Orlické hory Podorlicko 5
326
Velmi půvabná knížka (obálka a grafická úprava, štočky a tisk jsou dílem Východočeských papíren, n. p., závod v Novém Městě nad Metují) si nedělá nároky na vyčerpá vající rozbor dělnického hnutí a KSC na Novoměstsku, ale chce být pouze "skromným dárkem" k 50. výročí založení KSC. Chce vést k zamyšlení nad revolučními tradicemi a zkušenostmi dělnické třídy na N ovoměstsku, chce přispět k poznání a poučení z neohrožených bojů dělnických předáků a místních komunistických vůdců s buržoazií, fašismem, ale i vlastních chyb při uskutečňo vání socialistické přeměny společnosti. O Novém Městě nad Metují byla napsána řada větších "i menších prací, ale chyběly zatím práce o dějinách děl nického hnutí a KSC. Autor, který řadu let působil jako profesor v Novém Městě nad Metují, proto musel vyjít především z archívních pramenů a ze vzpomínek pamětníků.
Výsledkem je dílo, které je základním zpracováním děl. . nického hnutí a KSC na Novoměstsku, přičemž je vlastně současně první prací tohoto druhu v tomto regionu. Autor se v první kapitole zmiňuje o pokrokových lidových i revolučních dělnických tradicích, všímá si rozvoje průmyslu a vzniku, růstu i sebeuvědomování dělnické třídy na Novoměstsku. i Hlavním přínosem práce je však především to, že podrobně, srozumitelně a přehledně informuje o založení a činnosti KSC na Novoměstsku. Autor usiluje o maximální objektivitu, což ovšem vede k tomu, že cena této práce je opravdu vysoká. Je to dílo, z něhož bude musit vycházet každý, kdo se bude chtít dějinami dělnického hnutí a KSC na N ovoměstsku zabývat, zvláště když bohatý poznámkový aparát umožňuje sledovat, odkud autor čer pal. Je škoda, že knížka praticky nebyla na knižním trhu, a tak si ji zájemci budou asi musit dosti pracně shánět v knihovnách různých institucí. ERIK BOUZA
Ladislav Hladký
MIROSLAV HROCH: K OTAzCE ÚZEMNÍ SKLADBY NÁRODNÍHO HNUTÍ (Ceskoslovenský časopis historický, ročník XIX, 1971, str. 513-536.) Autor se v této srovnávací studii zabývá zkoumáním národní aktivity z teritoriálního hlediska u některých tzv. malých evropských národů (tj. u těch národů, které se
v
době
svého
vytváření
nalézaly v postavení národa podv období tzv. národní agitace, které "leží mezi obdobím učeneckého zájmu a záliby na jedné a mezi masovým hnutím na druhé straně". Charakterizuje je jako "období, kdy se skupina uvědomělých jednotlivců - vlastenců - snaží rozšířit národní uvědo mění a získat tak pro národní hnutí širší vrstvy obyvatelstva" (str. 513) a považuje je nepochybně správně za rozhodující fázi pro formování novodobého národa. Tato fáze proběhla u různých národů v různé době. Předmě tem Hrochovy pozornosti jsou národní hnutí finské, estonské, litevské, české (pouze na území Cech) a flámské; jsou to ta hnutí, u nichž se, jak autor poznamenává, podařilo určit celkem uspokojivě jejich teritoriální základnu a její diferencovanost. V některých otázkách přihlíží i k národním hnutím norskému a slovenskému, v jednom případě i k bulharskému. Při určování územní skladby jednotlivých národních hnutí a jejímu rozdělení na oblasti národně aktivní, průměr né a podprůměrné zvolil autor pro danou fázi snad jedině možné ukazatele: místa působení vlastenců, oblasti podle stupně odezvy vlasteneckých akcí (rozšíření časopisů, sbírky.. spolky) a oblasti původu a vzdělávání jednotlivých vlastenců. Bylo by celkem bezúčelné zabývat se dílčími výsledky, k nimž autor dospěl v případě jednotlivých hnutí. Snad postačí, přbpomeneme-li si pouze skutečnost, že proces konstituování novodobého národa, který jsme si zvykli nazývat národním obrozením, není pouze naší, českou (respektive slovenskou) zvláštností a výlučností, nýbrž že to byl proces všeobecný. Obraťme nyní pozornost k celkovým závěrům autorovým, které jsou víceméně platné pro všechna jím sledovaná národní hnutí. M. Hroch celkem jednoznačně zjišťuje, že "intenzita národní aktivity byla na území každého ze sledovaných malých národů rozložena velmi nestejnoměrně" a že "tuto nestejnoměrnost lze vyjádřit rozlišením menší kompaktní plochy s intenzívním vlasteneckým zájmem od velkých kompaktních ploch, kde byl tento zájem nepatrný a sílil jen pomalu v průběhu fáze národní agitace". (Str. 526.) N eméně závažný je i další zjištěný fakt, že oblasti pů vodu největší části vlastenců a nejvyšší národní aktivity jsou většinou totožné. Ú spěšně se Hroch pokusil o nalezení společných příčin tohoto vývoje. Když probral a postupně odmítl jako urču jící hlediska územní, správní, typu osídlení, jazykové i školní docházky (která však do určité míry ovlivňovala územní skladbu), obrátil pozornost k ekonomickým pořízeného, potlačovaného)
Ladislav Hladký
327
Orlické hory Podorlicko 5
328
merum (manufakturní, tovární a řemeslné výrobě, zea směně). Dospívá k závěrům, že národně aktivní oblasti nejsou současně oblastmi, "kde leželo těžiště rozvíjející se průmyslové a v řadě případů ani manufakturní výroby; převládala zde zato rozvinutá řemeslná malovýroba pro vlastní potřebu městského obyvatelstva a pro zemědělské zázemí; ležely v nejúrodnější části národního území (především v obilnářských oblastech, často kombinovaných s průmyslovými plodinami), avšak nemusily zaujímat celou jeho rozlohu; jejich zemědělská výroba byla pravidelně zaměřena na místní trh, který jim zprostředkoval spojení s trhy vzdálenějšími; nešlo tedy již o uzavřené místní trhy středověkého typu; byly zasaženy ve svém hospodářském životě a sociální struktuře civilizačními přeměnami nastupující kapitalistické společnosti, ale nebyly hlavním nositelem procesu industrializace". (Str. 535.) Tuto základní charakteristiku doplňuje zatím hypoteticky tím, že tyto oblasti měly zřejmě nejhustší a nejrychlejší dopravní síť, že to byly staré sídelní oblasti, relativně hustě osídlené, jejichž podstatnou složku obyvatelstva tvořili sedláci na venkově a drobní řemeslníci ve městě. Nyní se podívejme alespoň zběžně na to, co říká autor o českém národním hnutí na území vlastních Cech v období národní agitace, kterou v tomto případě klade do doby od druhého desetiletí 19. století do roku 1848. Na základě hustoty sítě skupin vlastenců rozdělil území osídlené českým živlem na oblasti národně aktivní (skupina vlastenců působí ve všech městech a městečkách nad 1000 obyvatel; střední Polabí, Pojizeří a východní Čechy), oblasti průměrné (vlastenecké skupiny jsou jen v někte rých větších střediscích; severní Cechy, část západních a jihozápadních Cech) a oblasti podprůměrně aktivní (vlastenecké skupiny působí v několika městech, která jsou od sebe vzdálená; jihovýchodní a jižní Čechy a jižní část středních Cech se zázemím Prahy). S tímto základním členěním podle působiště vlasteneckých skupin koresponduje i síť ochotnických divadel, která byla vesměs ve městech. Také většina vlastenců, a to jak městského tak vesnického původu, pocházela z oblastí aktivních a průměrných (platí to především pro západní, východní a severovýchodní Čechy). Hranice národně aktivní oblasti se sice zhruba shodují s hranicí obilnářské oblasti (jak ukazuje mapka na str. 522), někde však jí, např. východně od Prahy nebo v západních Čechách, nedosahuje, jinde, např. v Pojizeří a ve východních Čechách, naopak přesahuje národně aktivní oblast do oblasti s domáckou plátenickou výrobou. mědělství
Pro nás je důležité, že národně aktivní oblastí je i nas region pod Orlickými horami. Na zmíněné mapce je znázorněn kruhovou plochou, izolovanou na západě a na jihu úzkými pruhy území podprůměrného od jinak souvislého aktivního území. Tato naše oblast leží mezi Náchodem a Českou Skalicí na severu, Jaroměří na západě a Týništěm nad Orlicí, Kostelcem nad Orlicí a Rychnovem nad Kněžnou na jihu. Na východě pak jde hluboko do Orlických hor, téměř až k jazykové hranici s německým živlem. Za zmínku rovněž stojí, že rychnovské gymnasium (více středních škol v regionu nebylo) řadí Hroch vedle pražských gymnasií, gymnasia v Hradci Králové a ve Slaném (stejně jako královéhradecký bohoslovecký seminář) k národně nejaktivnějším. Region Orlických hor a Podorlicka leží již nesporně v oblasti s domáckou plátenickou výrobou. Vyznačoval se (a vyznačuje) poměrně hustou sítí měst a městeček (mimo již jmenovaných je třeba uvést ještě Dobrušku, Nové Město nad Metují, Opočno, Solnici, Třebechovice pod Orebem, Vamberk), jejichž řemeslná výroba byla na dobré úrovni; vzájemná blízkost jednotlivých středisek byla zcela jistě jedním z faktorů, napomáhajících směně zboží a umožňujících a usnadňujících komunikaci. Několik podorlických měst se již v 18. .století řadí k nejlidnatějším v tehdejším Hradeckém kraji. (Např. Rychnov nad Kněž nou je roku 1748 s 291 domem na čtvrtém místě - po Hradci Králové a" po německých městech Broumovu a Trutnovu, Dobruška s 215 domy na devátém místě; Kostelec nad Orlicí měl 196 domů. Nové Město nad Metují 168 domů; v kraji bylo celkem 58 měst a městeček.) Domnívám se, že M. Hroch v tomto podnětném příspěvku odpovídá mj. alespoň povšechně na otázku, proč tolik obrozenců pocházelo právě z našeho regionu, na otázku, kterou si také položila na jednom z prvních míst vědecká konference o národním obrození v Podorlicku, která se konala v Dobrušce v září roku 1969 (srov. L. Hladký, Vě decká konference o' národním obrození v Podorlicku, sborník Orlické hory a Podorlicko, sv. 3, 1970, str. 246 až 250; doc. dr. M. Hroch, CSc., byl jedním z jejích účastní ků). Je samozřejmé, že autor nemohl řešit tuto problematiku pro každý jednotlivý region. To je úkolem historiků v regionu působících a zabývajících se touto. epochou. J sem přesvědčen, že Hrochovy závěry a hypotézy se mohou stát východiskem v tomto směru. Nesporným faktem zůstává, že naše oblast náležela k národně nejaktivnějším v té fázi národního obrození, kterou označujeme jako národní agitaci. Stanovení přesného průběhu tohoto procesu (i jeho příčin, které zřejmě bu-
Ladislav Hladký
329
Orlické hory Podorlicko 5
330
dou mít své zvláštnosti - vždyť náš region neleží v obiloblasti) je úkolem dalšího bádání. A jak vyplývá jednoznačně z Hrochových závěrů, .odpověď musíme v prvé řadě hledat v ekonomické, sociální a majetkové struktuře našich měst i jejich vesnického zázemí. A zde jsme teprve na počátku dlouhé cesty. nářské
LADl8LAV HLADKÝ
Miroslava Štěpánková
SBORNÍK V PRAZE,
NÁRODNÍHO
TECHNICKÉHO
MUZEA
V. díl, Praha 1968.
Tento sborrrík vpřiriesl dva závažné příspěvky, které se týkají našeho regionu. Prvním z nich je obsáhlá studie Aleny N ovotné . "Přádelní školy v Čechách v letech 1845 .-'-'-af" 1848"· (str. 301-336), která je nejen shrnutím toho, co o tomto tématu bylo napsáno, ale navíc přináší velmi mnoho nových poznatků. Autorka použila nejen veškeré literatury, ale, i bohaté archívní prameny ve Státním ústředním archívu v Praze. Do tohoto sborníku však zahrnujeme zmínku o její práci proto, že s'e. zabývala i přádelními školami našeho regionu obdobně, jako se jimi zabýval Jan Klos ve své starší práci "Přádelní školy na kladském pomezí 1845-1849" (v ča sopise Od kladského pomezí II, 1924, str. 143). Zvláštní pozornost věnovala autorka prádelní škole v Novém Městě nad Metují, na které bylo zahájeno vyučová ní 5. ledna 1846. Na této škole vyučovala Františka Imlaufová, která se naučila vestfálskému způsobu předení v Dolním Adršpachu. Přádelní školu v Novém Městě nad Metují navštěvovali nejen místní přadláci, ale také přad láci z jiných panství, dokonce až ze Šumavy. Tuto školu vydržoval novoměstský "Spolek pro podporu ručního předení lnu", který poskytl základní prostředky k jejímu udržování.. Autorka však nevyužila pramenů uložených v Okresním archívu v .Náchodě, protože o nich nevěděla (str. 319). Velmi litovala, že proto nemohla o této škole, která se tak podstatně odlišovala od běžných přádelních škol, napsat více. Věděla však, \ že rada města Dobrušky požádala v lednu 1846 novoměstskou městskou. radu, aby se na této škole mohla vyučit 'přádelnietví Anna Wůn schová, která zřejmě pak učila na přádelní škole v Dob... rušce,otevřené prý v únoru 1846'. 16. února byla otevřenaipřádelní škola v . Bohuslavicích nad Metují. Nevymykala se běžnému: typu přádelníeh škol. Autorka si všimla, že o ni pečlivě dbal tamní l@t
