Výsledky soutěže Muzea historických toalet a nočníků V červnu 2012 byla na Muzejní noci vyhlášena soutěž o nejlepší povídku na téma vztahující se k našemu muzeu. Soutěž probíhala do konce září a následně pětičlenná komise složená z Ladi Kerndla, Jirky Pomejeho, prof. Hajna z Masarykovy univerzity v Brně, redaktorky novin Náš Region Lucie Paličkové a ředitelky muzea Renáty Sedláčkové vybrala tři výherce, kterým byly koncem roku předány ceny. Zde jsou vítězové i jejich příběhy, které s jejich souhlasem zveřejňujeme.
1. místo Antonín Kříž – „Trapas ve vzorovém domku“
Kolegyně Dana, asi 37letá, atraktivní blond žena, vyprávěla, že její manžel Honza chtěl ve svém životě, jako správný chlap, postavit dům, zasadit strom a zplodit syna. Syna se mu zplodit nepodařilo. Byla z toho před 17 lety dcera Lucie. Tak si pořídil stavební parcelu. Tam zasadil opravdu strom. Tak si řekl Petr společně s Danou, že si na parcele postaví dům a potom že se uvidí, zda nebudou ještě na synovi pracovat. V dnešní době existuje několik firem, které se zabývají výrobou montovaných rodinných domků a staví je tzv. „na klíč“. Jednu z těch firem si náš pár vybral a po různých pro a proti se manželé rozhodli, že se pojedou podívat na vzorové domky , které firma má postavené a předvádí je potencionálním zákazníkům. Po různých domácích rozepřích mezi Honzou, Danou a dcerou Lucií, jak má vlastně dům vypadat, jak má být situovaný a kdy někam jet se podívat, nastal den D. Vyrazili autem všichni tři z domova na předváděné domky. Cesta probíhala ještě v duchu debat, co by si v domečku kdo přál a Honza viděl už i bazén a pergolu s grilováním. Nebývale hovorná Dana ale nějak ztichla. „Proč mlčíš?“ řekl Honza. „Rozbolelo mě břicho a nějak se mi chce …“ sdělila Dana. „Já se z tebe zblázním“ řekl Honza. „Copak tady jde v té pražské koloně zastavit? Dana ale byla statečná a vydržela až do cílové stanice – tedy do
firmy předvádějící domečky. Když všichni tři vystoupili z auta, vyrazili do prvního domku. Natěšená Dana, touhou po domečku a zvědavostí jak vypadá, zapomněla na problémy a jak se říká „ rozchodila je“. Domek byl krásný, moc se všem líbil. Lucie dokonce prohlásila, že když to vidí, zůstane svobodná, bude s rodiči pod jednou střechou a nechá se živit. Při prohlídce nádherných obkladů v koupelně si všichni vyzkoušeli tekoucí teplou i studenou vodu, splachovali si krásný závěsný WC. Průvodkyně z firmy trpělivě odpovídala na dotazy jak Honzy, Dany, Lucie, tak i dalších několika lidí, kteří si společně s nimi domek prohlíželi. Protože Dana je velice aktivní a trochu i hrr…, prohlížela si velice rychle a pobíhala z místnosti do místnosti i mimo pořadí prohlídky. Po ukončené prohlídce prvního vzorového domku Dana s rodinkou měli zájem o prohlídku dalšího, trochu jiného domku, než měli ostatní lidé. Paní průvodkyně měla v plánu nejprve projít ten, o který měli zájem ostatní zájemci. Dana s Honzou a Lucií se zeptali, zda by mohli jít se sami podívat na ten „jejich“ domek a že tam na paní průvodkyni počkají. Ta souhlasila. Naše rodinka vstoupila do domečku a tady jak na potvoru se ozvaly Daně problémy z auta. Bříško opět zabolelo a bylo zle. „Honzo co mám dělat?“ „Teď už je to ale fakt akutní“ a studený pot se jí rosil na čele. Chladnou hlavu ale zachovala dcera Lucie: „Mami, prosím tě, co děláš. Jsme přece v baráku a ti lidé jsou v jiném. Sedni si tady do tý koupelny, já podržím dveře, budu hlídat a táta bude hlídat u hlavního vchodu. Za chvilku ti bude fajn.“ Dana řekla: „ to je nápad – jsi chytrá holka a nic tě nevyvede z míry. Jsi zkrátka celá já “. Dana se usadila na mísu a s obrovskou úlevou udělala již velmi akutní potřebu do krásného WC v koupelně vzorového baráčku. Nemilé ale bylo překvapení, když chtěla spláchnout. „Ježiš, neteče voda.“ Ano netekla. Tento vzorový dům nebyl napojen na vodu teplou, ba ani studenou a to se ví, že ani na kanalizaci. V tu chvíli byl v koupelně dosti silný zápach a návštěvníci, kteří měli přijít na exkursi již postávali v posledních rozhovorech s průvodkyní před domem. „Ty vole Honzo, co budeme dělat. To je průser.“ Honza se slovy: „to snad není možný, s vámi jsou jenom problémy a nic není normální“, lezl v koupelně po vaně a otvíral okno, které nešlo otevřít. „Páni to je v háji, ti nás zabijou a neprodaj nám ani hřebík“ hromoval Honza. „Musíme pryč a třeba oknem“ říkala bledá Lucie. Lidé, kteří, si chtěli tento dům prohlídnout s komentářem průvodkyně se již blížili k zápraží domku. „Nejlepší obrana je útok“ řekla Dana. „Jdeme jim naproti a nechte to na mě“. „Tak jo.“ Zrychleným krokem se dostali včas ke vchodovým dveřím. První kdo promluvil, byla průvodkyně. Milým hlasem se zeptala: „Vy už jste si domek prohlédli? Ale já vám k tomu mohu něco říci…“ To bylo poslední milé, co paní řekla. Dana duchapřítomně prohlásila: „Paní, prosím vás, nevoďte tam ty lidi. V koupelně je hrozný smrad. Někdo se tam hrozně vydělal a nespláchl.“ Paní průvodkyně zbrunátněla, vešla do koupelny. Dana, Honza a Lucie velmi rychlým krokem opouštěli areál vzorových domků. Ještě za nimi bylo slyšet, jak paní průvodkyně nadává a křičí: „To ti prasata dělňasové, co to tady staví, to je hrůza. Až je potkám, já je přerazím.“ To už ale rodinka seděla v autě. Zda přišli dělňasové k úrazu, nebo si paní po úprku Dany, Honzy a Lucie vše ujasnila a všude vykládá, co za lidi navštívilo vzorové domky, to už se asi nedovíme. Honza prohlásil, že už s oběma holkama nikam v životě nepůjde, že to vždycky smrdí průserem a to i při nákupech. Vím jen, že montovaný rodinný domek mají postavený (jestli od této navštívené firmy, nevím) a spokojeně v něm žijí zatím i s dcerou Monikou a jistě přemýšlejí, zda nepojedou navštívit firmu, která předvádí bazény.
2. místo Radek Žvak – „Vpřed do toalet“
Kus života na tom světě strávíme na toaletě. Ať se nám to jak chce hnusí, každý z nás tam chodit musí. Chuďas nebo velký pán na záchůdek chodí sám. Někdo jen tak v cuku-letu vykoná svou toaletu. Jiný na čas nehledí a rád si tam posedí. Mezi námi jsou i tací co zde najdou inspiraci. Nejednoho skladatele napadly myšlenky skvělé Na motivy v díle novém na prkénku záchodovém. Není to věc neznámá, skládal tam i Smetana. Vzešla odtud skvělá díla, jež vlast naši proslavila. Inspiroval se tam vždycky básník Jaroslav Vrchlický. Psával tam své brilantní známé verše pikantní. Kdo sedává hned po ránu na té mušli z porcelánu, Tomu lékař potvrdí, že si zdraví utvrdí. Zvlášť vhodné je pro psychiku sedávat v tom kamrlíku. Vždy po stresujícím dni se tam člověk uklidní, Spláchne s lejnem s radostí celodenní starosti. Proto páni stavitelé začleňte to místo skvělé V bytech první jakosti mezi hlavní místnosti! Blahořečit bude vám každá dáma, každý pán,
I děti od okamžiku, kdy odrostou od nočníku. I my v naší rodině rádi na něj chodíme. Stane se, že tam i jíme, když tam usnem, taky spíme. Stálo by za zvážení, když to vláda ocení, Zavést v rámci normy nové bydlení toaletové. Vyřešily by tak obce bydlení pro bezdomovce. Tenhle byt by mohl slout záchod plus kuchyňský kout. Byla by to pohoda pro tu vrstvu národa. Přibyl by tak v tomhle pádě mnohý hlas k prospěchu vládě!?
3. místo Drahomíra Stínilová – „Ples“
Tu historku jsem zbožňovala nejvíc ze všech. Přihodila se mojí mamince, vlastně nejen jí, na začátku třicátých let minulého století. V době, kdy plesy nahrazovaly dnešní internetovou seznamku. V době širokých sukní se spodničkami, kanýrů a mašlí. V době, kdy slovo spěch patřilo téměř k vyhynulým výrazům. „Babičko, vyprávěj mi prosím o tom, jak šla maminka prvně na ples,“ žadonila jsem před spaním, abych protáhla pohádkový večer. A babička nikdy nezklamala.
Moje maminka měla tři starší sestry. O dost. Byla takovým sladkým překvapením v pozdním věku. Dědeček ji rozmazloval, služkám z ní naskakovaly osypky a sestrám lezla na nervy. Dneska by se řeklo „hyperaktivní dítě“. Tak se jednou, před jakýmsi výročním a veledůležitým plesem, dědeček zase zastal maminky. A ona, ještě nedotčená tanečním drilem, mohla se sestrami na svůj první bál. Všechny tehdejší tance zvládala. Naučila se je úspěšně sama. Bohatě nařasené šaty pak nahradily to, čeho se jí zatím nedostávalo. Vinohradský byt se stal tenkrát odpoledne malým bojištěm. Sestry se praly o místo před zrcadlem, u toaletního stolku a hlavně o jednu důležitou místnůstku. Tu většinu času obývala nejstarší z nich. Nervozita zřejmě způsobila žaludeční kankán. Ubohá dívka téměř neopouštěla toaletu. Když konečně Jiřinka vyšla, všechny si oddechly. Ne na dlouho. Byl už nejvyšší čas k odchodu. Vtom babička náhodou spatřila něco, co ji dosti znepokojilo. „Jířo, co ti to visí vzadu na konci mašle?!“ vypravila ze sebe zsinalým hlasem. Vyplašená dívka chtěla rychle zkontrolovat stav své stuhy. Prudce ji vymrštila. Zatížený konec se však postaral přímo o zkázu. Nažehlené a navoněné kanýry všech byly znenadání ozdobeny hnědými puntíky nepravidelné velikosti. Jen šaty mé maminky zůstaly bez poskvrny. Poskakovala zrovna bezstarostně poblíž a trénovala taneční kreace. Co poté spatřil ten vinohradský byt a co si užily přítomné účastnice, nelze popsat. Ale nakonec celá rodina dorazila na ples v pořádku, jen s malým zpožděním. Ten večer se vydařil. Babička hrdě trůnila mezi vinohradskými dámami a pozorovala úspěch svých krásných dcer. Dlouhodobý nápadník tety Jiřinky se konečně vyjádřil a požádal ji o ruku. O maminku bylo taky postaráno. Řádila s partou jakýchsi študáků. Když celá společnost odcházela, jeden mladý muž se osmělil a oslovil babičku. Tak se to totiž dřív dělávalo. „Milostivá paní, dovolte mi, abych doprovodil alespoň kousek vaši půvabnou dceru z plesu domů.“ Babička se spokojeně rozhlédla po svých dvou starších dcerách a pokynula mu s úsměvem. „Ne prosím, já měl na mysli tu pihatou, jak tak krásně tancuje.“ Babička mladého muže útrpně sjela pohledem. Napadlo ji, že je to popleta a oslovil nepravou matku. Přece ani jedna její dcera není pihatá. Prohlédla si tři nastoupené sestry. Společně se otočily na poskakující, rozzářenou maminku. Milostivou paní pak začaly přepadat mrákoty. Právě zjistila, že skutečně jednu ‚pihatou‘ dceru asi vlastní. Ten doprovod tenkrát povolila. Ale pečlivě dohlédla, aby k polibku na rozloučenou nedošlo.
Děkujeme Všem účastníkům soutěže za jejich příspěvky a těšíme se na vyhlášení nového ročníku. Tentokrát se bude soutěžit ve dvou kategoriích, a to v kategorii VTIPNÁ POVÍDKA a v kategorii VTIPNÁ FOTOGRAFIE vztahující se tematicky k našemu muzeu. Už nyní můžete sbírat inspiraci, sepisovat zážitky a fotit. Soutěž bude oficiálně vyhlášena na Muzejní noci 2013.
Renáta Sedláčková - ředitelka muzea
