VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ Fakulta architektury
Ing. Jitka Brabcová
PREZENTACE, POPULARIZACE A PROPAGACE KULTURNÍHO DĚDICTVÍ PRESENTATION, POPULARIZATION AND PROMOTION OF CULTURAL HERITAGE
ZKRÁCENÁ VERZE PH.D. THESIS
Obor:
Územní plánování a urbanismus
Školitel:
doc. Ing. arch. Miloslav Konvička, CSc.
Oponenti:
prof. Ing. arch. Mojmír Kyselka, CSc. Ing. arch. Josef Markvart, CSc. Ing. arch. Dušan Riedl, CSc.
Datum obhajoby: 22. 10. 2003
KLÍČOVÁ SLOVA historické jádro, kulturní dědictví, prezentace, propagace, popularizace, komunikace KEYWORDS historical core, cultural heritage, presentation, popularization, promotion, communication MÍSTO ULOŽENÍ PRÁCE Oddělení pro vědu a výzkum FA VUT v Brně
© Jitka Brabcová, 2004 ISBN 80-214-2552-0 ISSN 1213-4198
OBSAH PRÁCE 1 1.1 1.2 2 3 4 TU
Současný stav řešené problematiky ................................................... 5 Charakteristika úkolu ........................................................................ 5 Legislativní podmínky péče o kulturní dědictví ............................... 5 Cíl práce ............................................................................................... 7 Zvolené metody zpracování ................................................................ 8 metody prezentace, propagace a popularizace kulturního dědictví ................................................................................................. 9 Prezentace kulturního dědictví v místě ............................................. 9 Prezentace obnovy v jejím průběhu ................................................ 11 Akce organizované k prezentaci, propagaci a popularizaci kulturního dědictví .......................................................................... 17 Ocenění ............................................................................................ 19 Ochranné známky a certifikáty ....................................................... 20 Sítě a sdružení ................................................................................. 21 Dětské programy ............................................................................. 22 Publikace, audiovizuální materiály ................................................. 23 Propagace kulturního dědictví jako součást marketingu cestovního ruchu ................................................................................................ 24 Závěr ................................................................................................... 25 Literatura ........................................................................................... 26 Curriculum Vitae .............................................................................. 28 Kontakt na autora ............................................................................. 29 Résumé ............................................................................................... 30
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
4.1 4.2 4.3 TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
4.4 4.5 4.6 4.7 4.8 4.9 TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
5 6 7 8 9 TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
UT
TU
TU
UT
UT
3
1 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 1.1
Charakteristika úkolu
Disertační práce „Prezentace, propagace a popularizace kulturního dědictví“ se zabývá metodami, jimiž je možno veřejnosti – odborné i laické přiblížit kulturní, umělecké a historické hodnoty, obsažené v historických jádrech českých měst. Přestože v obecné rovině jsou tyto hodnoty a potřeba jejich zachování uznávány, při každodenním životě, v němž hraje roli především materiální složka městského prostoru, jsou opomíjeny a zanedbávány. Důvodem k opomíjení duchovních hodnot je nedostatek jejich poznání ve vztahu k jejich hmotné podstatě – otázka jejich poznávání a prezentování veřejnosti v naší zemi je řešena ad hoc, různými subjekty, které mají různé cíle, a systematické řešení této problematiky absentuje. Tato disertační práce byla sepsána ve snaze jednotlivé metody shromáždit, popsat nebo demonstrovat na příkladech a navrhnout systém, do něhož by mohly být postupně řazeny, tak aby se mohla stát metodickým základem pro prezentaci, propagaci a popularizaci kulturního dědictví jako nedílné součásti komplexně pojaté obnovy historických jader našich měst. Na vzniku a vývoji měst se podílely poměry přírodní, ekonomické a politické. Města byla zakládána nebo spontánně vznikala tam, kde k tomu byly příznivé přírodní podmínky. Jejich vývoj byl ovlivňován i politickým vývojem. S obdobími hospodářského rozkvětu souvisel i stavební rozvoj a rozvoj věd a umění. V devatenáctém století došlo v důsledku průmyslové revoluce a bourání městského opevnění k dříve dosud nevídanému územnímu rozvoji měst. Dosavadní město se stalo centrem, které dostalo atribut „historické“. Je to často jediná část, v níž se zachovala různorodá a přirozená urbanistická struktura. Řada objektů historického jádra špičková díla architektury a jsou tedy i nositeli uměleckých, historických a estetických hodnot, jimiž se podílejí na atraktivitě celého prostředí. Základní podmínkou pro jeho zachování, využití a integrace je poznání jeho hodnot a jejich významu pro současného člověka. S tím bezprostředně souvisí i vhodná komunikace. Východiskem problému je poznání, jakými cestami procházel vývoj center měst a jakou roli zde hraje nemovitého kulturního dědictví. Příkladem vývoje takového města je vývoj města Olomouce.
1.2
Legislativní podmínky péče o kulturní dědictví
Právní předpisy upravující územní plánování a péči o kulturního dědictví v České republice: – Zákon č. 50/1976 Sb. o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů (stavební zákon), – Vyhláška č. 131/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů, o územně plánovacích podkladech a územně plánovací dokumentaci, 5
– –
Zákon České národní rady 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, Vyhláška č. 66/1988 Sb. Ministerstva kultury České republiky ze dne 26. dubna 1988, kterou se provádí zákon České národní rady č. 20/987 Sb. o státní památkové péči.
Přehled základní právní ochrany kulturních hodnot na území městské památkové rezervace města Olomouce: Vedle výše uvedených celostátně platných norem: – Výnos MK ČSR č. 16 417/87-VI/1 o prohlášení historických jader některých měst za památkové rezervace, – Nařízení vlády ČR č. 262/1995 Sb., ze dne 16. srpna 1995 o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky, změna 171/1998, – Vyhláška č. 9/1999 města Olomouce o závazné části regulačního plánu Městské památkové rezervace Olomouc. Péče o kulturní dědictví v evropském a světovém kontextu: K nejvýznamnějším mezinárodně závazným dokumentům, zabývajícím se ochranou kulturního dědictví, jeho prezentací, propagací a popularizací patří následující: – Evropská urbanistická charta, – Úmluva o ochraně světového dědictví v případě ozbrojeného konfliktu – tzv. Haagská úmluva, Haag, 1954 (zákon č 94/1958 Sb.), – Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel, Benátky 1964, tzv. Benátská charta, – Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, přijatá na 17. zasedání generální konference UNESCO, Paříž, 1972. – Evropská charta o architektonickém dědictví, přijatá Výborem minstrů Rady Evropy v Amsterdamu, 1975, – Doporučení UNESCO o záchraně historických nebo tradičních celků a jejich roli v současném životě, přijatá na 19. Generální konferenci UNESCO v Nairobi, 1976, – Mezinárodní charta ICOMOS pro záchranu historických měst – dokument schválený 8. generálním shromážděním ve Washingtonu, 1987. – Konvence o záchraně architektonického dědictví Evropy – dokument Rady Evropy, Granada, 1985 – Mezinárodní charta o historických zahradách, Florencie, 1982, – Mezinárodní charta o řízení archeologického dědictví, Lausanne 1990, – Mezinárodní charta ICOMOS o lidovém stavebním dědictví, Mexico 1999, – Mezinárodní charta ICOMOS o kulturním turismu, Mexiko 1999.
6
2 CÍL PRÁCE Předmětem této práce jsou historická jádra měst jako místa, v nichž je koncentrováno nemovité kulturní dědictví. Za toto dědictví jsou pro účely práce pokládány zejména jednotlivé složky urbánního prostředí a další prvky městského interiéru. Prostředí historického jádra je jedním z nejdůležitějších prostředků zachování historické paměti a vědomí identity národa, občanů měst. Jeho zachování, ochrana a způsob rozvoje v soudobých podmínkách jsou vyjádřením kulturní úrovně obyvatel. Prostředky k tomu jsou dány legislativními a ekonomickými opatřeními, úspěšnost jejich implementace ovšem v rozhodující míře závisí na veřejné podpoře, která je zase podmíněna jistým penzem znalostí u co největšího počtu jednotlivců. Nemovité kulturní dědictví, a to jak urbanistické soubory a struktury tak jednotlivé objekty, které tuto strukturu vytvářejí, má specifické postavení: Vedle kulturních hodnot je nositelem užitných hodnot, což může být příčinou rozporu. Dnešní doba klade na užitné hodnoty budov nové požadavky, zrychluje se přirozené opotřebovávání v důsledku zhoršujícího se životního prostředí. Náklady na obnovu a údržbu historických objektů a souborů jsou vyšší než u běžných staveb, užitek z kulturních, historických a uměleckých hodnot mají v daleko větší míře než vlastníci ti, kteří na jeho obnovu nepřispívají, (externalita). Architektonické dědictví je v období intenzívní urbanizace ohroženo i nepřímými zásahy (narušení měřítek, perspektivních dálkových pohledů, nevhodná integrace nové a staré zástavby). Uměleckohistorické hodnoty mohou být buď fyzicky skryté nebo z hlediska současného stupně poznání nedoceněné. Nedostatečné poznání může být důvodem nenahraditelných škod. Otázka popularizace kulturního dědictví veřejnosti je dosud poněkud opomíjenou oblastí - péče o kulturní dědictví je stále vnímáno jako péče o jeho stavební podstatu. Pod pojmy prezentace, popularizace a propagace se chápe komunikace odborné i laické veřejnosti, jejímž cílem je předvedení všech hodnot a zdůvodnění nutnosti jejich zachování. Toto sdělení musí být názorné, zřetelné a srozumitelné pro různé cílové skupiny, pro jeho distribuci musí být použity takové prostředky, aby se k příslušným cílovým skupinám vůbec dostalo. Poučená veřejnost lépe akceptuje nutné výdaje na obnovu a údržbu památkových objektů a nutná omezení funkčního využití, Prezentace kulturního dědictví může také ovlivňovat formování veřejných prostorů měst. Práce se zabývá kulturním dědictvím měst středoevropského typu, a to především těch, která hrála významnou roli v minulosti a jsou významnými centry i v současnosti, u nichž dochází ke střetu soudobých centrálních funkcí s existencí historického jádra a s požadavky na jeho ochranu. Hlavním tématem práce je způsob, jak jsou hodnoty kulturního dědictví prezentovány veřejnosti,
7
metodami jejich prezentace, popularizace a propagace a důvody, proč je třeba o jejich zachování vést dialog s veřejností. Postavení historického jádra v kontextu soudobého města: Na počátku třetího milénia čelí historická města bezprecedentním výzvám, z nichž tou nejvýznamnější je dosažení rovnováhy mezi ochranou historického odkazu a ekonomickým rozvojem. Regenerace urbánního prostředí našich měst je nezbytná. Úkoly, které před nimi při zajištění udržitelného rozvoje historických měst stojí, je možno rozdělit do několika základních oblastí. Jednou z těchto oblastí je propagace a publicita.V úspěšných programech hrají důležitou roli informace, publicita a vztahy s veřejností. Proto by měly být od samého začátku nedílnou součástí programů obnovy a regenerace historických jader. Součástí rozsáhlých programů pak musí být i marketing a propagace projektů, zaměřený na posilování image města nebo regionu, na posílení veřejného mínění o nutnosti ochrany architektonického a urbanistického dědictví. Poklady kultury soustředěné v historických jádrech jsme získali nikoli vlastní zásluhou, ale zásluhou našich předků – těch, kteří je vybudovali i těch, kteří je opatrovali pro sebe i pro své potomky. Spolu s ním nám předali závazek náležité péče a ochrany, tak, abychom i my mohli toto dědictví předat našim potomkům. Prezentace, popularizace a propagace je jedním z prostředků, které k tomuto úkolu přispívají.
3 ZVOLENÉ METODY ZPRACOVÁNÍ Práce představuje souhrn metod, kterých je možno použít k prezentaci, propagaci a popularizaci kulturního dědictví. Tyto metody byly shromažďovány během období cca 2 let a v práci jsou roztříděny a rozděleny do určitých tématických skupin. V rámci těchto skupin jsou tam, kde to bylo možné a účelné, členěny do dalších podskupin podle předpokládaných příjemců sdělení. Některé z metod jsou dokumentovány na příkladu města Olomouce, která byla pro potřeby práce zvolena jako modelové město, případně jsou pro využití v historickém jádru Olomouce navrženy. Jednotlivé metody jsou v převážné většině doplněny obrazovou a zejména fotografickou dokumentací. Důvodem k tomu bylo nejen úsilí o co nejpregnantnější dokumentaci jednotlivých metod, ale i snaha autorky využít některých prezentovaných metod pro samo zpracování daného tématu. Ze zpracování a zejména klasifikace jednotlivých metod vyplynulo, že řada z nich je provázaná, že propagace, prezentace a popularizace kulturního urbanistického dědictví je tématem komplexním a mezioborovým. To je ostatně dokumentováno i v závěru práce, v němž jsou navrženy možnosti využití práce – byť jeho jádrem je využití ve veřejné správě pro práci představitelů místních samospráv a pracovníků městských úřadů.
8
4 METODY PREZENTACE, PROPAGACE A POPULARIZACE KULTURNÍHO DĚDICTVÍ
4.1
Prezentace kulturního dědictví v místě
Scénář jako součást urbanistického řešení, dominanty a významové prvky: Součástí urbanistického řešení města je scénář - ideový návrh uspořádání jednotlivých obrazů nebo scén, kterými člověk při pohybu městem prochází nebo projíždí. Měl by být nedílnou součástí dokumentace, zabývající se rozvojem města. Jednotlivé významové prvky městského centra je možno zapojit v rámci procesu regenerace do kompozice městského interiéru tak, aby se staly jejími nosnými prvky, což by znamenalo posílení jejich vlastních užitných hodnot, posílení genia loci místa, zvýšení atraktivity a zesílení identifikace obyvatel s kontinuitou historického vývoje. Jestliže jednotlivé prvky městského interiéru vhodným způsobem takto využijeme, stane se prostředí historického jádra samo sobě tou nejlepší propagací. K použitým prostředkům patří provedení architektonických i urbanistických detailů, barevné řešení, použití odpovídajících materiálů. Významným nástrojem je i světlo, zejména slavnostní osvětlení. Takto řešený interiér je prostředím, které samo o sobě přitahuje obyvatele i návštěvníky. Scénář by měl obsahovat analytickou část a návrhovou část. Analytická část by se měla skládat z analýzy prostředí a analýzy uživatelů. Návrhová část by se měla zabývat pojmy jako uzlové body, hlavní trasy pohybu (zejména pěšího a cyklistického), dopravně provozní vazby, funkční náplň a pojetí jednotlivých pěších tras, urbanisticko - architektonické a kompoziční principy a doporučení realizačních postupů. Přitom by měla využívat jednotlivých prvků, které vytvářejí prostorový obraz města. Prostorový obraz města můžeme v zásadě rozdělit na vnější a vnitřní, ačkoliv některé z níže jmenovaných prvků se uplatňují v obou z nich: Vnější obraz města je obraz vnímaný z dálkových pohledů z různých výškových úrovní. Jedná se o souhrn jednotlivých obrazů z terénních úrovní, věží, pohledy přes řeku apod. Na vnějším obrazu města se podílejí zejména krajinný rámec města, panorama a silueta, dominanty jako součást vnějšího obrazu města, střešní krajina nebo opevnění města. Vnitřní obraz města na druhé straně zahrnuje prostorovou a hmotovou skladbu, půdorys města a jeho parcelaci, jednotlivé prvky parteru, dominanty jako součást městského interiéru – tuto úlohu mohou plnit i přírodní prvky – např. vzrostlé solitérní prvky zeleně, významné stavby a obytnou zástavbu, podzemí města a archeologické lokality, přírodní prvky, technické stavby a průmyslové objekty. Vedle těchto hodnot hmotné povahy existují i hodnoty nehmotné povahy, které se ovšem odrážejí v urbanistické struktuře. Patří k nim například vývojový význam historického města, historická tradice místa, kulturní tradice nebo správní tradice města, jeho ideový význam, sociální struktura, funkční hodnota města, genius loci nebo i topografické místní názvy.
9
Turistické trasy Vedle hlavních tras pěšího pohybu, které vznikají na základě nezbytných aktivit a jsou určeny stávajícím funkčním využitím budov a veřejných prostor, existují turistické trasy, jejichž směr je dán rozmístěním objektů kulturního dědictví. Příkladem turistických tématických tras mohou být procházky po městě se zaměřením na místo nebo se zaměřením na téma, související např. s historickým obdobím, nebo okruhy v širším okolí regionálního centra. Příkladem toho, že trasy samy o sobě mohou být kulturním dědictvím, je Camino de Santiago, poutní cesta z Pyrenejí do Santiago de Compostela. Jako příklad využití těchto zkušeností je navržena tématická trasa Olomouc barokní nebo Olomouc jako barokní pevnost. Informační systémy Informační systém je zařízení, které svou směrovou orientací dává informaci o lokalizaci objektů zajímavých pro příjemce Je třeba zajistit, aby byl dobře čitelný, srozumitelný a viditelný a odpovídajícího designu – buď soudobého nebo odkazujícího k určitému historickému období. Nejběžnějším využitím informačních systémů je jejich směrování k objektům kulturního dědictví. Velkou skupinou informačních nosičů tvoří prvky bezprostředně se vztahující ke kulturním památkám - označení kulturních památek jako samostatně stojící prvky městského mobiliáře, které nesou zpravidla stručné informace o objektu. Z hlediska designu pro ně platí obdobné zásady jako pro ostatní prvky městského mobiliáře. O významných objektech mohou informovat i tabulky upevněné přímo na objektu, které mají obdobný informační obsah a rozsah. Do této kategorie je možno zařadit také připravované značení chráněných památek. Další typ informačních tabulí je z hlediska designu shodný s vitrínami pro komerční reklamu. Obsahují podrobnější informace o objektu. Mohou se vztahovat izolovaně k jednotlivým objektům nebo tvořit informační systém. Příkladem je Diokleciánův palác ve Splitu. Tyto tabule mohou poskytovat i informace o akcích obnovy. Mohou spojovat informace o kulturním dědictví a komerčních prezentace. Patří sem i uvítací billboardy u vjezdů do měst a informační tabule jako součást dopravního značení (Rakousko, Maďarsko apod.). Zvláštní skupinou informačních tabulí jsou desky informující o tom, že objekt nebo urbanistický celek jsou zapsány v Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, na základě Úmluvy o světovém dědictví. Další skupinou jsou tabule informující o probíhající obnově, jako součást staveniště. Při déletrvající obnově rozsáhlejších objektů je možno použít „princip kulisy“ - na tkaninu zakrývající lešení je namalována zakrytá část objektu. V souvislosti s opravami historických objektů je třeba zmínit i velkoplošnou reklamu. Reklamy v historickém jádru jsou obecně nepřípustné, pokud však patří sponzorovi probíhající obnovy, jde o důvod legitimní.
10
K vybavením městského interiéru patří rovněž tabule s názvy ulic, které mohou být doprovázeny stručnou informací o osobě, jejíž jméno ulice nese. Další typ informačního nosiče bychom mohli nazvat „obrazy z výšin“. Jedná se o kopie stavebních detailů, umístěných v místech pro běžný lidský pohled nepřístupných.
Zpřístupnění památkových objektů Veřejnost obecně vnímá citlivěji aktuální technický stav objektů než jejich umělecké hodnoty. Řada objektů dochází ocenění teprve v okamžiku, kdy je provedena obnova, a to zejména ty etapy, které jsou efektní na pohled (fasáda, střecha nebo výplně otvorů). Citlivě provedená obnova dokáže zdůraznit umělecky hodnotné stavební prvky i posílit urbanistický význam. U obnovených památek je žádoucí hledat takové způsoby využití, které by je – alespoň částečně – otevřely veřejnosti buď jako instalované objekty nebo při běžném komerčním využití, např. v restauracích a prodejnách, obzvláště efektně působí historické suterény. Mezi objekty kulturního dědictví se nacházejí takové, které jsou v havarijním technickém stavu – většinou v důsledku nedostatku finančních prostředků, který je v rozporu s jejich kulturními a duchovními hodnotami. Zpřístupnění těchto památek při určitých příležitostech (např. Dny evropského dědictví) a jejich vhodná prezentace má zpravidla pozitivní vliv na veřejné mínění. Jako příklad je uveden kostel sv. Anny a sv. Jakuba Většího ve Staré Vodě ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá.
4.2
Prezentace obnovy v jejím průběhu
K probíhající akci obnovy významného objektu nebo urbanistického celku je možno použít řady prostředků, např. výstav, vydání publikací, informačních a propagačních materiálů, seminářů, konferencí a přednášek, prezentačních panelů, prezentace v médiích, slavnosti. U významných stavebních akcí, které jsou realizovány z veřejných prostředků, je důležité, aby tyto akce byly realizovány na základě širokého konsensu. Významným faktorem u těchto akcí je časový rámec čtyřletého volebního období. Konsensus by měl zajistit pokračování záměru v případě, že realizace akce překročí volební období. Jedním z předpokladů tohoto výsledku je maximální transparentnost celého procesu, druhým je využití co nejvíce možností komunikace s občany. Jednou z možností, jak k těmto velkým rozvojovým úkolům přistupovat, je architektonicko – urbanistická soutěž. V letech 1995 – 2001 se v Olomouci uskutečnily celkem tři urbanistické soutěže na řešení lokalit v centru Olomouce, z toho dvě v historickém jádru a jedna
11
v jeho těsné blízkosti - řešení veřejných prostor Horního náměstí (1995), ideově architektonicko-dopravní řešení západo-východní komunikační osy MPR (1999), urbanistická soutěž řešící lokalitu navazující na historického jádro – tzv. Centrum jih. Na základě závěrů je navrženo řešení významného veřejného prostoru, který na svoji obnovu čeká – Dolního náměstí. Horní náměstí Přípravné etapy rekonstrukce Horního náměstí v Olomouci proběhly v letech 1995 (soutěž) – 1997 (výběr dodavatele). Realizace probíhala v letech 2000 a 2001. protože do harmonogramu zasáhly povodně v roce 1997. Náměstí představuje významové těžiště centra, města a regionu. Důvodem pro rekonstrukci byla vedle technického stavu i rehabilitace role hlavního náměstí. Vypsání veřejné soutěže bylo důsledkem snahy o respektováním politické průhlednosti a demokratických pravidel, směřující k dosažení co možná nejvyšší kvality výsledku, publicity a k modelovému pojetí. Navržený harmonogram obsahoval řadu prezentačních akcí. Všechny zásadní kroky týkající se obnovy Horního náměstí vyšly z iniciativy Rady města Olomouce. Cílem urbanisticko – architektonicko – výtvarné soutěže bylo řešení úpravy veřejných ploch Horního náměstí v Olomouc. Obecným cílem soutěže bylo především dát veřejným plochám Horního náměstí jasný řád a kompoziční vazby při současném reprezentování velkých koncepcí minulosti (středověk, baroko, 19. století) a snaze zapojit soudobý myšlenkový vklad. Realizace se v důsledku povodní 1997 posunula do nového volebního období. Nové vedení města se nedokázalo ztotožnit s koncepcí obnovy a dokonce se pokoušelo celý proces zvrátit. Horní náměstí představuje nejvýznamnější veřejný prostor města. Nachází se zde řada významných památek, především sloup Nejsvětější Trojice zapsaný do Seznamu UNESCO. Horní náměstí je místem koncentrace místní identity, historie města a jeho tradic, místo, kde se odehrávalo vše podstatné v životě města. Cílem provedené rekonstrukce bylo tyto významy interpretovat pro člověka 21. století kombinací rehabilitačních postupů, nového náhledu na celkovou kompozici prostoru a vnesením současných prvků. Jejich reprezentantem je zejména městský mobiliář soudobých tvarů. Výsledek realizace získal řadu tuzemských i mezinárodních ocenění. V rámci komunikace s veřejností byla vydání publikace Horní náměstí v Olomouci, která současně sloužila jako katalog stejnojmenné výstavy v Muzeu umění současně s vyhlášením soutěže. Po vyhlášení výsledků soutěže byly soutěžní návrhy vystaveny v Galerii Caesar, sborník z této výstavy připravil Úřad města Olomouce. Jako součást diskuse nad celkovým řešením proběhla beseda na téma „Stromy na náměstí – ano nebo ne“. Nejrozsáhlejší a nejbouřlivější diskuse o podobě Horního náměstí se odehrála při vlastním zahájení stavebních prací. Přestože byla zahájena jako diskuse o vhodnosti jednotlivých složek úprav 12
(dlažba, mobiliář), posléze se přesunula do pozice, z níž se hodnotila politická odpovědnost za rozhodnutí předchozích představitelů města, od tvaru se svítidel přesunula k pojmům jako základní hodnoty demokratické společnosti. Další otázkou, která byla řešena, bylo, do jaké míry má být rozhodování o rozvoji města svěřeno odborníkům a do jaké míry má být ponecháno v rukou občanů a volených zástupců a jak vést s občany dialog. Dopravní osa Dalším prostorem byla západovýchodní osa historického jádra (dále „dopravní osa“), jednoznačně liniové území s výrazně dominující dopravní funkcí. Z čistě dopravního hlediska byl projekt řešen zpočátku, soutěž byla vypsána až v průběhu prací, z iniciativy komise pro Program regenerace MPR a památky. Účelem soutěže bylo získání komplexního podkladu pro zpracování dalších stupňů projektové dokumentace. Při řešení úkolu měli soutěžící vycházet z dopravního řešení regulačního plánu MPR s tím, že jím navržené vedení kolejové trati není pro soutěž závazné, požadovala se spolupráce s dopravním specialistou. Vítězný návrh nebyl v souladu s regulačním plánem MPR, Zastupitelstvo města Olomouce nevyhovělo návrhu na pořízení změny (svou roli pravděpodobně sehrálo stanovisko některých lobbyistických skupin), a tak nejviditelnějším výsledkem celé akce zůstalo odložení realizace rekonstrukce úseku Pekařská – Denisova o několik let. Řešené území se celé nachází na území městské památkové rezervace kde se rovněž nachází řada významných památkových objektů. Důvodem k vypsání soutěže byla snaha nejen o technicky, ale rovněž o architektonicky a urbanisticky kvalitní řešení území. Cílem bylo zhodnotit významné veřejné prostory, zejména náměstí Republiky a Mořické. Po ukončení soutěže proběhla výstava soutěžních návrhů a diskuse s veřejností. V omezeném nákladu vyšel katalog soutěžních návrhů. Veřejné projednávání proběhlo především na úrovni odborné veřejnosti. V řadách široké veřejnosti nenašla soutěž výrazný ohlas. Vzhledem ke zkušenostem z jiných soutěží a především z realizací lze předpokládat, že veřejnost začne být zainteresována až v okamžiku realizace. Centrum Jih Posledním územím je území navazující na historické jádro na jeho jihovýchodní straně, tzv. „Centrum Jih“. Řada dílčích studií řešila sice dílčí problémy, neřešila je ovšem komplexně. Cílem soutěže bylo otevřít diskusi o využití jeho jednotlivých částí ve vzájemných vazbách a využít navrhovaná řešení pro zpracování koncepčního územně plánovacího podkladu. Zde bylo nejvýznamnějším rozhodnutím v celém procesu rozhodnutí o uspořádání soutěže. Soutěž měla napomoci k zajištění harmonického a komplexního rozvoje území mezi hlavním nádražím a historickým jádrem. Řešené území má rozlohu 70 ha, jíž konkuruje rozloze historického města uvnitř hradeb. Jde o území nejméně stabilizované, s největším potenciálem, ale současně nejohroženější neuváženými zásahy. 13
Úkolem soutěžících bylo navrhnout uspořádání území, tj. urbanistickou koncepci s objemovým řešením zástavby s důrazem na veřejné prostory; návrh funkčního uspořádání jako území městského centra, které bude vhodně doplňovat funkce městského jádra; návrh prostorových regulačních prvků jak z hlediska ochrany stávajících hodnot tak z hlediska konzistence navrženého řešení. Řešené území navazuje na jižní část historického jádra. Úvahy o využití území jsou ovlivňovány regulačním plánem Camilla Sitteho. Nejedná se o bezprostřední zásahy do historického organismu, ale o nalezení kontinuity historických kořenů v podmínkách třetího tisíciletí. Součástí procesu byla výstava, kde byla vedle soutěžních návrhů vystavena i historická projektová dokumentace (např. regulační plán Camilla Sitteho). K soutěži byl vydán sborník ve velmi kultivované grafické úpravě. Přestože cílem soutěže nebylo získat podklady pro realizaci konkrétní lokality, může Centrum Jih sloužit jako laboratoř komunikace s veřejností. Výsledky soutěže nemají bezprostřední odraz v následující realizaci, proto soutěž nebyla pro veřejnost natolik atraktivní a „medializovatelná“ jako akce rozsahu sice menšího, ale s okamžitou realizací (jako např. Horní náměstí). Na podzim roku 2001 proběhlo výběrové řízení na investora víceúčelového objektu v prostoru, který byl součástí území řešeného soutěží. Informace o této soutěži nechaly veřejnost poměrně netečnou, avšak pouze do okamžiku, než noviny přinesly informace o objemu a vzhledu nového objektu, tzv. Paláce Morava. Bouřlivě projevované výhrady veřejnosti vůči jednotlivým aspektům tohoto záměru a následná politizace tohoto problému měla za následek zastavení jednání o výstavbě. Na tomto příkladu je dokumentováno, v které fázi přípravy a realizace problémy tohoto druhu s veřejností vznikají. Dostavují se zpravidla v okamžiku, kdy je již o realizaci rozhodnuto a celý proces dostává punc nezvratnosti. Po proběhnutí všech soutěží byly uspořádány výstavy vítězných návrhů a diskuse autorů a představitelů města s veřejností. Ke všem soutěžím byly vydány sborníky, jejichž obsahová i grafická úroveň byla stoupající v závislosti na čase. Jednoznačně nejširší komunikace s veřejností probíhala v souvislosti s Horním náměstím. K rekonstrukci byly upřeny zraky veřejnosti po celou jeho dobu a mediální atraktivita dala vzniknout řadě “caus“. V komunikaci lze vysledovat některé trendy: Široká veřejnost se o věc začne zajímat teprve v okamžiku realizace, tedy v době, kdy už je problematické celý proces zvrátit, navíc je zpravidla nakloněna vnímat všechny změny jako změny k horšímu. Mezi účastníky spontánně vzniklé veřejné diskuse se většinou zařazují odborníci, občanské aktivity s ekologickým zaměřením, ale i notoričtí stěžovatelé. Mezi typické výhrady, které se objevují při realizaci každého záměru, patří finanční náročnost záměru, názor na architektonické a urbanistické řešení, názor na prostorové, provozní a funkční vztahy v lokalitě, pocit, že veřejnost je informována pozdě, v době, kdy je už všechno rozhodnuto. Řešením, jak tyto problémy alespoň částečně eliminovat, je již při zahájení záměru realizace stanovit 14
jasná pravidla komunikace s veřejností, která budou důsledně dodržována během celého procesu. U velkých záměrů je podstatné, aby měl oporu v samosprávných orgánech města. Dalším faktorem je transparentnost realizačních procesů – předem daná pravidla, důsledně dodržovaná po celou dobu. Tyto podmínky pomáhají zaručit architektonické soutěže – negarantují sice jednoznačně kvalitu projektu, ale omezuje možnost náhodných vstupů ovlivněných partikulárními zájmy. Sdělovací prostředky se k obnově kulturního dědictví chovají obecně dosti macešsky; bezkonfliktní obnova, je pozitivní skutečností a pro žurnalisty „dobrá zpráva není zpráva“. Zájem médií se zvyšuje tehdy, je-li statický objekt oživen nějakou akcí. Obnova kulturního dědictví je tématem, které je dlouhodobé, nezáživné a svým způsobem abstraktní. Nejpřitažlivější se akce stává tehdy, je-li spojena s nějakým skandálem. Obdobný nezájem jako u novinářů nacházíme i u politiků, kteří rozhodují o legislativě a o základním směřování celé země. Poslanci parlamentu i senátoři pokládají tato témata za náměty pro volný politický čas, navíc neatraktivní pro média, tím pádem nevhodná pro sebeprezentaci, a tím se dostáváme do začarovaného kruhu. Závěrem je možno konstatovat: Nelze očekávat velký zájem médií o regenerační procesy v okamžiku, kdy probíhají hladce a bezkonfliktně. Média zaujmou zpravidla ty momenty, které jsou spojeny s nějakým problémem. V tom případě jsou s to sehrát pozitivní roli jako regulátor a katalyzátor postojů politiků. Na základě vyhodnocení těchto soutěží byl navržen postup při rehabilitaci dalšího významného městského prostoru v Olomouci – Dolního náměstí Dolní náměstí Dolní náměstí patří k nejvýznamnějším veřejným prostorům města Olomouce. Z hlediska typologie plní částečně funkce hlavního náměstí, zejména by však mělo plnit funkci náměstí určeného k pobytu. Rekonstrukce veřejných prostor Horního náměstí ukázala, že zásah do tak významného prostoru je záležitostí nejen urbanistickou, ale především politickou. Proto je důležité v přípravné fázi stanovit postup transparentní, obsahující prostor pro komunikaci s veřejností i záruky za odborné provádění. Dolní náměstí spolu s Horním náměstím tvoří střed a významové těžiště nejen města, ale celého regionu. Nachází se zde celkem 51 stavebních objektů, 33 z nich má statut státem chráněné památky. Přibližně polovina z nich jsou bytové domy, zbytek je využíván převážně pro administrativu a služby. Na náměstí se nachází kostel Zvěstování Panny Marie, dvě ze souboru barokních kašen a Mariánský sloup. Partery jsou až na několik výjimek obsazeny zařízeními maloobchodu a restauracemi. Technický stav jednotlivých objektů je různý. V severní části náměstí je režim pěší zóny, v jižní části náměstí je parkoviště. Některé části bývají využívány pro provoz restauračních předzahrádek. Dlažba, veřejné osvětlení a městský mobiliář vyžadují rekonstrukci. Některé objekty na 15
náměstí nebo v bezprostřední blízkosti mají specifický charakter – např. bývalé masné krámy, měšťanský pivovar se sladovnou, bývalé kláštery Využití veřejných ploch Dolního náměstí může být ovlivněno regenerací stávajícího městského tržiště. Zadání Dolní náměstí plní následující funkce: Obchodní, komunikační, společenská. Konkrétním předmětem soutěže je řešení úpravy veřejných ploch Dolního náměstí v Olomouci - úprava dlažby, osvětlení včetně slavnostního nasvětlení dominant, návrh městského mobiliáře, zeleně, návrh restauračních předzahrádek, podmínky pro využití části náměstí jako zeleninové tržnice (v návaznosti na studii řešící dopravní a provozní vztahy Dolního náměstí). Při návrhu budou soutěžící brát v úvahu návaznost na provedené úpravy Horního náměstí. Součástí průvodní zprávy bude i ideový návrh na využití některých objektů specifického charakteru. Účelem a posláním soutěže je architektonicko – urbanistický návrh řešení veřejných ploch Dolního náměstí. Kriterii hodnocení budou ideová a výtvarná koncepce návrhu, vztah k prostředí MPR a významu Dolního náměstí jako jednoho z hlavních městských prostorů. Součástí návrhů na rekonstrukci veřejných prostor Dolního náměstí by měl být i ideový návrh celkové rehabilitace kulturního dědictví a jeho zapojení do scénáře řešení Dolního náměstí. Prezentace kulturního dědictví, komunikace s veřejností: Vedle komunikace s veřejností, vztahující se k soutěži a procesu rekonstrukce veřejných prostor, existuje řada dalších možností a metod prezentace kulturního dědictví – např. různé druhy informačních nosičů jako součást informačního systému celého města, tabule informující o průběhu rekonstrukce (tyto tabule mohou být unifikovány a mohou nést logo programu regenerace). Vedle těchto materiálů umístěných přímo „v terénu“ je možno pracovat i s tištěnými materiály – jednak klasickými turistickými, jednak materiály poskytujícími odborné informace o průběhu obnovy (např. sborník odborných článků o historii objektů, sborník návrhů ze soutěže apod.). Obnovené náměstí může být dějištěm nejrůznějších akcí – např. slavnostní ukončení rekonstrukce, Dny evropského dědictví, Olomoucké kulturní léto, koncerty, jarmarky apod. Propagační a informační materiály k rozvojovým akcím Jako součást komunikační strategie při akcích regenerace mohou sloužit i tištěné materiály, vydávané zpravidla orgány veřejné správy. Škála těchto publikací je poměrně široká a můžeme ji rozdělit podle následujících kriterií: Rozsah publikace – od letáku přes brožuru po vázanou publikaci, rozsah regeneračních aktivit – od obnovy jednotlivého objektu po komplexní regeneraci historického jádra, časový vztah – před zahájením regeneračních prací v rámci veřejného projednávání, po ukončení prací – prezentace výsledků, cílová skupina – laická i odborná veřejnost, potenciální zákazníci projektantů, dodavatelských firem apod. 16
Regenerační proces se může stát i atrakcí - na lešení lze umístit tabule popisující regeneraci nebo na ochrannou síť namalovat „kulisu“; existuje i možnost prohlídek místa prací - výstup po lešení, návštěvy v restaurátorských ateliérech, na archeologických nalezištích apod., a to nejen u regeneračních prací (např. Infobox na Postupimském náměstí v Berlíně.
4.3
Akce organizované k prezentaci, propagaci a popularizaci kulturního dědictví
Výstavy Nejvýznamnějším výstavním projektem v uplynulých letech byla výstava Deset století architektury, která navazovala na stejnojmenný televizní cyklus. Byla uspořádána na Pražském hradě v r. 2001 a představila velké architektonické styly druhého tisíciletí v autentických historických prostorách, vztahujících se k jednotlivým historickým obdobím. Její součástí byla řada doprovodných programů, např. dětský program „Ve lvích stopách“, vydání souboru průvodců, filmové dokumenty, Výstavní projekt Deset století architektury v regionech, emise poštovních známek a telefonních karet, zlaté pamětní mince ČNB Tato výstava byla příkladem, jak prezentovat veřejnosti architekturu a významné stavby v kontextu doby a místa. Příkladem sice poněkud výjimečným, přesto ale mohla obsahovat řadu návodů, které by bylo možno realizovat i ve skromnějších podmínkách českých historických měst, např. prezentace určitého historického období (Olomouc – baroko, Brno, Hradec Králové – funkcionalismus) prostřednictvím prezentace významných staveb. Účinek působení se zvýší, budou-li využity autentické prostory a výstavní prostor se sám stane „exponátem“. Inspirace pro Olomouc Město Olomouc obsahuje stopy všech historických období, existuje řada dokladů, které mohou dokumentovat vývoj města. Výstava by mohla zahrnovat celý region nebo i větší území. Olomouc má obdobnou výhodu jako Pražský hrad, tj. výstavní prostory, jako součástí historických objektů. Dalším typem výstavy, která se zabývá prezentací kulturního dědictví, je stavební veletrh RENOVA, zaměřený na obnovu památek, měst a venkovských sídel. Je určen odborníkům, zástupcům veřejné správy, majitelům památkových objektů a dalším zájemcům. V rámci doprovodného programu jsou pod heslem „OBNOVA PAMÁTEK – ZACHOVÁNÍ KULTURNÍHO DĚDICTVÍ“ představovány dílčí obory památkové péče. Dny Evropského dědictví Největší celoevropskou akcí k prezentaci, propagaci a popularizaci kulturního dědictví jsou Dny evropského dědictví, podporované Radou Evropy. Probíhají ve více než čtyřiceti zemích evropského kulturního okruhu zpravidla druhou so17
botu v září. Jejich nejvýznamnější součástí je Den otevřených dveří památek každý rok je vyhlášeno téma, k němuž se EHD příslušného roku zaměřuje. V České republice je garantem EHD Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, jeho partnery jsou ministerstvo kultury a ministerstvo pro místní rozvoj. Na místní úrovni se o organizaci a propagaci Dnů evropského dědictví starají lokální garanti – pracovníci městských úřadů, informačních center a kulturních institucí. Významnou součástí EHD bývá oficiální zahájení na národní a na celoevropské úrovni. Mezinárodní den památek a sídel V listopadu 1983 přijala Generální konference UNESCO rezoluci, jíž členské státy UNESCO vyhlásily 18. duben Mezinárodním dnem památek a sídel (MDPS). V ČR je tento den spojen s prestižní akci, při níž se v rámci připomenutí MDPS udělují ceny za mimořádné počiny při obnově historických měst a v památkové péči, tj. Cena za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace MPR a MPZ a Státní cena za památkovou péči. Cílem tohoto dne je připomenutí nemovitého kulturního dědictví a zároveň příležitost k uspořádání vzdělávacích akcí. Festivaly Řada akcí, které se odehrávají v historických prostorách, mají jako primární cíl oživit město. Sekundárním cílem je prezentace kulturního dědictví, a to buď jako nevšedního prostředí, anebo přímo s cílem upozornit na jeho kořeny nebo obnovení historických tradic – např. poutě a slavnosti připomínající patrony města. Příkladem hledání historických kořenů prostřednictvím je město Cosenza v Kalábrii, které pořádá Festival invazí. Za dobu své existence zažilo město Cosenza invazí celou řadu. Přístup obyvatel Cosenzy vůči invazím byl neobvyklý – byla to zvědavost a přání dozvědět se o protivníkovi více. Tím město získalo ducha tolerance a schopnost integrovat různé kultury. „Festival invazí“ navazuje na tento vývoj různými formami setkávání a integrace. Urbanistický rozměr dostává festival i místem pořádání akcí – jeho součástí je objevování (neboli „invaze“) míst, která zůstávají skrytá a nepovšimnutá a která se tak – alespoň dočasně – stávají součástí města. Aktivity, jejichž součástí nebo hlavním cílem je prezentace a propagace kulturního dědictví, nemusí být zaměřeny jen na určité dny v roce. V roce 2000 proběhla v centru Paříže akce - nedělní cestu pro chodce a cyklisty. Některé části pařížských Paříže byly ve vymezené dny vyhrazeny pro chodce a cyklisty, kteří tak měli možnost v klidu si užít jednoho z nejkrásnějších měst světa. Semináře, přednášky, konference, workshopy patří k prostředkům, které slouží k přímému přenášení poznatků a výměně zkušeností o kulturním dědictví. Jsou určeny pro odborníky, představitele samo18
správ, pro laickou veřejnost, děti a mládež. Pořadateli mohou být odborné instituce, komerční firmy, nezisková sdružení, a další instituce včetně mezinárodních, které mohou při přípravě akcí vzájemně spolupracovat. Bývají pořádány převážně s cílem vzdělávat (semináře, přednášky), ale i definovat problém a v diskusi hledat cestu k jeho řešení (konference, workshopy). Mohou být pořádány jako doprovodné akce k veletrhům, jako pravidelně se opakující akce, nebo naopak mohou být aktivitou, na kterou navazuje doplňkový program. Jejich cílem je vedle vzdělávání i setkávání a navazování kontaktů. Pracovní příležitosti Propagace, prezentace a popularizace kulturního dědictví může mít rovněž vliv na zaměstnanost. Nejznámější profesí, která se touto činností zabývá, je průvodce. Mnohem širší záběr činností má pracovník, který má zprostředkování kulturních hodnot veřejnosti ve své hlavní pracovní náplni. Tento příklad nacházíme ve Francii v profesi tzv. „animátora kulturního dědictví“. Jsou to absolventi tříletého univerzitního studia, kteří školí průvodce, připravují výukové programy, koordinují akce směřující k oživení kulturního dědictví, navrhuje různé způsoby, jak seznamovat veřejnost s kulturními hodnotami v místě apod. Jedním z důležitých úkolů animátora je práce s mládeží. Připravuje výukové programy, v nichž jsou s využitím pomůcek děti a mládež seznamováni s významnými památkami města, kde žijí.
4.4
Ocenění
Cena za nejlepší přípravu a realizaci programu regenerace MPR a MPZ Program regenerace městských památkových rezervací a zón je vládní program, k obnově historických jader měst. Jeho cílem je zapojení co nejvíce subjektů do obnovy. Součástí Programu je i státní finanční podpora založená na principu vícezdrojového financování. Sídla, která za uplynulý rok dosáhla v regeneraci svého historického jádra nejlepších výsledků jsou oceňována Cenou za nejlepší přípravu a realizaci Programu regenerace MPR a MPZ. Cenu udělují společně ministr kultury, ministr pro místní rozvoj a předseda SHS ČSM. Cena je pravidelně udílena při slavnostním shromáždění u příležitosti Mezinárodního dne památek a sídel. Státní cena za památkovou péči Tuto cenu uděluje ministr kultury od roku 1999 osobám, které dosáhly mimořádných pracovních výsledků a tvůrčích počinů v oblasti uchovávání zkoumání a prezentace památkového fondu. Udělení této ceny představuje jednak uznání za celoživotní dílo, jednak jeho zviditelnění mezi širší veřejností.
19
Nositel tradice lidových řemesel Tento titul je další formou podpory a ochrany kulturního dědictví. Je vyjádřením snahy podpořit tradiční lidovou výrobu, jejíž existence a budoucnost jsou v současné době ohroženy. Záměr udělovat titul „Nositel tradice lidových řemesel“ je naplněním dokumentu „Doporučení na ochranu tradiční lidové kultury“, vzešlého z 25. zasedání Generální konference UNESCO v r. 1989. Uděluje se od roku 2001 u příležitosti Dnů evropského dědictví. Ocenění za přínos v oblasti ochrany nebo propagace kulturního dědictví nemusí být omezeno pouze na státní cenu, ale jednotlivá města mají možnost ocenit významné osobnosti regionu – příkladem je město Olomouc, které může osobnostem, zabývajícím se prezentací kulturního dědictví města, udělit Cenu města Olomouce Je také možno ocenit i významné realizace v oblasti architektury a urbanismu, kam spadá obnova historických jader (např. Grand Prix Obce architektů 2002 za rekonstrukci veřejných prostor Horního náměstí v Olomouci).
4.5
Ochranné známky a certifikáty
VPAH Při prezentaci kulturního dědictví hraje roli nejen objekt nebo obsah prezentace, ale její forma. Optimální je, aby obě složky byly v rovnováze. Jednou z metod, jak toho dosáhnout, je určitá forma certifikace. Návodem by mohl být francouzský systém známek kvality VPAH (Villes et Pays d´Art et d´Historie (historická a umělecká města a regiony), který má povzbuzovat města k tomu, aby rozvíjela profesionální přístup ke správě a k popularizaci svého kulturního dědictví. Ministerstvo kultury jej uděluje od roku 1985 městům a regionům, které splňují určité podmínky - vedle existence uměleckých nebo historických hodnot je to jejich vhodná prezentace. Důležitým kritériem je i práce s mládeží a výchova k poznávání a chápání kulturních hodnot. Certifikát VPAH nelze zaměňovat za prvek legislativní ochrany kulturního dědictví, jde o certifikát kvality služeb. UNESCO Daleko známější je zápis do Seznamu světového dědictví UNESCO. Přestože se jedná především o uznání významu uměleckého díla, je součástí i závazek vhodné prezentace veřejnosti. Předmětem zápisu se smí stát pouze takové dědictví, které má výjimečnou a univerzální hodnotu. Zapsaný statek musí splňovat přísná kriteria. Přesto figurování na tomto seznamu je otázkou určité prestiže, hlavně je ale tento fakt skvělým podkladem pro marketing cestovního ruchu – zápis slouží doslova jako „známka kvality“. V souvislosti se statky zapsanými do Seznamu světového dědictví je možno používat emblém světového
20
dědictví – zejména v tiskových materiálech a na informačních tabulích (přímo se nařizuje na pamětní desce) Obce České republiky, na jejichž katastru se nachází objekt zapsaný do Seznamu světového dědictví, založily 29. 6. 2001 sdružení České dědictví UNESCO, jehož cílem je obhajoba společných zájmů ve vztahu ke správě nejvýznamnějších objektů kulturního dědictví, ale především společná propagace a prezentace.
4.6
Sítě a sdružení
Města a obce mohou vytvářet sítě a sdružení. Jedním z cílů je spolupráce při propagaci, prezentaci a popularizaci kulturního dědictví. V následující části budou představeny některé takovéto sítě a sdružení, a to jak v národní tak v mezinárodní rovině.
Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska Sdružení historických sídle Čech, Moravy a Slezska (dále Sdružení) bylo založeno v roce 1990. Důvodem pro založení byl neutěšený stav památkového fondu, porušená sídelní a urbanistická struktura v důsledku absentující či nevhodné péče o památky, ale vedle devastace hmotné i devastace duchovní, lidé si přestali uvědomovat, že historické prostředí je zhmotněním kulturního vývoje a že za tyto hodnoty a jejich zachování nesou zodpovědnost. Jedním z nejdůležitějších úkolů Sdružení je trvalé zvyšování úrovně poznání života v památkových městech. Sdružení je dnes největší nevládní neziskovou organizací zabývající se péčí o kulturní dědictví, a současně druhou největší organizací v ČR sdružující obce. Je partnerem státních institucí zabývajících se péčí o národní dědictví, ovlivňuje proces regenerace historických sídel. Účelem a cílem Sdružení je přispívat k vytváření podmínek nástrojů pro regeneraci historických sídel včetně zlepšování stavu životního prostředí, dále pro jeho propagaci a pro jeho trvale udržitelné využívání. Další informace viz www.shscms.cz. H
H
HTU
České dědictví UNESCO České dědictví UNESCO bylo založeno jako sdružení měst a obcí České republiky, na jejichž katastrálním území se nachází objekt zapsaný do Seznamu světového dědictví UNESCO. Jeho účelem a cílem je přispívat k vytváření podmínek a účinných nástrojů pro zachování nejcennějších statků zapsaných na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, dále pro jeho společnou propagaci a pro jeho trvale udržitelné využívání. Další informace: www.unesco-ic.cz UTH
21
A.V.E.C. Aliance A.V.E.C. (Alliance des Villes Européennes Culturelles – Aliance evropských kulturních měst) vznikla jako výsledek projektu A.V.E.C., realizovaného v rámci programu EU ECOS – OUVERTURE v letech 1999 – 2001. Cílem projektu bylo hledat způsoby využití kulturního dědictví jako faktoru ekonomického rozvoje, zejména v oblasti cestovního ruchu a zvýšení zaměstnanosti, znovuosvojení kulturního dědictví obyvatelstvem, a vytvoření asociace A.V.E.C. Účastníky projektu byla města Olomouc (Česká republika), Toledo (Španělsko), Cosenza (Itálie), Pécs (Maďarsko), Tours (Francie). Asociace A.V.E.C byla založena na závěr projektu v r. 2000. Při svém založení přijala Chartu A.V.E.C., v níž se mimo jiné říká: „Jednou z priorit evropských kulturních měst a území je znovuosvojení kulturního dědictví jeho obyvatelstvem. Tak by měl být každý schopen odkrývat, interpretovat, obývat a znovu objevovat místa a místní zvyklosti města, které je všem společné. Obyvatelé musí být více než uživatelé, musí být zodpovědnými a aktivními občany svého města.“ Další informace: www.avecnet.net HTU
UTH
Evropská asociace historických měst a regionů Evropská asociace historických měst a regionů (European Association of Historic Towns and Regions - EAHTR) byla založena na konferenci Rady Evropy ve Štrasburku 7 - 8.10.1999. Je to síť jednotlivých asociací historických měst z členských zemí Rady Evropy (celkem 41 zemí). Cílem Asociace je propagovat zájmy evropských historických měst, informovat rozhodující politické struktury (na mezinárodní úrovni) o specifických potřebách historických měst a jejich obyvatel, zajišťovat, aby tyto zájmy byly respektovány, a zvyšovat veřejné povědomí o důležitosti a hodnotě evropského kulturního dědictví. Další informace: www.historic-towns.org HTU
4.7
UTH
Dětské programy
Architektura a dějiny umění nejsou v široké míře zahrnuty do osnov základních ani středních škol, a to ani ve vyspělých evropských zemích. Seznamování mládeže s kulturním dědictvím se přitom může dít i jiným způsobem, než je klasická výuka dějepisu. V řadě evropských států se výchova (spíše než výuka) k chápání kulturního dědictví děje komplexně - uvádí se do praxe rčení „naslouchat znamená zapomínat, vidět znamená rozpomínat se, dělat znamená pochopit“. V rámci aliance AVEC shromáždili jednotliví partneři metody, které mohou být využity při práci s mládeží s cílem přiblížit jí místní kulturní dědictví. Některé příklady tématických programů ilustrují zároveň komplexnost výchovy ke kulturnímu dědictví – při jejich absolvování si děti vedle seznamování s kulturním dědictvím osvojují další dovednosti – fotografování, seznámení se s místními legendami, prevence rasismu a xenofobie, seznámení se s pojmy jako „společenství“, „občanství“ apod.
22
Programy pro děti nacházíme i jako součást jiných akcí. Je to například program „Ve lvích stopách“ jako součást výstavy „Deset století architektury“. Dětské programy se stávají stále samozřejmější součástí výstav.
4.8
Publikace, audiovizuální materiály
Turistické průvodce Kulturní dědictví našich měst má vedle jiných významů význam jako objekt kulturního cestovního ruchu. Jedním z materiálů, které se zabývají jejich prezentací a propagací, jsou turistické průvodce. Tyto publikace jsou určeny jednak „těm, kteří ještě nepřijeli“, dále potom návštěvníkům – „těm, kteří již přijeli“. Obsahují praktické turistické informace, ale zejména informace vztahujících se ke kulturním památkám a dalším turisticky zajímavým objektům; tyto informace mohou být řazeny do turistických tras. Zpravidla bývají doplněny obrazovými materiály. Z hlediska rozsahu to mohou být malé knížečky do kapsy nebo výpravné a publikace nebo praktické průvodce, které si člověk nosí s sebou a čerpá z nich informace při prohlídce samotné; velmi časté je např. spojení informací s plánem města. Mohou být vydávány z iniciativy vlastníka, obce nebo komerčního vydavatelství, (jeho jméno může být značkou kvality-např. Beadecker nebo Michelin). Mohou se zabývat jedním městem nebo rozsáhlejším územím do velikosti turistického regionu. Plány měst lze rovněž využít k prezentaci a propagaci kulturního dědictví. Řada z nich integruje i funkci původce. Plány měst mohou navazovat na jiné metody propagace kulturního dědictví – např. na tématické turistické trasy nebo na určitý stavební sloh. Orientační plány měst bývají umístěny i ve speciálních vitrínách jako součást informačního systému, mohou být kombinovány s dalšími informačními nosiči – např. s označením jednotlivých památek.
Pohlednice jsou klasickým příkladem tiskoviny, sloužící k prezentaci kulturního dědictví. Vedle klasických fotografických záběrů můžeme najít i zde některé zajímavé formy – např. historické fotografie, detaily, kterých si běžný návštěvník málokdy všimne – dlažba, hry světla a stínu apod. Ostatní publikace Vedle průvodců existuje celá řada publikací, sloužících propagaci a prezentaci kulturního dědictví. Některé z nich mají reprezentativní charakter a slouží jako dárkové předměty, jiné jsou určeny pro vymezený okruh potenciálních uživatelů. Zabývají regionální historií nebo určitou částí města nebo jediným objektem.
23
Ve všech výše uvedených tištěných materiálech je možno využít historické ikonografie - obrazy, vedut, staré fotografie a pohlednice, mapy a plány měst; své využití mohou nalézt i jinde - na prospektech, kalendářích, ale i v komerčních materiálech firem, jako součást firemního loga nebo osobních prezentací. Suvenýry Nepřeberné možnosti existují pro prezentaci významných staveb, případně i jiných uměleckých děl jako součást suvenýrů s nejrůznější mírou vkusu – trička, čepice, talíře, skleničky, náprstky, otvíráky na lahve, skládačky puzzle, apod. Prodej těchto suvenýrů ovšem nemusí být pouze komerční záležitostí, zisk z jejich prodeje může být využit i k obecně prospěšným účelům, k nimž se řadí i obnova kulturního dědictví. Audiovizuální materiály Další množinou prostředků, které lze využít k prezentaci, propagaci a popularizaci kulturního dědictví, jsou audiovizuální prostředky jako CD ROM, video a internet. Mohou plnit obdobné funkce jako turistické materiály, mohou obsahovat i zvukové informace – hudbu nebo mluvené slovo a videosekvence. Jejich výhodou je možnost uchovat poměrně značný objem dat v malém fyzickém objemu nebo interaktivnost.
4.9
Propagace kulturního dědictví jako součást marketingu cestovního ruchu
Zábavní parky Propagaci a popularizaci kulturního dědictví lze skloubit se zábavními parky a obdobnými zařízeními pro masovou turistiku. Příkladem takového využití je německé Xanten, které využívá jako atrakci archeologické nálezy z doby Římské říše a buduje tzv. archeologický park. Dalšími příklady jsou například muzea pod širým nebem – tzv. skanseny, které shromažďují významné nebo typické stavby z určitého regionu, nově vybudovaná, zpravidla sezónní zařízení ve formě vesnice, které se zaměřují na prezentaci způsobu života v některém historickém období (nejčastěji středověku), zmenšené historické objekty – např. Madurodam v Haagu, který v měřítku 1:25 představuje nejvýznamnější stavby Nizozemí, zábavní parky typu Legoland a Disneyland; příkladem, který je v této souvislosti třeba zmínit, je park Astérixe a Obelixe nedaleko Paříže, který je přímo založen na galské tradici a představuje prvek v boji za zachování národní svébytnosti Francouzů proti americkému a holywoodskému vlivu .
24
Marketingové produkty cestovního ruchu S cílem přilákat návštěvníky do atraktivní lokality, jíž může být město, region nebo stát, jsou připravovány další marketingové produkty, např. tzv. turistické cestovní pasy: základní znakem takovéhoto produktu je vnější podoba s cestovním dokladem. Jsou jednak stručným průvodcem po dané lokalitě, jednak integrují další produkty – slevy apod. Mohou být součástí komplexně pojaté marketingové strategie. Produktem s obdobným motivačním záměrem mají slevové karty, které po zaplacení jednorázového poplatku umožňují navštívit vybrané objekty bez nutnosti dále platit vstupné; zde záleží na aktivitě návštěvníka, do jaké míry těchto výhod opravdu využije.
5 ZÁVĚR Kulturní hodnoty nelze ochraňovat bez jejich poznání a bez znalosti důvodů, pro které je nutno je zachovávat. Jejich zachování není možné bez dosažení společenského konsensu v této otázce. Jednou z možností zachování kulturních hodnot je nalezení takového způsobu využití, který by odpovídal soudobým požadavkům. Ne vždy je toto řešení možné, proto je nutno tyto hodnoty chránit a k základní podmínkou ochrany je především je poznat a předat poznatky těm, kterých se zachování kulturního dědictví týká. Předpokladem účinného seznamování s jednotlivými hodnotami kulturního dědictví je připravenost příjemce informací, zvyšovaná co nejširší škálou prostředků. Cílem práce a předmětem výzkumu bylo shromáždění a sestavení přehledu a systému metod, které je možno použít k prezentaci, popularizaci a propagaci kulturního dědictví, a tím k jeho poznávání. Svým charakterem i tématem jde o práci, zasahující do řady oborů. Podle výsledků průzkumu autorky není toto téma systematicky řešeno. Možnosti využití práce: Především jako pomůcka pro práci v komunální sféře - v práci samotné bylo navrženo uplatnění některých prostředků pro město Olomouc. Předloženou práci je možno použít jako teoretický základ ke zpracování prezentace kulturního dědictví města. Jedno s dílčích témat, kterými se práce zabývá, je komunikace s veřejností. Práce by mohla být jedním z podkladů pro širší rozpracování tohoto tématu. Další možností je využití práce jako podkladu pro marketing cestovního ruchu, může být podkladem pro vzdělávání, a to jak školní tak mimoškolní. Na závěr si dovoluje autorka uvést citát, který vystihuje a shrnuje důvody, proč je nutno kulturní dědictví zachovávat a o jeho zachování pečovat: Ten, kdo si neváží minulosti, ztrácí budoucnost. Kdo zničí své kořeny, nemůže růst. (Fridrich Hundertwasser) 25
6 LITERATURA [1] Andersson, M., Monastra, N. Stockholm´s Annual Rings. A glimpse into the development of the City. Stockholm: Stockholmia Förlag, 1996. 256 str. ISBN 91-7031-076-9 [2] Bistřický, J. a kol. Olomouc. 2. přepracované vydání. Praha: Olympia, 1988. 154 str. [3] Bobák, J. Program regenerace MPR Olomouc, I. etapa. Olomouc: Úřad města Olomouce, 1995. [4] Brabcová, J. Program regenerace MPR Olomouc, II. etapa. Olomouc: Úřad města Olomouce, 1997. [5] Brabcová, J. Program regenerace MPR Olomouc, aktualizace 1998. Olomouc: Úřad města Olomouce, 1998. [6] Brauner, P., B & B studio. Studie regenerace území mezi ulicemi Uhelná, Mlýnská, a Lafayettova v Olomouci. Olomouc: Úřad města Olomouce, 1995. [7] Černoušek, T., Šlapeta, V., Zatloukal, P. Olomoucká architektura 1900 1950. Olomouc: Krajské vlastivědné muzeum v Olomouci - oblastní galerie výtvarných umění, 1981. 83 str. [8] Dny evropského kulturního dědictví 2001. Praha: Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, 2001. 235 str. [9] Gehl, J. Život mezi budovami. Užívání veřejných prostranství. 1. české vydání. Brno: Nadace Partnerství - Program Partnerství pro veřejná prostranství a Jan Gehl, 2000. 202 str. ISBN 80-85834-79-0 [10] Hájek, T. Památky a vůbec kulturní krajina jsou naše moře. Příspěvek vysílaný Radiem Svobodná Evropa v pořadu Události a názory dne 14. 6. 2000 [11] Halík, P., Kratochvíl, P., Nový, O. Architektura a město. 1. vydání. Praha: Academia, 1998. 204 str. ISBN 80-200-0245-6 [12] Historická analýza Horního a Dolního náměstí. Olomouc: Památkový ústav v Olomouci, 1992. [13] Horní náměstí v Olomouci - sborník ze soutěže na regeneraci veřejných prostor Horního náměstí v Olomouci. Olomouc: Úřad města Olomouce, 1996. [14] Hlobil, I., Michna, P., Togner, M. Olomouc. Praha: Odeon, 1984. 423 str. Památky, řada Městské památkové rezervace. [15] Koch, W. Evropská architektura. Encyklopedie evropské architektury od antiky po současnost. 1. vydání. Praha: Ikar, 1998. 551 str. ISBN 80-7202-388-8 [16] Konvička M. Urbánní prostředí, Česká architektura v nové situaci. Výzkumný úkol FA VUT Brno, 2000. [17] Kostof, S. The City Shaped. Urban Patterns and Meanings Through History. 1st paperback ed. London: Thames and Hudson, Ltd., 1999, ISBN 0-500-28099-1 [18] Křenková, J. (editor) Urbanistická soutěž Centrum - Jih v Olomouci. Olomouc: Statutární město Olomouc, Muzeum umění Olomouc, 2001. 80 str. ISBN 80-85227-47-9 [19] Lynch, K. The Image of the City. 2. ed. Cambridge, 1965
26
[20] Matoušková, K. Program regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón České republiky. 1. vydání. Praha: Pracovní skupina pro regeneraci MPR a MPZ ČR při Výzkumném ústavu výstavby a architektury v knižnici ministerstva hospodářství ČR, 1994. 114 str. K Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón České republiky. [21] Matoušková, K. Město zítřka a kulturní dědictví. Praha, 1999. Expertíza pro klíčovou akci, 5. rámcový program EU. [22] Matoušková, K., Matoušek, T. Program regenerace MPR Olomouc pro období 2000 - 2006, Olomouc: Úřad města Olomouce, 2000. [23] Michna, P. Bastionová pevnost Olomouc. Od opevněného města k tereziánské pevnosti. Průvodce dějinami a expozicí. 1. vydání. Olomouc: Vlastivědné muzeum Olomouc, Nadace Domu armády v Olomouci, 1997. 54 str. [24] Najdekr, M., Zatloukal, P. Soutěžní podmínky na rekonstrukci veřejných ploch Horního náměstí. Olomouc: Úřad města Olomouce, 1995. [25] Navrátil, J. Soutěžní podmínky na ideové architektonicko-dopravní řešení části MPR Olomouc, její západo-východní komunikační osy. Olomouc: Úřad města Olomouce, 1999. [26] Pojsl, M., Hyhlík, V. Olomouc očima staletí. 1. vydání. Olomouc: Spotřební družstvo Jednota Olomouc, 1992. 277 str. ISBN 80-900013-3-5 [27] Pojsl, M., Londin V. Dvanáct století naší architektury. 1. vydání. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1998. 203 str. ISBN 80-7182-060-1 [28] regionální i celostátní tisk, monitorující průběh některých urbanistických „kauz“ v letech 1995 - 2002 v Olomouci [29] Regulační plán MPR Olomouc, schválený 1.7.1999 [30] Riedl, D. Rekonstrukce historických jader měst. 1. vydání. Brno: 1987. Učební texty VUT [31] Sedláková, D., Vošahlík, A. Almanach Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón - II. 1. vydání. Praha: Ministerstvo kultury České republiky, 1997. 140 str. K Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón České republiky. ISBN 80-902096-4-5 [32] Sitte C. Stavba měst podle uměleckých zásad. Praha: ABF nadace pro rozvoj architektury a územního plánování, 1995. ISBN 80-901608-1-6 [33] Soutěž na ideové architektonicko-dopravní řešení části MPR Olomouc, její západo-východní komunikační osy. Katalog soutěžních návrhů. Olomouc: Úřad města Olomouce, 1999. [34] Stadterneuerung und Altstadterhaltung in Linz. 500 Jahre Landeshauptstadt Linz, 10 Jahre Linzer Planungsinstitut. Linz: Linzer Planungsinstitut Altstadt, 1989. 320 str. [35] Štulc, J. Filozofie živé památky v proměnách doby. Brno, 2000. Příspěvek na konferenci SHS ČMS Život v památkách a historickém prostředí[36] Úmluva 27
o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, přijatá na 17. zasedání generální konference UNSECO, Paříž, 1972 a další legislativa uvedená v textu a v poznámkovém aparátu. [37] Územní plán sídelního útvaru Olomouce, schválený 29.10.1998 [38] Villes et Pays d´Art et d´Histoire en poitou-Charentes. Region PoitouCharentes, 2000. 6 str. Informační materiál. [39] Vošahlík, A. Památkové hodnoty historických měst a teorie jejich ochrany. Etapa dílčího úkolu II-8-2/02/. Praha: Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, 1989. 149 str. [40] Vošahlík, A. (redakce) Ochrana historických měst v evropském a světovém kontextu. Český komitét ICOMOS, 1993. 55 str. [41] Vošahlík, A. (redakce) Mezinárodní dokumenty ICOMOS o ochraně kulturního dědictví, redakce Český národní komitét ICOMOS, 2001. 48 str. [42] Voženílek, J., Vývoj urbanismu. 1. vydání. Praha: České vysoké učení technické, 1979 [43] Zatloukal, P. Výchozí teze k rekonstrukci Horního náměstí, podklad pro jednání komise pro Horní náměstí, Olomouc: Úřad města Olomouce, 1995 [44] Zatloukal, P. (redakce). Horní náměstí v Olomouci, Olomouc: Město Olomouc, Muzeum umění Olomouc, Památkový ústav Olomouc, Státní okresní archív Olomouc, Vlastivědné muzeum Olomouc, 1995. 136 str. katalog výstavy. ISBN 80-85227-20-7 [45] 2e Assises Nationales Patrimoines Développement Local. Tours: Réseau Idéal, 2000. Sborník z konference. P
P
7 CURRICULUM VITAE Ing. Jitka Brabcová, narozená 8. března 1961 v Uherském Hradišti. Po studiu gymnázia (maturita 1980) nastoupila na VUT Brno - fakulta stavební. Studium se specializací statik - programátor ukončila v roce 1985 s prospěchem „výborný“. V letech 1985 - 1991 pracovala jako programátorka ve Stavoprojektu Olomouc, v letech 1991 - 1995 pracovala v různých profesích v soukromé sféře. V roce 1995 nastoupila na Úřad města Olomouce, odbor koncepce a rozvoje s pracovní náplní „koordinátorka Programu regenerace městské památkové rezervace“. V rámci této pracovní náplně se starala o aktuálnost Programu regenerace MPR Olomouc, o administraci dotací z Programu regenerace MPR a MPZ Ministerstva kultury České republiky (v letech 1997 - 2001 byly částky, které získalo v rámci tohoto programu město Olomouc, nejvyšší v měřítku českých měst), byla tajemníkem komisí Rady města Olomouce - komise pro Program regenerace MPR a komise pro Horní náměstí. Patrně nejvýznamnějším úkolem, na němž se podílela jako jediný garant za město Olomouc, byl zápis sloupu Nejsvětější Trojice do seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO. Na tento úkol navazují další aktivity - pořízení průzkumu sousoší v r. 1997 (jeden z nejrozsáhejších komplexních průzkumů
28
památky v České republice), spolupráce s odborem investic při výběru dodavatele restaurátorských prací, spolupráce na přípravě výstavy k restaurování sloupu včetně vydání výpravného katalogu a spolupráce na organizaci vůbec nejrozsáhlejší akce pro veřejnost od roku 1989 - inaugurační slavnost k zápisu sloupu do seznamu UNESCO. Součástí její pracovní náplně vedle výše uvedených úkolů byla zejména garance výstav a veletrhů, na nichž se prezentovaly rozvojové aktivity města Olomouce. Mezi těmito výstavami zvláštní místo zaujímá veletrh pro obnovu památek RENOVA, pořádaný od roku 1998 Výstavištěm Flora Olomouc. Autorka práce byla nejen garantem účasti města Olomouce, ale byla iniciátorem myšlenky pořádání tohoto veletrhu a od roku 2000 koordinátorem společné expozice historických měst z území bývalého Severomoravského kraje. Od roku 2001 pracuje na Krajském úřadě Olomouckého kraje jako vedoucí oddělení vnějších vztahů, kde k náplni její práce patří mimo jiné příprava tiskových informačních a prezentačních materiálů propagujících Olomoucký kraj. Od roku 1998 je Ing. Jitka Brabcová studentkou postgraduálního doktorandského studia na fakultě architektury - ústavu urbanizmu VUT Brno. Ve své doktorské práci se zaměřila na komunikační aspekty obnovy kulturního dědictví, s důrazem na historická jádra našich měst, tj. na prezentaci, propagaci a popularizaci kulturního dědictví, protože toto téma jí umožnilo využít zkušenosti s praxe a převést jednotlivé metody na společný teoretický základ.
8 KONTAKT NA AUTORA Ing. Jitka Brabcová Žilinská 17 779 00 Olomouc tel./fax.: +420 585 428 275 e-mail:
[email protected] HTU
UTH
29
9 RÉSUMÉ All results of human activity, everything what the mankind was engaged in during its development can be considered as a cultural heritage in the widest sense of the word. All values created by our ancestors, not only material possessions but also spiritual and intellectual values are appreciated as a heritage. It is the part of cultural heritage connected with towns – human settlements, treasuries of culture, that is investigated in this thesis, and namely the towns of Central European area that played an important role in the past and are important centres nowadays which results in conflict of contemporary central functions with the existence of historical cores and with the request for their protection.
Namely the individual parts of urban environment, the elements of the city interior and their relative layout to urbanistic structures are regarded as a cultural heritage for the purpose of this thesis. Environment of historical cores is one of the most important means of preservation of historical memory and awareness of the national and civic identity. Its preservation, protection and development in contemporary conditions express cultural level of inhabitants. The appropriate tools are set by legislative and economic measures, the success of their implementation depends on the public support, which is determined by a certain amount of knowledge of as many individuals as possible. The values related to art and history can be either physically hidden or unrecognised from the point of view of the contemporary stage of knowledge, both from amateurs and experts; the lack of knowledge can result in irreparable damages. In spite of unquestionable progress achieved within the past ten years on the field of regeneration and revitalisation of historical cores the question of popularisation of the cultural heritage remains somewhat neglected sphere. The ways in which the values of cultural heritage can be presented to the public are the main topic of the thesis. The value of immovable cultural heritage shows the most powerful effect in that case if individual elements are arranged in harmonic structure and used in a way appropriate both to the state of their building substance and requirements of the contemporary functions, if harmony between their authenticity and viability does exist. In spite of this, it is necessary to use the whole spectrum of methods to present, promote and popularise cultural heritage. Some of them are of informative nature only, the others, on the other hand, are used, at the same time, to improve the environment of historical cores and thus to enhance the quality of life of their inhabitants and visitors. As presentation, promotion and popularisation should be understood communication of both amateurs and experts with the aim to present all values of archi-
30
tecture and town-planning together with values of history and arts, and justification of the necessity of their preservation, even at price of certain limitations of development and reduction of the immediate economic effect. This message must be clear, explicit and easy to understand for various target groups, and must be distributed by such tools so that it actually reached the appropriate target groups. The individual methods of presentation, promotion and popularization are arranged in order of theme groups. One of them is presentation of individual parts of cultural heritage, their engagement in the structure of the town and to the scenario of the arrangement of public spaces in towns. Plans of tourist routes and implementation of information systems as a part of the city furniture belong to this group as well. Communication with public can proceed in various stages of the town core regeneration – during its planning, seeking for its most eligible methods (one of them could be architectonic and town-planning competitions), during its course and after it is finished. Participants of this communication (especially public administration) have available a broad spectrum of tools for dissemination of information. They are exhibitions and other presentation activities (e.g. European Heritage Days), diffusion of information via media, printed materials, internet. Cultural heritage of the site could be aptly integrated into education of perhaps the most important target group – children and the youth, special educational programs can be added to all presentation, promotion and popularization activities. Activities for regeneration and preservation of cultural heritage are subject matter of various interest associations whose work is not only based on the principles of civic society but they become important partners to state and international institutions; merits on this field are subject of various acknowledgements and certifications. Public could be acquainted with heritage through its integration into tourism and other commercial activities. The practical use of the thesis is envisaged especially as a tool for the work of municipal politicians, as a basis for working out a plan of the presentation of cultural heritage of any town. It could be used as a theoretic basis for working out a plan of communication with the public and a presentation of cultural heritage of individual towns – together with evaluation of the efficiency of individual methods. It can be used as a source for marketing in tourism and for project of educational activities for children and the youth.
31
