňuji na možnost zneužití v praxi. Použité formulace navíc nerespektují české autorské právo, ve smlouvě se vyskytují spojení jako „převod copyrightů“ (viz článek 1.3), „převod autorských práv“ (viz článek 7.1), „agentura je vlastníkem autorských práv“ (viz článek 7.1) které, jak již jsem výše rozebíral (viz podkapitola 9.1) zcela popírají zásady, z nichž česká úprava vychází. V souvislosti s těmito vadnými ustanoveními jsem v podkapitole 9.1 vznesl obavu, že tato ustanovení lze na základě jazykové výkladu chápat jako protiprávní a jako takové by mohly způsobit částečnou nebo úplnou neplatnost smlouvy. Po konzultaci s doktorem Koukalem78 jsem dospěl k závěru, že tyto nedostatky nemají za následek neplatnost smlouvy, poněvadž JUDr. Pavel Koukal, Ph.D. je jedním z předních českých odborníků na občanské právo a na právo duševního vlastnictví. Vydal celou řadu odborných publikací, publikace Právní ochrana designu byla použita i v rámci této práce. 78

Diskuze

48

v první řadě je třeba zkoumat účel, za kterým byla smlouva uzavřena. Účel smlouvy je jasný (přestože k přehlednosti smlouvy mám řadu výhrad) a nikoliv protiprávní. Na smlouvu je třeba se ale podívat především z pohledu ekonomického, protože agentura jako společnost s ručením omezeným je založena za podnikatelským účelem, tedy musí generovat určitý zisk. To je hlavní problém této smlouvy, protože se domnívám, že vzhledem k účelu smlouvy hrozí to, že agentura v budoucnu o část zisku přijde. Obsahem smlouvy je sjednání výhradní podlicence klientovi. O podlicenci se jedná, neboť agentura není tvůrcem, kterým ani být nemůže (viz podkapitola 9.1), ale je jím externí grafik, který udělil výhradní licenci agentuře. Tato podlicence zabraňuje užívání díla ze strany agentury v takovém rozsahu, v jakém toto užívací oprávnění udělila klientovi. Vzhledem k tomu, že v článku 7.1 písm. a) a b) je stanoveno oprávnění používat dílo jakýmkoliv způsobem a právo udělit jakékoliv třetí osobě souhlas s užíváním díla, je možné, že nastane situace, kdy agenturou „vytvořené dílo“ bude poskytnuto klientovi, který následně není povinen pro další úpravy díla a jeho rozmnožování využívat služeb agentury, ale je oprávněn využít vlastní zdroje nebo cenově výhodnější třetí osoby, čímž agentura přichází o potencionální zakázky a zisk s nimi spojený. Přestože je rozsah užívacích práv klienta velice široký, není neomezený. Omezení nabyvatele vyplývá především z § 51 autorského zákona, které stanovuje zákaz nabyvatele upravovat či jinak měnit dílo, jeho název nebo označení autora. Toto ustanovení je sice dispozitivní, lze ho tedy vyloučit. Smlouva neobsahuje jeho výslovné vyloučení, ale z obsahu článků 7.1 a 7.4 se zakládá nabyvateli oprávnění dílo upravovat. Dle mého názoru tedy ze smlouvy není zcela jasné, do jaké míry je § 51 autorského zákona vyloučen, což umožňuje agentuře se právně bránit nepřiměřeným zásahu do díla. V zájmu agentury by tedy bylo snížit rozsah oprávnění k užívání díla, ideálně pak formou smluvně udělené podlicence (pozn. nikoliv výhradní podlicence). Rozsah užívacích oprávnění by měl být udělen jen v rozsahu nezbytnému ke splnění účelu smlouvy. Pokud lze předpokládat, že výše uvedená brožura má sloužit k propagaci výrobku Erdomed, pak by se jednalo o šíření vytvořené brožury (elektronicky nebo za pomocí tištěných rozmnoženin poskytnutých agenturou) ke zvyšování povědomí o výrobku a jeho účincích. Tím, že byla poskytnuta nevýhradní licence by agentura mohla již vytvořené dílo využívat pro tvorbu jiných děl, což by jednak ušetřilo část nákladu spojených s tvorbou díla zcela nového nebo popřípadě využít úspěchu již díla existujícího. V praxi je ale situace značně odlišná. Klientovým cílem je stejně jako cílem agentury dosažení co možná největšího zisku, kterého se budou snažit dosáhnout snižováním nákladů spojeným s dílem. Lze tedy předpokládat, že se klient nevzdá užívacích oprávnění k dílu na základě výhradní podlicence, která jim zaručuje exkluzivní možnost dílo užívat a do značné míry ho dále upravovat pro své potřeby. V rámci soukromého práva se sice vychází ze zásady rovného postavení stran, ale je třeba si uvědomit, že klient je celosvětově úspěšnou společností, která nabízí třetím stranám celou řadu lukrativních zakázek. Kdyby tedy

Diskuze

49

agentura nepřijala smlouvu v daném znění, jistě by se našla v rámci přesyceného trhu agentur jiná osoba, která by na stávající podmínky přistoupila. To bylo hlavním důvodem, proč byla uzavřena smlouva v tomto znění, přestože se jeví výhodnější pro klienta. Ale opět je třeba si uvědomit, že se jedná o rámcovou smlouvu o spolupráci, která nám poskytla možnost i další spolupráce. V rámci této smlouvy se agentuře sice nepodařilo získat maximální možný profit z jedné zakázky, ale úspěšně se podařilo profitovat z dalších zakázek, které následovaly. Přesto by ale mělo dojít ke změně uzavřené smlouvy v autorskoprávní rovině, aby byly odstraněny minimálně veškeré formální nedostatky, které jsem rozebíral. Revizí by měl projít článek 1.3 a celá část 7, návrh nového znění smlouvy je součástí příloh této práce (viz příloha B této práce). Agentura tedy navrhne klientovi změnu smlouvy, která by byla v praxi realizována vypovězením smlouvy na základě článku 6.2, které je možné i bez uvedení důvodu a uzavřením smlouvy nové za stejným zněním s upravenou autorskoprávní částí dle návrhu v příloze. Smlouva uzavřená s externím grafikem, na základě které se vytváří grafické dílo, také trpí celou řadou závažných nedostatků. Smlouva by se dala charakterizovat jako autorskoprávní smlouva o dílo (viz kapitola 7 této práce), pro kterou sice není vyžadována písemná forma, vzhledem k tomu, že klient žádá udělení výhradní podlicence, kterou je možné udělit pouze písemně se souhlasem autora (viz podkapitola 6.10 této práce). Písemná forma navíc zajistí větší právní jistotu vztahu mezi grafikem a agenturou, která je nezbytná zejména v případě, že by jeho pozdní činností nebo nečinností agentuře vznikla škoda (viz podkapitola 9.2 této práce). Obdobně jako pro smluvní vztah s klientem bych s grafikem uzavřel rámcovou smlouvu o spolupráci, protože činnost vyvíjená grafikem pro agentury je dlouhodobá a netýká se pouze tvorby jednoho konkrétního díla. Jako vhodná smlouva pro tento vztah se mi jeví výše rozebíraná smlouva o spolupráci po revizi. Vzhledem k rozsahu a výhradnosti užívacího oprávnění k dílu udělenému klientovi, musí agentura zajistit, že bude mít užívací oprávnění k dílu ve stejném rozsahu. K tomu navíc souhlas autora pro udělení podlicence. Jak jsem výše kritizoval ekonomickou nevýhodnost smlouvy pro agentury, zde se agentura dostává do pozice klienta a udělení výhradního užívacího oprávnění k dílu je v jejím zájmu, aby bylo možné úpravy díla provádět samotnou agenturou nebo jinou třetí osobou pro snižování nákladů.

Závěr

50

12 Závěr V rámci této práce se mi podařilo vymezit výtvarné dílo jako nehmotný statek, který je právně chráněn především autorským právem. Podrobně rozebrat jeho právní podstatu vycházející z monistické teorie, která zakládá nepřevoditelnost práv spojených s autorským dílem obecně. Tato díla jsou předmětem podnikání, takže určitá forma úplatného nakládání musí být umožněna. Proto jsem v práci podrobně rozebral licenční smlouvu a z ní vycházející autorskoprávní smlouvu o dílo, které v současné době představují jedinou možnost nakládání třetí osoby s autorskými díly. V rámci těchto smluv dochází k udělení oprávnění k užívání díla, jejichž rozsah je zcela zásadní pro následné nakládání s dílem ze strany autora i nabyvatele oprávnění. Majetkovým užívacím právům, které byly podrobně rozebírány v rámci této práce. V potaz také bylo vzato, v jakém režimu bylo dílo vytvořené, protože řada děl již od svého vytvoření zakládá třetím osobám oprávnění pro nakládání s dílem (např. v případě zaměstnaneckého díla je vykonavatelem majetkových práv zaměstnavatel). Pro případ, že by došlo k neoprávněnému zásahu do autorských práv, byly v práci také rozebrány možnosti jejich ochrany, jejíž nástroje vychází především z autorského zákona. Ochrana byla zpracována s ohledem na mezinárodní právo, především pak na právo Evropské unie. Výše uvedené posloužilo jako nezbytné teoretické východisko pro praktickou část této práce, v která byla právně a ekonomicky zhodnocena zakázka Erdomed (dále jako „zakázka“) zadána společností Medicom International s.r.o (dále jako „klient), společnosti Tiskárna Meral, s.r.o. (dále jako „agentura“). Jako jediný společník společnosti Tiskárna Meral, s.r.o. mám přístup ke všem potřebným informacím. Z popsané činnosti a vnitřní struktury jsem identifikoval dva základní druhy vztahů, na kterých byla zakázka založena. V první řadě se jednalo o smlouvu o spolupráci mezi klientem a agenturou. Ukázalo se, že tato smlouva nese celou řadu formálních nedostatků, které ale ovšem s největší pravděpodobností nepovedou k neplatnosti smlouvy, ale snižují právní jistotu na ní založeného vztahu. Proto jsem provedl revizi této smlouvy v autorskoprávní části, která je součástí příloh této práce. Revize ovšem neřeší ekonomickou nevýhodnost udělení podlicence, protože jakmile je dílo pro klienta zhotoveno, ten s ním dále může do jisté míry nakládat nezávisle na agentuře a autorovi, takže agentura přichází o další potencionální zakázky s tímto dílem spojenými. Vzhledem k postavení klienta není možné rozsah užívacího oprávnění změnit, ale to je na druhou stranu kompenzováno dalšími zakázkami, které na základě této smlouvy byly zadány. V druhé řadě se jednalo o vztah mezi agenturou a externím grafikem (dále jen „grafik“), který probíhá v rámci neformální smlouvy o dílo. Ta je zcela nedostatečná vzhledem k tomu, že neposkytuje dostatečnou právní jistotu a nechrání agenturu pro vznik případné škody nečinností nebo pozdní činností grafika. V neposlední řadě v sobě tato smlouva má obsahovat oprávnění pro udělení výhradní podlicence, pro kterou je písemná forma také nezbytná. Dle mého názoru

Závěr

51

by se na tento vztah dala použít upravená smlouva o spolupráci uzavřená s klientem. Tato smlouva, jak byla v případě s klientem pro agenturu nevýhodnou, se ve vztahu s klientem stává pro agenturu ekonomicky výhodnou, protože umožňuje částečné nakládání s dílem nezávisle na autorovi. Autorskoprávní rovina výtvarného díla byla vyjasněna, v praktické části byla formulována doporučení, která byla promítnuta nejen do návrhu revize smlouvy, ale budou uplatněny v následující podnikatelské praxi agentury a tím dle mého dojde ke zkvalitnění smluvních vztahů s externími pracovníky, ale i s klienty a odstranění případné hrozící škody způsobené nedostatky smlouvy. Dle mého došlo k dosažení stanoveného cíle. Přínos práce je z výše uvedeného také zřejmý, ale bude třeba ho aplikovat v podmínkách praxe, kde se ukáže jeho skutečný význam.

Literatura

52

13 Literatura 13.1 Knižní zdroje BOHÁČEK, M. kol., Duševní vlastnictví a vymáhání práv k němu – Jiný úhel pohledu. 1. vydání, Praha : TROAS s.r.o., 2011. 252 s. ISBN 978-80-904595-40. HARVÁNEK, J. A KOL. Teorie práva. 1. Vydání. Plzeň : Aleš Čeněk, 2008. 501 s. ISBN 978-80-7380-104-5. KOUKAL, P. Právní ochrana designu – průmyslové vzory, autorská díla. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. 156 s., ISBN 978-7357-886-2. RYBIČKA, J. TALANDOVÁ, P. Informatika pro ekonomy. 1. Vydání. Praha : Alfa Nakladatelství, 2009. ISBN 978-80-87197-0. SCHULZ, G., Handbuch des Urherberrechts. 2. vydání. Leinen: C. H : Beck, 2010. 2135 s. ISBN 978-3-406-58518-0. ŠVESTKA, J. HULMÁK, M., ŠKÁROVÁ, M., SPÁČIL, J. a kol., Občanský zákoník, komentář, 2. Vydání. Praha: C. H. Beck 2009. ISBN 978-80-7400-108-6. TELEC, I. TŮMA, P., Autorský zákon. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck. 2007. 989 s. ISBN 978-80-7179-608-4. TŮMA, P. Smluvní licence v autorském právu. 1. vydání. Praha : C. H: Beck, 2007. 185 s. ISBN 978-80-7179-573-5. KOUKAL, P. Právní ochrana designu – průmyslové vzory, autorská díla. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2012. 156 s. ISBN 978-80-7357-886-2.

13.2 Internetové zdroje Důvodová zpráva k novému občanskému zákoníku [online]. [cit. 4-3-2013]. Dostupné z WWW: http://bit.ly/YAr7SR. VALEKOVÁ, A., Věc v právním smyslu ve vztahu k autorskému právu [online]. [cit. 4-3-2013]. Dostupné z WWW: http://bit.ly/JfOWGj.

13.3 Legislativa Zákon č. 121/2000 Sb., Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 513/1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 89/2012 Sb. Zákon občanský zákoník.

Literatura

53

13.4 Jiné KOUKAL, P., Autorskoprávní zhodnocení smlouvy o spolupráci mezi agenturou a klientem [konzultace]. [cit. 16-4-2013].

Přílohy

54

Přílohy


55

A Smlouva o spolupráci mezi agenturou a klientem


56


57


58


59


60

B Revize smlouvy o spolupráci mezi agenturou a klientem Dle ust. § 269 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Níže uvedeného dne, měsíce a roku uzavřely: Medicom International s.r.o. IČ: 18824706 DIČ: CZ18824706 Se sídlem Brno, Páteřní 126/7, PSČ 635 00 Společnost zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 1132 Jednající PharmDr. Jozed Urbanem, jednatelem společnosti dále jako „klient“ a Tiskárna Meral, s.r.o. IČ: 28329716 DIČ: CZ28329716 Se sídlem Brno, Kubova 1788/23, PSČ 621 00 Společnost zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 20375 Jednající Igorem Čuhelem, jednatelem společnosti dále jako „agentura“ tuto

Smlouvu o spolupráci mezi klientem a agenturou (dále jako „smlouva“)


1

Předmět smlouvy

1.1

Předmětem smlouvy

61

Předmětem této smlouvy je úprava podmínek, za kterých bude klient spolupracovat s agenturou při poskytování služeb zejména v oblasti reklamní, grafické a tiskové produkce. Agentura prohlašuje, že je oprávněna výše specifikované služby v rámci své podnikatelské činnosti poskytovat. 2

Služby v oblasti reklamní, grafické a tiskové produkce

2.1

Agentura poskytne klientovi za úhradu ve sjednané výši, služby v souladu s podmínkami této Smlouvy a veškerými dalšími požadavky specifikovanými klientem v prováděcím dokumentu podle pravidel určených níže. Agentura se zavazuje poskytnout klientovi za odměnu stanovenou v článku 2 této smlouvy průběžně zejména následující služby: a) reklamní produkci, a to zejména analýzu a vytvoření strategie, grafické a technické zpracování, nákup medií, analýzu úspěšnosti, b) tisková produkce, a to zejména ofsetový tisk, sítotisk, potisk reklamních předmětů, potisk textilu, c) grafické práce, a to zejména DTP studio, grafika pro tiskoviny, ilustrace, obalový design, kreativní grafika, propagační grafika, animace, d) výroba reklamy, a to zejména informační a navigační systémy, polepy aut, polepy obchodů, reklamní nápisy, stojany a tabule, světelné a 3D reklamy,

2.2 Plnění těchto služeb agenturou obsahuje i udělení výhradní podlicence dle článku 7.1 této smlouvy k dílům vytvořených zaměstnanci agentury v rozsahu specifikovaném v prováděcích dokumentech. 3

Odměna

3.1

Odměna za služby Za činnosti označené v 1.2 této smlouvy, poskytnuté agenturou klientovi, náleží agentuře odměna, jejíž výše bude specifikována vždy samostatně pro každou konkrétní dílčí objednávku. Agentura bude vystavovat a zasílat klientovi daňové doklady, respektive faktury, průběžně vždy po uskutečnění příslušné dílčí objednávky s tím, že splatnost každé takové faktury je 30 dnů ode dne doručení bezvadné faktury k rukám klienta. Nebude-li písemně dohodnuto jinak, či nestanoví-li tato smlouva jinak, náleží agentuře za poskytování služeb vedle odměny uvedené výše žádná další odměna ani úhrada nákladů, s výjimkou náhrady nákladů, s jejichž výší a vynaložením projevil klient předem písemně souhlas. I v tomto případě


62

však náhrada nákladů náleží agentuře pouze do výše, se kterou klient projevil předem písemně souhlas. 3.2 Platební podmínky Klient se zavazuje uhradit fakturu dle článku 2 této smlouvy. Uhrazení faktury však neznamená souhlas klienta s odvedeným plněním a s fakturovanou částkou. Je-li klient v prodlení s placením, je agentura oprávněna účtovat klientovi úrok z prodlení počínaje dnem splatnosti faktury. Sankční úrok je sjednán ve výši 0,05% z dlužné částky za každý den prodlení. U finančně náročných objednávek si agentura vyhrazuje právo vystavit zálohovou fakturu na částku, která je přiměřená a spravedlivá s ohledem na rozsah služeb, a to po konzultaci s klientem schválen v objednávce. 4

Návrhy plnění objednávky

4.1

V rámci zahájení přípravy projektu, kterým je ve smyslu této smlouvy objednávka, se klient zavazuje poskytnout agentuře veškeré informace, které agentura považuje za užitečné nebo nezbytné pro plnění činnosti podle této smlouvy

4.2 Zrušení objednávky Chce-li klient zrušit objednávku, musí tak učinit písemně (na adresu agentury poštou nebo elektronickou poštou – v případě, že je objednávka zrušena prostřednictvím elektronické pošty, klient si musí ověřit, že došlo k doručení a přečtení této zprávy). Agentura je v takovém případě povinna neprodleně stanovit ekonomické dopady zrušení objednávky a zastavit probíhající práce. Agentura se rovněž zavazuje omezit náklady plynoucí klientovi z práce na objednávce již odvedené, pokud se nejedná o zrušení objednávky z důvodů uvedených v článku nebo obdobné. 4.3 Zrušení objednávky bez nároku na úhradu nákladů agentuře Agentura nemá nárok na úhradu vynaložených nákladů v případě porušení autorského zákona nebo vznikne-li škoda z prodlení z důvodu nečinnosti agentury nebo neplněním dohodnutých termínů. 5

Realizace projektu

5.1

Agentura bude vykonávat veškerou činnost v souladu s objednávkou. Pokud se během realizace objednávky zdá, že jsou nezbytné nebo žádoucí určité úpravy nebo změny objednávky, je agentura povinna okamžitě je konzultovat s klientem. Změny jsou přípustné pouze po písemném odsouhlasení klientem anebo po ústním odsouhlasení klientem písemně potvrzeném agenturou a zaslaném klientovi.

5.2

Agentura se zavazuje potvrdit v písemných zprávách obsah všech jednání s klientem, týkajících se realizace objednávky, a to nejpozději do tří pra-


63

covních dnů, pokud není obsah jednání tak nevýznamný, že jeho písemné potvrzení není nutné. 5.3

V případech, kdy je otázka času klíčová a kdy nelze čekat na udělení souhlas ve smyslu ustanovení článku 4a), má agentura právo požadovat, dříve než přistoupí k realizaci zakázky, aby klient potvrdil správnost zprávy o obsahu jednání obratem. V takovém naléhavém případě je možné použít faxové nebo e-mailové zprávy.

6

Zrušení

6.1

Klient má právo písemně a s okamžitou platností pozastavit činnost agentury v souvislosti s přípravou návrhu řešení objednávky, pokud má klient za to, že další práce na řešení není žádoucí ani užitečná v důsledku změny okolností, ke které došlo po udělení objednávky, V takovém případě, že se nejedná o zrušení objednávky na základě případů jmenovaných v odstavci 3.3 nebo obdobných.

7

Důvěrnost informací

7.1

Agentura na sebe přebírá závazek nakládat s informacemi o strategiích a produktech klienta, jakož i o spotřebitelském výzkumu, jako s informacemi přísně důvěrnými, a takové informace dále poskytovat svým zaměstnancům, subdodavatelům nebo mediím pouze v rozsahu nezbytném pro plnění objednávky. Agentura se dále zavazuje neposkytovat bez souhlasu klienta tyto informace třetím stranám, ne dávat tyto informace třetím stranám k nahlédnutí ani je nepoužívat ve prospěch třetích, a to jak v době trvání účinnosti této smlouvy, tak po jejím skončení.

7.2

Klient má právo požadovat na agentuře, aby jí určení subdodavatelé a zaměstnanci agentury podepsali před zahájením prací pro klienta prohlášení o mlčenlivosti.

7.3

Klient se zavazuje respektovat právo agentury využívat během spolupráce na základě svého profesionálního uvážení všeobecné marketingové a reklamní informace, získané agenturou z jiných zdrojů než od klienta.

8

Trvání smlouvy

8.1

Tato smlouva se uzavírá na dobu neurčitou. Platnost nabývá dnem podpisu této smlouvy oběma smluvními stranami.

8.2 Každá ze smluvních stran může smlouvu písemně vypovědět bez uvedení důvodu. Výpovědní doba činí dva měsíce a začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé straně. 8.3 V případě ukončení platnosti smlouvy je agentura i nadále povinna chránit zájmy klienta s cílem udržení kontinuity během přechodu k jiné agentuře. Strany se mohou dohodnout na dokončení zahájených prací anebo alternativně na jejich zastavení a příslušné kompenzaci.


64

8.4 Práva a povinnosti stran trvají v nezměněné míře během dohodnuté výpovědní lhůty. Klient se zavazuje uhradit veškerou odměnu za odvedenou práci v souladu s příslušnými ustanoveními smlouvy, zejména s ustanovením o zrušení objednávky. 8.5 Vrácení podkladových materiálů Po skončení účinnosti smlouvy anebo po dokončení prací na jednotlivé zakázce je agentura povinna, pokud o na ní klient vyžaduje, vrátit podkladové materiály, jež agentura obdržela od klienta nebo jež sama pro klienta vytvořila, a to za podmínky, že pohledávky agentur vůči klientovi byly uhrazeny v plné výši. Agentura má povinnost uchovávat podkladové a ostatní materiály po dobu šesti měsíců ode dne ukončení účinnosti smlouvy. Případné náklady spojené s předáním materiálů klientovi hradí klient. Veškeré práce v tiskové kvalitě, které agentura klientovi předala, bude archivovat na CD nebo jiném odpovídajícím nosiči po dobu trvání platnosti této smlouvy a na vyžádání je předá klientovi. 8.6 Smluvní strany se zavazují dodržet ustanovení této smlouvy o důvěrnosti informací, zejména pak odstavec 5.1, i po ukončení platnosti této smlouvy. 9

Autorská práva

9.1

Pokud tato smlouva nebo jednotlivé smlouvy o poskytnutí služeb nestanoví jinak, agentura zaručuje, že je vykonavatelem majetkových práv k dílům vytvořeným zaměstnanci agentury v souladu s plněním této smlouvy, které mohou být chráněny autorským právem podle zákonů České republiky nebo jiných zemí (dále jen „dílo“). Strany se dohodly, že předáním příslušných podkladů či materiálů dílo zachycujících nebo díla samotného a uhrazením faktury spojené s tímto předáním a při plnění podmínek části 7 této smlouvy bude klientovi udělena výhradní podlicence v následujícím rozsahu: a) právo dílo užívat, b) právo udělovat podlicence k užití díla třetím osobám.

9.2 V souvislosti s udělením výhradní podlicence se agentura vzdává práva udělit podlicence jiné osobě. 9.3 Agentura může při plnění svých povinností dle této smlouvy využívat díla osob, která nejsou zaměstnanci agentury (dále jen „externí díla“). V takovém případě agentura zajistí, že bude disponovat užívacím oprávnění k externími dílu v rozsahu pro udělení výhradní podlicence dle článku 8.1 smlouvy. 9.4 Právem dílo užívat se zejména rozumí, právo dílo upravovat či poskytnutí oprávnění k úpravě jiné osobě.


65

9.5 Odměna za udělení podlicence je součástí celkového plnění, nenáleží za něj zvláštní odměna ani náhrada nákladů. 10

Odpovědnost

10.1 Odpovědnost za řádné uchování materiálů Agentura se zavazuje uchovávat hotové produkty systematickým a bezpečným způsobem. Tato povinnost trvá po dobu dvou let od data odevzdání. Klient ponese náklady spojené s předáním materiálu za podmínky, že byl o těchto nákladech předem písemně informován. 10.2 Odpovědnost za chyby Vyskytne-li se ve zveřejněné reklamě omyl nebo chyba, dojde-li k opožděnému zveřejnění reklamy nebo k jinému odchýlení od plánu, je agentura odpovědná pouze v případě, že k tomu došlo jejím zaviněním nebo nedbalostí. Utrpí-li jedna ze stran této smlouvy ztrátu nebo nese-li náklady spojené s odpovědností za škodu (včetně nákladů na právní služby) v důsledku porušení této smlouvy druhou stranou, pak ta ze stran, která se dopustila porušení smlouvy, se zavazuje odškodnit poškozenou stranu v plném rozsahu s výjimkou případu, kdy se jedná o následnou škodu či ztrátu, kterou je poškozená strana povinna dostatečné prokázat. Klient odpovídá v plné míře za věcnou správnost jim podepsaných a odsouhlasených materiálů. 11

Daň z přidané hodnoty

11.1 Tato smlouva se řídí právním řádem České republiky. 11.2 Tato smlouva je vyhotovena ve dvou stejnopisech s platností originálu, z nichž každá ze smluvních stran obdrží po jednom. 11.3 Změnit jednotlivá ustanovení této smlouvy lze pouze písemným dodatkem k této smlouvě, podepsaným oběma smluvními stranami. 11.4 Agentura a klient výslovně prohlašují, že tato smlouva mezi agenturou a klientem o poskytování reklamních služeb je projevem jejich svobodné vůle, že nebyla uzavřena v tísni či za nápadně nevýhodných podmínek a na důkaz souhlasu s obsahem této smlouvy pak smlouvu níže vlastnoručně podepisují. V Brně, dne ……………………. Klient:

Agentura:

Výtvarné dílo v podnikové praxi

Recommend Documents