Největší radost mám z úkolů, které mi ještě zbývají, z dobrodružství, která leží ještě stále přede mnou. Edmund Hillary
Vysočina znovu Přibyslav – Hlinsko 15. 1. 2012 Je to neuvěřitelné, jaké magické kouzlo pro mě má tato oblast, v neděli jsem tam byl opět. Za poslední dva týdny už počtvrté (4. - 5.1. + 9.1. + 12.1.2012), ale jinou cestou a také za jiných podmínek. Napadl sníh, ochladilo se, cesty jsou namrzlé a také vítr nabral na intenzitě; je to dobrodružství, které mne láká; mám radost z úkolů, které mi ještě zbývají, z dobrodružství, která leží ještě stále přede mnou, jak píše první přemožitel nejvyšší hory světa E. Hillary. Odjel jsem vlakem z Jičína ve 4.17 hod. přes Nymburk, Kolín, Havlíčkův Brod do Přibyslavi
s příjezdem
v 8.07 hod.. Vzdálenost 158 km za zlevněné jízdné 78 Kč. Dále už jen pěšky po červené
turistické
cestě
zvané stezka K. Havlíčka Borovského. Přibyslav ČD (475) – Přibyslav nám. 1 km – Plaček 3.5 km – Žižkova mohyla 4.5 km – Žižkovo Pole (516) 5.5 km – Havlíčkova Borová (586) 11.5 km – Podhorská louka 14.5 km – rybník Řeka 19.5 km – Křížová (567) 21.5 km – Benátky 25 km – Chlum 26.5 km – Hlinsko (590) 33 km – Hlinsko ČD 33.5 km 1
Z nádraží v Přibyslavi jsem šel neznačenou cestou do města, kde je socha Jana Žižky z Trocnova na koni vedle renesančního zámku. Hned vedle informace o K. H. Borovském, vše na kraji města, kterým protéká řeka Sázava. Vedle zámku je
kostel
sv.
Michala
s věž,
naproti bývalý špitál a mnoho soch kolem. Líbila se mi též barokní fara a barokní škola. Počasí nebylo nejlepší, neboť 2
hodně foukal studený vítr; bylo zataženo a občas poletoval sníh. Krajem lesa podél potoka jsem přišel k místu zvané
Plaček,
kde
při
obléhání
Přibyslavi husité plakali nad smrtí Jana Žižky. Poté po silnici se silným větrem
a
Žižkovy vybudována zaslaných
památných
míst
Čech.
V roce 1424 při tažení na Moravu Žižka obléhal město Přibyslav, vážně onemocněl a u dnešní obce Žižkovo pole dne 11.10. zemřel. 3
sněžením
jsem
dosáhl
mohyly,
která
byla
z pamětních ze
všech
kamenů historicky
V obci je gotický kostel, ale upravený byl barokně a další
opravu
ještě
potřebuje. Za obcí jediná turistická značka neurčila jednoznačně
kam
pokračovat, a tak jsem se vrátil,
s domorodci.
Bohužel
jejich
doporučení nebylo správné a tak jsem poprvé trochu bloudil hustým podmáčeným lesem. Většina cest vedla
převážně
lesy,
což
bylo
příjemné, neboť tam tolik nefoukalo.
4
abych
se
poradil
V městečku Havlíčkova Borová je rodný dům K. H. Borovského hned vedle stejnojmenné hospody a pomník K. H. Borovského na náměstí. Vysoko
nad
vyčnívá
městem kostel.
Vzpomínal
jsem
na
básníka a jeho „Tyrolské elegie“ (povinná četba ve škole),
kde
dominantní
píše
o
poloze
místního
kostela,
už
vícekrát
v Tyrolském
Brixenu
(italském
Bressanone) při svých cestách Letos v Brixenu 5
do
Dolomit.
28.7. začnu
právě se
svými přáteli přechod hřebene Dolomit po tzv. Alta Via 2 delle Dolomiti do S. Martino di Castrozza, což bude asi 130 km za 10 dní. Kdo má zájem, může se přihlásit do 30. 4. 2012. Pro oživení připomenu satirický příběh ze života autora, který byl napsán jako
výsměch
tehdejším
poměrům.
Popisuje
svou
deportaci
z Německého, dnes Havlíčkova Brodu do vyhnanství v Brixenu v roce 1851 na voze s četníky. Některé citáty z Tyrolských elegií: „Och, to byla pro mne chutná chvilka,
neboť neznám žádnou větší slast nežli vidět slavnou policii ouzkostí se třást!“ (29) „Ach, ty vládo, převrácená vládo, národy na šňůrce vodit chceš, ale čtyřmi koňmi na opratích vládnout nemůžeš!“ (31) „Tam jsem zatím – mustr delikventů! – bez ochrany povečeřel hezky, než za mnou stráž s odřenými nosy přikulhala pěšky.“ (33) „Sviť měsíčku, polehoučku skrz ten hustý mrak, jakpak se ti Brixen líbí? Neškareď se tak!“ 6
V Křížové je původní románský kostel a na hřbitově hrob Jana Zrzavého. Odtud byla turistická cesta hodně zavátá a náročná na orientaci, zvláště na otevřených loukách, kde silně foukalo, a tak jejich
přechod
byl
opravdovým rébusem; hodila by se zde GPS. A tak jsem si trochu zašel do vsi Benátky, kde
jsem
jediného
potkal turistu,
dokonce na běžkách. 7
Cesta do Hlinska byla snadná a rychlá, a už jsem mnoho nefotil, neboť jsem byl v tomto městečku už potřetí v krátké době. Jen Betlém, což je zachovalý soubor domků drobných řemeslníků, jsem nemohl vynechat.
Vlakem v 16.21 jsem odjel přes Pardubice - Rosice do Hradce Králové. Zde jsem musel použít náhradní autobusovou dopravu do Hořic, neboť na trati došlo večer k tragické nehodě, když osobní auto se střetlo s vlakem na nechráněném železničním přejezdu. Do Jičína jsem přijel až ve 20 hodin. Zlevněné jízdné za 122 km stálo 61 Kč. Tentokráte to byl výlet trochu náročnější a těch 33 km bylo docela perných. Štěstí není náhoda, je to dřina. Není zadarmo. Než se na nás štěstěna usměje, dá to mnoho práce. Emily Dickinsonová V Jičíně 15.1.2012
Ivan
Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2012
8
