VÝROČNÍ ZPRÁVA Výroční zpráva 2004 Programy a projekty

VÝROČNÍ ZPRÁVA 2004

Výroční zpráva 2004 – Programy a projekty

1

2



3

OBSAH občanské sdružení Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva Senovážné nám. 24 (místnost č. 103 a 104) 116 47 Praha 1 Česká republika

I.

Úvodní slovo předsedy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6

II.

Kdo jsme? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

III.

Poslání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

IV.

Organizační struktura a personální obsazení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

V.

Programy a projekty. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

Tel.:

+420 234 621 467, 470, 449

Fax:

+420 234 621 470

A/Program ochrany před rasovou diskriminací a podpory rovnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

Mobil:

+420 777 258 568

Zprávy z našich lokalit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

+420 777 208 568

Monitoring pracovní inzerce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

+420 777 218 568

B/Program právních a sociálních služeb pro ohrožené děti a rodiče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

+420 605 064 665

Statistika programu za rok 2004 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

E-mail: [email protected], [email protected] Web:

C/Program Migrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

http://www.poradna-prava.cz, http://www.diskriminace.cz

D/Program bezplatné právní pomoci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

IČO: CZ 70 10 06 91

Výsledky dotazníkového šetření ohledně BPP na soudech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

Bankovní spojení: 500834693/0300

Projekty realizované v programu právních a sociálních služeb pro ohrožené děti a rodiče . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Projekty realizované v programu ochrany před rasovou diskriminací a podpory rovnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Projekty realizované v programu bezplatné právní pomoci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Projekty realizované v programu Migrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 VI.

Vybrané případy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 A. Přístup k zaměstnancům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 B. Přístup ke zboží a službám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

© Poradna pro občanství/Občanská a lidská práva

C. Přístup k bydlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 VII Všechna práva vyhrazena

4

Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

VIII. Hospodaření organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54


Výroční zpráva 2004 – Obsah

5

I. ÚVODNÍ SLOVO PŘEDSEDY OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ

I. ÚVODNÍ SLOVO PŘEDSEDY OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ

V

první řadě chci na tomto místě opět vyslovit poděkování a velký obdiv k pracovnímu nasazení všech kolegyň a kolegů z Poradny pro občanství/Občanská a lidská práva. Uvědomuji si, že sebevětší pracovní úsilí by se nemohlo realizovat bez finančních darů od sponzorů a aktivního zapojení dobrovolníků, kterým – snad mohu napsat, že spolu s našimi klienty – zde chceme poděkovat. Chtěl bych na tomto místě poděkovat také našim klientům za jejich kritické připomínky, které také zkvalitňují naši práci. Naše práce je nemyslitelná bez spolupráce s dalšími státními i nestátními organizacemi a institucemi, a proto jim také patří naše poděkování. Věřím , že i naše občanské sdružení svými aktivitami a prací přispívá k budování občanské společnosti, kde každý jednotlivec může důstojně žít a odpovědně spolurozhodovat a kontrolovat věci veřejné. V programu ochrany před rasovou diskriminací a podpory rovnosti byla naše organizace aktivní v oblasti poskytování pomoci jednotlivcům a také při prosazování systémových změn zamezujících diskriminaci. Podílíme se na prosazování antidiskriminační legislativy v ČR. Pozitivně hodnotím, že v rámci programu právních a sociálních služeb pro ohrožené děti a rodiče se nám povedlo celkově zlepšit komunikaci s orgány sociálně-právní ochrany dětí. Podařilo se nám také zlepšit podmínky pro práci našich dobrovolníků v „našich“ rodinách, která je pro nás nepostradatelná, ceníme a vážíme si jí. V rámci programu státní občanství a práva cizinců jsme kromě poradenství klientům svými připomínkami ovlivnili podobu novel zákona o občanství ČR a zákona o pobytu cizinců na území ČR. V programu bezplatné právní pomoci jsme kvalitně zmapovali situaci v ČR a nastínili možné řešení tohoto závažného problému. Naši pracovníci svými aktivitami přispívali ke zkvalitnění a zefektivnění prevence špatného zacházení ve všech místech, kde je omezena svoboda lidí de jure i de facto, podíleli se na prosazování vzniku nezávislého kontrolního orgánu nad těmito místy. Jsem rád, že mohu s uspokojením konstatovat, že si Poradna v roce 2004 uchovala svou základní strategii a filosofii, spočívající v propojování praktické pomoci jednotlivcům s aktivitami zaměřenými na systémové změny prostředí ve kterém všichni žijeme.

Ladislav Zamboj, předseda občanského sdružení

6


Výroční zpráva 2004 – Úvodní slovo předsedy občanského sdružení

7

II. KDO JSME?

II. KDO JSME?

P

oradna pro občanství/občanská a lidská práva je občanským sdružením založeným skupinou právníků a sociálních pracovníků. V našich programech se zabýváme otázkami státního občanství a práv cizinců, potíráním diskriminace, prosazováním rovných příležitostí a pomocí rodinám. Naše organizace má pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí. Věnujeme se i teoretickým otázkám výzkumu a sledujeme legislativní praxi přijímání nových zákonů a obecné problémy jejich uvádění do praxe. Součástí naší činnosti je také zpracovávání zpráv pro orgány mezinárodních smluv a připomínkování návrhů zákonů. Při rozvoji právních programů zpracováváme připomínkové zprávy a stanoviska k vládním dokumentům.

občanské sdružení založené skupinou právníků a sociálních pracovníků

8


Výroční zpráva 2004 – Kdo jsme?

9

III. POSLÁNÍ

III. POSLÁNÍ

10

V roce 2004 jsme: • podporovali v soudních řízeních o výchově dětí našich klientů taková rozhodnutí, která jsou v konkrétní situaci nejmírnějším možným zásahem do práv na soukromý a rodinný život dětí a rodičů; • prostřednictvím zastupování obětí rasové diskriminace v přístupu k zaměstnání, bydlení a službám pomáhali obohatit judikaturu ochrany osobnosti o aspekt rovného zacházení a rovných příležitostí; • prostřednictvím internetových projektů ovlivnili rozvoj informovanosti veřejnosti o nediskriminačních aspektech ochrany lidských práv; • prostřednictvím výzkumů praxe na trhu práce ovlivnili poznání diskriminačních praktik a přispěli k rozvoji dobré praxe; • prostřednictvím výzkumných a informačních aktivit a systematickým poskytováním právní pomoci dlouhodobě usazeným cizincům v České republice působili na vytvoření příznivého právního prostředí pro legální migraci v České republice; • zdokumentovali systém bezplatné právní pomoci v České republice, provedli výzkumy postojů aktérů v této oblasti a sledovali aktuální vývoj v oblasti přístupu ke spravedlnosti v ČR i ve světě.


Výroční zpráva 2004 – Poslání

11

IV. ORGANIZAČNÍ STRUKTURA A PERSONÁLNÍ OBSAZENÍ

IV. ORGANIZAČNÍ STRUKTURA A PERSONÁLNÍ OBSAZENÍ (2004)

Předseda sdružení: RNDr. Ladislav Zamboj Předsednictvo: Matěj Šarközi Kumar Vishwanathan Pavla Boučková Marie Harčárová Jan Šipoš Revizní komise: Leoš Zima Jiří Janoušek Lenka Vtípilová Výbor zahraničních konzultantů: Edwin Rekosh Iniciativa pro právo veřejného zájmu v transformujících se společnostech, Kolumbijská univerzita, New York, USA Ina Zoon Open Society Institute New York, Evropské centrum pro práva Romů, Madrid, Španělsko Zdravka Kalaydieva Bulharští právníci pro lidská práva, Sofia, Bulharsko Lilla Farkas NEKI a Maďarský helsinský výbor, Maďarsko Zaměstnanci a spolupracovníci: Mgr. Pavla Boučková – vedoucí kanceláře, právnička Mgr. Barbora Bukovská – právnička, koordinátorka projektů

12


Výroční zpráva 2004 – Organizační struktura a personální obsazení

Mgr. David Zábranský – právník, koordinátor projektu Mgr. David Strupek – advokát Mgr. Alena Svobodová – sociální pracovnice, koordinátorka projektu RNDr. Ladislav Zamboj – psycholog, sociální pracovník Andrea Gruberová – terénní pracovnice Michal Hubálek – právní asistent Adam Křístek – právní asistent Mgr. Pavel Čižinský – právník, koordinátor projektu Mgr. Iva Ptáčníková – účetní Ing. Marie Švecová – účetní Petra Broumová – terénní pracovnice Romana Ertlová – terénní pracovnice Eva Holečková – asistentka, správa kanceláře Dobrovolníci: Marta Budilová Veronika Buriánková Magdaléna Cihlářová Václav Čepelák Martina Dušková Žofie Hradílková Martina Chlumská Karla Karešová Kateřina Nováková Hana Salačová – Svobodová Štěpána Vnoučková Lucie Wágnerová Zuzana Wildová

13

A. PROGRAM OCHRANY PŘED RASOVOU DISKRIMINACÍ A PODPORY ROVNOSTI www.diskriminace.cz

V. PROGRAMY

I

A PROJEKTY

nternetový projekt specializovaný na odborné otázky spojené s problematikou rovného zacházení bez diskriminace z důvodu rasového nebo etnického původu, pohlaví, sexuální orientace, zdravotního postižení nebo věku. Cílem projektu je:

• shromažďovat informace pro potřeby odborníků, akademické obce, nevládního sektoru, novinářů a poslanců; • sloužit prezentaci specializovaných projektů zaměřených do akademické nebo odborné sféry a iniciativ prosazujících důležité změny zákonů; • poskytovat prostor nevládním organizacím a iniciativám pro prezentaci výsledků výzkumné a koncepční činnosti; • informovat o událostech, konferencích, seminářích a školeních, o významných iniciativách a o novinkách v oblasti výzkumu. Zájemce najde v části DISKRIMINACE obecné informace včetně článků, zajímavostí a novinek, mezinárodních úmluv a judikatury ve věcech týkajících se pozitivních opatření, diskriminace a zajišťování rovných příležitostí. V TÉMATECH lze hledat dokumenty specializovanější, konkrétně oficiální dokumenty Evropské komise, vlády ČR, významných mezinárodních nevládních organizací, odborně zaměřené materiály pro zaměstnavatele, přehledy judikatury pro soudce. Pro nejširší veřejnost je určen návrh českého zákona o rovném zacházení a ochraně před diskriminací v aktuálním znění. V PORADNĚ naleznete informace praktického charakteru včetně materiálů týkajících se různých důsledků a příčin diskriminace ( jako je sociální a rezidenční vyloučení), osob obzvláště ohrožených diskriminací (jako jsou migranti) nebo praktické návody a vzory pro oběti diskriminace a pro ty, kdo se s nimi při své práci setkávají. Internetový informační projekt na adrese http://www.diskriminace.cz a http://www.diskriminace.info realizujeme ve spolupráci s o.s. Interaktiv http://www.interaktiv.cz

ZPRÁVY Z NAŠICH LOKALIT POMOC RODINÁM A POTLAČOVÁNÍ DISKRIMINACE V PŘÍSTUPU K BYDLENÍ, ZDRAVOTNÍ PÉČI, VZDĚLÁVÁNÍ, ZAMĚSTNÁNÍ A SLUŽBÁM Starobylé město L. (první záznam o tomto sídle je z 10. století) se nachází několik desítek kilometrů severně od Prahy. Statut města má od roku 1948. Z celkového počtu přes 3000 obyvatel se k romské národnosti přihlásilo méně než 10 lidí. Místní samospráva proto výslovně deklaruje, že v obci neexistuje „romský problém“ – problémy v L. jsou podle tohoto názoru čistě sociální.

14



15

Infrastruktura V místě je mateřská školka, základní škola a základní umělecká škola. Do speciální základní školy (dříve zvláštní školy) je třeba dojíždět. V místním zdravotním středisku je kromě praktického a dětského lékaře i gynekolog a dentista. Sídlo zde má i obvodní oddělení Policie ČR. V současné době ve městě funguje jedna továrna a částečně i druhá, na kterou je ale vyhlášen konkurz. K. lze považovat za klasické romské ghetto, se všemi nevýhodami, které s sebou život v něm přináší pro jeho obyvatele i město. A to i přesto, že v něm nebydlí jenom Romové – K. postavila jedna ze dvou místních továren na začátku minulého století pro své zaměstnance. Bytový fond K., kde jsou dva domy, je velmi špatný, ve většině bytů není zavedena voda ani plyn, údržba je dlouhodobě zanedbána. V K. v prvním domě je 19 bytů, z toho 2 jsou neobydlené, v druhém je 22 bytů, z toho také 2 neobydlené. Voda je zavedena do společných prostor domů, prádelna a společné záchody jsou napojeny na kanalizaci. Na začátku 90. let byla část K. v havarijním stavu, několik rodin bylo vystěhováno do náhradních bytů, město však s nimi neuzavřelo nové nájemní smlouvy. Dnes město zpochybňuje legitimnost užívání těchto bytů. Pokud se péče o bytový fond nezlepší, domy se rychle stanou zcela neobyvatelnými. Vznik ghetta Podle sdělení představitelů města na začátku sedmdesátých let minulého století místní továrna měla nedostatek pracovních sil a tento problém se rozhodla řešit přesídlením romských rodin z osad na Slovensku. Stěhovaly se celé velké rodiny z prostředí, které bez nadsázky lze označit jako po všech stránkách zaostalé. Přesídlení a vytržení z přirozeného prostředí představovalo pro příslušníky komunity šok, ačkoliv prostředí do něhož přišli bylo sociálně, ekonomicky i kulturně podstatně vyspělejší než původní. Jednalo se o slovenské Romy, vesměs bez vzdělání. Řada z nich neuměla číst ani psát. Všichni tito lidé zde dostali „zdarma“ práci i bydlení. Nemuseli na to vynaložit žádné úsilí a z toho přirozeného důvodu si toho ne vždy dokázali vážit. Na začátku 90. let většina obyvatel K. v rozbíhajícím se tržním hospodářství nebyla schopna úspěšně obstát na trhu pracovních sil. Rozpad československé federace způsobil, že téměř všichni obyvatelé K. se přes noc stali cizinci, kteří nebyli schopni si několik let po rozpadu státu vyřídit občanství ČR – zejména proto, že nedokázali překonat objektivně existující byrokratické a finanční bariéry. V tomto období řada obyvatel K. přišla nejen o práci, ale někdy i o své děti, které byly umístěny do dětských domovů. Mnoho rodin se zadlužilo, zejména na nájemném a službách spojených s bydlením, a tyto dluhy dosud nesplatili. Strategie řešení Z výše popsaného stavu dané lokality – zde je nutné uvést, že Romové bydlí nejen v K., ale i jinde na území města – je zřejmé, že problémem těchto lidí není jen jejich sociální propad, a že řešení jejich problémů vyžaduje speciální strategii, která by v sobě měla zahrnovat i pozitivní opatření. Nezaměstnanost obyvatel K. je vysoká, Úřad práce doporučuje a nabízí městu, aby alespoň někteří nezaměstnaní vykonávali veřejně prospěšné práce, které by se mohly provádět i přímo v K. – například údržba bytového fondu, úklid, svoz odpadků, atd. Město tvrdí, že to nelze, protože by to zatížilo administrativu městského úřadu. Tento stav ani argumentace není vyhovující, protože veřejně prospěšné práce v jiných obcích bez problému fungují a snižuje se za jejich pomoci závislost na sociálních dávkách.

16


Děti Vzdělávání dětí je poznamenáno mnohdy špatnými bytovými podmínkami, špatným postojem dospělých k vzdělávání dětí, relativně málo podnětným prostředím, někdy až extrémní chudobou. Postoj obou škol které navštěvují děti z K. k řešení tohoto problému je aktivní a pozitivní. Záškoláctví zde není vzácným jevem. Schází venkovní i vnitřní prostory pro volnočasové aktivity dětí, včetně prostor pro jejich doučování. Naše organizace poskytuje prostřednictvím svých dobrovolníků doučování ve čtyřech rodinách, kterým poskytuje i jiné komplexní služby zaměřené na prevenci a pomoc rodinám, které jsou ohroženy umístěním dětí do dětského domova. Celkově poskytujeme služby 6 rodinám. V K. vedle terénní práce romského poradce z Městského úřadu Č., který má působnost i v jiných obcích bývalého okresu Praha –západ, uskutečňuje svůj terénní program druhá nevládní organizace. O problematiku obyvatel K. projevuje zájem a plánuje další aktivity také další místní občanské sdružení se sídlem v nedalekém městě. Na pravidelném psychologickém diagnostikování dětí spolupracuje také pedagogicko-psychologická poradna. V K. ani v dalších částech obce nebyly k dispozici žádné pravidelné volnočasové aktivity vhodné pro děti ze sociálně slabých rodin, včetně dětí romských. Naráželi jsme zde na problémy s nedostatkem prostor, kde by se takové aktivity mohly realizovat. V K. přetrvávala právní nejistota jednotlivých rodin ohledně bydlení, protože obec zpochybňovala legitimitu a existenci nájemního vztahu (ačkoliv jim byly byty v minulosti řádně přiděleny, s řadou nájemců nebyly nikdy sepsány písemné smlouvy). V mnoha rodinách byly děti ohroženy ústavní výchovou – šlo zejména o špatnou docházku do školy nebo nedostatky v péči o děti a domácnost. V tomto období (2004) byl v K. rovněž zaznamenán případ podezření z trestného činu s rasovým podtextem, zaměřeného vůči obyvatelům K. Do konce tohoto období se podařilo: • Zajistit za pomoci našich dobrovolnic pravidelné volnočasové aktivity pro děti z K.: po dohodě se starostkou a ředitelkou školy se budou moci realizovat v chladnějším období v prostorách školy; • V řízeních o žalobách na vyklizení bytů k nimž nebyly sepsány písemné smlouvy, zastupoval sedm rodin náš advokát. V pěti případech odvolací soud pravomocně rozhodl ve prospěch našich klientů a potvrdil existenci nájemního vztahu. Protože v období nevyjasněného nájemního vztahu s obcí některým nájemníkům vznikl dluh na nájemném, zprostředkovali jsme jednání s obcí, které v jednom případě vedlo k dohodě o splátkovém kalendáři a ve druhém případě k úplnému zaplacení dluhu. • V osmi rodinách jsme vedle poradenství poskytovali také terénní sociální práci. Ve čtyřech rodinách jsme zabezpečovali pomocí našich dobrovolníků i doučování dětí. U šesti dětí se tak podařilo zvrátit prvostupňovým soudem nařízenou ústavní výchovu. • Náš advokát zastupuje členy dvou poškozených rodin, které byly ponižovány rasistickými výroky. Šetření zatím není ukončeno. • Po opakovaných jednáních s představiteli samosprávy se nám podařilo pro jednu rodinu vyřídit žádost o byt a vyřešit tak jejich velice svízelnou bytovou situaci, kdy rodina bydlela v nevhodném bytě, který byl zaplaven. Podařilo se tak využít alespoň jeden z volných bytů v obci (v lokalitě je totiž více volných bytů, ve kterých nikdo nebydlí a které chátrají). • Průběžně s rodinami řešíme právní a sociální problémy rodin týkající se rozvodu, majetkového vypořádání, trestních věcí, stížností proti různým rozhodnutím správních orgánů, pracovně-právních problémů (např. nevyplácení mzdy), atd. v dalších pěti rodinách.


17

• Opakovaně jednáme s představiteli místní samosprávy, se Speciální školou v R. a ZŠ v L., místními zdravotnickými zařízeními a dalšími institucemi, s cílem pomáhat těmto lidem a přispívat k „obrušování třecích ploch“ mezi komunitou v K. a státními institucemi. • V roce 2004 vyjely tři děti z K. na náš letní tábor. Lokalita Statek Jedná se o samostatně stojící statek, v němž žije několik romských rodin. Dříve spadal pod obec P., která je fakticky vzdálena několik kilometrů. V současné době je již uznán i oficiálně jako součást obce L. Ve statku zejména problematicky funguje kanalizace. Při řešení problému odpadu spolupracujeme se starostou obce. Rodinám je poskytováno zejména sociální a právní poradenství. Dojíždí sem také naše dobrovolnice, která zajišťuje školní přípravu dětí. V roce 2004 děti ze Statku také vyjely na náš tábor na Slapech. V blízkém městě T. se nám podařilo rovněž navázat spolupráci se starostou, který se rozhodl spolu se starosty okolních obcí (svazek obcí) zřídit místo terénního sociálního pracovníka pro činnost v sociálně vyloučených komunitách, kterých je v okolních obcích několik. Proběhlo jednání o náplni činnosti takového zaměstnance a pan starosta obdržel kontakty na zdroje financování nákladů na zřízení místa terénního sociálního pracovníka a jeho činnost. Lokalita Kemp Obec H. vznikla sloučením a růstem čtyř původně samostatných vsí. V H. mají hlášených 4 811 obyvatel. Ves B. má na svém území, hned u nádherného rybníka, objekt bývalého pionýrského tábora – několik nevzhledných chatek a budovy koupelen a jídelny. I přesto, že rybník a jeho okolí je chráněnou krajinnou oblastí, zde SSM v 80. letech postavil tábor. Na počátku devadesátých let tento objekt odkoupil pan Y. Začal jej pronajímat dělníkům pracujícím v obci a okolí, cizincům a v neposlední řadě i rodinám s dětmi. Nájemné vybíral, ale neplatil poplatky za vodu, plyn a elektřinu, tak mu byly postupně tyto služby odpojeny, ale on požadoval nájemné i přes tyto skutečnosti, dle informací obyvatel některé slovně urážel či jinak terorizoval (např. je ohrožoval volně puštěnými psy). Proti panu Y. podalo několik fyzických či právnických osob trestní oznámení a později se kemp stal součástí konkursní podstaty. Celkem tu žije okolo 15 dospělých a 20 dětí. Tento počet se v zimě snižuje. Většina obyvatel je trvale hlášena na území Hlavního města Prahy, několik osob je ale z jiných měst. S jedinou výjimkou se jedná o romské rodiny. Část z nich odešla z bytu rodičů poté kdy založili vlastní rodinu, ale nesehnali jiné bydlení odpovídající jejich příjmům. Jiní svůj byt prodali či vyměnili a nakonec skončili v kempu. Několik rodin spojuje skupina sourozenců, kteří vyrůstali v dětských domovech. V kempu bydlí čtyři, sami rodiče několika dětí. Spolupráce s námi byla zahájena v září 2003, kdy nás požádal o pomoc jeden z obyvatel. V té době jezdil do kempu správce konkurzní podstaty s snažil se obyvatele přesvědčit, aby se k určitému datu vystěhovali. Rodiny ale neměly kam jít – zejména vzhledem k velkému počtu dětí (v jedné rodině mají 9 nezletilých dětí, v jiné 7, ostatní okolo 3). Na základě spolupráce s Poradnou se podařilo zajistit azylové bydlení pouze pro jednu rodinu, která má jedno dítě. Pro rodiny s více jak třemi dětmi je téměř nemožné sehnat jakoukoliv formu azylového bydlení. Je zde složité mluvit o „bydlení“, protože kemp je v havarijním stavu. Většina obyvatel žije v bývalých koupelnách, chatky jsou totiž již téměř rozebrány. V okolí kempu je nepořádek a volně zde pobíhají psi. Obyvatelé si pořídili do každé z místností kamna, ale to je asi jediný komfort na který tu člověk narazí. V blízkosti kempu se v této chvíli staví sportovní hala, kde budou drahé tenisové kurty a bazén.

18


Radnice obce H. i její obyvatelé si od této stavby slibují i to, že majitelé haly vyřeší problém s nezvanými návštěvníky po svém. Pro obyvatele jsou lidé z kempu jen zloději a násilníky, částečně je v tom skutečně utvrzuje několik ztracených slepic a psů. Ze schůzky se zástupci obce (starostou, místostarostkou a tajemníkem) vyplynulo, že obec nemá problémy s obyvateli trvale hlášenými na jejich území, ale především s těmi kteří bydlí v kempu. Považují je za problém, který by měl řešit někdo jiný – pozemek přece patří soukromému majiteli, takže nemohou podle svého přesvědčení situaci nijak ovlivnit. Stěžují si na chování obyvatel, zvýšenou kriminalitu v obci a bezvýchodnost situace. Mluví také o zvyšujícím se napětí mezi „starousedlíky“ a obyvateli kempu.

MONITORING PRACOVNÍ INZERCE

R

ozsáhlý průzkum pracovní inzerce byl zaměřen na dodržování zásady rovného zacházení z hlediska přístupu k zaměstnání v praxi. Jednotlivé diskriminační důvody, jejichž možné uplatňování zaměstnavateli při nabídce volných pracovních míst bylo především sledováno, jsou následující: pohlaví, sexuální orientace, rasový nebo etnický původ, národnost, státní občanství, sociální původ, majetek, rod, jazyk, zdravotní stav, věk, náboženství či víra, manželský či rodinný stav nebo povinnosti k rodině, politické či jiné smýšlení, členství a činnost v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů. Zvláštní důraz byl kladen na posuzování oprávněnosti účelu zaměstnavateli kladených požadavků na uchazeče o nabízenou pozici. Pro účely provedeného výzkumu byli adresáti pracovní inzerce rozčleněni do devíti kategorií, které se shodují s obecně používanými třídami klasifikace zaměstnání (KZAM). Sledování možného uplatňování jednotlivých výše uvedených diskriminačních důvodů a uplatňování případných neoprávněných zvláštních požadavků zaměstnavateli bylo sledováno zvlášť u každé z devíti kategorií. Monitoring pracovní inzerce proběhl v období od 1.2.2005 do 31.3. 2005 (dále jen „sledované období“). Inzerce byla čerpána ze dvou základních zdrojů, jednak z nabídky volných pracovních míst umístěné na webových stránkách úřadů práce, a jednak z inzertních příloh zaměřených na pracovní tematiku v tištěných periodikách. Tyto zdroje byly sledovány také s ohledem na regionální uspořádání, kdy nabídka volných pracovních míst nabízených úřady práce byla monitorována v Praze, Ostravě, Děčíně a Ústí nad Labem. Z tištěných periodik byla do výzkumu zahrnuta Mladá frontaDnes a Ústecký deník. Ve sledovaném období bylo do výzkumu zahrnuto celkem 21.732 inzerátů, z toho 17.713 pocházelo z nabídky výše uvedených úřadů práce a 4.019 z tištěných periodik. Za diskriminační důvod (jehož výskyt v praxi byl výzkumem zachycen), v jehož uplatňování lze spatřovat porušení zásady rovného zacházení se všemi osobami bez ohledu na jejich rasu či etnický původ v přístupu k zaměstnání (i když pouze nepřímo), lze považovat požadavek na „čistý výpis z rejstříku trestů”. Následující část A je věnována inzerci zveřejněné ÚP, část B potom inzerci zveřejněné v denním tisku.


19

Část A – úřady práce Požadavek „čistého“ rejstříku trestů byl nejfrekventovanějším diskriminačním požadavkem vůbec a ve sledovaných inzerátech se vyskytoval v několika podobách. Nejčastěji používaná forma byla „nutno předložit ČTR“, dále „rejstřík trestů bez záznamu“, „bezúhonnost-nutno doložit výpisem z rejstříku trestů“ atd. Tento požadavek byl brán jako diskriminační pouze v případech, kdy byl shledán nepřiměřeným – zjevně neoprávněným – vzhledem k nabízené práci. V průběhu monitoringu tedy docházelo k pečlivému výběru, kdy bylo prověřováno, zda tento požadavek lze skutečně vzhledem k nabízené pozici hodnotit jako neoprávněný. Co se týče výskytu neoprávněného požadavku na čistý rejstřík trestů dle jednotlivých tříd zaměstnání, můžeme konstatovat, že u 1. až 4. třídy se tento požadavek vyskytoval minimálně. Výraznější uplatňování ČTR se ve větším množství objevuje až u třídy 5. – provozních pracovníků ve službách a v obchodě. Dále následuje mírný nárůst tohoto požadavku, který graduje ve třídě 9 – pomocných a nekvalifikovaných pracovníků, což jsou místa o která se osoby romského etnika hlásí nejčastěji. Vzhledem k zásadě rovného zacházení se všemi osobami bez ohledu na jejich rasu či etnický původ v přístupu k zaměstnání lze tento požadavek považovat za nepřímo diskriminační. Podrobnosti v následující tabulce.

Požadavek ČTR dle jednotlivých tříd klasifikace zaměstnání

1

5. třída*

Z

874

P¹ %

Z² %

C³ %

840

9 6

7 5

7. třída

Z¹ %

C¹ %

C² %

P

Z¹ %

C¹ %

C² %

P

41

5

5

4

-

-

-

-

1

2

1 4

1 3

0

-

-

-

15

2 8

2 7

1

-

-

-

1 7

3

1

1

1

-

8

1

-

-

2

15

14

3

54

53

9 8

5

173

135

7 8

1 2

30

2 2

111 6

1 104 2

-

9 3

88

-

5

6. třída

P

9 3

4

8. třída

Z¹ %

C¹ %

C² %

458

5 4

5 2

4 1

-

5

3 6

3 3

-

1

2

2

0

42

3 1

2 4

4

9

7

5

0

506

-

-

4 5

70

-

-

9. třída

P

Z¹ %

C¹ %

C² %

P

Z¹ %

C¹ %

C² %

59

7

7

5

282

3 4

3 2

2 5

0

2

1 4

1 3

0

5

3 6

3 3

0

0

-

-

-

-

2

4

4

0

1

39

2 9

2 3

4

6

328

-

-

2 9

1 – ÚP Praha; 2 – ÚP Ostrava; 3 – ÚP Děčín; 4 – ÚP Ústí nad Labem; 5 – celkem Z – celkový počet závadných inzerátů na jednotlivém ÚP P¹– celkový počet závadných inzerátů na jednotlivém ÚP z důvodu ČTR Z² – procentuální podíl inzerátů obsahujících uvedený neoprávněný požadavek na celkovém počtu závadných inzerátů jednotlivého sledovaného ÚP (zaokrouhleno na celá %) C³ – procentuální podíl inzerátů obsahujících uvedený neoprávněný požadavek na počtu všech závadných inzerátů zveřejněných všemi sledovanými ÚP (zaokrouhleno na celá %)

20

Část B – tištěná inzerce Požadavek „čistého“ trestního rejstříku se v tištěné inzerci nevyskytoval tak často, jako v inzerci zveřejněné prostřednictvím ÚP (15%:93%). Možné příčiny již byly uvedeny – především rozdílná cílová skupina uchazečů o zaměstnání, kdy v tištěných periodikách jsou převážně zveřejňovány inzeráty na náročnější pozice, kde je požadováno většinou minimálně středoškolské vzdělání zakončené maturitou, přičemž výpis z rejstříku trestů bez záznamu se automaticky předpokládá. Nelze přehlédnout skutečnost, že požadavek ČTR v tištěné inzerci je spíše specifikem jednotlivých regionů, neboť se na celkovém výskytu tohoto požadavku, který činil 15%, podílely Ústecké listy 14 %. I v tištěné inzerci byl tento požadavek brán jako diskriminační pouze v případech, kdy byl shledán nepřiměřeným vzhledem k nabízenému zaměstnání. Formy požadavku byly totožné jako v nabídkách zaměstnání zveřejněných ÚP. Tištěná inzerce (převážně celostátní) obsahovala značný počet nabídek zaměstnání u státních institucí, na které se vztahuje zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územně samosprávných celků, kde je bezúhonnost přímo uvedena jako jeden z předpokladů pro vznik pracovního poměru (podrobněji viz ČTR v nabídkách zaměstnání ÚP). Tyto inzeráty mezi závadné řazeny nebyly.

JEDNOTLIVÉ TŘÍDY KLASIFIKACE ZAMĚSTNÁNÍ

ČTR ÚP

P – počet neoprávněných požadavků na ČTR v jednotlivé třídě klasifikace zaměstnání vyskytujících se na uvedeném ÚP Z¹ – procentuelní podíl počtu neoprávněných požadavků na ČTR na celkovém počtu těchto požadavků na jednotlivém ÚP C¹ – procentuální podíl počtu neoprávněných požadavků na ČTR na celkovém počtu všech závadných inzerátů jednotlivého ÚP C² – procentuelní podíl počtu neoprávněných požadavků ČTR na celkovém počtu všech závadných inzerátů všech sledovaných ÚP


HODNOCENÍ PROJEVŮ DISKRIMINACE V PŘÍSTUPU K ZAMĚSTNÁNÍ A V PRACOVNĚ-PRÁVNÍCH VZTAZÍCH Z POHLEDU ÚŘADŮ PRÁCE

V

ýzkum hodnocení projevů diskriminace a jejich závažnosti v přístupu k zaměstnání a v pracovně-právních vztazích byl proveden na jaře roku 2003. O odpovědi bylo v dotazníkovém šetření požádáno 73 úřadů práce se sídlem v každém bývalém okresním městě s výjimkou Prahy, 19 soukromých zprostředkovatelen práce a 34 odborových organizací a svazů odborových organizací. Bohužel celý výzkum nebylo možno komplexně vyhodnotit vzhledem k extrémně nízké návratnosti dotazníků z odborových organizací a svazů a ze soukromých zprostředkovatelen práce (návratnost u odborových organizací byla 14,7%, tj. 5 respondentů z 34 oslovených a 5,2% u zprostředkovatelen práce, tj. 1 respondent z 19 oslovených). Údaje z tak malého počtu zdrojů lze tedy stěží zobecnit. Do vyhodnocení byly nakonec zařazeny jen ty úřady práce, které dotazníky vyplnily. Návratnost dotazníků z úřadů práce byla přibližně 40%. Pozornost věnovaná diskriminaci v zaměstnání a přístupu k zaměstnání Opakovaně bylo poukazováno na skryté diskriminační tendence nebo názory, které spočívají mj. ve snaze upřednostňovat určité pohlaví pro určitou pracovní pozici, a to i když nejde o rozhodující požadavek z hlediska Výroční zpráva 2004 – Programy a projekty

21

povahy zaměstnání, v nízké ochotě zaměstnávat matky s malými dětmi a muže před nástupem základní vojenské služby, v nedůvěře k romskému etniku – (zpochybňuje se vážný zájem Romů o práci a zaměstnavatelé často tvrdí, že rovněž jejich zákazníci a odběratelé služeb nemají důvěru k tomu, aby jejich zakázky zajišťovali občané tohoto etnika), v přetrvávání diskriminace starších osob (někdy už nad 40 let). Byla zdůrazněna potřeba více využívat pozitivní opatření za účelem motivace zaměstnavatelů. V těchto souvislostech bylo opakovaně poukazováno na obtížnou prokazatelnost diskriminačních postupů (některé úřady práce se snaží o získání poznatků rovněž z anonymních stížností a za tím účelem umísťují do prostor úřadu práce schránku určenou pro takové podněty. Obory podnikání, ve kterých dochází k diskriminaci častěji než v ostatních oborech Obecně úřady práce poukazují na diskriminaci na základě pohlaví – žen ve vedoucích funkcích, matek s malými dětmi, preferenci mladých atraktivních žen v oblasti služeb, uzpůsobení pracoviště jen pro zaměstnance jednoho pohlaví včetně sprch, šaten, sociálního zařízení, v soukromém sektoru o přijetí často rozhoduje pouze subjektivní názor personalisty nebo majitele firmy. Rekvalifikace Jako objektivní překážky přístupu k rekvalifikaci úřady práce zmiňovaly dosažené vzdělání, které nelze nahradit krátkodobým rekvalifikačním kurzem, špatnou dopravní dostupnost, skutečnost, že je pro vstup do rekvalifikace vyžadován příslib zaměstnání od budoucího zaměstnavatele. Nabídka rekvalifikačních kurzů často neodpovídá poptávce po jednotlivých profesích; kursy jsou zahajovány maximálně 2x ročně. Objektivní překážky znevýhodňují zejména matky s malými dětmi. O poskytovaných rekvalifikacích úřady práce informují prostřednictvím vývěsek, různých infoboxů, prostřednictvím individuálních pohovorů, inzerce v regionálním tisku, letáků, internetu, v některých případech rovněž telefonicky nebo prostřednictvím sms zpráv. Nabídka rekvalifikačních kurzů je obecně velmi bohatá i pro uchazeče s nižším vzděláním. Poptávka po těchto absolventech je však minimální, neboť krátkodobý rekvalifikační kurz podle mínění zaměstnavatelů nenahradí praxi v oboru. Existuje možnost zajištění individuálních rekvalifikačních kursů, která ovšem bývá podmíněna příslibem zaměstnání od budoucího zaměstnavatele a jeho zajištění může být objektivní překážkou. V některých regionech chybí zájem o rekvalifikační kursy ze strany uchazečů o zaměstnání, kteří mají příslib zaměstnání zajištěn, ale neuspokojuje je nízké finanční ohodnocení. Inzerce a nabídka pracovních míst I ty úřady práce které hodnotí spolupráci zaměstnavatelů jako dobrou, ovšem poukazují na to, že se na úřad práce obrací až v případě, kdy se jim nepodaří obsadit volné místo jiným způsobem (zřídka jsou hlášena místa vyžadující vysokoškolské vzdělání). Volná místa jsou často hlášena účelově, když zaměstnavatelé ve skutečnosti chtějí získat povolení k zaměstnávání cizinců. Problémy jsou s aktualizací databáze volných míst, kdy zaměstnavatelé nehlásí obsazení nebo zrušení volného pracovního místa ve stanovené lhůtě, dále zaměstnavatelé často neuvádějí veškeré požadavky na dané místo (chybí především údaje o výdělku), při odmítnutí žadatele nenapíší na doporučenku úřadu práce skutečný důvod nepřijetí.

22


Mezi nejčastější udávané diskriminační požadavky na budoucí zaměstnance patří pohlaví a věk, méně častý je zdravotní stav, rasa, barva pleti a rodinné poměry (zjišťuje se počet a věk dětí). Vůbec se nevyskytly údaje o sexuální orientaci nebo náboženství jako diskriminačních důvodech. Úřady práce spoléhají v mnohem vyšší míře na poznatky z vlastní činnosti než na poznatky ze stížností uchazečů o zaměstnání. Někdy je označují jako nekonkrétní či neprokazatelná tvrzení, nebo poznamenávají, že se uchazeči neangažují při jejich případném šetření, ba odmítají spolupráci. Úřady práce kladou v některých případech důraz na prevenci. Vysvětlují zaměstnavatelům obecné důvody, které vedou k hodnocení požadavků při hlášení volných pracovních míst jako diskriminačních. Tento postup považují za účinný – zaměstnavatelé pak své požadavky upraví. Úřady práce je proto nejčastěji řeší upozorněním. Teprve pokud zaměstnavatel upozornění nerespektuje je podán podnět na kontrolní oddělení, které zahájí šetření a případně uloží pokutu. Většina úřadů práce provádí monitoring inzerce. Jen v naprosté menšině případů úřad práce neuvedl žádnou informaci nebo sdělil, že inzerci nemonitoruje. Nejčastější projevy diskriminace v inzerci jsou požadavky na věk (nejvíce preferovaná je skupina 25-35 let) a pohlaví. Přijímací pohovory, výběrová řízení Nejčastějším důvodem diskriminace při přijímacích řízeních je pohlaví, projevuje se v otázkách na počet a věk dětí, popřípadě plánování mateřství – zaměstnavatel sonduje potencionální příčiny absence v zaměstnání. Dalšími diskriminačními důvody jsou rasová nebo etnická příslušnost, zdravotní stav, případně zaměstnavatel diskriminační důvod otevřeně nesděluje ale při výběru se jím řídí. Při výběrových řízeních, kterých se účastní pracovníci úřadů práce, si zaměstnavatel zjevně diskriminační otázky nedovolí. Většina úřadů práce, která považovala četnost diskriminace při neformálních přijímacích pohovorech a výběrových řízeních za rozdílnou, usuzovala na pravděpodobně vyšší výskyt diskriminace při přijímacích pohovorech. V případě kdy byla jako pravděpodobně vyšší posouzena četnost při výběrových řízeních, úřad práce poukázal na praxi vyplňování písemných dotazníků obsahujících množství dotazů na osobní údaje v prvním kole výběrového řízení. Podle nich si zaměstnavatel vybere v podstatě ještě před konáním výběrového řízení. Stížnosti uchazečů o zaměstnání jsou častějším zdrojem poznatků o diskriminaci při přijímacích řízeních než vlastní činnost úřadů práce. Úřady práce k tomu uvádějí, že za přítomnosti jejich pracovníků málokterý zaměstnavatel otevřeně sděluje diskriminační požadavky nebo klade diskriminační otázky. Na druhou stranu diskriminaci na kterou si stěžují uchazeči o zaměstnání lze těžko prokázat, zaměstnavatel je obvykle schopen věc dostatečně vysvětlit, uchazeči sami pak se často obávají podávat písemné stížnosti nebo jsou ochotni si stěžovat pouze anonymně. V jednom případě bylo sděleno, že úřad práce odkazuje stěžovatele na soud, v jednom případě, že stížnosti obsahují pouze subjektivní informace, které nelze ověřit. Požadavky na čistý trestní rejstřík posuzují úřady práce v drtivé většině případů jako přiměřené povaze pracovní pozice, kde je požadavek uplatněn. Mezi obory, kde je tento požadavek nejčastější, patří hlavně hlídací a bezpečnostní agentury, volná místa s hmotnou odpovědností, státní správa, pohostinství (číšník-servírka), skladník, taxislužba, školství. V malém procentu případů úřady práce uvádějí, že je čistý rejstřík trestů vyžadován i pro profese dělnické, což vede k nezaměstnanosti určité skupiny málo kvalifikovaných osob se záznamem v rejstříku trestů. Bylo vysloveno i podezření na účelové jednání zaměstnavatele, který chce na neatraktivní místa posléze požádat o povolení náboru cizinců. Požadavek na čistý RT je doplňován i v průběhu výběrového řízení. I zde ovšem úřady práce vyslovují názor, že za záznam v RT si každý může sám a za diskriminační faktor takový požadavek nepovažují.


23

Odměňování V případě diskriminace z důvodu pohlaví bylo poukázáno na skutečnost, že rozdíly v odměňování mezi muži a ženami jsou sice častým jevem, úřadům práce se však nepodařilo takovou praxi zjistit ani prokázat. Podle jiného mínění tyto rozdíly zaměstnanci nepociťují příliš výrazně, více pociťují např. pokud jim zaměstnavatel zadržuje mzdu. Dále bylo poukazováno na skutečnost, že podle mínění úřadů práce je možno tuto diskriminaci skrýt v pohyblivých složkách mzdy a různých příplatcích, takže ji lze jen obtížně prokázat. Diskriminační důvody jiné než pohlaví byly poměrně pestré. Kromě poukazu na věkovou diskriminaci v odměňování byla uvedena platová diskriminace cizinců, diskriminace pracovníků kterým jsou nabízeny jen dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, vzdělání, pokud není v relaci s povahou vykonávané práce. V některých případech nebyl uveden diskriminační důvod s poukazem na skutečnost, že případ je v šetření. I v oblasti odměňování převažují poznatky získané vlastní činností nad poznatky ze stížností uchazečů o zaměstnání. Platová diskriminace je řešena prostřednictvím kontrolního oddělení úřadu práce, které celou věc prošetří a rozhodne o případné sankci (nejčastěji pokuta), v 1 případě (který je zároveň případem prvním) dosud nebylo šetření ukončeno; jinde preferují prevenci a vysvětlování před sankcemi. Změněná pracovní schopnost Většina úřadů práce uvádí, že pracovní místa vhodná pro osoby se ZPS jsou vytvářena převážně na chráněném pracovním trhu. Někteří poukazují na pokračující segregaci osob se ZPS jako vedlejší produkt možnosti zaměstnavatele žádat dotace na zaměstnávání více než 50% podílu osob se ZPS. Většinou bylo rovněž poukazováno na to, že vytváření pracovních míst pro osoby se ZPS na volném trhu je spíše výjimečným jevem. Právě tak výjimečným jevem je aktivní vytváření vhodných pracovních podmínek pro osoby se sníženou mobilitou a schopností orientace. Některé úřady práce uváděly, že tyto osoby jako uchazeče o zaměstnání téměř neevidují, jelikož většina z nich pobírá plný invalidní důchod. U vybrané skupiny uchazečů se sníženou pracovní mobilitou nebo schopností orientace zdůrazňovaly úřady práce závislost šancí na nalezení vhodného zaměstnání na stupni vzdělání, na sebevědomí a úsilí jednotlivců o nalezení vhodného zaměstnání, které může být negativně ovlivněno dlouhodobou nezaměstnaností. Někteří jsou podle názoru úřadů práce ochotni přijmout zaměstnání neodpovídající jejich kvalifikaci. Vzhledem k poměrně jednoznačnému hodnocení znevýhodněného postavení osob se ZPS, tím spíše osob se sníženou mobilitou a schopností orientace na trhu práce je nápadné, že při hodnocení diskriminačních důvodů nebyla změněná pracovní schopnost zmiňována tak často jako diskriminační faktor. Nelze přitom v žádném případě říci, že by úřady práce znevýhodnění těchto osob podceňovaly. Obdržené odpovědi respondentů v této části výzkumu patří k nejdetailnějším. Úřady práce se touto problematikou nesporně intenzivně zabývají. Znevýhodnění ovšem často nevnímají jako diskriminaci, nejspíše s ohledem na specifický charakter tohoto diskriminačního důvodu. Při zajišťování rovného zacházení s osobami zdravotně postiženými je vždy nezbytná určitá míra aktivního zajišťování pracovních podmínek. Většina úřadů práce uvádí, že nelze stanovit míru nezaměstnanosti u uchazečů se ZPS, protože není znám přesný počet ekonomicky aktivních občanů se ZPS. Některé udávaly odhadovanou míru nezaměstnanosti (v deseti případech), z nich osm uvedlo že míra nezaměstnanosti osob se ZPS je vyšší než je míra nezaměstnanosti v územním obvodu. Další udávaly že přesnou míru nezaměstnanosti uchazečů se ZPS nelze zjistit, neboť není znám přesný počet ekonomicky aktivních občanů se ZPS.

24


Pracovní podmínky, odborná příprava, funkční postup Tuto část respondenti buď vůbec nevyplnili, nebo odpověděli že projevy diskriminace v této oblasti nemonitorují, popř. udávali že diskriminační projevy nebyly zjištěny. Z odpovědí bylo většinou patrné že nemají v této oblasti k dispozici konkrétní poznatky, a pokud je mají, neznají prostředky jimiž by se jim dařilo efektivně diskriminační jednání prokázat a postihnout. Nikde nebyly uvedeny konkrétní způsoby řešení případů, nebo bylo uvedeno, že případy nelze řešit. Jen v jednom případě bylo uvedeno, že do kontrolní činnosti je vždy zahrnuta i oblast dodržování pracovněprávních předpisů o rovných příležitostech. Respondenti kteří uvádějí, že o diskriminaci v této oblasti vědí nebo mají o ní konkrétní poznatky, zároveň dodávají, že nemají možnost ji prokázat, protože se vždy jedná o „skrytou“ diskriminaci. V této souvislosti byly zmíněny i konkrétní diskriminační projevy, s nimiž se úřad práce setkává – tendence obsazovat vrcholové pozice muži, někteří zaměstnavatelé se domnívají že mladí nemohou řídit starší, naopak firmy se zahraniční účastí preferují mladší manažery. Sankce Celkem byla za diskriminační jednání uložena pokuta 12 úřady práce z 29 sledovaných. Nejvyšší sankce uložená v rámci sledovaných úřadů práce je 45 000,- Kč. V její výši se ovšem odráží kromě porušení předpisů o zákazu diskriminace také porušení zákona v jiných směrech. Nejvyšší uložená pokuta výslovně jen za diskriminační jednání zaměstnavatele je 10 000,- Kč (ve dvou případech). Opatření ke zjednání nápravy provádějí i ty úřady práce, které neukládají pokuty – považují to za vhodné zejména u zaměstnavatelů nově vstupujících na trh práce, kdy zejména v případech diskriminační inzerce nebo v případech kdy nedošlo k významnému poškození zaměstnance nebo uchazeče o zaměstnání hodnotí pohovor se zaměstnavatelem a uložení opatření k nápravě za vhodný prostředek k odstraňování diskriminační praxe. V této souvislosti úřady práce zdůrazňují význam opatření k nápravě také v případech, kdy šlo o neúmyslné jednání. 3 úřady práce rovněž v této souvislosti poukazují na preventivní opatření (osvětové působení na zaměstnavatele, seznamování zaměstnavatelů s právními předpisy). Další možné diskriminační důvody Úřady práce většinou uváděly jako závažný diskriminační důvod některý ze šesti sledovaných důvodů (zejména věk, pohlaví, etnická a rasová příslušnost, zdravotní stav – tedy zdravotní postižení). Náboženství nebo sexuální orientace jako diskriminační důvody výslovně nebyly uvedeny. Ve dvou případech byly zmíněny další diskriminační důvody (státní občanství – zaměstnávání cizinců, diskriminace z důvodu jazykových znalostí, tzv. schwarz-systém zaměstnanců se živnostenským oprávněním), v dalších dvou případech byly zmíněny případy zaměstnavatelů, kteří zneužívají situace na trhu práce k diskriminaci obecně. Zvláště bylo poukazováno na diskriminaci regionální (znevýhodnění regionu, v němž je vysoká nezaměstnanost, je zneužíváno zaměstnavatelem ke sjednávání nevýhodnějších pracovních smluv než je tomu v jiných regionech). Jedná se zejména o nadnárodní společnosti, které diskriminují své zaměstnance v regionech s vyšší nezaměstnaností. Kromě diskriminace žen a starších osob se dopouštějí běžně diskriminace v odměňování, kdy platí zaměstnancům za stejnou práci nižší mzdy než v jiných regionech1.

1

K ověření, zda dochází k diskriminaci v oblasti odměňování, by bylo nutno zkoumat rovněž právní formu těchto zaměstnavatelů.


25

Další poznámky se vztahovaly z větší části k hodnocení možností prokázat diskriminaci. Úřady práce opakovaně poukazovaly na to, že k diskriminaci dochází při ústních jednáních při nichž nejsou přítomni svědci, o nichž neexistují písemné záznamy a je proto téměř nemožné ji zaměstnavateli prokázat. Zaměstnanci se obávají stěžovat si na zaměstnavatele, zejména v regionech s vysokou nezaměstnaností a kde je obtížné sehnat jinou práci. Výjimkou jsou stížnosti na nevyplácení mzdy, protože zaměstnanci už nemají zájem pracovat pro zaměstnavatele, který jim mzdu neplatí. Soukromá zprostředkovatelna práce Pro zajímavost zařazujeme hodnocení provedené soukromou zprostředkovatelnou práce. Jedná se o jedinou soukromou zprostředkovatelnu která se výzkumu zúčastnila, takže z jejích odpovědí nelze zřejmě činit žádné obecně platné závěry. Na druhou stranu jsme přesvědčeni, že rozdíl v pohledu na některé otázky, který je patrný při srovnání postojů úřadů práce a soukromého zprostředkovatele může být sám o sobě zajímavý. S1 hodnotí spolupráci se zaměstnavateli v oblasti nabídky volných míst jako dobrou. Zaměstnavatelé mají poměrně přesnou představu a o nabízeném místě jsou schopni zveřejnit mnoho detailů. Diskriminační požadavky na budoucí zaměstnance nejsou časté, spíše jde o požadavky vyplývající z povahy práce (příklady: muž jako horník, mladý člověk jako specialista v oblasti internetového připojení). Na diskriminaci si stěžují občas Romové. S1 v této souvislosti poukazuje na možné předcházející „neblahé“ zkušenosti zaměstnavatele se zástupcem romského etnika. Poznamenává, že tito uchazeči se většinou na konkursech prosadit nedokáží a nejeví zájem o zdarma nabízené kursy jak uspět u konkursu. Paradoxně ovšem S1 řešila u přijatých Romů několik situací propuštění pro podezření z krádeže, a když trvala na detailním prošetření věci, ukázalo se že kradli jiní pracovníci spoléhajíce se na to, že vše se hodí na Romy. Podle S1 řešení spočívá v detailním prošetření věci; po důkladném prošetření neškodí ani medializace za účelem informování veřejnosti. Diskriminační požadavky v inzerci S1 nemonitoruje, ale setkává se v inzerátech s požadavky na věk a pohlaví zaměstnance. Zpravidla však nejde o diskriminaci, ale o požadavek vyplývající z obecných zvyklostí (např.ženská obsluha v ženských šatnách na plovárně), S1 se domnívá, že v případě moderních technologií je to i věk (uvádí, že požadavkem na odbornost jsou příslušníci starší generace automaticky vyřazeni). Při přijímacích pohovorech a výběrových řízeních jsou obvyklé dotazy na zdravotní stav. Obvykle však zaměstnavatel v případě přijetí vyžaduje povinnou lékařskou prohlídku, takže pro uchazeče není možné případné problémy zakrýt. S1 proto soudí že jde o logickou součást přijímacího řízení. Řešili rovněž případ podezření na diskriminaci z důvodu sexuální orientace, který ukončili v neprospěch uchazeče (nalíčený muž v ženských šatech byl odmítnut při konkursu na bankovního úředníka/úřednici). S1 soudí že také s věkem je často spojeno omezení odbornosti nebo druhu práce; nesetkali se s diskriminací z důvodu náboženství. S1 zaznamenává odklon od písemných dotazů diskriminačního charakteru k otázkám kladeným osobně při neformálních pohovorech. Nárůst požadavků na čistý výpis z rejstříku trestů S1 nezaznamenala, tento požadavek se běžně vyskytuje tam, kde je to logické (ostraha objektů, svěřené peněžní prostředky nebo věci). K diskriminaci v odměňování dochází nejčastěji z důvodu pohlaví. S1 soudí, že jde o projev tržních podmínek, nikoliv o diskriminaci. Muži podle jejich názoru vyjednávají o výši platu, zatímco ženy rychle přijmou první nabídku zaměstnavatele, která je logicky nižší, a nevyjednávají. Z toho S1 dovozuje, že u platů sjednávaných smluvně jde o výsledek vyjednávání, zatímco v případech, kdy je plat stanoven právním předpisem, nebyla přímá diskriminace zaznamenána.

26


S1 má v evidenci uchazeče se změněnou pracovní schopností pouze v řádech jednotlivců za rok. Jde o osoby, které se koncentrují na úřadech práce, míra jejich nezaměstnanosti je vyšší než průměr v regionu. S1 soudí, že zaměstnavatelé by byli ochotni zajišťovat vhodné pracovní podmínky pro občany se ZPS, jejich zájem ovšem pohasne „v okamžiku střetu s byrokratickou hydrou“. Stát poskytuje motivační nástroje a zaměstnavatelé by jich byli ochotni využívat pokud to nebude znamenat investici obrovského množství času, vyjednávání a papírování. Zaměstnavatelé potom raději obsadí místo zdravým uchazečem s minimálním nasazením času a peněz. S1 není známo, že by zaměstnavatelé zajišťovali vhodné pracovní podmínky pro zaměstnance se sníženou mobilitou nebo schopností orientace. S1 se domnívá, že spíše pomalu začínají zajišťovat tyto podmínky pro své případně imobilní zákazníky. Přitom budovy využívané nebo vlastněné veřejnou správou, ať již budované před nebo po novelizaci stavebního zákona, samy požadavky na přístupnost fakticky nesplňují (např. přístup pro invalidy zadním vchodem, obsluhovaným vrátným po zazvonění, kam vede cesta přes několik vysokých obrubníků). Vhodná pracovní místa zajišťují spíše nezisková sdružení, nadace a charity. Šance na nalezení vhodného zaměstnání pro osoby se sníženou mobilitou a schopností orientace klesají s úrovní odbornosti. Osoby s vysokou odborností s orientací na moderní technologie nacházejí uplatnění stejně dobře jako zdraví, osoby s nízkou nebo žádnou kvalifikací jsou velmi obtížně zaměstnatelné. Překážkou nalezení vhodného pracovního uplatnění je imobilita, nepřizpůsobené pracovní prostory, charakter práce (např. jednotvárná práce ve stále stejné poloze, nutnost zvedání těžkých břemen). Diskriminaci zaměstnanců s ohledem na pracovní podmínky, odbornou přípravu a funkční postup monitoruje S1 nepravidelně. Jako nejčastější problém udává pracovní dobu u žen. Soudí že situaci by zlepšila delší provozní doba školek provozovaných státem, které většinou končí v 15 hodin, přičemž by stačilo provozní dobu prodloužit do 17-18 hodin, protože zaměstnanci školky pracují obvykle na dvě směny. S1 nikdy nezaznamenala diskriminaci ve funkčním postupu v zaměstnání. Závažnější diskriminační důvody se podle mínění S1 projevují v nedostatečné připravenosti absolventů škol ke vstupu na pracovní trh, v neexistenci trhu s byty, která omezuje flexibilitu pracovníků, v nedostatcích dopravní obslužnosti, v demotivujících faktorech stávající sociální sítě a enormním daňovém zatížení práce, které dále prohlubuje nezaměstnanost; omezení zákoníku práce mají negativní vliv na flexibilitu pracovních vztahů.


27

B. PROGRAM PRÁVNÍCH A SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRO OHROŽENÉ DĚTI A RODIČE

P

rogram je určen pro rodiny, jejichž děti jsou umístěny v ústavní výchově nebo jim takové umístění hrozí. Děti jsou ve vzrůstající míře odebírány z rodin a umísťovány do ústavních zařízení z důvodů nezajištěného bydlení, problematické komunikace rodin se školou a s orgány státní správy a samosprávy, z důvodů odsouzení rodičů k výkonu trestu odnětí svobody, jejich vzetí do vazby nebo nezletilosti rodičů, aniž by byly zvažovány nebo realizovány alternativní možnosti řešení těchto problémů rodin. Naše organizace má pověření k výkonu sociálně – právní ochrany dětí. Rodiny nejsou schopny děti získat zpět ani poté, kdy se jejich situace znormalizuje, většinou proto, že nemají potřebné schopnosti a znalosti ohledně jednání se státními orgány, orgány samosprávy a soudy. Při řešení těchto problémů se osvědčuje poskytování sociálních služeb a právního poradenství. Cílem je zamezit odebírání dětí do ústavní výchovy, v případě jejich umístění návratu zpět do rodiny a pomoci rodině, aby dítě mohlo doma zůstat. Systémovým cílem programu je prosazování takových zásahů státní moci do rodičovských práv, které umožňují co nejširší realizaci výchovy dětí v rodinném prostředí s důrazem na prostředí biologické rodiny. (Do programu nemohou být zařazeny rodiny kde jsou děti týrány nebo zanedbávány). Konkrétně klientům nabízíme sociální a právní poradenství, asistenci (tj. návštěvy v rodině – při těchto návštěvách je asistent plně k dispozici rodině a řeší s ní její aktuální problémy, podporuje a posiluje rodičovské dovednosti, snaží se o zlepšení úrovně výchovy dítěte atd.), mediaci, vyjednávání, domácí přípravu dětí a zajišťování volnočasových aktivit. V rodinách působí také naši dobrovolníci. Zajišťují domácí přípravu dětí, která zahrnuje motivaci k docházce do školy a dalšímu vzdělávání, zprostředkování volnočasových aktivit a přípravu dětí předškolního věku na vstup do školy. Každý dobrovolník navštěvuje svou rodinu nejméně jednou týdně. Také v roce 2004 jsme pořádali letní tábor na Slapské přehradě. Tábor je určen pouze pro 20 dětí, 10 z nich je z rodin našich klientů, tedy dětí, které jsou, nebo v minulosti byly ohroženy nařízením ústavní výchovy a jejichž rodiče se na Poradnu pro občanství, občanská a lidská práva obrátili proto, že nechtěli o své děti přijít. Zbývající místa byla nabídnuta dětem, jejichž rodiny se s takovou náročnou situací nikdy nesetkaly, ale mají chuť si užít táborových hrátek a také poznat nové kamarády s jinými životními zkušenostmi.

STATISTIKA PROGRAMU ZA ROK 2004

P

očet rodin, kterým byly poskytovány sociální služby v roce 2004 je 86 rodin, tj. 382 klienti, z toho byly 232 děti a 150 dospělých. S 30 rodinami byla ukončena spolupráce v tomto roce, s 56 rodinami budeme spolupracovat i v roce 2005.

Přehled uživatelů dle krajů Kraj trvalého pobytu

Počet rodin

Počet uživatelů

z toho dětí

z toho dospělých

% z celkového počtu uživatelů

Praha

58

196

114

82

51,3%

Středočeský

18

80

51

29

20,9%

Královehradecký

6

22

13

9

5,8%

Ústecký

5

15

9

6

3,9%

Pardubický

4

15

9

6

3,9%

Karlovarský

4

15

9

6

3,9%

Jihočeský

3

11

5

6

2,9%

Moravskoslezský

2

10

8

2

2,6%

Jihomoravský

3

6

3

3

1,6%

Neznámý trvalý pobyt (děti v NRP)

X

9

9

0

2,4%

TP v zahraničí Celkem

1

3

2

1

0,8%

942

382

232

150

100%

Typy využitých sociálních služeb Typ sociální služby

Počet rodin

% z celkového počtu rodin

Sociální poradenství

84

97,7 %

Právní poradenství

76

88,4 %

Terénní asistence

58

67,4 %

Mediace

31

36,1 %

Domácí příprava dětí

14

16,3 %

2 Počet rodin nekoresponduje se skutečným počtem rodin, kterým byly poskytovány sociální služby, protože některé rodiny jsou rozdělené a jejich členové jsou hlášeni k trvalému pobytu v jiných krajích, tedy je rodina evidována ve více krajích najednou.

28



29

Jak / od koho se uživatelé dozvěděli o poskytovaných službách Jak / od koho

Děti na začátku spolupráce a na konci roku 2004 Praha

Počet rodin

% z celkového počtu rodin

Děti na začátku spolupráce/prosinec 2004

Počet dětí

% z celkového počtu dětí

67

58,8 %

Uživatelé sami (letáky, info od jiných uživatelů)

21

24,4 %

doma/doma

OSPOD

16

18,6 %

nařízena ÚV/nařízena ÚV

20

17,5 %

nařízena ÚV/doma

10

8,8 %

nařízena ÚV/návrh na zrušení ÚV

6

5,3 %

doma/nařízena ÚV

3

2,6 %

doma/návrh na nařízení ÚV/doma

1

0,9 %

7

6,1 %

114

100 %

Vlastní terénní prací

13

15,1 %

Ústav, kde jsou umístěny děti

12

14 %

Romský poradce / asistent

11

12,8 %

Jiné

6

7%

Věznice

3

3,5 %

doma/nařízena ÚV/doma

Veřejný ochránce práv

2

2,3 %

Dětí celkem

Úřad vlády, odbor pro LP Rodin celkem

2

2,3 %

86

100% Děti na začátku spolupráce a na konci roku 2004 Středočeský kraj Děti na začátku spolupráce/prosinec 2004

Děti na začátku spolupráce a na konci roku 2003


30

58,8 %

Počet dětí



8

15,8 %

doma/doma

127

54,7 %

nařízena ÚV/doma

7

13,7 %


52

22,4 %


4

7,8 %

nařízena ÚV/doma

20

8,6 %

doma/návrh na nařízení ÚV

2

3,9 %

nařízena ÚV/návrh na zrušení ÚV

5

2,2 %

Dětí celkem

51

100%

doma/nařízena ÚV

3

1,3 %

NRP

9

3,9 %


6

2,6 %

doma/nařízena ÚV/doma

7

3%

doma/nařízena ÚV/návrh na zrušení ÚV

1

0,4 %

doma/návrh na nařízení ÚV

2

0,9 %

232

100 %

Děti na začátku spolupráce/prosinec 2004

Dětí celkem

Děti na začátku spolupráce a na konci roku 2004 Královehradecký kraj Děti na začátku spolupráce/prosinec 2004

Počet dětí


doma/doma

11

84,6 %


1

7,7 %

nařízena ÚV/doma

Na začátku spolupráce byla nařízena ÚV 77 dětem, 20 dětem byla během spolupráce s rodinou ÚV zrušena, tj. 26 %. U 6 dětí je podán návrh na zrušení ÚV, kde je reálné, že soud rozhodne o zrušení ÚV, tj. 7,8 %. Na začátku spolupráce bylo 146 dětí doma, na konci spolupráce bylo doma 142 dětí, tj. 97,3 %, 4 děti, tj. 2,7 % šlo z domova do ÚV.

30

Počet dětí

doma/doma


Dětí celkem

1

7,7 %

13

100 %

Počet dobrovolníků podílejících se na projektu byl v tomto roce 14.


31

C. PROGRAM MIGRACE

V

průběhu roku 2004 realizovala Poradna pro občanství druhý rok programu Migrace jako partner zodpovědný za právní část tohoto programu, usilující o zlepšování právního postavení cizinců dlouhodobě usazených v České republice. Ve středu zájmu byl vstup ČR do EU a řada změn pro právní postavení cizinců (především z jiných členských států EU), která byla spojena se vstupem. V rámci výzkumně-informačních aktivit jsme systematicky sledovali migrační dění a legislativní novinky v ČR i ve světě, sepisovali komentáře, stanoviska a jiná vyjádření o právních normách upravujících postavení cizinců, účastnili se konferencí a jiných diskusí o právních aspektech migrace. Zejména jsme aktualizovali a rozšiřovali Právní komparativní studii Migrace (většina materiálů byla zpracována externími odborníky): • podmínky zaměstnávání cizinců z EU v České republice ( Mgr. Zuzana DiFalco) • sociální právo EU ve vztahu k cizincům z EU zaměstnaným v České republice ( JUDr. Marketa Whelanová, Ph.D) • Cizinecké právo v Itálii ( Maria Chiara Paganucci) – komplexní studie • Cizinecké právo v USA ( Benjamin J. Vail) – komplexní studie • Vícečetné státní občanství: teoretické a praktické pohledy ( Mgr. Andrea Baršová, LL.M.) • Praktické aspekty současného stavu zdravotního pojištění cizinců v ČR (Mgr. Karolína Dobiášová, Ing. Mgr. Olga Vyskočilová) • pojednání o legislativních novinkách v českém právu (Mgr. Pavel Čižinský) • Haagský program o další politice EU v oblasti budování prostoru svobody, bezpečnosti a práva, práva cizinců v novém školském zákoně ( č. 561/2004 Sb.) , nový zákon o zaměstnanosti ( č. 435/2004 Sb.) a zvláště problematika § 89 tohoto zákona zavádějící povinnost cizinců, kteří jsou členy nebo statutárními orgány českých právnických osob, opatřit si pracovní povolení, aby směli vykonávat pro své společnosti tzv. běžnou činnost, novely cizineckého zákona ( č. 326/1999 Sb.) aj. V rámci projektu jsme se rovněž zúčastnili akcí mezinárodní organizace Evropská koordinace pro právo cizinců na rodinný život (International association The European Coordination for Foreigners’ Right to Family Life), která před volbami do Evropského parlamentu v červnu 2004 obeslala všechny kandidáty se seznamem dotazů týkajících se postojů těchto kandidátů k migrantům a jejich lidským právům. V rámci praktických právních strategií jsme především poskytovali právní poradenství cizincům, což je od samého počátku naše klíčová činnost. Počet klientů – cizinců je poměrně vysoký, neboť stovky konzultací poskytujeme telefonicky nebo e-mailem. U jiných klientů trvá spolupráce měsíce nebo roky. Obsahově se nejčastěji jedná o poradenství v oblasti pobytových režimů ( přibližně 40% případů), dále o poradenství ohledně získání českého státního občanství (přibližně 40%) a pak o jiné právní problémy (občanskoprávní věci, diskriminace, sociální dávky, pracovní právo). Řada klientů je mimopražských a součástí naší práce jsou i cesty za klienty.

32


D. PROGRAM BEZPLATNÉ PRÁVNÍ POMOCI

Ve dvacetiměsíčním projektu jsme: • komplexně zdokumentovali systém bezplatné právní pomoci ( dále jen „BPP“) v České republice: • provedli rozsáhlé dotazníkové šetření mezi všemi aktéry v oblasti BPP (soudy, advokáti, soudci a příjemci BPP)3 • navázali kontakt se všemi institucemi, jejichž spolupráce je klíčová při koncipování celkového řešení • sledovali dění v oblasti přístupu ke spravedlnosti v ČR i ve světě ( včetně účasti na mezinárodním fóru o přístupu ke spravedlnosti v únoru 2005 v Budapešti4, sběru literatury a budování knihovny) • poskytovali právní poradenství klientům, kteří se potřebovali domoci přidělení advokáta jak ze strany soudů tak ze strany České advokátní komory. • vytvořili pracovní skupinu, která jednak napomáhala síťování mezi jednotlivými nevládními organizacemi a vytvořila platformu pro diskusi se zástupci České advokátní komory a Ministerstva spravedlnosti. V rámci pracovní skupiny se diskutovaly představy jednotlivých aktérů ohledně optimálního budoucího legislativního řešení systému BPP. Informační aktivity V rámci tohoto bloku aktivit realizovala Poradna pro občanství zejména publikaci odborné stati Mgr. Barbory Bukovské Přístup ke spravedlnosti ve střední a východní Evropě: Česká republika, Zpráva o zemi, která mapuje problematiku bezplatné právní pomoci v České republice k prosinci 2002. Zpráva byla původně připravena pro 1. evropské fórum o BPP v Budapešti v prosinci 2002 a následně byla přeložena a vydána Poradnou pro občanství.5

3

komplexní výsledky dotazníků jsou podrobně publikovány na stránkách Poradny pro občanství Konference byla pořádána těmito dvěma organizacemi:Public Interest Law Initiative, zřízené Právnickou fakultou Columbia University a Open Society Justice Initiative. 5 Publikace je stále ještě dostupná v Poradně. 4


33

VÝSLEDKY DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ OHLEDNĚ BPP NA SOUDECH6 1. TRESTNÍ ŘÍZENÍ Žádosti o bezplatnou obhajobu Počet osob, které si v průběhu let 1998 až 2003 požádaly u konkrétního soudu v souladu s § 33 odst. 2 trestního řádu o bezplatnou obhajobu: Odhady jednotlivých soudů se pohybovaly vždy v řádu jednotlivců nebo maximálně desítek případů. Jeden okresní soud uvedl, že má 19 539 spisů a z toho 20 žádostí o BPP. Další okresní soud měl 2 742 trestních spisů a 5 žádostí o BPP. Jen jeden soud uvedl počty žádostí ve výši několika stovek. V průměru se nejvyšší počet žádostí o BPP pohybuje kolem procenta případů, tedy v nejlepším případě požádá jen každý stý obviněný o BPP7. Od roku 2001 ovšem počet žádostí stoupá. Kolika žádostem o BPP soud vyhoví? Souhrnně lze říci, že soudy podaným žádostem většinou vyhoví. I zde nicméně existují podstatné rozdíly v praxi jednotlivých soudů. Nutná obhajoba 8 soudů uvedlo, že BPP přiznalo jen těm, u nichž byly dány důvody nutné obhajoby, 7 soudů naopak uvedlo, že u žádného z obviněných, kterým byla BPP přiznána, nebyly dány důvody nutné obhajoby. Některé soudy uváděly, že u osob s důvody nutné obhajoby se otázka placení nákladů obhajoby řeší až po jejich eventuelním odsouzení, což je zřejmě místní praxe a trestní řád to rozhodně nepředpokládá. U ostatních soudů se obě množiny zčásti protínaly8. Ustanovení ex offo Počty ustanovených advokátů ex offo záleží na počtu případů napadlých na konkrétních soudech. Jedná se každopádně o řádově vyšší čísla než u BPP. Počty ustanovených advokátů se během požadovaných 5 let nijak výrazně nevyvíjely9.

Finanční částky vynaložené na poskytování BPP v trestních věcech Na poskytování BPP neexistuje u soudů zvláštní položka. Tyto výdaje se hradí z obecnějších položek, přičemž část soudů nazvala tuto položku „mandatorní výdaje“ (což je asi nejobecnější vymezení) a část soudů se zmiňovala o položce „odměny advokátů, znalců, tlumočníků, notářů…“ . Setkali jsme se i s názvem „Odměny advokátů ustanovených v trestních a civilních věcech“. Terminologie se tedy zdá být nejednotná. Většina soudů, které zodpověděly tyto otázky, se shoduje v tom, že v rámci této rozpočtové položky se od roku 2000 začala rozlišovat další podpoložka s názvem „Odměny advokátů v civilních věcech“. Od tohoto roku tedy (přinejmenším na části soudů) lze odlišovat výdaje soudů na BPP v občanskoprávním řízení. Od 1.července 2003 ještě přibyla další rozlišující podpoložka číslo 519210 „bezplatná obhajoba v trestních věcech“. Systém hrazení nákladů obhajoby nicméně funguje tak, že soud hradí advokátovi jeho odměnu a nutné výdaje a následně je buď vymáhá na odsouzeném nebo je na něm nevymáhá, protože mu přiznal BPP. V rozpočtech soudů tedy často splývají částky, a) které soud hradil za obviněného, který nebyl odsouzen, ale měl ustanoveného advokáta b) za odsouzeného, kterému byla přiznána BPP c) za odsouzeného, který měl státu uhradit náklady obhajoby, ale tato pohledávka byla pro nevymahatelnost odepsána (vymahatelnost těchto pohledávek odhadl jeden ze soudů na 10%) Pokud jde o způsob tvorby rozpočtu na určitý rok, 4 soudy vysvětlily, že rozpočet se v průběhu roku upravuje podle potřeby. Jedná se tedy o mechanismus obvyklý u mandatorních výdajů, které stát musí hradit ze zákona bez ohledu na stanovený rozpočet. Žádný soud ve své odpovědi nenaznačoval, že by Ministerstvo spravedlnosti odmítalo navýšit rozpočet v případě jeho překročení na konkrétním soudě, nebo že by byl nucen hradit náklady BPP z jiných rozpočtových položek (např. na odměny nebo na provozní výdaje). Dotazník tedy spíše vyvrací podezření, že by soudy byly nízkými rozpočty tlačeny k tomu, aby BPP přiznávaly co nejméně. Na druhou stranu odpovědi soudů dokazují, že v podstatě žádný soud není schopen přesně říci, kolik na BPP vydává. Jak lze potom ovšem sestavovat rozpočet na další období? Tato situace je možná jen díky tomu, že prostředky vydávané na BPP jsou relativně malé.

2. OBČANSKOPRÁVNÍ ŘÍZENÍ 6

Dotazník byl rozeslán na všechny soudy v ČR, návratnost dotazníků byla přibližně 80%. Pro srovnání lze uvést, že dle údajů Českého statistického úřadu žilo např. v období let 2000-2001 v ČR 3,4% domácností pod hranicí životního minima. Ačkoli se lze domnívat, že osoby, které jsou obviněny z trestných činů zahrnují vyšší procento těchto osob než je tomu v průměru u většinové populace, přesto procento žádostí o BPP zdaleka nedosahuje ani těchto 3,4% ze všech řízení u soudů. Systém BPP v ČR tedy zřejmě nedosáhne zdaleka ani na osoby pod hranicí životního minima. 8 V tomto bodě tedy existují 2 protichůdné praxe na soudech. 9 Lze tedy říci, že ustanovování advokátů ex offo je – díky jasným pravidlům daným trestním řádem – v praxi stabilizovaným institutem. U přiznávání BPP v trestním řízení je nutno konstatovat opak. 7

34


Osvobození od soudních poplatků Soudy uváděly většinou počty žádostí v řádu stovek. Jedná se rovněž o zavedený institut. V průměru soudy žádostem vyhovují přibližně v 50% až 75%.


35

Ustanovení dle § 30 OSŘ Soudy uvádí počty žádostí v řádu jednotlivců, maximálně desítek jednotlivců. V průměru se jedná o 1/10 počtu osob, které žádají o osvobození od soudních poplatků. Stejně jako v trestním řízení lze konstatovat výrazně vzrůstající tendenci počtu těchto žádostí10. Pokud je žádost již podána, velké většině žádostí je vyhověno. Opět se situace liší dle jednotlivých soudů. 3. KRITERIA NEMAJETNOSTI V TRESTNÍM A OBČANSKOPRÁVNÍM ŘÍZENÍ11 Při posuzování, kdo má nárok na BPP existuje velmi široká diskreční pravomoc soudce. Naše otázka směřovala k tomu, aby soudy sdělily, a) co si představují v praxi pod pojmem „nedostatek prostředků, aby hradil náklady obhajoby“ v § 33 odst. 2 trestního řádu anebo pod pojmem „ odůvodňují-li to poměry účastníka“ v § 138 o.s.ř. a; b) jaké důkazy o nemajetnosti v praxi vyžadují. Soudy berou při rozhodování o nemajetnosti v potaz dle vlastních vyjádření: • příjmy (ze zaměstnání, podnikání, z důchodů a sociálních dávek); • majetek (zkoumá se především vlastnictví auta a nemovitostí; vlastnictví je zřejmě většinou překážkou přiznání BPP. Jen jedna odpověď naznačila, že vlastnictví nemovitosti nemusí vést vždy automaticky k zamítnutí žádosti); • vyživovací povinnosti, event. další závazky; • zdravotní stav ( často jako kriterium práceschopnosti).12 Všechny odpovědi zdůrazňovaly, že každý případ je nutno posuzovat individuálně a že jakékoli vymezení je jen orientační a navíc vyjadřuje pouze stanovisko daného soudce a pro jeho kolegy není naprosto závazné. Z odpovědí řady soudů vyplývá, že kromě absence prostředků na obhajobu jsou v jejich rozhodování pro přiznání nároku na BPP důležité i další skutečnosti: • příslušnost obviněného k určité sociální skupině, např. nezaměstnaní, mladiství, důchodci aj.; • vztah k výši nákladů obhajoby: většina soudů udala, že nemajetnost není absolutní hodnotou, nýbrž že je třeba i posuzovat v závislosti na výši částky, kterou by obviněný musel hradit, pokud by mu soud nárok na BPP nepřiznal. Nemajetnost je tedy kategorií relativní; • jistá zásluhovost: pro řadu odpovědí není relevantní pouze skutečnost, zda obviněný disponuje prostředky či nikoli, nýbrž též fakt, zda je za svou chudobu sám vinen. Mnoho odpovědí nehovořilo o „nezaměstnanosti“, nýbrž

10 Tento trend může souviset jak s legislativními změnami v roce 2000, kdy byla do občanského soudního řádu dána nikoli jen možnost ustanovit zástupce, nýbrž povinnost soudu tak učinit v případě splnění stanovených kriterií. Dále může tento trend souviset i s faktem, že od roku 2000 jsou výdaje na ustanovené zástupce v občanskoprávním řízení vykazovány rozpočtově zvlášť, což rovněž mohlo upozornit na existenci tohoto ustanovení soudce a zlepšit plnění jejich poučovací povinnosti vůči účastníkům řízení. 11 Kriteria jsou v civilním procesu i v trestním procesu ta samá. Mnoho soudů odpovídalo jednou charakteristikou za obě oblasti. Jediným skutečným rozdílem je existence právnických osob v občanském procesu, které žádají o prominutí soudních poplatků a na něž je nutno používat jiná měřítka než na fyzické osoby. 12 Udání těchto posuzovaných faktorů nicméně nezodpovídá otázku, kde leží hranice mezi nemajetností a nepřiznáním BPP.

36


o evidenci u úřadu práce, často se posuzuje i „práceschopnost“ a pokud „práceschopná“ osoba nepracuje, není jí nárok přiznán. Jedna odpověď vztahovala zásluhovost i na chování při výkonu trestu odnětí svobody a dokonce i na povahu trestného činu, z něhož byla tato osoba obviněna. „Tento nárok je přiznáván jen v minimu případů s ohledem na to, zda finanční situaci si žadatel nemůže svými silami zlepšit, např. brigádami. Proto bylo vyhovováno jen u osob např. invalidních, na mateřské dovolené apod. a to i s přihlédnutím k charakteru trestné činnosti. Například takovýto návrh nebyl akceptován, pokud se žadatel přivedl sám do podnapilého stavu a pak vyvolal rvačku.“ Nejednota v názorech soudu platí i ohledně otázky, zda je pro nemajetnost relevantní pouze okamžitá situace obviněného nebo určitý dlouhodobější horizont jeho finančních poměrů. Některé soudy psaly o tom, že nárok na BPP nemá mít osoba, u níž lze předpokládat získání finančních prostředků v budoucnosti Příklady, jak soudy charakterizovaly nemajetnou osobu: Trestní řízení: • osoba sociálně slabá a potřebná, nemajetná, nezaměstnaná atd.; • individuálně, osobní, rodinné a majetkové poměry, přihlíží se také k výši nákladů obhajoby; • úvaha soudce – starobní důchodkyně, která doložila výši pobíraného důchodu i výši pravidelných měsíčních plateb jako nájemné a inkaso; • není podstatná okamžitá situace ke dni podání žádosti, např. u mladého člověka lze předpokládat, že nalezne pracovní uplatnění, získá příjem, důležité je hodnotit v určitém časovém horizontu. Např. věk, zdravotní stav, počet vyživovacích povinností, majetková situace, výše měsíčního příjmu atd.; • obviněný je nemajetný, většinou nezaměstnaný, pobírá pouze minimální sociální dávky, má malý příjem. Důchodce též dokládá potvrzení o výši přiznaného důchodu.; • žadatelé bývají starobní nebo invalidní důchodci, osoby s větším počtem vyživovacích povinností, osoby nezaměstnané. Vyžaduje se potvrzení, že osoby nevlastní motorová vozidla, nemovitosti, jaké sociální dávky pobírají, to vše ve vztahu k soudním nákladům; • jen ojediněle, hlavně zdravotní stav, dále že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu není schopen pracovat, nemá žádné movité ani nemovité věci; • „odsouzený“ musí zpravidla splňovat tato kriteria: • dávky sociální péče při dorovnání do životního minima; • dlouhodobě nezaměstnaný; • nemá žádnou pracovní kvalifikaci a vzhledem k jeho věku je malý předpoklad, že by ji získal; • nevlastní žádný, zejména nemovitý majetek; • invalidní důchod a neschopnost pracovní činnosti; • nejen situace v rozhodné době, ale delší horizont (i pro občana); • takřka výhradně jen mladiství, co nemají žádný příjem; • evidence u Úřadu práce, sociální dávky, potvrzení od obce, že nic nevlastní, daňové přiznání, výpis z bankovního účtu a z katastru, náklady na bydlení. Povaha trestní věci z hlediska propočtu budoucí výše odměny advokáta.


37

• • • • •

• evidence jako nezaměstnaného, či zařazení do rekvalifikačního kurzu, potvrzení o poskytování hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání, potvrzení od obce či od katastru, že obviněný není vlastníkem nemovitostí či majetku, který by k úhradě nákladů obhajoby mohl sloužit, daňové přiznání, výpisy z účtů, čestné prohlášení o tom, že nevlastní žádný majetek další, z něhož by mohl náklady hradit, že žádný účet u bank – příkladný výčet. Zkušenosti jsou zatím minimální;13 • veškeré majetkové poměry. starobní nebo invalidní důchod, větší počet vyživovacích povinností, nezaměstnanost; doklady, že nevlastní motorová vozidla, na katastru, jaké pobírají sociální dávky; výše nákladů, které by osoba musela za soud platit, v poměru k jejím příjmům; základním kriteriem je částka životního minima; záleží ale na individuálním případu; výše příjmů a majetkové poměry, kriteria stanovena nejsou.

• • • • •

(u podnikatelů nutno jinak: poměry v podnikatelské sféře, tíživá situace z důvodů, které nemají původ v podnikání – živelní pohroma, krádež, nikoli druhotná platební neschopnost – viz judikatura) výše soudního poplatku; pravděpodobné náklady řízení; povaha uplatněného nároku; základním kriteriem je částka životního minima; může jít ale i o částky vyšší, zejména u žen na mateřské dovolené, důchodců a invalidních důchodců; čestné prohlášení o majetkových poměrech, případně výpis z katastru nemovitostí (ojediněle – pokud ze spisu vyplývá, že obviněný je majetný), údaje o zaměstnání – příjmu, u žen o mateřské dovolené, údaje sociálních odborů, Úřadů práce – ověřuje se případně důvod nenastoupeného nabízeného zaměstnání, ukončení evidence pro nedodržení podmínek apod. údaje věznice o zaměstnání odsouzeného při výkonu trestu, popřípadě další.

Občanskoprávní řízení • neosvobození by nemělo být překážkou pro bránění práva žadatele před soudem; • žadatel je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své majetkové a sociální poměry. Při rozhodování pak soud přihlíží k celkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatňovaného nároku apod. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. U právnických osob a u podnikatelů lze vzít v úvahu též povahu jejich podnikatelské činnosti, stav a strukturu majetku, platební schopnost; • nejen měsíční příjem, ale veškeré majetkové poměry; • celkové majetkové poměry účastníka, výše soudního poplatku, povaha uplatňovaného nároku a u fyzických osob sociální poměry a zdravotní stav. U právnických osob a u podnikatelů i povaha jejich podnikatelské činnosti a hodnota majetku; • konkrétní kriteria nestanovena. Neurčená množina skutečností vztahujících se k účastníkovi. Majetkové poměry, výše poplatku, náklady na dokazování, povaha uplatněného nároku. U fyzických osob také sociální poměry a zdravotní stav. U podnikatelů též jejich podnikání, stav a struktura majetku, platební schopnost; • jasně stanoveno v zákoně, individuální posuzování, není „metodický“ pokyn; • zcela nejobecnějším kriteriem jsou vždy v každém konkrétním případě sociální důvody žadatele, ovšem vždy v návaznosti na stanovenou výši soudního poplatku. Soud přitom přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, i když skutečnosti, že žadatel vlastní nemovitost, nemusí být vždy důvodem k zamítnutí žádosti o osvobození od placení soudních poplatků. U fyzických osob může vzít zřetel i na zdravotní stav žadatele a u právnických osob přihlíží i k charakteru jejich činnosti, stavu a struktuře jejich majetku, solventnosti apod. Každý případ je posuzován zcela samostatně. K zamítnutí obvykle nedochází proto, že by se jednalo a soud věděl již předem, že jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; • je nutné vycházet z ústavní zásady rovnosti a to i u právnických osob; • celkové majetkové poměry žadatele (co brání fyzické osobě v práci: zdraví či nezaměstnanost? Jinak ne) 13 Osobní zkušenost: žádost o BPP a pak zlatý řetěz kolem krku

38



39

PROJEKTY REALIZOVANÉ V PROGRAMU OCHRANY PŘED RASOVOU DISKRIMINACÍ A PODPORY ROVNOSTI Lokalitky Realizace: Podpořen:

1. únor 2004 – 31. červenec 2005 Nadace rozvoje občanské společnosti Praha z fondů Phare 2001

PROJEKTY REALIZOVANÉ V PROGRAMU BEZPLATNÉ PRÁVNÍ POMOCI Projekt Přístup ke spravedlnosti a bezplatná právní pomoc Realizace: 1. srpna 2003 – 31. března 2005 Podpořen: Trust for Civil Society, Praha

Místo kde už nechci bydlet Realizace: 1. únor 2004 – 31.červenec 2005 Podpořen: Nadace rozvoje občanské společnosti z fondů Phare 2001, Open Society Institute v Budapešti Děti a rodiče – návrat dítěte zpět do rodiny Realizace: 1. leden 2004 – 31. prosinec 2004 Podpořen: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR

PROJEKTY REALIZOVANÉ V PROGRAMU MIGRACE Projekt Migrace Realizace: 1. říjen 2002 – 31. prosinec 2005 Podpořen: Nadace Open Society Fund Praha

PROJEKTY REALIZOVANÉ V PROGRAMU OCHRANY PŘED RASOVOU DISKRIMINACÍ A PODPORY ROVNOSTI Boj proti diskriminaci na univerzitě – spojení výzkumu a vzdělávání (Combating discrimination from the univerzity: Idea of research and education Realizace: 1. prosinec 2004 – 1. prosinec 2006 Podpořen: Komunitární akční program boje proti diskriminaci 2001-2006, VP/2003/006, transnacionální akce. Hlavní partner: UCODEP,Via Madonna del Prato, 42 Arezzo – 52 100, Italy Spolupráce: Masarykova univerzita v Brně

Realizace rovných práv Realizace: 1. únor 2004 – 31. červenec 2005 Podpořen: Open Society Institute v Budapešti, Nadace Rozvoje občanské společnosti z fondů Phare

40



41

A. PŘÍSTUP K ZAMĚSTNÁNÍ

VI. VYBRANÉ PŘÍPADY

1. PŘÍPAD Z DROGERIE

Samozřejmě soud je toho názoru, že při hledání zaměstnání v případě několika uchazečů konečné slovo přísluší vedoucí prodejny, která si samozřejmě může prodavačku, jak je to v tomto případě, vybrat. Nicméně soud zvažoval situaci, za které se žalobkyně o práci ucházela, a dospěl k závěru, že v tomto případě jí nebyly poskytnuty při ucházení se o zaměstnání stejné podmínky jako další osobě a to svědkyni B. ….. V tomto případě žalovaný neunesl důkazní břemeno a naopak žalobkyně prokázala, že jí žalovaný neposkytl rovné podmínky, když se ucházela o zaměstnání. Z rozsudku Krajského soudu v P.

V

červnu roku 2003 se na Poradnu obrátila romská klientka R.K. z města CH. s tím, že je dlouhodobě evidovaná na úřadu práce (od srpna 2002), stále nemůže sehnat zaměstnání a má odůvodněné podezření, že jí zaměstnavatelé odmítají pouze z důvodu jejího etnického původu. Pracovníci Poradny ji následně navštívili a dohodli se s ní, že celou situaci prověří. Vydali se s ní do centra města CH. a sledovali inzerci ve výlohách okolních provozoven. Zastavili se před prodejnou drogerie v jejíž výloze visel inzerát „přijmeme prodavačku“. R.K. uvedla, že by o nabízené místo měla zájem, proto ji pracovníci Poradny vybavili diktafonem a požádali, aby se ucházela o nabízené místo. R.K. tak učinila a během cca 3 minut byla zpět před prodejnou s tím, že jí bylo zástupkyní vedoucí prodejny sděleno, že místo je již obsazené. Následně (asi po 5 min.) se do prodejny vypravila pracovnice Poradny (jejíž věk přibližně odpovídal věku R.K.) rovněž ucházet o nabízené místo (taktéž vybavena diktafonem). Chování zástupkyně vedoucí bylo naprosto odlišné. Přestože pracovnice Poradny uvedla, že má pouze základní vzdělání a pečuje o nezletilé dítě, byla seznámena s pracovními a mzdovými podmínkami na pracovišti. Dále jí bylo sděleno, že místo je stále volné, neboť dvě předchozí uchazečky, které měly svůj zájem o nabízené místo potvrdit, se již neozvaly. Zástupkyně vedoucí dále uvedla, aby se zastavila odpoledne, až bude přítomna vedoucí provozovny s tím, že má určitě velkou naději nabízené místo získat. Pracovnice Poradny poté prodejnu opustila a po několika minutách se vrátila s R.K. a dalším svědkem, aby zástupkyni vedoucí konfrontovali s předchozími událostmi. Zástupkyně vedoucí nebyla schopná věrohodně vysvětlit, proč přistupovala natolik odlišně k R.K. a k pracovnici Poradny. Po opuštění prodejny byl celý incident nahlášen na příslušný úřad práce jako podnět ke kontrole. Úřad práce záležitost uzavřel s tím, že podnět zařadil do plánu kontrol. R.K. poté podala žalobu na ochranu osobnosti proti obchodní společnosti provozující prodejnu drogerie. Tvrdila, že jednání žalované společnosti naplňuje znaky diskriminace na základě etnického původu, která je zahrnována pod širší pojem rasové diskriminace a požadovala po žalované společnosti omluvu a finanční satisfakci ve výši 250.000,- Kč. Žalovaná společnost navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že samotná skutečnost, že žalobkyně měla v daném okamžiku opravdový zájem o nabízené místo, ještě nezakládá povinnost žádného potenciálního zaměstnavatele ji na nabízené mís-

42


Výroční zpráva 2004 – Vybrané případy

43

to přijmout. Teprve pokud by splňovala všechny požadavky žalovaného, mohlo by se jednat případně i o diskriminační otázce. Žalovaná společnost dále uváděla, že celá věc byla vyvolána záměrně s cílem poškodit tuto společnost v očích veřejnosti a získat finanční částku jako náhradu nemajetkové újmy. Dále bylo uvedeno, že se nemohlo jednat o etnickou diskriminaci již proto, že u žalovaného jsou v pracovním poměru i zaměstnanci romského původu, stejně tak, jako i cizinci. Soud ve věci nařídil jednání při kterém provedl důkaz mimo jiné také přepisem audiozáznamu (diktafonová nahrávka), průkazem uchazeče o zaměstnání a potvrzení R.K. o tom, že se ucházela o práci i u jiných zaměstnavatelů. Soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. Konstatoval, že konečné slovo přísluší vedoucí prodejny, která si samozřejmě může prodavačku mezi více uchazeči vybrat. Soud však při hodnocení konkrétní situace, za které se žalobkyně o práci ucházela, dospěl k závěru, že jí nebyly poskytnuty jako uchazečce o zaměstnání stejné podmínky jako druhé zájemkyni. Soud neuvěřil tvrzení zaměstnankyň žalované společnosti, že mezi odchodem žalobkyně a příchodem pracovnice Poradny volala předchozí uchazečka, že nemůže nastoupit. Tato výpověď nebyla podpořena žádným dalším důkazem. Za situace, kdy žalobkyně tvrdila, že k ní bylo přistupováno diskriminačním způsobem, bylo na žalovaném, aby prokázal, že tomu tak nebylo. V tomto případě žalovaný neunesl důkazní břemeno a naopak žalobkyně prokázala, že jí žalovaný neposkytl rovné podmínky, když se ucházela o zaměstnání. Ani v jednom z obou případů žalovaný neuplatnil požadavek na splnění jím tvrzených podmínek středoškolského vzdělání, praxe nebo vyučení v oboru prodavačka. Soud dospěl k závěru, že uvedeným způsobem došlo k zásahu do osobnostních práv žalobkyně a tento zásah je objektivně způsobilý se dotknout její cti. Dospěl k závěru, že je na místě přiznat žalobkyni morální satisfakci ve formě omluvy a vzhledem k tomu, že se jedná o zvlášť závažný zásah do osobnostních práv, dospěl k závěru, že je v tomto případě na místě přiznat i satisfakci finanční. Částku 50 000,- Kč shledal soud jako přiměřenou situaci, kdy při jednání byla přítomna pouze žalobkyně, zástupkyně žalovaného a pracovníci Poradny. Žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Podané odvolání vzal později žalovaný zpět.

2. PŘÍPAD Z PRODEJNY V roce 2003 se na Poradnu obrátila klientka romského původu V.D., která konstatovala, že je dlouhodobě vedena v evidenci úřadu práce a má problémy se sháněním zaměstnání. Hlavní příčinu těchto problémů spatřovala ve svém etnickém původu. Pracovníci Poradny se její tvrzení rozhodli ověřit a domluvili se s ní, že ji budou při shánění zaměstnání doprovázet.Při tom narazili na prodejnu oděvů, za jejíž výlohou viděli nápis „Přijmeme podavačku“ a doporučili V.D., aby se ucházela o nabízené zaměstnání. V.D. vybavena diktafonem vstoupila do prodejny a dotazovala se vedoucí prodejny na možnost přijetí na nabízené místo. Vedoucí jí sdělila, že prodavačky již byly přijaty asi čtyři a další jsou prý objednané na zkoušky. Doporučila V.D., ať se přijde zeptat za měsíc či za dva. Rozhovor trval cca 1 min., poté V.D. prodejnu opustila. V.D. měla o nabízené místo opravdový zájem, vykonávala své právo na přístup k zaměstnání a pokud by jí inzerované místo bylo nabídnuto, byla by jej přijala. Jen několik minut poté, co V.D. prodejnu opustila, do ní vstoupila pracovnice Poradny (vybavena nahrávacím zařízením), která svůj zájem o místo pouze předstírala, a to za účelem zjistit, zda vedení provozovny nebude jednat odlišně s oso-

44


bou většinové etnické příslušnosti. Vedoucí provozovny jí sdělila, že se nejedná o místo v navštívené prodejně, ale v jedné z dalších prodejen firmy. Ptala se pracovnice Poradny na praxi a dále spolu hovořili o případných platových podmínkách. Vedoucí si od ní nakonec vzala kontaktní údaje a sdělila jí, že se případně ozve nadřízená. Poté pracovnice Poradny prodejnu opustila. Nakonec prodejnu navštívili V.D., pracovnice Poradny a další svědek, aby vedoucí prodejny konfrontovali s předchozími událostmi. Vedoucí svůj odlišný přístup vysvětlovala tím, že nemůže provádět pohovor s každým zájemcem, ale provádí „selekci“, a to na základě sympatií a vzhledu. Popřela, že by kritériem byl etnický původ. Dále uvedla, že sama vzhledové vlastnosti jako kritérium neuplatnila, ale jedná se o pokyny zaměstnavatele, které je povinna dodržovat. Popsané rozhovory byly zachyceny na zvukovém záznamu, který byl pořízen jako případný podpůrný důkaz o skutkovém ději. V.D. se cítila jednáním vedoucí prodejny velice ponížena, a proto se rozhodla na její provozovatelku podat žalobu na ochranu osobnosti. V ní se domáhala písemné omluvy, náhrady nemajetkové újmy ve výši 50.000,- Kč a náhrady nákladů řízení. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že k žádnému porušení práv z její strany nedošlo. Žalovaná sama nebyla v době incidentu v provozovně, ani na území ČR. Vedoucí její prodejny měla oprávnění i k přijímání nových zaměstnanců. K žalobkyni se údajně nechovala nijak nevhodně, pouze jí sdělila, že v současné době už nové pracovní síly přijala a další aktuálně nepotřebuje. Může se však v budoucnosti na místo znovu zeptat. Její vystupování bylo podle tvrzení žalované zcela korektní. S pracovnicí Poradny, která následně navštívila provozovnu, údajně jednala vedoucí zcela shodně jako se žalobkyní. Je možné, že rozhovor trval déle, než se žalobkyní, neboť pracovnice Poradny na rozdíl od žalobkyně nabízela svůj životopis. Ze strany zaměstnankyně žalované nedošlo v žádném případě k porušení Listiny základních práv a svobod a již vůbec ne k rasové diskriminaci, neboť jí zaměstnání nebylo odepřeno z důvodu rasy, barvy pleti nebo etnického původu. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni nebyla dána stejná šance jako jiné uchazečce o zaměstnání, což bylo prokázáno výpovědí žalobkyně i pracovnice Poradny. Pokud žalobkyně tvrdila diskriminační jednání, bylo na žalované, aby prokázala, že toto její jednání diskriminační nebylo. To se žalované prokázat nepodařilo. Jednáním žalované tedy došlo k zásahu do osobnostních práv žalobkyně. Soud dospěl k závěru, že je na místě přiznat žalobkyni písemnou omluvu. Vzhledem k tomu, že diskriminační jednání je zvlášť závažným zásahem do osobnostních práv již samo o sobě, soud dále přiznal žalobkyni finanční satisfakci ve výši 25.000,- Kč. Soud přihlédl k tomu, že jednání proběhlo mezi žalobkyní a vedoucí prodejny, přítomna dále byla pouze prodavačka a nikdo další. Soudu se tak jevila částka 25.000,- Kč jako náhrada nemajetkové újmy přiměřená. Zároveň soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná odvolání, přičemž uváděla stejné argumenty jako ve svém vyjádření k samotné žalobě.Žalobkyně trvala na potvrzení rozhodnutí prvoinstančního soudu. Odvolací soud se plně ztotožnil se skutkovým zjištěním soudu první instance a rovněž s jeho právním posouzením věci, a proto rozhodnutí prvoinstančního soudu ve všech jeho výrocích potvrdil.


45

B. PŘÍSTUP KE ZBOŽÍ A SLUŽBÁM

1.

PŘÍPAD KLUBOVÝCH KARET

Pokud žalovaný tvrdil, že zavedení klubových karet bylo toliko důsledkem provozování herny a s ní spojené trestné činnosti, pak lze již bez dalšího samo toto opatření považovat za diskriminační, je-li používáno i při poskytování veřejného pohostinství. Žalovanému se však v řízení nepodařilo prokázat, že právě jen skutečnost, že žalobci nebyli držiteli klubových karet, byla tou jedinou příčinou, proč žalobci v uvedený den nebyli obslouženi.V řízení naopak vyšlo najevo, že personál, a je přitom nerozhodné, zda oprávněně či neoprávněně, prováděl dle vlastních hodnotících úsudků eliminaci hostů, které obslouží a které nikoliv.Porovnáním výpovědi svědka M. a žalobců a) a b) pak vyplynulo, že v případě žádosti o vystavení karty s žalobci nepostupoval standardně, když běžně ….byli hosté, kteří o vydání klubových karet požádali, již v uvedený den obslouženi. Na základě všech těchto skutečností soud dospěl k závěru, že k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobců došlo a bylo dotčeno jejich právo na čest a důstojnost. Z rozsudku Krajského soudu v O.

P

ersonál provozovny R. v O. odmítl obsloužit tři žalobce s odůvodněním, že nemají klubové karty a do podniku je povolen vstup jen členům klubu. Na žádost o vystavení klubové karty potom reagovala obsluha tak, že karty prý může vystavovat jen majitel podniku. Poté, kdy byli vyzváni, aby přišli další den, provozovnu opustili. O pár minut později do podniku vstoupili jejich známí, neromové. Ti byli bez problémů obslouženi, a to ačkoliv nejsou členy klubu a žádnou klubovou kartu po nich nikdo nežádal. Rovněž policie, která na jejich žádost ověřovala u přítomných hostů, kdo je držitelem klubové karty, zjistila, že nikdo ji nemá. Žalobci podali žalobu na ochranu osobnosti a tvrdili, že postupem provozovatele byla hrubě uražena jejich lidská důstojnost, když bylo s nimi jednáno jako s lidmi druhé kategorie. Ani skutečnost, že nedošlo k výslovným rasistickým urážkám, nemění nic na tom, že se jednalo o rasovou diskriminaci. Žalovaný potom před prvostupňovým soudem namítal, že bar je kolaudován a provozován jako herna, na tento druh provozu se vztahují přísnější podmínky provozu a proto také na vstupních dveřích bylo napsáno „Vstup od 18 let”. Žalobkyni c) bylo v té době 16 let. V době, kdy došlo k incidentu, byl provoz omezen pouze na ty, kdo měli klubové karty. Důvodem tohoto opatření nebyl žádný diskriminační nebo rasový záměr. Karty byly zavedeny jako reakce na četné kriminální aktivity kolem baru s cílem chránit majetek a hosty. Zaměstnanci jednali správně, pokud neobsloužili hosty, kteří klubové karty nepředložili. Pokud obsloužili jiné hosty bez karet, jednali v rozporu s pokyny a byli za to postiženi. Soud po výslechu svědků učinil následující skutkový závěr: hosté poté, kdy navštívili bar a měli zájem o vydání klubové karty a zapsali se do knihy hostů, mohli být ještě téhož dne obslouženi. V baru však mohli být obslouženi i hosté, kteří

46


klubové karty neměli, na základě vlastní hodnotící úvahy personálu (např. jsou solidní apod.) Soud dále považoval ve smyslu ust. §133a odst. 2 o.s.ř. za prokázané, že žalobci nebyli obslouženi kvůli své příslušnosti k romskému etniku, a to proto, že v řízení nevyšel najevo opak. Pokud žalovaný tvrdil, že zavedení klubových karet bylo toliko důsledkem provozování herny a s ní spojené trestné činnosti, lze již samo toto opatření považovat za diskriminační, je-li používáno při poskytování veřejného pohostinství. Žalovanému se však v řízení nepodařilo prokázat, že právě jen skutečnost, že žalobci nebyli držiteli klubových karet, byla tou jedinou příčinou, proč nebyli v den incidentu obslouženi. V řízení naopak vyšlo najevo, že personál prováděl dle vlastních úsudků třídění hostů, které obslouží a které nikoliv. Porovnáním výpovědi jednoho ze svědků a žalobců vyplynulo, že se žalobci nebylo zacházeno standardně, když běžně dle svědka, který byl tehdejším provozním, byli hosté, kteří o vydání klubových karet požádali, již v tentýž den obslouženi. Na základě všech těchto skutečností dospěl soud k závěru, že k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobců došlo a že bylo dotčeno jejich právo na čest a důstojnost. Soud se dále zabýval přiznáním nemajetkové újmy a stanovením její výše. Podle názoru soudu byli dva ze žalobců jednáním žalovaného snižujícím jejich důstojnost značně poníženi. Vzhledem k intenzitě, která byla podle názoru soudu značná i s ohledem na to, že k zásahu došlo na veřejnosti, před očima mladých dívek, ale také s ohledem na povahu práv, která byla v daném případě dotčena, považoval soud za přiměřené přiznat každému ze dvou žalobců náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 tis. Kč. Zamítl však nárok na náhradu nemajetkové újmy v případě třetí žalobkyně. Soud sice i v jejím případě dospěl k závěru, že bylo zasaženo její právo na čest a důstojnost a že je zcela namístě poskytnout jí morální zadostiučinění, ale má za to, že přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích není na místě. Nelze totiž přehlédnout, že jí bylo v době návštěvy baru pouze 16 let. Bar se v té době provozoval jako herna a na vstupních dveřích byl zřetelný nápis osobám mladším 18 let vstup zakázán. Tento zákaz zcela koresponduje s ust. §17 odst. 9 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách. S ohledem na tyto okolnosti nelze uvažovat o tom, že by právo na její čest a důstojnost bylo sníženo ve značné míře, jestliže se pohybovala v prostorách, kam je jí zákonem vstup zakázán. Pokud ze strany nezletilých dochází ke svévolnému porušování předpisů sloužících k jejich ochraně, potom nelze dovozovat, že tak může docházet ke snížení jejich cti a důstojnosti ve značné míře. Rozsudek není pravomocný, protože se odvolali i žalobci, kteří nebyli spokojeni s vyloučením nezletilé žalobkyně z nároku na náhradu nemajetkové újmy.

2.

PŘÍPAD Z BARU

V březnu roku 2004 se na pracovníky Poradny obrátila spolupracující organizace z města O. s tím, že se v poslední době se setkali s rostoucím množstvím stížností svých romských klientů na odmítnutí přístupu do diskoték, restaurací a barů. Pracovníci Poradny se rozhodli o pravdivosti těchto tvrzení přesvědčit a v březnu 2004 město O. navštívili. Zde se setkali se třemi osobami romského etnika, kteří jim chtěli ukázat konkrétní podniky, kam je odmítají vpouštět. Po příchodu před jeden z nich se skupinka rozdělila, Romové byli vybaveni nahrávacím zařízením a pokusili se o vstup. Vešli dovnitř do prvního patra, kde je po chvilce zahlédla servírka a ihned jim sdělila, že je v podniku uzavřená společnost, a tudíž musí odejít. Ihned po nich do baru vstoupila pracovnice Poradny se svědkyní ze spolupracující organizace, obě neromky. V místnosti bylo zhruba 40 osob (nebylo plno). Posléze se usadily u stolku u baru a byly bez problémů obslouženy. V okamžiku, kdy hodlali útratu zaplatit a požádali obsluhu podniku o stvrzenku, do baru opět vstoupili romští testéři a servírka zjistila, že celá skupina patří k sobě. Začala křičet, že žádné cikány v podniku nechce,


47

protože ji v minulosti zmrzačili a žádný zákon ji údajně neochrání. Na to je všechny vykázala z podniku ven. Poté byla událost oznámena Policii ČR, na místo se dostavila policejní hlídka a policisté začali celý incident prošetřovat. Podnik nebyl zvenčí žádným způsobem označen tak, že by bylo patrno, že je zadán uzavřené společnosti. Rovněž osoby z podniku vycházející o žádné soukromé akci nevěděly. Policie celou událost vyřešila postoupením věci přestupkové komisi příslušného obvodního úřadu. Přestupková komise konstatovala, že jednání servírky bylo v rozporu se zákonem a uložilo jí pokutu ve výši 5.000,- Kč. Dále byla podána stížnost na Českou obchodní inspekci, která i v inkriminované provozovně posléze provedla vlastní šetření zaměřené na neobsluhování osob romského etnika. ČOI v průběhu kontroly nezjistila, že by jakýmkoli způsobem došlo k diskriminaci spotřebitele ve smyslu § 6 z. č. 634/1992 Sb, o ochraně spotřebitele v platném znění. V provozovně však byly zjištěny jiné nedostatky a účtování kontrolní konzumace v neprospěch spotřebitele, za což bylo s provozovatelem podniku zahájeno správní řízení. Neobsloužení Romové se zároveň rozhodli podat žalobu na ochranu osobnosti, přičemž požadovali po provozovateli baru omluvu a náhradu nemajetkové újmy ve výši 50.000,- Kč pro každého z žalobců. Žalovaná společnost navrhovala zamítnutí žaloby, poukazovala na to, že v době, kdy došlo k situaci popisované v žalobě, nebyl tam přítomen její statutární orgán. Podle jeho názoru servírka jednala v rozporu se svými pracovními úkoly proti jeho výslovnému příkazu a vybočila z rámce svých pracovních úkolů i činnosti žalovaného. Žalovaný jí podle svého vyjádření nedal k podobnému jednání popud, nenařídil je ani je netoleruje, naopak má zájem vyjít vstříc a uspokojit veškeré návštěvníky svého podniku, bez jakýchkoliv rozdílů pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka a zdravotního stavu apod. S obsluhující servírkou byl ukončen pracovněprávní vztah. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel mimo jiné také z výpovědi svědkyně, pracovnice nevládní organizace, ze svědectví novináře, který byl rovněž přítomen na místě incidentu a z obsahu videokazet zapůjčených ČT, která byla rovněž přítomna na místě incidentu. Soud při hodnocení důkazů dospěl k závěru, že žalobci nebyli v baru D. obslouženi z důvodu své příslušnosti k romskému etniku. To, že žalobci nebyli uvedený den v baru D. obslouženi, je nutno považovat za neoprávněný zásah, který směřoval vůči lidské důstojnosti žalobců chráněné článkem 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a ust. § 11 o.z., zejména pak článkem 1, čl. 24, čl. 3 odst. 1 a 2 Listiny. Za tento neoprávněný zásah objektivně zodpovídá žalovaný majitel a provozovatel baru D., podle ustanovení § 420 odst. 2 o.z., který na daný případ analogicky dopadá (§ 853 o.z). K procesní obraně žalovaného, že se jednalo o exces, tj. o vybočení z plnění úkolů právnické osoby, proto soud nepřihlédl. Předpokladem aplikace ust. § 420 odst. 2 o.z. totiž je, aby činnost pracovníků obsluhy baru nepostrádala místní, časový a věcný, tj. vnitřně účelový vztah k plnění úkolů právnické osoby. Tento vnitřně účelový vztah byl v daném případě nepochybně dán. Žalobci jednáním žalovaného snižujícím jejich důstojnost byli značně poníženi. Bylo s nimi zacházeno méně příznivě, než bylo zacházeno s osobami k romskému etniku nepříslušejícími. Došlo tak k označení žalovaných za osoby nižší kategorie. Tyto okolnosti byly samy o sobě objektivně způsobilé zasáhnout důstojnost žalobců ve značné míře. Proto soud vyhověl žalobě žalobců nejen v jejich požadavku na přiznání morálního zadostiučinění – omluvu, ale přiznal jim i náhradu nemajetkové újmy v penězích. Pro určení výše přiměřeného zadostiučinění v penězích pak zákon stanoví jako kritéria posouzení míry závažnosti vzniklé nemajetkové újmy a zvážení okolností, za kterých k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo. Toto poslední kritérium pak soudu umožňuje přihlédnout k nejrůznějším

48


momentům, za nichž dochází k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzických osob nebo které případně takovýto neoprávněný zásah ovlivnily, resp. i podnítily. Neoprávněný zásah, i když byl značné intenzity, dané jeho vlastní povahou a způsobem provedení, nelze hodnotit jako zásah neodčinitelný, trvalý. Na straně žalovaného pak soud zohlednil, že do října 2003 nebyly s obsluhováním etnických menšin žádné problémy, pokud poté tyto problémy nastaly, bylo to proto, že jeho zaměstnankyně (servírka) jednala v psychickém rozrušení, protože se stala obětí násilného trestného činu. Lze důvodně předpokládat, že díky svému posttraumatickému stavu servírka vnímala některé okolnosti rozjitřeně, nereálně a neobjektivně. Ze všech těchto důvodů soud dospěl k závěru, že je na místě přiznat žalobcům kromě omluvy i náhradu nemajetkové újmy, kterou snížil z požadovaných 50.000 pro každého z žalobců na 30.000,- Kč. Zároveň soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobcům náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný odvolání. Odvolací soud v této věci dosud nerozhodl.

3.

PŘÍPAD FIREMNÍ RESTAURACE

V roce 2003 byli pracovníci Poradny kontaktováni spolupracující nevládní organizací z města O. s tím, že v jejich městě nejsou osoby romského etnika stále vpouštěny do několika restaurací a diskoték. Pracovníci Poradny se tedy setkali se čtyřmi Romy, kteří byli v minulosti s odmítnutím vstupu konfrontováni. Pro ověření jejich tvrzení společně navštívili místní restauraci, jejíž vchod byl opatřen nápisem „klubové zařízení – vstup povolen jen členům klubu či držitelům karty“. Do restaurace nejprve vstoupila skupinka Romů vybavená nahrávacím zařízením. Usadila se u prvního stolku hned u dveří. Ihned k nim přispěchal číšník s tím, že mu je to velice líto, ale nemůže je obsloužit, neboť jde o klub a oni musí být vybaveni klubovou kartou. Poté začal argumentovat i tím, že se jedná o firemní restauraci, která je určena pouze pro zaměstnance – držitele karet. Romové se poté zeptali jakým způsobem je možné požadované karty získat. Bylo jim sděleno, že celá záležitost musí být probrána s vedoucím podniku, který momentálně není přítomen. Kontakt na vedoucího obsluha údajně neměla k dispozici. Romové poté restauraci opustili. Při odchodu ještě zaslechli pokřik ostatních hostů „tady cikáni nemají co dělat“ a „tady je to jen pro bílé“. Asi po deseti minutách do restaurace vstoupili pracovníci Poradny, kteří byli rovněž vybaveni nahrávacím zařízením. Sedli si u jediného volného stolu. Číšník se dostavil takřka ihned a dokonce jim vyměnil špinavý ubrus na stole. Objednané nápoje donesl během několika málo minut. Žádné karty ani průkazy členství požadovány nebyly. Po dobu pobytu pracovníků Poradny v této restauraci dovnitř vstoupilo několik dalších osob, po nichž průkazy členství rovněž vyžadovány nebyly. Po opuštění restaurace byla celá událost nahlášena na Policii ČR, kde bylo podáno i trestní oznámení na majitele podniku. Policie incident uzavřela odložením věci, resp. jejím postoupením přestupkové komisi příslušného Obvodního úřadu. Proti tomuto postupu byla podána stížnost, jež byla zamítnuta jako nedůvodná. Neobsloužení romští testéři se rozhodli popisovanému jednání bránit prostřednictvím žaloby na ochranu osobnosti, ve které se domáhali vedle omluvy formou doporučeného dopisu i náhrady nemajetkové újmy v penězích ve výši 30.000,- Kč pro každého z žalobců a náhrady nákladů řízení. Ještě před projednáváním celé věci soudem první instance došlo ke zpětvzetí žaloby z důvodu uzavření mimosoudní dohody. V ní žalovaný souhlasil se zasláním omluvy žalobcům a s náhradou jejich nemajetkové újmy v penězích.


49

C. PŘÍSTUP K BYDLENÍ

Ž

alobkyně, I.L., romská matka dvou dětí žije spolu s nimi na ubytovně. Tam má smlouvu na dobu určitou – 1 měsíc, která je opakovaně prodlužována. Má k dispozici jeden pokoj a předsíň s WC bez koupelny a teplé vody. Podala si také žádost o obecní byt, ta ovšem byla zamítnuta. Žalobkyně se proto snažila sehnat si lepší bydlení sama. V červenci 2003 tak navštívila ubytovnu M., kde chtěla zjistit podmínky ubytování a v případě, že by byly lepší než u současného ubytovatele, se tam přestěhovat. V kanceláři jí ovšem hned na první obecný dotaz řekli, že volné ubytovací kapacity nejsou a dlouho ještě nebudou. Když se snažila zjistit více, řekla jí pracovnice ubytovny, že přece kvůli nim nikoho nevystěhují. Jen několik minut poté kdy žalobkyně odešla s nepořízenou, vstoupili do kanceláře členové nevládní organizace, kteří předstírali zájem o ubytování aby zjistili, zda vedení ubytovny nejedná odlišně s osobami většinové etnické příslušnosti. Uvedli, že na ubytovně by s nimi bydlely dvě děti, aby byli ve srovnatelné situaci jako žalobkyně. V následujícím rozhovoru jim byla nabídnuta dvoupokojová ubytovací jednotka, a pokud by zaplatili druhý den ráno, mohli se obratem nastěhovat. Následně jim zaměstnankyně ubytovny jednotku ukázala. Rozhovory byly částečně zachyceny na zvukovém záznamu, který byl pořízen jako případný podpůrný důkaz o skutkovém ději. Žalobkyně podala následně žalobu na ochranu osobnosti, ve které tvrdila, že byla vystavena méně příznivému odlišnému zacházení, protože zatímco jí bylo jednoznačně sděleno, že možnost ubytování na ubytovně není a ještě dlouho nebude, příslušníkům nevládní organizace byla nabídnuta dvoupokojová ubytovací jednotka k nastěhování obratem. K tomuto odlišnému zacházení neexistuje přijatelné ospravedlnění, není zde ani žádný legitimní zájem, který by takový odlišný postup odůvodňoval. Pokud žalovaná společnost neprokáže existenci přijatelného ospravedlnění pro odlišné zacházení, má se ve smyslu § 133a odst. 2 o.s.ř. za to, že se z její strany jedná o diskriminaci. Žalobkyně se domáhala písemné omluvy za diskriminační jednání a zaplacení nemajetkové újmy ve výši 50 tis. Kč. Namítala přitom závažnost neoprávněného zásahu, když bylo porušeno právo na rovné zacházení. Krajský soud v O. k tomu uvedl, že při hodnocení míry intenzity zásahu do osobnostních práv žalobkyně je třeba přihlédnout k ustanovení čl. 11 odst. 1 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (120/1976 Sb.), podle něhož má každý právo na přiměřenou životní úroveň, která zahrnuje přístup k bydlení. Proto podle názoru krajského soudu odpovídá požadovaná náhrada nemajetkové újmy intenzitě protiprávního zásahu do práv žalobkyně. Proti rozhodnutí krajského soudu se žalovaný odvolal k příslušnému Vrchnímu soudu, který změnil původní rozsudek pokud se týče přiznané nemajetkové újmy z původně přiznaných 50 000,- Kč na 10 000,- Kč.

50



51

VII. PODĚKOVÁNÍ

VII. PODĚKOVÁNÍ

Děkujeme všem sponzorům a organizacím, kteří nás v roce 2004 finančně podpořili. Jsou to (v abecední pořadí): • • • • • • •

Human Rights Advocacy Fund Open Society Institute, Budapešť; Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky; Nadace rozvoje občanské společnosti Praha, program Evropské unie Phare; Nadace Terezy Maxové, Praha; Nadace Via – Trust for Civil Society, Praha; Open Society Fund Praha; Evropská komise

Děkujeme také všem spolupracovníkům a dobrovolníkům za vynikající práci, kterou v roce 2004 odvedli.

52


Výroční zpráva 2004 – Poděkování

53

FINANČNÍ ZPRÁVA ZA ROK 2004

VIII. HOSPODAŘENÍ

AKTIVA

ORGANIZACE Označení

Text

A.

Dlouhodobý majetek

ř. 2+30+10+36+21

1

Dlouhodobý nehmotný majetek

2

Oprávky

30

0.00

0.00

3

Dlouhodobý hmotný majetek

10

40,850.50

40,850.50

4

Oprávky

36

-10,213.00

-25,532.00

5

Dlouhodobý finanční majetek

21

0.00

0.00

B.

Krátkodobý majetek

41

2,730,717.47

475,572.10

1

Zásoby

42

0.00

0.00

2

Poskytnuté provozní zálohy

56

14,800.00

6,944.00

3

Daň z přidané hodnoty

62

6,600.70

0.00

73

44,499.50

20,714.50

4

5

Finanční majetek

ř. 42+56+62+73-75+80+81

Pokladna

čís. ř.

Stav k 1. 1. 2004

Stav k 31. 12. 2004

1

30,637.50

15,318.50

2

0.00

Ceniny

74

Bankovní účty

75

2,613,702.07

422,498.80

Peníze na cestě

80

0.00

0.00

Součet řádků 73 až 80

72

2,658,201.57

443,213.30

Jiná aktiva

81

5,115.20

25,414.80

85

2,761,354.97

490,890.60

čís. ř.

Stav k 1. 1. 2004

Stav k 31. 12. 2004

86

2,234,535.82

406,878.19

ÚHRN AKTIV

ř. 1+41

0.00

PASIVA

54


Označení

Text

A.

Vlastní zdroje krytí stál. a oběž.aktiv

ř. 87-90

1

Jmění Vlastní jmění

88

0.00

0.00

Fondy

89

2,234,535.82

406,878.19

Výroční zpráva 2004 – Hospodaření organizace

55

Oceňovací rozdíly k přecenění majetku a závazků

518

Ostatní služby

2,294,907.60

0.00

9

521

Mzdové náklady

1,525,463.00

0.00

10

524

Zákonné sociální pojištění

533,919.00

0.00

11

525

Ostatní sociální pojištění

0.00

0.00

12

527

Zákonné sociální náklady

0.00

0.00

13

528

Ostatní sociální náklady

14

531

Daň silniční

0.00

15

532

0.00

0.00

16

538

95

526,819.15

84,012.41

0.00

0.00

87

2,234,535.82

406,878.19

Účet hospodářského výsledku

92

0.00

0.00

Hospodářský výsledek ve schvalovacím řízení

93

0.00

0.00

Nerozdělený zisk (ztráta) minulých let

94

0.00

91

Součet řádků 88 až 90 2

8

90

Hospodář. výsledek

Součet řádků 92 až 94 ř. 97+98+107-128+130

0.00 0.00

Daň z nemovitosti

0.00

0.00

Ostatní daně a poplatky

0.00

0.00

B.

Cizí zdroje

17

541

Smluvní pokuty a úroky z prodlení

0.00

0.00

1

Zákonné rezervy

97

0.00

0.00

18

542

Ostatní pokuty a penále

0.00

0.00

2

Dlouhodobé závazky

98

0.00

0.00

19

543

Odpis nedobytné pohledávky

0.00

0.00

4

Přechodné účty pasivní

128

53,800.00

2,371.00

20

544

Úroky

0.00

0.00

5

Dodavatelé

107

123,264.15

81,341.41

21

545

Kurzové ztráty

0.00

0.00

6

Zaměstnanci

111

183,074.00

0.00

22

546

Dary

0.00

0.00

7

Závazky k inst. soc. zabezpečení a veř. zdrav. poj.

113

122,731.00

0.00

23

548

Manka a škody

0.00

0.00

24

549

Jiné ostatní náklady

83,644.32

0.00

8

Ostatní přímé daně

115

43,154.00

0.00

25

551

Odpisy dlouh. nehm. a hmot. majetku

15,319.00

0.00

9

Jiná pasiva

ř. 131 až 133

130

796.00

300.00

26

552

Zůst. cena prod. dlouh. neh. a hm. maj.

0.00

0.00

ÚHRN PASIV

ř. 86+95

134

2,761,354.97

490,890.60

27

553

Prodané cenné papíry a vklady

0.00

0.00

28

554

Prodaný materiál

0.00

0.00

29

556

Tvorba zákonných rezerv

0.00

0.00

30

559

Tvorba zákonných opravných položek

0.00

0.00

31

581

Poskytnuté příspěvky zúčt. mezi org. slož.

0.00

0.00

32

582

Poskytnuté příspěvky

33

Účt. třída 5 celkem ř. 1 až 32

VÝKAZ ZISKU A ZTRÁTY K 31.12. 2004

56

0.00 1,800.00

0.00

0.00

4,680,024.89

0.00

čís.ř.

Číslo účtu

Název ukazatele

Hlavní činnost

Hospodář. činnost

34

601

Tržby za vlastní výrobky

0.00

0.00

1

501

Spotřeba materiálu

103,371.67

0.00

35

602

Tržby z prodeje služeb

0.00

0.00

2

502

Spotřeba energie

12,835.40

0.00

36

604

Tržby za prodané zboží

0.00

0.00

3

503

Spotřeba ost. nesklad. dodávek

0.00

0.00

37

611

Změna stavu zásob ned. výroby

0.00

0.00

4

504

Prodané zboží

0.00

0.00

38

612

Změna stavu zásob polotovarů

0.00

0.00

5

511

Opravy a udržování

20,302.40

0.00

39

613

Změna stavu zásob výrobků

0.00

0.00

6

512

Cestovné

88,462.50

0.00

40

614

Změna stavu zvířat

0.00

0.00

7

513

Náklady na reprezentaci

0.00

41

621

Aktivace materiálu a zboží

0.00

0.00



57

58

42

622

Aktivace vnitroorganizačních služeb

0.00

0.00

43

623

Aktivace dlouhodobého nehm. maj.

0.00

0.00

44

624

Aktivace dlouhodobého hmot. maj.

0.00

0.00

45

641

Smluvní pokuty a úroky z prodlení

0.00

0.00

46

642

Ostatní pokuty a penále

0.00

0.00

47

643

Platby za odepsané pohledávky

48

644

Úroky

49

645

Kurzové zisky

50

648

Zúčtování fondů

51

649

Jiné ostatní výnosy

52

652

Tržby z prodeje dlouh. nehm. a hm. maj.

53

653

Tržby z prodeje cenných papírů a vkladů

0.00

0.00

54

654

Tržby z prodeje materiálu

0.00

0.00

55

655

Výnosy z krátkodobého fin. majetku

0.00

0.00

56

656

Zúčtování zákonných rezerv

0.00

0.00

57

657

Výnosy z dlouhodobého fin. majetku

0.00

0.00

58

659

Zúčtování zákonných opravných položek

0.00

0.00

59

681

Přijaté příspěvky zúčt. mezi org. složkami

0.00

0.00

60

682

Přijaté příspěvky

0.00

0.00

61

684

Přijaté členské příspěvky

0.00

0.00

62

691

Provozní dotace

0.00

0.00

0.00

0.00

4,825.78

0.00

0.00

0.00

4,658,699.11

0.00

16,500.00

0.00

0.00

0.00

63

Účt. třída 6 celkem ř. 34 až 62

4,680,024.89

0.00

64

Hospodářský výsledek před zdaněním ř. 63-33

0.00

0.00

65

591

Daň z příjmů

0.00

0.00

66

595

Dodatečné odvody daně z příjmů

0.00

0.00

67

Hospodářský výsledek po zdanění ř. 64-65-66

0.00

0.00



59

60


VÝROČNÍ ZPRÁVA Výroční zpráva 2004 Programy a projekty

Recommend Documents