Bohemia centralis 23: 47 - 66, 1994
VÝSLEDKY ARCHEOLOGICKÉHO VÝZKUMU JESKYNĚ VE STRÁNI (Č. 1504) V ČESKÉM KRASU
Archäologische Forschungsergebnisse aus der Höhle Nr. 1504 im Böhmischen Karst
Václav Matoušek
Úvod Podnětem k zahájení komplexního systematického výzkumu jeskyně Ve stráni byl objev archeologických nálezů, k němuž došlo při speleologickém průzkumu vedeném amatérským jeskyňářem Z. MENGLEREM. Speleologové, jmenovitě členové ZO-ČSS 1-02 Tetín, se na výzkumu jeskyně Ve stráni podíleli aktivně i v dalších letech. V tomto ohledu se výzkum jeskyně Ve stráni nikterak neliší od mnoha dalších speleoarcheologických výzkumů v českém krasu ve 2. polovině 20. století, pro něž je charakteristická právě úzká souvislost speleologie a archeologie. Zároveň však výzkum této jeskyně zahájil novou etapu výzkumu jeskyní v Českém krasu, která navazuje na tradici speleoarcheologického výzkumu představovanou především dílem J. PETRBOKA a F. PROŠKA a zároveň tuto tradici rozvíjí v souvislostech současné problematiky archeologického výzkumu obecně, v prvé řadě v souvislosti s paleoekologickou tématikou. Od 1. poloviny 19. století (nejstarší zpráva o výzkumu jeskyně v Českém krasu pochází z r. 1824) až do počátku 20. století nelze hovořit o systematickém výzkumu skalních dutin v Českém krasu. Jednalo se pouze o řadu jednotlivých akcí, z nichž některé byly vyvolány likvidací jeskyní s archeologickými a paleontologickými nálezy v lomech. Typickým příkladem jsou Turské maštale u Tetína, při jejichž likvidaci zachraňovala archeologické
47
památky postupně celá řada archeologů z několika badatelských generací J.L. PÍČEM počínaje a F. PROŠKEM konče. Intenzivní zájem o jeskyně Českého krasu lze zaznamenat teprve od 20. let, kdy především v kaňonu řeky Berounky v okolí Srbska a Tetína a dále v okolí Koněprus zkoumala velké množství jeskyní řada významných pražských archeologů (A. STOCKÝ, J. AXAMIT, J. A. JÍRA, J. BÖHM). Přes nesporný přínos těchto terénních výzkumů, jejichž výsledky tvoří dodnes základ archeologické pramenné základny z jeskyní Českého krasu, nelze tuto etapu výzkumu hodnotit jako etapu skutečně speleoarcheologickou. Při výzkumech jeskynních lokalit byl uplatňován přístup, jehož smyslem bylo rozhojňovat pramennou základnu o nové lokality a nové nálezy, využitelné pro obecné chronologicko-typologické studie. Specifice jeskynního prostředí a kulturnímu fenoménu vztahu člověka k jeskyním byla v této souvislosti věnována jen minimální pozornost. O skutečné speleoarcheologii lze hovořit teprve při hodnocení díla J. PETRBOKA, jenž začal v Českém krasu působit od r. 1924. PETRBOKŮV komplexní přírodovědněarcheologický přístup, vycházející z důkladného všestranného studia jeskynních sedimentů, povýšil následně na úroveň špičkové systematické týmové práce archeolog F. PROŠEK. Předčasný odchod F. PROŠKA v r. 1958, po němž brzy následovala smrt J. PETRBOKA (1960), však znamenal na dlouho přerušení systematického speleoarcheologického výzkumu v Českém krasu. Oživení zájmu o archeologické nálezy v této oblasti přinesl až výzkum magdalénského sídliště pod širým nebem na Šanově koutě u Hostimi, který v 60. letech provedl S. VENCL z Archeologického ústavu v Praze. Tento výzkum podnítil především amatérské speleology k tomu, aby věnovali zvýšenou pozornost archeologickým nálezům v jeskyních. Největší přínos pro speleoarcheologický výzkum v Českém krasu v 60. a 70. letech znamenala činnost speleologů V. LYSENKA, A. KOMAŠKA a tetínské speleologické skupiny vedené J. PLOTEM. Vyvrcholením této etapy výzkumu byla spolupráce tetínské skupiny se S. VENCLEM při výzkumu jeskyně Martina u Tetína. Výzkum jeskyně Ve stráni navázal na počátku 80. let na tradici komplexních paleoekologických výzkumů J. PETRBOKA a F. PROŠKA a pokračoval v tradici úzké spolupráce archeologie s amatérskou speleologu. Poprvé v historii Českého krasu se však o tuto oblast začalo systematicky zajímat berounské muzeum (dnes Muzeum Českého krasu), t.j. instituce, která přímo ve sledované oblasti působí. Tato skutečnost otevřela možnost intenzivnímu a soustavnému zájmu o krasovou oblast, který se projevil i v terénní aktivitě. Po jeskyni Ve stráni (zkoumána v letech 1981 - 1984) byla reviznímu výzkumu podrobena ve spolupráci s Národním muzeem jeskyně Ve vratech (1984 - 1985). V r. 1984 proběhla sondáž před vchodem do jeskyně Rudolfovy u Karlštejna a v r. 1986 se uskutečnil výzkum jeskyně Dolní u Koněprus. Zatím poslední v řadě těchto akcí je systematický výzkum přírodní svatyně na vrchu Bacín u Vinařic, jenž byl zahájen - opět na základě předchozího speleologického průzkumu - v r. 1989.
48
Počínaje výzkumem jeskyně Ve stráni je kladen při studiu jeskyní Českého krasu zvýšený důraz na problematiku využívání skalních dutin počínaje neolitem, což je téma, které bylo, nejen v Českém krasu ale i obecně v evropském měřítku, dosud opomíjeno. Výsledky výzkumu jeskyně Ve stráni byly v průběhu 80. let publikovány formou několika předběžných zpráv v časopisu berounského muzea Český kras. Souhrnná publikace je badatelské veřejnosti předkládána teprve nyní, deset let po ukončení výzkumu v terénu. Lze jen doufat, že tento časový odstup nesnížil hodnotu práce celého výzkumného týmu a že naopak umožňuje zařadit výzkum jeskyně Ve stráni do širších souvislostí vývoje studia Českého krasu. Václav Matoušek
Koda, Údolí děsu. Šipkami označena poloha jeskyně č. 1504, vchod č. 2. Pohled od jihu. Foto J. VAŇKOVÁ.
49
V letech 1981-85 proběhl v oblasti Kody (katastrální území Tetín), ca 1 km od pravého břehu Berounky na úrovni obce Srbsko, archeologický výzkum jeskyně č. 1504 - Ve stráni (obr.l nahoře). Popudem byl náhodný objev pravěké keramiky při speleologickém průzkumu v r. 1980. Proto se na jaře 1981 sešli na lokalitě zástupci OM v Berouně, Správy CHKO Český kras a Ústavu geologie a geotechniky ČSAV v Praze a rozhodli, že v jeskyni bude proveden systematický a co možná komplexní výzkum.1) Geologické poměry, klima jeskyně, nálezy fauny a rozbor uhlíků zpracovali ve zvláštních doplňkových statích V. LYSENKO, A. JANČAŘÍK, I. HORÁČEK, V. LOŽEK A J. KYNCL, jimž vyslovuji srdečný dík za spolupráci a cenné připomínky. Popis lokality. Jeskyně je přístupná třemi vchody (obr.l dole), dva (1 a 2) jsou dnes dosažitelné pouze lezením po skále, třetí se otevírá do prudkého svahu. Vchod č.l (obr.2) je šikmá, úzká a vysoká puklina o šířce 0,5 - 1,5 m a výšce 5 m, kterou 5 m za vchodem spojuje s povrchem komín, dnes ucpaný balvany a hlinitokamenitou sutí. 8 m za vchodem je tato chodba propojena 0,5 m úzkým šikmým průlezem se vchodem č. 2. Teprve 9 m za vchodem puklina zaniká ve skalním masivu a komunikace pokračuje 0,7 m širokou chodbou oválného průřezu. Vchod č. 2 (obr. 5) je nejprostornější (2 - 3 m x 1,7 - 2 m). Na širokou vstupní část, do níž zleva (při pohledu do jeskyně) ústí spojovací průlez z chodby č. 1, navazuje po 4 m 0,7 - 1,5 m široká chodba oválného průřezu, která po 12 m od vchodu končí v příčné chodbě, přecházející k JV v úzký téměř neprůchodný prostor a SZ směrem se po 2 m napojující na chodbu od vchodu č. 1. Dnes nejlépe dosažitelný vchod č. 3 (obr. 8) je ústím 1 - 1,5 m široké chodby oválného průřezu, klesající poměrně příkře do nitra jeskyně. Ta se po 4 m kříží s chodbou pokračující za vchodem č. 1. Porucha, na níž vznikla chodba č. 3, pokračuje pouze jako úzká, téměř neprůchodná puklina. Výšku, resp. průchodnost chodeb záměrně neuvádím, neboť před zahájením výzkumu byla celá jeskyně s výjimkou vchodu č. 1 zanesena až na 30 50 cm volného prostoru pod stropem. Metoda výzkumu. Prvořadým cílem terénního výzkumu bylo dokumentovat v každé chodbě podélný profil výplně, doplněný příčnými profily. Proto byly chodby v rámci možností podélně rozděleny na dvě přibližně stejné plochy osou, která se podle záhybů chodeb lomila po úsecích o délce 100 cm. Každým 100 cm odpovídá příčný řez výplní. V těchto sektorech o konstantní délce 100 cm a šířce závislé na šíři chodby byl odkryv vyhlouben až na skalní dno či sterilní vrstvu. Jednotlivé nálezy byly v rámci sektoru trojrozměrně dokumentovány. To bylo možné docílit jen ve vchodu č. 2, zatímco vchody č. 1 a 3 v některých úsecích zachytily jen příčné profily, neboť podélný řez nebylo možné pro malou šířku chodby provést. Popis nálezové situace. Chodba č. 1. 11 m dlouhý výkop za vchodem č. 1 odkryl následující stratigrafii (obr. 2): pod recentní vrstvou sypké, tmavohnědé, 1)
Výsledky jednotlivých výzkumných sezón byly předběžně publikovány v časopise Český kras, jenž vydává M Beroun (MATOUŠEK et al. 1983; 1984).
50
Obr. č. 1. Nahoře situační mapka. Tečkované - hranice Chráněné krajinné oblasti Český kras; hvězdička - jeskyně č.1504 Ve stráni; K - Králův Dvůr; B - Beroun; S - Srbsko; L - Loděnice; D - Dobřichovice; R - Radotín. Dole zjednodušený půdorys jeskyně č. 1504. Šipkami označeny vchody, tečkované rozsah zkoumaných ploch.
51
Obr. č. 2. Vchod č. 1, Podélný a příčné řezy se zjednodušeným schématem souvrství: A sypká, tmavohnědá, kamenitá, hlinitá, promísená rostlinnými zbytky – recent; B jemná, hnědá, hlinitá, v prostoru za bodem I vyznačují tři černé čočky polohu ohnišť – doba bronzová; C jemná, hnědá, kamenitá – doba bronzová; D jemná, žlutohnědá, hlinitá – neolit; E – jemná, hnědá, prachovitá, místy blátivá – mladší paleolit; F žlutý, tuhý jíl.
52
Obr. č. 3. Vchod č. 1, půdorys: 1 keramika vypíchaná, 2 atypický neolit, 3 keramika střední doby bronzové, 4 keramika knovízská (starší fáze), 5 mladopaleolitický kostěný hrot. Tečkované starší knovízská ohniště. 2. zlomek kamenné destičky s jemně rytými křížícími se čarami (magdalenien?, intencionální?). 3. Zlomek magdalénského kostěného hrotu. 4., 5., 7. Zlomky vypíchané keramiky, 6. Okraj nádoby ze střední doby bronzové.
53
Obr. č. 4. Vchod č. 1, půdorys: 1 knovízská keramika mladšího horizontu, 2 dva zlomky téže nádoby, tečkované ohniště mladší knovízské fáze. 2. - 6. Okraje knovízských nádob ze staršího horizontu. 7. Okraj knovízské nádoby z mladšího horizontu.
54
kamenité hlíny promísené rostlinnými zbytky o mocnosti 70 - 200 cm, se nacházela jemná, hnědá, hlinitá vrstva s nálezy z doby bronzové (mocnost 50 - 70 cm), dále jemná, hlinitá, žlutohnědá vrstva s nálezy neolitickými (mocnost 20 - 50 cm). 2 m za vchodem začínala velmi jemná, prachovitá, šedohnědá, za vlhka blátivá vrstva s paleolitickými nálezy (mocnost až 100 cm), překrývající jasně žlutý, tuhý - „gumovitý" jíl, místy s rezavými skvrnami, bez nálezů (minimální mocnost 50 cm). Skalní dno jsme odkryli pouze do vzdálenosti 1 m za vchodem, poté klesalo překryto sterilním jílem. Tato pozorování je třeba doplnit údaji o propadech a dalších pohybech sedimentů. Svislá skalní porucha, na níž se vytvořil komín v bodu G, patrně pokračuje i pod úroveň chodby č. 1, jak svědčí propad veškerých vrstev v tomto prostoru. Jeho rozsah nelze v současné situaci zjistit, soudě však podle průběhu bazálního jílu vedl k poklesu sedimentů v úseku větším než 5 m a tím k druhotným pohybům výplně téměř v celé délce zkoumaného úseku. Původně prehistorické i recentní vrstvy zřejmě stoupaly od vchodu až po body G-H (tj. pod komín), odkud opět mírně klesaly do nitra jeskyně. To by nasvědčovalo, že se komínem původně do jeskyně dostala značná část materiálu dnešních sedimentů. Naproti tomu zmíněný propad byl zřejmě donedávna uzavřen a jeho uvolnění je mladého data. Další propadání vrstev se projevuje podél J stěny chodby v prostoru G2-L2 a ovlivňuje sklon vrstev znázorněný v profilu I1 - I2 (obr. 3:5). Určité nejasnosti v nálezové situaci lze přičíst na vrub této okolnosti. Např. původ nakupení větších kamenů, ohraničeného dvěma velkými balvany při S stěně v prostoru C-G, je nejasný. Kameny prostupují horizont neolitu i doby bronzové a nelze jednoznačně určit, zda jejich akumulace je přirozená či umělá. Obdobné propady byly zjištěny i v ostatních dvou chodbách, takže je pravděpodobné, že jeskyně č. 1504 je nejvyšší úrovní složitějšího, možná několika patrového systému, jehož případné nižší vchody dnes zcela zavalené sutí nejsou známé. Nálezy. Datace jednotlivých vrstev se opírá o nálezy keramiky. Z chodby č. 1 pochází 69 střepů o průměrné velikosti 3,5 - 6 cm, přičemž největší střepy ze všech období se kupí ve vstupní části, především mezi body E-G. Celkem 43 keramické zlomky bylo možné bezpečně archeologicky zařadit do určité kultury nebo vrstvy. U zbývajících kusů není zařazení jisté, jde o atypické střepy nebo zlomky druhotně uložené při pohybech sedimentů. Vrstva neolitická. Dvě malá ohniště ve vchodu o průměru 10 a 30 cm (obr. 3:1) nelze blíže datovat drobným atypickým úlomkem neolitické keramiky. Hlouběji v chodbě bylo nepravidelně roztroušeno pět střepů vypíchané keramiky (obr. 3:4-7) a jeden atypický neolitický střep. Celkově může jít o zlomky 3-7 nádob.2) Vrstva z doby bronzové. Mezi body H-L lze stratigraficky rozlišit dvě fáze osídlení oddělené 20 cm mocnou vrstvou bez nálezů. Obě fáze náleží kultuře knovízské, stupni HA 2, bez patrných rozdílů. Starší přísluší dvě ohniště uvnitř 2)
Získaný keramický materiál je natolik zlomkovitý, že s výjimkou osídlení knovízského nedovoluje přesnější chronologické zařazení.
55
chodby (obr. 3:1), jedno o průměru 100 cm, druhé 60 cm, a celkem 23 střepy. Z velkých zásobnicovitých nádob je 7 střepů, 12 střepů je z tenkostěnných tuhovaných menších keramických tvarů. Dohromady se jedná o zlomky minimálně 5 nádob (obr. 6:15). Z mladší fáze pochází jedno ohniště o průměru 70 cm (obr. 4:1), v jehož blízkosti bylo nalezeno celkem 11 střepů (z toho 3 z velkých zásobnic a 8 tuhovaných tenkostěnných střepů) minimálně z 5 nádob. Další knovízské střepy pocházejí z úseku D-H, ovšem zde již stratigrafické rozlišení nebylo možné. Podařilo se prokázat teoretický předpoklad o souvislosti vrstev před a za propadem v prostoru G-H. Z mladší vrstvy knovízského osídlení a z blízkosti bodu F pocházejí dva drobné střípky, které bylo možné slepit v jeden zlomek okraje malé knovízské nádobky. Knovízské střepy z prostoru D-G jsou minimálně ze 3 nádob. Kromě nich se v prostoru bodu E nacházel zlomek okraje větší zásobní nádoby ze střední doby bronzové (obr. 3:6). Do vrstvy z doby bronzové náleží rovněž zajímavý nález skladu parohů na balvanu mezi body G-E. Subrecentní osídlení dokládají dva blíže nedatovatelné zlomky novověké keramiky. Poněkud problematické jsou doklady mladopaleolitického osídlení z vrstvy nasedající na žlutý jíl. Před výzkumem chodby č. 1 byla tato vrstva zkoumána v chodbě č. 2, kde se v ní nalezly pouze zvířecí kosti. Proto jsme v chodbě č. 1 tuto vrstvu ohledali jen v prostoru I-K, a to s obdobným výsledkem. Ovšem v prostoru C-D, G-H a K-L jsme při bázi neolitické vrstvy nalezli sobí parohy a kosti jeskynního medvěda a při bodu L ojedinělý kostěný hrot (obr. 3:3) náležející magdalenienu, jehož nejbližší obdoby známe až z Moravského krasu (VALOCH 1960, tab. XXVI:3; XXVII:10 aj.). Všechny nálezy jsou tedy z míst, kde jsou zlomy vrstev či propady a kde zřejmě v důsledku toho docházelo k posunům sedimentů, a tím i k případnému druhotnému přemístění předmětů v nich obsažených. V chodbě č. 1 bylo kromě keramiky nalezeno 197 zlomků zvířecích kostí (z toho 53 určitelných) a 48 zlomků parohů (tab. 1). Pravděpodobně díky posunům sedimentů se do mladších vrstev dostaly pozůstatky soba - kosti (12 kusů) a parohy (8 kusů) a jeskynního medvěda (3 zlomky kostí). Sondáž paleolitické vrstvy odkryla 34 zlomky zvířecích kostí, z nichž bylo možno určit soba (3), zlomky sobích parohů (4), kosti zajíce (2), koně (1), lišky (2), jeskynního medvěda (1) a 1 zlomek jeleního parohu. V neolitické vrstvě se našly 2 atypické opracované zlomky kostí a 1 opracovaný zlomek parohu. Z vrstvy mladší fáze knovízského osídlení z prostoru ohniště pochází 5 zlomků neurčitelných spálených kostí. Pozoruhodný je „sklad" parohů v prostoru F-G z doby bronzové, jenž obsahoval 9 částí parohů až 55 cm dlouhých, z nichž jeden nesl stopy opracování a ve dvou případech se jednalo o shozy. Z téhož místa i vrstvy pochází ještě část lidské kosti. Jde o distální část velké, robustní, hrubě modelované loketní kosti adultního muže. Podle zasintrovaných lomných ploch lze soudit na původní přeražení kosti v pravěku (za určení děkuji J. CHOCHOLOVI). Chodba č. 2. Výzkum za vchodem č. 2 proběhl v délce 12 m. Zjištěná stratigrafie v podstatě odpovídá poměrům v chodbě č. 1 (obr. 5). Pod 50 - 100 cm mocnou
56
Tab. č. 1. Nálezy zvířecích kostí ve vchodu č. 1. Druh jelen lesní jezevec lesní koza kuna skalní kůň medvěd hnědý ovce/koza prase domácí srnec obecný tur domácí zajíc polní žába
neolit
neolit/ doba bronzová
doba bronzová 1
st. fáze ml. fáze doba brozová/ knovízská knovízská recent knovízská
1 1 1 1 1 1 1
1 2
1 1
1
4 1
1 8
4
3
1
1 1 2
Tab. č. 2. Nálezy zvířecích kostí ve vchodu č. 2. Druh brávník jelen lesní jezevec lesní kachna divoká kalous ušatý kočka divoká koroptev polní kůň kur domácí liška obecná medvěd jeskynní ovce ovce/koza pes pes/liška prase ropucha obecná rys ostrovid srnec obecný tetřev hlušec tetřívek obecný tur domácí vlk/rys zajíc polní
neolit neolit
doba bronzová
neolit/ doba bronzová
1 2
novověk/ recent 1 1 4
1 1 3
1
1 1
1 2 2 2
1 1 1
6
4
1
1 5 2 1 1
1 1 1 1 2
2 1
6
3
5
Tabulky 1 a 2 jsou sestaveny na základě určení L. Peškeho.
57
1 3
20
vrstvou recentní sypké, tmavé, kamenité hlíny promísené rostlinnými zbytky následovala hnědá, jemná, v zadní části jeskyně světle hnědá vrstva s drobnými kaménky z doby bronzové (20 - 30 cm). Dále následovala žlutohnědá neolitická vrstva s menšími kaménky (20 - 50 cm), která ve vstupní části nasedala na skalní dno a v prostoru F-H na žlutohnědou jílovitou blátivou vrstvu paleolitického stáří (10 - 50 cm). Sled vrstev opět uzavírá sterilní vrstva žlutého, tuhého jílu. I zde byly zjištěny propady, a to v prostoru D-G a K-M, přičemž propad v prostoru D-G pokračuje při J stěně směrem ke vchodu až na úroveň bodu B. K dalšímu porušení nálezové situace došlo při speleologickém výzkumu v prostoru G-J. Nálezy. Chodba č. 2 poskytla celkem 59 střepů keramiky o průměrné velikosti 3 - 6 cm, z toho 35 zlomků bylo možné jednoznačně kulturně zařadit (při speleologickém výzkumu před zahájením výzkumu archeologického bylo zachyceno celkem 20 střepů, z toho 11 zařaditelných). Vrstva neolitická obsahovala stratigraficky nerozlišené zlomky lineární keramiky (obr. 6:2-3) ze 7 - 10 nádob, zlomky vypíchané keramiky (obr. 6:4, 7-9) z 5 -6 nádob a 1 zlomek lengyelské keramiky (obr. 6:6). Do určité míry lze oddělit jednotlivé soubory keramiky na základě horizontálního rozložení - podle kumulace v blízkosti ohnišť (obr. 6:1). Ohniště v prostoru bodu C náleželo nejspíše kultuře s lineární keramikou a ohniště v prostoru bodu D kultuře s vypíchanou keramikou. Z neolitické vrstvy dále pochází drobný odštěpek broušeného kamenného nástroje a bazální část čepele z křemence skršínského typu (obr. 6:5). Vrstva z doby bronzové obsahovala ohniště v prostoru D-E, které náleží bezpečně do střední doby bronzové podle zlomků velké zásobnicovité nádoby, jejíž jeden okrajový střep (obr. 7:2) ležel přímo v ohništi a ostatní zlomky byly rozházeny (rozvlečeny?) po celé délce chodby (obr. 7). Bližší kulturní zařazení ohniště v prostoru A-B, jakož i všech ostatních střepů není v rámci této vrstvy možné. Při speleologickém výzkumu byl nalezen rovněž silexový hrot šípu, jenž lze typologicky řadit do eneolitu - starší doby bronzové (obr. 7:1). 9 zlomků keramiky a dvě ohniště v prostoru C-D svědčí o využívání této chodby v novověku (16. - 18. stol.?). V chodbě č.2 bylo nalezeno celkem 198 zlomků zvířecích kostí, z toho 95 určitelných (tab. 2.). Podobně jako v chodbě č. 1 i zde byly nalezeny kosti jeskynního medvěda ve vrstvách mladších, než kam logicky příslušejí. Vysvětlení bude, vzhledem ke zjištění propadů i v této chodbě, nejspíše obdobné jako v případě sousední chodby č. 1. Chodba č. 3. Odkryv za vchodem č. 3 se uskutečnil v délce 6 m. Prakticky veškerou výplň tvořila recentní vrstva stejného charakteru jako v chodbách č. 1 a 2 (obr. 8). Pouze v úzké spáře na dně chodby se místy zachovala žlutohnědá, jemná, hlinitá vrstva, v prostoru B-D silně kamenitá. Propady jsme zjistili v prostoru D-G a H. Jediným archeologickým nálezem byl zlomek novověké keramiky z recentní vrstvy poblíž bodu H. Z recentní vrstvy pocházejí 3 zlomky kostí zajíce a z blíže nedatovatelné pravěké vrstvy 1 zlomek neurčitelné zvířecí kosti, 1 zlomek kosti zajíce a část opracovaného jeleního parohu.
58
Hodnocení výsledků, pokus o interpretaci. V jeskynním systému č. 1504 byly nalezeny stopy po osídlení v magdalenienu, v neolitu (kultury s lineární a vypíchanou keramikou a kultura lengyelská), patrně i v eneolitu či starší době bronzové, ve střední a mladší době bronzové a v novověku. Ve stejných prehistorických a historických obdobích byly osídlovány jeskyně po celém Českém krasu (FRIDRICH - SKLENÁŘ 1976), takže jde o typické naleziště svého druhu v této oblasti. Složitější je výklad konkrétní nálezové situace, neboť vhodného srovnávacího materiálu, tj. řádně prozkoumaných jeskyní, je v Českém krasu málo, přičemž se zájem soustředil na paleolit, zatímco mladší nálezy bývají hodnoceny jen zběžně. Je proto nutné vycházet pouze z lokality samotné, což může vést i ke zkresleným výsledkům. Překážkou je rovněž fakt, že stav výzkumu v českém krasu je obecně velmi špatný. Chápemeli dnes využívání jeskyní po celý pravěk pouze jako doplněk k „normálnímu“ osídlení pod širým nebem, pak je jeskyně č. 1504 za současné situace pouze jednotlivinou vytrženou z celkového, bohužel neznámého kontextu. Například jediné známé magdalénské sídliště pod širým nebem v Českém krasu je od jeskyně č. 1504 vzdálené vzdušnou čarou ca 2,5 km (VENCL 1972) a nejbližší známé neolitické až mladobronzové lokality jsou v okruhu 2-4 km od jeskyně. Pomineme-li nevýrazné stopy po osídlení jeskyně v magdalenienu, pak po pobytu člověka v mladších obdobích se dochovala především keramika a ohniště. Tedy doklady o přípravě a konzumaci potravin, popř. o vyhřívání a osvětlení jeskyně. O jaký druh potravy šlo lze stěží určit, dochované osteologické nálezy však nedokazují výraznou konzumaci masité potravy. Prakticky veškeré pozůstatky fauny se do jeskyně mohly dostat přirozenou cestou (uhynutí obyvatel jeskyně, kořist dravců apod.). Nálezy keramiky zároveň ukazují na záměrné a snad i opakované využívání jeskyně. Jakožto neskladný, snadno rozbitný a celkově k transportu nepříliš vhodný předmět nebyla keramika do jeskyně bezesporu dopravena náhodně. Fakt, že se v jeskyni nalezly jen drobné zlomky, z nichž nebylo možné sestavit ani větší torza, a i celkově nebyly zjištěny v jeskyni žádné další předměty či odpadky, svědčí pro to, že byla zřejmě poměrně pečlivě vyklízena. Určitou možnost ke stopování činnosti obyvatel jeskyně poskytují nálezy dřevěných uhlíků (viz příspěvek J. KYNCLA) vzniklých spalováním dřeva. To ovšem nepatří jen dřevinám přinášeným do jeskyně jako otop. Jeskyně se sice nachází v poměrně těžko přístupném terénu, přesto však nelze u pravěkého člověka, který měl jistě velkou zkušenost s rozděláváním a udržováním ohně, připustit, že by i za těchto podmínek přinesl na otop bez výběru veškeré dostupné dřeviny. Z dřevin nevhodných na otop, jako jsou líska, dřín, jeřáb, trnka, dřišťál, řešetlák, ptačí zob a zimolez, mají kromě dvou posledních všechny výživné plody. Lískové oříšky obsahují 60% tuků, 20% bílkovin, dále mají velký obsah vitamínů B1, B2 a C a množství minerálních látek. Dřín je bohatý vitamínem C, dále má třísloviny a minerální látky, jeřáb vitamín C, nehledě k léčivým účinkům. Trnka má vysoký obsah vitamínu C, B, karotenu, tříslovin a minerálních látek, má i léčivé účinky. Dřišťál má především léčivé účinky, stejně tak řešetlák počistivý. Kromě plodů lze z uvedených rostlin používat při přípravě pokrmů a léčiv též listy a kůru či dužinu.
59
Lze k nim započítat i lípu s léčivými účinky (LÁNSKÁ - HLAVA, 1982). Je tedy nasnadě, že jedním ze zaměstnání obyvatel jeskyně byl ve všech zjištěných obdobích sběr zpracovávaný zčásti v jeskyni, kde se také pálil odpad. K tomu mohla sloužit i část keramiky. V této souvislosti je třeba připomenout i sklad parohů z doby bronzové v chodbě č. 1. Vzhledem k dokladům sběru lze předpokládat, že jeskyně byla obývána na jaře (sběr paroží) a především v létě a na podzim (sběr plodin). Je pravděpodobné, že jeskyni používaly podle potřeby různé skupiny lidí různého složení. Stala-li se přechodným útulkem sběračů, pak šlo (na základě etnografických údajů) nejspíše o ženy a děti. Okamžitý počet obyvatel jeskyně nepřesahoval však pravděpodobně 5 osob. Určité rozdíly v obecné charakteristice osídlení jeskyně v jednotlivých pravěkých obdobích je možné odvodit z rozmístění nálezů v jeskyni: magdalenien - osídlení doloženo v chodbě č. 1; lineární keramika - doklady osídlení pouze ve vchodu č. 2; vypíchaná keramika - osídlení je doloženo v chodbě č. 2, v menší míře v chodbě č. 1; eneolit - starší doba bronzová - stopy pobytu pouze v chodbě č. 2; střední doba bronzová - osídlení doloženo především v chodbě č. 2, v chodbě č. 1 je prokazatelný pouze jeden zlomek keramiky; kultura knovízská - osídlena především chodba č. 1, osídlení vchodu č. 2 je problematické. Kromě jednoho zlomku novověké keramiky a jednoho opracovaného parohu z pravěké vrstvy není dokladů o osídlení vchodu č. 3. Z toho vyplývá, že důležitější než dostupnost vchodu, byla pro pravěké obyvatele jeskyně jeho velikost, zejména výška chodby, méně její šířka, a snad i možnost výhledu z jeskyně (i za předpokladu, že by stráně Údolí děsu nebyly v pravěku zarostlé tak, jako dnes, nejlepší výhled by poskytl vchod č. 2, horší vchod č. 1 a nejhorší vchod č. 3). Nejvýhodnější je vchod č. 2 - relativně snadno přístupný po skále, nejprostornější, nejhlouběji osvětlený denním světlem a klimaticky nejpříznivější (viz příspěvek A. JANČAŘÍKA) - byl osídlen po celý pravěk i novověk, pouze příslušníci knovízské kultury dali přednost po všech stránkách méně vhodnému vchodu č. 1, který je však zároveň téměř ideálním útočištěm pro případ skrývání či obrany. Možnost využití jeskyně jako skrýše před společenským nebezpečím je ovšem poněkud problematická, neboť ráz všech nálezů svědčí pro poměrně pečlivé vyklízení a odpadky ve stráni pod jeskyní nepochybně ukazovaly na obývání jeskyně. Nicméně, preference různých prostor jeskyně v průběhu pravěku je pozoruhodná, neboť stratigrafická pozorování nasvědčují, že všechny tři vchody byly stále otevřené a navzájem průchodné. Výrazné úpravy jeskyně jejími uživateli zjištěny nebyly. Pouze v chodbě č. 2 bylo v prostoru F-G pozorováno narušení neolitické vrstvy (záměrné zvětšení průchozího prostoru?) a nepřímými doklady úprav hlinitého dna jeskyně jsou nepřirozené soubory schránek měkkýšů a kostí drobných i velkých obratlovců v jednotlivých vrstvách (viz příspěvek I. HORÁČKA A V. LOŽKA).
60
Obr. č. 5. Vchod č. 2, podélný řez a příčné řezy se zjednodušeným schématem souvrství. Grafické symboly odpovídají značení vrstev ve vchodu č. 1, vrstvy bez označení - hnědé, hlinité kamenité bez archeologických nálezů.
61
Obr. č. 6. 1. Vchod č. 2, půdorys: 1 keramika, lineární, 2 keramika vypíchaná, 3 keramika lengyelská, 4 atypický neolit, tečkované neolitická ohniště. 2., 3. Keramika lineární. 4., 7. - 9. Keramika vypíchaná. 5. Zlomek neolitického křemencového nástroje. 6. Keramika lengyelská.
62
Obr. č. 7. Vchod č. 2, půdorys: 1 atypická keramika, 2 zlomky jedné zásobnice. 1. Silexový hrot šípu, eneolit / starší doba bronzová. 2. Okraj zásobnicovité nádoby, střední doba bronzová.
63
Obr. č. 8. Vchod č. 3. Půdorys (čárkovaně průběh skalního dna, čerchovaně průběh skalních stěn před vchodem). Podélný řez se zjednodušeným schématem souvrství (grafické symboly odpovídají značení vrstev ve vchodu č. 1). Obr. 3:2,3 kreslila J. Škvainová, obr. 6:5 a 7:1 J. Fridrich, ostatní V. Matoušek.
64
Závěry. Archeologický výzkum zjistil v jeskynním komplexu č. 1504 stopy několikanásobného osídlení v pravěku i v době historické. Z charakteru nálezů lze předpokládat, že ve všech obdobích byla jeskyně navštěvována záměrně a patrně i opakovaně a proto byla i trvale vybavována přinejmenším keramikou. Důvody pobytu člověka nelze jednoznačně určit, nýbrž jen předpokládat, že jedním z důvodů byl sběr planých rostlin, při němž jeskyně sloužila za dočasný příbytek a snad i skladiště. Zda byl sběr jedinou či převažující složkou lidské činnosti není možné určit. Souvislost osídlení jeskyně s osídlením ve volném terénu nelze ze současného stavu výzkumu Českého krasu zjistit.3)
Zusammenfassung In 1981-86 unternahm das Bezirksmuseum in Beroun die archäologische Erforschung der Höhle Nr. 1504 in Koda unweit der Gemeinde von Tetín, Bez. Beroun. Es wurden sukzessiv alle drei Eingangsabschnitte des Höhlenkomplexes untersucht (Abb. 1, 2), in deren Auffüllungen Besiedlungsspuren aus dem Magdalénien, aus den Kulturperioden mit der Linear- und Stichbandkeramik, aus der Mittel- und Spätbronzezeit (die Knovízer Kultur) und aus der Neuzeit (16.-18. Jh.) festgestellt wurden. Am ausgeprägtesten ist das Fundgut (d.h. die zahlreichsten Keramikbruchstücke) der Knovízer Kultur. Im Höhlenraum Nr. 1 konnten zwei Siedlungsphasen dieser Kultur erkannt werden, wobei beide der archäologischen Phase HA 2 entsprechen. Weniger zahlreich sind Zeugnisse der neolithischen Besiedlung. Die Keramikfunde aus dieser Periode sind nicht genau nach den Phasen der einzelnen Kulturen klassifizierbar. In den beiden Fällen sind aber die Anfangsstadien auszuschließen. Zahlenmäßig beschränkt sind ferner die mittelbronzezeitlichen Funde - Scherben bloß von zwei Gefäßen sind bestimmbar. Das Magdalénien ist am spärlichsten - durch eine Knochenpfeilspitze - vertreten. Der Zufallsfund einer Silexpfeilspitze aus der vorangehenden speläologischen Untersuchung bezeugt die Benutzung der Höhle im Äneolithikum oder in der älteren Bronzezeit. Vorzeitliches Fundgut fand sich in den Eingängen Nr. 1 und 2, neuzeitliche Funde waren in allen drei Eingängen vorhanden. Die Ausdeutung des Fundmaterials ist problematisch. Im Raum des Böhmischen Karstes, zu dem die Höhle gehört, hat man bisher wenig Aufmerksamkeit der Untersuchung von Freilandstationen gewidmet, so dass beim heutigen Forschungsstand die Höhle Nr. 1504 aufgrund des Fundmaterials als ein aus unbekanntem Fundkontext gerissener Einzelbefund erscheint. Der Interpretationsversuch der Funde aus dem Höhleninneren muss sich in erster Linie auf geomorphologische Verhältnisse stützen. Die Höhle ist im steilen Felshang eines kleinen Tals 70 m 3)
Za metodickou pomoc při vedení výzkumu jsem zavázán J. FRIDRICHOVI, za cenné rady a připomínky děkuji dále M. ZÁPOTOCKÉ, V. LOŽKOVI, I. PAVLŮ, J. HRALOVI, S. VENCLOVI a E. NEÚSTUPNÉMU. Za výpomoc při práci v jeskyni děkuji tetínské speleologické skupině vedené J. PLOTEM a za výbornou spolupráci při terénním výzkumu zvláště děkuji L. KRUŠINOVÉ a J. BOUDOVI.
65
oberhalb des Baches situiert, der nach 1 km in den Fluss Berounka mündet. Die Höhleneingänge Nr. 1 und 2 sind nur durch Klettern erreichbar; der relativ am bequemsten zugängliche Eingang Nr. 3 lieferte kein vorzeitliches Fundmaterial. Die zahlreichsten Besiedlungsfunde (neolithisch, äneolithisch, alt- und mittelbronzezeitlich, neuzeitlich) entstammen dem Eingang Nr. 2, dem geräumigsten, bei Tageslicht am besten beleuchteten und mit den günstigsten Klimaverhältnissen. Der schmale, dunkle Eingang Nr. 1 war in Gebrauch im Magdalénien, wiederholt benutzt wurde er von den Trägern der Knovízer Kultur. Außer den Feuerstellen und Keramikscherben, die für die Vorbereitung und Verzehrung der Nahrung, vielleicht auch für eine langfristigere Aufbewahrung der Nahrungsmittel (mittel- und jungbronzezeitliche Vorratsgefäße) zeugen, scheinen über die Tätigkeit die Höhlenbewohner wohl auch die Holzkohlenfunde auszusagen, zu denen mehrere äußerst nahrhafte Pflanzenarten (Haselnuss, Schlehe, Hornstrauch, Sauerdorn, Eberesche) beigemengt sind. Aus der bronzezeitlichen Ausfüllung im Eingang Nr. 1, am ehesten aus der Periode der Knovízer Kultur, stammt ein Komplexfund abgestoßener Geweihe. Keine weiteren Beweise für die Anwesenheit der Höhlenbewohner wurden gewonnen. Die Höhle war zugänglich und passierbar alle vorzeitlichen Perioden hindurch und auf einmal konnten sie anscheinend nicht mehr als 5 Personen bewohnen. Die Ausdeutung der Fundsituationen beeinträchtigen in allen Höhlenräumen zahlreiche Sedimenteinstürze in niedere Etagen des offenkundig ausgedehnten unterirdischen Systems. Infolge der Einstürzungen kam es zu Verlagerungen und Ausräumungen der Schichten, wodurch archäologische Objekte in sekundäre Lagen gerieten oder verloren gingen. (Deutsch von H. Tichá) Literatura: FRIDRICH, J. - SKLENÁŘ, K. 1976: Die paläolithische und mesolithische Höhlenbesiedlung des Böhmischen Karstes. FontArchPrag 16. - Prague. LÁNSKÁ, D. – HLAVA, B. 1982: Vitamíny z domova i zdaleka. - Praha. MATOUŠEK, V. et al. 1983: Zpráva o druhé sezoně archeologického výzkumu jeskyně č.1504 v Údolí děsu u Srbska. - Český kras 8, 7 - 37.- 1984: Zpráva o třetí sezoně archeologického výzkumu jeskyně č. 1504 v Údolí děsu u Srbska. - Český kras 10, 7 - 34. VALOCH, K. 1960: Magdalénien na Moravě. - Anthropos 12. Brno. VENCL, S. 1972: Hostim, o. Beroun. - Výzkumy v Čechách 1969, Praha, 35 - 36. Adresa autora: RNDr. Václav Matoušek CSc. Tovární 39, 266 01 Beroun II
66
