Výživné neprovdané matky

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Výživné neprovdané matky Bakalářská práce

Autor:

Petra Tauchenová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Kateřina Kuncová

Červen, 2013

Prohlášení:

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

………..………………… V Praze dne

Petra Tauchenová

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Kateřině Kuncové za odbornou pomoc a cenné rady, které mi během psaní této práce opakovaně poskytla. Dále děkuji mému manţelovi, který mě podporoval po celou dobu studia a především v době, kdy se nám narodila naše dcera.

Anotace

Bakalářská práce s názvem „Výţivné neprovdané matky“ pojednává o výţivném, tak jak je upraveno v zákoně o rodině č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Řeší otázku výţivného v celé své šíři a zároveň se ve své druhé části zaměřuje na výţivné neprovdané matky. Vysvětlí pojmy jako je vyţivovací povinnost, právo na výţivné a další, které jsou nezbytné ke správnému pochopení celé problematiky. V neposlední řadě se bude zabývat změnami, které do institutu výţivného přinese nový občanský zákoník a pokusí se o jejich posouzení.

Klíčová slova

Výţivné, zákon o rodině, vyţivovací povinnost, výţivné neprovdané matky, druhy výţivného, nový občanský zákoník.

Annotation

The bachelor´s thesis entitled „The Question Of Maintenance of Unmarried Mother“ discusses maintenance grant as regulated in the Family Law No. 94/1963 Collections. Adresses the question of maintenance in its entirety while in the second part focuses on maintenance unmarried mother. Explains concepts such as maintenance obligations, the right to maintenance and others that are essential to a proper understanding of the issue. Finally, it will address the changes that the Institute maintenance will bring a new Civil Code and attempts to assess.

Key words

Maintenance, Family law, maintenance duty, maintenance of unmarried mother, types of maintenance, new Civil Code.

Obsah Obsah ..................................................................................................................................... - 5 Úvod ...................................................................................................................................... - 7 1.

Výţivné z pohledu historie............................................................................................. - 9 -

2.

Výţivné ........................................................................................................................ - 11 2. 1. Pojem výţivné ......................................................................................................... - 13 2. 2. Vyţivovací povinnost .............................................................................................. - 17 2. 3. Právo na výţivné ..................................................................................................... - 19 -

3.

Výţivné v právních předpisech .................................................................................... - 21 -

4.

Jednotlivé druhy výţivného ......................................................................................... - 24 4.1. Vzájemná vyţivovací povinnost rodičů a dětí .......................................................... - 25 4. 2. Vyţivovací povinnost mezi ostatními příbuznými .................................................. - 26 4. 3. Vyţivovací povinnost mezi manţeli ....................................................................... - 28 4. 4. Výţivné rozvedeného manţela ................................................................................ - 28 4. 5. Vyţivovací povinnost mezi partnery a vyţivovací povinnost po zrušení registrovaného partnerství ........................................................................................................................ - 29 -

5. Výţivné neprovdané matky ............................................................................................. - 30 5. 1. Výţiva matky........................................................................................................... - 32 5. 2. Úhrada nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím ........................................... - 34 5. 3. Výţiva dítěte ............................................................................................................ - 37 5. 4. Zahájení řízení ......................................................................................................... - 37 5. 5. Výše příspěvku ........................................................................................................ - 39 5. 6. Splatnost výţivného................................................................................................. - 40 5. 7. Rozsudek ................................................................................................................. - 41 5. 8. Výkon rozhodnutí .................................................................................................... - 42 5. 9. Trestněprávní následky ............................................................................................ - 45 -

-5-

6. Výţivné podle nového občanského zákoníku ................................................................. - 46 6. 1. Nová právní úprava ................................................................................................. - 46 6. 2. Změny ve výţivném pro neprovdanou matku ......................................................... - 47 7. Závěr ................................................................................................................................ - 49 Seznam pouţité literatury .................................................................................................... - 51 Seznam příloh ...................................................................................................................... - 53 -

-6-

Úvod Rodina je základním prvkem celé společnosti. Přirozené prostředí, ve kterém se narodíme a vyrůstáme, je rodina. Rodina by měla být zázemím, kde od narození najdeme vše, co potřebujeme ke správnému fyzickému i duševnímu vývoji. Pokud jsou tyto naše potřeby uspokojeny, je pravděpodobné, ţe dokáţeme proţít plnohodnotný ţivot. V ne málo případech tomu tak ale není. Dnešní doba je především konzumní. Chceme všechno a hned. Chceme „jít s dobou“ ať se děje co se děje. Někdy i za cenu, ţe se toto „konzumní štěstí“ stává prioritou právě před rodinnými hodnotami. Bereme, co se dá, a na oplátku nic nedáváme. Samozřejmě máme tato práva, ale zároveň platí, ţe tato práva mají být vyváţena povinnostmi. A právě tady dochází často k nerovnosti. Jsou mnohé případy, kdy právě povinnostem nejsme schopni anebo nechceme dostát. Toto neplnění povinností můţe následně zapříčinit stavy nesprávného vývoje nebo strádání jedince. Ve všech ţivotních fázích se setkáme s potřebami, aby se o nás někdo postaral anebo naopak, abychom se postarali o někoho my. Ne vţdy se tak děje samozřejmě. Ve věku, kdy se jednotlivec rozvíjí nebo studuje, aby jednou dosáhl vysněného povolání, zakládá rodinu, vychovává děti anebo si uţívá důchodového věku, ve všech těchto ţivotních rolích je moţné přijít s otázkou výţivného do kontaktu. Proto je důleţité, abychom s touto problematikou byli seznámeni, o coţ se pokusím v této práci. V první části práce se zaměřím na vysvětlení pojmu „výţivné“ a „vyţivovací povinnost“ a uvedu do souvislosti výklad těchto pojmů s platnou právní úpravou. Uvedu, jakými právními prameny se institut výţivného řídí, a zmíním jednotlivé druhy vyţivovací povinnosti. Ve vztahu s výţivným bude zapotřebí také vysvětlit jednotlivé pojmy, které s tímto institutem souvisí, a které veřejnost často ani nemusí správně interpretovat, vhodně realizovat a dosahovat tak svých práv či dostávat svým povinnostem. V druhé části práce se pokusím blíţe specifikovat situace, které se týkají především práv svobodných matek a těhotných ţen. V dnešní době není nezvyklé, ţe se děti často rodí mimo manţelství. Tato uvolněnost doby můţe dostat nejednu matku nebo těhotnou ţenu do -7-

někdy velmi těţké ţivotní situace a to především v případě, ţe otec dítěte nejeví zájem o jejich budoucí vývoj a ţivotní úroveň. Tuto problematiku se pokusím podrobně rozepsat a to jak z pohledu hmotného práva tak i práva procesního. K danému tématu se budu snaţit vyuţívat také judikaturu. V další části práce bude mým cílem popsat změny, které přinese do otázky institutu výţivného nový občanský zákoník. Bude třeba vysvětlit některé nové pojmy, které se v novém občanském zákoníku objevují a mají vztah k rodinnému právu a najít jejich správný výklad v souvislosti s danou problematikou. Pokusím se porovnat stávající právní úpravu výţivného pro neprovdanou matku s novou úpravou, která vejde v účinnost v roce 2014. V závěru mé práce dojdu na základě popsaných a zjištěných skutečností ke zhodnocení a posouzení změn, které nastanou v souvislosti s přijetím nového občanského zákoníku, zda přinese progresivní úpravu práv a povinností spojených s výţivným, zda tyto změny budou spíše přínosem či pouhou replikou stávající právní úpravy výţivného. Z praktického hlediska bude moţné otázku výţivného podle nového občanského zákoníku zhodnotit aţ v časovém odstupu. V této práci je mým cílem vysvětlit otázku výţivného podle platné právní úpravy se zaměřením na oblast práv neprovdané matky. Popsat a zhodnotit změny, které přinese nový občanský zákoník účinný od roku 2014. Pro řešení otázky výţivného v této práci jsem zvolila metodu deskriptivněanalytickou, pomocí níţ se mi můţe podařit nejlépe zachytit současnou právní úpravu. K tomu vyuţiji různé prameny, které se k dané problematice vztahují. Dále pracuji s dostupnou odbornou literaturou, ze které budu čerpat přínosné poznatky nejen z teorie, ale i z praxe. Pro porovnání nové úpravy výţivného s dosavadní úpravou pouţiji metodu srovnání. V určitých otázkách budu sahat také po internetových zdrojích.

-8-

1. Výživné z pohledu historie První zmínky o výţivném najdeme v nejstarším zákoníku Ur-Nammu, který se objevuje u Summerů v druhém tisíciletí před naším letopočtem. Zákoník obsahoval ustanovení „podle něhoţ rozvede-li se muţ se ţenou, je povinen jí vyplatit jednu minu stříbra“.1 Po dlouhé období byly rodinněprávní vztahy pod vlivem katolické církve. Ta upravovala zákonodárství ve věcech manţelských a rodinných aţ do 16. století. Výţivné v naší zemi se poprvé objevuje za dob císaře Františka I. ve Všeobecném zákoníku občanském2 v patentu vydaném pod č. 946/1811 Sb. z. s. Tento patent stanovil vyţivovací povinnost otce ve vztahu k dětem a také obsahoval ustanovení § 154, podle něhoţ „upadnou-li však rodiče v nouzi, jsou děti povinny, slušně je vyţivovati“.3 V otázkách vyţivovací povinnosti „ABGB zásadně rozlišoval mezi dětmi narozenými v manţelství a mimo manţelství“.4 Po zániku Rakousko-Uherska došlo na našem území k převzetí právní úpravy rodinného práva recepční normou (zákon č. 11/1918 Sb.). Všeobecným zákoníkem občanským tak byly upraveny rodinné poměry. Za první republiky dochází ke změnám v rodinném právu jen dílčími zákony a to např. alimentačním zákonem č. 4/1931 Sb., na ochranu osob oprávněných poţadovat výţivu nebo zaopatření. V roce 1949 došlo ke schválení zákona o právu rodinném č. 265/1949 Sb. V tomto období dochází k vyčlenění rodinného práva z práva občanského. Jedná se však především o změny legislativně-technické pod vlivem sovětské právní úpravy. „Zákon o právu rodinném zakotvil rovnost muţe a ţeny v manţelství a rodině a zrovnoprávnil děti narozené mimo manţelství.“5 V zákoně o právu rodinném se jiţ objevuje zmínka o vyţivovací povinnosti manţelů po rozvodu. Tehdejší právní úprava rozvodu zněla: „Pokud rozvedený manţel, který nebyl vinen rozvodem, nebyl sám s to uspokojit své osobní potřeby, mohl ţádat na druhém 1

Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, 16 s. 2 Všeobecný občanský zákoník byl vyhlášen 1. června 1811 Císařským patentem císaře Františka I. č. 946 Sb. z. s. a platil pro všechny země rakouského císařství s výjimkou Uher. Je označovaný pod zkratkou ABGB (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch). 3 Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, 16 s. 4 Hrušáková, M., Králíčková, Z.: České rodinné právo. 3., přepracované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakl. Doplněk, 2006, 24 s. 5 Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 23 s.

-9-

manţelu, aby mu na jejich uspokojení poskytoval úhradu podle svých výdělečných a majetkových moţností. Pokud byli rozvodem vinni manţelé oba, mohl soud uvedenou úhradu přiznat i manţelu vinnému.“6 V současnosti je úprava výţivného popsána v zákonu o rodině č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOR“). Tento zákon byl od počátku jeho platnosti několikrát novelizován, avšak nejpodstatnější změny přineslo přijetí tzv. velké novely zákonem č. 91/1998 Sb. Ve výţivném došlo především ke změnám společných ustanovení, kde bylo zakotveno několik nových zásad, které v ZOR najdeme pod ustanoveními § 96 a § 97. Od roku 2014 vejde v účinnost nový občanský zákoník, který sloučí problematiku několika právních odvětví včetně právní úpravy vyplývající z rodinného práva. Tato změna bude rozebrána v samostatné kapitole.

6

Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, 16 s.

- 10 -

2. Výživné Výţivné je právním institutem rodinného práva. Abychom mohli správně pochopit pojem výţivné, je třeba nejdříve definovat subjekty rodinně právních vztahů a pochopit základní principy rodinného práva v obecné rovině. Rodinné právo chápeme jako „souhrn právních norem upravujících společenské vztahy vznikající mezi manţely, mezi rodiči a dětmi, dětmi a dalšími příbuznými, jakoţ i vztahy, které nahrazují výkon některých rodičovských práv“.7 Jedná se tedy o vztahy mezi členy rodiny, kde „jako subjekty rodinně právních vztahů vystupují pouze fyzické osoby“.8 Je zde však nutno podotknout, ţe v případech, kdy se jedná o ustanovení poručníka dítěti a vhodná fyzická osoba se nenajde, můţe být do této funkce ustanoven orgán sociálně-právní ochrany dětí. Vlastností rodinněprávního vztahu je především určitý osobní a emocionální prvek. „Subjekty rodinněprávních vztahů jsou spolu navzájem spojeny osobním vztahem, emocionální vazbou, a to tak dalece, ţe u některých rodinněprávních vztahů je existence této vazby

samotným

předpokladem

vzniku

rodinněprávního

vztahu.“9

V souvislosti

s emocionálním prvkem nesmíme opomenout zdůraznit morální normy, které při realizaci rodinněprávních vztahů hrají velmi významnou roli. Dalším podstatným prvkem je dlouhodobost těchto vztahů. „Pod pojmem principy určitého právního odvětví rozumíme soubor obecných právních kategorií, které lze formulovat na základě teoretického zobecnění těch charakteristik společenských vztahů, které jsou pro právní regulaci těchto vztahů významné.“10 V rodinném právu můţeme vymezit obecné principy bez ohledu na jejich subjekty. Jedná se o princip blaha dítěte, princip rovnosti subjektů a princip vzájemné pomoci.

7

Hrušáková, M., Králíčková, Z.: České rodinné právo. 3. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakl. Doplněk, 2006, 15 s. 8 41 s. tamtéţ 9 38 s. tamtéţ 10 16 s. tamtéţ

- 11 -

Jelikoţ dítě je subjekt rodinného práva nejzranitelnější, je velice důleţité upravit právní postavení dětí. Blaho dítěte je chápáno jako „vytváření prostředí přátelského dětem“.11 Tento pojem v současné době definuje zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, v platném znění, v části druhé v ust. § 5.12 Tento zákon zároveň uvádí hledisko zájmu dítěte. Zájem dítěte není v právních normách definován, avšak je v nich často obsaţen. „Zájem dítěte můţe mít různý dosah a význam z hlediska rozhodování státního orgánu, zejména soudu, o dítěti.“13 Pojem zájmu dítěte můţeme nalézt například v ust. § 24 odst. 2 ZOR: „mají-li manţelé nezletilé děti, nemůţe být manţelství rozvedeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem těchto dětí, daným zvláštními důvody“ dále například v ust. § 27 odst. 3 ZOR: „jestliţe je to nutné v zájmu dítěte, soud styk dítěte s rodičem omezí nebo jej i zakáţe“ a v mnoha dalších ustanoveních ZOR. O tom, zda tu je či není zájem dítěte, vţdy rozhoduje soud. Pokud soud zjistí, ţe rozhodnutí je v zájmu dítěte, pak je oprávněn a povinen rozhodnout. Rodinněprávní vztahy patří do oblasti soukromého práva.14 Dalším obecným principem je princip rovnosti subjektů, která je pro tuto oblast příznačná. „Rovnost účastníků právního vztahu je definována tím, ţe: a) ţádný účastník právního vztahu nemůţe jinému účastníku tohoto právního vztahu jednostranně uloţit povinnost ani zaloţit právo, b) vznikneli mezi účastníky právního vztahu neshoda, nemůţe ji jeden rozhodnout bez dohody s druhým, nýbrţ se musí, chce-li aby tato neshoda byla mezi nimi rozhodnuta, obrátit na soud, před nímţ mají oba účastníci rovné postavení.“15 Nicméně v oblasti rodinných vztahů je rovnost subjektů modifikována. Je to dáno především tím, ţe právní vztahy mezi rodiči a dětmi jsou specifické. Pokud se tedy jedná o právní vztahy mezi rodiči a dětmi a rovněţ i o vztahy mezi dětmi a jinými osobami, kterým byly svěřeny do výchovy, je rovnost subjektů v konkrétním právním vztahu částečně modifikována s ohledem na rozdílné postavení subjektů. Vzhledem k tomu, ţe dítě je subjekt „slabší“, je tato rovnost „doplňována a vyvaţována jistou mírou kontroly a moţnosti intervence ze strany státu a jeho orgánů“.16

11

Hrušáková, M., Králíčková, Z.: České rodinné právo. 3. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakl. Doplněk, 2003, 18 s. 12 V mezinárodních smlouvách, kterými je Česká republika vázána, je pojem blaha dítěte uveden v Deklaraci práv dítěte z roku 1959 a v Úmluvě o právech dítěte z roku 1989. 13 Hrušáková, M., Králíčková, Z.: České rodinné právo. 3. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakl. Doplněk, 2006, 18 s. 14 Do roku 1950 byla úprava rodinněprávních vztahů součástí občanského zákoníku. 15 Knappová, M., Švestka, J. a kolektiv: Občanské právo hmotné I. 3. aktualizované vydání. Praha: Aspi, 2002, 41 s. 16 Hrušáková, M., Králíčková, Z.: České rodinné právo. 3. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakl. Doplněk, 2006, 20 s.

- 12 -

Dalším principem je princip vzájemné pomoci. Tímto principem jsou odlišeny rodinněprávní vztahy od vztahů soukromoprávních. V rodinném právu subjekty plní své povinnosti jen v rámci svých schopností a moţností. Jako příklad můţeme uvést ust. § 31 odst. 4 ZOR, který ukládá dětem ţijícím s rodiči ve společné domácnosti povinnost pomáhat jim podle svých schopností nebo ust. § 19, kde o uspokojování potřeb rodiny jsou povinni oba manţelé pečovat podle svých schopností, moţností a majetkových poměrů.

2. 1. Pojem výživné

V části třetí ZOR se setkáváme s právní úpravou týkající se oblasti výţivného. Tento zákon pojem výţivné přímo nedefinuje, ale poskytuje nám právní úpravu vyţivovací povinnosti a práva na výţivné. Právní úprava je ve většině zákonných ustanovení kogentního charakteru, coţ znamená, ţe právní vztahy jsou jednoznačně stanovené a není moţné, aby si je občané mezi sebou upravili odlišně. Definici výţivného najdeme v literatuře a také v soudní praxi. Na výţivné je pohlíţeno jako na „zabezpečování potřeb mezi subjekty rodinněprávního vztahu, nejen tedy jako na uhrazování výţivy ve vlastním slova smyslu, ale i jako na uspokojování ostatních hmotných potřeb a kulturních potřeb“.17 Výţivné chápeme tedy jako zabezpečení vlastní výţivy, bydlení a ošacení a také zabezpečení vzdělání a poskytování zázemí pro rozvoj dalších zájmů. Výţivné bývá definováno mnohdy jako majetkové právo odvozené od statkových práv rodinných. Základním kritériem, podle kterého se jednotlivé vyţivovací povinnosti rozlišují, je druh osobního statusu. Osobním statusem rozumíme „osobní postavení povinného vůči oprávněnému a od něj odvozený osobní poměr mezi povinným a oprávněným“.18 Výţivné je tedy odvozené od statusových rodinných práv – manţelství, rodičovství, příbuzenství, registrované partnerství.

17

Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 395 s. 18 Švestka, J., Dvořák, J. a kolektiv: Občanské právo hmotné 3. 5. aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2009, 139 s.

- 13 -

Účelem výţivného je zabezpečení odůvodněných potřeb oprávněných. Tyto odůvodněné potřeby oprávněných jsou jedním z hledisek, podle kterých se určí rozsah vyţivovací povinnosti. Pro všechny druhy výţivného, o kterých bude více pojednáno v další kapitole, ZOR stanovuje společná ustanovení a to v ust. § 96 aţ § 103. Je tedy nezbytné se s těmito ustanoveními lépe seznámit. Aby soud mohl určit výši výţivného, musí vţdy zkoumat rozhodné skutečnosti týkající se osoby povinné a zároveň osoby oprávněné. Osobou oprávněnou chápeme toho, kdo plnění přijímá, povinným se označuje ten, kdo má platit. U povinné osoby soud zkoumá schopnosti, moţnosti a majetkové poměry a to vţdy zcela u konkrétní osoby povinné. Schopnosti povinného jsou subjektivní stránkou, moţnosti povinného pak mají objektivní povahu. „Konkrétně je nutné zohlednit věk, zdravotní stav, vzdělání, manuální zručnost, pracovní návyky a pracovní zkušenosti, flexibilitu, adaptabilnost, sociální (ne)zralost povinného, nepříznivou situaci na trhu práce, vysokou nezaměstnanost v regionu.“19 Důleţitým prvkem je také potencionalita příjmů povinného. Soud zde zkoumá, zda se povinný bez důleţitého důvodu nevzdal výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika (§ 96 odst. 1 ZOR). Při stanovení rozsahu vyţivovací povinnosti se u oprávněného hodnotí jeho odůvodněné potřeby. „Míra potřeb oprávněného je závislá zejména na jeho věku, na zdravotním stavu, na jeho fyzické a duševní vyspělosti, na způsobu přípravy na budoucí povolání, zálib a zájmů, na délce doby strávené v domácnosti, na mateřské dovolené a dalších skutečnostech.“20 Zde je však nutno ještě zdůraznit, ţe zákon v případech určení rozsahu vyţivovací povinnosti nezletilých dětí, za odůvodněné potřeby také povaţuje tvorbu úspor určených pro zabezpečení především přípravy na budoucí povolání, jak vyplývá z ust. § 85a odst. 2 ZOR. Dále se hledí na to, aby přiznání výţivného nebylo v rozporu s dobrými mravy. ZOR i zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství (dále jen „ZRP“) výslovně říká, ţe výţivné nelze přiznat, jestliţe by to bylo v rozporu s dobrými mravy (§ 96 odst. 2 ZOR a § 12 odst. 2 ZRP). Zákonodárce pojem dobré mravy přímo nedefinuje, nicméně jej hojně pouţívá a 19

Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 459 s. 20 462 s. tamtéţ

- 14 -

to nejen v rodinném právu.21 Jedná se o jakési morální normy, u kterých se předpokládá jejich dodrţování. Pro bliţší vysvětlení pojmu nám literatura nabízí několik příkladů, uvedu zde alespoň jeden z nich: „rodič neplnil vyţivovací povinnost ke svému nezletilému dítěti, dítě zanedbával, popř. týral, a ve stáří by poţadoval na svém dítěti výţivné“.22 Zásada dobrých mravů se uplatňuje u všech druhů vyţivovací povinnosti a její konkrétní obsah posoudí vţdy soudce. Judikatura dále v této souvislosti uvádí, ţe „rozpor s dobrými mravy jako důvod nepřiznání výţivného dle § 96 odst. 2 ZOR je spjat s jednáním osoby, která se přiznání výţivného domáhá a nikoli s jednáním osob jiných, ať jiţ povinných, tj. těch, vůči kterým směřuje nárok na plnění vyţivovací povinnosti, anebo osob třetích“.23 Plnění výţivného můţe být uskutečňováno různými formami. Finanční plnění je zásadně splatné na měsíc dopředu a platí se v pravidelných opětujících se částkách (§ 97 odst. 1 ZOR). Z tohoto ustanovení existuje však zákonná výjimka, která se dotýká výţivného pro dítě. V tomto případě zákon nerozlišuje mezi dítětem nezletilým a zletilým. Soud můţe uloţit povinnost povinnému sloţit peněţní částku pro výţivné splatné v budoucnu v případě, ţe osobou oprávněnou je dítě a pokud by hrozilo, ţe povinný nebude schopen výţivné platit, coţ zákon označuje jako případy hodné zvláštního zřetele (§ 97 odst. 2 ZOR). Další výjimka se vztahuje na těhotnou svobodnou matku, kdy soud můţe uloţit pravděpodobnému otci, aby poskytl jednorázově předem potřebnou částku. Touto problematikou se budu podrobněji zabývat v samostatné kapitole. U plnění výţivného je nutno zmínit moţnost započtení vzájemných pohledávek. Jedná se o právní způsob zániku závazků. Pokud má osoba oprávněná i povinná vzájemné pohledávky, a to nejen pohledávky vyplývající z výţivného, ale i pohledávky jiného druhu, pohledávka za výţivným můţe být s touto jinou pohledávkou započtena dohodou. Podle teorie se rozlišuje započtení jednostranné a započtení dohodou (ust. § 580 a ust. § 581 Občanského zákoníku, dále jen ObčZ). V rodinném právu je dovoleno pouze započtení dohodou. Výjimku najdeme u výţivného poskytovaného nezletilým dětem, kde ani započtení dohodou není přípustné (ust. § 97 odst. 3 ZOR). Toto ustanovení má kogentní charakter a

21

Také v Občanském zákoníku nalezneme ustanovení, které se odkazuje na dobré mravy. Např. ust. § 3 říká, ţe výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 22 Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 463 - 464 s. 23 Nález III. ÚS 606/04

- 15 -

subjekty rodinněprávního vztahu se od něj nemohou odchýlit. „Pohledávky na základě dohody o započtení zanikají v rozsahu, ve kterém se kryjí.“24 Dalšími moţnostmi plnění výţivného je naturální plnění, v rámci něhoţ dochází k poskytování osobní péče o osobu oprávněnou, poskytování bydlení, ošacení, stravy a také výkon péče o společnou domácnost. Soud ve věci vyţivovací povinnosti vţdy stanoví výţivné v podobě finančního plnění. Ve velké většině případů se výţivné plní dobrovolně a není potřeba, aby soud jakýmkoliv způsobem jednal a zasahoval. Jestliţe vyţivovací povinnost však není dobrovolně plněna, výţivné stanoví svým závazným rozhodnutím soud. Soudní řízení o výţivném upravuje zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „OSŘ“). Způsob zahájení řízení o výţivném je závislý na jednotlivých druzích vyţivovací povinnosti. Soudní řízení se zahajuje na návrh, který je podaný věcně příslušnému soudu, kterým je okresní (v Praze obvodní) soud. Výjimku tvoří řízení, jehoţ předmětem je stanovení výţivného na nezletilé dítě, které se můţe zahájit i bez návrhu. Tato výjimka vyplývá z ust. § 81 odst. 1 OSŘ, která stanovuje, ţe ve věcech péče o nezletilé můţe soud řízení zahájit i bez návrhu, přičemţ péče soudu o nezletilé, mezi kterou patří určení výţivného pro nezletilé, je zakotvena v ust. § 176 odst. 1 OSŘ. Místní příslušnost je určena podle obvodu, ve kterém má bydliště ţalovaný. Pokud jde o výţivné na nezletilé dítě je místně příslušným vţdy soud, v jehoţ obvodu má bydliště dítě. Soud bude rozhodovat o výţivném i v případech, kdy rodiče nezletilého dítěte spolu neţijí, nebo pokud spolu sice ţijí, ale jeden z nich vyţivovací povinnost dobrovolně neplní, dále v případě kdy soud rozvádí manţelství rodičů nezletilého dítěte a také v případě kdy dojde k řízení o určení otcovství, které je spojeno vţdy s řízením o výchově a výţivě nezletilého dítěte. „Důvodem, pro spojení věcí bývá nejčastěji hospodárnost řízení ve věcech, které jiţ byly u soudu zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají stejných účastníků.“25 Ve věcech péče o nezletilé děti lze rovněţ podat ţalobu, tj. zahájit řízení na návrh ve smyslu ust. § 80 OSŘ. Řízení o výţivném ve všech ostatních druzích vyţivovací povinnosti lze zahájit pouze na návrh přičemţ „ZOR pro ně nepředepisuje ţádné hmotněprávní podmínky, za nichţ by obligatorně muselo dojít ke stanovení výţivného“.26 To znamená, ţe oprávněná 24

Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 473 s. 25 Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, 84 s. 26 Nová, H., Těţká, O.: Vyživovací povinnost: právnická příručka s judikaturou a vzory. Praha: Linde, 1995, 29 s.

- 16 -

osoba se musí stanovení výţivného domáhat podáním ţaloby u soudu. Ţalobou, podle ust. § 80 písm. b) OSŘ, lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva.

2. 2. Vyživovací povinnost

„Vyţivovací povinnost je povinnost hradit ţivotní náklady či zabezpečovat potřeby mezi subjekty rodinněprávních vztahů.“27 Z této definice je patrné, ţe bychom pojem výţivné a pojem vyţivovací povinnost mohli brát jako synonyma. Nicméně výraz vyţivovací povinnosti je jakýmsi uţším pojetím pojmu výţivného. ZOR specifikuje skupiny osob, kterým na základě tohoto rozdělení stanovuje konkrétní vyţivovací povinnost. Jedná se o osoby, které mezi sebou mají příbuzenský vztah a osoby, které uzavřeli manţelství či jejich manţelství bylo rozvedeno. V našem právním řádu je vyţivovací povinnost upravena také v ZRP.

Vyţivovací povinnost je tedy zákonem

uloţena těmto skupinám osob: „rodičům ve vztahu k dětem a jejich dětem, manţelům, předkům a potomkům navzájem, rozvedeným manţelům, otci dítěte, za kterého není matka provdána, registrovaným partnerům a partnerům po zrušené registraci“.28 Naproti tomu vyţivovací povinnost neexistuje mezi druhem a druţkou, nevlastními rodiči, švagry, sourozenci. Vzhledem k výše uvedeným skupinám osob a z nich vyplývající různorodost osobních vztahů, zákon rozlišuje rozsah vyţivovací povinnosti a to ve čtyřech různých úrovních. Tyto úrovně budou popsány podle rozsahu vyţivovací povinnosti od nejširšího k nejuţšímu. První z nich je stejná ţivotní úroveň. Toto významné pravidlo platí a musí být splněno u dětí, manţelů a registrovaných partnerů (ust. § 85 odst. 2 ZOR, ust. § 91 odst. 2 ZOR, ust. § 10 odst. 2 ZRP). Musí být zajištěna stejná hmotná i kulturní úroveň. „Pokud rodiče dítěte

27

Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, 26 s. 28 tamtéţ

- 17 -

spolu neţijí a jejich ţivotní úroveň je značně rozdílná, lze mít za to, ţe dítě má právo podílet se na ţivotní úrovni toho z rodičů, jehoţ ţivotní úroveň je vyšší.“29 V další úrovni vyţivovací povinnosti zákon hovoří o slušné výţivě. Rozsah výţivného je v tomto stupni limitovanější neţ stejná ţivotní úroveň. Je to jakýsi standard pro rodiče, který by jim měl být poskytován jejich dětmi. Zákon ukládá dětem povinnost, pokud jsou schopny samy se ţivit, zajistit svým rodičům slušnou výţivu, jestliţe toho potřebují (ust. § 87 odst. 1 ZOR). „Pro určení rozsahu slušné výţivy bude rozhodující celková konkrétní situace oprávněného rodiče, zejména s ohledem na jeho věk a zdravotní stav a obvyklý způsob ţivota.“30 Omezenější neţ slušná výţiva je přiměřená výţiva. Tato je zákonem poţadována pro rozvedené manţele, bývalé registrované partnery a pro výţivné neprovdané matky (ust. §92 odst. 1, ust. § 11 odst. 1 ZRP, ust. § 95 odst. 1). Přiměřenost je soudem posuzována podle schopností, moţností a majetkových poměrů povinného vůči odůvodněným potřebám oprávněného jako je především ţivotní styl, věk, zdravotní stav. Nejedná se tedy pouze o pokrytí nezbytných potřeb, ale i potřeb dalších. Rozsah nároku rozvedeného manţela byl aţ do novely ZOR provedené zákonem č. 132/1982 Sb., upraven jen jako „nárok na nutnou výţivu a navíc ji v zásadě vázal na dobu pěti let“.31 Přiměřenost příspěvku vztahující se na výţivné neprovdané matky závisí na jejich konkrétních potřebách. Na posledním a nejniţším stupni rozsahu vyţivovací povinnosti je nutná výţiva, která je zákonem přiznána mezi ostatní příbuzné, tj. příbuzné v řadě přímé vyjma rodičů a dětí. Podle ust. § 90 ZOR právo na výţivné přísluší oprávněným, jen pokud toho nutně potřebují. Příbuzenství v řadě přímé je dáno vztahem mezi předky a potomky, kdy jeden pochází od druhého. V řadě přímé se jedná o tzv. ascendenty a descendenty. Ascendenty dítěte jsou otec, děd a praděd, descendenty jsou pak potomci svých rodičů. „Výţivné by mělo pokrývat všechny odůvodněné potřeby oprávněného (nikoli pouze nejzákladnější), ale pouze v nutném rozsahu. Nejde tedy o zajištění průměrného ţivotního standardu.“32

29

Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 403 s. 30 Hrušáková, M., Králíčková, Z.: České rodinné právo. 3. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakl. Doplněk, 2006, 270 s. 31 Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 442 s. 32 Hrušáková, M., Králíčková, Z.: České rodinné právo. 3. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakl. Doplněk, 2006, 275 s.

- 18 -

ZOR nezná objektivizaci výţivného (tabulkové výpočty, procenta apod.), kromě doporučujících tabulek ohledně výţivného pro děti bývalé ministryně spravedlnosti Daniely Kolářové. Jelikoţ v praxi bývá často soudní rozhodování o stanovení výše výţivného sloţité a nejednotné, vydalo v roce 2010 Ministerstvo spravedlnosti doporučující tabulku pro výpočet výţivného, která je pouţitelná pro případ určování výţivného pro rodiny s jedním nebo dvěma dětmi, tj. pro 80% všech rozcházejících se párů, tabulka vypadá takto:

Tabulka č. 1 – Doporučující tabulka stanovení výživného Kategorie

Věk dítěte

Procentuální rozmezí33

1.

0-5 let

11-15 %

2.

6-9 let

13-17 %

3.

10-14 let

15-19 %

4.

15-17 let

16-22 %

5.

18 a více let

19-25 %

Zdroj: Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, 41 s.

Pro výpočet výše výţivného nejsou stanovena minima a maxima.

2. 3. Právo na výživné

Pokud právní úprava na jedné straně vyţivovací povinnost ukládá, tak jak bylo vysvětleno v předešlé kapitole, na druhé straně přiznává právo na výţivné. Jedná se tak o skutečnosti, které jsou jedna k druhé ve vzájemném vztahu. Nároku na výţivné není moţné se předem vzdát. Podle české právní úpravy nárok na výţivné vzniká přímo ze zákona a není moţné, aby jednotlivci si je mezi sebou smluvně upravili. Právo na výţivné má zásadně osoba oprávněná. 33

Pro vyměření výţivného z měsíčního čistého příjmu povinného rodiče. Čistým příjmem se rozumí příjem upravený o odpočty odvodů na zálohy daně z příjmů a odvodů na platby sociálního zabezpečení, zpravidla zjišťovaný jako průměr, za posledních 6 – 12 měsíců. Zdroj: Ministerstvo spravedlnosti ČR. Doporučující tabulka pro stanovení výše výživného [Online]. [Cit. 17. června 2013]. Dostupné na WWW: http://archive.is/NURD

- 19 -

Právo na výţivné se nepromlčuje avšak práva na jednotlivá opětující se plnění výţivného, jakoţ i ostatní práva na peněţitá plnění vyplývající ze ZOR promlčení podléhají (ust. § 98 odst. 1 a 2). „Promlčení je jedním z právních následků marného uplynutí doby.“34 Znamená to, ţe právní následky promlčení nastanou, pokud uplyne zákonem stanovená lhůta, přičemţ oprávněný subjekt v této lhůtě své právo neuplatní u soudu, tj. nepodá ţalobu. Aby soud mohl přihlédnout k promlčení, povinný musí uplatnit námitku promlčení. Obecná promlčecí lhůta je tříletá (ust. § 101 ObčZ). Stát však i v této věci stanoví větší ochranu dětí. Promlčecí dobu, pokud se bude jednat o opětující se plnění výţivného pro děti (zletilé i nezletilé), stanoví na 10 let, jestliţe bylo výţivné přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu. Právo na výţivné pro děti lze přiznat za dobu nejdéle tří let zpětně ode dne zahájení řízení. Původně toto právo měly pouze děti nezletilé. Poté, co vešla v účinnost35 novela provedená zákonem č. 259/2008 Sb., kterým došlo ke změně OSŘ, byla ochrana státu rozšířena i na děti zletilé. „I zletilé dítě tak můţe poţadovat výţivné zpětně ode dne zahájení soudního řízení, a to za dobu nejdéle tří let od podání ţaloby.“36 Právo na výţivné nemůţe být postoupeno jiné osobě. Je zcela nemoţné, aby se oprávněný s povinným mezi sebou na této dispozici domluvili. Jak bylo uvedeno výše, zákon připouští moţnost započtení. Pokud se jedná o právo na výţivné, myšleno právo na plnění výţivného, tak započtení je nepřípustné. Výjimkou je pouze kaţdá jednotlivá pohledávka výţivného.37

34

Knappová, M., Švestka, J. a kolektiv: Občanské právo hmotné 1. 3. aktualizované vydání. Praha: Aspi, 2002, 241 s. 35 Zákon č. 259/2008 Sb., vešel v účinnost k 1. 9. 2008 36 Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 475 s. 37 Srovnání viz kapitola 2. 1.

- 20 -

3. Výživné v právních předpisech Základní pramen, ze kterého právní úprava rodinného práva vychází, je Listina základních práv a svobod. Ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. se Listina základních práv a svobod uvozuje jako ústavní zákon federálního shromáţdění České a Slovenské Federativní republiky. Sama Listina základních práv a svobod byla převzata usnesením České národní rady č. 2/1993 Sb. do ústavního pořádku České republiky. Podle Listiny základních práv a svobod je rodina a rodičovství pod ochranou zákona, přičemţ zvláštní ochranu přiděluje dětem a mladistvým a ţenám v těhotenství zaručuje zvláštní péči a ochranu. Významným aspektem je rovnoprávnost dětí narozených v manţelství i mimo ně. Těm jsou zaručena stejná práva, coţ je důleţitým faktem při řešení otázky výţivného. V neposlední řadě určuje právo na pomoc od státu rodičům, kteří o děti pečují. S účinností od 1. dubna 1964 je v našem právním řádu základním právním předpisem upravujícím rodinněprávní vztahy zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. ZOR byl od začátku své platnosti několikrát novelizován. V první novele, která byla provedena zákonem č. 132/1982, došlo pouze k úpravě některých ustanovení a to z toho důvodu, ţe došlo k novelizování občanského zákoníku. Další novela, provedená zákonem č. 234/1992 Sb., do ZOR zanáší moţnost církevního sňatku. Největší a nejpodstatnější změny však přinesla do rodinného práva tzv. velká novela provedená zákonem č. 91/1998 Sb. (úplné znění vyhlášeno pod č. 210/1998 Sb.). Důvodem byla změna společenského ţivota způsobena změnou reţimu. Moţnosti společenského a osobního ţivota se natolik změnily, ţe změna ZOR byla v podstatě nutností. V dobách totalitního reţimu například nebylo moţné soukromě podnikat, cestovat, dosahovat vzdělání na soukromých školách. Všechny tyto nové moţnosti byly novými skutečnostmi, se kterými zákonodárce musel pracovat. Posílila se právní ochrana nezletilých dětí především jejich majetkových zájmů a došlo ke změnám společných ustanovení ZOR.38 V ust. § 104 ZOR najdeme ustanovení, podle kterého je dalším pramenem občanský zákoník. Podle tohoto ustanovení lze pouţít občanského zákoníku jen tehdy, jestliţe ZOR nestanoví něco jiného.

38

Úplné znění zákona č. 210/1998 Sb. Dostupné na WWW: http://www.adikia.cz/news/zakon-o-rodine/

- 21 -

Také zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů, řadíme k základním právním předpisům při úvaze o institutu výţivného. Procesní stránku stanovení a vymáhání výţivného upravuje zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, se pouţije, jestliţe povinný neplní svou vyţivovací povinnost z nedbalosti nebo úmyslně. Bude tím naplněna skutková podstata trestného činu zanedbání povinné výţivy podle ust. § 196 trestního zákoníku. Dále pokud by se rodič povinný k vyţivovací povinnosti nacházel ve vyšetřovací vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, pouţije se zákon č. 10/2000 Sb., o sráţkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, a o výkonu rozhodnutí sráţkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů k tomu, aby se určil způsob a výše sráţky z výdělku. Jako další prameny rodinného práva je nutno zmínit i některé významné mezinárodní smlouvy. Jak říká čl. 10 Ústavy České republiky „vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichţ ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiţ je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu. Pokud mezinárodní smlouva stanoví něco jiného neţ zákon, pouţije se mezinárodní smlouva“. Jedná se o tzv. aplikační přednost, které se u mezinárodních smluv pouţije. Mezinárodní smlouvy, které se vztahují k právům neprovdané matky, jsou především Úmluva o vymáhání výţivného v cizině z roku 1956 vyhlášená pod vyhláškou č. 33/1959 Sb. a Úmluva o uznávání a výkonu rozhodnutí o vyţivovací povinnosti z roku 1973 vyhlášená pod vyhláškou č. 132/1976 Sb. Dalšími důleţitými mezinárodními dokumenty, které mají za úkol chránit rodinu a mládeţ, jsou Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Evropská úmluva o ochraně lidských práv a svobod. Nejvýznamnější mezinárodní smlouvou, která chrání zájmy dětí, je Úmluva o právech dítěte z roku 1989, v České republice publikována pod č. 104/1991 Sb. a vstoupila v účinnost 6. února 1991. Dále se otázkou výţivného na mezinárodní úrovni zabývají a jsou součástí našeho právního řádu např. tyto mezinárodní smlouvy: Úmluva o ochraně lidských práv a svobod a Úmluva o uznání a vymahatelnosti rozhodnutí o vyţivovací povinnosti k dětem. Můţe dojít k situaci, kdy bude potřeba řešit problém výţivného ve vztazích, které obsahují mezinárodní prvek. Např. oprávněný nebo povinný nebude českým státním občanem anebo povinný a oprávněný ţije na území jiného státu. Pro tyto případy, kdy dojde ke kolizi - 22 -

právních řádů dvou nebo více států, se bude muset aplikovat ustanovení zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v platném znění. Avšak tohoto zákona se pouţije jenom v tom případě, pokud něco jiného nestanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Dalšími právními předpisy, které ovlivňují oblast výţivného neprovdané matky, jsou zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 110/2006 Sb., o ţivotním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 88/1968 Sb., o prodlouţení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů.

- 23 -

4. Jednotlivé druhy výživného V předcházejících kapitolách v rámci vysvětlení pojmů výţivné, vyţivovací povinnost a právo na výţivné byly pro lepší pochopení a orientaci v problematice jiţ zmíněny různé druhy vyţivovací povinnosti. Pro úplnost se tato kapitola bude krátce věnovat jednotlivým druhům vyţivovací povinnosti. Jelikoţ však tato práce je zaměřena na konkrétní druh vyţivovací povinnosti „výţivné neprovdané matky“, o ostatních druzích vyţivovací povinnosti bude pojednáno velmi stručně. Problematice výţivného neprovdané matky následně bude věnována celá další kapitola. „Základním rozlišovacím kritériem mezi jednotlivými druhy vyţivovací povinnosti je osobní postavení (osobní status) povinného vůči oprávněnému a od něj odvozený osobní poměr mezi povinným a oprávněným.“39 ZOR rozlišuje podle výše uvedeného kritéria tyto druhy vyţivovací povinnosti: vzájemná vyţivovací povinnost rodičů a dětí, vyţivovací povinnost mezi ostatními příbuznými, vyţivovací povinnost mezi manţely, výţivné rozvedeného manţela, příspěvek na výţivu a úhradu některých nákladů neprovdané matce. Druhy vyţivovací povinnosti podle ZRP jsou: vyţivovací povinnost mezi partnery, vyţivovací povinnost po zrušení partnerského souţití.

39

Švestka, J., Dvořák, J. a kolektiv: Občanské právo hmotné 3. 5. aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2009, 139 s.

- 24 -

4.1. Vzájemná vyživovací povinnost rodičů a dětí

Nejvýznamnějším a nejdůleţitějším druhem vyţivovací povinnosti je vyţivovací povinnost rodičů k dětem. „Její společensko - ekonomická funkce je ve srovnání s jinými druhy vyţivovací povinnosti závaţnější, neboť prostřednictvím plnění této vyţivovací povinnosti se zajišťuje zdravý vývoj příští generace.“40 Právní úprava tak tuto vyţivovací povinnost dává na přední místo mezi všemi druhy vyţivovací povinnosti a tím napomáhá k zajištění řádného vývoje dětí. „Základním předpokladem a podmínkou vyţivovací povinnosti mezi rodiči a dětmi je pouze to, aby zde existovalo příbuzenství v přímé linii v prvním stupni.“41 „Rodiči se rozumějí osoby, jejichţ rodičovství je určeno na základě zákona a osoby, jejichţ rodičovství je zaloţeno rozhodnutím soudu o osvojení.“42 Dále zde musí existovat faktický stav, ţe dítě není schopno samo se ţivit. Povinným je rodič a oprávněným je jeho dítě. Tato vyţivovací povinnost tedy vznikne vţdy se vznikem osobního vztahu mezi rodičem a jeho dítětem. Vyţivovací povinnost mohou rodiče plnit dobrovolně, především pokud ţijí ve společné domácnosti, pak bude plnění převáţně naturálním způsobem, tj. přímým uhrazováním osobních potřeb dítěte. Můţe být také plněna v penězích. Zvláštní způsob plnění vyţivovací povinnosti rodičů k dětem je pak osobní výkon péče o dítě a péči rodiče o společnou domácnost. Tento způsob plnění je specifický pouze pro tuto vyţivovací povinnost. Pokud nebude plnění této vyţivovací povinnosti dobrovolné, rozhodne o vyţivovací povinnosti soud. Plnění vyţivovací povinnosti bude vţdy pouze v penězích. „Rozhodnutí soudu musí proto znít na určitou částku a tvoří rozsah vyţivovací povinnosti.“43 Vyţivovací povinnost rodičů k dětem trvá zásadně od narození dítěte aţ do dne, kdy dítě nabude schopnosti samo se ţivit (ust. § 85 odst. 1 ZOR). Judikatura se opírá o rozsudek R 100/1967 kde je stanoveno, ţe: „Schopnost dítěte k tomu, aby se ţivilo samo, není závislá na dosaţení určité věkové hranice, není tedy důvodem k tomu, aby bylo plnění vyţivovací povinnosti rodičů k dětem omezováno předem dosaţením určité věkové hranice (např. nabytím zletilosti).“ Pokud by dítě například 40

Nová, H., Těţká, O.: Vyživovací povinnost: právnická příručka s judikaturou a vzory. Praha: Linde, 1995, 61

s.

41

tamtéţ Švestka, J., Dvořák, J. a kolektiv: Občanské právo hmotné 3. 5. aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2009, 140 s. 43 Nová, H., Těţká, O.: Vyživovací povinnost: právnická příručka s judikaturou a vzory. Praha: Linde, 1995, 65 s. 42

- 25 -

bylo plně invalidní a nenabylo schopnosti samostatně se ţivit, vyţivovací povinnost rodičů trvá po dobu celého jeho ţivota. V návaznosti na vyţivovací povinnost rodičů k dětem ZOR hovoří o vyţivovací povinnosti dětí k rodičům. Povinným je dítě a oprávněným je rodič dítěte. „Zákonné předpoklady pro uplatnění vyţivovací povinnosti dětí k rodičům jsou stav odkázanosti na výţivu na straně rodičů, tj. pokud toho rodiče potřebují, moţnosti a schopnosti dětí samostatně se ţivit, umoţňující poskytovat výţivné další osobě.“44 Dále je nutný také soulad poskytování výţivného s dobrými mravy. Potřebnost rodiče je dána tehdy pokud rodič není schopen vlastními příjmy pokrýt své náklady na osobní potřebu. Jestliţe rodiče mají více dětí, pak všechny jejich děti mají vůči svým rodičům vyţivovací povinnost. „Kaţdé dítě je zavázáno jen takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, moţností a majetkových poměrů ke schopnostem, moţnostem a majetkovým poměrům ostatních dětí.“45 V případě, ţe oprávněnému rodiči vznikne nárok na výţivné, je potřeba vzít v úvahu okolnost, zda existuje nárok na plnění výţivného vůči svému manţelovi a to vzhledem k ust. § 91 odst. 3 ZOR, kdy vyţivovací povinnost mezi manţeli předchází vyţivovací povinnosti dětí. Plnění výţivného bude v rozsahu slušné výţivy, kterou se rozumí zajištění průměrného ţivotního standardu. Zároveň se musí přihlédnout k věku a zdravotnímu stavu oprávněného.

4. 2. Vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými

Dalším druhem vyţivovací povinnosti je vyţivovací povinnost mezi ostatními příbuznými. Tato vyţivovací povinnost vzniká mezi předky a potomky, tedy mezi příbuznými v řadě přímé, vyjma rodičů a dětí, přičemţ plynně navazuje právě na vzájemnou vyţivovací povinnost mezi rodiči a dětmi. Za předpokladu trvání vztahu mezi osvojencem a osvojitelem vzniká za stejných podmínek jako mezi příbuznými vyţivovací povinnost mezi osvojencem a příbuznými osvojitele.

44

Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 427 s. 45 Švestka, J., Dvořák, J. a kolektiv: Občanské právo hmotné 3. 5. aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2009, 143 s.

- 26 -

Pro vyţivovací povinnost mezi ostatními příbuznými platí pravidlo vzájemnosti, např. praděd bude mít vyţivovací povinnost ke svému pravnuku a opačně. Současně však platí zásada, ţe vzdálenější příbuzní mají vyţivovací povinnost jen tehdy, pokud ji nemohou plnit příbuzní bliţší, tj. pokud by potomci nemohli dostát své vyţivovací povinnosti, přejde tato povinnost na předky oprávněného. Pokud ve vztahu k oprávněnému můţe být plněna vyţivovací povinnost rodičů k dětem a vyţivovací povinnost mezi manţely, pak tyto dvě vyţivovací povinnosti mají vţdy přednost před vyţivovací povinností mezi ostatními příbuznými. „Nárok na výţivné proti ostatním příbuzným je dán vţdy jen tehdy, jestliţe oprávněný buď nemá vlastní příjem, anebo ho má jen v nepostačující míře.“46 Je tedy dána stavem nutné potřeby oprávněného, přičemţ se bude jednat o zajištění nejnutnějších ţivotních potřeb. Na straně povinného se přitom musí vzít v úvahu schopnosti, moţnosti a majetkové poměry poskytovat výţivné přičemţ je nutné je zjišťovat u všech příbuzných ve stejném stupni příbuzenství. „Jde-li např. o stanovení vyţivovací povinnosti prarodičů vůči vnukovi, musí se soud zabývat schopnostmi a moţnostmi (majetkovými poměry) na straně všech čtyř prarodičů, a kaţdému stanovit vyţivovací povinnost zvlášť, případně v rozhodnutí uvést, ţe se některému z povinných vyţivovací povinnost neukládá.“47 A podobně jako u předchozích vyţivovacích povinností přiznání výţivného nesmí být v rozporu s morálními zásadami, tj. pro vznik vyţivovací povinnosti mezi ostatními příbuznými se vyţaduje soulad s dobrými mravy. Výţivné se určí pouze v nutném rozsahu. Nebude se tedy jednat o zajištění průměrného standardu jako tomu je u vyţivovací povinnosti dětí k rodičům avšak mělo by dojít k zabezpečení všech odůvodněných potřeb oprávněného.

46

Nová, H., Těţká, O.: Vyživovací povinnost: právnická příručka s judikaturou a vzory. Praha: Linde, 1995, 135

s.

47

Hrušáková, M., Králíčková, Z.: České rodinné právo. 3. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakl. Doplněk, 2006, 273 s.

- 27 -

4. 3. Vyživovací povinnost mezi manželi

V manţelství mají muţ a ţena zásadně rovné postavení. Jak vyplývá z ust. § 18 ZOR a ust. § 19 ZOR manţelé jsou povinni ţít spolu, být si věrni, vzájemně si pomáhat, vytvářet zdravé rodinné prostředí, a podle svých moţností, schopností a majetkových poměrů pečovat o uspokojování potřeb rodiny. Pokud vezmeme v úvahu právní úpravu manţelství, vyţivovací povinnost mezi manţeli, v rámci řádně fungující rodiny, by měla být jiţ samozřejmostí. Úprava vyţivovací povinnosti mezi manţely, tak jak je uvedena v ZOR je ve své podstatě doplněním výčtu práv a povinností muţe a ţeny, kteří spolu uzavřeli manţelství. Jedná se o vzájemnou vyţivovací povinnost, jejímţ účelem je zajištění zásadně stejné ţivotní úrovně obou manţelů. „Vzájemná vyţivovací povinnost manţelů vzniká na základě zákona uzavřením manţelství a trvá po celou dobu jeho existence aţ do jeho zániku.“48 „Zásadou vzájemnosti a stejné ţivotní úrovně obou manţelů se vyţivovací povinnost mezi manţely podstatně odlišuje od ostatních druhů vyţivovací povinnosti, které vycházejí vţdy z určitého stupně odkázanosti oprávněné osoby na výţivu.“49 Rozsah výţivného, v případě, ţe jeden z manţelů dobrovolně svoji vyţivovací povinnost neplní, určí na návrh druhého manţela soud a to tak, aby hmotná a kulturní úroveň obou manţelů byla zásadně stejná.

4. 4. Výživné rozvedeného manžela

Vyţivovací povinnost rozvedeného manţela úzce navazuje na vyţivovací povinnost mezi manţely. Jedním z předpokladů pro vznik této vyţivovací povinnosti je právě předešlá existence manţelství. Zákon však stanovuje několik podmínek, za kterých oprávněný manţel můţe po manţelovi povinném výţivné poţadovat. Vyţivovací povinnost tedy vzniká za zákonem stanovených předpokladů, kdy „oprávněný manţel není po rozvodu schopen sám se ţivit, oprávněný manţel poţádá svého bývalého manţela, tj. povinného, o poskytování 48

Švestka, J., Dvořák, J. a kolektiv: Občanské právo hmotné 3. 5. aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2009, 146 s. 49 Hrušáková, M., Králíčková, Z.: České rodinné právo. 3. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakl. Doplněk, 2006, 108 s.

- 28 -

výţivného, povinný manţel má schopnosti a moţnosti výţivné poskytovat a poskytování výţivného je v souladu s dobrými mravy“.50 Nárok na plnění výţivného je „nárokem vzájemným, který můţe uplatnit muţ, tak ţena“.51 Plnění výţivného by spočívalo v příspěvku na přiměřenou výţivu oprávněného. „Přiměřenou výţivou se zpravidla rozumí zajištění veškerých běţných ţivotních potřeb podle konkrétní majetkové situace oprávněného s hlavním zřetelem k jeho osobní situaci, zejména věku a zdravotnímu stavu.“52 Pokud by však bylo rozvedeno manţelství, ve kterém se oprávněný manţel na jeho rozvratu převáţně nepodílel, a byla by mu tímto rozvodem způsobena závaţná újma, výţivné by mělo být plněno ve stejném rozsahu jako za trvání manţelství. Vyţivovací povinnost mezi rozvedenými manţely předchází vyţivovací povinnosti dětí vůči rodičům.

4. 5. Vyživovací povinnost mezi partnery a vyživovací povinnost po zrušení registrovaného partnerství

Právní úprava těchto vyţivovacích povinností je postavena na stejných principech jako obsahuje úprava vyţivovací povinnosti mezi manţely pro vyţivovací povinnost mezi partnery a úprava výţivného rozvedeného manţela pro vyţivovací povinnost po zrušení registrovaného partnerství. Obě vyţivovací povinnosti upravuje ZRP v ust. § 10, ust. § 11 a ust. § 12.

50

Hrušáková, M., Králíčková, Z.: České rodinné právo. 3. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakl. Doplněk, 2006, 141 s. 51 Nová, H., Těţká, O.: Vyživovací povinnost: právnická příručka s judikaturou a vzory. Praha: Linde, 1995, 158 s. 52 Švestka, J., Dvořák, J. a kolektiv: Občanské právo hmotné 3. 5. aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2009, 149 s.

- 29 -

5. Výživné neprovdané matky Podle ústavní zásady, která hovoří o zákazu diskriminace osob podle jejich původu, mají děti, které se narodí mimo manţelství právo na péči obou svých rodičů. „Rodiče dítěte by tak měli společně nést následky svého vztahu a to ve smyslu nejen nést náklady spojené s výţivou dítěte, ale také náklady vyplývající z těhotenství, porodu a náklady na výţivu ţeny pečující o novorozené dítě.“53 Vzhledem k tomu, ţe ţivotní situace neprovdané těhotné ţeny nebo ţeny, která právě porodila, je obzvláště obtíţná, ZOR v ust. § 95 upravuje právo neprovdané matky na příspěvek na výţivu a úhradu některých nákladů. I kdyţ se doposud ve výkladu objevovaly termíny vyţivovací povinnost a právo na výţivné, je třeba i příspěvek na výţivu a úhradu některých nákladů neprovdané matce povaţovat za druh vyţivovací povinnosti. „Rozbor podstaty a funkce vyţivovacích povinností na jedné straně a příspěvku na výţivu na straně druhé ukazuje, ţe rozdíly mezi nimi jsou sekundárního rázu, a týkají se pouze některých dílčích aspektů právní úpravy.“54 Právní úprava diferencuje mezi matkou dítěte, jehoţ otec je určen a matka za něj není provdána a mezi těhotnou ţenou. V prvém případě má matka dítěte právo na příspěvek na její výţivu a nárok na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím. V případě těhotné ţeny je navíc toto právo rozšířeno o zvláštní předběţné opatření vůči pravděpodobnému otci svého dítěte. Soud můţe na její návrh pravděpodobnému otci uloţit povinnost poskytnout částku na její náklady, jakoţ i na výţivné pro dítě po dobu, po kterou by zaměstnankyni podle zvláštního předpisu náleţela mateřská dovolená, předem (podle ust. § 195 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, přísluší v souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě zaměstnankyni mateřská dovolená po dobu 28 týdnů; porodila-li zároveň dvě nebo více dětí, přísluší jí mateřská dovolená po dobu 37 týdnů). Toto tvrzení se opírá o judikaturu v rozsudku R 8/1970 a to ve smyslu, ţe „nárok neprovdané matky na příspěvek na úhradu výţivy podle ust. § 95 odst. 1 ZOR můţe být s úspěchem uplatněn pouze proti muţi, jehoţ otcovství jiţ bylo určeno způsobem stanoveným zákonem o rodině. Nárok podle ust. § 95 odst. 2 ZOR můţe s úspěchem uplatnit jen těhotná ţena, tedy ţena ještě v době těhotenství, nikoli v době po narození dítěte“. 53

Hrušáková, M., Králíčková, Z.: České rodinné právo. 3. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakl. Doplněk, 2006, 171 s. 54 Nová, H., Těţká, O.: Vyživovací povinnost: právnická příručka s judikaturou a vzory. Praha: Linde, 1995, 7 s.

- 30 -

Lhůta poskytování příspěvku výţivného je časově omezena na dva roky. Počátek běhu této lhůty zákon nespecifikuje, v tomto ohledu je právní úprava ZOR nedostatečná. Judikatura má za to, ţe počátek této dvouleté lhůty můţe být dán nejdříve začátkem těhotenství a nejpozději porodem. Lhůta můţe běţet zčásti po dobu těhotenství a zčásti v době po porodu (R 50/1985).

Autoři „Komentáře ZOR a ZRP“ uvádí, ţe „plnění by zásadně mělo být

poukazováno v době, kdy to matka nejvíce potřebuje“.55 Literatura k počátku běhu lhůty zdůrazňuje okamţik, kdy je těhotenství jiţ prokázáno, tj. nejdříve můţe lhůta běţet od okamţiku prokázání těhotenství. Představu, jak aktuální je téma výţivného neprovdané matky, je moţné si udělat při nahlédnutí do následující tabulky, kde jsou znázorněny údaje, které ukazují, jakým způsobem se vyvíjel nárůst podílu dětí narozených mimo manţelství od roku 1950 do roku 2011.

Tabulka č. 2 – Graf: Podíl dětí narozených mimo manželství v letech 1950-2011

Zdroj: Český statistický úřad. Grafy populačního vývoje 1950-2011 [online]. Aktualizováno dne: 1. 6. 2012. Dostupné na WWW: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/podil_deti_narozenych_mimo_manzelstvi_v_letech_1950_201 1

55

Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 449 s.

- 31 -

5. 1. Výživa matky

Hlavním posláním novopečené matky je starat se o své dítě. Novorozenec potřebuje celodenní péči, přičemţ převáţně jeho matka mu můţe zajistit nejlepší podmínky pro řádný vývoj a vstup do ţivota. Jelikoţ v momentě narození dítěte dojde většinou ke sníţení ţeniných příjmů, ZOR v ust. § 95 odst. 1 upravuje práva matky dítěte, za jehoţ otce není provdána. Základním předpokladem platit příspěvek neprovdané matce je osobní vztah mezi matkou dítěte a mezi otcem dítěte. Za matku dítěte je podle ust. § 50 ZOR povaţována ţena, která dítě porodila. Můţe však dojít k situaci, kdy jiná ţena neţ je ţena zapsaná v rodném listu dítěte bude tvrdit, ţe je matkou dítěte anebo by se jednalo o dítě nalezené. Takovéto případy sporného mateřství, které jsou však spíše ojedinělé, neřeší ZOR. Tuto otázku nalezneme v předpisech práva procesního a to konkrétně v ust. § 80 písm. a) OSŘ. Podle tohoto ustanovení je moţné podat ţalobu na určení osobního stavu, tzv. statusovou ţalobu. „Návrh na určení mateřství můţe mít obsah buď pozitivní (určení mateřství v pravém slova smyslu), nebo negativní (popření mateřství jiné ţeny).“56 Oprávněná osoba je tedy matka, která za otce svého dítěte není provdána. „Nárok na příspěvek má i matka, která se provdala za jiného muţe, neţ otce dítěte, za předpokladu, ţe jejímu manţelu nesvědčí zákonná domněnka otcovství podle ust. § 51 odst. 1 ZOR, anebo ţe její manţel své otcovství k dítěti s úspěchem popřel podle ust. § 57 ZOR.“57 Povinným je otec dítěte. V našem právním řádu se vychází z toho, ţe pater semper incertus est, čili otec je vţdy nejistý. K určení otcovství jsou podle ZOR stanoveny tři právní domněnky, kterými se soukromoprávní předpisy řídí. První domněnka vychází z toho, ţe pokud se dítě narodí za trvání manţelství anebo pokud by manţelství zaniklo tak v době do uplynutého třístého dne od zániku tohoto manţelství, za otce dítěte je povaţován manţel matky. Pokud by se matka dítěte znovu provdala a to dříve neţ by tato zákonná lhůta uplynula, za otce dítěte je povaţován manţel pozdější. Druhá domněnka určí otce dítěte tak, ţe rodiče učiní souhlasná prohlášení o tom, ţe dítě je jejich společným dítětem. „Zákon vyţaduje, aby tato souhlasná prohlášení vedoucí k zaloţení domněnky byla učiněna osobně a 56

Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 240s. 57 Nová, H., Těţká, O.: Vyživovací povinnost: právnická příručka s judikaturou a vzory. Praha: Linde, 1995,168 s.

- 32 -

ústně, a to do protokolu před soudem anebo před matričním orgánem.“58 Souhlasné prohlášení rodičů je moţné učinit i v případě, ţe dítě se doposud nenarodilo, ale bylo jiţ počato. „Právní následky takto zaloţené právní domněnky nastanou v okamţiku, kdy se dítě narodí, a to ţivé.“59 Druhá domněnka otcovství se uplatní pouze v případě, ţe se otcovství dítěte neurčilo podle první domněnky a nebylo rovněţ určeno soudem. Pokud otcovství nebylo určeno na základě těchto dvou uvedených domněnek, uplatní se třetí právní domněnka otcovství. Na základě této právní domněnky otcovství můţe být otec dítěte určen pouze soudem. Ţalobu na určení otcovství můţe podat matka dítěte, dítě anebo rovněţ muţ, který tvrdí, ţe je otcem dítěte. Podle třetí domněnky se za otce povaţuje muţ, který s matkou dítěte souloţil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně neţ sto osmdesát a více neţ tři sta dnů, pokud jeho otcovství závaţné okolnosti nevylučují (ust. § 54 odst. 2 ZOR). Dalším předpokladem nároku na výţivné je ta skutečnost, ţe „v důsledku těhotenství a narození dítěte došlo ke sníţení příjmů matky,“ nikoli tedy neschopnost matky samostatně se ţivit.60 Otec dítěte by měl plnit příspěvek na úhradu výţivy v rozsahu tak, aby byly pokryty všechny odůvodněné potřeby matky a to v přiměřeném rozsahu po dobu dvou let. Původně ZOR stanovil dobu pro poskytování výţivného pouze na 26 týdnů. Po následné novelizaci v roce 1982 byla tato doba prodlouţena na 1 rok a s účinností další novely, provedené zákonem č. 91/1998 Sb., a to ode dne 1. 8. 1998, se doba poskytování výţivného prodlouţila na aktuální dva roky. Podle judikatury R 27/1966 tato doba zasahuje jak do doby těhotenství před porodem, tak do doby po porodu, přičemţ tuto dobu vymezí soud podle okolností kaţdého jednotlivého případu, poskytování příspěvku na výţivu můţe být však s ohledem na další skutečnosti i kratší. V tomto rozsudku je dále stanovena výjimka z ust. § 98 odst. 1 ZOR, podle kterého je moţno výţivné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení. V odborné literatuře se vyskytuje názor, ţe „pokud by se aplikovalo citované ustanovení, byla by vyloučena moţnost ustanovení výţivného, pokud by došlo k určení otcovství v řízení před soudem aţ po porodu podle třetí domněnky, a to po sloţitém a mnohdy zdlouhavém dokazování“.61 Při rozhodování o rozsahu příspěvku soud přihlédne k vlastním příjmům matky. „Soud by měl s ohledem na výši vlastních příjmů matky v jednotlivých měsících

58

Švestka, J., Dvořák, J. a kolektiv: Občanské právo hmotné 3. 5. aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2009, 75 s. 59 tamtéţ 60 Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 449 s. 61 Hrušáková, M., Králíčková, Z.: České rodinné právo. 3. přepracované vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakl. Doplněk, 2006, 175 s.

- 33 -

stanovit jinou výši příspěvku na výţivné pro dobu, po kterou bude matka pobírat dávky na základě předpisů o nemocenském pojištění, a jinou výši příspěvku na dobu, po kterou bude pobírat dávky na základě zákona o státní sociální podpoře, zejména rodičovský příspěvek“62 (podle ust. § 30 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, je stanovena výše rodičovského příspěvku celkovou částkou 220.000,- CZK a je moţné jej pobírat nejdéle do 4 let věku dítěte). Aby mohla matka dítěte uplatnit právo na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím podle ust. § 95 odst. 1, musí podat návrh na přiznání příspěvku nejpozději do tří let ode dne porodu. Zákon pro tento druh výţivného stanovuje zvláštní tříletou promlčecí dobu (ust. § 95 odst. 3). Pokud by tato lhůta nebyla dodrţena, mohla by nastat situace, ţe povinný namítne promlčení, čímţ by došlo k tomu, ţe by soud návrh na přiznání příspěvku zamítl. Zaplacením příspěvku na výţivu neprovdané matce zaniká povinnost příspěvek platit. Zaniká rovněţ v případě, ţe uplyne doba, za kterou má být příspěvek placen. A zaniká i v případě, ţe oprávněná či povinný zemřou.

5. 2. Úhrada nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím

Kdyţ ţena otěhotní, dochází automaticky k tomu, ţe jí vznikají náklady, které doposud neměla. Během těhotenství musí nejen pravidelně docházet na lékařské prohlídky, ale také si obstarat těhotenské oblečení, pohodlnou obuv a další potřeby k tomu, aby v průběhu těhotenství bylo zabezpečeno zdraví a pohodlí jak matky, tak i očekávaného miminka. Podle ZOR je otec dítěte povinen na tyto náklady těhotné ţeně přispívat a to v přiměřené výši. Znamená to, ţe jak otec dítěte, tak i nastávající matka se na těchto nákladech mají podílet společně. Náklady na těhotenství se zpravidla neprokazují, neboť z obecné praxe je patrné, o jaké náklady se většinou jedná. V odborné literatuře je zastáván názor, ţe prokazovat by se měly jen takové náklady, které jsou zvláštní a běţně se v těhotenství nevyskytují.63 Za náklady spojené s těhotenstvím se tedy budou počítat

62

Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 448 - 449 s. 63 Nová, H., Těţká, O.: Vyživovací povinnost: právnická příručka s judikaturou a vzory. Praha: Linde, 1995, 171 s.

- 34 -

především: „náklady spojené s pořízením těhotenského ošacení a obuvi, léků, jízdného do zdravotnických zařízení, případně další náklady, které nejsou zcela nebo vůbec hrazeny z pojištění matky nebo celospolečenských zdrojů“.64 Těhotné ţeně je zákonem přiznáno další právo a to právo na zvláštní předběţné opatření. Jedná se o případy, kdy otcovství není určeno a matka dítěte by měla náklady, které vzniknou ve spojitosti s těhotenstvím, porodem a výţivou dítěte, hradit sama. V tomto případě se bude postupovat podle ust. § 95 odst. 2 ZOR. Tímto ustanovením by měla být zajištěna rychlejší realizace plnění výţivného, aniţ by bylo nezbytné nejdříve určit otce dítěte a tím tak způsobit neţádoucí časovou prodlevu. Podání návrhu na předběţné opatření je omezeno na dobu těhotenství ţeny. Matka dítěte, které se jiţ dítě narodilo, návrh na předběţné opatření podat nemůţe. Judikatura však v této souvislosti uvádí, ţe pokud se navrhovatelce narodí dítě v průběhu řízení o návrhu na předběţné opatření, nejedná se o překáţku pokračování v řízení a soud musí o uplatňovaném nároku rozhodnout: „Narození dítěte nebrání věcnému vyřízení návrhu podle ust. § 95 odst. 2 ZOR, který byl učiněn před slehnutím (R 64/1965)“. Soud bude v průběhu řízení o předběţném opatření zjišťovat, zda s muţem, kterého matka označí jako pravděpodobného otce dítěte, měla známost či moţnost příleţitostného styku. V rámci řízení o předběţné opatření se jiţ nedokazuje skutečnost, zda pravděpodobný otec je skutečně otcem dítěte. Soud rozhodne o tom, ţe pravděpodobný otec dítěte je povinen předem poskytnout potřebnou částku na krytí nároků, které ZOR uvádí v ust. § 95 odst. 2. Pokud následně muţ, který je označen jako pravděpodobný otec dítěte, nebude určen za otce dítěte, a na základě předběţného opatření plnil vyţivovací povinnost, má právo podle ust. § 101 odst. ZOR se domáhat na jiném na úhradu tohoto plnění (R 21/67). Rozsah výţivného, jak uvádí autorky knihy „Vyţivovací povinnost“, se omezí na potřebnou částku, kterou těhotná ţena v souvislosti s těhotenstvím, slehnutím a výţivou nutně potřebuje a to i v případech, kdy budou schopnosti a moţnosti pravděpodobného otce takové, ţe by výţivné mohlo být na základě toho přiznáno vyšší.65 Ust. § 95 odst. 2 ZOR diferencuje mezi dvěma různými nároky, přičemţ nositelem nároku jsou dva různé oprávněné subjekty. Jedním subjektem je matka dítěte a druhým subjektem je jiţ samo dítě. Soud by měl ve výroku rozhodnutí jednak vyčíslit částku, která by

64

Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 449-450 s. 65 Nová, H., Těţká, O.: Vyživovací povinnost: právnická příručka s judikaturou a vzory. Praha: Linde, 1995, 173 s.

- 35 -

pokryla nároky vyplývající z ust. § 95 odst. 1 ZOR a dále částku, která připadá na výţivné pro dítě. V odborné literatuře se setkáme s názorem, ţe „tato diferenciace není potřebná jen z hlediska určitosti výroku, ale je praktická i z hlediska případného pozdějšího vypořádání částek, vyplacených na základě tohoto předběţného opatření, protoţe oba nároky mají odchylný reţim“.66 Uloţení zvláštního předběţného opatření nebude moţné, pokud v průběhu soudního řízení, ve kterém se jedná o nárocích neprovdané matky na základě ust. § 95 odst. 2 ZOR, dojde k určení otcovství muţe, proti němuţ ţena v době svého těhotenství uplatnila nároky na výţivné. V tomto případě se budou její nároky posuzovat podle ust. § 95 odst. 1 ZOR. Po skončení těhotenství, které zákonodárce označuje v právním předpisu jako slehnutí, má matka právo na příspěvek na úhradu nákladů, které tímto aktem vznikly. Autorky knihy „Vyţivovací povinnost“ uvádí, ţe za slehnutí se povaţuje jak narození ţivého dítěte tak i potrat.67 Za náklady, které jsou spojené se slehnutím, jsou tedy povaţovány: „náklady spojené s vlastním porodem, to znamená pobyt v nemocnici, lékařský zákrok, léky a jiné“.68 Otec dítěte by měl na tyto výdaje přispívat opět přiměřeně a to podle svých moţností a schopností. Naopak se nebudou povaţovat za náklady matky takové výdaje, za které matka pořídí např. postýlku, první výbavičku pro miminko nebo kočárek a to proto, ţe se jiţ bude jednat o jiný druh vyţivovací povinnosti, která vznikne narozením dítěte, tj. vyţivovací povinnost rodičů k dítěti. V případě, ţe se však dítě nenarodí ţivé, nevzniká k němu vyţivovací povinnost a matka by v tomto případě mohla své právo na příspěvek i těchto nákladů uplatnit. Právo ţádat úhradu nákladů spojených s těhotenství a slehnutím dle ust. § 95 odst. 1 ZOR podléhá tříleté promlčecí lhůtě stanovené v ust. § 95 odst. 3 ZOR. To se týká pouze tohoto nároku, neboť nárok na výţivné se nepromlčuje (ust. § 98 odst. 1 věta první ZOR).

66

Nová, H., Těţká, O.: Vyživovací povinnost: právnická příručka s judikaturou a vzory. Praha: Linde, 1995, 174

s.

67

171 s. tamtéţ Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 450 s. 68

- 36 -

5. 3. Výživa dítěte

V rámci práva těhotné ţeny zákon umoţňuje, aby pravděpodobný otec poskytl předem příspěvek na výţivu dítěte, a to po dobu, po níţ zaměstnankyni podle ustanovení § 195 zákoníku práce náleţí mateřská dovolená. I zde se bude jednat o zvláštní předběţné opatření, které soud na návrh těhotné ţeny můţe nařídit. Podle ust. § 76 odst. 1 písm. a) OSŘ můţe být předběţným opatřením účastníku uloţeno, aby platil výţivné v nezbytné míře. Vzhledem k tomu, ţe se v tomto případě jedná o výţivné pro nezletilé dítě, měla by být tato skutečnost při stanovení výţivného zohledněna. Těhotná ţena můţe uplatnit „náklady spojené s pořízením výbavičky pro dítě a dalších potřebných a účelných věcí“69, coţ nebylo moţné u matky dítěte, jehoţ otec byl určen. Pokud je otec postaven na jisto tak o výţivném pro dítě, kde výbavička pro dítě také můţe být součástí, se bude rozhodovat v řízení o výchově a výţivě dítěte podle ust. § 50 ZOR. Podle názoru v odborné literatuře je moţné, aby se na soud obrátil i otec dítěte, jehoţ záměrem je přispívat na výţivné, avšak s matkou dítěte se nemůţe dohodnout na výši částky.70 Zároveň oba rodiče mohou uzavřít dohodu o jejich poţadavcích, která nemusí být schválena soudem ani mít písemnou formu. Nicméně je vhodnější takovéto dohody uzavírat vţdy písemně. Pokud by se stalo, ţe se dítě nenarodí ţivé nebo zemře pak to, co bylo plněno v rámci předběţného opatření, se nevrací z důvodu uvedeného v ust. § 99 ZOR, kdy spotřebované výţivné na nezletilé děti se nevrací.

5. 4. Zahájení řízení

Soudní řízení o výţivném se zahajuje na návrh, který se podá u věcně příslušného soudu. Bez návrhu je moţno zahájit řízení o výţivném na nezletilé děti, soud v tomto případě zahájí řízení ze své úřední povinnosti. Ţalobu o výţivném je třeba směřovat k věcně 69

Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 452 s. 70 Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, 67 s.

- 37 -

příslušnému soudu, kterým je podle ust. § 9 odst. 1 OSŘ v prvním stupni okresní (v Praze obvodní) soud. Místní příslušnost soudu se určuje podle toho, kde má ţalovaný bydliště, tím je určena obecná místní příslušnost (ust. § 85 odst. 1 OSŘ). Existuje několik způsobů jak návrh na stanovení výţivného doručit soudu: „Návrh je moţno na soud doručit v písemné podobě (zaslat poštou či doručit osobně), ústně nadiktovat do protokolu, poslat v elektronické podobě, faxem či podat elektronicky se zaručeným podpisem. Novou formou podání je zaslání datovou schránkou, pokud ji navrhovatel má zřízenou“.71 Pokud dojde k podání formou v elektronické podobě nebo faxem, musí se následně toto podání do tří dnů od jeho odeslání doručit soudu ve fyzické podobě. Za účastníky řízení u příspěvku na výţivu a úhradu nákladů neprovdané matce jsou povaţováni matka či budoucí matka a otec dítěte či pravděpodobný otec. Aby bylo moţné zahájit soudní řízení ve věci stanovení příspěvku na výţivu a úhradu nákladů pro neprovdanou matku, musí tato matka podat ţalobu k soudu, to znamená, ţe aktivně legitimována je matka, pokud její těhotenství bylo skončeno porodem. Soud je touto ţalobou vázán a nemůţe návrh ţalobce – matky překročit. Ţaloba musí obsahovat následující údaje: „čeho se oprávněná domáhá, v jaké výši ohledně jednotlivých titulů a od kdy, zda oprávněná poţaduje některé částky uhradit jednorázově a jiné ve splátkách apod.“72 Dále je potřeba, aby matka doloţila důkazy, kterými bude prokázáno jednak narození dítěte, tím bude rodný list dítěte a jednak další doklady, které prokáţou výši nákladů, které matka vynaloţila, tím bude zejména doklad o koupi těhotenského oblečení, doklad o cvičení pro těhotné pokud matka na kurzy docházela, dále doklady o pořízení literatury, kterou si v souvislosti s nastávajícím mateřstvím pořídila, doklad o pořízení zdravotnických pomůcek a další. Autorka knihy „Rodina a výţivné“ uvádí, ţe je vţdy vhodnější, aby matka doloţila k ţalobě kopie účtenek od takovýchto nákladů, neboť v praxi se stává, ţe dochází ke zpochybnění výše nákladů ţalovanými s tím, ţe tyto věci se daly pořídit i levněji.73 Ţaloba bude směřovat proti otci dítěte. Pasivně legitimován je tedy muţ, jehoţ otcovství bylo postaveno na jisto. Za otce dítěte je povaţován muţ, jehoţ otcovství bylo určeno podle ust. § 52 aţ ust. § 54 ZOR a to na základě druhé nebo třetí domněnky otcovství. Proti komu nemůţe být ţaloba na stanovení výţivného podána, je manţel matky a dále jiný muţ v případě, ţe manţelu matky svědčí 71

Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, 78 s. 72 Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 450 s. 73 Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, 67 s.

- 38 -

zákonná domněnka otcovství podle ust. § 51 ZOR. Právní předpis neuvádí jak má ţaloba přímo vypadat a vzory ţalob se mohou od sebe lišit. Pro představu v této práci uvádím vzor ţaloby, kterou je moţno podat pro uplatnění nároků podle ust. § 95 odst. 1 ZOR, viz příloha číslo 1. Soudní řízení ve věci příspěvku pro těhotnou ţenu a výţivy dítěte je moţné zahájit, pokud ţalobu k soudu podá těhotná ţena. Aktivně legitimována je tedy těhotná ţena a tuto ţalobu je moţné podat pouze za trvání těhotenství. Podle judikatury však soud můţe rozhodnout o návrhu i později, kdyţ se dítě jiţ narodilo (R 64/1965). K zamítnutí ţaloby by došlo v případě, ţe těhotná ţena porodí dříve, neţ dojde k podání ţaloby. Pasivně legitimován je muţ, kterého matka označí jako pravděpodobného otce dítěte. Soud bude v řízení zkoumat, zda tu jsou skutečnosti o tom, zda takto označený muţ se s matkou intimně stýkal v době, kdy došlo k početí dítěte. Vzor ţaloby, kterou je moţno podat pro uplatnění nároků podle ust. § 95 odst. 2, se nachází v příloze číslo 2.

5. 5. Výše příspěvku

Pro stanovení výše příspěvku je nutné vycházet ze společných ustanovení o výţivném. Podle ust. § 96 odst. 1 ZOR se přihlíţí k odůvodněným potřebám oprávněného – matky dítěte nebo těhotné ţeny, dalšími hledisky jsou schopnosti, moţnosti a majetkové poměry povinného – otce dítěte nebo pravděpodobného otce. Ust. § 96 odst. 1 ZOR poukazuje dále na to, ţe soud musí zkoumat v případě povinného, zda se nevzdal bez důleţitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. To znamená, ţe rozhodující bude takový příjem povinného, kterého by mohl dosáhnout nikoli jeho skutečný příjem. Zároveň právní předpis stanovuje, ţe příspěvek na výţivu má být přiměřený a tudíţ matce zajistit spolu s jejími vlastními financemi přiměřenou výţivu. Při rozhodování o výši příspěvku soud musí přihlédnout k vlastním příjmům matky, tedy nejen k příjmům z pracovního poměru, z podnikatelské činnosti a jiné samostatné výdělečné činnosti, ale také k případným výnosům plynoucím matce z jejího majetku či sociálních dávek. Není nutné, aby se matka dítěte podílela na vyšší ţivotní úrovni otce dítěte. „Rozsah příspěvku na výţivu se tím liší od - 39 -

rozsahu vyţivovací povinnosti mezi rodiči a dětmi a vyţivovací povinnosti mezi manţeli.“74 Výše příspěvku se tudíţ stanoví na základě zohlednění všech uvedených hledisek. Výše částky se dále bude odvíjet od toho, jakou hodnotu a v jakém počtu budou věci, které matka zakoupila nebo teprve zakoupí. Rozdílné budou náklady matky, která jiţ má dětí více a můţe tak znovu některé věci pro dítě pouţít a náklady ţeny, která je těhotná poprvé. Pokud by došlo k situaci, ţe matka dítěte ţádné skutečné náklady za pořízené věci neměla, dostala by je například darem, nárok na úhradu nákladů by jí nemohl vzniknout. Částka příspěvku se bude stanovovat velmi individuálně podle kaţdého jednotlivého případu. Důleţitým prvkem je také vyjádření výţivného jako příspěvku, nebude se tedy jednat o úplnou úhradu nákladů. Autorka knihy „Rodina a výţivné“ se zmiňuje o tom, ţe v praxi soud obvykle stanoví částku výţivného jako polovinu matčiných předloţených nákladů, přičemţ s ohledem na určité okolnosti můţe dojít ke změně poměru částek.75

5. 6. Splatnost výživného

ZOR ve svém ust. § 97 odst. 1 určuje, ţe výţivné je třeba platit v pravidelných opětujících se částkách, které jsou splatné vţdy na měsíc dopředu, jedná se tedy o částky, které jsou splatné v budoucnu (výjimky z tohoto ustanovení jsou dány v případech podle ust. § 94 odst. 2 a ust. § 97 odst. 2). Náklady spojené s těhotenstvím a slehnutím jakoţ i výţivné za dobu minulou mohou být stanoveny úhrnnou částkou. Bude se jednat o dobu, kdy ţena jiţ porodila aţ do rozhodnutí soudu. Obecná úprava splatnosti výţivného nebude platit v případě, kdy soud stanoví výţivné předběţným opatřením. Taková částka se poskytuje těhotné ţeně předem a to jednorázově. Jelikoţ smyslem tohoto výţivného je, aby těhotná ţena mohla uhradit náklady, které jí vznikají ještě před porodem, pak měsíční splatnost tohoto výţivného nepřipadá v úvahu, jelikoţ by tím smysl jeho uplatnění neměl ţádný prospěch. Autoři „Komentáře ZOR a ZRP“ uvádí, ţe: „s ohledem na schopnosti, moţnosti a majetkové poměry povinného je moţné uloţit pravděpodobnému otci povinnost poskytnout část plnění předem a

74

Nová, H., Těţká, O.: Vyživovací povinnost: právnická příručka s judikaturou a vzory. Praha: Linde, 1995, 171

s.

75

Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, 69 s.

- 40 -

další část ve splátkách“.76 Podle rozsudku R 1/67 počátek povinnosti platit příspěvek určí soud ve svém rozhodnutí podle kaţdého konkrétního případu, nejdříve však k okamţiku prokázání těhotenství. V této souvislosti je třeba dále zmínit ust. § 160 odst. 1 OSŘ, které určuje přednost podmínek pro splatnost výţivného stanovenou soudem před zákonnou lhůtou k plnění, která běţí ode dne právní moci rozsudku a je zásadně třídenní.

5. 7. Rozsudek

Ve věcech výţivného soud rozhodne ve věci samé ve formě rozsudku. Pokud je rozhodováno o ostatních věcech, jako je např. formální průběh řízení pak soud rozhoduje usnesením. Náleţitosti, které rozsudek musí nutně obsahovat, stanoví OSŘ, přičemţ největší důraz je kladen na výrok rozsudku, ve kterém soud vysloví obsah rozhodnutí (ust. § 155 OSŘ). Je nezbytné, aby výrok rozsudku byl určitý a to z důvodu, aby nevznikaly nesrovnalosti o tom, o čem bylo soudem rozhodnuto a zároveň musí být úplný, musí tedy dojít k rozhodnutí o celém předmětu řízení. Podle ust. § 154 odst. 1 OSŘ je pro rozsudek rozhodný stav v době jeho vyhlášení. Pokud by např. do doby rozhodnutí bylo na výţivné plněno, v rozsudku by toto plnění mělo být přesně vyjádřeno. V této souvislosti je moţno uvést rozsudek R 15/66, který stanovuje, ţe: „Výrok rozsudku, podle něhoţ je ţalovaný povinen platit na výţivném určitou peněţitou částku s tím, ţe má právo započítat si na výţivné všechny dosud uskutečněné platby, aniţ by tyto platby byly zjištěny a v rozsudku vyjádřeny, není určitý“. Soud musí rozsudek ústně vyhlásit a odůvodnit. Řádné odůvodnění se nalézá pod výrokem rozsudku. Autorka knihy „Rodina a výţivné“ uvádí jaký význam toto pečlivé odůvodnění má:77 1.

Působí výchovně na strany.

2.

Informuje, proč soud rozhodl právě takto.

3.

Je vodítkem pro odvolací soud v případě, ţe některá ze stran napadne rozhodnutí odvoláním.

76

Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 472 s. 77 Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, 87 s.

- 41 -

Do patnácti dnů od doručení rozsudku je moţné, aby strany podaly proti tomuto rozsudku odvolání. Pokud jiţ uplyne všem účastníkům lhůta pro podání odvolání, v případě rozsudku soudu prvního stupně, pak tento rozsudek jiţ není moţné napadnout odvoláním a stává se pravomocným. Poučení o odvolání je nezbytnou součástí rozsudku a soud je povinen všem účastníkům písemné znění rozsudku zaslat do vlastních rukou.

5. 8. Výkon rozhodnutí

Při výkonu rozhodnutí o výţivném se plně uplatňují ustanovení OSŘ a to v jeho šesté části. Jako základní předpoklad nucené vykonatelnosti rozsudku zákon udává to, ţe povinný neplní soudní rozhodnutí dobrovolně. Oprávněná osoba můţe v tomto případě podat návrh na výkon rozhodnutí soudu, bez tohoto návrhu soud výkon rozhodnutí nařídit nemůţe. V návrhu na výkon rozhodnutí oprávněná osoba uvede i způsob jakým má být výţivné vymáháno. Pokud by však uvedený způsob v návrhu byl nevhodný, především z hlediska výše pohledávky oprávněného a ceny předmětu, z něhoţ má být uspokojení této pohledávky dosaţeno, tak podle ust. § 264 odst. 1 OSŘ můţe soud nařídit, a to po slyšení oprávněného, jiný způsob provedení výkonu rozhodnutí. V této souvislosti je v odborné literatuře zastáván názor, ţe i přesto, ţe navrţený způsob výkonu rozhodnutí je nevhodný, ale není moţné jej zajistit jiným způsobem, neţ oprávněný navrhuje, je třeba jej tímto způsobem provést.78 Vykonatelné je takové rozhodnutí soudu, které nabylo právní moci a jiţ proběhl první termín splatnosti výţivného. Vykonatelné je i takové rozhodnutí, které dosud právní moci nenabylo, ale je podle ust. § 162 odst. 1 písm. a) OSŘ předběţně vykonatelné, jedná se o plnění výţivného za dobu tří měsíců před vyhlášením rozsudku. K výkonu rozhodnutí můţe dojít pomocí soudu nebo exekutora. Účelem výkonu rozhodnutí je zajistit dluţné výţivné a to buď z majetku, nebo příjmu povinného. Pokud by došlo k situaci, ţe povinný ţádný majetek ani příjem nemá, výkon rozhodnutí by nemohl být úspěšný. Způsoby, jakými lze výkon

78

Nová, H., Těţká, O.: Vyživovací povinnost: právnická příručka s judikaturou a vzory. Praha: Linde, 1995, 47

s.

- 42 -

rozhodnutí realizovat, stanoví OSŘ.

V odborné literatuře jsou popsány zásady, které

vyplývají právě z ustanovení týkajících se výkonu rozhodnutí, jedná se o tyto zásady:79 1.

Při výkonu rozhodnutí se nepřezkoumává podstata rozhodnutí ani důvody jinak významné pro stanovení výše výţivného.

2.

Výkon rozhodnutí probíhá listinnou cestou, neprobíhá při něm slyšení stran, tedy ani povinného, ani oprávněného.

3.

Náklady výkonu rozhodnutí hradí povinný.

4.

Výkon rozhodnutí lze provést sráţkami ze mzdy či jiných příjmů, přikázáním pohledávky z účtu u peněţního ústavu a prodejem movitých či nemovitých věcí.

5.

Je moţno výkonem rozhodnutí získat dluţnou částku (například za několik měsíců nashromáţděné neplacené výţivné) anebo poţádat o pravidelné sráţky (například pokud povinný platí nepravidelně nebo ne v plné výši).

6.

Výţivné je přednostní pohledávkou.

7.

Výkon pravomocně přiznané povinnosti platit výţivné se promlčí za deset let ode dne splatnosti, podobně jako v případě písemného uznání dluhu. Stejná desetiletá lhůta platí pro jednotlivé splátky výţivného.

8.

Podáním návrhu na výkon rozhodnutí se promlčecí lhůta zastavuje. Za nejběţnější způsob výkonu rozhodnutí o výţivném se povaţuje výkon rozhodnutí

sráţkami ze mzdy. V OSŘ je tento způsob výkonu rozhodnutí upraven v ust. § 276 aţ ust. § 302. Tento způsob výkonu rozhodnutí předpokládá příjem či jiné pravidelně vyplácené částky povinného. Od příjmu povinného bude odečtena minimální částka, která se nazývá nezabavitelná částka, kterou stanovuje svým nařízením vláda, a na úhradu dluhů bude následně pouţito to, co zbude. Pokud se bude jednat o částky výţivného, které mají být z příjmů povinného strhávány měsíčně, pak plátce mzdy nebo jiných příjmů povinného obdrţí příkaz, aby před vyplacením mzdy sráţel výţivné a zasílal je oprávněné osobě. Příslušným soudem pro nařízení a provedení výkonu rozhodnutí sráţkami ze mzdy je podle ust. § 252 OSŘ obecný soud povinného. Pokud by se jednalo o vymáhání výţivného pro nezletilé dítě, pak příslušným soudem je soud, v jehoţ obvodu má nezletilý bydliště (ust. § 252 odst. 2 OSŘ).

79

Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, 95 s.

- 43 -

Další moţností výkonu rozhodnutí je přikázání pohledávky z účtu u peněţního ústavu. Tímto způsobem soud přikáţe bankovnímu ústavu, aby uhradil danou částku z účtu, který u něj povinný má, oprávněnému. Nebude však moţné nařídit výkon rozhodnutí vůči vkladu na vkladní kníţce nebo vkladových listech. Dále zákon umoţňuje nařídit výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí. Takové věci, které povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny a také k plnění pracovních úkolů, výkonu rozhodnutí nepodléhají. Výčet věcí, které nemohou být výkonem rozhodnutí postiţeny, následně OSŘ specifikuje v ust. § 322. Jedná se tak např. o běţné oděvní součásti, zdravotnické potřeby, hotové peníze do částky odpovídající dvojnásobku ţivotního minima jednotlivce podle zvláštního právního předpisu a jiné. Pokud se jedná o nemovitost, je nezbytné, aby ji oprávněný přesně označil a prokázal, ţe patří povinnému. V případě, ţe oprávněná osoba zvolí způsob vymáhání pohledávky prostřednictvím exekutora, tak odborná literatura shrnuje výhody a důsledky, které jí tento způsob vymáhání přinese:80 1.

Oprávněný si můţe vybrat kteréhokoli exekutora, který působí na území České republiky. V současné době je exekutorů kolem 150 a jsou rozmístěni po celém území.

2.

Neplatí se ţádné poplatky za podání návrhu, náklady exekuce nese povinný. Pouze v případě, kdy by byla exekuce bezvýsledná a povinná osoba neměla ţádný majetek, vyúčtuje exekutor oprávněné osobě nezbytné náklady. Výjimečně účtuje exekutor oprávněnému zálohu na náklady exekuce.

3.

Oprávněný nemusí navrhovat způsob exekuce, exekutor prošetří poměry povinného a exekuci provede nejvhodnějším způsobem.

4.

Exekutor je finančně zainteresován na výsledku exekuce, proto mívá větší úspěch ve vymáhání pohledávek neţ soud.

80

Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, 98 s.

- 44 -

5. 9. Trestněprávní následky

Zanedbání povinné výţivy je trestným činem proti rodině a dětem. Pro povinného, který neplní dobrovolně vyţivovací povinnost, mohou vzniknout trestněprávní následky. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, tyto trestněprávní následky zmiňuje v ust. § 196. Povinnému, který nebude plnit, a to i z nedbalosti, po dobu delší neţ čtyři měsíce svou zákonnou vyţivovací povinnost, bude uloţen trest odnětí svobody aţ na jeden rok. Pokud by se povinný své zákonné povinnosti vyţivovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší neţ čtyři měsíce úmyslně vyhýbal, trest odnětí svobody bude uloţen aţ na dvě léta. Nejpřísnější sazba pro pachatele by byla uloţena v případě, ţe by při zanedbání povinné výţivy došlo k ohroţení oprávněné osoby stavem nebezpečí nouze. Pachatel by byl potrestán odnětím svobody na šest měsíců aţ tři roky. Výše uvedené tresty jsou represivní, to znamená, ţe mají sankční charakter. Trestní zákoník však má také výchovnou roli, takţe v ust. § 194 trestního zákona formuluje tzv. účinnou lítost. Podle tohoto ustanovení zaniká trestní odpovědnost za trestný čin zanedbání povinné výţivy v případě, ţe pachatel svou povinnost dodatečně splnil dříve, neţ soud prvního stupně počal vyhlašovat rozsudek a pokud trestný čin neměl trvale nepříznivých následků.

- 45 -

6. Výživné podle nového občanského zákoníku 6. 1. Nová právní úprava

Současný občanský zákoník i zákon o rodině byly vydány v 60. letech minulého století.

Tehdejší doba přinesla do soukromého práva především roztříštěnost úpravy

soukromoprávních vztahů do několika právních předpisů. Pokud je třeba řešit otázku z této sféry, nepostačí se obrátit na jeden právní předpis – občanský zákoník, ale velmi často se stane, ţe je nutné pouţít i jiný právní předpis. Změna v soukromém právu byla jiţ dlouhou dobu nezbytná. Po roce 1989 došlo v naší zemi k mnohým změnám jak politickým tak ekonomickým. Nutnost rekodifikace soukromého práva vyvstala právě s těmito změnami. Po vstupu České republiky do Evropské Unie potřeba změny ještě zesílila. Práce na novém občanském zákoníku trvaly mnoho let. Hlavním zpracovatelem návrhu nového občanského zákoníku byl Prof. Dr. JUDr. Karel Eliáš. Společně s docentkou Michaelou Zuklínovou byli v roce 2000 tehdejším ministrem spravedlnosti Otakarem Motejlem pověřeni přípravou věcného záměru nového občanského zákoníku. Tento věcný záměr byl schválen Vládou ČR usnesením č. 345 dne 18. 4. 2001. Následně se připravovalo paragrafové znění návrhu nového občanského zákoníku, jehoţ první verze byla veřejnosti představena 17. 5. 2005. Druhá verze návrhu byla představena o dva roky později, nicméně do oficiálního připomínkového řízení byla rozeslána aţ počátkem června 2008. Prostřednictvím elektronické pošty bylo umoţněno také nejširší veřejnosti se k tomuto návrhu vyjadřovat. V listopadu 2008 byl na podnět Ministerstva spravedlnosti ČR zpracován posudek Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky, z něhoţ vyplývá, „ţe nový občanský zákoník je z obsahového hlediska dobře srozumitelný i pro běţné uţivatele bez právního vzdělání“.81 Návrh nového občanského zákoníku byl následně počátkem ledna 2009 předloţen vládě k dalšímu projednání. 2. připomínkové řízení se konalo koncem roku 2010 a pro uplatnění připomínek byla dána lhůta 1 měsíc oproti 1. připomínkovému řízení, kde lhůta byla z důvodu významnosti nového občanského zákoníku stanovena na 3 měsíce. Následně se řešily vzniklé připomínky, kterých bylo celkem 2500 a z toho 1300 zásadních. K projednání 81

Ministerstvo spravedlnosti ČR. Nový občanský zákoník [Online], [Cit. 8. června 2013]. Dostupné na WWW: http://obcanskyzakonik.justice.cz/cz/legislativni-proces.html

- 46 -

byl návrh nového občanského zákoníku zaslán Legislativní radě vlády dne 11. 4. 2011. Návrh nového občanského zákoníku byl Vládou ČR schválen dne 18. května 2011 a to usnesením č. 357 a dále byl tento návrh odeslán do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR jako sněmovní tisk č. 362. V 1. čtení byl návrh Poslaneckou sněmovnou schválen dne 8. června 2011 a bylo nařízeno, aby jej projednal ústavně právní výbor. Po tomto projednání Poslanecká sněmovna dne 9. listopadu 2011 návrh schválila. V Senátu Parlamentu ČR došlo dále k tomu, ţe nepřijal ţádné usnesení k návrhu, i kdyţ jej projednal. Prezidentem republiky byl nový občanský zákoník podepsán dne 20. února 2012. A konečně ve Sbírce zákonů byl nový občanský zákoník vyhlášen dne 22. března 2012 jako zákon č. 89/2012Sb., občanský zákoník. Na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR je umístěna důvodová zpráva, jakoţ i veškeré informace vztahující se k novému občanskému zákoníku. Nový občanský zákoník je účinný od 1. 1. 2014. K tomuto dni dojde ke zrušení dosavadní právní úpravy rodinného práva, která je dnes obsaţena v zákoně č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. Nový občanský zákoník se v části „Rodinné právo“ inspiroval současnou právní úpravou, tudíţ pojetí rodinného práva v obecné rovině zůstává beze změn. Nicméně byly novým občanským zákoníkem do rodinného práva zavedeny i nové instituty jako např. „rodinný závod“, který byl převzat ze zahraniční právní úpravy, či institut „osvojení zletilého“, který v našem právním řádu dříve jiţ existoval.

6. 2. Změny ve výživném pro neprovdanou matku

Rodinnému právu je v novém občanském zákoníku věnována druhá část tohoto kodexu. Vyţivovací povinnosti se věnuje pododdíl 4 a ve srovnání s dosavadní úpravou se v něm projevují změny převáţně systémového charakteru. I nadále nový občanský zákoník upravuje tyto vyţivovací povinnosti: mezi manţely, mezi rozvedenými manţely, mezi rodiči a dětmi, mezi potomky a předky a výţivné a úhradu některých nákladů neprovdané matce. V novém občanském zákoníku jsou práva neprovdané matky upravena v ust. § 920. Ten jiţ nehovoří o příspěvku na výţivu a úhradu některých nákladů neprovdané matce, nýbrţ tuto vyţivovací povinnost pojmenoval „výţivné a zajištění úhrady některých nákladů neprovdané - 47 -

matce“. Toto pojmenování je podle soudní praxe vhodnější, neboť je v této věci rozhodováno stejně, jako by bylo rozhodováno o výţivném. Právní úprava ust. § 920 je pouze formulačně upravená. Termín „slehnutí“ je nahrazen dle mého názoru vhodnějším slovem „porod“. Dále je

konkretizována

povinnost

pravděpodobného

otce

k úhradě

nákladů

spojených

s těhotenstvím a porodem, která mu vznikne i v případě, ţe se dítě nenarodí ţivé. Významná změna, na kterou bych ráda upozornila, nastává v ust. § 922, v rámci společných ustanovení o výţivném, které přiznává neprovdané matce novou výhodu: „Výţivné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu“. Podle důvodové zprávy k tomuto ustanovení „má pomoci matce v sociálně nevýhodné situaci hledání osoby povinného otce a nově stanovuje, ţe výţivné lze zpětně přiznat i zletilému dítěti“.82 Co se týče plnění výţivného, je nově umoţněna dohoda mezi osobou povinnou a oprávněnou, nově si tedy budou moci dohodnout takový reţim, jaký jim bude vyhovovat. I nadále platí, ţe spotřebované výţivné pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, pokud dojde k jeho zrušení či sníţení za minulou dobu, se nevrací. K tomu se navíc přiznává nevracení dávky výţivného, která byla na takové dítě splněna na měsíc dopředu, ale dítě před uplynutím měsíce zemřelo. „Smyslem je nezhoršit psychosociálně nepříznivou situaci, která u rodiče, který měl dítě v péči, v důsledku jeho smrti vznikla“.83 V této souvislosti je nezbytné vysvětlit pojem „svéprávnost“, který je nově zaveden v novém občanském zákoníku. Podle ust. § 15 odst. 2 nového občanského zákoníku „svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat)“. V dosavadní právní úpravě je tento pojem srovnatelný s pojmem „způsobilost k právním úkonům“. Problematika výţivného neprovdané matky je v dnešní době poměrně aktuální téma. Současná právní úprava dává neprovdané matce a těhotné ţeně taková práva, která jim nepochybně přináší pomoc v jejich těţších ţivotních situacích, kdy se musí starat nejen o sebe, ale i o své potomky. Z výše uvedeného se však domnívám, ţe aţ na novou výhodu pro neprovdanou matku podle ust. § 922 nového občanského zákoníku, k ţádným zásadním změnám ve výţivném pro neprovdanou matku nedošlo. Je moţné tedy říci, ţe v tomto směru se zákonodárce drţel dosavadní právní úpravy.

82

Ministerstvo spravedlnosti ČR. Důvodová zpráva [Online]. Nový občanský zákoník [Cit. 8. června 2013]. Dostupné na WWW: http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova-zprava-NOZkonsolidovana-verze.pdf, 233 s. 83 tamtéţ

- 48 -

7. Závěr Cílem mé práce bylo vysvětlit právní institut výţivného se zaměřením na práva neprovdané matky a popsat a posoudit změny, které do výţivného přinese nový občanský zákoník. Díky odborné literatuře a dalším pouţitým zdrojům, se kterými jsem se podrobně seznámila a prostudovala je, se domnívám, ţe po přečtení této práce bude moţné se v dané problematice lépe orientovat. V otázce nové právní úpravy institutu výţivného jsem došla k závěru, ţe občan se ţádné větší obsahové změny nedočká. Úprava se těší převáţně systémovým změnám tak, ţe například nejdříve je upravena vyţivovací povinnost mezi předky a potomky a nikoli mezi rodiči a dětmi, která je z důvodu ochrany dítěte závaţnější, a která v dosavadní platné úpravě zaujímá přední místo. Jelikoţ se nová právní úprava týkající se výţivného v mnohém shoduje s dosavadní, je pravděpodobné, ţe se i nadále bude vyuţívat bohaté judikatury, kterou v souvislosti s institutem výţivného mají soudy k dispozici, coţ povaţuji jako výhodu při rozhodování o výţivném. Je evidentní, ţe ani v tomto novém kodexu nejsou zakotveny tabulky či vzorce, podle kterých by soudy o výţivném v budoucnu rozhodovaly. Myslím si a doporučila bych, aby stanovení výţivného bylo plně v kompetenci soudu, případně aby si soudy vytvořily pomůcky pro stanovení výţivného a to s ohledem na daný region, ve kterém působí. Podle mého názoru by nebylo správné stanovit stejné výţivné například v hlavním městě, kde jsou podstatně lepší pracovní příleţitosti a v Moravskoslezském kraji, kde je míra nezaměstnanosti mnohem vyšší. V této práci jsem dále došla k závěru, ţe pro kaţdého občana by měl být nový občanský zákoník přínosem nejen z důvodu, ţe úprava soukromoprávních vztahů bude dostupná z jednoho právního pramene, ale vzhledem ke snaze jednotlivé paragrafy zjednodušit ve smyslu zmenšení rozsahu jednotlivých paragrafů v případech, kde to bylo moţné, také uvítá větší přehlednost celého zákona. Současně však bude zachována struktura rozdělení jednotlivých částí zákona na hlavy, díly, oddíly a nově z důvodu rozsáhlejšímu obsahu oddílů také někde i pododdíly.

- 49 -

Nový občanský zákoník, který vejde v účinnost v roce 2014, přináší do soukromého práva nový směr, upouští od výrazů, které byly aţ doposud v právní úpravě zachovány v duchu minulého reţimu a svojí celkovou koncepcí se výrazně přibliţuje ke standardům soukromoprávních úprav v Evropě.

- 50 -

Seznam použité literatury Monografie: 1) Hrušáková, M. a kolektiv: Zákon o rodině. Zákon o registrovaném partnerství. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 97880-7400-061-4. 2) Hrušáková, M., Králíčková, Z.: České rodinné právo. 3., přepracované a doplněné vydání. Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Doplněk, 2006. ISBN 80-210-3974-4 (Masarykova univerzita), ISBN 80-7239-192-5 (Doplněk Brno). 3) Knnapová, M., Švestka, J. a kolektiv: Občanské právo hmotné I. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Aspi, 2002. ISBN 80-8639531-6 (soubor), ISBN 80-86395-28-6 (1. svazek), ISBN 80-85963-31-0 (2. vydání), ISBN 80-901683-1-0 (1. vydání). 4) Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011. ISBN 978-80-87212-84-4. 5) Nová, H., Těţká, O.: Vyživovací povinnost: právnická příručka s judikaturou a vzory. Praha: Linde, 1995. ISBN 80-85647-84-2. 6) Švestka, J., Dvořák, J. a kolektiv: Občanské právo hmotné 3. 5. aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2009. ISBN 978-807357-465-9 (soubor), ISBN 978-80-7357-466-6.

Zákony: 1) Císařský patent č. 946/1811 Sb. z. s., obecný zákoník občanský. 2) Zákon č. 265/1949 Sb., o právu rodinném. 3) Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů. 4) Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, ve znění pozdějších předpisů. 5) Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 6) Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění. 7) Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky. 8) Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. - 51 -

9) Zákon č. 10/2000 Sb., o sráţkách z odměny osob, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody zaměstnány, a o výkonu rozhodnutí sráţkami z odměny těchto osob a chovanců zvláštních výchovných zařízení a o úhradě dalších nákladů. 10) Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. 11) Zákon č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů. 12) Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů. 13) Zákon č. 89/2012Sb., občanský zákoník.

www-stránky: 1) http://www.czso.cz ze dne 21. 5. 2013 2) http://obcanskyzakonik.justice.cz ze dne 8. 6. 2013

- 52 -

Seznam příloh Příloha 1: Vzor ţaloby - Příspěvek na výţivu neprovdané matky Příloha 2: Vzor ţaloby - Návrh na zajištění výţivy a úhradu některých nákladů neprovdané matce

- 53 -

Příloha č. 1 Vzor ţaloby

Příspěvek na výživu neprovdané matce84 Okresní soud v Táboře Žalobkyně:

Dana Lišková, úřednice, t. č. na mateřské, bytem Lešetice 23, p. Tábor

Žalovaný:

Michal Rys, instalatér, bytem Tábor, Máchova 445

Žaloba o určení příspěvku na výživu a úhrady nákladů neprovdané matky I. S ţalovaným jsem měla dvouletý intimní poměr. Z něj se dne 12. 9. 2010 narodila dcera Markéta Lišková. Otcovství ţalovaného bylo určeno rozsudkem Okresního soudu v Táboře čj. 13 C 230/2010 ze dne 23. 3. 2011, který nabyl právní moci 31. 5. 2011. Tímto rozsudkem byla také ţalovanému uloţena povinnost platit výţivné na dceru ve výši 2900 Kč měsíčně. Důkaz:

nahlédnutím do občanských průkazů rodným listem nezletilé Markéty rozsudkem zdejšího soudu čj. 13 C 230P2010, který nechť si připojí soud

84

Kovářová, D.: Rodina a výživné. Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných. Praha: Leges, 2011, 141-142 s

-1-

II. O nezletilou dceru pečuji jako svobodná matka. Opakovaně jsem se snaţila dohodnout se s ţalovaným, aby mi přispěl na výdaje spojené s těhotenstvím a porodem jeho dcery, ţalovaný však jakoukoli dohodu odmítá. Jeho stanovisko se nezměnilo ano poté, co bylo určeno jeho otcovství k dceři. I výţivné na ni musím vymáhat prostřednictvím exekuce. Jsem nyní na mateřské dovolené, a to od 20. 8. 2010. Pobírám rodičovské dávky ve výši 7900 Kč. V době těhotenství jsem měla zvýšené nároky na stravu, kupovala jsem více ovoce a mléčných výrobků. V těhotenské poradně mi také doporučili, abych zvýšila mnoţství libového masa, sušených plodin a ořechů. Za těhotenské oblečení jsem utratila 6700 Kč, za potřeby nutné pro první období po porodu celkem 19 900 Kč za vaničku, kočárek, postýlku pleny, zavinovačku, oblečení apod. Důkaz:

výslechem účastníků zprávou zaměstnavatelů účastníků doklady o nákupu výše uvedených věcí s výhradou dalších důkazů

III. Ţalovaný je zaměstnán jako soukromý instalatér a spoluvlastník firmy Rys a Kočka, s. r. o. Zaměstnává další zaměstnance a pouţívá pro svoji činnost sedm dodávkových aut. Jsem přesvědčena, ţe jeho finanční situace je velmi dobrá. V řízení o určení otcovství byl konstatován jeho příjem za rok 2010 ve výši 480 000 Kč. Důkaz:

výslechem účastníků kopií daňového přiznání ţalovaného za rok 2010 s výhradou dalších důkazů

-2-

IV. S ohledem na skutečnost, ţe ţalovaný odmítá dobrovolně plnit svou vyţivovací povinnost, navrhuji, aby mu soud uloţil uhradit mi polovinu nákladů spojených s těhotenstvím a dále aby mi platil po dobu dvou let částku 5000 Kč na výţivu. Jsem přesvědčena, ţe je ve finančních moţnostech ţalovaného, aby částku na mou výţivu sloţil za období dvou let najednou. Ţádám tedy soud, aby po provedeném dokazování vydal tento: rozsudek: 1. Žalovaný je povinen přispět na mou výživu částkou 120 000Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. 2. Žalovaný je povinen uhradit mi z titulu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím 13 000 Kč do 14 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. 3. Žalovaný je povinen uhradit mi náklady tohoto řízení do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Dana Lišková

-3-

Příloha č. 2 Vzor ţaloby

Návrh na zajištění výživy a úhradu některých nákladů neprovdané matce (ust. § 95 odst. 2 ZOR)85 Okresnímu soudu v Písku Navrhovatelka:

Olga Daňková, zdravotní sestra, bytem Janáčkova čp. 455, Písek

Odpůrce:

MUDr. Vladimír Kuna, soukromý lékař, bytem Fibichovo nám. 12, Písek

Návrh na zajištění úhrady výţivy a některých nákladů neprovdané matky I. S odpůrcem jsem se seznámila krátce po mém nástupu do pracovního poměru v nemocnici v Písku v říjnu 1993 a za nedlouho poté jsme se začali intimně stýkat. Ţili jsme spolu v mém bytě aţ do června 1995, kdy se odpůrce odstěhoval. Z našich intimních styků jsem otěhotněla, pravděpodobný termín narození dítěte je 15. 12. 1995. Otcem očekávaného dítěte je odpůrce, neboť s jiným muţem jsem pohlavní styk neměla. Jsem svobodná. Důkazy:

- výslechem účastníků - zprávou lékaře o mém těhotenství

II. Vzhledem k plánovanému termínu porodu mám nastoupit mateřskou dovolenou dne 1. 11. 1995. Podle potvrzení mého zaměstnavatele budu pobírat dávky ve výši 125,- Kč denně.

85

Nová, H., Těţká, O.: Vyživovací povinnost: právnická příručka s judikaturou a vzory. Praha: Linde, 1995, 216-217 s.

-1-

Odpůrce mi přes mou ţádost ţádnými částkami nepřispěl, a to ani na náklady spojené s těhotenstvím a slehnutím, ani na výţivu moji nebo očekávaného dítěte. Pokud se jedná o náklady na výţivu, na doporučení lékaře nyní potřebuji zvýšený přísun vitamínů, ovoce a zeleniny, dále mléčných výrobků a kvalitního libového masa. Za přiměřený příspěvek odpůrce na takto zvýšené náklady povaţuji částku 400,- Kč měsíčně po dobu, kdy budu pobírat mateřské dávky a částku 600,- Kč měsíčně po dobu dalších 18 měsíců. Na náklady spojené s těhotenstvím a slehnutím jsem zatím vynaloţila částku 2 500,- Kč za oblečení, 1 000,- Kč za obuv a předpokládám, ţe ještě nejméně částku 2 000,- Kč budu nucena vynaloţit. Dále musím zajistit základní výbavičku pro dítě, kočárek, vaničku, dětskou postýlku, koţešinový nánoţník, pleny apod., a proto ţádám, aby odpůrce přispíval po dobu, po kterou mi bude náleţet mateřská dovolená, na výţivu nezletilého včetně pořízení základní výbavičky částku 5 000,- Kč.

Důkazy:

- výslechem účastníků - potvrzením zaměstnavatele navrhovatelky - doklady a účty o zaplacení dosud vynaloţených nákladů

III. Odpůrce není ţenat, nemá jiné vyţivovací povinnosti, a pokud je mi známo, jeho zdravotní stav je dobrý. Pracuje jako soukromý zubní lékař, výše jeho platu mi není známa, ale jeho ţivotní úroveň je velmi vysoká. Je majitelem rodinného domu, vlastní osobní automobil značky Audi, jezdí na drahé zahraniční dovolené atd. Důkazy:

- výslechem účastníků -daňovým přiznáním odpůrce za rok 1994

Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem ţádám, aby soud vynesl toto usnesení: 1. Odpůrce je povinen navrhovatelce přispět na její výţivu částkou 110 000,- Kč do 14 dnů od právní moci tohoto usnesení. -2-

2. Odpůrce je povinen navrhovatelce zaplatit z titulu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím částku 13 000,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení. Ţádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V Písku dne …………………

Olga Daňková

-3-