VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY
FAKULTA VÝTVARNÝCH UMĚNÍ FACULTY OF FINE ART ATELIÉR MALÍŘSTVÍ 2 STUDIO PAINTIG 2
SPOJENÍ MYSLÍ ZŮSTÁVÁ BEZ POSKVRNY FUSION OF THE SOUL REMAINS SINLESS
Bakalářská práce BACHELOR´S THESIS
AUTOR PRÁCE
Barbora Kachlíková
AUTHOR
VEDOUCÍ PRÁCE
MgA. Luděk Rathouský
SUPERVISOR
OPONENT PRÁCE OPPONENT BRNO 2014
MgA. Tomáš Hodboď
DOKUMENTACE VŠKP K obhajobě bylo předloženo 9 obrazů. Všechny obrazy byly malovány technikou olej na plátně.
Albín, olej na plátně, 70 cm x 60 cm, 2014
Bojovník ze Země Lva, olej na plátně, 140 cm x 200 cm, 2014
Cigán s vodopádem a slunečnicí, olej na plátně, 130 cm x 170 cm, 2014
Tomáš Čonka, olej na plátně, 80 cm x 60 cm, 2014
Kouření, olej na plátně, 100 cm x 100 cm, 2014
Cikánečka se záclonou, olej na plátně, 140 cm x 190 cm, 2014
Just do it. , olej na plátně, 180 cm x 160 cm, 2014
Stáhni mě do pekla, olej na plátně, 200 cm x 140 cm, 2014
Bez názvu, olej na plátně, 200 cm x 180 cm, 2014
Písemná obhajoba bakalářské práce Předmětem mojí bakalářské práce je série olejů na plátně různých velikostí. Způsob mé práce a témata obrazů, se odvíjí od mých osobních prožitků, kdy každý obraz je spojen s určitým zážitkem a zkušeností. Není pro mě dost dobře možné si říci, tak a teď budu malovat půl roku toto téma. Je to pro mě nepředstavitelné. Věci kolem mě se neustále mění a obrazy jsou toho důkazem. Obraz má svůj život. Nechávám jej pro to se vyjádřit a nesnažím se ho zmanipulovat do podoby, která byla mojí prvotní představou. Není vyjímkou, když se z portrétované paní, která se opírá o skříni, stane první romská žena na Marsu. Nedokážu vypočítat, jak bude obraz vypadat za hodinu, za den, za měsíc. To není má volba, já jsem jen dělník malířství. V posledním půlroce se zabývám malbou cikánů z Cejlu, kde bydlím a scenérie na obrazy tak vznikají přímo pod mými okny. Baví mě malovat obrazy živé, s lidmi a o lidech. Je to pro mě nevyčerpatelné téma. Je to perpetum mobile, které mi jde pořád hlavou, každý prožitý den je námět na obraz. Umělec je v kruhu, ze kterého se nedá odejít. V kruhu vášně a pocitů detoxu,nervozity, nešťastnosti a nenaplnění, když nepracuje (stejné stavy mohou nastat i při tvorbě, takže se člověk může cítit v bezvýchodné situaci prakticky kdykoliv.)Recidiva se zdá být jako konečné řešení. Jsem riziková skupina. Zásadní věci o umění se dozvídám i od lidí, kteří nejsou umělci. To jsem takhle jednou dostala dopis od pána sedícího u vedlejšího stolu. Při Borovičce se člověk může dostat k zásadním skutečnostem. Obsah dopisu je klíčový, cituji: „ Každý vjem, ktorý vnímáme ( zvukový alebo obrazový alebo citový) má svoju dušu. Sú ludia, ktorý ho dokážu zaznamenať. Sú to fotografovia, maliary alebo hudobníci. Umenie mosí byť autentické. Ak z fotografie ( dobrej fotografie…) chcete urobiť obraz, tak tú „dušu“ z nej nikdy nedostanete. Ta je v tej fotke! Tú dušu z tej fotografie nikdy nedostanete, tú si ulovil ten fotograf. Móžte si fotografovat vlastnými očami a potom tento autentický vjem preniesť na to plátno. Ale z fotky sa to nedá.“ Pekný deň, P. Kontakt s lidmi je pro mě tou největší inspirací. A láska. Nevnímám svůj malířský život tak, že bych se měla někam zařazovat. Nejsem voják. Co je pro mne blízké jsou práce Phillipa Vandenberga, zejména jeho řešení pozadí v obrazech, práce Jonathana Meeseho, který mě nepřestává emocionálně vzrušovat, výborné jsou plakáty na výstavy Martina Kippenbergera, nedávno jsem měla možnost je shlédnou v Mumoku a ač šlo „pouze“ o plakáty byl to pro mě z celé galerie jeden z největších zážitků spolu s grafickými řešeními a instalacemi Marcela Broodthaerse. Citově mě velmi zasáhla videa audio performance Dominiqua Kocha, kde jsem poprvé naplno ucítila spojení s uměleckým dílem. U těchto umělců vnímám společné hledisko naší tvorby a to je zájem o aspekty každodenního života. Říkají mi teď, že se to prý podobá na Richtera (ta moje práce).Ikdyž se moje technika na první pohled může zdát podobná té Richterově, musím se vůči tomuto názoru vymezit. Měla jsem možnost vidět věci mistra Richtera live. Smekám klobouk nad jeho renesančními schopnostmi pohybovat se ve více oborech, jako je hyperrealismus a abstrakce. Jeho „ rozmazávané“ malby z 60.let byly velmi podobné realitě zobrazovaných a cítím z nich prvky nostalgie a popis konkrétních situací, mně tolik připomínající pocity při prohlížení starých fotek. V tomto základním aspektu se mé věci liší, nejde mi o realistické zobrazení lidí a situací. Potřeba příběhovosti, která byla v mé předešlé tvorbě již mizí. Mé roztírání obrazů symbolizuje pomíjivost. Malba je láska a stejně tak jako v lásce, co je teď za vteřinu už není. Je to ta neuchopitelnost okamžiku a přítomnosti, co je pro mě důležité vyjádřit. Je to strach ze života, který nám každou vteřinu náš osud mění. Je to pocit v neznámé zemi, kde není nic s pevnými konturami. Jsou to vzpomínky na blízkého kamaráda, co už tu není, je to výsměch lásce a blízkosti, kterou když jsem ucítily, tak v tom momentě se začíná vzdalovat. Jsou to cíle, kterých dosáhneme a následuje vteřina uspokojení a pak začíná honba za dalším cílem. Je to namalovat obraz a pak ho uvést do pohybu, protože co je teď, už není. Bytí člověka
v reflexi dnešní doby. Doby, kdy vítězí povrchnost nad vášní, pýcha nad pokorou. Stále nevěříme v sílu umění jako takového, proto se snažíme spojit umění s politikou a aktivistickými tématy. Obraz může stát sám za sebe. Tak jako posléze visí na zdi. Sám za sebe. Bez zbytečných slov, bez vysvětlivek. Miluji život a cítím hlubokou potřebu ho malovat.
23.května 2014
Barbora Kachlíková
