Vyšší odborná škola, Střední odborná škola a Základní škola MILLS, s.r.o. Čelákovice
Transformace domova pro osoby se zdravotním znevýhodněním Sociální práce
Vedoucí práce: Mgr. Drahomíra Pavlíková Čelákovice 2012
Vypracovala: Alena Kočárková
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné a jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 SB., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.
Stará Boleslav 21. 7. 2012 Alena Kočárková
2
Poděkování Ráda bych touto cestou poděkovala Mgr. Drahomíře Pavlíkové za vedení absolventské práce, za cenné rady a podporu, kterou mi během psaní poskytovala.
3
OBSAH ÚVOD....................................................................................................................... 5 1 CÍLE PRÁCE ............................................................................................................ 7 1.1 HLAVNÍ CÍL ......................................................................................................... 7 1.2 Dílčí cíl… ………………………………………………………………………………………………………..8 2 TEORETICKÁ ČÁST.................................................................................................. 8 2.1 SOCIÁLNÍ SLUŽBY ......................................................................................................... 8 2.1.1 Legislativa a sociální služby .............................................................................. 8 2.1.2 Přehled sciálních služeb .................................................................................... 9 2.1.3 Kvalita sociálních služeb .................................................................................. 11 2.2 TRANSFORMACE – VYMEZENÍ POJMU ............................................................................ 15 2.2.1 Historie transformace v ČR ............................................................................. 16 2.2.2 Kroky vedoucí k transformaci ......................................................................... 17 2.2.3 Změna podmínek způsobu poskytování sociální služby .................................... 18 2.2.4 Změna v chování a aktivitách uživatelů sociální služby ..................................... 22 2.2.5 Riziko a lidé s mentálním postižením .............................................................. 23 2.2.6 Mentální retardace - klasifikace.……..……………….……………………………………………….26 2.2.7 Historie péče o osoby nejen s mentální retardací……..….…………………………………..27 3 PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................. 30 3.1 ÚVOD ...................................................................................................................... 30 3.2 ORGANIZACE VYŠŠÍ HRÁDEK, P.S.S. .............................................................................. 30 3.3 PŘÍPRAVA VÝZKUMU ................................................................................................... 34 3.3.1 Výzkumné otázky............................................................................................ 35 3.3.2. Použitá výzkumná metoda ............................................................................. 35 3.3.3 Vyhodnocení rozhovorů .................................................................................. 36 4 DISKUZE .............................................................................................................. 39 ZÁVĚR .................................................................................................................... 42 Резюме ……………………………………………………………………………………………………………….43 LITERATURA ........................................................................................................... 45 PŘÍLOHA ................................................................................................................ 48 KAZUISTIKY ..................................................................................................................... 48 ROZHOVORY .................................................................................................................... 52 KLÍČOVÁ SLOVA ................................................................................................................ 56
4
Úvod Téma transformace domova pro osoby se zdravotním znevýhodněním jsem si vybrala proto, že pracuji v organizaci Vyšší Hrádek, poskytovatel sociálních služeb a tato organizace se zhruba před pěti lety vydala cestou zásadní změny v poskytování sociálních služeb. Vizí organizace je poskytování ryze neústavních sociálních služeb, kde v popředí zájmu organizace stojí člověk a jeho potřeby. Důraz je kladen na individuální a partnerský přístup k uživateli sociální služby, dodržování základních lidských práv a svobod, integraci uživatele do běžné komunity. V roce 2007 vznikl první Strategický plán organizace Vyšší Hrádek, p.s.s. a v roce 2010 byla organizace zapojena do projektu Ministerstva práce a sociálních věcí „Podpora transformace sociálních služeb“.
Do nedávné doby byla většina lidí s mentálním postižením umísťována do velkých rezidenčních zařízení (ústavů sociální péče), které byly uzavřené, oplocené, umístěné v okrajových částech měst a vesnic, stranou od běžného života, bez možnosti pro uživatele sociální služby být součástí většinové společnosti. Péče prakticky spočívala v zajištění ubytování, podání stravy, poskytnutí hygieny a zajištění základní zdravotní péče. Organizace Vyšší Hrádek, p.s.s. byla původně ústavem sociální péče pro 90 uživatelek. Dnes poskytuje pobytovou službu chráněného bydlení, ambulantní službu denní stacionář a pobytovou službu DPZP (Domov pro osoby se zdravotním postižením). Pobytová služba DPZP není poskytována pouze v hlavní budově Vyššího Hrádku, p.s.s., ale má již čtyři samostatné domácnosti umístěné v rodinných domcích nebo bytech v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi, Čelákovicích a Kojeticích u Prahy.
Transformace rezidenčních zařízení v České republice navazuje na zahraniční trendy označované jako „humanizace ústavní péče“, které se k nám stále více dostávají po roce 1989. V procesu transformace hrají důležitou roli tři hlavní aktéři. Je to Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, kraje a obce a poskytovatelé sociálních služeb.
Ve své práci bych se ráda zaměřila na porovnání kvality života uživatelů sociálních služeb Vyššího Hrádku, p.s.s., změny v chování a aktivitách před transformací a v
5
současné době. Vzhledem k tomu, že transformace stále probíhá, není možné proces transformace vyhodnotit, ale situaci pouze zmapovat a prozkoumat. K získání podkladů pro svoji práci chci využít formu rozhovoru, kazuistiky a práce s literaturou. K tématu transformace sociálních služeb neexistuje dostatečné množství odborné literatury. Čerpám hlavně z jednotlivých dokumentů, které vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky a dále z vlastní praxe.
6
1 Cíle práce
1.1 Hlavní cíl Porovnat kvalitu života klientů před a v průběhu transformace sociální služby.
1.2 Dílčí cíl Prostřednictvím rozhovorů zjistit klady a zápory u klientů, u kterých již došlo v rámci transformačního procesu ke změnám.
7
2 Teoretická část
2.1 Sociální služby
V této kapitole bych se chtěla zmínit o sociálních službách. Jaké druhy sociálních služeb v České republice existují, komu jsou poskytovány a jejich plánování ve vztahu k politikám Evropské unie. Prostřednictvím sociálních služeb je zajišťována pomoc při prosazování práv a zájmů, pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, zajištění ubytování, pomoc při zajištění stravy, pomoc s výchovou dětí, pomoc při zajištění chodu domácnosti, poskytnutí informací, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, vzdělávací a aktivizační činnosti, terapeutické činnosti. Obsah základních činností u jednotlivých sociálních služeb stanoví prováděcí předpis.
2.1.1 Legislativa a sociální služby
V České republice nabyl v roce 2007 účinnost zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, jehož hlavním cílem je ochrana práv a zájmů lidí, kteří by mohli být vzhledem ke své nepříznivé situaci jakýmkoli způsobem diskriminováni. Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádí zákon o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon o správním řízení (správní řád) č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů a občanský zákoník. Dokumenty zakazující diskriminaci občanů jsou dále Evropská sociální charta, Listina základních práv a svobod, Ústava ČR. Zákon o sociálních službách vymezuje tyto priority, které jsou povinny sociální služby naplňovat:
Zachování lidské důstojnosti
Podporovat rozvoj samostatnosti
Poskytovat podporu a pomoc v náležité kvalitě
8
Zajišťovat dodržování lidských práv a svobod
Vycházet z individuálně určených potřeb
Posilovat sociální začleňování
2.1.2 Přehled sociálních služeb
Zákon o sociálních službách dělí sociální služby podle jejich formy na ambulantní, terénní a pobytové. V prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb., uvádí, jaké úkony jsou poskytovatelé v rámci té které služby oprávněni poskytovat a na co mají uživatelé služby právo.
Rozdělujeme je na tři základní oblasti sociálních služeb:
Sociální poradenství, které se dělí na základní sociální poradenství a odborné sociální poradenství. Základní sociální poradenství je součástí všech druhů sociálních služeb.
Služby sociální prevence. Cílem sociální prevence je zabránit sociálnímu vyloučení u člověka, který se dostal do nepříznivé sociální situace a zároveň ochránit společnost před vznikem a následným šířením nežádoucích společenských jevů. Tato činnost je v praxi prováděna prostřednictvím nízkoprahových denních center, azylových domů, nocleháren, telefonické krizové pomoci, služeb následné péče, domů na půl cesty, terénních programů, terapeutických komunit a dalších.
Služby sociální péče - podporují rozvoj nebo alespoň zachování stávající soběstačnosti uživatele, jeho návrat do vlastního domácího prostředí, obnovení nebo zachování původního životního stylu. Snaha o co nejvyšší možnou míru zapojení člověka do společnosti. Patří sem: pečovatelská služba, odlehčovací služby, osobní asistence, průvodcovské a předčitatelské služby, centra denních služeb, podpora samostatného bydlení, chráněné bydlení, denní a týdenní stacionáře, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, domovy pro osoby se zdravotním postižením a sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče.
9
Sociální služby pomáhají lidem žít běžným životem - umožňují jim pracovat, nakupovat, navštěvovat školy, navštěvovat místa víry, účastnit se aktivit volného času, starat se sám o sebe a o domácnost apod. Zaměřují se na zachování co nejvyšší kvality a důstojnosti jejich života. Sociální služby jsou poskytovány jednotlivcům, rodinám i skupinám obyvatel. Mezi nejpočetnější skupiny příjemců sociálních služeb patří zejména senioři, lidé se zdravotním postižením, rodiny s dětmi, ale také lidé, kteří z různých důvodů žijí "na okraji" společnosti. Obsah základních činností u jednotlivých druhů sociálních služeb stanoví prováděcí předpis.
Níže uvedené schéma sociálního zabezpečení České republiky uvádím navíc, jen jako doplnění, pro lepší představu, kde se nalézají sociální služby.
Sociální zabezpečení České republiky
Sociální služby mohou pro osoby s postižením zajistit především pomoc při péči o jejich vlastní osobu, dále tyto služby zajišťují stravování, ubytování, pomoc pro zajištění chodu domácnosti, také mohou poskytovat důležité informace a v neposlední řadě jsou tyto služby důležitým článkem pro zprostředkování kontaktu se společenským prostředím. Sociální služby si kladou za cíl podporovat rozvoj nebo zachovat stávající soběstačnost uživatele po návratu do svého domácího prostředí, snaží se o rozvoj schopností uživatelů služeb a snaží se umožnit jim vést samostatný život, pokud jim to
10
jejich postižení dovolí a jedna z posledních částí cíle sociálních služeb je snaha o snížení sociálního a zdravotního rizika, která mohou souviset se způsobem života uživatelů.
Do sociálních služeb lze zahrnout sociální poradenství, sociálně zdravotní služby, sociální
rehabilitace,
osobní
asistence,
pečovatelská
služba,
průvodcovská,
předčitatelská a tlumočnická služba, služby rané péče, podporované bydlení, odlehčovací služby, centra denních služeb, stacionáře denní a týdenní, domovy pro osoby se zdravotním postižením, chráněné bydlení, sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi. Výše uvedené sociální služby jsou určeny především pro jedince s postižením nebo jejich rodinné příslušníky. Každá ze služeb nabízí a zabezpečuje určitou oblast pro osoby s postižením. MPSV pomáhá službami jedinci s postižením nebo rodině s dítětem s postižením, překonat nebo usnadnit složitou životní situaci, co jim postižení způsobilo. [Národní vzdělávací fond, 2001]
2.1.3 Kvalita sociálních služeb
Standardy kvality sociálních služeb mohou být prostředkem, jak organizace mohou hodnotit svoji práci. Perspektivně tak bude možné rozlišovat, jak jsou různé služby kvalitní. To by mohlo usnadnit lidem s postižením a jejich rodinám výběr vhodné služby a vhodného zařízení.
Organizace by měla mít stanoveny měřitelné cíle. Pak je možné hodnotit, jak se jí daří cíle naplňovat. Na základě průběžných hodnocení je možné přehodnotit cíle nebo prostředky a způsoby, kterými k nim organizace směřuje. Také individuální cíle formulované podle potřeb jednotlivých uživatelů by měly být měřitelné a měly by odpovídat cílům organizace. Uživatel by měl být zapojen přímo do rozhodování o službě. To vyžaduje, aby uživatelům byly srozumitelnou formou popsány možnosti a důsledky jejich rozhodnutí.
11
Nenaplnění cílů může u určitého uživatele souviset s vnějšími okolnostmi více než s poskytovanou službou. Přesto je nenaplnění cílů vždy možné chápat jako podnět k zamyšlení o tom, zda se při práci s klientem využívá efektivních metod. Důležitou osobou pro klienta je klíčový pracovník. Tento pracovník si všímá zájmů, potřeb a cílů klienta, hájí jeho zájmy a koordinuje tým, který společně s klientem na plánovacích setkáních vytváří individuální plán. Je zodpovědný za vytvoření, realizaci a aktualizaci individuálního plánu. V rámci aktualizace individuálních plánů jsou v průběhu poskytování sociální služby stanovovány nové osobní cíle klientů. Vzniká písemná dokumentace o plánování. Individuální plán přináší pro klienta přehled o službách, které jsou mu poskytovány, zkvalitnění a zefektivnění poskytování služby:
1. Plánování umožňuje nalezení nejvýhodnějšího řešení nepříznivé sociální situace 2. Dochází k předcházení rizik (připravenost) 3. Stanovení a zaznamenání cílů usnadňuje kontrolu kvality a efektivity služby 4. Systematické práci s klientem
Osobní cíle klienta a jejich dosahování je průběžně sledováno většinou metodikem služby.
Osobní cíl by měl být pro klienta:
1. Osobně přínosný a důležitý 2. Dosažitelný. Dosažení splnění malého cíle motivuje klienta pokračovat – proto je mnohdy lepší rozdělit jeden velký cíl na více malých „kroků“ 3. Konkrétní. Pokud je cíl formulován nekonkrétně lze těžko ověřit, jestli byl dosažen nebo ne 4. Realistický. Jsou cíle, u kterých je od začátku jasné, že jejich dosažení klient nikdy nemůže dosáhnout. Přesto jsou mnohdy tzv. žádoucí. Pak dochází ke zklamání jak klienta, tak klíčového asistenta. 5. Musí mít začátek. Kdy, kdo a co udělá. 6. A konec. Vyhodnocení 12
K zajištění kvality služby mohou přispět i sami uživatelé, např. formou vyžádané zpětné vazby. Uživatelé, pokud to jejich schopnosti umožňují, by se měli k průběhu péče vyjadřovat.
Současným ideálem je směřování k tomu, aby lidé s mentálním postižením mohli využívat běžné zdroje, tedy instituce, jež poskytují služby veřejností. To znamená, aby žili v místním společenství způsobem, který co možná nejvíce odpovídá životu ostatních lidí bez postižení. S tím souvisí představa o co možná největší samostatnosti klientů. Podpora ze strany pracovníků sociálních a jiných služeb by měla být poskytována jen v záležitostech, které uživatel sám nezvládá. Naopak tam, kde si umí poradit, by měl mít dostatečný prostor pro svoje řešení.
Služby nemají řídit život uživatele, ale pomoci mu, aby ho mohl co nejvíce řídit sám. S tím souvisí i snaha o to, aby byl uživatel na službě co nejméně závislý. Optimální by bylo vytvořit síť služeb, mezi nimiž by si uživatel mohl vybírat, popřípadě jich mohl využívat několik současně. Služby by měly být lidem s mentálním postižením poskytovány podle standardizované metodiky posuzování jejich postižení, která nemůže spočívat jen ve stanovení míry rozumových schopností, případně v medicínské diagnóze stavu, ale musí mapovat adaptační schopnosti a dovednosti posuzovaného člověka. Ideálně by takové hodnocení měla dělat jiná organizace než ta, která klientovi poskytuje péči. Organizace poskytující péči má totiž tendenci upřednostňovat vlastní potřeby před potřebami klienta. [MPSV ČR, 2001] [ MPSV ČR, 2002]
Standardy jsou rozděleny do tří základních částí:
Procedurální standardy jsou nejdůležitější. Stanovují, jak má poskytování služby vypadat. Na co je potřeba si dát pozor při jednání se zájemcem o služby, jak službu přizpůsobit individuálním potřebám každého člověka. Z velké části se věnují ochraně práv uživatelů služeb a vytváření ochranných mechanizmů jako jsou stížnostní postupy, pravidla proti střetu zájmů apod. [Mgr. Kristýna Čermáková, Mgr. Milena Johnová, 2003, s. 6] 13
Personální standardy se věnují personálnímu zajištění služeb. Při poskytování služeb nejsou možné dodatečné opravy nebo vyřazení zmetků. Nepovedenou službu nelze dodatečně vyřadit. Kvalita služby je přímo závislá na pracovnících – na jejich dovednostech a vzdělání, vedení a podpoře, na podmínkách, které pro práci mají. [Mgr. Kristýna Čermáková, Mgr. Milena Johnová, 2003, s. 6]
Provozní standardy definují podmínky pro poskytování sociálních služeb. Soustřeďují se na prostory, kde jsou služby poskytovány, na dostupnost, ekonomické zajištění služeb a rozvoj jejich kvality. [Mgr. Kristýna Čermáková, Mgr. Milena Johnová, 2003, s. 6]
Zavedení standardů kvality sociálních služeb do praxe umožnilo porovnat efektivitu mezi zařízeními, která poskytují stejnou sociální službu. Zdrojem informací pro posouzení kvality poskytování sociální služby jsou cíle služby, poslání zařízení, principy služby, cílová skupina uživatelů, kapacita zařízení a další vnitřní pravidla. Důležitým znakem kvality je schopnost sociální služby podporovat uživatele v naplňování cílů, kterých chtějí dosáhnout, aby si udrželi své místo ve společnosti.
14
2.2 Transformace – vymezení pojmu
Neexistuje pouze jedna definice pojmu transformace, ale více, které se významově částečně překrývají.
„Transformace sociálních služeb – je souhrn procesů změny řízení, financování, vzdělávání, místa a formy poskytování služeb tak, aby výsledným stavem byla péče v běžných životních podmínkách“. [MPSV ČR, 2009, s. 35]
„Transformace ústavní péče je změna služeb, umožňující lidem s postižením žijícím dosud v ústavu, žít v běžných životních podmínkách za současného zlepšení kvality jejich života. Po „technické“ stránce je transformace proces postupného zániku původního, ústavního prostředí, které je nahrazeno takovou formou bydlení, která je běžná pro ostatní populaci. [JOHNOVÁ M., 2008, s. 27]
Transformace s sebou nese změny v oblasti bydlení, asistentské podpory, uplatnění na trhu práce i náplně volného času, v navazování vztahů a rozhodování o vlastním životě. [VYŠŠÍ HRÁDEK, p.s.s, 2009, s. 6]
Transformace je změna velkokapacitní ústavní služby pro lidi s postižením na bydlení a podporu v běžném prostředí. Lidé s postižením díky transformaci přecházejí z velkých ústavů do bytů či rodinných domů v běžné zástavbě a žijí způsobem života, který je obvyklý pro jejich vrstevníky. Národní centrum podpory transformace sociálních služeb. [NÁRODNÍ CENTRUM PODPORY TRANSFORMACE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB, 2012, s. 0]
Transformace - přeměna, přeměnění, přetvoření. [LUMÍR KLIMEŠ, s. 771]
15
2.2.1 Historie transformace v ČR
Po celá desetiletí byli lidé s různým druhem postižení umísťováni do ústavů sociální péče. Ústav se dá charakterizovat jako budova (areál) kde je soustředěn větší počet lidí se stejným nebo podobným postižením nebo znevýhodněním. Ústavní model poskytování sociální služby byl v době svého vzniku jednoznačně pokrokem. Lidem s postižením byla systematicky věnována odborná péče, (zaměřená převážně medicínsky a výchovně) což do té doby nebylo. Na druhou stranu byli ale tito lidé vytrženi ze svého prostředí a izolováni od okolního světa. Docházelo k sociálnímu vyloučení, ztrátě kompetencí a naprosté závislosti na sociální službě. V osmdesátých letech minulého století začínají odborníci z této oblasti diskutovat o potřebě změn v péči o lidi se zdravotním postižením, o klíčových změnách v institucionální péči. Čím dál více vystupuje snaha zajistit lidská práva pro všechny bez rozdílu. Právo na rovné příležitosti a možnost svobodného rozhodování o otázkách běžného života. Transformace rezidenčních zařízení v České republice navazuje na zahraniční trendy označované jako „humanizace ústavní péče“, které se k nám dostávají po revolučním roce 1989. V 90 letech vznikly první pokusy o vlastní transformaci v některých ústavních zařízeních např. v Ústavu sociální péče v Horní poustevně. Tyto první pokusy o změny nebyly nijak vedeny ani podporovány zřizovatelem zařízení.
Na základě usnesení ze dne 21. února 2007 byl vládou ČR pod č. 127 přijat materiál „Koncepce podpory transformace pobytových sociálních služeb v jiné typy sociálních služeb, poskytovaných v přirozené komunitě uživatele a podporující sociální začlenění uživatele do společnosti“ jehož hlavním cílem je podpořit a usnadnit cestu poskytovatelům a zřizovatelům pobytových služeb v přirozeném procesu humanizace sociálních služeb. Materiál reaguje na vývoj v oblasti sociálních služeb a je jedním z nástrojů implementace zákona o sociálních službách. Podporuje poskytovatele a zřizovatele sociálních služeb v zajištění dostupné péče a podpory osobám v nepříznivé sociální situaci takovou formou, která v co nejvyšší míře odpovídá životu jejich vrstevníků v přirozeném prostředí běžné společnosti a vytváří podmínky pro posílení efektivní sítě sociálních služeb. [http://www.mpsv.cz/cs/3857]
16
Za základní navrhované body materiálu lze označit zejména:
podporu procesu zkvalitňování životních podmínek obyvatelů stávajících pobytových zařízení sociální péče;
podporu poskytovatelů sociálních služeb, jejich zaměstnanců a dalších subjektů při změnách v institucionální péči a to zejména v poskytování sociálních služeb v souladu s individuálními potřebami uživatelů;
podporu naplňování lidských práv uživatelů pobytových sociálních služeb a jejich práva na plnohodnotný život srovnatelný s vrstevníky, žijícími v přirozeném prostředí;
vytvoření systému spolupráce mezi všemi aktéry procesu transformace institucionální péče;
zvýšení informovanosti o procesu změn v institucionální péči pro osoby se zdravotním postižením a seniory; [http://www.mpsv.cz/cs/3857]
Materiál je vypracován v souladu se strategickými materiály z oblasti sociálních služeb v České republice tj. Národním akčním plánem sociálního začleňování na léta. Bílou knihou v sociálních službách a zejména zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Je vytvořen v souladu s českým právním řádem, a to zejména s Listinou základních práv a svobod a je také v souladu s cíli Lisabonské strategie a Národním rozvojovým plánem. [http://www.mpsv.cz/cs/3857]
V současné době mnoho zařízení ústavního typu v České republice usiluje o transformaci a podporuje klienty v procesu sociálního začleňování.
2.2.2 Kroky vedoucí k transformaci
Jedním z kroků vedoucích k transformaci je změna v myšlení, způsobu práce a přístupu k uživatelům ze strany zaměstnanců. Ne všichni zaměstnanci se plně ztotožňují s myšlenkou transformace. Mnozí odejdou. Je plně na managementu vysvětlit 17
zaměstnancům co je transformace, jaká mohou být rizika, výhody, jejich roli, kompetence, zodpovědnost, jaké jsou současné kroky a co je čeká v nejbližším období. To samé by měli pracovníci přímé péče přenášet na uživatele tzn. poskytovat jim podporu v období transformace.
Vlastním přesunem z velkého objektu do jednotlivých domácností je kladena vyšší náročnost na zručnost pracovníků. Pro pracovníky to znamená, že musí mít dovednosti s vedením domácnosti (finanční rozpočet, vaření, …) a mít větší míru samostatnosti v rozhodování a jednání.
Na zřízení domácnosti v běžné zástavbě může mít negativní názor nejbližší okolí. Většinou se jedná o obavy ze soužití. Strach vychází z neznalosti, jak se k lidem s postižením chovat a jak s nimi vůbec jednat. Vycházíme-li z toho, že do nedávné doby byli uživatelé izolováni od většinové společnosti, toto chování místních obyvatel je celkem pochopitelné. Neinformovanost a obavy ze společného soužití můžou negativně ovlivnit otevřenou komunikaci. Sama jsem se setkala s dosti bouřlivou reakcí obyvatel jednoho panelového domu v Čelákovicích, kteří se zpočátku nechtěli smířit s tím, že za sousedy budou mít tři uživatelky chráněného bydlení VH, p.s.s. Po mnoha dotazech sousedů, téměř s železnou pravidelností zodpovídaných asistenty na schodišti domu, došlo od žen k jejich pozvání do bytu. Teprve při kávě vyšlo najevo, že největší obavy mají z používání plynového sporáku klientkami. V čerstvé paměti totiž všichni měli vyhoření nedalekého panelového domu, kde si majitelka nechala vařit na sporáku kastrůlek s čímsi, odešla na nákup a na to, že vaří, zapomněla. Dnes jsou sousedé v pohodě. Zvykli si a také zjistili, že uživatelkám služby chráněného bydlení byla od začátku poskytovaná potřebná podpora a asistence.
2.2.3 Změna podmínek způsobu poskytování sociální služby
Většina organizací, která neprošla transformací, poskytují jen jednu službu „domov pro osoby se zdravotním postižením“ nebo „domov se zvláštním režimem“. Tyto služby
18
charakterizuje poskytování ubytování ve velkých odděleních. V roce 2007 měla hlavní budova VH, p.s.s. cca. 90 uživatelů. Velké množství lidí se stejným postižením v hlavní budově VH, p.s.s. vedlo i k nárůstu problémového chování u některých uživatelů služby. Následující přehled, který popisuje nejdůležitější odlišnosti jsem zpracovala na základě vlastních zkušeností z práce ve velké ústavní budově ve srovnání z CHB VH, p.s.s. nebo malými domácnostmi DPZP VH, p.s.s.
Život v netransformovaném zařízení DPZP
Život v transformovaném zařízení – CHB VH,
VH. p.s.s.
p.s.s., domácnosti DPZP VH, p.s.s.
Ubytování
Ubytování
Uživatel žije na vícelůžkovém pokoji. Není
Uživatel žije v jednolůžkovém nebo
výjimkou čtyřlůžkový pokoj. Často několik
dvoulůžkovém pokoji v běžné zástavbě tzn.
pokojů tvoří oddělení. Na DPZP VH, p.s.s. je
bytu nebo rodinném domě. Maximální počet
rozdělení na „patra“ Chybí jakékoli soukromí. je pět uživatelů v jedné domácnosti. Vybavení pokojů se většinou omezuje na
K vybavení bytu patří společná kuchyně, WC,
základní vybavení tj. lůžko, noční stolek a šatní koupelna, a ve většině domácností obývací skříň.
pokoj. Základní vybavení je doplněno podle přání a možností uživatele.
Strava
Strava
Strava je připravována v kuchyni, kde jí
Jídlo si připravuje uživatel sám nebo společně
připravují kuchařky. Vydáváno je na společné s ostatními spolubydlícími za podpory jídelně. Výběr jídel je možný pouze z
asistenta. Potraviny pro přípravu jídel si
předloženého jídelníčku. Zpravidla se jedná o uživatel nakupuje sám nebo s podporou výběr ze dvou jídel.
asistenta. Uživatel si sám podle toho, na co má chuť nebo po dohodě s ostatními spolubydlícími rozhoduje, jaké jídlo si bude připravovat.
19
Individuální práce
Individuální práce
Jeden asistent se věnuje souběžně vždy
Základem je individuální přístup k uživateli. Na
několika uživatelům. Prakticky má na starost
domácnostech je asistent klíčovým asistentem
uživatele na několika pokojích (oddělení).
pro jednoho uživatele. Společně se věnují
Vzhledem k velkému počtu uživatelů na
vytvoření individuálního plánu, plánovacích
jednoho pracovníka je pozornost zaměřena
setkání a plnění jednotlivých kroků vedoucích
převážně na udržování fyziologických potřeb
k cíli, který si uživatel stanovil.
uživatele. Individuální práce s uživatelem je omezena provozem oddělení. Asistent je mnohdy klíčovým asistentem více uživatelům Denní program
Denní program
Není výjimečné, že se den uživatele skládá
Denní program si uživatel tvoří sám nebo za
většinou z pohybu na oddělení, po zařízení
podpory asistenta. Často se pohybuje mimo
včetně např. zahrady apod. Mimo zařízení se
svoji domácnost sám nebo za doprovodu
uživatel většinou pohybuje ve skupince
asistenta.
ostatních uživatelů a různých akcí se účastní
Chodí do zaměstnání a dokáže se uplatnit na
také skupinově. Uživatelé často nechodí do
volném trhu práce. Využívá nabídky dalších
práce a ani nevyužívají nabídky dalších
sociálních služeb př. nabídka Denního
sociálních služeb. Den je ze strany uživatele
stacionáře na zajištění doprovodu do kina
často vnímán jako čekání na snídani, oběd,
apod. Průběh dne z velké části naplňuje péče
svačinu a večeři.
o sebe sama a svoji domácnost.
Z tohoto přehledu vyplývá, že stejnému uživateli služby se dostává zcela jiná služba, založená na jiných přístupech a principech, kterou však poskytuje stejná organizace.
Transformace sociální služby je velká změna v životě uživatelů a v profesionálním životě všech zaměstnanců, kteří přecházejí od pečování a zajišťování základních potřeb uživatele na podporu k dosažení cílů, které si uživatel stanovil.
20
Ne všichni uživatelé sociální služby musí vnímat transformaci pozitivně. Někteří si nedokáží změny představit a pokud se připojí nedostatečná informovanost vzbuzuje vše dohromady u uživatele služby většinou obavy a strach ze ztráty stávajících životních jistot. Je pro ně velice obtížné představit si něco neznámého.
V organizaci vznikají nové pracovní pozice. Mění se velikost a struktura týmů. Základními změnami ve způsobu poskytování sociální služby, která jde cestou transformace, které musí pracovníci přímé péče zvládnout je dovednost péče o domácnosti, nové dovednosti práce s uživateli a technické dovednosti, které se váží k zajištění provozu. Zde je příležitost uplatnění pro stávající pracovníky, kteří v současnosti nepracují v přímé péči, jako jsou pradleny, uklízečky, kuchařky a pomocné síly v kuchyni v přechodu na jinou pozici.
Na plánované přeřazení bude mít vliv:
1. ochota se rekvalifikovat a průběžně dále vzdělávat 2. individuální přístup pracovníka k uživatelům služby 3. schopnosti – trpělivost, vlídnost, empatie 4. dovednosti a kreativita 5. organizační schopnosti a schopnost týmově spolupracovat 6. základní znalosti o transformaci
V průběhu transformace se zásadním způsobem mění pracovní prostředí, cíle služby a náplň práce.
S rozvojem služeb dochází také k zvýšení počtu jednotlivých domácností, nárůstu počtu pracovníků v jednotlivých službách. Zvyšují se náklady na provoz, mzdové náklady.
Přehledná tabulka z materiálů ekonomického úseku Vyššího Hrádku ukazuje nárůst nákladů a počtu pracovníků v rozpětí roku 2007 – 2011.
21
Tabulka č. 1 Náklady na provoz Statistika
skutečnost
skutečnost
skutečnost
skutečnost
skutečnost
Rok
2007
2008
2009
2010
2011
Náklady na provoz PO v tis. Kč
22994
28543
32785
40655
41816
Tabulka č. 2 Mzdové prostředky Statistika
skutečnost
skutečnost
skutečnost
skutečnost
skutečnost
Rok
2007
2008
2009
2010
2011
Mzdové prostředky PO v tis. Kč
11487
11685
17559
23066
23539
Přepočtený počet pracovníků
60
68
78
106
108
Z druhé tabulky je patrné k jak velkému nárůstu pracovníku v organizaci Vyšší Hrádek došlo od roku 2007 do roku 2011. Jedná se téměř o dvojnásobek počtu pracovníků než v roce 2007.
2.2.4 Změna v chování a aktivitách uživatelů sociální služby
Změna podmínek způsobu poskytování sociální služby by se měla odrazit ve změně způsobu života člověka s mentálním a kombinovaným postižením. Maximálně by se měl přiblížit způsobu života běžného občana. Nejedná se jen o možnost žít v přirozeném prostředí městské či venkovní zástavby, ale i o využívání veřejných služeb, jako jsou služby kadeřníka, pedikérky, knihovny, obchodu, lékaře a podobně.
V roce 2008 vznikl na VH, p.s.s. první cvičný byt. Sloužil jako mezičlánek mezi životem v ústavní budově a CHB. Kapacitně odpovídal malému bytu. Dvě ložnice po dvou lůžkách a společný obývací pokoj s kuchyňskou linkou. Na denní službě se střídaly dvě asistentky a noční službu zajišťoval asistent, který měl službu na hlavní budově. Cílem cvičného bytu bylo co nejvíce přiblížit uživatelům služby „normální život“, který zahrnoval starání se o sebe sama, vlastní rozhodování a péči o domácnost.
Prvními obyvateli cvičného bytu byly čtyři ženy. Na pokoje se sestěhovaly po vzájemné dohodě, že spolu bydlet chtějí. Začátky nebyly lehké. Na cvičném bytě jsem pracovala a
22
s odstupem času musím konstatovat, že ještě dnes obdivuji elán, s jakým se do všeho ženy pouštěly. S podporou asistentů si připravovaly jídlo. Naučily se ovládat elektrický sporák, třídit prádlo, nastavit program na pračce, žehlit, vyluxovat koberec, orientovat se v obchodě, objednat se k lékaři, ovládat mobilní telefon, dojíždět do práce, naplánovat si dovolenou, mít přehled o penězích a mnoho dalších dovedností. Dnes bydlí na CHB v Čelákovicích. Některé z nich dojíždějí do zaměstnání do Staré Boleslavi. Postupně se ubírala asistenční podpora až na několik odpoledních hodin. Odbourala se i noční služba. Zůstala jen noční pohotovost.
Dnes fungují na VH, p.s.s. tři cvičné byty, které jsou plně obsazené.
2.2.5 Riziko a lidé s mentálním postižením
Každý z nás dnes a denně podstupuje celou řadu rizik. Rizika nás provázejí celým životem od narození až do smrti. Jsou přítomna téměř v každé lidské činnosti:
V silničním provozu - ve voze, že nabourám - jako chodec, že mě někdo přejede Ve škole – dostanu špatnou známku V zaměstnání – vyhodí mě V podnikání – zkrachuji Ve sportu – zlomím si nohu V manželství – vymění mě
Každý z nás ještě hodnotí a vnímá rizika různě. Mnohdy nad tím, nad čím se jeden hroutí, druhý jen mávne rukou a jde dál. V sociálních službách bychom k rizikům měli přistupovat promyšleně a předem připravit v jednotlivých oblastech postup šitý na míru každému klientovi.
Lidé s mentálním postižením žijící v zařízení ústavního typu žijí v téměř bezrizikovém prostředí. I organizace Vyšší Hrádek, p.s.s, stejně jako mnoho jiných zařízení měl zamčené vstupní dveře – nemohl se nikdo ztratit. Uživatelé služby neměli na pokojích 23
elektrické spotřebiče, jako jsou varné konvice – nemohli se opařit. V průběhu transformace došlo k pobytu uživatelů služby na cvičných bytech a chráněném bydlení. Jak už jsem popsala v předchozí kapitole začátky nebyly jednoduché.
Zažít na vlastní kůži rizikovou situaci vede paradoxně k většímu bezpečí. Opakování vlastní zkušenosti vede k částečnému nebo úplnému zvládnutí situace, a tím ke snížení rizika. Líbila se mi tabulka v knize J Sobka, Práce s rizikem v sociálních službách, která znázorňuje ohrožení a přínosy rizikových situací.
Ohrožení a přínosy rizikových situací
Ohrožení
Přínosy
úraz
ztráta
zkušenost
dosažení cíle
nemoc
zanedbání
úspěch
zisk
zranění
nehoda
radost
sebevědomí
smrt
postih
poučení
rozvoj
nebezpečí
zvládnutí nové situace
[SOBEK J., 2009, s. 7]
Lidé s mentálním postižením podstupují v zásadě stejná rizika jako jiní lidé. Při práci s lidmi s postižením si můžeme stanovit tři stupně rizika:
přiměřené a přijatelné riziko – riziko, které hrozí uživateli, není vyšší, než v podobné situaci hrozí běžnému občanovi. Uživatel má schopnosti situaci sám posoudit a bezpečně zvládnout vlastními silami. Má se situací své zkušenosti a již tuto situaci opakovaně bezpečně zvládl. Nebezpečí, kterému je uživatel vystaven, není velké
24
Proti přijatelnému riziku se dále nesnažíme bojovat, riziko akceptujeme a dbáme na to, aby se v budoucnu nezvyšovalo. Pokud je to nutné, poskytujeme uživateli přiměřenou podporu. V této oblasti se snažíme nepřebírat kontrolu nad situací a nad uživatelem a nechat co největší míru rozhodování a odpovědnosti na straně uživatele. Do této kategorie patří i rizika náhodná, např. pád tašky ze střechy, kterým nelze zabránit ani sebelépe promyšlenými postupy. [SOBEK J., Práce s rizikem v sociálních službách. Portus Praha, a.s., 1. vydání, s. 23]
zvýšené riziko – riziko je v dané situaci z různých důvodů vyšší než u běžného občana, ale není pro uživatele fatálně ohrožující. Toto je oblast, kde můžeme uplatňovat různé nácviky a podobné techniky, které vedou ke snížení rizika na přijatelnou míru. Riziko můžeme samozřejmě snižovat i za pomoci nejrůznějších technických a ochranných pomůcek. V této oblasti rizik nese svůj díl odpovědnosti uživatel i poskytovatel. Snažíme se společně hledat řešení a vyjednávat o způsobu zvládnutí situace. [SOBEK J., Práce s rizikem v sociálních službách. Portus Praha, a.s., 1. vydání, s. 23]
Nepřijatelné riziko – uživatel je nebo může být vážně ohrožen, s poměrně velkou pravděpodobností mu hrozí závažný úraz nebo jiná škoda. Zároveň uživatel nemá schopnosti situaci dobře posoudit a bezpečně zvládnout. V této situaci hrozícího velkého nebezpečí musí poskytovatel dočasně přebrat kontrolu nad situací a musí jednat tak, aby chránil život a zdraví uživatele. [SOBEK J., Práce s rizikem v sociálních službách. Portus Praha a.s., 1. vydání, s. 23]
Ve své praxi na domácnostech DPZP VH, p.s.s. a domácnostech CHB VH, p.s.s. se nejvíce asistenti VH, p.s.s. setkávají při práci s klienty se zvýšeným rizikem při mnoha různých nácvicích celé řady činností.
25
2.2.6 Mentální retardace - klasifikace Význam pojmu mentální retardace značí výrazné snížení inteligence. Obecné definice uváděné v odborné literatuře chápou inteligenci jako schopnost učit se z minulé zkušenosti a přizpůsobovat se novým životním podmínkám a situacím. Nejznámějším kritériem je inteligenční kvocient, který zavedl W. Stern a který je označován IQ. Ke klasifikaci se v současné době využívá 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí, postižení a handicapů podle Světové zdravotnické organizace v Ženevě, která vstoupila v platnost od roku 1992. [ŠVARCOVÁ IVA, 2003] Tato klasifikace popisuje rozdíly osob s různou mírou postižení: lehká mentální retardace (F70), IQ 50 – 69
Projevuje se obtížemi v učení, většina těchto osob je v dospělosti schopna pracovat, navazovat a udržovat dobré sociální vztahy.
středně těžká mentální retardace (F 71), IQ 35 – 49
Projevuje se opožděným vývojem v dětství, většina těchto osob je však schopna dosáhnout určitého stupně nezávislosti a samostatnosti v sebeobsluze, získat adekvátní komunikační schopnosti a vzdělání. V dospělosti vyžadují různou míru podpory pro zvládání života a práce v běžné společnosti. těžká mentální retardace (F71) Projevuje se potřebou soustavné pomoci a IQ 20 – 34 podpory.
hluboká mentální retardace (F73) IQ je nižší než 20
Projevuje se vážnými omezeními v sebeobsluze, komunikaci a mobilitě.
jiná mentální retardace (F78)
Stanovení intelektové retardace je nesnadné či nemožné pro přidružené senzorické nebo somatické poškození a kombinaci více vadami.
nespecifikovaná mentální retardace (F79)
Je prokázána mentální retardace, ale není dostatek informací, aby bylo možno zařazení do výše uvedených kategorií.
Tab. 1 Klasifikace mentálního postižení ICDH-10 (Slowík, 2007)
26
2.2.7 Historie péče o osoby nejen s mentální retardací Mentálně postižení tvoří ve společnosti jednu z nejpočetnějších skupin mezi postiženými. V populaci jde o 3-4 % mentálně postižených osob. Jak uvádí autoři knihy Psychopedie teoretické základy a metodika, Milan Valenta a Oldřich Müller: „Statistické údaje hovoří o přibližně 300 000 osob s mentálním postižením v České republice (a dalších asi sto tisíc osob s jiným duševním postižením), odhady v celosvětovém měřítku se přibližují číslu 200 milionů osob (každých 20 sekund se rodí další dítě s mentální retardací). Právě z důvodu četnosti poruchy podléhá péče o soby s mentálním postižením i v mezinárodním kontextu „zvláštnímu režimu“. Valné shromáždění OSN přijalo již v roce 1971 Deklaraci práv mentálně postižených osob respektující požadavky Deklarace o všeobecných a speciálních právech mentálně retardovaných publikovaných o tři roky dříve. Vydala je Mezinárodní liga pro osoby s mentálním postižením (dnes Inclusion International), která sdružuje národní společnosti zabývající se péčí o mentálně postižené včetně našeho Sdružení pro pomoc mentálně postiženým.“ [PaeDr. MILAN VALENTA, Ph.D. a Mgr. OLDŘICH MÜLLER, Ph.D., 2004, s. 38]
Antická společnost Z historie známe, že Řekové měli na postižené jedince a péči o ně, velice vyhraněný názor. Tělesně postižené a jinak neduživé děti házeli ze spartské skály. Římská civilizace tento názor od Řeků převzala a postižené topili v řece Tiber. [MATOUŠEK OLDŘICH a spol, 2007]
Středověk V roce 520 v Lyonu vznikl první útulek pro staré, duševně nemocné a nemohoucí osoby tak zvaný klášterní hospitál. Postupem času tyto klášterní hospitály vznikaly v dalších městech. jako byl např. Řím, Kolín nad Rýnem. V tomto období se ale také můžeme naopak setkat s vyháněním mentálně a jinak duševně postižených občanů za hradby velkých měst a hlavně v německých písemných záznamech z té doby se můžeme dočíst o lodích bláznů, kteří plují za svým rozumem.
27
Postupem času u nás církev zakládala další církevní nemocnice a útulky pro chudé. Jejich klientelu tvořili lidé nemocní, zmrzačení, sirotci, slepci či lidé postižení živelnou pohromou nebo epidemií. Špitály byly v období revoluce téměř zničeny husity. Ve 13 a 14 století začala některá města nahrazovat chybějící církevní péči. Zaměstnávala a vyplácela opatrovníky, lékaře a almužníky. Vznikaly spolky nábožensky založených žen, které dobrovolně pečovaly o odložené děti a nemocné. Závislé byly na darech od spoluobčanů. Dále vznikly první cechy – stavovské organizace, které pečovaly o své řemeslníky a jejich rodiny a bratrstva, která se zaměřovala na společné bohoslužby a pohřby členů bratrstva. [MATOUŠEK OLDŘICH a spol., 2007]
Renesance a doba osvícenecká Basilejský lékař Felix Platter odděluje poruchy vědomí, psychózy a mentální retardaci. V roce 1484 zakládají občané Menšího Města pražského Městský špitál. Postupně byly měšťanstvem zakládány další špitály, které ale poskytovaly chudým jen základní ošetření a nouzoví ubytování. Oblečení a každodenní stravu si museli vyžebrat. Od 16 století jsou zakládány ústavy pro výchovu opuštěných dětí tzv. sirotčince. Josef II. určoval nejen řád nově zřizovaných institucí, jako byly nalezince, chudobince, porodnice, ale podporoval rozvoj ústavních forem péče např. farní chudinské ústavy. [MATOUŠEK OLDŘICH a spol., 2007]
Rakousko-uherská monarchie Povinnost obce pečovat o svého občana, který se ocitl v nouzi upravil v roce 1868 chudinský zákon. Nemajetný občan mohl bydlet v místní pastoušce a jedno jídlo denně dostával postupně od ostatních obyvatel obce. S rozvojem měst v 19 století narůstá kriminalita, tuláctví a žebrota. V této době se často setkáváme s tím, že velké množství dětí je nuceno pracovat ve velmi nízkém věku. Péče o děti a mládež je nedostačující. V roce 1811 vzniká občanský zákon, který zajišťuje právní postavení dítěte v rodině. V roce 1883 byla v Libni na popud Josefa Šauera otevřena první vychovatelna pro chlapce. [MATOUŠEK OLDŘICH a spol., 2007]
28
1918 – 90. léta minulého století Základním cílem sociální politiky první Československé republiky bylo zlepšit sociální poměry širokých vrstev. Byla to snaha o nápravu těch největších sociálních rozdílů, daných majetkovou diferenciací společnosti. [MATOUŠEK OLDŘICH a spol., 2007, s. 119] Sociální zákonodárství bylo v období první republiky na vysoké úrovni, v některých ohledech dokonce na jednom z předních míst v Evropě. [MATOUŠEK OLDŘICH a spol., 2007, s. 138]
V padesátých letech minulého století docházelo k redukci sociálních služeb. Řádové sestry musely opustit léčebny pro nevyléčitelně nemocné nebo psychicky hendikepované osoby a ty byly předány pod přímé řízení státu. Vzniká Společnost sociálních pracovníků – její vznik se datuje do roku 1969 V 90 letech minulého století se začíná projevovat snaha o deinstitucionalizaci sociálních služeb. Mimo státních organizací se do povědomí veřejnosti stále více dostávají nové a nové nestátní organizace, které se zaměřují na sociální a zdravotní problémy.
V prvních kapitole teoretické části absolventské práce jsem popsala legislativu a sociální služby. Tři základní oblasti sociálních služeb jsem se snažila přiblížit, přehledně popsat a dotknout se i tématu zavedení standardů kvality sociálních služeb. V druhé kapitole jsem se zaměřila na historii transformace v České republice a změny, které s sebou proces transformace přináší, jak pro poskytovatele sociální služby, tak pro člověka, který sociální službu využívá.
29
3 Praktická část
3.1 Úvod Hned na úvod praktické části bych ráda představila organizaci Vyšší Hrádek, p.s.s., který je Domovem pro osoby se zdravotním postižením a jehož zřizovatelem je Středočeský kraj. Ve výroční zprávě Vyššího Hrádku p.s.s., z roku 2008 jsem nalezla historické zmínky, které se váží k hlavní budově a provází nás od 10. Století až do současnosti.
V druhé části jsem se zaměřila na šetření kvality života klientů VH, p.s.s. Pro svou práci jsem si vybrala dvě uživatelky služby CHB a dvě uživatelky služby DPZP, které v současné době bydlí na domácnosti DPZP. Tyto čtyři ženy prožily část svého života v rodině a poté v ústavní péči.
3.2 Organizace Vyšší Hrádek, p.s.s. Když procházíme historií Piaristické koleje přicházíme na to, že dle dochovaných informací zde již v době vlády knížete Václava, tedy v 10. Století, pravděpodobně stávala tvrz „Hrádek“ a kostelík svatého Petra, který patří dodnes mezi nejstarší stavby města Brandýs nad Labem. 1785 – Řád Piaristů zde založil pedagogickou kolej postavenou v pozdně barokním stylu. 1908 – Ludvík Seyvalter, brandýský rodák, založil Útulnu slepých dívek v Praze na Kampě. 1925 – Budovu Vyššího Hrádku zakoupil František Seyvalter, bratr Ludvíka Seyvaltera. 1927- 27. Května slavnostně otevřena nová budova – filiálka útulny v Praze 1930 – Budovu obývalo 40 dívek, o které se staraly řádové sestry 1938 – Smrtí pana Františka Seyvaltera slavná éra zařízení pro nevidomé dívky končí 1942 – Okresní péče o mládež zřídila v ústavu útulek pro batolata. Do srpna 1945 zde bylo umístěno 22 většinou nemanželských dětí.
30
1948 – Po zestátnění všech ústavů a škol pro nevidomé vede dále útulek Česká katolická charita 1948 – 1960 – V čele zařízení stojí řádové sestry, klientelu tvoří nevidomé ženy. 1960 – 1. Ledna stát odňal správu České katolické charitě a Seyvalterův útulek slepých dívek se změnil v Ústav sociální péče pro nevidomé ženy. Vedoucími, a to až do roku 1966, zůstávají řádové sestry, které zde pracovaly až do roku 1977. 1961 – K ústavu byl připojen Domov důchodců Na prádle – obě zařízení propojena administrativně a technicko-hospodářský. 1976 – Založení Okresního ústavu sociálních služeb Praha – východ v Brandýse nad Labem – ten pod svou správu převzal obě zařízení. 1977 – Zrušena kaple na Vyšším Hrádku, prostory využity na zvýšení kapacity budovy, Neboť z Ústavu sociální péče pro nevidomé ženy se na chvíli stal domov Důchodců pro ženy 1986 – Z domova důchodců opět Ústav sociální péče. Začaly být přijímány první ženy s mentálním postižením. 1990 – Do tohoto roku zde pracovaly pouze zdravotní sestry, poté přibyli výchovní pracovníci. 1992 – Při Ústavu sociální péče založena místní organizace Sdružení pro pomoc mentálně postiženým. 2002 – 31. Prosince zanikl Okresní ústav sociálních služeb a na jeho místě vzniklo Centrum sociálních služeb. Ústav měl kapacitu 100 osob. 2004 – 30. září se Ústav sociální péče stal příspěvkovou organizací Středočeského kraje a zcela se osamostatnil. Kapacita snížena na 90 osob. Ředitelkou ústavu byla v té době PhDr. Marie Junková. 2006 – 1. července nastoupil nový ředitel organizace Mgr. Ivan Semecký – zahájen proces změny v přístupu k člověku. 2006 – V srpnu bylo odstraněno poslední klecové lůžko a zrušena izolační místnost. 2007 – 1. Ledna začal platit nový název organizace – Vyšší Hrádek, poskytovatel sociálních služeb. Poskytována byla jedna sociální služba, a to Domov pro osoby se zdravotním postižením Vyššího Hrádku, p.s.s. (dále jen DPZP VH, p.s.s.) 2007 – V lednu tohoto roku vznikl první Strategický plán organizace. 2007 – Během roku byl zahájen provoz prvního cvičného bytu v budově sociální služby 31
DPZP VH, p.s.s. 2007 – 1. října byly zaregistrovány dvě nové sociální služby. Chráněné bydlení Vyššího Hrádku, p.s.s. (CHB VH, p.s.s.) a Denní stacionář Vyššího Hrádku, p.s.s. (DS VH, p.s.s.) 2007 – Od listopadu nabízí organizace poskytování sociálních služeb také mužům. 2007 – 1. prosince byl zahájen provoz dvou bytů CHB VH, p.s.s. 2008 – 1. ledna zahájil činnost také DS VH, p.s.s. 2008 – průběžná aktualizace Strategického plánu 2008 – 2. října byl schválen projekt Chráněné bydlení ve výši 20 mil. korun na podporu rozšíření sociální služby CHB VH, p.s.s. 2009 – duben - Zahájena spolupráce s občanským sdružením QUIP – Společnost pro změnu v projektu „Kvalita života jako cíl“ 2010 – Zprovozněn třetí cvičný byt 2010 – červen – s VOŠ MILLS, s.r.o. uzavřena smlouva o partnerství [VÝROČNÍ ZPRÁVA Vyššího Hrádku, p.s.s. 2008 a 2010]
V roce 2006 bylo vypsáno výběrové řízení na obsazení pozice ředitele ÚSP. Po nástupu nového ředitele došlo k organizačním změnám. V organizaci byly rozděleny úseky a sociální služby, za jejichž fungovaní začal zodpovídat pracovník jmenovaný do pozice vedoucího. Po rozdělení úseku zdravotnického na zdravotníky a asistenty zůstaly čtyři diplomované sestry na zajištění provozu. Sanitárky přešly na pozice asistentů. Vznikl vyšší a střední management. Tyto dva managementy se učily spolu komunikovat a spolupracovat pod vedením supervizní externí pracovnice. Organizace se rozhodla jít cestou transformace s ohledem na společenskou poptávku prezentovanou např. Vládou ČR, MPSV ČR, Středočeským krajem, Evropskou unií, ale také změnami ve společnosti od roku 1989. Poptávka je zakotvena v různých dokumentech např. Usnesení Vlády České republiky ze dne 21. 2. 2007 č. 127 o koncepci podpory transformace
pobytových
sociálních
služeb
v jiné
formy
sociálních
služeb,
poskytovaných v přirozené komunitě uživatele a podporující sociální začlenění uživatele do společnosti; Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb ve Středočeském kraji a Program rozvoje územního obvodu Středočeského kraje. Stěžejním
32
dokumentem je zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách a prováděcí vyhláška č. 505/2006 Sb. V roce 2007 došlo k zapojení do projektu Regionálního operačního programu (ROP), který se zabýval změnou v sociálních službách, poskytnout lidem s mentálním postižením bydlet ve vlastních domácnostech za podpory asistenta tzn. vytvoření a zaregistrování služby CHB. V tomto období probíhalo množství schůzek, workshopů a jednotlivých konzultací se zaměstnanci. Byla jim přiblížena práce a záměr nové služby, tudíž i nová nabídka práce v rámci organizace.
Vyšší Hrádek, p.s.s. poskytuje tři sociální služby: Domov pro osoby se zdravotním postižením Vyššího Hrádku, p.s.s. (dále jen DPZP VH, p.s.s) je celoroční pobytová služba poskytovaná 24 hodin denně dospělým osobám s mentálním a kombinovaným postižením. Sociální služba DPZP VH, p.s.s. je poskytována v „ústavní“ budově, která sama o sobě nevyvolává pocit útulného domácího prostředí. Cílem organizace je koncem roku 2012 úplně opustit tuto nevyhovující budovu a sociální službu poskytovat v několika menších domácnostech. V rámci transformace dochází k postupnému snižování ubytovací kapacity díky přestěhování části uživatelů do domácností v běžné městské zástavbě. V roce 2010 byla otevřena první domácnost v Kojeticích u Prahy pro 5 uživatelů služby DPZP VH, p.s.s. Následovalo otevření domácnosti v Brandýse nad Labem, Staré Boleslavi a Čelákovicích. Všechny objekty jsou pronajaty od vlastníka. V současné době je v hlavní budově ubytováno ještě 41 uživatelů služby DPZP VH, p.s.s. Někteří z nich využívají možnosti bydlet zde v jednom ze tří cvičných bytů, kde mají možnost vyzkoušet si péči o vlastní domácnost, soužití v menší skupině (většinou čtyř lidí) a péči o sebe sama.
Sociální služba Chráněné bydlení Vyššího Hrádku, p.s.s., (dále jen CHB VH, p.s.s) funguje od roku 2007. Služba je poskytována dospělým osobám s mentálním a kombinovaným postižením. Tato sociální služba je poskytovaná v 7 objektech, které jsou v Brandýse nad Labem, Staré Boleslavi a Čelákovicích. Objekty jsou buď pronajaty od vlastníka nebo jsou ve vlastnictví zřizovatele. Dvě domácnosti jsou bezbariérové a je v nich poskytována služba třem lidem na invalidním vozíku. Uživatelům služby jsou k dispozici asistenti, kteří jim poskytují individuální podporu a zaměřují se na rozvoj 33
schopností a dovedností jednotlivých lidí. Služba je poskytována tak, aby lidé, kteří ji využívají, měli možnost žít podle svých rozhodnutí a přání. V rámci transformačního procesu prochází služba mnoha změnami – dochází k jejímu rychlému rozvoji a postupně se zvyšuje její kapacita. Zvyšuje se také počet pracovníků a mění organizační struktura služby. Základním principem chráněného bydlení není péče, ale podpora, zkompetentňování a vedení klientů. Služba CHB je v ČR legislativně vymezená od roku 2007, kdy vešel v účinnost zákon o sociálních službách. Chráněné bydlení je definováno následovně: „Chráněné bydlení je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení.“ [14] Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, § 51
Denní stacionář Vyššího Hrádku, p.s.s. (dále jen DS VH, p.s.s.) je služba poskytovaná lidem s mentálním postižením v možné kombinaci s lehkým smyslovým a tělesným postižením od 15 let věku. DS VH, p.s.s. sídlí ve Staré Boleslavi a svoji činnost zahájil v roce 2008. Je využíván nejen lidmi z města a regionu, ale zároveň i uživateli služby DPZP VH, p.s.s. a CHB VH, p.s.s. Nabízí možnost věnovat se všemožným kreativním činnostem jako je výroba šperků, keramiky, koláží. Možnost vyrážet na různé výlety nebo se účastnit různých kurzů. Vyšší Hrádek, poskytovatel sociálních služeb je Domov pro osoby se zdravotním postižením, jehož zřizovatelem je Středočeský kraj, je určen pro osoby s mentálním a kombinovaným postižením.
3.3 Příprava výzkumu Pro svůj výzkum jsem si připravila okruh výzkumných otázek. Snažila jsem se, aby otázky byly srozumitelné lidem s postižením, kterým byly kladeny. Otázek jsem vybrala více, protože jsem neočekávala zodpovězení všech otázek. Kontaktovala jsem klienty a
34
domluvila s nimi termín a čas své návštěvy. Předem jsem jim řekla z jakého důvodu se setkáme a že zveřejněné výsledky budou anonymní.
3.3.1 Výzkumné otázky
1. Líbí se lidem více v transformovaném zařízení než v ústavu? 2. Zvládají lidé v transformovaném zařízení fungovat s menší mírou podpory? 3. Dokáží více hájit svá práva než lidé v ústavu? 4. Mají lidé v transformovaném zařízení větší pocit soukromí a bezpečí? 5. Jsou více finančně gramotní než lidé v ústavech? 6. Litují svého rozhodnutí přestěhovat se do transformované formy zařízení?
3.3.2. Použitá výzkumná metoda
Ke svému výzkumu jsem si vybrala metodu otevřeného řízeného rozhovoru. U této metody jsem předpokládala, že bude pro klientky příjemnější než vyplňování dotazníku. Když se řekne „rozhovor“, jen málokdo z nás by za tímto slovem hledalo jednu z technik sociologického výzkumu. Přesto tomu tak může být a rozhovor je jednou z technik nejčastěji užívaných. Rozhovor je v podstatě technika nepřirozená – většinou spolu komunikují dva cizí lidé; při takovém rozhovoru může panovat i nedůvěra. Je tedy důležité se na rozhovor dobře připravit. Řízený rozhovor je v podstatě čtený dotazník. Jeho výhodou je možnost snadnějšího srovnání na základě jednotné formulace a pořadí otázek. Je považován za vhodnou doplňující výzkumnou techniku např. při zkoumání většího množství informací. Odpovědi zaznamenává tazatel. [www.ctenarska-gramotnost.cz/medialni-vychova/mv-casopisy/techniky-soc.]
K rozhovorům jsem kontaktovala klientky, které osobně znám ještě z doby, kdy bydlely na Vyšším Hrádku, p.s.s., se kterými jsem v té době pracovala a pamatuji si z té doby
35
jejich postoje a chování. Místem rozhovorů byla v jednom případě oblíbená cukrárna, ve dvou případech zahradní posezení u rodinného domu u kávy a jednou při procházce spojené s nákupem. Mým cílem bylo, aby se ženy cítily dobře, a byly v prostředí, které důvěrně znají a abychom si spolu povídaly při jejich oblíbené činnosti. Rozhodla jsem se, že si nebudu během rozhovoru dělat žádné poznámky (zápis ex post), aby papír s tužkou zbytečně neodpoutával pozornost, nerozptylovat tázaného. K sepsání odpovědí jsem využila okamžik ihned po skončení návštěvy. Protože jsem některé z klientek neviděla již delší dobu, využila jsem také možnosti popovídat si soukromě s některými asistenty a koordinátory, kteří se semnou podělili o své zkušenosti a ochotně popsali pokrok, kterého klientky dosáhly. Jejich postřehy jsem začlenila do kazuistik, které jsou obsaženy v příloze mé absolventské práce.
3.3.3 Vyhodnocení rozhovorů
Metodu otevřeného řízeného rozhovoru jsem si vybrala, abych mohla porovnat kvalitu života klientů VH, p.s.s. před začátkem transformace a v současné chvíli. Mojí hypotézou je, že člověk žijící v chráněném bydlení nebo domácnosti je spokojenější než v ústavu.
Otázky byly kladeny čtyřem ženám, ve věku 54 - 68 let, jejichž kazuistiky jsem v mojí práci použila a které využívají služby CHB a nebo bydlí na domácnostech DPZP. Cílem bylo zjistit, zda došlo ke zlepšení jejich života po odchodu z hlavní budovy DPZPVH, p.s.s.
Otázky: 1. Co se Vám líbí/nelíbí na Vašem bydlení? 2. Stačí Vám, aby tady byl asistent jen několik hodin denně? 3. Víte, co můžete dělat, kdyby se Vám něco nelíbilo? 4. Můžete si zamknout pokoj? Dům? 5. Jak vycházíte s penězi? 6. Uvažovala jste někdy o návratu na VH? Šla byste tam zpátky bydlet? 36
Paní J. S. (1. rozhovor). Své bydlení hodnotí kladně. Toto bydlení jí přineslo větší míru soukromí. Je spokojená, že má vlastní pokoj sama pro sebe. Vystřídala dvě bydlení CHB než našla spolubydlící, se kterými si rozumí. Vyhovuje jí bydlet v rodinném domě se zahradou, kde může pěstovat květiny V péči o vlastní osobu si dokáže poradit téměř ve všem sama. Dnes potřebuje minimální asistenci. Dříve si několikrát stěžovala na spolubydlící, kteří jí, jak říká, lezli do věcí. Zamknout si svoji skříň, pokoj a dům je pro ni velice důležité. Má ráda věci uložené na svém místě v pokoji, a když dochází ven, vždy se ujišťuje, že zamkla. Stále ještě má problém udržet si finanční rozpočet na měsíc. Pokrok vidím v tom, že si dokáže vcelku dobře rozvrhnout a naplánovat peníze na týden. Oddělí peníze na cigarety a kávu a zbytek i ušetří. Nákup dražších věcí plánuje s klíčovým asistentem. Někdy je naštvaná na bratra, že jí nedává častěji peníze. Zpátky na Vyšší Hrádek by se nestěhovala.
Paní J. K. (2. rozhovor) Je ráda, že bydlí v prvním patře. Nevadí jí spát v jedné místnosti se dvěma spolubydlícími. Je spokojena v jejich společnosti. V obývacím pokoji má své křeslo a lampičku, kde se může věnovat čtení knih. Do práce sice musí dojíždět, ale to zvládá v pohodě. Autobusem cestuje pravidelně – dnes už bez podpory asistenta. Na vesnici by bydlet nechtěla. Ve městě je více obchodů a je kam jít. Dokáže uplatnit své znalosti z dřívějšího pobytu v rodině. Zapojila se do vaření a ostatních prací v domácnosti. Ovládá většinu elektrospotřebičů v domácnosti. Umí si samostatně připravit jednoduché jídlo. Asistence zůstává u fyzické pomoci s osobní hygienou. To by bylo možné do budoucna vyřešit výměnou vany za sprchový kout. Zná svá práva – ví přesně postup, jak podat stížnost. Vlastní klíče od bytu a vchodových dveří do domu. Společnou ložnici si ženy nezamykají. Ani skříně. Není to potřeba.
37
S penězi vychází dobře. Zná jejich hodnotu. Spočítá si kolik bude v obchodě platit a dopředu kolik jí budou na nákup vracet. O koupi dražších věcí se radí s klíčovým pracovníkem a nebo se sestrou. Je ráda, že jí sestra často dá věc po které touží jako dárek k narozeninám nebo o vánocích. Zpátky bydlet na Vyšší Hrádek by nechtěla. Uvažovala by o opět o jiné formě bydlení např. koupit si svůj byt.
Paní J. V. (třetí rozhovor). Líbí se jí slunečník na zahradě, který jí koupila neteř. Pes Kája u sousedů za plotem. Nelíbila se jí Jarmilka, bývalá spolubydlící na pokoji. Štípala ji. Pani J. se zpočátku neúčastnila prací v domácnosti. Příliš nekomunikovala. Má problém s jemnou motorikou rukou. Dnes si dokáže sama připravit potraviny např. k snídani se slovní podporou asistenta na kuchyňskou linku a uvařit oblíbenou bílou kávu. Při vaření kávy dopomáhá asistent s umístěním varné konvice do stojánku. Máslo nebo pomazánku na pečivo roztírá za pomoci asistenta, který jí vede ruku s nožem. Velice ráda chodí na nákupy s doprovodem asistenta. Pamatuje si, co je třeba koupit a po cestě si nákup opakuje. Velmi se zvýšila její slovní zásoba. Potřebuje celodenní podporu asistenta. Na otázku mi nedokázala odpovědět. Jmenovala asistentku, která byla ten den ve službě a asistenta, který přijde na noční. Když ji Jarmilka štípala řekla to Magdě (asistentka). Ukázala mi klíč od domu, který má pověšený v pokoji. Zamykání a odemykání dveří nacvičovala s asistentem po nastěhování do objektu. Nácvik byl ukončen z důvodu problému s jemnou motorikou rukou. Nedokáže pořádně rozevřít prsty. Nezná hodnotu peněz. Umí napočítat do deseti. Neumí sčítat a odčítat. Bankovky nerozlišuje ani mince. Ví, že když jde na nákup musí mít s sebou peníze. Při dotazu na její pobyt na Vyšším Hrádku jmenuje svého oblíbeného asistenta, který dál pracuje na VH, p.s.s.
38
Paní J. D. (čtvrtý rozhovor) Má ráda společnost. Chodí na návštěvu k sousedům a ráda vítá na domácnosti pana faráře, který jedenkrát za měsíc svou návštěvu vždy ohlásí předem, ale i každou jinou návštěvu. Nevadí jí, že bydlí na vesnici. Líbí se jí dům, ve kterém bydlí i to, že je u něj zahrádka. Když potřebuje k lékaři nebo do Brandýsa nad Labem objedná si auto. Zpočátku špatně chodila. Stěžovala si na bolesti nohou. Měla nadváhu. Úpravou jídelníčku shodila několik kil. Začala využívat zahradu u domu a příjezdovou cestu na krátké procházky. Zlepšila se její fyzická kondice. S vervou se zapojila do prací v domácnosti. Dříve pomáhala v ústavní kuchyni, a tak s oblibou škrábe brambory a čistí zeleninu. Ráda vymýšlí jídla, která se budou během týdne vařit. Se slovní podporou asistenta si dokáže připravit jídlo. Díky nácvikům s asistenty dnes umí zacházet s elektrospotřebiči, jako je myčka na nádobí, žehlička, varná konvice atd. Potřebuje podporu asistenta při delší chůzi a při výstupu ze sprchového koutu. Dům nezamyká, dle jejích slov je vždycky někdo doma. Klíče od vchodových dveří a od zahradní branky má. Pokoj nejde zamknout, ale nikdo jí do věcí neleze. Zná hodnotu peněz. Ráda čte různé letáky z Penny, Lidlu, Tesca. Umí si spočítat přibližnou cenu nákupu. Peníze, které může utratit za měsíc jí stačí. Ještě ušetří. O návratu na Vyšší Hrádek neuvažuje.
Při rozhovoru jsem zjistila, že klientky působí velice spokojeně. Došlo u nich k celkovému zklidnění a prosperitě. Naučily se mnoha novým věcem. V mnohém se osamostatnily a některé z nich dnes potřebují jen minimální podporu asistenta. Projevilo se výrazné zlepšení komunikace a uvědomění si svého já.
4 Diskuze Za téma své absolventské práce jsem si vybrala téma Transformace domova pro osoby se zdravotním postižením. Zaměřila jsem se v ní na porovnání kvality života uživatelů sociálních služeb Vyššího Hrádku, p.s.s., změny v chování a aktivitách před transformací
39
a v současné době. Snažila jsem se situace zmapovat a prozkoumat. K získání podkladů pro svoji práci jsem využila hlavně rozhovorů, kazuistik a práce s literaturou.
Člověk, žijící v ústavní péči žije s větším počtem lidí na jednom místě a stejně jako oni je oddělen od své rodiny a okolního světa. Aby bylo možné udržet provoz v takovémto zařízení, musí se uživatel služby podřídit určitým pravidlům, která jsou odlišná od běžného způsobu života. Život v takovém zařízení potlačuje práva klientů na svobodné rozhodování. Je to naprostý opak života v běžné společnosti, kde člověk žije s rodinou nebo sám. V teoretické části své absolventské práce jsem se snažila tyto rozdíly přiblížit.
Když jsem před lety nastoupila jako asistentka na Vyšší Hrádek, p.s.s. bylo zde zvykem klientům tykat a v některých případech asistenti dokonce používali různé přezdívky. Do pokojů asistenti vcházeli bez zaklepání. Při ukládání prádla na pokoji odemykali a otevírali šatní skříně a noční stolky bez přítomnosti klienta, a pokud byl klient přítomen, nikoho nenapadlo zeptat se, jestli mu to nevadí. Od té doby se mnohé zlepšilo. S nástupem nové vedoucí CHB a managera kvality spolu se začátkem tvorby projektů na zkvalitnění poskytování sociální služby došlo k vymezení tzv. divností. Začalo se otevřeně hovořit o takových věcech jako že, oslovovat dospělou ženu v seniorském věku Pipina je ponižující. Že je normální vybrat si k jídlu, na co mám chuť kuchyně začala vařit a nabízet dvě hlavní jídla denně. Jestli je normální, aby byli všichni klienti v 19,00 hodin večer už v posteli atd. Postupně se uživatelé služby a personál dostali do rovného postavení. Některým asistentům dělalo problémy přeladit se na nové postupy, začít individuálně pracovat na rozvoji klientů a jejich motivaci. I přes nabídky školení a stáží v jiné službě postupně odešli.
Dnes je zde kolektiv zaměstnanců, který se snaží každého klienta individuálně podporovat v různých činnostech. Motivovat jej v péči o vlastní osobu. Podpořit ho při hledání vhodného zaměstnání. Pracovat s ním tak, aby neztratil své znalosti a dovednosti a naopak aby došlo k jejich rozvoji. O klientech se hovoří hezky a s úctou.
40
Při rozhovorech s respondenty jsem dospěla k názoru, že je bezpochyby možné, aby se začlenili do většinové společnosti a začali žít svůj život jinak, než bylo možné v ústavním prostředí. Nejen změna samotného bydlení, ale i navázání nových kontaktů se sousedy a na pracovišti kladně přispívá k jejich rozvoji. Nebojí se říct svůj názor a cítila jsem z nich i určitou dávku hrdosti na to, čeho se jim podařilo dosáhnout, v čem se zdokonalili, v čem se mohou srovnávat se svými vrstevníky. Větší sebejistotu. Větší zodpovědnost za sebe a svůj život. Po společném probrání otázek, na které jsem chtěla znát odpověď, jsme většinou ještě zůstali a povídali o všem možném. Narazili jsme společně i na některé negativní stránky, jako je požívání alkoholu, žebrání atd. To je druhá strana „svobody“. Příště by bylo zajímavé věnovat část výzkumu i těmto věcem. Jsem ráda, že ani jedna z žen při rozhovorech neprojevila touhu vrátit se zpět na hlavní budovu Vyššího Hrádku. Váží si svého soukromí. Ne vždy se povedlo soužití se spolubydlícími. Po konfliktech a nespokojenosti došlo i k přestěhování. Domnívám se, že je zcela normální, že si dospělí lidé po čase navzájem nesednou. Asistenční služba je dle jejich slov dostatečná a „šitá“ na míru potřebám a schopnostem jednotlivých klientů. Potvrdily mé přesvědčení, že nejen změna prostředí ale hlavně změna v práci a individuální přístup ke klientům ze strany asistentů pozitivně působí na jejich rozvoj. Každá sebemenší zvládnutá věc je důvod k oslavě. Byla by velké škoda, aby lidé s mentálním postižením byli nuceni prožít svůj život za branou ústavu. Část uživatelů služby DPZP VH, p.s.s., kteří ještě stále bydlí na hlavní budově, se snad už v příštím roce přestěhuje do rodinných domků v Čelákovicích, Brandýse nad Labem a Kostelci nad Labem. Přeji jim, aby vykročili přes práh tou správnou nohou.
41
Závěr Cílem mé absolventské práce bylo porovnat kvalitu života klientů před a v průběhu transformace. Zjistit klady, ale i zápory. V teoretické části jsem se zaměřila na historii, kroky vedoucí k transformaci a na změny, které transformace přináší nejen pro klienta, ale i pro personál a veřejnost. V praktické části jsem za pomoci řízených rozhovorů a kazuistik zjišťovala klady a zápory u klientů, u kterých již došlo v rámci transformačního procesu ke změně. Našlo by se určitě daleko více otázek, na které by bylo zajímavé slyšet odpověď ze strany klientů i asistentů. Domnívám se, že cíl, který jsem si na začátku stanovila, se podařilo splnit. Pomocí rozhovorů a kazuistik se mi dostaly do rukou výpovědi o kvalitě života klientů před a v průběhu transformace. Klady jednoznačně převažují. U všech zmíněných klientů došlo ke zkvalitnění života, jejich osobnímu rozvoji. Zažití si reality vede k jejich větší samostatnosti a odpovědnosti sama za sebe.
Transformace sociální služby není jen o změně bydlení, ale i o změně v myšlení a celkové změně v přístupu personálu i celé společnosti k lidem s mentálním postižením. Věřím, že se najde stále více nadšených lidí, jako jsou zaměstnanci Vyššího Hrádku, p.s.s., kteří podporují změny ve stávající sociální službě.
Motto: George Orwell Možná že člověk ani tolik nepotřebuje, aby ho někdo miloval, ale aby mu rozuměl
42
Трансформирование
дома
для
людей
с
физическими
отклонениями.
Резюме Тема перехода дома для людей с физическими отклонениями, я выбрала потому, что я работаю в организации, которая около пяти лет назад приступила к фундаменталъным
изменениям
в
оказании
социалъных
услуг.
Видение
организации ябляется чисто неконституционным предоставлением социалъных услуг, где на переднем плане организации находится человек и его потребности. Подчëркивается индивидуалъный и партнерский
подход к потребителю
социалъных услуг, соблюдение основных прав и свобод, его интеграция в сообщество.
До недавнего времени болъшинство людей ц психическими расстройствами было размещено в крупных жилых объектах социалъной помощи, которые были заключены, огорожрны, расположены на окраине города и села, подалъше от нормалъной жизни без возможности для потребителей социалъных услуг являтъся частъю общества. Уход практически состоял в обеспечении прожибания, питания, обеспечении гигиены и оказания основных медицинских услуг. Преобразование жилых объектов в Чехии следует за международними тенденциями избестными как "гуманизация стационарной помощи", которая у нас появляется все болъше и болъие после 1989-ого года.
В своей работе я хотела бы обратитъ бнимание на сравнение качества жизни потребителей социалъныцх услуг б нашей организации, изменения в поведении и деятелъности
до
преобразования,
и
в
настоящее
бремя.
Посколъку
преобразование продолжается до сих пор, не возможно произвести оценку процесса трансформации, но ситуацию толъко можно исследоватъ.
43
Ключевие слова: преобразование социалъные услуги интеграция в общество качество инвалидностъ (гандикап) видение организации
44
Literatura [1] MPSV ČR. Koncepce podpory transformace pobytových sociálních služeb v jiné typy sociálních služeb, poskytovaných v přirozené komunitě uživatele a podporující sociální začlenění uživatele do společnosti.MPSV ČR, 2007. 26 s. Materiál MPSV schválený usnesením vlády České republiky č. 127 ze dne 21. února 2007.
[2] Zákon č. 108/2006 Sb. Ze dne 14. března 2006 o sociálních službách Vyhláška 505/2006 Sb. Ze dne 15. listopadu 2006, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách
[3] MPSV ČR. Národní zpráva o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování na léta 2008-2010. MPSV. Praha: MPSV ČR, 2008. 115 s. Schváleno vládou ČR ze dne 22. září 2008 usnesením č. 1209
[4] Johnová M., Zkušenosti s transformací ústavní péče. Praha: QUIP – společnost pro změnu, 2008.
[5] Marlis Pörtner, Na osobu zaměřený přístup v práci s lidmi s mentálním postižením a s klienty vyžadujícími trvalou péči. Praha: Portál, s.r.o., 2009. 176 s.
[6] Josef Slowík, Speciální pedagogika. Praha. Grada 2007. 1. vydání, 160 s. [7] Výroční zpráva Vyššího Hrádku, p.s.s. 2008, 2009 a 2010
[8] Sobek J., Práce s rizikem v sociálních službách. Portus Praha, a.s., 1. vydání, 2009, 97 s.
[9] Národní centrum podpory transformace sociálních služeb, Život v ústavu je hendikep. I pro postižené. Praha 2012, 124 s.
45
[10] Slovník cizích slov. Praha: SPN – pedagogické nakladatelství, akciová společnost, 7. vydání
[11] Národní vzdělávací fond, Praha, Hodnocení kvality služeb poskytovaných v ústavech přímo řízených MPSV ČR, 2001.
[12] MPSV ČR, Praha. Kvalita sociálních služeb v domovech pro občany se zdravotním postižením, Praha, 2001
[13] MPSV ČR, Standardy kvality sociálních služeb, Praha, 2002
[14] Mgr. Kristýna Čermáková, Mgr. Milena Johnová. Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. 2. vyd. Praha: MPSV ČR, 2003, 111 s.
[15] MPSV ČR, Kritéria transformace, humanizace a deinstitucionalizace vybraných služeb sociální péče pro potřebu projektu „Podpora transformace sociálních služeb“, hrazeného z Evropského sociálního fondu a čerpání investičních prostředků z Integrovaného operačního programu. Praha, 2009
[16] Iva Švarcová, Mentální retardace, Portál, s.r.o., 2003, 187 s.
[17] Josef Slowík, Komunikace s lidmi s postižením, Portál, s.r.o., 2010, 160 s.
[18] PaedDr. Milan Valenta, Ph.D. a Mgr. Oldřich Müller, Ph.D., Psychopedie teoretické základy a metodika, Praha 2004, Nakladatelství Parta, s.r.o., 2. vydání
[19] Oldřich Matoušek a spol., Základy sociální práce, Portál, s.r.o., 2007, 312 s.
[20] Milan Cháb, Svět bez ústavů, občanské sdružení QUIP – Společnost pro změnu, 2004, 83 s.
46
Elektronické dokumenty: 1. MPSV ČR Dostupné z www:
http://www.mpsv.cz/files/clanky/3858/Koncepce-podpory.pdf 2. Čtenářská gramotnost a projektové vyučování Dostupné z www.ctenarska-gramotnost.cz/medialni-vychova/mv-casopisy/techniky-soc
47
Příloha
Kazuistiky
Kazuistika č. 1
Žena J.S. 60 let, vzdělání - vyučená - OÚ Tato žena žila v bytě společně s matkou. Matka onemocněla a během její nemoci „hospodařila“ dcera. Když matce přišel důchod, hned první den utratila dcera veškeré peníze. Nakoupila množství jídla a bot, na které je zatížena. Po smrti matky zůstala v bytě sama. Neuměla se sama o sebe postarat. Dle vyjádření bratra, který žije se svoji rodinou v jiném městě, byla situace neúnosná. On se o svoji sestru starat nemohl. Krátce byla hospitalizována v psychiatrické léčebně. Od roku 2007 pobývá na VH, p.s.s. v Brandýse nad Labem. Zbavena způsobilosti k právním úkonům. Bratr jeví zájem. Čas od času sestru navštěvuje.
J.S. je komunikativní, ale vznětlivé povahy. Pokud se jí něco nelíbí, dá to zřetelně najevo, většinou silným křikem, vyhrožováním a mlácením dveřmi. Často se pouští do konfliktů. Aby si přivydělala, navštěvuje keramickou dílnu. Ráda se hezky obléká a nakupuje. Zůstala jí záliba v nákupu bot. Ráda chodí na procházky. Má ráda květiny a silnou černou kávu. Je silná kuřačka. Od roku 2008 bydlí na CvB, kde se začala společně se spolubydlícími učit podílet se na chodu domácnosti. Sdílí pokoj se spolubydlící a dochází zde denně k neshodám. Většinou spolubydlící osočuje neoprávněně z krádeže svých věcí ze zamčené skříně. Převážně se jedná o cigarety nebo kávu. Důležitá je pro ni spolupráce s klíčovým asistentem. Společná tvorba individuálního plánu a práce na rozpočtu tak, aby jí zůstalo dost peněz na cigarety, kávu a ještě na sladkosti a parádu. V domácí práci, jako je vaření, jedná bezmyšlenkovitě, zbrkle. U těchto věcí, o kterých je přesvědčena, že
48
zvládá velmi dobře, musí asistent velice citlivě přistupovat a volit vhodnou podporu jinak dochází u J. S. k výbuchům vzteku.
Od roku 2009 využívá službu CHB. Dnes bydlí v rodinném domě spolu s dalšími spolubydlícími. Má k dispozici samostatný pokoj, který si zamyká. Tím se téměř zamezilo slovnímu napadání spolubydlících. J. S. dnes už nepotřebuje nepřetržitou asistenci. Asistent do domu dochází každý den jen na několik hodin.
Kazuistika č. 2
Žena J. K., 54 let, vzdělání – Základní škola J. K. po smrti rodičů bydlela se sestrou. Pro ÚSP v Brandýse nad Labem se v roce 2004 rozhodla sama. Nechtěla být celý den, po odchodu sestry a švagra do zaměstnání a dětí do školy, v bytě sama.
J. K. je komunikativní, veselá. Miluje knihy – velice ráda čte. Má silnou nadváhu, ale pohyb a sport nevyhledává. Má ráda své pohodlí a klid. Ačkoli je samostatná, je potřeba jí věci připomínat a pomáhat jí v oblasti osobní hygieny ve smyslu nutné dopomoci s výstupem z vany.
V roce 2008 začala bydlet na cvičném bytě v hlavní budově Vyššího Hrádku, p.s.s. Zde si znovu při každodenních nácvicích připomněla všechny dovednosti, které znala z domova, ať už manipulace s pračkou, žehličkou, vysavačem, nákupy atd.
Ještě v tomto roce 2008 se stěhuje na CHB do Čelákovic. Bydlí v panelákovém bytě s dvěma spolubydlícími. Mají zde kuchyňku spojenou s obývacím pokojem, společnou velkou ložnici a příslušenství. Každý den dojíždí autobusem do zaměstnání ve Staré Boleslavi do keramické dílny. Asistent do bytu přichází od půl třetí – touto dobou se všechny tři ženy vrací ze zaměstnání. Časté jsou návštěvy její sestry a pozvání na oslavy narozenin, svátků ale i velikonočních a vánočních svátků v rodině. Každý rok
49
plánuje se svým klíčovým asistentem dovolenou, na kterou s doprovodem asistenta odjíždí.
Kazuistika č. 3
Žena J. V. věk 62 let, bez vzdělání Zpočátku J. V. žila v rodině. Po úmrtí otce došlo k nervovému selhání matky, nedostatečné finanční zajištění, psychické zatížení, zhoršení zdravotního stavu. To bylo důvodem, proč matka požádala o umístění dcery v ÚSP. Od roku 1991 bydlela v ÚSP v Brandýse nad Labem. Předtím žila v ÚSP Rudné u Nejdku. O přemístění požádala matka, aby mohla J. V. častěji navštěvovat. V současné době je matka těžce nemocná. J. V. pravidelně navštěvuje sestra, která jí bere k sobě do rodiny na krátkodobé pobyty. Je velice tiché povahy. Málo komunikuje. Často se jí musí vše připomínat. Pokud se klade otázka musí být jasně formulovaná, jednoduchá a tazatel ji musí většinou několikrát opakovat. Vždy po návratu od sestry je J. V. komunikativnější. Několik dní hovoří o tom, co u sestry dělala.
Od roku 2009 bydlí J. V. na cvičném bytě na dvoulůžkovém pokoji, celkem s dalšími třemi ženami. Nácviky jdou velice pomalu. Potřebuje podporu v osobní hygieně a oblékání i při přípravě stravy. Nerozeznává hodnotu peněz. Sama se neorientuje ve městě ani v obchodě.
Od roku 2010 bydlí v rodinném domě na vesnici. V této domácnosti bydlí celkem pět uživatelů služby DPZP. Je zde nepřetržitá asistenční služba. Paní J. V ráda chodí na nákupy a na výlety. Za dva roky došlo k velkému posunu v rozvoji jejích schopností. Je velice komunikativní. Pamatuje si nákup, pro který s asistentem jde do obchodu. Dokáže se sama obléct, zapnout varnou konvici a zalít si kávu. Naskládat nádobí do myčky. Prostřít stůl. Se slovní podporou asistenta si sama připravuje potraviny k snídani. Orientuje se ve vybavení kuchyně a uskladnění potravin ve spíži.
50
Myslím si, že je v domácnosti spokojená. Bydlení v klidném prostředí a individuální přístup asistentů se pozitivně projevil na chování a rozvoji schopností paní J. V.
Kazuistika č. 4
Žena J. D., věk 68, vzdělání – Zvláštní škola. V ÚSP od roku 1961. Předtím žila v rodině. Nepovedlo se mi zjistit, proč byla umístěna v ÚSP v Brandýse nad Labem.
Paní J. D. je velice společenská. Ráda hraje na foukací harmoniku převážně lidové písničky. V minulosti ráda sportovala. Věnovala se hodu koulí a z tohoto sportu se pyšní několika oceněními. J. D. pracovala jako pomocná síla v kuchyni. Ráda vymýšlí s ostatními co budou vařit. Na co má kdo chuť. Aktuálně se u ní žádá o navrácení způsobilosti.
Od roku 2010 bydlí paní J. D. v rodinném domě na vesnici. V této domácnosti bydlí celkem pět uživatelů služby DPZP. Je zde nepřetržitá asistenční služba. Paní J. D. se s nadšením zapojuje do všech domácích prací. Jediné čeho se neúčastní, jsou cesty pěšky pro potraviny do místního obchodu. Má zdravotní problémy, větší vzdálenost pěšky neujde. Přesto každý den vyráží, jak sama říká, na obchůzku okolo domu a snaží se nohy rozhýbat. Jejím snem je, že bude tak dlouho trénovat, aby mohla oplatit pravidelné návštěvy pana faráře a dojít pěšky až do místního kostela.
Na paní J. D. je vidět, jak jí bydlení v rodinném domě v malém kolektivu prospívá. Sama říká, že už by se na Vyšší Hrádek nevrátila ani za nic. Nikam jinam by už nechtěla.
Z kazuistik je patrné, že každý z uživatelů ať už služby CHB nebo DPZP je úplně jiný a každý má jiné potřeby a zájmy. Velmi důležitý je individuální přístup ke každému z nich a komunikace, podpora a motivace ze strany asistentů.
51
Rozhovory Rozhovor č. 1 J. S. (60 let), tykáme si spolu Otázka: Co se ti líbí/nelíbí na tvém bydlení? Odpověď: Líbí se mi, že mám pokoj jen sama pro sebe. Můžu tady mít kytky i okolo domu. Chodím sama na procházky po okolí i do města na nákup. Líbí se mi zahrady v okolí okolo domů.
Otázka: Stačí ti, aby tady byl asistent jen několik hodin denně? Odpověď: Dopoledne jsem stejně v práci. Co by tady dělal. Stačí, když mi pomůže s vařením. Uděláme si při tom kafe a povídáme o všem možném.
Otázka: Víš co můžeš dělat, kdyby se ti něco nelíbilo? Odpověď: Budu si stěžovat. Když mi nepomůže asistent, půjdu na ředitele.
Otázka: Můžeš si zamknout pokoj? Odpověď: Přece víš, že se mi pořád ztrácelo kafe a oblečení ze skříně. Ještě když jsem byla na cvičným bytě a pak vedle stacíku. Tady zamykám i dům, aby tam někdo nevlezl.
Otázka: Jak vycházíš s penězi? Odpověď: Něco si vydělám. Moc mi nezbyde, ale kdybych trochu přestala kouřit, tak bych ušetřila. To ale nehrozí.
Otázka: Uvažovala jsi někdy o návratu na VH? Šla bys tam zpátky bydlet? Odpověď: Neblázni, co bych tam dělala!
52
Rozhovor č. 2
J. K. (54 let) tykáme si Otázka: Co se ti líbí/nelíbí na tvém bydlení? Odpověď: Mám tady své křeslo a knihovnu. Nemusela by tady být vana. Špatně se mi z ní leze. Máme to blízko k druhému bytu (CHB). Sestra to má taky blízko. Dneska máme těstovinový salát. Dělali jsme ho odpoledne než jsi přišla. Soused vedle z bytu dělá kravál. Pouští muziku moc nahlas. Už mu to asistentka říkala. I vedle paní si stěžovala.
Otázka: Stačí ti, aby tady byl asistent jen několik hodin denně? Odpověď: Stačí. Ráno stejně jdeme všichni do práce. V sobotu a neděli ráno spíme. Pak je fajn, že přijde. Vaříme a uklízíme. Holky jdou ven. Já jsem radši doma a čtu.
Otázka: Víš, co můžeš dělat, kdyby se ti něco nelíbilo? Odpověď: Řeknu to asistentce.
Otázka: Můžeš si zamknout pokoj? Odpověď: Mi si pokoj nezamykáme ani skříň. Nikdy se mi tady nic neztratilo. Někdy tam mám cizí tričko, ale to když uklízí prádlo H. S., tak si to pak přehodíme.
Otázka: Jak vycházíš s penězi? Odpověď: Dobře. Nic mi nechybí. Občas mi něco koupí sestra.
Otázka: Uvažovala jsi někdy o návratu na VH? Šla bys tam zpátky bydlet? Odpověď: Už bych tam nešla. Radši bych hledala podnájem.
53
Rozhovor č. 3
J. V. (62 let) Otázka: Co se Vám líbí/nelíbí na Vašem bydlení? Odpověď: Domeček. Kája (sousedů pes). Zdeněček (spolubydlící)
Otázka: Pomáhají Vám asistenti. Odpověď: Ano. Kafíčko. Na nákup. Banány.
Otázka: Kdyby Vám někdo ubližoval. Co byste udělala? Odpověď: Řeknu Alence (sestra)
Otázka: Můžete si zamknout domeček? (pokoje nemají dveře na zámek) Odpověď: Klíč. (Ví o tom, že má klíč od domu)
Otázka: Máte dost peněz? Odpověď: S Magdou na nákup. (nerozlišuje hodnotu peněz)
Otázka: Chtěla byste do Brandýsa na Hrádek? Odpověď: Macháček – jmenuje svého oblíbeného asistenta, kterého zná z VH.
Rozhovor č. 4
J. D. (68 let) tykáme si Otázka: Co se ti líbí/nelíbí na tvém bydlení? Odpověď: Máme tu klid. Nikdo tady nekřičí. Nikdo mi neleze do věcí na pokoji. Liduška (sousedka) mi dělá opatrovníka. Byli jsme u ní péct buřty. Hrála na kytaru a zpívala.
Otázka: Pomáhají ti dostatečně asistenti. Odpověď: Jsou hodný. Markétka mi měřila tlak.
54
Otázka: Víš, co můžeš dělat, kdyby se ti něco nelíbilo? Odpověď: Já už jsem psala stížnost. Sama. Dala jsem jí do schránky. Řešilo se to.
Otázka: Můžete si zamknout dům? (pokoje nemají dveře na zámek) Odpověď: Mám klíč, ale nezamykáme. Jen branku na zahradu, aby nám tam nikdo nevlezl.
Otázka: Jak vycházíš s penězi? Odpověď: Vyjdu. Koupím si co chci. Počítala jsem. Tedˇ půjdu k soudu (má podanou žádost o navrácení právní způsobilosti)
Otázka: Uvažovala jsi někdy o návratu na VH? Šla bys tam zpátky bydlet? Odpověď: Už bych tam nešla. Holky lezou na pokoje a kradou věci. Sprostě nadávají.
55
Klíčová slova Sociální služba – veřejná služba, která svojí činností poskytuje podporu lidem v nepříznivé sociální situaci v začlenění do běžného života společnosti a ochranu před sociálním vyloučením Transformace sociálních služeb – proces, ve kterém dochází ke změně řízení, místa a formy poskytování služeb, financování, vzdělávání. Výsledkem je péče v běžných životních podmínkách Domácnost /skupinová/ - domácnost pro 3-6 uživatelů Standardy kvality sociálních služeb – soubor kritérií, které odrážejí úroveň kvality poskytování sociálních služeb v oblasti provozní, personální a procedurální. Integrace – začlenění do společnosti Běžný způsob života – život člověka odpovídá podmínkám života vrstevníků. Využívá běžné služby, vlastní zdroje a je v kontaktu s ostatními lidmi. Uživatel – osoba využívající sociální služby /klient/ Diskriminace – nerovné, nespravedlivé zacházení. Záměrné znevýhodnění jedince nebo určité skupiny obyvatelstva. Je provázena předsudky. Může vést k sociální degradaci a k segregaci. Nepříznivá sociální situace – je situace, ve které nejsou lidé schopni zabezpečit a uspokojit své životní potřeby a tyto potřeby nejsou ani nijak zabezpečeny. Stejně tak může jít o situaci, kdy jejich způsob života ohrožuje zájmy a potřeby společnosti. Osobní cíle – zahrnují přání a potřeby uživatele, kterých chce dosáhnout prostřednictvím sociální služby, kterou využívá. Pracovník - každá fyzická osoba, která vykonává v zařízení práci. Zaměstnanec, dobrovolník, student na praxi atd.
56
