Výtvarně projevové typy žáků
Výtvarně projevový typ: • = charakteristické odlišnosti ve způsobu pozorování a přepisu viděného do výtvarné podoby
• souvisí s psychologickým typem (vzájemná podmíněnost není popsána; můře docházet i k disproporcím)
• většina jedinců je směsí typů • určitým typem je přirozeně i učitel (nutné si to uvědomovat a diferencovat zaměření)
Diachronní vymezení: • V. Löwenfeld a, typ optický (vizuální) navazuje vizuální kontakt, prohlíží si
‐ ‐
ve vlastní tvorbě: spíše popisuje a zaznamenává u portrétu se zaměřuje na oči
b, typ hmatový (haptický) reaguje na hmatové podněty ‐ prožívá tělové vjemy a pomocí vlastního těla si uvědomuje prostor
Diachronní vymezení: • H. Read převzal čtyři základní kategorie od C.G. Junga: a, myšlení‐ organický typ (pozorování a promýšlení vztahů) a enumerativní typ (pozorování a dokumentace četnosti prvků a jejich druhů); b, cítění – dekorativní typ (vazba na formu, barvu, stylizaci a rytmus) a imaginativní typ (představy, cit, fantazie) ; c, smysly – vciťovací typ (atmosféra, detail) a haptický typ d, intuice – rytmické celky a strukturální plochy
Typ vizuální, imaginativní a dekorativní • 1, převážně vizuálně cítící a reagující žák zájem o objektivní a věcný záznam světa = zpodobnění v dětství bohatá kresba s řadou detailů brzy ztrácí spontaneitu prostor zprvu buduje od země, později v plánech nebo používá perspektivní zkratky ‐ grafika a modelování udržuje spontaneitu déle (ovládání nástrojů a nářadí)
Podtypy: a, intelektuální – rád vysvětluje popisuje+ rentgenový pohled, popisky mapky, doplňující texty b, konstruktivní typ –linie, barvy a tvary spojuje s cítěním plochy a prostoru pro vše si vytváří systém c, prostorový typ – člení plochu kompozice
‐používá perspektivu, půdorysné nebo prostorové plány d, analytický – přemýšlí, srovnává, řadí do souvislostí ‐ vyhovuje mu práce v cyklech
Obtíže: • krize kresebného projevu nastupuje předčasně a trvá velmi dlouho • malířský projev se váže na reálnou barevnost – nedovoluje užití nadsázky ‐ postupně se mění na kresbu štětcem • linie kresby působí toporně • práce z představivosti ztrácí barevnost • ustupuje spontaneita i jistota výtvarného podání • zaměřuje se na přesnost a čistotu provedení • mizí cit pro formát – malé, drobné motivy
Řešení: • citlivý přístup • uvolňují se při výtvarné hře nebo kresbě, kde chybí možné srovnání s realitou
• zúžený výběr vyjadřovacích prostředků (x širší pole hledání výrazu) • lepé se cítí mezi staršími žáky (krize není tolik patrná)
2, Převážně imaginativně cítící a reagující žák • prožívá smyslové podněty, koncentruje se na vlastní tělesné a duševní reakce a hlubší úvahy o světě
• užívá nadsázku, asociaci a symboliku • intenzivní vnitřní život • stále porovnává práci s představou • tvoří originálně (vlastní vztah k námětu) • prostor vytváří jako snovou či scénografickou kulisu • kresba je měkká, plynulá • malba vytváří harmonické celky
Podtypy:
a, lyrický ‐ harmonický projev zaměřený na niterné pocity b, silný impulzivní – velkorysý, sebejistý c, haptický – fyzické nasazení
‐zaujatý vášnivě tvoří; nezaujatý odmítá kompromis, nepracuje, nudí se d, oslabený haptický typ – spontánní, soustředěný, neodmítá témata
Obtíže: krizi pociťují jen vzácně nebo velmi nevýrazně projev souvisí s emocionalitou, takže nenastává kontrast reality
•kresba není objektivní (užívá nadsázku) •necítí potřebu perspektivně vyjadřovat prostor •dekorativní úlohy ho nudí a nezajímají •nezajímá ho celá šíře látky (vybírá si jen části) •často trpí nezájmem
3, převážně dekorativně cítící a reagující žák • za výtvarné hodnoty považuje – linii, gesto, tvor, barvu, materiál (estetické potěšení)
• až do dospělosti užívá grafické znaky z dětství (boční nebo frontální pohled) • chybí mu objektivní charakteristika viděného • v malbě užívá harmonie i zářivé kontrasty • barvami vyjadřuje spontánní kompoziční cítění (ne realitu, ani prožitky) • prostor redukuje do pásů, nebo ho zcela potlačuje (užívá průsvitnost)
podtypy: • a, dekorativně monumentální cit pro barevné vztahy, kontrasty, svítivé tóny, rytmus a plochu formátu vyjadřuje se plošně, stylizovanými tvary, které často lemuje konturami b, ornamentální zaměřen na zdobnost grafický dekor i uvnitř siluet, pozadí povyšuje nad námět pozadí často tvořeno zvlněnou čárou se zdobnými prvky
Obtíže: • zažívá nezdary, ale krizi často nevnímá • nedaří se mu věcné zobrazení skutečnosti • brání se perspektivní redukci • těžko se soustředí na vlastní niterné stavy • těžko je motivován učitelem
4, Převážně syntetizující, smíšený typ • spojuje předešlé • je všestranný, sebejistý, pohotový, manuálně zručný • ‐ krize má jednodušší průběh (žák ji umí kompenzovat) • obtíže mají spíše psychologický ráz nechce zkoušet nové (má své fční postupy) je povrchní (snadnost výtvarného výjadření)
Vyjádření námětu a podoba a vývoj ikonografických schémat: Zpodobnění člověka
•vizuální typ hlava z profilu a poloprofilu; složitější postoj a oblečení; toporné vyjádření pohybu; končetiny v zákrytu; oslabený vztah mezi postavami a prostředím
•imaginativní typ pokouší se zachytit pohyb a mimiku; neodděluje končetiny; užívá profil a poloprofil, ale nadsazuje jejich charakteristické rysy
Vyjádření námětu a podoba a vývoj ikonografických schémat: • dekorativní typ užívá schémat panáka; pohyb zdůrazňují všechny končetiny; postava v celém formátu
• smíšený typ skládá tělo z jednotlivých částí; schematicky naznačuje tvář; nehledá podobu; pohyb opakuje jen v několika variacích, detaily s věkem ubívají
Literatura:
• Roeslová,V. Didaktika výtvarné výchovy
