Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola MILLS, s.r.o. Čelákovice
ABSOLVENTSKÁ PRÁCE
2013
Winterová Zuzana
Vyšší odborná škola, střední odborná škola a základní škola MILLS, s.r.o. Čelákovice
Syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou u dětí a jejich kvalita života ve škole Sociální práce
Vedoucí práce:
Mgr. Eva Marková
Vypracovala:
Zuzana Winterová Čelákovice 2013 1
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem absolventskou práci na téma „Syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou u dětí a jejich kvalita života ve škole“ vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším, než je krátká doslovná citace, je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.
V Malých Svatoňovicích 2. května 2013 ……………………………...................
2
Poděkování:
Ráda bych poděkovala Mgr. Evě Markové za odborné vedení v průběhu zpracování mé absolventské práce a za její vstřícný přístup. Dále pak pedagogickému sboru Základní školy v Malých Svatoňovicích, kteří mi umožnili uskutečnit praktickou část mé absolventské práce.
3
OBSAH ÚVOD.............................................................................................................6 1 CÍL ABSOLVENTSKÉ PRÁCE........................................................................8 2 TEORETICKÁ ČÁST.....................................................................................9 2.1 TERMINOLOGIE – DŘÍVĚJŠÍ A SOUČASNÁ..........................................9 2.2 VZNIK A ETIOLOGIE ADHD...............................................................10 2.3 POPIS ZÁKLADNÍCH PROJEVŮ ADHD...............................................11 2.3.1 PORUCHA POZORNOSTI...........................................................11 2.3.2 HYPERAKTIVITA.........................................................................12 2.3.3 IMPULZIVITA.............................................................................13 2.3.4 PERCEPČNĚ MOTORICKÉ PORUCHY.........................................13 2.3.5 PORUCHY PAMĚTI.....................................................................14 2.3.6 PORUCHY MYŠLENÍ A ŘEČI.......................................................14 2.3.7 EMOČNÍ PORUCHY A PORUCHY CHOVÁNÍ...............................15 2.4 PŘÍZNAKY MĚNÍCÍ SE S VĚKEM........................................................16 2.4.1 NOVOROZENEC.........................................................................16 2.4.2 BATOLE......................................................................................16 2.4.3 PŘEDŠKOLNÍ DÍTĚ.....................................................................17 2.4.4 ŠKOLNÍ DÍTĚ..............................................................................17 2.4.5 ADOLESCENT.............................................................................18 2.4.6 DOSPĚLOST...............................................................................19 2.5 DIAGNOSTIKA SYNDROMU ADHD A DALŠÍ ONEMOCNĚNÍ..............19 2.5.1 STANOVENÍ DIAGNOZY ADHD..................................................19 2.5.2 DIAGNOSTICKÁ KRITÉRIA PODLE DSM-IV.................................20 2.5.3 ADHD A DALŠÍ ONEMOCNĚNÍ...................................................21 4
2.6 LÉČBA ADHD....................................................................................22 2.6.1 LÉKY URČENÉ PRO LÉČBU ADHD..............................................23 2.6.2 PSYCHOTERAPIE V LÉČBĚ ADHD...............................................23 2.6.3 RELAXAČNÍ TECHNIKY...............................................................24 2.7 ŠKOLSKÁ LEGISLATIVA......................................................................24 2.8 PORADENSTVÍ A DALŠÍ POMOC.......................................................25 3 PRAKTICKÁ ČÁST.....................................................................................27 3.1 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ....................................................................27 3.1.1 CHARAKTERISTIKA DOTAZNÍKU................................................27 3.1.2 STRUKTURA DOTAZNÍKU...........................................................28 3.1.3 VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ............28 3.2 POLOŘÍZENÝ ROZHOVOR.................................................................34 4 DISKUZE..................................................................................................39 ZÁVĚR...........................................................................................................41 SUMMARY...................................................................................................42 SEZNAM PŘÍLOH..........................................................................................43 BIBLIOGRAFIE..............................................................................................44 PŘÍLOHY.......................................................................................................45
5
ÚVOD Tématem mé absolventské práce je „Syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou u dětí a jejich kvalita života ve škole“. Toto téma jsem si zvolila proto, že je v dnešní době hodně diskutované a je mi blízké i z mého soukromého života. Víme, že není lehké být rodičem dítěte s ADHD a život s ním může být velmi náročný. Někteří rodiče si dělají velké výčitky, protože se domnívají, že mohou za obtíže, které má jejich dítě s učením, dodržováním pořádku, školního režimu apod., které berou jako selhání své výchovy. Ve vnímání problematiky těchto dětí dochází k novým poznatkům nejen v terminologii, ale i v příčinách vzniku této poruchy, kdy se rozšiřuje počet příznaků, které porucha vykazuje. Mění se ale také pohled na možnosti terapie zaměřené nejen na dítě, ale i na prostředí ve kterém žije, zejména na prostředí školy a rodiny. Zvyšující se nároky a požadavky ve školním vyučování, ale i v běžném životě, představují pro tyto děti obrovskou zátěž. Pro své chování, kdy v běžných situacích reagují velmi nepřiměřeně, bývají děti s ADHD, a to zejména v období školního věku, vnímány pedagogy, rodiči, ale i okolím, často jako problémové. V teoretické části se pokusím vysvětlit základní pojmy. Dále se budu zabývat vznikem ADHD, etiologií a popíši základní projevy. Pokusím se o vysvětlení příznaků měnících se s věkem, na co se připravit a čemu se snažit předejít. Nastíním další možná onemocnění a poruchy, které nalézáme u dětí s ADHD, diagnostiku ADHD a v poslední fázi se zmíním o léčbě a terapii. V praktické části práce provedu anonymní dotazníkové šetření u dětí základní školy 5. – 9. třídy a polořízený rozhovor s pedagogy. Dotazníkové šetření bude provedeno formou dotazníku s několika otázkami, kde se pokusím zjistit znalosti a pohled dětí na děti s ADHD, na to jak je přijímají do kolektivu a jaký k nim mají vztah. Z výstupu od pedagogů očekávám nejen pedagogické a výchovné postupy, ale i osobní zkušenosti, 6
popř. nové informace a poznatky. Cílem práce je seznámit laickou veřejnost s touto problematikou, poskytnout informace a přispět k tomu, aby hyperaktivní děti přestaly být vnímány jako problém, který je neřešitelný.
7
1 CÍL ABSOLVENTSKÉ PRÁCE Zhodnotit, jak jsou děti se syndromem ADHD přijímány svými vrstevníky, jaká je jejich kvalita života ve škole, jaké postoje a přístupy pedagogické či výchovné k nim zaujímají učitelé.
8
2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 TERMINOLOGIE – DŘÍVĚJŠÍ A SOUČASNÁ Terminologie užívaná k označování hyperaktivních dětí se měnila podle pojetí jejich problematiky a získávání nových poznatků o ní. První poznatky o hyperaktivních dětech lze nejen u nás, ale i ve světě zachytit koncem první poloviny a v průběhu druhé poloviny dvacátého století (přibližně od roku 1830), o přesnější ohraničení této problematiky se pokoušeli autoři na počátku dvacátého století. V roce 1930 byl poprvé použit později ve světě běžně užívaný termín minimální mozková dysfunkce (MBD), podle kterého byl i u nás používán termín malá mozková dysfunkce (MMD). Od padesátých let dvacátého století byl u nás používán termín lehká dětská encefalopatie (LDE), v šedesátých letech se začal pomalu prosazovat termín lehká mozková dysfunkce (LMD). Tento termín byl používán v podstatě déle než třicet let, nová terminologie se u nás začala velmi pomalu prosazovat od druhé poloviny devadesátých let dvacátého století a víceméně se prosadila teprve po roce 2000. Za tuto dlouhou dobu se termín LMD stal běžným nejen pro odbornou, ale i laickou veřejnost a v praxi bývá leckdy používán pro ozřejmění a sjednocení termínů v souběhu s novou terminologií dodnes. V souladu s Mezinárodní klasifikací nemocí Světové zdravotnické organizace je užíván termín hyperkinetická porucha a její subtypy – porucha pozornosti a aktivity a hyperkinetická porucha chování. Hyperkinetická porucha chování je diagnostikována, pokud je porucha aktivity a pozornosti doplněna i problematikou v chování dítěte – opozičním chováním a agresí, případně i jinými poruchami chování. V české terminologii se používají i označení typu hyperkinetický nebo hyperaktivní syndrom, hypokinetický nebo hypoaktivní syndrom. Častěji se můžeme setkat se zkratkou ADHD, která vychází z terminologie Americké psychiatrické asociace – jedná se o označení pro syndrom deficitu pozornosti spojený s hyperaktivitou (ADHD) anebo syndrom deficitu pozornosti bez přítomnosti hyperaktivity (ADD). [JUCOVIČOVÁ, ŽÁČKOVÁ, 2010] 9
2.2 VZNIK A ETIOLOGIE ADHD Příčiny vzniku hyperaktivity u dětí bývají někdy nejasné. Jako nejčastější příčina vzniku hyperaktivity bývá uváděno drobné difúzní poškození mozku vznikající v období vývoje a zrání centrální nervové soustavy. Příčinou tohoto poškození je většinou nedostatek kyslíku (hypoxie) nebo krvácení do mozku (které často vzniká jako důsledek dlouhodobějšího nedostatku kyslíku – v důsledku toho dochází k poškození nebo až k odumírání mozkových buněk). Tato poškození vznikají negativním působením různých vlivů v období těhotenství, v době porodu nebo v raném dětství – např. nepříznivý zdravotní stav matky v těhotenství, komplikace v průběhu porodu, nedonošenost nebo i přenošenost dítěte, infekční a horečnatá onemocnění po porodu, úrazy hlavy, déletrvající stavy bezvědomí apod. V poslední době se ale uvádí velký podíl genetických faktorů jako příčina vzniku hyperaktivity. To potvrzují nejen výzkumy, ale i dlouhodobé poznatky z praxe, kdy bývá hyperaktivní někdo z rodičů či prarodičů nebo i sourozenců – ukazuje se, že hyperaktivita se častěji dědí po mužské linii. Častou příčinou vzniku hyperaktivity bývá i kombinace obou výše uvedených faktorů. Přestože příčiny vzniku hyperaktivity mohou být často nejasné a nepodaří se nám je odhalit, je zřejmé, že se u dětí jedná vždy o problematiku vrozenou a že se jedná o obtíže, které dítě samo z velké míry nemůže ovlivnit. [JUCOVIČOVÁ, ŽÁČKOVÁ, 2010]
2.3 POPIS ZÁKLADNÍCH PROJEVŮ ADHD Mezi základní projevy syndromu ADHD patří především porucha pozornosti, hyperaktivita a impulzivita. Lze ale pozorovat i přidružené poruchy, které s vlastním syndromem úzce souvisejí. Jedná se o percepční motorické poruchy – poruchy motoriky, motorické a senzomotorické koordinace a dále i poruchy percepčních funkcí, zejména zrakového a sluchového vnímání. Dále pozorujeme poruchy paměti, poruchy 10
v oblasti myšlení a řeči, emoční poruchy a následně i poruchy chování a vývojové poruchy učení.
2.3.1 PORUCHA POZORNOSTI Pro děti s ADHD bývá typické, že jsou roztěkané, nesoustředěné a nepozorné. Díky poruše centrálního nervového systému nedokáží odlišit, co je důležité a co ne. Dají se snadno vyrušit z činnosti jakýmkoliv podnětem. Poruchu koncentrace pozornosti lze nejvíce sledovat v momentech, kdy se mají soustředit na činnosti, které je nezajímají a nejsou pro ně motivující, jako např. školní práce, domácí úkoly. Jejich pozornost upoutá cokoliv v dětském pokoji, zvuky z vedlejší místnosti i z ulice. Hledá jakoukoliv záminku, jak činnosti uniknout nebo jí alespoň na chvíli přerušit. Tato porucha je také dávána do souvislosti s celkovou změnou aktivační úrovně vyplývající z hyperaktivity, s kolísáním výkonnosti a se zvýšenou unavitelností, což záporně ovlivňuje i schopnost učení dítěte. Souvisí i s potížemi v sociální adaptaci dítěte, které je bráno jako rušivým elementem a okolí dětí na něj pohlíží negativně. Tyto děti jsou těkavé, nesoustředěné, netrpělivé, s tendencí k impulsivnímu jednání. Mají i poruchy v řeči a komunikaci. Skáčou do řeči, je pro ně těžké počkat, až druhý domluví, přeskakují z tématu na jiné téma, nedokáží se soustředit na obsah řeči druhého a pamatují si jen část informace, kdy pak zbytečně chybují a vytvářejí se konfliktní situace. Porucha pozornosti dětem ztěžuje adaptaci na sociální prostředí, ale i schopnost učení, kdy dítě prožívá dlouhodobě stresové situace, které se odrážejí negativně na jeho prožívání a formulují jeho psychiku, [JUCOVIČOVÁ, ŽÁČKOVÁ, 2010]
2.3.2 HYPERAKTIVITA Hyperaktivita bývá uváděna jako nadměrná nebo vývojově nepřiměřená úroveň 11
motorické či hlasové aktivity. Mezi základní projevy hyperaktivity patří neustálý pohyb dítěte, dítě se stále vrtí, hraje si s rukama, poskakuje, pošťuchuje a ruší ostatní. Tato stálá fyzická aktivita bývá i označována jako psychomotorický neklid, který se může projevovat i jemnými záškuby mimického svalstva. Co se týče řečového projevu, bývá označován jako překotný, protože jsou děti impulzivní, skáčou do řeči a často mluví velmi hlasitě. Hyperaktivita bývá také pojímána jako změna aktivační úrovně, kdy nedochází k běžným útlumovým reakcím a tato úroveň je stále zvýšena. Dítě je stále aktivní, i když je unavené, protože jeho nervová soustava nedokáže zaznamenat signály únavy a včas si odpočinout. Opakem hyperaktivity je hypoaktivita, kdy jsou tyto děti velmi pomalé, těžkopádné, utlumené až apatické. Bývají nemotorné, nereagují pohotově na pokyny, ve škole nestíhají a jsou často zvýšeně unavitelné. [JUCOVIČOVÁ, ŽÁČKOVÁ, 2010]
2.3.3 IMPULZIVITA Je popisována jako okamžitá reakce na podnět, kdy chybí fáze rozmyšlení. Dítě jedná v podstatě bez zábran, zbrkle, aniž by si rozmyslelo postup a domyslelo důsledky. Chybí sebekontrola a sebeovládání je snížené. Tyto děti mají též obtíže v komunikaci s ostatními, hovoří příliš mnoho, impulzivně vykřikují, neumějí trpělivě počkat, až na ně přijde řada, všechno chtějí hned. Porucha pozornosti, hyperaktivita a impulzivita jsou považovány za základní projevy syndromu ADHD. [JUCOVIČOVÁ, ŽÁČKOVÁ, 2010]
12
2.3.4 PERCEPČNĚ MOTORICKÉ PORUCHY •
PORUCHY MOTORIKY A SENZOMOTORICKÉ KOORDINACE
Projevují se obtížemi v jemné nebo i hrubé motorice, kdy tyto děti bývají neohrabané, neobratné a nešikovné. V oblasti jemné motoriky mívají problémy v sebeobsluze: při zavazování tkaniček, zapínání knoflíků, v oblékání a při jídle. Ve škole mívají obtíže v tělesné, výtvarné a pracovní výchově, ale i v rýsování. V souvislosti s poruchami vnímání, myšlení, paměti a pozornosti se u nich vyvíjejí specifické vývojové poruchy učení: dyslexie – porucha čtení, dysortografie – porucha pravopisu, dysgrafie – porucha grafického projevu, dyskalkulie – porucha matematických schopností. V oblasti hrubé motoriky mají obtíže při tělesných zdatnostech, jako např. při jízdě na kole, míčových hrách a tyto problémy snižují sociální status těch dětí, protože bývají ve škole považovány za outsidery, protože ostatním dětem kazí hru a jsou terčem posměšků.
•
PORUCHY PERCEPČNÍCH A KOGNITIVNÍCH FUNKCÍ
Tyto děti trpí ve velké míře deficity v percepční oblasti, a to jak sluchové, tak i zrakové, kdy orgán – sluch i zrak je v pořádku, jedná se o poruchu funkce, ne orgánu. Dítě hůře sluchově rozlišuje, což se projevuje při psaní diktátů. Mimo poruch sluchového a zrakového vnímání zde působí i porucha analyticko syntetické činnosti, kdy dítě nedokáže složit a rozložit slovo z písmenek a hlásek. Projevují se i poruchy pravolevé orientace a orientace v prostoru. Tyto poruchy mají souvislost se vznikem specifických vývojových poruch učení. [JUCOVIČOVÁ, ŽÁČKOVÁ, 2010]
13
2.3.5 PORUCHY PAMĚTI Pro děti s ADHD jsou typické poruchy krátkodobé paměti, kdy je nejobtížnější zapamatovat si verbálně sdělené informace, které jsou uchovávány sluchovou pamětí. Tyto děti často zapomínají nejen pokyny, ale i své věci, pořád něco ztrácejí, nepamatují si, co kam daly, zapomínají pomůcky a domácí úkoly, což způsobuje problémy ve škole a v souladu s ostatními poruchami jsou vážnou příčinou vzniku problematiky v učení a školní neúspěšnosti. [JUCOVIČOVÁ, ŽÁČKOVÁ, 2010]
2.3.6 PORUCHY MYŠLENÍ A ŘEČI Myšlení se rozvíjí zároveň s řečí, vzájemně se ovlivňují. U hyperaktivních dětí nebývají rozumové schopnosti narušeny, ale je narušena jejich struktura a je snížena jejich využitelnost v praxi. Myšlení a řeč staví na senzorice a motorice, které jsou u dětí s ADHD porušeny, proto dochází k problémům a ke kolísání výkonnosti. Myšlení těchto dětí je nepružné, chaotické, rychlé nebo naopak pomalé, těžkopádné a zdlouhavé. Výčet poruch v oblasti myšlení je velmi široký, ale kupodivu, tyto děti mívají průměrné až nadprůměrné intelektové schopnosti a často přijdou na zcela originální a zajímavá řešení, která ostatní nenapadnou. Poruchy v řeči se dělí na poruchu porozumění řeči, kdy tyto děti nechápou význam některých slov a k poruchám aktivní řeči, kam řadíme poruchy artikulace a rytmu řeči, kdy špatně vyslovují některé hlásky. U hyperaktivních dětí se objevují i poruchy tvorby pojmů, což způsobuje chudší a omezenější slovní zásobu a proto mají tyto děti problémy uplatnit svoje vědomosti a nedokážou adekvátně vyjádřit, co si myslí, co cítí. Řečový projev dětí s ADHD bývá často chaotický, zmatečný. [JUCOVIČOVÁ, ŽÁČKOVÁ, 2010]
14
2.3.7 EMOČNÍ PORUCHY A PORUCHY CHOVÁNÍ Děti s ADHD často trpí poruchami emocí, bývají silně emočně labilní, mají časté výkyvy nálad, rychlé přechody od pláče ke smíchu a naopak. Tyto děti prostě „reagují na počasí“ někdy zvýšenou vzrušivostí, jindy útlumem. Reagují na podněty neadekvátně, bouřlivě, někdy to vede k poruchám sebeovládání až agresivním reakcím, což vede ke konfliktům s ostatními dětmi, učiteli i rodiči, ale může to být jen jejich obranný mechanizmus, když dítě prožívá nějakou nadměrnou zátěž. S těmito výkyvy nálad souvisí i výkyvy ve výkonnosti, kdy např. tentýž úkol jednou zvládnou dobře a podruhé ho nezvládnou třeba vůbec. Dítě se kvůli svým projevům, kdy např. na běžný pokyn reaguje křikem nebo až agresí, dostává do situací, kdy se samo cítí ohroženo a má zvýšenou potřebu bránit se. Mívají proto také výrazně snížené sebevědomí, nedokáží rozlišit, co je vhodné a co naopak nevhodné a nejsou v kolektivu ostatních dětí přijímány. Z tohoto důvodu se snaží upoutat ještě větší pozornost až nevhodným způsobem, kdy se předvádějí, vykřikují a „vytahují se“ a soužití s vrstevníky je pak ještě složitější. Přes to všechno jsou děti s ADHD upřímné, bezelstné, přátelské a společenské, touží po náklonnosti, lásce, uznání, obdivu a kamarádech. Často je u nich zaznamenána zvýšená úzkost, kdy vlivem dlouhodobého setrvávání v náročných situacích, hrozí až u některých děti neurotizace, objevují se tiky, koktavost, bolesti hlavy nebo břicha před odchodem do školy apod. Dalšími poruchami jsou závažné poruchy chování, které tvoří zvýšená agresivita (časté výbuchy vzteku) a negativizmus (odmlouvání, drzosti, hrubost, provokace, nerespektování autority) společně s hyperaktivitou. U dospívajících hyperaktivních dětí lze zaznamenat disociální chování (neposlušnost, neukázněnost, lhaní), asociální chování (záškoláctví, útěky, sebepoškozování) a antisociální chování (trestné činy, krádeže, vznik závislosti na alkoholu, drogách, spojených s trestnou činností). Je samozřejmé, že každé dítě s ADHD nemusí trpět všemi uvedenými příznaky a 15
poruchami. S dozráváním centrální nervové soustavy se některé projevy a poruchy mohou zmírnit. Dlouhodobé vhodné výchovné vedení ze strany rodiny a školy dokáže významně eliminovat i velmi silné obtíže plynoucí z ADHD. [JUCOVIČOVÁ, ŽÁČKOVÁ, 2010]
2.4 PŘÍZNAKY MĚNÍCÍ SE S VĚKEM ADHD patří mezi onemocnění, která se vyvíjejí zároveň s růstem dítěte, může se projevovat v různých věkových obdobích a rodiče se musí znovu a znovu přizpůsobovat reakcím svého potomka a hledat výchovné postupy.
2.4.1 NOVOROZENEC Už v novorozeneckém a batolecím období se může hyperaktivita projevit. Dítě mívá nápadně nepravidelný režim, ale u většiny se stav upraví a ADHD se u nich nerozvine.
2.4.2 BATOLE Jedním z projevů v batolecím období je neklid, živost, děti usnou uprostřed hry, ale v noci špatně spí, přebíhají od jedné věci k druhé. Někdy se může objevit nevyrovnaný psychomotorický vývoj, např. dítě umí dříve lézt než sedět a je pohybově méně obratné v porovnání s vrstevníky.
2.4.3 PŘEDŠKOLNÍ DÍTĚ Výskyt některých příznaků ADHD mezi třetím a čtvrtým rokem sám o sobě neznamená, že porucha přetrvá do dalších let, u mnoha dětí v tomto věku, u kterých byla diagnóza ADHD stanovena, se do 1 roku upraví. Rodiče popisují své děti obvykle jako mimořádně živé, stále na pochodu, stále po něčem šplhající. Vyžadují neustálou pozornost a největší zátěží pro maminky bývá zvýšená náladovost, sklon k neposlušnosti, hněvu a podrážděnosti. Dítě je ale považováno ještě za zvladatelné a dokážeme ho usměrnit 16
ještě účinnými výchovnými postupy. Další starosti však přibývají s nástupem dítěte do kolektivního zařízení, tedy školy.
2.4.4 ŠKOLNÍ DÍTĚ Nástup do školy znamená velké nároky pro dítě s ADHD, musí se přizpůsobit řadě pravidel, jako vydržet v klidu sedět, dávat pozor na výklad, poslouchat, plnit pokyny učitele, spolupracovat s ostatními dětmi a respektovat je. Až 25 % dětí s ADHD trpí zároveň specifickými poruchami učení, což úspěchy ještě ztěžuje. Děti s ADHD bývají v kolektivu odmítány a velmi těžce to nesou. Důvodem je, že jsou méně citově vyzrálé a vše se odráží v chování, ve změnách nálad, kdy se dají snadno vyprovokovat k pláči nebo naopak ke vzteku. Pro ostatní spolužáky to může být směšné a děti s ADHD se stávají častěji terčem šikany. [GOETZ, UHLÍKOVÁ, 2009]
Šest velkých stížností dětí s ADHD: 1. Vadí mi, že mám ADHD. Podle některých lidí to znamená, že jsem divný nebo hloupý člověk. 2. Opravdu špatně se ve škole soustředím. Přestože se snažím dávat pozor, stejně s ostatními nestačím. 3. Neumím si věci zorganizovat. Ztrácím domácí úkoly a pořád zapomínám, co mám dělat. 4. Špatně ovládám svoje chování. Věčně mám kvůli tomu potíže s rodiči a učiteli. 5. Dělají mi starosti léky, které kvůli ADHD beru. Co když mi uškodí? 6. Ostatní děti ADHD nechápou. Proto se mi s nimi těžko kamarádí. [TAYLOR, 2012, s. 16]
17
2.4.5 ADOLESCENT Projev adolescenta zahrnuje provokující chování, demonstrace neposlušnosti a odporu vůči autoritám. Období dospívání může projevy této poruchy umocnit a tvrzení, že hyperaktivní děti budou v tomto období puberty již bez problémů, je přinejmenším absurdní. Dozráním centrální nervové soustavy se sice některé projevy poruchy mění, někdy i zmírňují, ale rozhodně nevymizí zcela. Nevzniká již taková disharmonie mezi procesy vzruchu a útlumu a projeví se to zmírňováním silného psychomotorického neklidu. Vydrží déle soustředit svou pozornost a sedět např. při vyučování v klidu. Stále ale platí zásada „krátce a častěji“. V období puberty výrazněji vystupuje rozdíl mezi chováním dítěte doma a ve skupině, zejména ve škole. I děti bez poruchy jsou v tomto období přecitlivělé a bouřlivěji reagují, natož děti s ADHD. Na konci puberty se přidává ještě alkohol, drogy, sex a začlenění mezi vrstevníky je těžší. V těchto oblastech je velmi nutná prevence. [JUCOVIČOVÁ, ŽÁČKOVÁ, 2010] V průběhu dospívání se projevují i komplikace v podobě přidružených psychických poruch, poruchy osobnosti, nálady a úzkost, které někdy vedou až k depresi. Pokud jedinec není od dětství sledován psychiatrem, je dobré navštívit ho alespoň nyní. [CARR-GREGG, 2012]
2.4.6 DOSPĚLOST Příznaky ADHD v dospělosti lze lépe kontrolovat vůlí a s pomocí rodiny. Dospělý jedinec si uvědomuje, že musí vynaložit větší úsilí na činnosti, které vyžadují dlouhodobou práci a soustředění. Projevem hyperaktivity a netrpělivosti v dospělosti může být workoholismus. Často však tito jedinci nedosahují pracovních pozic, které by odpovídaly jejich inteligenci a častěji mění zaměstnání. Tyto skutečnosti u nich způsobují deprese a úzkostné stavy spojené s nízkým sebehodnocením, riskantní chování a závislosti na drogách a alkoholu. 18
Konečný obraz ADHD ovlivňuje i struktura osobnosti, temperament, intelekt, emoční ladění a další. [GOETZ, UHLÍKOVÁ, 2009]
2.5 DIAGNOSTIKA SYNDROMU ADHD A DALŠÍ ONEMOCNĚNÍ 2.5.1 STANOVENÍ DIAGNOZY ADHD Moderní psychiatrie má pro každé onemocnění stanovená závazná kritéria, která musí pacient splňovat, aby mohla být stanovena diagnóza. Tato kritéria jsou s pokrokem medicíny po nějaké době aktualizována – dochází k revizi. V psychiatrii existují dva hlavní klasifikační systémy, evropský a americký. Evropským klasifikačním systémem je tzv. Mezinárodní klasifikace nemocí 10. revize (MKN-10), ve Spojených státech je používán systém zvaný Diagnostický a statistický manuál duševních nemocí 4. revize (DSM-IV). Termín ADHD pochází z amerického diagnostického manuálu. [GOETZ, UHLÍKOVÁ, 2009, s. 59]
2.5.2 DIAGNOSTICKÁ KRITÉRIA PODLE DSM-IV Tato kritéria popisují jednotlivé příznaky syndromu tak, jak je lze zachytit u všech věkových kategorií. Jsou posuzovány v pozorování s ostatními dětmi stejného věku a srovnány s mentálním věkem dítěte. Diagnózu ADHD lze udělit, pokud byly u dítěte zaznamenány některé ze 14 příznaků uvedených v diagnostických kritérií podle DSM-IV: A. Porucha, trvající nejméně 6 měsíců, při níž se objevuje nejméně 8 z následujících 14 symptomů, a to v takové míře, že projevy dítěte neodpovídají jeho věku: 1. Často si neklidně pohrává s rukama, pohybuje nohama nebo se vrtí na židli. 2. Dítě má potíže s tím, aby vydrželo klidně sedět, i když je o to požádáno. 3. Lehko je vyruší (odvedou od práce) vnější stimuly. 19
4. Ve hrách s pevně stanovenými pravidly či ve společenských stimulacích mu dělá potíže vyčkat, dokud na ně nepřijde řada. 5. Často vyhrkne odpověď na otázku ještě předtím, než ji ten, kdo se ptá, vůbec stačil vyslovit. 6. Dělá mu potíže řídit se instrukcemi jiných osob, dělá mu potíže dokončit nějakou práci. 7. Dělá mu potíže soustředit se, ať už na úkoly, nebo při hrách. 8. Často „přebíhá“ od jedné nedokončené činnosti ke druhé. 9. Dělá mu potíže hrát si tiše. 10. Často je nadměrně povídavé, překotně hovoří. 11. Často přerušuje jiné anebo jim skáče do řeči. 12. Často to vypadá, jako že neposlouchá, co se mu říká. 13. Často ztrácí věci nezbytné pro školní práci ať už doma nebo ve škole. 14. Často se zapojuje do fyzicky nebezpečných činností, aniž by bralo v úvahu možné následky, např. vbíhá do vozovky, aniž by se předtím rozhlédlo. B. Nemoc se začíná výrazněji projevovat obvykle před sedmým rokem věku. C. Nemoc nesplňuje kritéria vše zachvacující vývojové poruchy. [JUCOVIČOVÁ, ŽÁČKOVÁ, 2010, s. 15-16] Orientační zhodnocení hyperaktivity a poruch pozornosti - ADHD (podle DSM-IV) lze najít na internetové stránce www.hyperaktivita.cz. Tento test pomůže zhodnotit pravděpodobnost ADHD, jedná se pouze o orientační zjištění. Na základě vyšetření odborníkem (psychologem, speciálním pedagogem) by rodiče školu měli požádat o individuální vzdělávací plán (IVP) a částečně se na něm i podílet. Pedagogicko-psychologická poradna (PPP) nebo speciálně pedagogické centrum (SPC) by pak mělo dvakrát ročně postupy a opatření stanovená IVP sledovat a vyhodnocovat. Pokud je po vyšetření dítěte odborníkem stanoveno ADHD, měla by zpráva z vyšetření obsahovat konkrétní doporučení např.: •
Nekárat dítě za projevy, které jsou typické pro ADHD – psychomotorický neklid, 20
obtíže s udržením pozornosti, vykřikování apod. •
Na tyto typické projevy pokud možno nereagovat.
•
Naučit dítě reagovat na oční kontakt, na dotyk apod.
•
Umožnit dítěti pohybové uvolnění v průběhu vyučování, změnu pracovní polohy, krátkodobý odpočinek.
•
Pracovat po kratších, častěji se střídajících úsecích.
•
Nehodnotit jako chybu to, co dítě nestihne dokončit.
•
Umožnit např. u diktovaných matematických příkladů zrakovou oporu.
•
V zasedacím pořádku třídy najít nejméně rušivé místo k lepšímu soustředění.
•
Dohlédnout na zaznamenávání domácích úkolů.
•
Oceňovat vhodné chování a snahu dítěte.
•
Snažit se o vytvoření vstřícné atmosféry ve třídě.
[JUCOVIČOVÁ, ŽÁČKOVÁ, 2010]
2.5.3 ADHD A DALŠÍ ONEMOCNĚNÍ Výskyt dvou nebo více duševních poruch u jednoho pacienta není jev tak vzácný. Často se objeví např. deprese a úzkostné poruchy nebo některé poruchy osobnosti a zneužívání návykových látek. U dětí s ADHD je tato přítomnost další poruchy až v 60-70 % případů a mění se s věkem. U dospívajících stoupá jejich závažnost a bohužel klesají i možnosti rodičů některým věcem zabránit a mírnit rizika. Příklady dalších možných onemocnění spojených s poruchou ADHD: •
Poruchy školních dovedností
•
Specifické zpoždění ve vývoji motoriky a řeči
•
Poruchy chování
•
Úzkostné poruchy
•
Poruchy nálady
•
Tikové poruchy
•
Poruchy spánku 21
•
Poruchy příjmu potravy
•
Sebepoškozování
•
Zneužívání návykových látek [GOETZ, UHLÍKOVÁ, 2009]
2.6 LÉČBA ADHD Léčba není úkolem pro jednoho člověka. Toto onemocnění zasahuje mnoho oblastí života dítěte a měli by se na léčbě podílet všichni, kteří jsou zapojeni ve výchově nebo mají s dítětem blízký vztah. Cílem léčby je pomoci dítěti zvládnout denní režim, využít své inteligence ve škole, zlepšit začlenění do kolektivu a vztahy blízkých osob. K tomu je nezbytné zaměřit se jak na příznaky ADHD, ale také na prevenci přidružených psychických poruch jako např. poruch chování a nálady. [GOETZ, UHLÍKOVÁ, 2009]
2.6.1 LÉKY URČENÉ PRO LÉČBU ADHD V současné době existují pro léčbu této poruchy dvě skupiny léků: stimulancia, která ovlivňují dopaminový systém a látky nestimulační, jenž působí na metabolismus noradrenalinu.
•
STIMULANCIA
Patří mezi nejdéle používané léky u ADHD a v dětské psychiatrii a je s nimi také nejvíce zkušeností. K léčbě ADHD v České republice je řadu let schválen lék Ritalin®. Je doporučen od šesti let, ale u závažnějších projevů hyperaktivity jsou dobré zkušenosti s léčbou dětí již od tří let. Výhodou je, že účinkuje velmi rychle, lze si tak rychle ověřit, zda se stav po podání léku zlepšil. Nevýhodou je krátká doba trvání efektu (pouze 3-4 hodiny) a pokud chceme pokrýt nejproblematičtější část dne, tedy školu, musí se podávat ve dvou dávkách, kdy užití druhé dávky vyžaduje spolupráci rodičů a školy. 22
Dalším používaným lékem je lék Concerta®, který má prodloužený účinek díky pomalému uvolňování účinné látky. Působí 8-12 hodin, což umožňuje podávání jediné dávky ráno a stabilní hladina metylfenidátu během celého dne zlepšuje spolupráci pacienta a nedochází k výkyvům pozornosti a nálad. [GOETZ, UHLÍKOVÁ, 2009]
•
NESTIMULAČNÍ PREPARÁTY
Další preparát k léčbě ADHD je od roku 2002 Strattera®, který je používán v řadě zemí světa a je doporučen jako lék první volby u ADHD jak u dětí, tak u dospělých. Po jednom podání pokrývá účinkem celý den, netlumí a má i pozitivní efekt na spánek. [GOETZ, UHLÍKOVÁ, 2009]
2.6.2 PSYCHOTERAPIE V LÉČBĚ ADHD Psychoterapie je nezbytnou součástí celkové léčby ADHD. Zaměřuje se na časté konflikty mezi rodiči a dětmi a dalšími členy rodiny, pokouší se uklidnit rodinnou situaci. Má řadu odlišných směrů a technik a jako nejvíce prospěšná se ukazuje kognitivně behaviorální psychoterapie (KBT), kdy se pacient učí řídit své chování, a rodiče se dozvídají, jak k dítěti přistupovat a pomáhat mu zvládat běžné denní situace. [GOETZ, UHLÍKOVÁ, 2009]
2.6.3 RELAXAČNÍ TECHNIKY •
Relaxační cvičení
•
Dechová cvičení
•
Jógová cvičení
•
Hudební relaxace
Žáci s ADHD prožívají ve škole stresové situace, které můžeme zmírnit, jestliže dítě naučíme používat strategie, které je pomohou zklidnit a uvolnit a posílí u nich pocit klidu a sebekontroly.[F. RIEFOVÁ, 1999] 23
2.7 ŠKOLSKÁ LEGISLATIVA Postavením dítěte se speciálním vzdělávacími potřebami ve škole se zabývá zákon č. 472/2011 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), kam dítě s ADHD patří. Podrobněji se touto problematikou zabývá vyhláška MŠMT ČR č. 147/2011 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Tato vyhláška uvádí:
•
Nárok na tzv. podpůrná opatření při vzdělávání
•
Žákům s těžším zdravotním postižením náleží nejvyšší možná míra podpůrných opatření
•
Speciální vzdělávání se poskytuje žákům se speciálními vzdělávacími potřebami na základě speciálně pedagogického, popřípadě psychologického vyšetření školského poradenského zařízení
•
•
Formy speciálního vzdělávání: -
Individuální integrace (v běžné škole)
-
Skupinová integrace (ve třídě pro žáky se zdravotním postižením)
-
Kombinace
-
Speciální škola pro žáky se zdravotním postižením
-
Upřednostňována je individuální integrace
-
IVP se vypracovává v případě potřeby u individuálně integrovaných žáků
Ředitel školy může povolit IVP na základě žádosti zákonného zástupce žáka a písemného doporučení školského poradenského zařízení
•
IVP vychází ze vzdělávacího programu školy, závěrů odborného vyšetření, popř. doporučení praktického nebo odborného lékaře a zákonného zástupce žáka
•
IVP je součástí dokumentace žáka
24
•
IVP obsahuje údaje o obsahu, rozsahu, průběhu a způsobu poskytované péče, o cíli vzdělávání atd.
•
IVP obsahuje jmenovité určení pracovníka školského poradenského zařízení pro spolupráci se školou
•
Za zpracování IVP odpovídá ředitel školy
•
Školské poradenské zařízení dvakrát ročně vyhodnocuje dodržování postupů a opatření v IVP
•
V IVP jsou možné změny, ale je nutné s nimi seznámit zákonného zástupce žáka
•
Asistent pedagoga je určen pro pomoc žákům přizpůsobit se školnímu prostředí a pedagogickému pracovníkovi pro pomoc při výchově a vzdělávání
•
Organizace speciálního vzdělávání
•
Počty žáků ve třídách
[JUCOVIČOVÁ, ŽÁČKOVÁ, 2010, s. 192-193]
2.8 PORADENSTVÍ A DALŠÍ POMOC Pomoc při řešení problémů dětí ADHD najdeme v těchto institucích:
•
Zdravotnická pracoviště – pediatrie, odd. dětské neurologie, psychiatrie, klinická psychologie a psychoterapie, logopedická ambulance.
•
Pedagogicko-psychologické poradny (PPP) – pracují v každém okresním městě.
•
Speciálně-pedagogická centra (SPC) – zaměřují se na jednotlivé typy postižení, například ADHD, které se vyskytuje souběžně s vadou řeči.
•
Střediska výchovné péče (SVP) – využití při vzniku závažnějších výchovných, emocionálních či sociálních problémů dítěte s ADHD.
•
Poradny pro manželství, rodinu a mezilidské vztahy – vstupují do péče o děti s ADHD a poruchami učení, pokud byla narušena komunikace v rodině a je-li nutné při odstraňování těchto problémů pracovat s celou rodinou.
•
Dys-centra – nabízejí formy individuální nápravy a terapie pro děti se specifickými poruchami učení (SPU) a chování, organizují vzdělávací akce pro 25
učitele a poskytují informace rodičům. •
Centra EEG-biofeedback terapie – provádějí terapii EEG-biofeedback (terapii formou hry na počítači) u dětí s ADHD a dětí se specifickými poruchami učení.
[F. RIEFOVÁ, 1999, s. 246-247]
26
3 PRAKTICKÁ ČÁST Pro realizaci praktické části této absolvenské práce jsem zvolila metodu dotazníkového šetření u dětí základní školy 5. - 9. třídy, které bylo provedeno anonymně a polořízený rozhovor s pedagogy.
3.1 DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ 3.1.1 CHARAKTERISTIKA DOTAZNÍKU Celkem bylo rozdáno 100 dotazníků žákům 5. - 9. třídy základní školy v Malých Svatoňovicích, návratnost byla 91 dotazníků. Počty žáků v jednotlivých třídách a počty odevzdaných dotazníků mapuje tabulka č. 1. Dotazníky byly ve všech třídách žákům rozdány na první vyučovací hodině, bylo jim vysvětleno k jakému účelu slouží a tentýž den byly odevzdány do předem připravené a označené krabice. Tabulka č. 1 – počty žáků v jednotlivých třídách a počty odevzdaných dotazníků Třída
Počet žáků ve třídě
Počet odevzdaných dotazníků
5.
19
19
6.
22
20
7.
20
18
8.
21
20
9.
18
14
Celkem
100
91
[Zdroj: vlastní]
V příloze č. 1 jsem formou tabulek uvedla odpovědi na otázky z dotazníku rozdělených do jednotlivých tříd.
27
3.1.2 STRUKTURA DOTAZNÍKU Dotazník byl anonymní a dobrovolný, je součástí přílohy č. 2. V dotazníkovém šetření bylo položeno 6 uzavřených otázek, u každé z nich byly 4 možnosti odpovědí, označeny písmeny a) – d).
3.1.3 VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ Vyhodnocení bylo provedeno z celkového počtu všech odevzdaných dotazníků (91) žáků 5. - 9. třídy již zmiňované základní školy. Otázka č. 1 1. Znáš pojem ADHD? Víš, co tato zkratka znamená? 4
14
15 a) ano znám b) neznám, ale slyšel(a) jsem to c) neznám a nikdy jsem to neslyšel(a) d)nezajímá mě to
58
[Graf č. 1 - zdroj: vlastní] a) ano znám
b) neznám, ale slyšel(a) jsem to
c) neznám a nikdy jsem to neslyšel(a)
4 15 [Tabulka č. 2, podklady pro graf č. 1 - zdroj: vlastní]
d)nezajímá mě to
58
14
Z otázky č. 1 je patrné, že převážná většina žáků pojem ADHD nezná. Znají ho pouze 4 žáci a slyšelo o tomto pojmu 15 žáků. Zbytek žáků tento pojem nazajímá.
28
Otázka č. 2 2. Víš, co znamená slovo hyperaktivita? 2
5
4 a) ano vím b) nevím, nikdy jsem to neslyšel(a) c) nevím, ale slyšel(a) jsem to d)nezajímá mě to
80
[Graf č. 2 - zdroj: vlastní] a) ano vím
b) nevím, nikdy jsem to neslyšel(a)
c) nevím, ale slyšel(a) jsem to
80 4 [Tabulka č. 3, podklady pro graf č. 2 - zdroj: vlastní]
5
d)nezajímá mě to 2
Na otázku jestli žáci znají slovo hyperaktivita jsem se přesvědčila, že 80 žáků z celkového počtu odevzdaných dotazníků ví, co toto slovo znamená. Tento výsledek jsem očekávala, žáci tento pojem znají více než pojem ADHD. Pouze 4 žáci neví, co slovo hyperaktivita znamená a ani o tomto slovu neslyšeli, 5 neví, ale už o tomto slovu slyšeli a pouze 2 žáky to nezajímá.
29
Otázka č. 3 3. Spolužačka má ADHD. Která z následujících vět o ni platí?
7
5
6
a) je nemocná a nikdy se neuzdraví b) má v mozku bacily a nic se nenaučí c) její mozek funguje trochu jinak, a proto se u ní projevují rysy ADHD d) je hloupá
73
[Graf č. 3 - zdroj: vlastní] a) je nemocná a nikdy se neuzdraví
b) má v mozku bacily a nic se nenaučí
c) její mozek funguje trochu jinak, a proto se u ní projevují rysy ADHD
5 7 [Tabulka č. 4, podklady pro graf č. 3 - zdroj: vlastní]
73
d) je hloupá
6
Výsledek z otázky č. 3 mě velice překvapil, předpokládala jsem spíše, že žáci budou zaškrtávat písmeno a), ale 73 žáků odpovědělo správně, tudíž písmeno c). Naopak písmeno a) odpověděl nejměnší počet žáků.
30
Otázka č. 4 4. Jak reaguješ na spolužáka, který se chová ve škole jinak než ostatní? 2
29
a) nevšímám si ho b) vadí mi to a řeknu mu to c) je mi k smíchu d) řeknu to učiteli
37
23
[Graf č. 4 - zdroj: vlastní] a) nevšímám si ho
b) vadí mi to a řeknu mu to
c) je mi k smíchu
37 23 [Tabulka č. 5, podklady pro graf č. 4 - zdroj: vlastní]
29
d) řeknu to učiteli 2
Odpovědi na otázku č. 4 dokazují, že ostatní spolužáci na spolužáka, který se chová jinak, nereagují moc dobře. Nevšímá si takového chování 37 žáků, 29 žákům příjde takové chování k smíchu. Počtu 23 žákům to vadí, ale jsou ochotni dotyčnému říci, co si myslí, aby se ten dotyčný spolužák mohl nad svým chováním zamyslet. Pouze 2 žáci by to řekli učiteli.
31
Otázka č. 5 5. Spolužačka, která má ADHD dostala špatnou známku, i když se snažila. Co si o ní myslíš?
23 a) to se stane, pokaždé se to nepovede b) jsem rád(a), že se jí to nepovedlo c) posmívám se jí d) nezajímám se o známky ostatních spolužáků
1 2
65
[Graf č. 5 - zdroj: vlastní] a) to se stane, pokaždé se to nepovede
b) jsem rád(a), že se jí to nepovedlo
c) posmívám se jí
65 2 [Tabulka č. 6, podklady pro graf č. 5 - zdroj: vlastní]
1
d) nezajímám se o známky ostatních spolužáků 23
Na další otázku odpovědělo 65 žáků pozitivně, což mě přesvědčilo, že na této škole jsou vztahy k ostatním spolužákům, které se týkají známek a hodnocení, velmi dobré. O ostatní žáky a jejich známky se nezajímá 23 žáků. Pouze 3 žáci se k této otázkce staví negativně, a to 2 jsou rádi, když se někomu nepovede dostat dobrou známku a 1 žák je schopný se jinému za špatnou známku posmívat.
32
Otázka č. 6 6. Jsi ochotný(á) pomoci spolužákovi, který se dostal do problému? 6
3
a) ano, pomůžu vždy b) ano, ale jen někomu c) ano, ale nebude to zadarmo d) ne, starám se jen o sebe
38
44
[Graf č. 6 - zdroj: vlastní] a) ano, pomůžu vždy
b) ano, ale jen někomu
c) ano, ale nebude to zadarmo
38 44 [Tabulka č. 7, podklady pro graf č. 6 - zdroj: vlastní]
3
d) ne, starám se jen o sebe 6
Na otázku č. 6, zda jsou žáci ochotni pomoci svým spolužákům, kteří se dostanou do nějakého problému, odpovědělo 44 žáků, že ano, ale jen někomu, což mě překvapilo. Vyplívá z toho, že to žáci zřejmě rozlišují na základě kamarádství, které se ve třídách mezi nimi vytváří. Ochotno pomoci vždy je 38 žáků, 6 žáků se o ostatní nezajímá a stará se jen o sebe a pouze 3 žáci jsou ochotni pomoci, ale za nějakou protislužbu nebo snad i úplatu.
33
3.2 POLOŘÍZENÝ ROZHOVOR Na dotazníkové šetření navazuji polořízeným rozhovorem. Oslovila jsem tři pedagogy ze základní školy v Malých Svatoňovicích. Všem jsem položila pět stejných otázek. Jako první jsem oslovila pedagoga na pozici zástupce ředitele, která si nepřeje být jmenovaná. Otázka č. 1 – Jak byste vysvětlila dětem ve třídě důvody odlišnosti jejich spolužáka? Vysvětlila bych to tak, že dítě je normální, že je jen více roztěkané a potřebuje více času na své činnosti. Otázka č. 2 – Jakým způsobem bývají děti s ADHD hodnoceny? Jaké riziko z takového hodnocení vyplývá pro jejich další osobnostní rozvoj? Na naší škole se u těchto dětí přihlíží k mírnějšímu hodnocení až o jeden stupeň, někdy to je plus někdy mínus pro to dané dítě. Ze své praxe si vzpomínám, že pokud má dítě velké úlevy, může na to hřešit, ale je nutno přihlížet na to, že má nějaký problém. Otázka č. 3 – Jak vysvětlíte ostatním spolužákům agresivní projevy dítěte s ADHD? Jak už jsem říkala, je důležité dětem říct, že je spolužák normální, ale že má určitý problém a že i ty problémy mohou nastat a děti toho spolužáka tak berou, ale musí se i tomu dítěti vysvětlit, že to jeho chování není v pořádku. Pokud ho znám už delší dobu, vím, co od něj můžu čekat a vím, co na něj působí a co mu v této situaci pomáhá. Je dobré si ho vzít třeba stranou od spolužáků, někdo reaguje na dotyk, někomu stačí jít dělat jinou činnost, ale pamatuji si i jednu žačku, které v těchto stavech pomáhala čokoláda.
34
Otázka č. 4 – V čem spočívá riziko nevhodného přístupu k takovému dítěti? Agresivní chování se může zvýšit, pokud bychom to netolerovali, agresivita potom naroste a z praxe vím, že to dítě musím uklidnit. Dítě to nechce řešit před třídou, poradím mu něco co se dá proti agresivitě použít. Je to však u každého dítěte individuální. Otázka č. 5 – Jaký je Váš názor na zařazení dítěte s ADHD. Mělo by být zařazeno v běžné třídě nebo ve třídě pro děti s touto poruchou? Je to sporná otázka. Asi ano, mělo by být zařazeno v běžné třídě, protože se musí i ve společnosti naučit pohybovat a žít, nebude už mít žádné úlevy a nebudou na něho brány ohledy. Je to ale hodně individuální. Pokud se to u dítěte podchytne od začátku, je šance, že se dítě lépe začlení mezi své vrstevníky ve třídě a s individuálním plánem se dá i zvládat učivo. Je to vše na spolupráci rodina a škola, kdy se rodina musí hodně zapojit. Druhá z oslovených byla paní ředitelka, která si však také nepřála být jmenována. Otázka č. 1 – Jak byste vysvětlila dětem ve třídě důvody odlišnosti jejich spolužáka? V kolektivu jsou vždy děti s různými odlišnostmi, někdo nosí brýle, někdo má různé alergie a jiné handicapy a je potřeba to respektovat. Postavila bych to na stejnou úroveň jako odlišnosti jiných dětí. Otázka č. 2 – Jakým způsobem bývají děti s ADHD hodnoceny? Jaké riziko z takového hodnocení vyplývá pro jejich další osobnostní rozvoj? Určitě je v hodnocení přihlíženo, je to uznáváno jako vývojová porucha. Hodnocení známkami je mírnější až o 1 stupeň a mělo by být pro rodiče ještě v souvislosti se
35
slovním hodnocením. Riziko spočívá v tom, aby špatné hodnocení a určitá neúspěšnost dítě neodradila od učení. Otázka č. 3 – Jak vysvětlíte ostatním spolužákům agresivní projevy dítěte s ADHD? Snažila bych se nějak přiměřeně věku dětem vysvětlit, že se jedná o poruchu a jaké má projevy a že agresivita s touto poruchou souvisí. Ale hlavně dětem vysvětlit, jak se mají zachovat, když k nějaké takové situaci dojde. Měly by být informováni, jak se zachovat, pokud by k něčemu takovému došlo např. o přestávce, kdy jsou bez dozoru. Musejí vědět, že musí dojít pro dospělého. Na druhou stránku je potřeba vysvětlit i tomu dítěti, že toto chování není správné a nemělo by narušovat průběh vzdělávání ostatních dětí. Otázka č. 4 – V čem spočívá riziko nevhodného přístupu k takovému dítěti? Nevhodným přístupem je pro mě to, kdy učitel pořád upozorňuje na jeho chyby, které dělá nebo co není v pořádku. Jeho agresivita a hyperaktivita může pak vzrůstat. Otázka č. 5 – Jaký je Váš názor na zařazení dítěte s ADHD. Mělo by být zařazeno v běžné třídě nebo ve třídě pro děti s touto poruchou? Myslím si, že by tyto děti měly být zařazeny v běžné třídě. Děti se musí naučit žít s ostatními dětmi, které mají nějaký handicap. Na druhé straně záleží na stupni tohoto postižení nebo poruchy, ale pokud má určité úlevy, může se v běžné třídě dostatečně adaptovat. Učitel ho musí znát. Může to být ale tak vysoké postižení, že to pak nelze zvládnout a chtělo by to jiný typ školy, ale všude je nějaký kolektiv, v kterém se děti s různými poruchami musí naučit nějak žít.
36
Poslední z oslovených byla pedagožka již zmiňované základní školy, která chtěla zůstat také v anonymitě. Otázka č. 1 – Jak byste vysvětlila dětem ve třídě důvody odlišnosti jejich spolužáka? Tyto děti mají často problém se začleněním mezi spolužáky, právě kvůli těmto svým odlišnostem. Je potřeba celé třídě říci, že každý jsme nějaký, že ten dotyčný za to nemůže, je potřeba to postavit na úroveň, jako když má někdo jiný ve třídě nějaký jiný handicap. Otázka č. 2 – Jakým způsobem bývají děti s ADHD hodnoceny? Jaké riziko z takového hodnocení vyplývá pro jejich další osobnostní rozvoj? Tyto děti bývají hodnoceny mírněji, je k tomu přihlíženo. Pokud mají ještě ADHD spojené s nějakou poruchou učení, bere se na to ohled. Je však ale tomu dítěti nutné stanovit nějaké hranice, aby se to dítě snažilo a aby se nespoléhalo pouze na úlevy. Otázka č. 3 – Jak vysvětlíte ostatním spolužákům agresivní projevy dítěte s ADHD? Je to potřeba vysvětlit zase celému kolektivu, vysvětlit jim, jak se mají v těchto situacích chovat, že agresivita s ADHD souvisí, že je zapotřebí dítě nejprve uklidnit, nechat ho být, zavolat učitele, a né se mu vysmívat a ještě více ho dráždit a provokovat. Otázka č. 4 – V čem spočívá riziko nevhodného přístupu k takovému dítěti? Učitel se musí s dítětem s ADHD seznámit, musí u něho získat důvěru, zjistit jeho kladné stránky, ale i jeho záporné, jeho reakce v rizikových situacích, jak se chová, co mu pomáhá... Upozorňování před třídou na jeho neustálé vyrušování a chování při hodinách, jeho neúspěchy při učení, dítěti sráží sebevědomí a dítě pak nemá chuť se učit a naopak snaha se mění k vzdorovitosti, naschválům, ignorací... učitele.
37
Otázka č. 5 – Jaký je Váš názor na zařazení dítěte s ADHD. Mělo by být zařazeno v běžné třídě nebo ve třídě pro děti s touto poruchou? Záleží vždy na míře hyperaktivity a na dalších specifických poruchách, které většinou tyto děti mají. Myslím si, že by mělo být zařazeno v běžné třídě se svými vrstevníky, které zná už od školky a oni znají jeho, vědí co od něho mohou v různých situacích očekávat a v čem je třeba vyjímečný. S individuálním přístupem se takové dítě dá zvládnout a i když mají tyto děti potíže se začleněním do kolektivu, časem, usilovnou prací a zapojením rodiny, která to nemá vůbec jednoduché, se to dá ve většině případů zvládnout.
38
4 DISKUZE Ve své absolventské práci jsem se zaměřila na děti s ADHD. Cílem práce bylo zjistit, jaké znalosti o ADHD mají školní děti, jak tyto děti vnímají, jak je berou a jak na ně reagují a jaké postoje k nim zaujímají učitelé. Děti s ADHD mají vedle obtíží ve školním prostředí i konflikty v domácím prostředí. Důležitým výchovným prvkem je dodržování určitých a jasných pravidel a aby tato pravidla rodiče důsledně kontrolovali. Škola by měla dítěti poskytnout nejen adekvátní vzdělání, ale může mu i pomoci v překonávání jeho problémů a může se pozitivně podílet na jeho začlenění mezi své vrstevníky. V praktické části jsem provedla dotazníky s žáky 5. - 9. třídy základní školy a zjistila jsem, že většina dětí neví co zkratka ADHD znamená. Pokud jsem se zeptala na hyperaktivitu, téměř všechny děti věděly. Reakce na spolužáka, který se chová jinak než ostatní, nebyly moc příznivé, ale největší počet žáků si takového chování raději nevšímá. Výsledky ze všech šesti otázek dopadly téměř podle mého odhadu. Zjistila jsem, že jsou k sobě žáci na této škole ve většině případů ohleduplní. Pokud se někomu něco nepovede, nejsou zlomyslní. Jsou ochotni si pomáhat a pokud mají ve třídě spolužáka s nějakou poruchou a jsou o tom dostatečně informováni učiteli, dokáží ho mezi sebe příjmout a utvořit dobrý třídní kolektiv. Vyskytují se samozřejmě i vyjímky, ale to se vyskytují na každé škole. Tato moje zjištění mi potvrdily i rozhovory s pedagogy, kde mi na mé otázky všichni odpověděli téměř stejně. Pokud příjde do kolektivu dítě s nějakou poruchou, považují za důležité, dostatečně seznámit s takovým dítětem celý kolektiv, ať už spolužáky ve třítě, ale také i ostatní učitele. Z rozhovorů vyplynulo, že mají všichni tři stejný názor na děti s ADHD nebo i s jinými poruchami. Shodují se i v jejich hodnocení, které je většinou o jeden stupeň mírnější a v začlenění těchto děti do běžného kolektivu. Může tomu tak být i proto, že se jedná o menší školu na vesnici, kde se všichni znají a třídy mají menší počet žáků. 39
Myslím si, že v dnešní době je velmi těžké vysvětlit veřejnosti, pojem ADHD. Co to jsou poruchy pozornosti a chování, specifické poruchy učení a jiné. Z mé osobní zkušenosti z rodičovských schůzek svých dětí se domnívám, že to veřejnost příliš nezajímá. O problém se začnou zajímat až tehdy, když se jich to začne týkat. Dle mého názoru, by nebylo špatné podávat na třídních schůzkách
více informací o dětech s těmito
poruchami. Spousta rodičů totiž ještě stále žádné poruchy neuznává a mají tyto děti za hloupé a nevychované. Byla bych ráda, kdyby tato absolventská práce poskytla informace rodinám s dětmi a lidem, kteří se o tuto problematiku zajímají, protože pokud se nám podaří dítě naučit žít s jeho poruchou, aby mu nepřekážela při studiu, při práci a v partnerském životě, pak můžeme říci, že jsme své poslání jako rodiče či odborníci splnili.
40
ZÁVĚR Cílem mé absolventské práce bylo zjistit, jak jsou děti se syndromem ADHD přijímány svými vrstevníky, a jak se k dětem s ADHD staví pedagogové. Z literatury jsem získala informace, které jsem použila k vypracování teoretické části absolventské práce a z uvedených materiálů jsem zjistila, že je v literatuře převážně řešena porucha ADHD než ADD. Teoretickou část jsem rozdělila do osmi hlavních kapitol. Pokusila jsem se vysvětlit základní pojmy a vznik této poruchy. Dále jsem se zaměřila na jednotlivé projevy ADHD a pokusila jsem se rozdělit příznaky od narození po dospělost, kde jsem se více zaměřila na školní věk a na adolescenci. V další části jsem nastínila diagnozu ADHD a další onemocnění, která s ADHD souvisejí. Pokusila jsem se popsat léčbu ADHD, léky a druhy terapií, které s touto poruchou souvisejí. V posledních dvou částech jsem nastínila legislativu a další možnou pomoc, kam se mohou rodiče dětí s ADHD obrátit. V praktické části jsem vyhodnotila dotazníky od žáků základní školy 5. - 9. třídy. V šesti otázkách jsem se snažila zjistit, jaký mají žáci pohled na spolužáky, kteří mají nějaké postižení a kteří jsou od většiny ve třídě nějak odlišní. Ve druhé části praktické části jsem provedla polořízený rozhovor se třemi pedagogy stejné základní školy. Ptala jsem se všech na pět stejných otázek, ze kterých vyplynulo, že na této škole mají s poruchou ADHD zkušenosti a že mají k těmto dětem individuální přístup. Je důležité se s každým dítětem, které má nějaké postižení, dobře seznámit a seznámit s jeho poruchou i celou třídu a kolektiv spolužáků. Se začleněním dětí s ADHD mají na této škole dobré zkušenosti. Myslím, že se mi cíl absolventské práce podařil splnit a chtěla bych popřát nejen rodičům, ale i všem učitelům, kteří se dětem s ADHD věnují s velkým pochopením, hodně trpělivostí a sil.
41
SUMMARY The topic of the assignment is "Attention Deficit Hyperactivity Disorder in Children and Their Quality of Life at School", the topic that has been discussed recently. It is not easy to be a parent of a child with Attention Deficit Hyperactivity Disorder (ADHD), and life with him may be challenging. Researchers have detected new findings in studying this disorder including its causes and onset recently. There are increasing demands and requirements for school education that means a huge burden for these children. They sometimes react inadequately in normal situations, and therefore are perceived by their teachers, parents, but also their environment as a problem. The theoretical section explains the basic concepts related to ADHD. It deals with the onset of ADHD, describes the basic aetiology and its manifestations. It also explains the symptoms in relation to the age, what to be prepared for in these children, and what to try to prevent. It also discusses other possible diseases and disorders, which can be diagnosed in children with ADHD, the diagnosis and treatment of ADHD. The last part is focused on the legislation and help the children with ADHD. In the practical part, the anonymous survey by means of the questionnaire to elementary school children and semicontrolled interview with teachers was realized. The questionnaire was focused on knowledge and views of children that they have on children with ADHD. The most frequently used teaching methods were obtained from the teachers – respondents and also their personal experience, new information and knowledge. The aim of the assignment was to get the general public familiar with this issue, provide it with information, and admit that the problem of hyperactive children may be solved by the variety of methods. Key words: ADHD, specific learning disorders, behaviour disorders, troubled children, individual educational plan 42
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – Tabulky výsledků dotazníkového šetření jednolivých tříd Příloha č. 2 – Dotazník Příloha č. 3 – Seznam použitých zkratek
43
BIBLIOGRAFIE CARR-GREGG, Michael. Psychické problémy v dospívání. Vyd.1. Praha : Portál, 2012. 144 s. ISBN 978-80-262-0062-8. GOETZ, Michal, UHLÍKOVÁ, Petra. ADHD porucha pozornosti s hyperaktivitou. Vyd.1. Praha : Galén, 2009. 160 s. ISBN 978-80-7262-630-4. RIEF, Sandra F. Nesoustředěné a neklidné dítě ve škole : praktické postupy pro vyučování a výchovu dětí s ADHD. Vyd.1. Praha : Portál, 1999. 256 s. ISBN 80-7178-287-4. TAILOR, John F. Jak přežít s hyperaktivitou a poruchami pozornosti : rádce pro děti s ADHD a ADD. Vyd.1. Praha : Portál, 2012. 128 s. ISBN 978-80-262-0068-0. ŽÁČKOVÁ, Hana, JUROVIČOVÁ, Drahomíra. Neklidné a nesoustředěné dítě ve škole a v rodině. Vyd.1. Praha : Grada, 2010. 208 s. ISBN 978-80-247-2697-7.
44
PŘÍLOHY
45
Příloha č. 1 - Tabulky výsledků dotazníkového šetření jednolivých tříd 5. třída – 19 odevzdaných dotazníků otázka č. 1 č. 2 č. 3 a) 2 15 1 b) 5 2 2 c) 11 2 16 d) 1 0 0 celkem 19 19 19
č. 4 9 7 1 2 19
č. 5 15 0 0 4 19
č. 6 12 6 0 1 19
6. třída – 20 odevzdaných dotazníků otázka č. 1 č. 2 č. 3 a) 1 17 0 b) 1 1 1 c) 13 2 17 d) 5 0 2 celkem 20 20 20
č. 4 5 7 8 0 20
č. 5 14 0 1 5 20
č. 6 8 11 0 1 20
7. třída – 18 odevzdaných dotazníků otázka č. 1 č. 2 č. 3 a) 0 17 1 b) 2 0 1 c) 14 1 12 d) 2 0 4 celkem 18 18 18
č. 4 11 2 5 0 18
č. 5 14 0 0 4 18
č. 6 10 6 1 1 18
8. třída – 20 odevzdaných dotazníků otázka č. 1 č. 2 č. 3 a) 0 19 0 b) 4 1 2 c) 15 0 18 d) 1 0 0 celkem 20 20 20
č. 4 6 7 7 0 20
č. 5 15 0 0 5 20
č. 6 6 11 2 1 20
9. třída – 14 odevzdaných dotazníků otázka č. 1 č. 2 č. 3 a) 1 12 3 b) 3 0 1 c) 5 0 10 d) 5 2 0
č. 4 6 0 8 0
č. 5 7 2 0 5
č. 6 2 10 0 2
14
14
14
celkem
14
14
14
[Zdroj: vlastní]
46
Příloha č. 2 - Dotazník
DOTAZNÍK pro žáky 5. - 9. třídy
Ahoj, jmenuji se Zuzana, studuji obor Sociální práce a tento dotazník je součástí praktické části mé Absolventské práce. Je anonymní, proto se nemusíš bát, že by o tvém názoru někdo věděl, ale prosím tě o pravdivé sdělení. Pro přesnější vyhodnocení potřebuji znát jen tvou třídu – prosím napiš číslo……………… Body, které ti jsou nejblíže a o kterých si myslíš, že jsou správně, zakroužkuj. Vyplněný dotazník pak vhoď do připravené a označené krabice na chodbě před ředitelnou. Dotazník je i dobrovolný, proto nemusíš vyplňovat nic. 1.
Znáš pojem ADHD? Víš, co tato zkratka znamená? Poradím, že je to z anglického slova Attention Deficit Hyperaktivity Disorder. a) b) c) d) 2.
Ano znám. Neznám, ale slyšel(a) jsem to. Neznám a nikdy jsem to neslyšel(a). Nezajímá mě to. Víš, co znamená slovo hyperaktivita?
a) b) c) d) 3.
Ano vím. Nevím, nikdy jsem to neslyšel(a). Nevím, ale slyšel(a) jsem to. Nezajímá mě to. Spolužačka má ADHD. Která z následujících vět o ní platí?
a) b) c) d)
Je nemocná a nikdy se neuzdraví. Má v mozku bacily a nic se nenaučí. Její mozek funguje trochu jinak, a proto se u ní projevují rysy ADHD. Je hloupá.
47
4. Jak reaguješ na spolužáka, který se chová ve škole jinak než ostatní? (pro představu je např. hlučný, vyrušuje při hodinách, dělá ze sebe třídního „šaška“, má často špatnou náladu…) a) b) c) d)
Nevšímám si ho. Vadí mi to a řeknu mu to. Je mi k smíchu. Řeknu to učiteli.
5. Spolužačka, která má ADHD dostala špatnou známku, i když se snažila. Co si o ní myslíš? a) b) c) d) 6.
To se stane, pokaždé se to nepovede. Jsem rád(a), že se jí to nepovedlo. Posmívám se jí. Nezajímám se o známky ostatních spolužáků. Jsi ochotný(á) pomoci spolužákovi, který se dostal do problému?
a) b) c) d)
Ano, pomůžu vždy. Ano, ale jen někomu. Ano, ale nebude to zadarmo. Ne, starám se jen o sebe.
Moc ti děkuji za informace a poznatky…
48
Příloha č. 3
Seznam použitých zkratek ADD
syndrom deficitu pozornosti bez přítomnosti hyperaktivity (Attention Deficit Disorder)
ADHD
syndrom deficitu pozornosti spojený s hyperaktivitou (Attention Deficit Hyperactivity Disorder)
MBD
minimální mozková dysfunkce (Minimal Brain Dysfunction)
MMD
malá (minimální) mozková dysfunkce
LDE
lehká dětská encefalopatie
LMD
lehká mozková dysfunkce
IVP
individuální vzdělávací plán
PPP
pedagogicko-psychologická poradna
SPC
speciálně pedagogické centrum
KBT
kognitivně behaviorální psychoterapie
MŠMT ČR
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky
SVP
středisko výchovné péče
SPU
specifické poruchy učení
49
