VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY
FAKULTA VÝTVARNÝCH UMĚNÍ FACULTY OF FINE ARTS
ATELIÉR PERFORMANCE STUDIO PERFORMANCE
HOSTINA FEAST
DIPLOMOVÁ PRÁCE DIPLOMA THESIS
AUTOR PRÁCE
BcA. Jakub Orel Tomáš
AUTHOR
VEDOUCÍ PRÁCE
Prof. Akad soch. Tomáš Ruller
SUPERVISOR
OPONENT PRÁCE OPPONENT BRNO 2016
Prof. Miloš Šejn
DOKUMENTACE VŠKP OBSAH: OBRAZOVÁ ČÁST
s. 4.-7.
PÍSEMNÁ OBHAJOBA
s. 8-18.
OBRAZOVÁ ČÁST K obhajobě bude předloženo vyprávění happeningu, dokumentace výsledku, dále dokumentace jeho příprav: video studie výroba nádob, „stolu“, skic z deníku.
(dokumentace cesty na Bílou Skálu, screenshoty z videa 01: 05:53)
Ke keramice, tedy k pálené keramice jsem se uchýlil po konzultaci se Šejnem pouze v případě mísy pro přenos ohně a džbánku na vodu. Přišlo mi problematické nosit do lokality přírodní rezervace nějaké střepy...
(dokumentace vypalování keramiky v ohništi, screenshoty z videa 02: 03:35)
Dřevěné předměty svým spracováním nejednou vtiskly svůj ráz výrobkům z hlíny, z kamene, z kostí a později z kovů...
(foto dřevěné misky, celkem je jich 8 o průměru kolem 15cm, dlabány ze zábalů a nádorů jasanů pokácených poblíž místa události, jako hotové nádoby „navráceny“ do míst svého původu. )
Nyní přikládám studie situace (videoscreeny). Samotná akce (happening) nebyla dokumentována, protože byla plně věnována pouze účastníkům. Z hlediska nezúčastněných jako tajuplný úplňkový rituál. Princip události je však velmi jednoduchý, obsažený v prostém scénáři. To co bylo tajuplné a hluboké byla vzájemná interakce (rokování účastníků přípravného ohně 18.4., poté bdění šesti účastníků celou úplňkovou noc opět v kruhu ohně, čekání na rozednění a čas výstupu s artefakty a vyvolenými potravinami na Bílou skálu).
PÍSEMNÁ OBHAJOBA
Název: Hostina Čas: 17.4., 22.4. - 30.4. Místo: Josefovské údolí, Nad Bílou skalou Prostor - prostředí: Les, vyzrálý bukový porost, přírodní rezervace, stráň, místo výhledu Objekt: Stůl, nádoby, plodiny a potraviny, nápoje, voda, oheň. Akce: Příprava a výběr potravin, výlet za město, chůze přírodní krajinou, přinášení darů, prostření hodovní tabule, noční hlídka, udržování ohně, po rozbřesku rozchod. Situace: Site specific, zanechání připravené hostiny v přírodní krajině. Dokumentace: fotopast, video dokumentace přípravy akce a happeningu.
Popis happeningu Pro realizaci lesní hostiny jsem zvolil formu happeningu a vědomě se ocitám na hraně umění a rituálu. Jako své dílo vnímám jak artefakty, vytvořené pro situaci lesní hostiny, tak proces utváření a promýšlení hostiny, koncept, či scénář. Různé varianty scénářů, které stojí v zákadě události rozepisuji níže v úvahách o práci. Také scénář, k němuž jsem postupným vývojem úvah dospěl, je ke čtení níže v textu a na pozvánce k akci, přiložené v obrazové části. Hostina například ve starém Řecku začínala i končila slavností obětování bohům. Rozhodl jsem se tento motiv akcentovat. Oběť před přijímáním pokrmu, vzdání díků každodenní pokrm prohlubuje, stává se vědomou činností. V křesťanském světě má v tomto smyslu největší význam poslední večeře páně, její symbolika tvoří nejdůležitější rituál v křesťanské mši. Tato Kristova hostina se postupně stala také významným motivem v dějinách umění až po modernistická i současná ztvárnění. Chtěl jsem se ovšem dobrat vlastní verze symbolické hostiny a protože je pro mě stěžejním tématem vztah člověka a přírody, umístil jsem hostinu do přírodní krajiny. Ve vlastním pojetí hostiny a hledání komunitního rituálu jsou mi vzorem především Divadlo orgií a mystérií Hermana Nitsche a instalace ve woman house Dinner party od Judy Chicago. Můj happening počítá s lidmi, kterým je myšlenka blízká. Již během předchozí schůzky u malého domácího ohně jsme s účastníky happeningu přišli na to, že je to intimní rituál a je třeba dobře účastníky zvolit, rokovat s nimi o celé situaci, dobře projasnit záměr. Někteří pozvaní hosté s mou myšlenkou přímo nesouhlasili a zůčastnit se odmítli. Proto jsem později zhodnotil, že jde o komunitní událost. Blízkých vztahů, které jsou k vnímání takového zážitku stěžejní napomáhá realita společného bytu v centru Brna na Minoritské 12. Zde se každodenní život vyznačuje rysy malé komunity. Jedním z důvodů proč někteří pozvaní účastníci odmítli účast je pravděpodobně to, že nemají takto společnou realitu. Neměli také jasnější povědomí o umělecké realitě, a kontextech, které umožňují akci vnímat s jistým odstupem, jako výsledek nějaké konceptuální práce autora. Komunitní charkter nabude mnohem významnější roli, pokud se v ideálním případě happening zopakuje (promění se v rituál), ovšem tentokrát skutečně s výpěstky, výrobky, připravovanými přímo za tímto účelem. Tedy jde o skutečné vědomé prožití původu potravy a principu odevzdání (oběti): Totiž jejich odevzdání na konkrétním místě se zachovalou silnou zemskou energií. Protože však byla akce časově omezena (termín odevzdání na Jaře 2016), nebylo možné akci v plném rozsahu uskutečnit. V ideálním případě by si tedy každý host měl vybrat jednu základní potravinu, z těch, které popisuji níže (chléb, kaše, …). Od semínka si vypěstovat pšenici, sklidit, nadrtit, nebo rozemlít na mouku, připravit. V tomto smyslu mi přijde skutečně velmi významný chléb, který po upečení skutečně obsahuje celý roční cyklus zemědělské práce. Další plodiny potom symbolizují určité sezónní období v roce. (více níže). Zatím se mi tedy podařila uskutečnit první ustavující hostina. Důležitou roli zde hrají donesené a připravené artefakty, nyní spíše symbolickou, které se významně podílejí na formě a celkovém vyznění akce. Považuji za důležité elementy, elementární potraviny i nádoby sladit s charakterem (moudrostí) vybraného místa. Pro hostinu jsem připravil 8 dřevěných misek, 8 keramických misek, které jsem nakonec rozhodl, že je nepoužiji. Keramické mísy na oheň a vodu. Po dlouhém rozvažování a průzkumu přímo v místě jsem se rozhodl, že nejlepším stolem pro hostinu v lese je holá (travnatá) zem. Problematika prezentace mého happeningu, je otázkou. Myslím, že není zapotřebí, podstata happeningu tkví ve vnitřních i společných prožitcích zůčastněných osob. Ponechávám si tedy otevřený prostor, jakou formu při prezentaci zvolím. Při realizaci ovšem důsledně práci dokumentuji. Některé momenty jsou ovšem kamerou nepřenositelné. Dokumentuji tedy pro potřeby diplomové práce a její prezentace. V ideálním případě v budoucích hostinách chci od akcentování dokumentace ustoupit.
Cesta od původní ideje k akci Hostina kterou jsem se rozhodl uspořádat byla zpočátku prostá tabule co nejoproštěnějšího významu: tvaru podélného stolu s bílým ubrsem, bílými talíři a mísami. Naplněním jakéhosi stereotypu večeře, která by byla přemístěna do nepřístupného terénu Moravského krasu. Podle pokrmů nebyla by ani svatební, ani narozeninová, ani sváteční, k nějaké výroční slavnosti. Odkazovala by prostě k hodování. Nalité víno ve sklenicích by ukazovalo, že ještě neproběhl přípitek. Vše by bylo pěkně prostřeno a připraveno. Jen stůl bez židlí. S bílým ubrusem si pohrává vítr, do sklenice s vínem padne list, na pečeni sedne moucha, vykydne se pták, nebo zaprší. Takto je připravena stranou od turistických tras. Po dobu jednoho měsíce. Poté bude sklizena a nezůstane jediná stopa. Vzniká kontrastní situace, příhodná pro videodokument, nebo případně pro fotopast (podobnost s monitorováním výskytu velkých šelem v pohraničí ochranáři). Do situace může vejít kdokoli: lesník, lesní pachtýř, výletník, který sešel z cesty. Tulák, který chodí zásadně mimo cesty, nebo obyvatel z Karlova, který rád tudy chodí k vyhlídce, nebo jelen, prase divoké, jiná zvěř a ptáci. Po opakovaném setkání s konkrétním místem se má představa začala proměňovat. Snažil jsem se porozumět významu a síle místa, na kterém stojím. Vybrané místo je opticky spjaté s významem Býčí skály. Původní představy, že se do údolí kdysi zatoulali a v Býčí skále usadili nějací řemeslníci, se soustavným výzkumem posunulo. Ukázalo se, že Býčí skála byla vždy součástí lidských společenstev, od počátku osídlení krajiny Střední Evropy. Od lovců a sběračů asi před 17 000 lety až po dnešek. Lidé do ní opakovaně chodili v šestnácti historických periodách z devatenácti možných. V lesnatém terénu je leteckým snímkováním dosud rozeznatelná síť 12 dávných cest, které se u býčí skály střetávaly jako uzel. Celá věc se mi stala vášnivým předmětem k úvahám a bádání. Od jaké doby byla oblast, ve které se nyní pohybuji osídlena, jaký byl zdroj obživy ještě v době před řemeslnou a průmyslovou výrobou? Kdo byli lidé, kteří v údolí žili, kteří jím procházeli. Je to pochopitelně celá mozaika kultur, způsobů života, ovlivněných jejich původem, znalostí technologií a dále ovlivněných teplotou prostředí, rostlinnou a živočišnou sklatbou soudobého ekosystému. Zajímavé je, jak je právě Josefovské údolí této historie a jejích stop plná. Od staršího paleolitu, přes středověký poutní význam mezi Vranovem a Křtinami (významná spojnice Mariánského kultu) až po raný hutní průmysl (počínající už halštatským kovářstvím, od 8. století se v okolí rozmáhá hutnictví i těžba železné rudy, pálení dřevěného uhlí. V roce 1746 byla založena vysoká pec Františka). raný a současný turismus a současné stopy ochrany přírody a nevyjímaje autodopravu, byť úzkou, poměrně frekventovanou silnici mezi Adamovem a Křtinami, či přes Olomoučany směrem na Blansko a rychlejší silnici. Jako bych chtěl vytvořit nějaký útvar, událost, rituál, který by obsáhl základní prvky kulturních projevů lidu z tohoto Údolí. Který by dokumentoval, ale zároveň komunikoval otázku života v sepjetí s místem.
Inspirační zdroje Pro ujasnění si základních složek instalace, tj. pokrmů, kultury stolování, kulturních historických a prehistorických vrstev konkrétního místa, sahám po literatuře paleontologické (dějiny pravěké Evropy, Moravského krasu). Sáhl jsem po literatuře historie každodennosti od Magdaleny Beranové: Jídlo a pití v pravěku a ve starověku. V zásadě jde o to chápat charakter krajiny, v níž budu pracovat, a dále vědět skutečné základní zdroje potravy historicky a prehistoricky spjaté s místem. Úvaha kdy a jak se usavovalo stolování je, myslím si, stále směřována k vnitřnímu významu akce. Proto by mohla už tato rovina instalace promlouvat: tedy elementární potraviny (placky, kaše, chléb, vejce,med, mléko, ořechy, ovoce, zelenina, maso) jejich podoby a zpracování.
Další rovina, kterou zde spatřuji, je obraz hostiny a hodování v umění. Tady jsem narazil na internetový blogerský zájem Vilemíny Kadlasové (viz zdroje literatura), která stručnými essejemi tuto problematiku sleduje; To je časově příliš rozkročené a těžko bych celé téma obsáhl. Ovšem například téma poslední večeře v jejím symbolickém smyslu, není tak vzdáleno symbolismu mé práce. Minimálně bych ji chtěl zmínit, jde mi o symbolizování ročního přírodního cyklu. Rituál hostiny rozpracovali stěžejními pracemi například Judy Chicago (zapojila do tvorby celou řadu tehdejších umělkyň a společně vytvořily instalaci hostiny, coby výsledku dlouhodobější komunitní práce, která ve své Dinner party a Hermann Nitsch ve svém Divadle orgií a mystérií. Vizuálně bych ovšem také navazoval především na několik momentů filmových (jeden se odehrává ve filmu Sedm let v Tibetu, vysílený Harrer se plíží k přírodnímu oltáři horských mnichů, jakmile je oltář opuštěn, vrhá se k němu a hltá obětované potraviny. V zápětí ho vidíme v horečce a záchvatech zvracení, jídlo bylo již zkažené, nebo bylo pro něho nestravitelné. To je třetí rovina, divák. Moment překvapení, náhodný chadec, houbař, tulák, turista bude svědkem slavnosti, nebo nálezcem instalace, ... případně žádný divák dílo v terénu nezaznamená. Otevírá se poměrně zásadní diskuze co se chystám prezentovat před porotou/ v galerii. Rozdíl, mezi tím, čemu a komu je zasvěcena konkrétní akce a komu a jakém rámci je dílo dále prezentováno. V jádru jde stále o hostinu situovanou uprostřed lesa. Od začátku jsem zvažoval několik možností, na které lze dát důraz: 1) Hostina opuštěná (situace pro náhodného diváka), instalace fotopasti, očekávání příchodu zvířete, člověka... 2) Hostina bohů (obětní krmě) symbolická instalace, sugestivita prostředí, podnebí, počasí, soumrak... 3) Hostina s hosty (happening, událost, rituál, který může vyústit v každoroční slavnost tohoto typu) V tomto smyslu jsem dále rozpracoval mapu scénářů, které se prolínají, doplňují a zase vylučují, nechal jsem ji v poměrně přesném přepisu a uvažuji ji jako součást dokumentace:
Scénáře: 1) Folklorní verze Navázání na určitý typ hodování (obětní, slavnostní, plodnostní hostina, hody) (od př. Frazer, Ant. Václavík). Kořeny: tradiční svátky, jejich pochopení, chápání časových vztahů a pojítek na úrodnostní, plodnostní, postní, očistné (záměry) = ozdravné (léčivé). Řemeslná stránka slavnosti, lidová řemesla a jejich kořeny: vynález keramiky, košíkařství, vůbec principu misky, nádoby na vodu, počátky vinařství na Moravě.
2) Lesní slavnost (Srov. např. Události typu zahradní slavnost: Kruh přátel, jemné sdílení, výprava do přírody, piknik (snídaně v trávě) vybraná hudba, západ slunce, pohodlné společenské šaty.
Anebo pitka, přírodní drogy, výkřiky, zpěv, tance, bubny, zpěvy, slavnostní požírání, ožírání (veganská strava, sovis. s účinky hub).
3) Okukltní verze Důraz na rituál, invokace přírodních duchů, analogie velkého řádu.
4) Paganská vezre (novopohanská) V úvahu připadají masky přírodních bytostí: stromové, elementární, animální. Skupiny lidí jdou směrem k určenému místu, stoupají do vrchu, umyjou se v potoce, vysvlečou se ze šatů, vytváří masky z přírodnin, nebo doplní přírodnoinami připravené masky. Se západem slunce se přiblíží k místu kde je připravená tabule, obětují jeden z určených pokrmů. Hostina není určena jejich ústům, je zde prostřeno pro bytosti a duchy lesa = pro Živou Zemi. Naskytuje se mi úloha greenmena/ cernuna / krále lesa: příprava a udržování ohně uprostřed stolů a světel, jinak spontánní obřad.
5) Elementární Hostina pro živou Zemi: dřevěný stůl, kamenný oltář, elementární potraviny, vědomé přinášení, vzdálená blízkost, mlčení. Vědomí přírodní reality a vnímání sebe jako součásti cyklu. Jeho oslava: navracení, postní období.
6) Konceptuální: a) Performance Osobní charakter rituálu, v základu instalace (problematika prostředí / rekvizita). Hosté (civilní, úloha diváků), performance v podobě rituálu v místě hostiny. Potom noční hlídka a ranní rozchod po východu slunce.
b) Happening Zasvěcená skupina hostů, podílí se na přípravě (suroviny) někteří pomáhají při instalaci, prožitky během hledání cesty. Nádobí stůl místo, čas vybírám navrhuji, připravuji. seznam hostí, kdo by co mohl připravit, přinést? Hudba: monotónní, improvizace za účelem harmonie. Schůzka u ohně, vyprávění, zasvěcení do dobrodružství (princip bojové hry/ „hra spojení“): čtení/ vyprávění legendy, rokování o společných a individuálních motivech, nové nápady. Civilní oblečení (výlet za město, pevné boty (náročný terén), svetr (dva svetry), kabát pro přečkání noci. Instruktážní tiskovina (leták)
7) Environmentální verze, site specific Princip hlubinné ekologie, hostina pro živou Zemi, historická a ekologická analýza významu a struktury místa, zvyklostí, kulturních a krajinných procesů. Výživa (zdravá výživa a její etické
přesahy, etika skromnosti, etika pokory, dobrovolná skromnost). Hostina věnovaná místu, lokální materiály pro výrobu nádob, stolu, potraviny z blízka, vlastní výpěstky.
8) Rekonstrukční paleontologie, paleo antropologie, paleoreligionistika Lokální historie lidské potravy. Základních kulturních znalostí spjatých se získáváním a upravováním potravy, s jejím „servírováním“ s předpokladem, že byly tyto kulturní znalosti doprovázeny nábožnou úctou. Pokus o ztvárnění tohoto prostého smyslu zbožnosti. Úloha rekontrukční paleontologie je ověřovat teoretické představy o pravěké industrii. V případě hostiny bych chtěl akcentovat prožitek, který u toho vzniká, zkušenost původu věcí. Takováto myšlenková mapa mi posloužila k tomu uvidět množství alternativ, které pro mne v rámci širokého spektra významů jež téma nabízí, připadají v úvahu. Má volba zpracování mě přitom vedla ještě trochu jinou cestou,. Jádrem „Hostiny“ se stal úplňkový poutnický happening (konaný 22.4. 2016), připravený pro skupinku přátel. Jeho struktura a forma, kterou jsem pro účastníka připravil ovšem byla prověřena jak už jsem uvedl, především následování energie místa a dotvářena byla až během setkání v kruhu přátel i náhodně pozvaných lidí kolem malého domácího ohně a rokování o připravované akci: Po výkladu mé představy události byly mi kladeny kritické i hlubší otázky, na které se nyní pokusím odpovědět pozvánkou, kterou jsem v reakci na to tiskl:
Přijměte pozvání na poutnický happening: Hostinu - Nad Bílou skalou Na úplněk 22.4. 2016 se z nás stanou noční chodci: zavedu Vás na skrytá místa, k nimž cítím posvátnou úctu. Přijďte se mnou prožít jejich význam, ztišením, bosou chůzí a přinesením některé z původních základních potravin, nejlépe vlastních výpěstků a výrobků, se budete podílet na přípravě hostiny pro Živou Zemi. Vyjádříme společně respekt k cyklu zrození a zániku, úctu ke zdrojům života, vědomí jejich původu a přípravy. Vystrojenou hostinu zanecháme po východu slunce na vrcholu bílé skály. Zanechte doma vše zbytečné, potřebujete volné ruce, volné dýchání vezměte mošnu, košili, svetr flétnu, chřestidlo, bubínek a obětní pokrm, který jste zvolili dřevěné misky pro obětiny jsem vyrobil z materiálů zde nalezených, potraviny do nich na začátku cesty vložíme, nebo je k místu poneseme v dlaních. Dobře se připravte, cesta bude náročná.
Volba prostředí, volba místa Přírodní a lesní realita v kontaktu s člověkem se mi stala tvůrčím litemotivem. Častěji jsem se zabýval prostory hraničními, jako jsou smetiště, drážní periferie, sukcesivní porosty, v diplomové práci ovšem navazuji na bakalářskou práci a odcházím dál od lidských sídel do přírodní krajiny a pokouším se navázat spojení se silným místem v přírodě a hlubšími motivacemi lidské činnosti. Jak jsem vůbec dospěl k volbě místa? A nyní musím učinit konečné a neodvolatelné doznání, které celou práci bude stavět do světla iracionálního a emotivního prožívání, anebo intuitivní schopnosti, ať to bude jakkoliv: v průběhu průzkumu brněnského okolí a práce na sérii „Mysl v Jeskyni“ (2014), nebo dříve při studiích pro „Jsem tak zelený“ (2013), jsem procházel krajinou jako tulák a nechal jsem se vždy vést na místa kam mě to táhlo. Krajinu vnímám především s přirozenými hranicemi skal propastí a řek a nikoliv krajinu s ploty a cedulemi. Ovšem také soudím, že se v takové krajině dovedu pohybovat a dovedu chovat. Náročný výstup v nejhlubším místě údolí sledováním zvířecích stezek mě dovedl na stráň. Byl jsem trochu zklamán že sem zvrchu vede pěšina a je tu vystavěn pomník lesníka, ovšem po několikeré návštěvě místa bych už nic neměnil. Pohledem na údolí jsem si získal vřelý vztah k celému údolí. Od té doby mě místo přitahuje. Vracím se k němu fyzicky i v myšlenkách. Místo a jeho okolí se mi stalo posvátnou půdou, to je moment, který hrál pro vývoj celého pojetí práce stěžejní roli. První součástí příprav bylo přijetí odpovědnosti za konkrétní místo soustředěný úklid prostoru. Naštěstí leží již v lokalitě přírodní rezervace Josefovské údolí, takže je chráněno před zásahy dřevařů. Přesto v bezprostřední blízkosti probíhá těžba a je občasně navštíveno i nějakými turisty z důvodu dobrého výhledu, tím je poměrně ohroženo. Je tedy důležité se po akci na místo v čase (instalace po dobu jednoho měsíce) vrátit a místo uvést do původního stavu.
Nejstarší pokrmy, nejstarší hostina Jak asi vypadala nejstarší hostina? Jak se připravovaly pokrmy, v čem se vařilo/ peklo, pokud už se využíval oheň, jak vypadalo ohniště, jak se oheň rozdělával? Ve snaze spojit se s nejstarší lidskou kulturou se snažím porozumět základním momentů lidského života, porozumět jejich vztahu k prostředí ve kterém se pohybovali. Tyto staré motivy stejně jako vliv prostředí řídí také naše současné životy, ikdyž si to neuvědomujeme, nebo nepřiznáme. Evoluce homininů probíhala pod tlakem nestabilního klimatického prostředí. Nadto člověk expandoval do odlišných zeměpisných pásem. Klima a zeměpisná poloha ovlivňují základní podmínky pro přežití a život organismu: Teplotu, srážky, délku slunečního svitu... Ty podmiňují zdroje potravy a potravní strategie, které volí při jejich získávání.
změny v charakteru a přípravě potravy mohou vyvolat velké změny tělesných vlastností a chování. Současný člověk má například mnohem kratší trávicí trakt, než jak by odpovídal primátům naší velikosti..., (tamtéž str.,). Složení a dostatek/nedostatek potravy se projevuje na celkové proměně stavby těla, velikosti, hutnosti kostí, stavby čelisti a chrupu, rozložení svalstva a souvisí také s růstem mozkovny. Maso: O rostlinné potravě nemáme zdaleka tolik informací jako o lovu, její ostatky podléhají daleko snadněji zkáze, než kosti, především velkých zvířat, ani o konzumaci ryb a ptáků není mnoho dokladů. Jejich skelety jsou příliš jemné a křehké, než aby se dochovaly, paradoxně se nám tedy dochovaly nejlépe doklady o masité potravě, o lovu velkých zvířat: mamutů (Dolní Věstonice, Pavlov, Předmostí u Přerova), praturů, jelenů, sobů (jeskyně Pekárna, údolí Říčky), koní, medvědů V období mezi 12 000 – 5000 lety se začali lidé v různých částech světa na všech kontinentech s vyjímkou Austrálie pěstovat rostliny. Dávno před tím byly předmětem sbírání, či sklizně jako volně rostoucí, které v kraji rostly ve větších plochách, někdy u takových plodin sezónně tábořili. Obilí: v oblasti úrodného půlměsíce (na blízkém východě) se nejvíce uplatnily planě rostoucí traviny, které daly základ obilninám – pšenice (Triticum boeticum) a planý ječmen (Hordeum spontaneum). Z nich vznikla především pšenice dvouzrnka (Triticum dicoccon) a pěstovaný ječmen (Hordeum vulgare). Pšenici dvouzrnku doplnila pšenice jednozrnka (Triticum monococcum). V evropě Kaše, nejprostší pokrm, vyžaduje pouze smíchat vodu a podrcené obilí. Můžeme ji předpokládat jako předchůdce chleba (pečená kaše, zkvašená kaše, viz níže). Chléb: Starobylé jídlo z obilí vznikalo jednoduše: Hrubě nadrcené obilí se smíchalo s vodou, po chvíli se nadělaly placičky a ty se upekly v horkém popelu, nebo na rozpáleném kameni. V některých oblastech se jedly placky nepečené, jen sušené, které se před konzumací navlhčily. Ze šrotu, či z mouky, někdy ze směsi mouky a celých zrn, jindy se pražily hroudy celých zrn a ty sloužily k dlouhodobějšímu uchování. V přípravě chlebového těsta je vlastně skrytý princip kaše ovšem bez zahřívání. Buď byla kaše čerstvá, nebo starší, zkvašená. Tehdy se dá už uvažovat o prvním kvašeném chlebu. Jindy se uvažuje, že prvním kvasicím přídavkem bylo kyselé mléko. To jsou ovšem těžko dokladatelné úvahy, protože nálezů se dochovalo velice málo.
Ovoce a zelenina Staré druhy ovoce a zeleniny pokud sezónně rostly v nějaké oblasti ve velkých společenstvech, můžeme uvažovat o prvním zklízení, (planá jablka, plané hrušky dochovala se málo), přesun rostlin blíže k obydlí za první zahradničení. Nejstaršími nálezy ovoce jsou například plody dřínu. Podobně o dalších pokrmech, u kterých předcházel sběr, velmi podstatná úloha Medu, Ořechů. Další úvahy bych měl vést o nápojích, Voda, kyselé mléko i nápojích alkoholických: kvas, nejstarší pivo, chmelilo se ovšem až v pozdních dobách, prastaré doklady o využití alkoholických nápojů v sepjetí s rituály .
Nádoby 1) Dřevo Dřevěné nádoby pravděpodobně předcházely formou nejstarší keramické nádoby, jak píši jinde. Nápad použít nalezené stromové nádory a pouze je vydlabat považuji za způsob imaginace, který by dost možná mohl skutečně vézt k oprávněnému pokusu rekonstrukční paleontologie.
2) Keramika Podobný vztah mám ke keramice. K pálené keramice jsem se uchýlil po konzultaci se Šejnem pouze v případě mísy pro přenos ohně a džbánku na vodu (nepálená hlína by déle vodu neudržela). Přišlo mi problematické zanechat v lokalitě přírodní rezervace větší množství „střepů“.
Stůl Uvažoval jsem nad stolem jako věcí nesamozřejmou: Ustálená podoba stolu se čtyřmi nohami jistá esence stolovitosti je již v padlém kmeni (vývrat), či v roměrném pařezu. Ovšem musíme si uvědomit podstatný rozdíl mezi pařezem stromu poraženého sekerou a práženého pilou, pařezy jaké známe dnes jsou nepoměrně mladší pozůstatek lesního hospodaření. Stůl byl v lidové víře zahrnut téměř takovou úctou jako oltář v chrámě. Staří lidé v okolí Radhoště se při obou novoročních hostinách „modlili k stolu“ , jak mi bylo sděleno ještě r 1954. Myslil se tím novoroční stůl hojnosti, při němž se modlilo za živé i zemřelé. Děcko se hned po narození kladlo pod stůl, který sloužil ke křestní úvodní, svatební, štědrovečerní, velkonoční, i hodové hostině a na němž byli vysluhovány svátosti pro umírající. Spojení stolu a oltáře se mi zdá podstatné. Dospěl jsem až k teorii, že je-li nějaký skutečný rozdíl mezi oltářem a stolem, pak je to zakódováno v úctě ke stromu a ke kamenu.
1) Kámen Jakmile se někde objeví spojení kamenný stůl, zpozorníme. Představuje to oltář, obětiště, mnohdy krvavé (podle přitesaného kanálku), nebo stolec vládce. Kameny v naší krajině nesou stopy po rituálním využívání, jindy jsou tyto stopy jen fantasijní, například jsou to stopy vymílané tajícím ledovcem (obří mísy).
Během přípravy jsem zvažoval vyskládanou kruhovou kamennou stavbu stolu (viz obrázek, 150 cm Ø, výšky 100 cm), inspirovanou rozměry a pravděpodobně relativně dlouhým vývojem ohniště, vzdáleného několik set metrů od místa, kde se bude akce konat. Vybudovali je pravděpodobně dřevorubci, jeho rozměry, skládání kamenů ve vrstvách, rozšiřování a některé kameny již porostlé mechem, svědčí o pozvolném rozšiřování jeho kamenného kruhového obvodu. 2) Dřevo Lidová úcta ke stromu je dokumentována například ve slovanském jazyce: Strom, rusky „derevo“, polsky „drzewo“ (zatímco dřevo v našem smyslu je drzewno, nebo drewno). (Václavík, str. I u dalších evropských kmenů, u kmenů v evropě původnějších ovšem můžeme hledat, či předpokládat rozvinutou úctu ke stromu, k duchu stromu, později k duchu lesa. Po ustoupení ledovců posledního glaciálu byla část evropy pokryta souvislým, takzvaným Hercynským lesem převážně dubo-habrového složení, ten postupně vystárl a duby byly ve vyšších polohách nahrazeny bukovými porosty (tento vývoj hluboce komplexní proměny lesa se v přirozeném sledu nazývá velký cyklus lesa, je ovšem spjatý s podnebnými výkyvy a závislý na biokoridirech, kterými se šíří nové sukcesivní druhy. Takové proměny prostředí poznamenávaly také sklatbu fauny v lesích žijící, a v souvislosti s podnebím také řídily přesuny lovné zvěře Evropou a s ní také přesuny starých lovců. S prostředím lesa je tedy přirozeně spjata kultura střední evropy zejména v rozmezí 8000 – 2,500 let, tedy do doby kdy docházelo k výraznému odlesnění v sepětí se zemědělstvím, industrií, a vzrůstající četnosti osídlení. U různých národů byl předmětem úcty, jaká se prokazovala například stromu života, stromu moudrosti. …, ve stromě se zdržovali stromoví duchové, či bohové, duchové předků, posvátní ptáci. Strom byl symbolem života... „Na muzejních dokladech prehistorických epoch často si neuvědomujeme, že jim předcházely dřevěné předměty, které svým spracováním a ozdobou nejednou vtiskly svůj ráz výrobkům z hlíny, z kamene, z kostí a později z kovů. Tato všudypřítomnost dřeva na všech stupních lidské kultury v hospodářství, průmyslu i umění vyplývá z jeho tvárnosti a všudypřítomnosti. S touto myšlenkou už nějakou dobu ve své tvorbě operuji, vznikla tak například venuše „Babička“, jako křehký doklad toho co se pro naše současné povědomí o kultuře dávných předků nedochovalo. Dále s ní operuji při tvorbě dřevěných misek, a vůbec úvahách jak taková miska mohla v našem prostředí vzniknout. Pokud by mělo jít o stůl ze dřeva, rozhodl jsem, že by ideálně měl být z jednoho kusu kmene. Poblíž místa probíhala právě těžba dřeva, takže by potenciálně připadalo v úvahu opatřit si dřevo pokáceného stromu přímo v lokalitě.
Umění Zabýváme-li se hlouběji původem umění, je otázka pevně provázána s původem člověka. Tento zájem se pravděpodobně projevoval i v mých dřívějších pracech. Nyní jsem však byl nucen se mu plně poddat. Uvažuji-li nad uměleckým dílem, stále hlouběji promýšlím jeho antropologické kořeny, nejen jako tvorby uměleckého díla, ale lidské tvorby vůbec. Tvorba je totiž ve svém jádru činností, která naplňuje, řídí, osmyslňuje způsob lidského života každého jedince. Ikdyž je u každého jedince projevena svébytně, ve způsobu odpovídajícím jeho vlastním schopnostem, v jádru je tím stejným. Tuto představu ilustrují dějiny umění pravěkých kultur: Když mluvíme o počátcích lidské tvorby, zaměřujeme se prvně na řemeslnost (př. kvalita otloukání klínů a hrotů) poté na abstraktní i konkrétní způsoby zdobení, tedy na symbol (zářezy, rytiny), poté na předměty nejistého účelu (protože umělecká díla nyní chápeme zpravidla jako svébytné předměty). Klasický pojem Krásných umění by zasloužil ještě poněkud více zrovnoprávnit s pojmy Lidové umění (vztahuje se na projevy tvorby prostých lidí zaznamenávané přinejmenším od pol.19 století a Umění přírodních národů, abychom byli schopni takové tvůrčí projevy vůbec chápat.
Literatura, zdroje: NERUDA, P. , VALOCH K., Palaeolithic people and Moravian Caves, Scripta Univ. Masaryk. Brno s 65-76, 2005. VÁCLAVÍK Antonín, Výroční obyčeje a lidové umění; s. 147, ČSAV, 1959. VÁCLAVÍK Antonín, Tradície Ľudovej drevorezby; str.8 , Rolnická osveta 1936. FRAZER G. W., Zlatá ratolest; Českosl. Spisovatel 2012. GOLEC Martin, Vranovsko – Křtinský Lichtenštejnský areál; Acta mus. Moraviae sci. Sociales 2014, str 235-250. GOLEC Martin, Jeskynní svatyně v Býčí skále; in Tajemství české minulosti č. 48, str 20-28. BERANOVÁ Magdalena, Jídlo v pravěku a středověku; Academia Praha, 2015. OREL TOMÁŠ Jakub, Země někoho, teoretická část diplomové práce, FaVU VUT Brno 2016. Blog Vilemínino zátiší, Jaroslavy Vilemíny Kadlasové: http://vilemina.blog.cz/1006/hostiny-v-umeni-ii/ http://vilemina.blog.cz/0911/hostiny-a-obzerstvi-v-umeni/
