Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní školy MILLS, s. r.o. Čelákovice. Absolventská práce

Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní školy MILLS, s. r.o. Čelákovice

Absolventská práce

Osoby trpící demencí, žijící v institucionálních zařízeních a v domácím prostředí

Vedoucí práce: ThDr. et Mgr. Ladislava Marešová Vypracovala: Iveta Bezuchová

Čelákovice 2016

Poděkování:

Touto cestou bych velice ráda poděkovala vedoucí mé práce ThDr. Ladislavě Marešové za věnovaný čas, vstřícnost a ochotu, se kterou konzultovala tvorbu mé absolventské práce. Za poskytnutí cenných rad a připomínek, které mi velice pomohly při tvorbě absolventské práce. Dále též své mamince, bratrovi a partnerovi za podporu při studiu a především při vypracování absolventské práce.

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně odcitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším, než je krátká doslovná citace, je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., a je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.

Čelákovice, 15. března 2016

Iveta Bezuchová ……………………………………….

1

ÚVOD ............................................................................................................................................ 5 1 CÍLE ABSOLVENTSKÉ PRÁCE ..................................................................................................... 7 1.1 HLAVNÍ CÍL ................................................................................................................................... 7 1.2 DÍLČÍ CÍL ...................................................................................................................................... 7 2 TEORETICKÁ ČÁST ..................................................................................................................... 8 2.1 STÁŘÍ ....................................................................................................................................... 8 CHRONOLOGICKÉ STÁŘÍ ...................................................................................................................... 8 BIOLOGICKÉ STÁŘÍ ............................................................................................................................... 9 SOCIÁLNÍ STÁŘÍ ................................................................................................................................... 9 2.2 DEMENCE.............................................................................................................................. 10 2.2.1

ZÁKLADNÍ KLINICKÉ PŘÍZNAKY DEMENCE ................................................................... 11

2.2.1.1 PORUŠENÍ KOGNITIVNÍCH FUNKCÍ .............................................................................. 11 PORUCHA PAMĚTI ............................................................................................................................. 11 PORUCHA ORIENTACE ....................................................................................................................... 12 PORUCHA MYŠLENÍ A ÚSUDKU ............................................................................................................ 12 2.2.1.2 PORUCHY AKTIVIT DENNÍHO ŽIVOTA ........................................................................... 13 2.2.1.3 BEHAVIORÁLNÍ A PSYCHOLOGICKÉ PŘÍZNAKY DEMENCE ........................................ 13 2.3 DĚLENÍ A DRUHY DEMENCE................................................................................................. 15 2.3.1

DEMENCE S ATROFICKO-DEGENERATIVNÍMI PROCESY ............................................. 16

ALZHEIMEROVA CHOROBA ...................................................................................................... 16 PODOBY ALZHEIMEROVY CHOROBY ................................................................................................... 17 STUPNĚ ALZHEIMEROVY CHOROBY ..................................................................................................... 17 2.3.2

DEMENCE SYMPTOMATICKÉ NEBO TAKÉ SEKUNDÁRNÍ .............................................. 18

VASKULÁRNÍ DEMENCE ............................................................................................................. 18 2.4 LÉČBA A LÉČEBNÉ POSTUPY DEMENCE .............................................................................. 19 BIOLOGICKÉ LÉČEBNÉ PŘÍSTUPY .......................................................................................................... 19 KOGNITIVNÍ FARMAKOTERAPIE ........................................................................................................... 19 KOGNITIVNÍ REHABILITACE A CVIČENÍ PAMĚTI ...................................................................................... 20 SENZORICKÁ STIMULACE .................................................................................................................... 20 NEKOGNITIVNÍ FARMAKOTERAPIE ....................................................................................................... 21

2

2.5 ČESKÁ ALZHEIMEROVSKÁ SPOLEČNOST A JEJÍ SLUŽBY ................................................... 22 2.5.1 NÁPLŇ PRÁCE ČESKÉ ALZHEIMEROVSKÉ SPOLEČNOSTI ................................................................ 22 PORADENSTVÍ ................................................................................................................................... 23 VČASNÁ DIAGNOSTIKA KOGNITIVNÍ PORUCHY .................................................................................... 23 „ČAJ O PÁTÉ“ – SVÉPOMOCI SKUPINY RODINNÝCH PEČUJÍCÍCH .......................................................... 23 KONTAKTNÍ MÍSTA V OKOLÍ NYMBURSKÉHO REGIONU .......................................................... 24 „RELAXACE“ – PODPORA PO ZTRÁTĚ BLÍZKÉHO ................................................................................... 24 RESPITNÍ PÉČE ................................................................................................................................... 25 2.6 STÁTNÍ PODPORA RODINÁM PEČUJÍCÍM O OSOBY TRPÍCÍ DEMENCÍ ............................ 26 2.6.1 PŘÍSPĚVEK NA PÉČI................................................................................................................... 26 DEFINICE POJMU PŘÍSPĚVEK NA PÉČI DLE § 7 ...................................................................................... 26 2.7 SOCIÁLNÍ SLUŽBY ................................................................................................................. 26 ZÁKLADNÍ DRUHY A FORMY SOCIÁLNÍCH SLUŽEB DLE § 32 .................................................................... 26 FORMY POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB ......................................................................................... 26 ZAŘÍZENÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB DLE § 34 ............................................................................................... 27 ZÁKLADNÍ ČINNOSTI PŘI POSKYTOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB DLE § 35.................................................... 27 2.7.1 SLUŽBY SOCIÁLNÍ PÉČE DLE § 38 ............................................................................................... 27 OSOBNÍ ASISTENCE DLE § 39 ............................................................................................................. 27 PEČOVATELSKÁ SLUŽBA DLE § 40 ....................................................................................................... 28 DENNÍ STACIONÁŘE DLE § 46 ............................................................................................................ 28 TÝDENNÍ STACIONÁŘE DLE § 47 ......................................................................................................... 28 DOMOVY PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM DLE § 48 .............................................................. 28 DOMOVY PRO SENIORY DLE § 49 ...................................................................................................... 28 DOMOVY SE ZVLÁŠTNÍM REŽIMEM DLE § 50 ........................................................................................ 28 SOCIÁLNÍ SLUŽBY POSKYTOVANÉ VE ZDRAVOTNICKÝCH ZAŘÍZENÍCH LŮŽKOVÉ PÉČE DLE § 52 ................. 29 SOCIÁLNĚ AKTIVIZAČNÍ SLUŽBY PRO SENIORY A OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM DLE § 66 ................ 29 2.8 PÉČE O OSOBY TRPÍCÍ DEMENCÍ ŽIJÍCÍCH V RODINNÉM PROSTŘEDÍ ............................. 30 2.9 PÉČE O OSOBY TRPÍCÍ DEMENCÍ ŽIJÍCÍCH V INSTITUCIONÁLNÍM ZAŘÍZENÍ ................... 34 SOCIÁLNÍ PRACOVNÍK DLE § 109 ...................................................................................................... 34 PRŮBĚH PÉČE O OSOBY TRPÍCÍ DEMENCÍ: ............................................................................................ 35 NÁPLŇ PRÁCE ODBORNÉHO PERSONÁLU: ........................................................................................... 36 POSTAVENÍ ZDRAVOTNÍ SESTRY V INSTITUCIONÁLNÍM ZAŘÍZENÍ ............................................................... 37 ZÁPORY PÉČE V INSTITUCIONÁLNÍM ZAŘÍZENÍ ....................................................................................... 37 3 PRAKTICKÁ ČÁST .................................................................................................................... 38

3

3.1 KAZUISTIKA ČLENA MÉ RODINY ..................................................................................................... 52 POZOROVÁNÍ A OSOBNÍ KONTAKT S KLIENTEM ..................................................................................... 53 3.2 KAZUISTIKA KLIENTKY, S JEJÍŽ RODINOU JSME SE SEZNÁMILI PŘI LÉKAŘSKÝCH PROHLÍDKÁCH ................ 56 POZOROVÁNÍ A OSOBNÍ KONTAKT S KLIENTKOU A VNUČKOU................................................................ 57 4 DISKUZE .................................................................................................................................... 59 ZÁVĚR.......................................................................................................................................... 61 РЕЗЮМЕ ...................................................................................................................................... 64 BIBLIOGRAFIE ............................................................................................................................. 65 SEZNAM PŘÍLOH ......................................................................................................................... 67 SEZNAM GRAFŮ ......................................................................................................................... 67 PŘÍLOHA Č. 1 LITERATURA VHODNÁ PRO OSOBY, KTERÉ PEČUJÍ O OSOBY S DEMENCÍ PŘÍLOHA Č. 2 ORIENTAČNÍ TEST DEMENCE PŘÍLOHA Č. 3 TEST HODIN PŘÍLOHA Č. 4 ORIENTAČNÍ DIAGNOSTICKÝ TEST (MMSE) PŘÍLOHA Č. 5 DŮLEŽITÉ WEBOVÉ ODKAZY S INFORMACEMI TÝKAJÍCÍMI SE DEMENCE PŘÍLOHA Č. 6 PŘÍSPĚVEK NA PÉČI, STUPNĚ ZÁVISLOSTI, VÝŠE PŘÍSPĚVKU PŘÍLOHA Č. 7 SOUHLAS S POUŽITÍM DAT PRO KAZUISTIKU 1. PŘÍLOHA Č. 8 SOUHLAS S POUŽITÍM DAT PRO KAZUISTIKU 2.

SEZNAM GRAFŮ ................................................................................................................ 67

4

Úvod Dovolte, abych Vám představila absolventskou práci s tématem Osoby trpící demencí, žijící v institucionálních zařízeních a v domácím prostředí. V absolventské práci se zabývám obdobím, které v průběhu života provází každého z nás a tím je pojem stáří. Každý z nás období stáří prožívá zcela odlišně, ať již ve smyslu aktivního stáří, nebo naopak stáří, které je provázeno mnoha omezeními způsobené nemocemi. A právě omezením v podobě onemocnění demence se zabývám v absolventské práci.

V první části teoretické práce jsou uvedeny definice pojmu stáří, dělení stáří, definice pojmu demence a zároveň také dělení demence, příznaky a průběh nemoci. V teoretické práci jsem podrobněji analyzovala problematiku Alzheimerovy choroby a Vaskulární demence.

V práci bych chtěla analyzovat téma prevence, léčby a podpůrných cviků pro zlepšení či stagnaci daného zdravotního stavu. Jako další a neodmyslitelné téma v dané problematice je pomoc od státu v podobě příspěvku na péči, o této části se dočtete v teoretické části a dále také v přílohách. V teoretické části se zmiňuji o institucionálních zařízeních, které slouží v České republice osobám, které již nejsou schopny soběstačnosti a jsou odkázány na pomoc druhým, dále o způsobu poskytované péče osobám, které trpí demencí žijících v institucionálních zařízeních a naopak o způsobu poskytované péče osobám žijícími s rodinnými příslušníky.

Důležité téma, které souvisí s péči o člověka trpícího demencí, je změna životního stylu rodinných příslušníků, kteří se starají o takto nemocnou osobu. Jako největší problém dnešní doby vidím prodlužování doby odchodu do důchodu. Bohužel rodinní příslušnici jsou povinni chodit do práce a z toho důvodu nemají dostatek času věnovat se péči o nemocného člena v rodině. V případě, že se člen rozhodne opustit pracovní poměr, nastává další nepříjemnost a problém v podobě ztráty finanční.

5

Toto téma jsem si vybrala především proto, že v jedné domácnosti žijeme s babičkou, kterou Alzheimerova nemoc postihla přibližně před 5 lety ve věku 80 let zcela náhle. Díky tvorbě absolventské práce s danou tematikou jsem zjistila mnoho potřebných informací, které pomáhají celé rodině správně postupovat v situacích, na které jsme před tvorbou této práce nebyli připraveni. A pevně věřím, že díky získaným informacím budeme schopni poskytnout plnohodnotnou pomoc při péči v jakékoliv situaci.

V závěru teoretické práce se zabývám péčí osob žijících v institucionálních zařízeních a v domácí péči. Rozebírám proces péče v domácím zařízení, která je poskytována členem rodiny nebo případně pečující osobou, která není přímým členem rodiny a touto osobou většinou bývá pečovatelka. Shodně rozebírám proces péče, který probíhá v institucionálním zařízení. V závěru této části se rozepisuji o kladech a záporech jednotlivého druhu péče. Související téma je změna života rodinných příslušníků starajících se o osoby trpících demencí. Zmiňuji se o možných následcích, které mohou nastat v případě péče o svoji blízkou osobu. S tímto je související téma ztráty práce, ať již dobrovolné či nedobrovolné, následuje ztráta finanční a v některých případech i psychické obtíže, které osoba starající se o nemocného člena rodiny musí zdolávat a v nejhorších případech i řešit za pomoci odborníka.

V teoretické části budu čerpat především ze zdrojů odborné literatury. Praktickou část zaměřím především na vlastní zkušenosti, které jsem v průběhu 5 let získala při pomoci nemocné babičce. Dále využiji výzkumných metod, jako jsou dotazníky vyplněné v institucionálních zařízeních. Ráda bych zahrnula kazuistiku, kterou bych zaměřila přímo na babičku a průběh její nemoci. Do praktické části zahrnu i grafy, které budou porovnávat například věk, pohlaví a počet osob žijících v sociálních zařízeních. Grafy bych chtěla poukázat na skupinu lidí, která je v současnosti více postižena demencí.

6

1 Cíle absolventské práce 1.1 Hlavní cíl Hlavním cílem absolventské práce je analyzovat problematiku demence a také porovnat způsob poskytované péče o osoby, které trpí demencí. Zaměřím se především na osoby žijící v institucionálních zařízeních a s rodinnými příslušníky.

1.2 Dílčí cíl Dílčím cílem absolventské práce je popsat podpůrné cviky, které pomáhají nemocným při onemocnění Demencí a Alzheimerovou chorobou. Cviky přispívají ke stagnaci jejich vývoje a snaží se co nejvíce oddálit nástup další fáze spojené s rozvojem dalších příznaků.

Jako další dílčí cíl jsem si stanovila provést dotazníkové šetření v institucionálních zařízeních v mém blízkém okolí, tím myslím okolí Nymburka. A díky těmto institucionálním zařízením si ustálit svůj názor na poskytovanou péči v těchto zařízeních z pohledu psychiky nemocného člověka.

7

2 Teoretická část 2.1 Stáří Stáří řadíme mezi závěrečnou vývojovou etapu lidského života. Stáří si většina z nás spojuje s odchodem do důchodu, častějšími nemocemi, větší unavitelností organismu, avšak ne jen s nepříjemnými aspekty, ale i s těmi příjemnými, jako je starost o vnoučata a s tím spojené předávání životních moudrostí, zkušeností a znalostí. Pod pojmem stárnutí se nejčastěji rozumí souhrn změn ve struktuře a funkcích organismu, které se projevují zvýšenou zranitelností a poklesem výkonnosti jedince. [LANGMEIER, KREJČÍKOVÁ, 1998] Stáří je označováno jako fyziologický proces, při kterém v organismu dochází k nenávratným změnám. [HOLEKSOVÁ, 2002] Dělení stáří dle WHO: 1. 45-59 let - střední neboli také zralý věk 2. 60-74 let - rané stáří neboli také vyšší věk 3. 75-90 let – stařecký věk 4. 90 a více let - dlouhověkost [DVOŘÁČKOVÁ, 2012] Stáří lze jednoznačně definovat věkem, věk dělíme dle několika hledisek:

Chronologické stáří Chronologické stáří nelze žádným způsobem ovlivnit, jelikož je jednoznačně označeno datem narození jednotlivce. [http://www.amps.cz/content/view/80/67/]

8

Biologické stáří Stárnutí je přirozený, nevratný děj. Lze ho však vhodnou životosprávou ovlivnit a zpomalit. Proto biologický věk nutně nemusí korelovat s věkem chronologickým. [MÜHLPACHR, 2004] Biologické stáří lze ovlivnit například procvičováním paměti nebo také tělesnou aktivitou.

Sociální stáří Věková hranice sociálního stáři je jednoznačně určena v zákonu č. 155/2009 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. V zákonu jsou definovány podmínky starobního důchodu včetně částky. Pokud se jedinec dostane do věkové kategorie sociálního stáří, měl by nastat odchod do starobního důchodu. Avšak není to povinné, jelikož někteří jedinci jsou zdravotně zdatní pro výkon práce na svém pracovišti. Tato situace souvisí s oblastí biologického stáří. Někteří jedinci se na odchod do důchodu těší a mají plány, jak jej budou aktivně prožívat věnováním se zájmům, které v průběhu pracovního nasazení zanedbávali. Obory zabývající se stářím a léčbou nemocí ve stáří Geriatrie – je samostatný lékařský obor, který byl v ČR ustanoven v roce 1983, jeho lůžkovou základnou se staly léčebny pro dlouhodobě nemocné. Zabývá se problematikou zvláštností chorob ve stáří. Gerontologie – je věda o stárnutí a stáří, má tři součásti 1. Geriatrie experimentální – věda, která studuje stárnutí buněk, tkání a organismů 2. Geriatrie sociální – věda, která se zabývá všemi sociálními okolnostmi stárnoucích a starých lidí 3. Geriatrie – věda, která se zabývá zvláštnostmi chorob ve stáří, je samostatným lékařským oborem [HAŠKOVCOVÁ H., 2012, s. 87]

9

2.2 Demence Pojem demence pochází z latiny a doslova znamená „bez mysli“. Předpona „de“ znamená „odstranit“ a „mens“ je latinské slovo pro „mysl“. [BUIJSSEN, H., 2006, s. 13] Dříve byla Demence zaměňována za stařeckou senilitu i přesto, že senilita je příznakem stáří, nemusí být osoba postižena demencí. Demence je skupina duševních poruch, jejichž nejzákladnější charakteristický rys je získaný podstatný úbytek kognitivních funkcí, především paměti a intelektu. Demence je syndrom, který zahrnuje různé symptomy, a to nejen z oblasti kognitivních funkcí. Výsledkem je pak celková degradace duševních činností postiženého, ubývající schopnosti běžných denních aktivit, nakonec ztráta schopnosti samostatné existence. [HOLMEROVÁ I., JAROLÍMOVÁ E., SUCHÁ J. a kolektiv, 2007, s. 9] Při onemocnění demence dochází k porušení či omezení mnoha kognitivních funkcí, mezi ně řadíme: 1. Paměť 2. Pozornost 3. Řeč 4. Emocionální seberegulace 5. Rychlost zpracování informace 6. Prostorovou orientaci 7. Myšlení a úsudek 8. Poznávání [HOLMEROVÁ, JAROLÍMOVÁ, SUCHÁ a kolektiv, 2007]

10

2.2.1 Základní klinické příznaky Demence Příznaky demencí se dělí na tři základní okruhy postižení, přičemž se okruhy vzájemně prolínají: 1. Postižení kognitivních funkcí 2. Postižení aktivit denního života 3. Behaviorální a psychologické příznaky demence [JIRÁK R., HOLMEROVÁ I., BORZOVÁ C., a kolektiv, 2009, s. 22]

2.2.1.1 Porušení kognitivních funkcí Poruchy kognitivních funkcí patří mezi nejnápadnější symptomy demence. V případě těchto poruch bychom měli zbystřit a začít s vyhledáním pomoci. Je důležité, aby osoba byla vyšetřena a měla stanovenou diagnózu. V případě, že se začínající demence zjistí včas, je možné onemocnění co nejvíce oddálit. [HOLMEROVÁ, JAROLÍMOVÁ, SUCHÁ a kolektiv, 2007] Kognitivní funkce umíme měřit užitím testu, přičemž mezi nejznámější patří test podle Folsteina s názvem Mini mental state examination. [HOLMEROVÁ, JAROLÍMOVÁ, SUCHÁ a kolektiv, 2007]

Porucha paměti Poruchy paměti dělíme na dva typy, poruchy krátkodobé a dlouhodobé paměti. Pokles je znatelný při učení se novým věcem. Porucha paměti úzce souvisí s poruchou orientace. Porucha se projevuje častými a opakovanými dotazy, nemocný se snaží současnou situaci vysvětlit používáním znalostí z dřívějších dob. Tato porucha podmiňuje úzkost a nejistotu. V počátcích demence je nemocí postižena krátkodobá paměť a postupem času se zhoršuje i dlouhodobá paměť.

11

Poruchy krátkodobé paměti se projevují stálým a opakovaným tázáním klienta na shodnou věc či událost. Dochází k zapomínání toho, co se stalo před malou chvílí, v průběhu dne. Nemocní zapomínají například na důležité schůzky, návštěvu a činnosti, které vykonali v průběhu dne. Pacient není schopen zapamatovat si nové názvy věcí, jména osob či jakékoliv nové informace. Poruchy dlouhodobé paměti jsou projevovány až v pozdějším stadiu demence. Informace v situacích potřeby si ztíženě vyvolávají, často jim později musí pomoci člen rodiny nebo někdo, kdo onu situaci nebo událost také zná, stimulují ho k rozpomínání. [HOLMEROVÁ, JAROLÍMOVÁ, SUCHÁ a kolektiv, 2007]

Porucha orientace Jak jsem se již zmínila, porucha orientace úzce souvisí s poruchou paměti. Projevuje se dezorientací, místem, prostorem, časem a v pozdějších stadiích se může projevit i dezorientací vlastní osobou. Nemocný si neuvědomuje a neví, jaké je datum, den v týdnu, mnohdy i letopočet, roční období nebo část dne, zda je den, odpoledne či noc. Stává se také, že nemocný se špatně orientuje ve vlastním bytě nebo známém prostředí, kde prožil velkou část života, bloudí a netuší, kde má hledat toaletu nebo například koupelnu. Je vhodné, abychom prostředí uzpůsobili nemocnému pomocí značek, popisků jasnými hesly, které mu napomohou v orientaci. Dalším důležitým podnětem pro orientaci je dostatečné světlo, jelikož šero se podílí na zhoršení orientace. Stupeň dezorientace se zhoršuje s průběhem a postupem onemocnění. [HOLMEROVÁ, JAROLÍMOVÁ, SUCHÁ a kolektiv, 2007]

Porucha myšlení a úsudku Porucha myšlení a úsudku se projevuje neschopností vysvětlit, co mají společného dvě věci, nebo vysvětlení určitého přísloví. Nemocný není schopen posoudit, jak se obléknout v daném ročním období, jeho úsudek je zkreslený a proto se může odrazit na výběru oblečení například v letních obdobích, nosí často zimní oděv a nechce přiznat, že to bylo špatně vybráno. Osoba si z počátku nemoci nechce přiznat onemocnění, stále tvrdí, že je v pořádku, tento projev je typický pro Alzheimerovu chorobu, díky tomuto 12

špatnému úsudku odmítá navštěvovat lékaře, pomoc odborníků nebo členů rodiny. Může docházet i k zastírání jednoznačných symptomů, zastírání může být vyvoláno obavou ze stávající situace. Nemocný si uvědomuje, že vše není zcela v pořádku, avšak nedovede si sám vysvětlit, co se děje. Bohužel v souvislosti s poruchou paměti některé situace a příčiny nedovede vysvětlit a zopakovat jiné osobě. Nemocný se snaží sám vyrovnat se s danou situací a onemocněním až do doby, než si ji přestane sám uvědomovat a ztratí ponětí o nemoci. [HOLMEROVÁ, JAROLÍMOVÁ, SUCHÁ a kolektiv, 2007]

2.2.1.2 Poruchy aktivit denního života Mezi poruchy patří ztráta soběstačnosti. Do oblasti soběstačnosti řadíme činnosti v podobě koupání, užívání toalety, stravování, oblékání, ulehávání a vstávání a mezi nejdůležitější řadíme kontrolu vyprazdňování močového měchýře a střev. Poruchy soběstačnosti dovedeme změřit dle nejrůznějších škál, avšak nejběžnější škály jsou dle Katze, Lawtona nebo Barthelové. Hodnocení testů obsahuje 6 bodů, které řadíme mezi hlavní oblasti soběstačnosti. Výsledek je posouzen dle skóre, které zjistíme při testu. Tedy čím nižší skóre vyjde, tím je člověk méně soběstačný. [JIRÁK, HOLMEROVÁ, BORZOVÁ a kolektiv 2009]

2.2.1.3 Behaviorální a psychologické příznaky demence Název poruchy je odvozen od anglického slova behaviour, které v překladu do češtiny znamená chování. [JIRÁK, R., KOUKOLÍK F., 2004] Nejčastější behaviorální a psychologické poruchy chování: 1. Agitovanost 2. Poruchy příjmu potravy 3. Poruchy emotivity 4. Inkontinence 5. Bludy, halucinace, úzkosti, fobie, strach 13

6. Bloudění, agresivita, pláč a křik [HOLMEROVÁ, JAROLÍMOVÁ, SUCHÁ a kolektiv, 2007] Tyto příznaky se řadí mezi nejvíce obtížné projevy jak pro okolí, tak i pro samotného pacienta. Zřídka se objevují v počáteční fázi demence, avšak zpravidla se rozvíjejí ve středních stadiích demence a v těžkém stadiu jsou na vrcholu. Poruchy se mohou projevit v různých podobách, mezi nejčastější řadíme stavy neklidu, které jsou výrazné u Alzheimerovy choroby. Neklid se projevuje v několika fázích, tomuto neklidu říkáme agitovanost. Některé fáze neklidu se mohou vyznačovat agresivitou proti členům rodiny, pečovatelům nebo zdravotnímu personálu, nadáváním. V dalších případech se může neklid projevovat přemisťováním věcí. Další častou poruchou je porucha emocí, která se projevuje náhlými a kolísavými změnami. Může se objevit v podobě náhlé agrese a vzteku nebo afekty smutku spojené s pláčem. Mezi další behaviorální poruchu patří porucha spánku. Porucha se projevuje posunutím cyklu spánku a bdění, nadměrným spánkem nebo naopak nespavostí. Někdy dochází k plné inverzi spánku, což znamená, že jsou v noci ve stavu bdění a ve dne spí. [JIRÁK, HOLMEROVÁ, BORZOVÁ a kolektiv, 2009]

14

2.3 Dělení a druhy Demence Demenci můžeme dělit dle příčiny do dvou skupin: 1. Demence, která mají za základ atroficko-degenerativní proces mozku. 2. Demence symptomatické nebo také sekundární - jejichž základem jsou celková onemocnění, infekce, úrazy, nádory, cévní poruchy metabolické změny a jiné poruchy postihující mozek. 

Symptomatickou demenci můžeme dělit ještě na dva poddruhy: 1. Demence vaskulární – poruchy na základě poruch mozkových cév a mozkového krevního zásobení 2. Ostatní symptomatické demence

[JIRÁK, HOLMEROVÁ, BORZOVÁ a kolektiv, 2009] Demenci můžeme rozdělovat na několik druhů onemocnění: 1. Alzheimerova nemoc 2. Vaskulární demence 3. Demence s Lewyho tělísky 4. Demence při Parkinsonově nemoci 5. Frontotemporální demence a příbuzná onemocnění 6. Demence při Huntingtově nemoci 7. Demence infekčního typu 8. Metabolické demence [JIRÁK, HOLMEROVÁ, BORZOVÁ a kolektiv, 2009] Níže se zmiňuji o několika typech. Především se zaměřuji na Alzheimerovu nemoc.

15

2.3.1 Demence s atroficko-degenerativními procesy Jde o procesy, které vedou ke snížení počtu nervových buněk, snížení počtu spojů (synapsí) nervových buněk, k poruše funkce nervových buněk (neuronů) i pomocných nervových buněk (neuroglie), k tvorbě a ukládání patologických bílkovin, u nichž probíhá řada dalších degenerativních dějů. [JIRÁK R., HOLMEROVÁ I., BORZOVÁ C. a kolektiv, 2009, s. 19] Mezi demenci s atroficko-degenerativními procesy řadíme Alzheimerovu chorobu, demenci s Lewyho tělísky a Parkinsonovu chorobu.

Alzheimerova choroba Alzheimerova choroba je obecně definována jako porucha paměti a následné doprovázející poruchy ostatních kognitivních funkcí. Onemocnění se začíná projevovat a rozvíjet nenápadně, nemocný občas zapomíná, není schopen si poradit s určitou denní aktivitou. Později se onemocnění rozvíjí a dochází k porušení nervových buněk a nervových spojení, to má za následek, že nemocný není schopen sám bez pomoci druhých zvládat činnosti denní potřeby. Potřebuje pomoc se stravováním, oblékáním, každodenní hygienou a složitějšími úkony spojené s komunikací s úřady či dalšími institucemi. Alzheimerova choroba je závažné neurodegenerativní onemocnění, vedoucí k úbytku některých populací neuronů (nervových buněk) a v důsledku toho k mozkové atrofii (úbytku tkáně). To má pak za následek vznik syndromu demence. [JIRÁK R., HOLMEROVÁ I., BORZOVÁ C. a kolektiv, 2009, s. 29] S onemocněním souvisí poškození mozku a jeho funkcí, následuje zhoršení paměti, schopnosti soustředit se a možnost pozornosti. Často dochází ke změně chování člověka, složitost řeči se značně zjednodušuje. Alzheimerovou chorobou jsou nejvíce postiženi starší lidé ve věku 65 let a výše. Nejvyšší počet osob trpících Alzheimerovou chorobou je ve věku od 85 let. 16

Průběh Alzheimerovy poruchy je pozvolný proces pomalu vznikající demence, kdy dochází k plynulému zhoršování nemoci bez větších výkyvů, někdy dochází na určitou dobu ke zpomalení až zastavení zhoršování nemoci. Alzheimerova choroba končí smrtí, přičemž od objevení prvotních podnětů trvá nemoc pouze několik let dle závažnosti nemoci. [JIRÁK, HOLMEROVÁ, BORZOVÁ a kolektiv, 2009]

Podoby Alzheimerovy choroby Alzheimerova choroba se vyskytuje ve dvou podobách: 1. Familiární (vrozená) forma: Tato forma choroby je vzácná. Postihuje zpravidla jedince mladší 65 let věku a podezření na ni máme v případě rodinného výskytu tohoto onemocnění. [HOLMEROVÁ, JAROLÍMOVÁ E., SUCHÁ J. a kolektiv, 2007]

2. Sporadická (občasná) forma: Tato forma má na svědomí naprostou většinu všech případů. Je to typické onemocnění vyššího věku. Tato forma Alzheimerovy choroby postihuje člověka obvykle po padesátém roce věku, avšak její rozvoj výrazně narůstá s věkem. [HOLMEROVÁ, JAROLÍMOVÁ, SUCHÁ a kolektiv, 2007, s. 40]

Stupně Alzheimerovy choroby Schematicky můžeme rozdělit Alzheimerovu chorobu do tří stupňů: 1. Lehká forma demence: V této formě dochází k poruchám paměti, které mohou být subjektivní, kdy si nemocný uvědomuje úbytek své paměti, nebo také objektivní. Objektivní ztráta paměti je měřitelná testovacími metodami. Dochází ke ztrátě především krátkodobé paměti.

2. Střední forma demence: Tato forma demence se projevuje výrazným zhoršováním paměti ve všech složkách. Časté jsou projevy poruchy dezorientace času i prostoru. 17

3. Těžká forma demence: V této formě dochází k těžkým poruchám paměti, nemocní nejsou schopni zapamatovat si nové informace. Dále bývají aktuálně dezorientováni časem a místem, nejsou schopni zapamatovat si, kde mají koupelnu, toaletu a mnohdy dokonce i pokoj nebo lůžko. Často se projevuje i situace, když nemocný není schopen poznávat svou rodinu nebo pečující personál. [JIRÁK, HOLMEROVÁ, BORZOVÁ a kolektiv, 2009]

2.3.2 Demence symptomatické nebo také sekundární Vaskulární demence Onemocnění vzniká na základě porušení cévního zásobení mozku. Nejčastější příčinou bývá zúžení cév či postupné ucpávání mozkové cévy nebo krvácení. Cévní změny mohou být vrozené či získané v průběhu života. Vaskulární demence je druhým nejrozšířenějším typem demence po Alzheimerově chorobě. [JIRÁK, HOLMEROVÁ, BORZOVÁ a kolektiv, 2009] Osoby více ohrožené onemocněním vaskulární demencí: 1. Kuřáci 2. Osoby obézní, trpící vysokým cholesterolem 3. Osoby trpící onemocněním krvetvorby (úbytek červených krvinek) 4. Osoby trpící cukrovkou 5. Osoby se srdečním onemocněním (porucha srdečního rytmu) 6. Osoby s poruchami krevního tlaku (nízký, ale i vysoký krevní tlak) [JIRÁK, HOLMEROVÁ, BORZOVÁ a kolektiv, 2009] Typické znaky pro vaskulární demenci jsou projevy emoční lability, záchvatovitý smích či pláč, často se objevují i depresivní nálady. [HOLMEROVÁ, JAROLÍMOVÁ, SUCHÁ a kolektiv, 2007]

18

Mezi nejčastější demence vaskulárního původu patří: 1. Kortikální vaskulární demence (multiinfarktová) 2. Binswangerova choroba (choroba onemocnění malých cév) 3. Demence z důsledku mozkového infarktu 4. Další typy vaskulární nebo kombinované demence [HOLMEROVÁ, JAROLÍMOVÁ, SUCHÁ a kolektiv, 2007]

2.4 Léčba a léčebné postupy demence V současné době díky znalosti příčin a projevů demence lékaři dokáží některé typy demence léčit, bohužel je stále velká většina typů demencí, které nelze léčit. Avšak je možné vhodně indikovanou léčbou dosáhnout zpomalení průběhu onemocnění, oddálení těžké formy demence a především zlepšení životní úrovně postiženého. Léčebné přístupy a procesy můžeme dělit na biologické a nebiologické, oba přístupy je nutné kombinovat a vzájemně doplňovat. [JIRÁK, HOLMEROVÁ, BORZOVÁ a kolektiv, 2009]

Biologické léčebné přístupy Mezi

nejpoužívanější

formu

biologického

přístupu

řadíme

farmakoterapii.

Farmakoterapii dělíme na kognitivní farmakoterapii a nekognitivní farmakoterapii. [JIRÁK, HOLMEROVÁ, BORZOVÁ a kolektiv, 2009]

Kognitivní farmakoterapie Snaží se ovlivňovat především porušené kognitivní funkce. Kognitivní farmakoterapie je založena na kognitivní rehabilitaci. Kognitivní rehabilitace je prováděna pomocí kognitivního tréninku, který je postaven na základě různých druhů cvičení, jejichž cílem je pomoci ve zlepšování kognitivních neboli poznávacích funkcí. Pro kognitivní trénink vydala Česká alzheimerovská společnost tzv. pracovní sešity, s názvem Cvičte si svůj mozek – dokonce již v několika dílech. Tyto sešity obsahují několik druhů cvičení s několika stupni obtížnosti.

19

Aktivity, které jsou vhodné pro kognitivní trénink: 1. Pravidelné čtení s pokusem o vyprávění či zopakování obsahu toho, co bylo přečteno 2. Učení se novým věcem 3. Cvičení krátkodobé a dlouhodobé paměti 4. Trénink počtů, psaní 5. Velmi vhodný je aktivní životní styl s dostatkem fyzické aktivity [HOLMEROVÁ, JAROLÍMOVÁ, SUCHÁ a kolektiv, 2007]

Kognitivní rehabilitace a cvičení paměti Tato metoda rehabilitace je velice významná především u zdravých seniorů. V metodě je kladen důraz na správnost, rychlost a úplnost. Terapeut nebo osoba, která rehabilitaci organizuje, by měla pomáhat, napovídat a především oceňovat, především by nemělo docházet z jeho strany k opravování. Tato technika je dle zkušeností odborníků prospěšná a užitečná. Metodu můžeme využívat i u osob trpících Alzheimerovou chorobou, průběh metody pomáhá ke zlepšení jejich stavu, dále přináší potěšení a zábavu pacientům. Důležitou zásadou při kognitivní rehabilitaci je, aby jednotlivá cvičení byla volena tak, aby odpovídala možnostem pacientů, aby se jim dařila a zajímala je. [HOLMEROVÁ, JAROLÍMOVÁ, SUCHÁ a kolektiv, 2007]

Senzorická stimulace Senzorická stimulace bývá považována za součást kognitivní rehabilitace. V průběhu života a především v průběhu stáří dochází ke snižování funkcí všech smyslových orgánů. Rychlost snížení lze ovlivnit pomocí senzorické stimulace. Senzorická stimulace se zabývá čichovou, zrakovou a hmatovou stimulací, která úzce souvisí s kognitivní rehabilitací. [HOLMEROVÁ, JAROLÍMOVÁ, SUCHÁ a kolektiv, 2007]

20

Čichová stimulace Tato metoda cvičení je určena osobám ve všech stadiích onemocnění. Probíhá například poznáváním koření dle vůně, nebo aromaterapií. Vůně vyvolává určité vzpomínky a navozuje příjemnou náladu. [HOLMEROVÁ, JAROLÍMOVÁ, SUCHÁ a kolektiv, 2007]

Zraková stimulace Tento druh cvičení může probíhat dvojím způsobem. První způsob probíhá ukazováním určité barvy, účastníci mají za úkol vyhledat předměty, které jsou v jejich nejbližším okolí a mají shodnou barvu, jako jim byla ukazována. Druhým způsobem je ukazování určitého geometrického tvaru, účastníci mají za úkol vyhledat předměty, které mají shodný geometrický tvar. [HOLMEROVÁ, JAROLÍMOVÁ, SUCHÁ a kolektiv, 2007] Hmatová terapie Je určena spíše ženám, vhodnější je tuto metodu aplikovat u začínajících stadií demence. Terapie probíhá poznáváním různých předmětů nebo materiálů látek. Může probíhat za pomoci zraku nebo bez pomoci zraku se zavřenýma očima. [HOLMEROVÁ, JAROLÍMOVÁ, SUCHÁ a kolektiv, 2007]

Nekognitivní farmakoterapie Ovlivňuje poruchy chování, změny nálad a afektů, poruchy spánku u demencí. K tišení neklidů, event. i přidružených delirií se používají moderní látky, tzv. antipsychotika II. generace, které mají minimum nežádoucích vedlejších účinků. Rovněž tak jsou používána moderní antidepresiva (farmaka působící proti depresi) a moderní anxiolytika (látky proti úzkosti). [JIRÁK, HOLMEROVÁ, BORZOVÁ a kolektiv, 2009, s. 90]

21

2.5 Česká alzheimerovská společnost a její služby Česká alzheimerovská společnost vznikala v průběhu roku 1996 a zaregistrována byla jako občanské sdružení v únoru 1997. Vznikla na základě setkávání a spolupráce profesionálů v oboru gerontologie (lékařů, sester, sociálních pracovníků, studentů sociální práce a dalších), kteří se zabývali problematikou občanů postižených demencí. Postupně se členy ČALS stávali ti, jichž se problematika demencí týká nejvíce – rodinní příslušníci a pečovatelé. V roce 2014 se podařilo formálně zakončit transformaci na obecně prospěšnou společnost. V současné době je Česká alzheimerovská společnost již respektovaným členem významných mezinárodních organizací – Alzheimer Europe a Alzheimer's Disease International. [http://www.alzheimer.cz/uvod/]

2.5.1 Náplň práce České alzheimerovské společnosti Mezi náplň práce patří především informovat laickou veřejnost o chorobě. Tato informovanost probíhá v podobě vydávání brožur a letáků, které informují o onemocnění, a díky zjištěným informacím by mohlo dojít k včasné diagnostice onemocnění. Vydávají například „noviny“ k Mezinárodními dni Alzheimerovy choroby. Tento den připadá na 21. září. [JIRÁK, HOLMEROVÁ, BORZOVÁ a kolektiv, 2009] Dále společnost vydává informační listy, „dopisy“, které se zabývají jednotlivými problémy, jež demence přináší, a slouží jednak jako samostatné informace, ale zejména jsou užitečné při konzultacích. Dále vydávají informační materiály pracovníkům v pečujících profesích, tyto materiály mají zajistit zlepšení kvality péče a služeb pacientům trpícím demencí. Zlepšení kvality chápeme z hlediska zdravotnického, ale i z hlediska sociálních služeb. Zde můžeme například uvést relativně obsáhlou příručku o této problematice (Péče o pacienty s kognitivní poruchou, 2007), která byla vydána Gerontologickým centrem ve spolupráci s ČALS jako partnerem projektu Centrum dalšího vzdělání ve zdravotnických a sociálních službách. [JIRÁK R., HOLMEROVÁ I., BORZOVÁ C., a kolektiv, 2009, s. 102]

22

Poradenství Poradenství je poskytováno v podobě konzultace, která je poskytována dvěma pracovnicemi, jenž vlastní dlouholeté zkušenosti. Mají medicínské a psychologické vzdělání. Poradenství může probíhat osobně či případně telefonicky. [JIRÁK, HOLMEROVÁ, BORZOVÁ a kolektiv, 2009] Poradenství je zaměřeno na informace o nemoci a pečování, o zvládání náročné situace dlouhodobé domácí péče o chronicky nemocného člena rodiny a samozřejmě také na informace o dalších službách. [JIRÁK R., HOLMEROVÁ I., BORZOVÁ C. a kolektiv, 2009, s. 103]

Včasná diagnostika kognitivní poruchy Lidé se obracejí na poradnu v případě, že mají podezření na zhoršení paměti či kognitivních funkcí. Společnost se zmiňuje o zkušenostech, kdy do poradny přicházejí lidé dříve než ke svému lékaři. Díky tomu bývá včasně diagnostikována choroba, ale také dochází k prevenci. [JIRÁK, HOLMEROVÁ, BORZOVÁ a kolektiv, 2009]

„Čaj o páté“ – svépomoci skupiny rodinných pečujících Tento druh náplně práce je považován za první službu České alzheimerovské společnosti. Služba probíhá v Gerontologickém centru v Praze. Ve skupině se scházejí rodinní příslušníci, kteří pečují o blízkou osobu trpící Alzheimerovou chorobou. Rodinní příslušníci si za pomoci erudovaného pracovníka sdělují zkušenosti a emoční prožitky, následně společně sdílí řešení problémů, často dochází k vzájemné podpoře. Svépomocné skupiny pořádají také další spolupracovníci organizace (kontaktní místa České alzheimerovské společnosti) v regionech republiky. [JIRÁK, HOLMEROVÁ, BORZOVÁ a kolektiv, 2009]

23

Kontaktní místa v okolí nymburského regionu Mezi nejbližší kontaktní místo patří společnost Diakonie ČCE - středisko Střední Čechy s adresou Husova 2, 289 07 Libice nad Cidlinou. Diakonie ČCE - středisko Střední Čechy V Libici nad Cidlinou poskytujeme služby především seniorům a lidem se zdravotním postižením. V posledních letech jsme se více zaměřili na péči o osoby s Alzheimerovou chorobou a jiným typem demence. V Libici nad Cidlinou, kde má Středisko své sídlo, máme první ze dvou typů pobytových služeb, a to Evangelický domov pro seniory. Druhou pobytovou službou je domov rodinného

typu

nebo

také

domov

se

zvláštním

režimem

pro

osoby

s

Alzheimerovou chorobou či jiným typem demence, který má dvě místa svého působení. Jeden z těchto domovů je v Opolanech a druhý v Pátku u Poděbrad. Obě místa jsou od Libice nad Cidlinou vzdálena cca 5 km. Pobytové služby: Domov pro seniory 

Evangelický domov pro seniory v Libici nad Cidlinou: 29 lůžek

Domov se zvláštním režimem 

Domov rodinného typu Opolany: 10 lůžek



Domov rodinného typu Pátek: 10 lůžek

[http://libice.diakonie.cz/nase-sluzby/]

„Relaxace“ – podpora po ztrátě blízkého Takto nazýváme podporu rodinných příslušníků, kteří již ukončili roli pečujícího, a to v důsledku smrti pacienta s demencí nebo jeho umístění v nějakém zařízení. [JIRÁK R., HOLMEROVÁ I., BORZOVÁ C. a kolektiv, 2009, s. 104]

24

Respitní péče Jedná se o převzetí péče, „pohlídání“ („granny sitting“) pacienta trpícího demencí, o kterého pečují jeho rodinní příslušníci, po několik hodin v týdnu. Cílem této služby je poskytnout oddech právě rodinným pečujícím, kteří se o pacienta starají. Jedná se tedy o službu pro pečující rodiny, nikoli o náhradu jiných zdravotnických či sociálních služeb. [JIRÁK R., HOLMEROVÁ I., BORZOVÁ C. a kolektiv, 2009, s. 104]

25

2.6 Státní podpora rodinám pečujícím o osoby trpící demencí 2.6.1 Příspěvek na péči Příspěvek na péči je definován v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Definice pojmu příspěvek na péči dle § 7 Příspěvek na péči (dále jen „příspěvek“) se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. Nárok na příspěvek má osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti. [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108#cast2]

2.7 Sociální služby Základní druhy a formy sociálních služeb dle § 32 Sociální služby zahrnují: a) sociální poradenství, b) služby sociální péče, c) služby sociální prevence.

Formy poskytování sociálních služeb Sociální služby se poskytují jako služby pobytové, ambulantní nebo terénní. 1. Pobytovými službami se rozumí služby spojené s ubytováním v zařízeních sociálních služeb. 2. Ambulantními službami se rozumí služby, za kterými osoba dochází nebo je doprovázena nebo dopravována do zařízení sociálních služeb a součástí služby není ubytování. 3. Terénními službami se rozumí služby, které jsou osobě poskytovány v jejím 26

přirozeném sociálním prostředí.

Zařízení sociálních služeb dle § 34 V rámci tématu týkajícího se demence jsou nejvíce typické níže uvedené sociální služby: 1. denní stacionáře, 2. týdenní stacionáře, 3. domovy pro osoby se zdravotním postižením, 4. domovy pro seniory, 5. domovy se zvláštním režimem, 6. sociální poradny,

Základní činnosti při poskytování sociálních služeb dle § 35 Základními činnostmi při poskytování sociálních služeb jsou: 1. pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, 2. pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, 3. poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, 4. pomoc při zajištění chodu domácnosti, 5. základní sociální poradenství, 6. nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění, 7. podpora vytváření a zdokonalování základních pracovních návyků a dovedností. Tyto základní činnosti zajišťují následující služby sociální péče.

2.7.1 Služby sociální péče dle § 38 Služby sociální péče napomáhají osobám zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem podpořit život v jejich přirozeném sociálním prostředí a umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení.

Osobní asistence dle § 39 Osobní asistence je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, 27

jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby.

Pečovatelská služba dle § 40 Pečovatelská služba je terénní nebo ambulantní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, a rodinám s dětmi, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby.

Denní stacionáře dle § 46 V denních stacionářích se poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.

Týdenní stacionáře dle § 47 V týdenních stacionářích se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního postižení, a osobám s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.

Domovy pro osoby se zdravotním postižením dle § 48 V domovech pro osoby se zdravotním postižením se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.

Domovy pro seniory dle § 49 V domovech pro seniory se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.

Domovy se zvláštním režimem dle § 50 V domovech se zvláštním režimem se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách, a osobám se stařeckou, Alzheimerovou demencí a ostatními typy demencí, které mají sníženou soběstačnost z důvodu těchto onemocnění, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Režim v těchto zařízeních při poskytování sociálních služeb je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob. 28

Sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče dle § 52 Ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče se poskytují pobytové sociální služby osobám, které již nevyžadují lůžkovou péči, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nejsou schopny se obejít bez pomoci jiné fyzické osoby, a nemohou být proto propuštěny ze zdravotnického zařízení lůžkové péče do doby, než jim je zabezpečena pomoc osobou blízkou nebo jinou fyzickou osobou nebo je zajištěno poskytování terénních nebo ambulantních sociálních služeb anebo pobytových sociálních služeb v zařízeních sociálních služeb.

Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením dle § 66 Sociálně aktivizační služby jsou ambulantní, popřípadě terénní služby poskytované osobám v důchodovém věku nebo osobám se zdravotním postižením ohroženým sociálním vyloučením. [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108#cast3]

29

2.8 Péče o osoby trpící demencí žijících v rodinném prostředí Velmi důležité předtím, než se rodinní příslušníci rozhodnou pečovat o nemocnou osobu v domácím prostředí, je zvážení, zda má rodina vhodné a bezpečné prostředí pro nemocnou osobu, dostatek sil a času na péči, s tím samozřejmě souvisí i znalosti o chorobě. Osoby, které se rozhodnou pečovat o nemocnou osobu, by si měly uvědomit, že nemocný vnímá svůj život a svět okolo sebe značně rozlišně než my. Je tedy nutné, abychom se podřídili představám a potřebám, které nemocné osoby mají. Není vhodné osoby opravovat či jim vyvracet jejich postoje a názory. Můžeme mít na postoje svůj názor, ale je důležité ho jednoznačně respektovat a v přítomnosti osoby se mu podřídit. Při kontaktu s člověkem postiženým demencí je důležitá trpělivost. Netrpělivost vzbuzuje u nemocného negativní pocity s možnou následnou úzkostí.

Nejdůležitější je včasná příprava a úprava prostředí tak, aby byla co nejvíce vyhovující pro nemocného člena rodiny. Nejvhodnější je s úpravou prostředí začít ihned, jakmile zjistíme prvotní příznaky začínající demence. Pod pojmem úpravy prostředí myslím například označení schodů a přidání zábradlí a madel, v místech, kde schází, tak aby se předcházelo možným pádům a poranění. Dále úprava sociálního zařízení v podobě přidání madla, aby se osobě lépe vstávalo z toalety nebo vany. Samozřejmě nejvhodnějším řešením je prostorný sprchový kout se zabudovaným sedátkem pro případ, kdy osoba přestane být soběstačná v osobní hygieně. Vhodným doplňkem jsou i protiskluzové podložky do vany, či před vanu a sprchový kout. Musíme se snažit zajistit co nejvíce bezpečné prostředí i při osobní hygieně. Osvětlení je velice významné pro osoby trpící demencí, jelikož choroba se vyvíjí a s tím přichází i rozvoj nepříznivých příznaků, jako bývají bludy a halucinace. Pokud máme dostatečně zajištěné osvětlení místností ať již dostatkem oken či umělého svícení, předcházíme tím špatné orientaci po bytě. S orientací souvisí i označení dveří nebo místností, například jednoznačně označené toalety pomáhají nemocné osobě v orientaci. Díky značení si nemocná osoba může být více jistá domácím prostředím a nemusí být tolik vystrašená z neznámého prostředí. 30

Prostředí samozřejmě není neznámé, jelikož osoby v něm prožily mnoho let či velkou část života, avšak postupem onemocnění se prostředí stává více a více neznámým. Rodina by měla myslet i na výběr nábytku. Osoby ve starším věku se často opírají o veškerý nábytek, který je okolo nich. Pokud by nábytek byl nedostatečně pevný nebo by místo pevných nohou měl nohy na kolečkách, mohlo by dojít k pádu a následnému úrazu. Doporučuje se také odstranit dekorační koberečky a zkontrolovat, zda koberec, který celistvě pokrývá podlahu, je na všech místech rovný a správně upevněný. Nemělo by se zapomínat i na přechodové prahy, jelikož pro nemocnou osobu mohou být velkou překážkou. Jako další, co bychom měli zkontrolovat, jsou vnitřní zámky, zásuvky, ostré rohy a především domácí spotřebiče. Pokud osoba je již ve fázi, kdy není soběstačná při přípravě stravy, je nutné zajistit, aby nemohla využívat sporák či troubu. Může se totiž stát, že se nemocná osoba bude snažit jídlo si připravit, bohužel mezitím může usnout či zapomenout na činnost, kterou započala. Mohlo by dojít k nechtěnému otevřenému ohni, který může mít nebezpečné následky. Úprava prostředí by měla být i u rodinných příslušníků, kteří sdílí jen dům či byt s nemocnou osobou. U demence často dochází k přeměně fáze bdění a spánku, z toho důvodu nemocný v noci nespí a chodí po bytě. Rodinné příslušníky toto může rušit, a proto by měli myslet i na sebe. Rodina by si měla zajistit místo, kde budou mít své soukromí, je totiž nutné, aby měli svůj prostor, kam se mohou „schovat“ před osobou trpící demencí. Důležitou součástí péče o blízké je převzetí péče o finance či důležité doklady nemocného. Nemocný díky této péči nabývá dojmu, že je jeho majetek v bezpečí a to pozitivně přispívá ke zdraví. Péče o blízkou osobu trpící demencí není mnohdy jednoduchá především po stránce psychické. Jelikož pokud se rodina rozhodne pečovat o nemocného, který trpí demencí, musí si uvědomit, že to bude časově, psychicky a v některých případech i fyzicky náročné. Je vhodné, když blízký člen rodiny řeší situaci s psychologem či psychiatrem, případně i odborníky nebo jinými osobami, kteří pečují také o svého blízkého, který trpí shodným 31

onemocněním. Mnohdy bývají osoby vyčerpány psychicky i fyzicky, jelikož mají pracovní povinnosti, rodinu, děti, zájmy a ještě zajišťují péči o nemocnou blízkou osobu. Jako velký problém v této oblasti chápu pozdní odchod do důchodu. V době, kdy jsou rodiče ve věku ohroženém demencí a to je od 65 let, tak jejich děti ještě pracují a mají ještě spoustu let do doby odchodu do důchodu. Další komplikace, která postupně vzniká, je úprava pracovní doby a následně velice často dochází až k ukončení pracovního poměru z časového důvodu. V počátečním stadiu demence je možné nechávat nemocnou osobu samotnou doma, jelikož je schopna se sama o sebe postarat, uvědomuje si své onemocnění a také zapomínání. Bohužel jak čas plyne, tak i nemoc se rozvíjí, a již ve druhém stadiu demence není možné ponechat nemocného po delší dobu samotného v domácím prostředí. Je nutné mít nad osobou dohled a vědět, co právě dělá. Přítomnost je také důležitá z důvodu pomoci při každodenních aktivitách, ať již pomoc při hygieně, přípravy stravy i následné stravování. Nutná bývá pomoc i při oblékání a přípravě oděvu, jelikož v nejtěžším stadiu demence není osoba schopna jednoznačně určit vrstvení oděvu dle ročního období a aktuálního počasí. Důsledkem ukončení pracovního poměru je ztráta pravidelného příjmu jedné osoby, což se samozřejmě negativně odráží na rodinném rozpočtu a celkovém psychickém rozladění. Stát rodinám samozřejmě pomáhá finančně v podobě příspěvku na péči, avšak to mnohdy nestačí. Finanční a psychické důvody rodinných členů mohou vést k váhání, zda by nebylo vhodné nemocnou blízkou osobu umístit do odborného zařízení. Dle mého názoru, který jsem si ověřila v praxi při péči o babičku, je pro ni z hlediska psychického vhodnější domácí péče. Cítí se v bezpečí a díky naší péči vidí, že o ni máme zájem, což je pro ni jistě důležité z důvodu důvěry a důstojnosti. Domnívám se, že takto to vnímá každý nemocný člověk, rád zůstává ve svém známém prostředí mezi známými lidmi. Bohužel při domácí péči není rodina schopna poskytnout odbornou péči o člověka především z důvodu lékařské péče. Myslím si, že kdybychom dali babičku do Domova pro seniory, pomohli bychom jí po stránce zdravotní, ale bohužel bychom ji ranili po stránce psychické. Vždy si přála dožít svůj život v rodinném prostředí a důstojně. Z toho důvodu 32

stále o babičku pečujeme v domácím prostředí. O umístění do odborného zařízení samozřejmě přemýšlíme, především ze zdravotních důvodů.

33

2.9 Péče o osoby trpící demencí žijících v institucionálním zařízení V průběhu lidského života nastává situace, kdy starší osoba přestává být soběstačná a rodina či blízké osoby již nezvládají péči o nemocnou osobu. V tuto chvíli přichází na řadu zmínka o institucionálních zařízeních, které by rodinnou péči mohli zastoupit či nahradit, případně i terénní sociální služba. Je velice důležité rozmýšlet, zda péče již nelze zvládat rodinnou péčí, či za umístěním osoby do institucionálního zařízení není jiný důvod, například špatné bytové nebo také finanční podmínky rodiny. V současnosti je malý počet institucionálních zařízení, alespoň na území nymburského okresu. Nemyslím tím počet zařízení, jako spíše jejich kapacitu. Dle vlastní zkušenosti vím, že na takovéto zařízení je dokonce „čekací fronta“ i několik let. Když před pěti lety byla mé babičce diagnostikována Alzheimerova choroba, bylo nám ošetřující lékařkou doporučeno vyplnit přihlášku do Domova pro seniory, jelikož očekávala průběh nemoci a dle zkušeností věděla, že jednoho dne dojdeme ke zjištění, že již nejsme schopni se o babičku postarat. A to již bude pozdě na vyplnění přihlášky, díky dlouhé čekací době. Péče o osoby onemocněných demencí umístěných v institucionálním zařízení je odlišná od péče rodinnými příslušníky především svojí odborností a také činnostmi v průběhu dne a stálou společností. Péči zajišťuje celá řada různých profesí, v zastoupení je zdravotnický personál společně se sociálním pracovníkem a například i s dobrovolníky.

Sociální pracovník dle § 109 Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace, zjišťuje potřeby obyvatel

obce

a

kraje

a

koordinuje

[http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108#cast3]

34

poskytování

sociálních

služeb.

Průběh péče o osoby trpící demencí: V institucionálním zařízení je ke každé osobě přistupováno jako k jedinci, který má své potřeby, zájmy, příznaky nemoci a jako s takovým je jednáno. Klienti nejsou bráni jako celek, jsou to individuální osoby. Každý den probíhá většinou v mnoha částech zcela shodně jako ten předešlý nebo ten nastávající. Každé ráno začíná podáním důležitých léků, snídání, ranní hygienou, oblékáním, tyto činnosti se opakují každý den. Nemocné osobě se tímto udává jednoznačný režim, který má svůj význam především v procvičování paměti a upevnění jistoty nemocného klienta. Díky řádu ví, co bude v následujícím čase probíhat a díky tomu je více klidný a lépe se s ním spolupracuje. V průběhu dopoledne je s pacienty pracováno jednotlivě či skupinově, dle typu terapie. Terapie jsou pojaty formou hry, aby klient domova byl klidný a lépe spolupracoval. U terapie je důležitá spoluúčast klienta, kterou zajistíme pouze tím, že klienta dané cvičení baví, má o něj zájem a je pro něho lehce pochopitelné a vykonatelné. V průběhu dopoledne dochází k lékařským prohlídkám v časových horizontech dle interního nastavení. Často v dopoledních hodinách po terapii následuje odpočinek. Po odpočinku okolo poledne bývá oběd, někteří klienti jsou schopni obědvat v jedné společné místnosti, sami případně za malé pomoci pečovatelky. Avšak někteří jsou natolik omezení pohybem, že jim je jídlo podáváno přímo na pokoji za asistence pečovatelky, která velmi často pomáhá nejenom s donesením stravy, ale i s celým stravovacím průběhem. Po obědě nastává opět odpočinek. V odpoledních hodinách se pokračuje v programu. Každý den je vybrána jiná aktivita, procházky parkem či okolím, čtení, další druhy terapií. Dále to mohou být různé společenské kroužky, na kterých pacienti provádí rukodělné práce. Mezi rukodělné práce, které vykonávají, můžeme řadit například kreslení, výrobu předmětů z keramiky, pletení a mnoho dalších činností. Tyto činnosti jsou zaměřeny na cvičení motoriky nemocných klientů. V odpoledních hodinách probíhá také důležitá část dne, na kterou se dle mého názoru klient nejvíce těší a tím je návštěva rodiny či blízkých. Neustálé udržování vztahu 35

s rodinou je velice důležité pro psychiku klienta. Rodiny, které jsem oslovila, pro praktickou část své práce mi v převážné většině sdělily, že si svoji maminku, tatínka, babička či dědečka berou na víkend do domácí péče. Další činnosti, které klienti vykonávají, jsou například velmi oblíbený zpěv, tanec a s tím spojená muzikoterapie. Časté jsou i návštěvy mateřských škol, kde se klienti snaží předávat životní moudrost dětem. Pro děti vyrábějí různé hračky, malují obrázky, které poté předávají při návštěvě. Jejich snaha bývá školkami odměňována připravenými besídkami, hraným divadlem, ale také i tvorbou výkresů, či malých výrobků z různých materiálů. Toto je pro nemocné klienty největší odměna a dovolím si i tvrdit nová síla pro pokračování v boji s nemocí. Péče v institucionálním zařízení se od péče v rodinném prostředí liší především soustavnou péčí a neustálou přítomností odborného personálu pečujících osob, což u domácí péče bohužel vždy nelze zaručit. Díky tomu je zaručena větší bezpečnost pro nemocné osoby. Bezpečnost je v institucionálním zařízení zajištěna také uspořádáním prostoru, který je obýván nemocnými. Institucionální zařízení je vybaveno větším množstvím zdravotních pomůcek, testů a předmětů, které mohou pomáhat při každodenní péči. Financování sociálních služeb je založeno na participaci více subjektů (přispívají občan, rodina, stát, obec, provozovatel, zdravotní pojišťovna, vlastní pojištění apod.) [DVOŘÁČKOVÁ, D., Kvalita života seniorů v domovech pro seniory, Praha: GRADA, 2012, s. 24]

Náplň práce odborného personálu: 1. pomoc se stravováním 2. pomoc při hygieně 3. pomoc při oblékání 4. převazy a případné ošetření ran 5. podávání léků a související příprava léků 6. rehabilitace 7. nácvik soběstačnosti 8. sledování a vyhodnocení zdravotního stavu 36

9. aplikace injekcí 10. odběr tělních tekutin

Postavení zdravotní sestry v institucionálním zařízení Vzhledem k tomu, že lékař ve většině zařízení nebývá přítomen celých 24 hodin denně, má zdravotní sestra důležitou roli v poskytování zdravotnické péče. Při běžném každodenním kontaktu zdravotní sestry s klientem je důležité pozorování zdravotního stavu klienta. Demence je nemoc chronická, při které nedochází k rychlým zvratům či rozvoji dalších příznaků a z toho důvodu lze pozorovat, jak se příznaky postupem času zhoršují. V případě, že zdravotní sestra zjistí jakoukoliv zdravotní komplikaci, je nutný kontakt a následná přítomnost ošetřujícího lékaře. Zdravotní sestra zprostředkovává informace o zdravotním stavu rodině, dále s nimi komunikuje léčbu a její průběh. Případně s nimi řeší potřeby jejich člena, které by měly být zajištěny ze strany rodiny. Výše uvedené informace jsem čerpala ze zkušeností dlouhodobé přítelkyně, která trávila zdravotnickou praxi v Domově pro seniory v Rožďalovicích.

Zápory péče v institucionálním zařízení Dle mého názoru mezi jeden z největších záporů patří vnitřní řád domova. Jelikož nemocní klienti byli po celý život zvyklí na určitý stereotyp například v podobě volnosti vstávání, nyní je dána doba, kdy by se mělo vstávat a začínat nový den. Tato maličkost může klienta stresovat. Dále sem patří změna prostředí, klient byl celý život zvyklý žít ve svém známém prostředí, kde se cítil v bezpečí. Bohužel postupem jeho nemoci bylo nutné umístění do institucionálního zařízení, tedy do zcela neznámého prostředí. Tato změna se může neblaze projevit na psychickém stavu klienta, může se stát více bázlivým, dále se může rozvíjet porucha orientace. A pro tyto záporné části institucionální péče je dle mého názoru nejvhodnější co nejdéle vytrvat v domácí péči, i přesto, že je velice náročná, ať již psychicky nebo fyzicky.

37

3 Praktická část Informace použité v praktické části mé práce jsem získala díky online dotazníku, který jsem rozeslala prostřednictvím emailové korespondence do institucionálních zařízení v okolí mého bydliště. Emailová korespondence obsahovala odkaz na online dotazník, který je anonymní. Do vyplnění dotazníku se dle počtu odpovědí nezapojili všichni oslovení respondenti. Oslovila jsem sedm respondentů, jelikož jsem dotazníkové šetření provedla v okolí Nymburka. Z celkového poštu odpovědělo 6 respondentů. Odpověď byla vyhodnocena za celé zařízení. V praktické části jsem si stanovila celkem tři hypotézy. Hypotéza 1. Převážná většina nemocných osob je dána do institucionálního zařízení až ve vyšší fázi demence. Hypotéza 2. Demencí trpí převážně ženy. Hypotéza 3. Lékaři a sociální pracovníci upřednostňují především institucionální péči oproti péči domácí. Pro vyplnění dotazníku jsem oslovila tyto respondenty: 1. Domov Rožďalovice, poskytovatel sociálních služeb Domov Rožďalovice, poskytovatel sociálních služeb 2. Domov Na Zámku Lysá nad Labem 3. Anna Český Brod, sociální služby pro seniory 4. LUXOR Poděbrady, poskytovatel sociálních služeb 5. Senior Park Sokoleč 6. Domov se zvláštním režimem v Pátku 7. Diakonie ČCE - středisko v Libici nad Cidlinou (od 1. 1. 2015 sloučeno do střediska Diakonie Střední Čechy) 38

Z informací zjištěných v anonymních dotaznících jsem se snažila vytvořit malou analýzu, či vysvětlení jednotlivých výsledků daných otázek. Níže se u každého výsledku zmíním a doplním je vlastním komentářem či vysvětlením, co mi vyplývá ze zjištění a analýzy daného výsledku. Dotazník jsem vytvořila online pomocí webové stránky survio. Přikládám odkaz na mnou vytvořený dotazník http://www.survio.com/survey/d/G9Q0N8Q7P3M1E9C4S. I přestože název práce zní Osoby trpící demencí, jsem pro dotazníkové šetření oslovila instituce, jelikož osoby trpící demencí ve vyšším stadiu demence nejsou schopny rozlišit odpovědi tak, aby byly zcela relevantní. Díky výběru nerelevantních výsledků by se mohlo stát, že celkové vyhodnocení by nebylo kvalitní. Z celkového počtu oslovených respondentů se do dotazníkového šetření nezapojil pouze jeden z respondentů. První otázka dotazníku se týkala přítomnosti pacientů s demencí v institucionálním zařízení. Tato otázka byla velice důležitá pro pokračování zodpovídání otázek v dotazníku. Jelikož všichni respondenti odpověděli shodně ano, což dokládá níže přiložený graf, bude kvalita dotazníkového šetření relevantní. Graf otázka č. 1: Jsou Vašimi klienty osoby postižené demencí

[Zdroj: http://www.survio.com/survey/d/G9Q0N8Q7P3M1E9C4S] 39

Druhá otázka dotazníku se týkala počtu klientů v institucionálním zařízení, když jsem tuto otázku tvořila, nastavila jsem výběr ze tří možných odpovědí. Tedy počet klientů je do 50 osob, 50-100 osob, více než 100 osob. Všichni respondenti vybrali odpověď poslední, tedy více než 100 osob. Dle mého názoru je kapacita současně i počet institucionálních zařízení značně omezen. Do budoucnosti bychom se měli soustředit na podporu rozvoje zařízení, jelikož počet seniorů je značně vysoký a vzhledem k prodlužujícímu se věku odchodu do důchodu budou nastávat komplikace v případě péče o blízké či členy rodiny, kteří v průběhu života začnou být méně soběstační a více závislí na pomoci druhých. S tím souvisí i rozvoj terénních sociálních služeb, jelikož toto může být vhodná alternativa, než dojde k fázi umístění nemocného do institucionálního zařízení. K této otázce přikládám graf získaný vyhodnocením výsledků odpovědí od respondentů. Graf otázka č. 2: Celkový počet klientů ve Vašem zařízení?

[Zdroj: http://www.survio.com/survey/d/G9Q0N8Q7P3M1E9C4S]

40

Třetí otázku jsem zaměřila na zjištění počtu klientů, kteří z celkového počtu trpí demencí. Zde byla vybrána jednoznačná odpověď a to více než 50 osob. Což jsem dle celkového počtu klientů v institucionálním zařízení mohla předpokládat. Graf otázka č. 3: Kolik z těchto pacientů je postiženo demencí?

[Zdroj: http://www.survio.com/survey/d/G9Q0N8Q7P3M1E9C4S]

41

Ve čtvrté otázce dotazníku jsem se snažila zjistit, zda převyšuje počet onemocněných demencí pohlaví ženské či mužské, bylo to samozřejmě zaměřené na klienty zařízení. Tuto odpověď jsem získala díky třetí otázce. Z výsledků jsem zjistila, že 100 % onemocněných žijících v institucionálním zařízení jsou ženy. Tento výsledek může dle mého názoru mít dvojí vysvětlení. V daném zařízení respondentů, kteří odpovídali, jsou umístěny pouze ženy. Jako druhé vysvětlení a dle mého názoru i vhodnější a více logické je, že ženy se dožívají vyššího věku. V případě, že osoba onemocněná demencí ve většině případů se o osobu nejprve stará rodina a až v pozdějším věku, kterého se častěji dožívají ženy, jsou osoby umísťovány do institucionálního zařízení. Níže přiložený graf dokládá 100 % umístění žen v daných zařízeních trpící demencí různého typu, který bude blíže specifikován v jedné z následujících otázek. Graf otázka č. 4: U jakého pohlaví převyšuje počet onemocnění?

[Zdroj: http://www.survio.com/survey/d/G9Q0N8Q7P3M1E9C4S]

42

Pátá otázka se týkala stadia demence onemocněných osob při jejich nástupu do zařízení. Zde z odpovědí nevyšel jednoznačný výsledek. Převážná většina respondentů odpověděla, že osoby trpící demencí, kteří nastupují do jejich zařízení, jsou již ve stadiu střední formy demence. Pouze jeden z respondentů odpověděl odlišně a to, že klienti k nim přicházejí v době, kdy jsou ve stadiu lehké demence. Graf otázka č. 5: Ve kterém stadiu onemocnění k Vám klient přichází?

[Zdroj: http://www.survio.com/survey/d/G9Q0N8Q7P3M1E9C4S] Výše graficky doložené výsledky mě nezaskočily, naopak potvrdily moje tušení již od začátku zařazení otázky v dotazníkovém šetření. Mé tušení dokládá i vlastní zkušenost. Jak jsem se již zmínila, již 5 let pečujeme o babičku trpící Alzheimerovou chorobou. Počátky nemoci jsme zvládali bez větších komplikací. Bohužel, jak postupuje čas, společně s tím i vývoj nemoci, je péče o babičku stále těžší s větším množstvím 43

komplikací, které provází naši péči. Za poslední dva měsíce se nám stala nepříjemná situace, kdy jsme si uvědomili, že babička již není ve stadiu lehké demence a to nás přivedlo k rozhodnutí začít řešit terénní pečovatelskou službu a požádání o navýšení příspěvku na péči. V průběhu dne, kdy jsme všichni v práci a babička je doma sama pouze pod telefonickým dohledem, se jednoho dne rozhodla, že si ohřeje polévku i přesto, že tuto činnost zajišťujeme při přestávce v práci. Její kuchyň je vybavena elektrickým sporákem, který je nefunkční z důvodu shozených pojistek v elektrické rozvodové skříni. Babička si pojistky nastavila tak, aby její elektrický sporák byl plně funkční a započala činnost ohřívání polévky. Jelikož bydlíme v rodinném domě v prvním patře a babička v přízemí, ucítil bratr zápach linoucí se z přízemí. Zasáhl tedy a zjistil, že babička při ohřívání polévky usnula ve stejné místnosti na malé pohovce, přičemž dým ani zápach ji nevzbudil. Po probuzení si nevzpomínala na činnost, kterou před nejednoznačně určitým časem započala. Tato situace se opakovala zanedlouho poté znovu v obdobném scénáři. Avšak podruhé se již probudila a otevřela okna ještě dříve, než jsme zasáhli my. Obě situace naštěstí dopadly dobře, nic se nestalo. Díky opakované situaci nám došlo, že babička již není schopna soběstačnosti a je nutné, aby byla pod celodenním dohledem. Z toho důvodu je nyní v řešení terénní pečovatelská služba, jelikož institucionální péči stále odkládáme na přání babičky. Díky tomuto malému příběhu jsem chtěla vysvětlit své pochopení výsledků odpovědí respondentů. Samozřejmě chápu, že rodinní příslušníci umisťují své nemocné blízké do institucionálních zařízení právě ve stadiu střední formy demence. Jelikož po této fázi nastává těžká forma demence a v tomto stadiu je potřebná celodenní péče, což bohužel dle pracovního nasazení dnešní společnosti nelze zajistit. S tím souvisí i ukončení pracovního poměru, jak jsem se již zmiňovala v teoretické části své práce.

44

Šestá otázka byla zaměřena na zjištění, jaký je nejčastější typ demence klientů, kteří jsou umístěni v zařízení respondentů. Jednoznačně byl určen typ Vaskulární choroby. Domnívala jsem se, že pokud bych postavila otázku na principu číslování, vyšla by Alzheimerova choroba na první příčce, dále by byla označena vaskulární demence a na třetí příčce by byla demence při Parkinsonově chorobě. Avšak výsledek odpovědí respondentů mě překvapil. Graf otázka č. 6: Jaký typ demence je u Vašich pacientů nejčastější?

[Zdroj: http://www.survio.com/survey/d/G9Q0N8Q7P3M1E9C4S]

45

Sedmá otázka se týká léčebných technik, výsledek této otázky mě velice zajímal, především proto, abychom techniky, které jsou využívány v institucionálních zařízeních, aplikovali i na babičku. Jelikož se domnívám, že v zařízeních je poskytována péče za pomoci léčebných technik, odborně naopak od domácí péče. Tato otázka neměla možnosti výběru, chtěla jsem, aby mi respondenti na tuto otázku odpověděli bez výběru typu a rozsahu počtu odpovědí. Mezi nejvíce zmiňované odpovědi mohu dle výsledků řadit kognitivní trénink, kinezioterapie, taneční či muzikoterapie. Mezi výsledky se objevily odpovědi typu Biografie podle Böhma, multisenzorická péče, basální stimulace, metody ergoterapie, čtení a vaření. Dále také zajímavá odpověď byla reminiscence neboli vzpomínání a arteterapie. Na základě výsledků jsem si více zjistila o arteterapii a velice mě zaujalo, co vše se pod ní skrývá. Proto jsem se rozhodla, že ji zkusím pomalu aplikovat na babičku v období Velikonoc, které se blíží. Z důvodů otevřené otázky nemohu přiložit grafické znázornění výsledků odpovědí respondentů. Osmá otázka byla zaměřena na nejčastější příznaky nemocných osob trpících demencí. Jelikož respondenti v jedné z předešlých odpovědí specifikovali stadium, ve kterém k nim přicházejí klienti, tak i dle této odpovědi se odvíjely vypsané příznaky. Mezi nejčastěji zmiňovanými příznaky byla porucha orientace v čase i prostoru, myšlení a úsudku, dále také porušení poznávání osob, ale i známých věcí, úzkost a zmatenost. Často byla zmiňována inkontinence, porucha přijímání potravy ve smyslu špatného polykání. Dále také značné zhoršení dlouhodobé i krátkodobé paměti. Nyní si dovolím citovat anonymní odpověď jednoho z respondentů „Úplná ztráta krátkodobé paměti, neví, že obědvali a co. Neví, kde jsou a proč, hledají partnera (který už několik let nežije). Hledají předměty, které si někam uklidili atd.“ Tato otázka, shodně jako předchozí byla otevřená, z toho důvodu nepřikládám graf s procentuálními výsledky.

46

Devátá otázka byla zaměřena na věkovou hranici nemocných, tato otázka měla na výběr ze tří možností 60-70 let, 70-80 let, více než 80 let. Zde se odpovědi lišily a nebyly jednoznačné. Respondenti vybrali v největším poměru rozmezí více než 80 let a pouze dva respondenti vybrali rozmezí 70-80 let. Výsledek této otázky dle mého názoru jednoznačně souvisí s výsledkem otázky zaměřené na stadium demence. Dále otázka souvisí se vznikem onemocnění demencí, které počíná od 65 let, přičemž častěji se nemoc projevuje ve věku okolo 80 let. Graf otázka č. 9: Jaké jsou věkové hranice nemocných?

[Zdroj: http://www.survio.com/survey/d/G9Q0N8Q7P3M1E9C4S] Výše uvedený výsledek mohu dle vlastních zkušeností potvrdit. Naprosto jasně si vzpomínám na oslavu babiččiných 80. narozenin, v té době byla zdravá, paměť jí sloužila a byla soběstačná plná životní energie. Věnovala se své zahrádce, což byl největší koníček. Uplynuly necelé čtyři měsíce a babička po pádu byla odvezena do nemocnice, kde jí byly předepsány léky na špatný krevní tlak. Od doby pádu se situace zhoršovala a začaly se projevovat prvotní známky demence. Odpověď mohla být ovlivněna i rodinnou situací, jelikož někteří členové se z finančních či prostorových důvodů nemohou o svého 47

nemocného člena rodiny postarat, a proto je i v nižším věku, kdy se demence začíná projevovat, umisťují do institucionálních zařízení. Desátou otázku jsem zaměřila na zjištění, zda jsou nemocné osoby navštěvovány rodinou či blízkými. Zcela jednoznačně byla označena varianta spíše ano. Graf otázka č. 10: Jsou klienti navštěvováni rodinou?

[Zdroj: http://www.survio.com/survey/d/G9Q0N8Q7P3M1E9C4S] Dovolím si tvrdit, že osobní vztah s rodinou může do značné míry ovlivnit psychickou pohodu jedince, což při léčbě může mít kladný vliv na průběh nemoci. Dle mého názoru by se rodina měla aktivně účastnit všech pořádaných aktivit, které institucionální zařízení v průběhu roku pořádají. Měla by si také uvědomovat, že umístění svého blízkého člověka do institucionálního zařízení neznačí konec zájmu o osobu, naopak je to pouze ulehčení od péče, kterou již svépomocí nejsou schopni zvládat. Spolupráce rodiny by měla být značná, jelikož častá přítomnost rodiny a spoluúčast na pořádaných akcích v nemocném vzbuzuje zájem o jeho osobu. Připadá si potřebný, cítí úctu od členů rodiny, a díky tomu si udržuje zdravou sílu do následujících dní, měsíců či let. Dle vlastní zkušenosti vím, že když babička cítí náš zájem o ni, tak o to lépe spolupracuje při péči o každodenní aktivity a má mnohem lepší náladu, také se méně objevují fáze deprese. 48

Jedenáctá otázka, kterou jsem zařadila do dotazníku, může být do jisté míry citlivou záležitostí. Dotazovala jsem se, zda by klienti byli raději v domácím prostředí. Na tuto otázku nebylo odpovězeno s jednoznačným výsledkem, což dokládá grafické znázornění. Graf otázka č. 11: Byli by klienti raději umístěni v domácím prostředí?

[Zdroj: http://www.survio.com/survey/d/G9Q0N8Q7P3M1E9C4S] Dle výsledků vyplývá, že převážná většina klientů by raději svůj konec života prožívala v domácím zařízení. Z pohledu psychického hlediska se přikláním ke shodnému výsledku a to k domácí péči, osoba je ve známém prostředí a může se díky tomu cítit více v bezpečí. Tento názor jsem si utvrdila opět dle vlastních zkušeností. Jelikož, když jsme s babičkou řešili institucionální péči v následujících dnech, byla značně nervózní, častěji se projevovala depresivní nálada, obav či strach o cokoliv požádat a dokonce jsem pozorovala i horší schopnost ovládat močový měchýř. Docházelo k častému pomočování. Došlo nám, že představa umístění babičky do institucionálního zařízení není zcela vhodná. Pro lepší psychickou rovnováhu jsme tuto volbu zamítli. Soustavně jsme museli babičce vysvětlovat, že dokud nenastane nepříznivá situace, kdy nebude možné 49

rozhodnout se jinak, bude doma ve svém známém prostředí. Následně postupem času jsme pozorovali útlum nepříznivých příznaků v podobě depresivních nálad, úzkostí a obav. Dokonce i schopnost ovládat močový měchýř se značně zlepšila a vrátila do „zajetých kolejí“. Díky tomuto zjištění a ověření si, jak může obava z institucionální péče narušit psychickou stránku člověka, si dovolím tvrdit, že dokud to situace dovoluje, je vhodnější pečovat o osobu ve známém prostředí. Mé výše uváděné tvrzení souvisí s poslední dvanáctou otázkou dotazníku. Otázka se týkala průzkumu, zda respondenti doporučují ze zdravotního hlediska domácí léčbu. Výsledek se lišil pouze výběrem jednoho respondenta, který označil odpověď ne, avšak zbytek oslovených respondentů se jednoznačně shodl na odpovědi ano. Graf otázka č. 12: Doporučujete z hlediska zdravotního domácí léčbu?

[Zdroj: http://www.survio.com/survey/d/G9Q0N8Q7P3M1E9C4S] Tento výsledek pouze utvrdil můj názor. Ze zkušeností vím, že není možné zajistit nemocnému členu rodiny tak kvalitní zdravotnickou léčbu, jako jim je poskytována v institucionálním zařízení, i přes veškerou snahu je to zcela nemožné. Doporučuji, aby 50

se rodina rozmyslela, jaké řešení péče zvolí, je nutné zvážit všechna pro a proti jednotlivého rozhodnutí. Dotazníkové šetření, které jsem rozeslala mezi zmiňované respondenty, mě v převážné většině nepřekvapilo svým výsledkem. Dovolím si však tvrdit, že získané odpovědi mě utvrdily v mých přesvědčeních, které jsem získala zkušenostmi v průběhu pěti let péče o nemocnou babičku.

51

Do praktické části své absolventské práce bych ráda zahrnula kazuistiku své nemocné babičky, o kterou v rodinném domě pečujeme.

3.1 Kazuistika člena mé rodiny Kazuistiku jsem zpracovávala na základě získaných podkladů od ošetřujícího lékaře, ke kterému pravidelně s babičkou docházíme z důvodu onemocnění Alzheimerovy choroby. Na kazuistiku bude navazovat část pozorování babičky, které se pokusím rozvinout v následující kapitole. Paní Marie Narozena roku 1931 Bydliště převážně Křinec Doposud žije v rodinném domě s rodinou, kde vlastní přízemí domu Osobní anamnéza: Matka jediného syna, který se narodil v pozdním věku matky 32 let po prodělaných složitých operacích. Po pádu a následné hospitalizaci v nemocnici se začaly značně projevovat příznaky demence. Rodinná anamnéza: Otec nadšený zemědělec se dožil 83 let, matka jako pečovatelka o domácnost zemřela ve věku 85 let. Rodiče nebyli oddáni, což v dané době bylo zvláštní. Narodila se jim pouze jedna dcera. Po několika stěhováních se rozhodli postavit rodinný dům v Křinci. Společnými silami postavili rodinný dům, který aktuálně obývám s rodinou včetně babičky. Babička má dvě vnoučata, mě 23 let a mého staršího bratra ve věku 25 let. Jednoho syna narozeného v pozdním věku. Manžel zemřel velice brzy ve věku 54 let na následek boje s dlouhodobou nemocí. Krátce po oslavě 80. narozenin, kdy jsme na ni neshledávali žádné příznaky, upadla v noci na zem zřejmě při cestě na toaletu. Díky pádu byla hospitalizována v nemocnici, kde ji diagnostikovali poruchy krevního tlaku. Čas plynul a náhle se začala zhoršovat krátkodobá paměť, postupně začala být méně soběstačná a situace denní potřeby, které dříve zvládala sama s lehkostí, se staly komplikací, kterou bez naší pomoci nezvládá. Počátky nemoci byly pro babičku velice 52

těžké, jelikož v průběhu života si budovala pověst silné ženy, která si ve všech situacích dokáže pomoci sama a nyní byla pomalu odkazována na pomoc druhých, což špatně nesla. Vzdělání – škola, záliby Babička vystudovala základní školu a poté nastoupila, jak vždy s oblibou říkala, na obecnou školu, kterou navštěvovaly dívky. Učily se vařit, péct, šít a všem domácím pracím. Před onemocněním se babička s nadšením, které zdědila po otci, věnovala o zahradě spíše užitkové a v zahradě okrasné nejraději pěstovala růže a jiřiny. Dále se starala o chov králíků, prasat, krav, koňů a také slepic. S postupem času jí zůstali pouze králíci a slepice. Po projevu nemoci ji postupně přestal zajímat chov zvířat včetně péče o zahradu, až zájem upadl zcela. Životní styl Vzhledem k tomu, že babička žila v době 2. světové války, tak i její životní styl byl omezen dobou. Celý život věnovala péči o syna. Zbytek času věnovala péči o zvěř a zahradu. Anamnéza prostředí: Babička obývá přízemí rodinného domu, který byl postaven jejími rodiči. Má pro užívání určeny 3 místnosti a samostatné sociální zařízení. Tři místnosti obsahuje standardně vybavený obývací pokoj, ložnici a kuchyň spojenou s jídelnou a oddychovým koutkem. Díky tomu má své soukromí a není narušen chod rodiny.

Pozorování a osobní kontakt s klientem V této části jsem měla značnou výhodu, jelikož mohu posoudit, jak se celá nemoc vyvíjela. S babičkou jsem byla v kontaktu ještě v době, kdy nemocí netrpěla. Byla jsem u začátku nemoci a současný stav babičky mohu každodenně pozorovat. Začneme tedy od začátku, kdy se psal rok 2011, a babička slavila 80. narozeniny, na kterých byla přítomna i její nejbližší dlouholetá přítelkyně. Přítelkyně babičky již několik let trpěla Alzheimerovou demencí a v průběhu oslavy jsme si jeden příběh poslechly přibližně třikrát, což se nám zdálo úsměvné a babičce také. Po odchodu přítelkyně se nám svěřila, že je ráda, že netrpí takto závažnou nemocí. Jak jsem se již v kazuistice 53

zmínila, po oslavě uplynulo nemnoho času a babička upadla v noci zřejmě při cestě na toaletu. Na základě tohoto pádu jsme ji dovezli k lékařskému vyšetření i přesto, že nejevila známky vnějšího poranění. Na základě lékařského vyšetření byla hospitalizována v nemocnici pouze na pár dní. Při hospitalizaci lékaři zjistili poruchu krevního tlaku, onemocnění bylo pravidelně sledováno ošetřujícím lékařem. Postupem času se začaly objevovat potíže s krátkodobou pamětí, které jsme začali pozorovat například v situaci, kdy babička zapomínala na vitaminy, které užívala již spoustu let. Zapomínání se zhoršovalo a bylo mnohem častější, dospělo to až do fáze, kdy se zapomínala najíst. V této části jsme ošetřujícího lékaře požádali o doporučení k odbornému lékaři. Po vyšetření nám bylo sděleno, že babička dle prodělaných testů trpí začínající formou demence. Ihned jsme začínali zjišťovat bližší informace o onemocnění, abychom se na něj mohli vhodně připravit. Prvotní přípravy byly v podobě úpravy bytu. Jak čas plynul, tak plynul i pozvolný vývoj dalších příznaků v podobě špatné orientace časem, ztrátou soběstačnosti při základní hygieně, přípravy stravy a oblečení. Bohužel babička ztratila přehled v oblékání a vrstvení oblečení, často se oblékala do teplé zimní bundy v letním období či se naopak méně oblékala v zimních měsících. Dle mého názoru jeden z největších problémů, který vnímáme celá rodina, je změna fáze bdění a spánku. Babička větší část dne spí a v průběhu noci bdí, chodí po domě a mnohdy chodila i po zahradě. Z tohoto důvodu jsme museli vyměnit obyčejný zámek u vstupních dveří za zámek bezpečnostní, který babička není schopna odemknout a díky tomuto zabezpečení se babička v noci netoulá po zahradě. V průběhu pěti let od doby, kdy byla stanovena diagnóza, se babička svými příznaky dostala do stadia střední formy demence. Aktuálně babička není soběstačná a potřebuje pomoci s přípravou stravy, hygienou, oblékáním, případně pouze upozorněním, na jakou část těla daný oděv patří. Má poruchu spánku, často orientace a trpí inkontinencí, v mnoha případech i poruchou ovládání střev. Myslím si, že díky těmto příznakům by měla mít nepřetržitý dohled či lékařskou pomoc v některém z institucionálních zařízení v okolí Nymburka. Bohužel z důvodu „čekací“ fronty na místo v institucionálním zařízení to není v aktuální době možné. Také je tu druhý důvod, proč o babičku i s těmito příznaky pečujeme stále my v domácím prostředí. Jak jsem již zmiňovala v komentářích u dotazníkového šetření, je to pro babiččinu psychickou pohodu mnohem lepší. Je ve svém 54

známém prostředí, ve kterém strávila největší část svého života a dle jejích slov v rodinném domě chce i dožít. Proto se snažíme babičce zajistit důstojný konec života, i přestože bojujeme s chronickou nemocí, jí věnujeme co nejvíce společného času. Věřím, že péči vykonáváme nejlépe, co můžeme, snažíme se získávat co nejvíce odborných rad, aby péče splňovala všechny podmínky. Díky každodennímu kontaktu s babičkou mohu posoudit, jak důležitá je léčba v podobě procvičování například kognitivních funkcí. V průběhu týdne si vyčleníme vždy alespoň tři dny na kognitivní trénink, při kterém cvičíme jednoduché počty, roční období, měsíce jdoucí po sobě. Cvičíme také i mláďata zvířat, barvy, data narození členů rodiny. Toto cvičení pomáhá s pamětí, dokonce i ošetřující lékař nám potvrdil, že výsledky cvičení jsou znatelné.

55

3.2 Kazuistika klientky, s jejíž rodinou jsme se seznámili při lékařských prohlídkách Tuto kazuistiku jsem vytvářela na základě získaných informací od vnučky nemocné babičky, se kterou jsme se setkávali na pravidelných lékařských prohlídkách v jedné čekárně. Navštěvují shodného lékaře jako my s babičkou. Rozhovory s rodinou nám přinesly mnoho důležitých informací včetně psychické podpory naší rodiny. Předávání vzájemných zkušeností nám velice pomáhá při péči o babičku. Paní Eva Rok narození 1937 Bydliště: největší část života Sadská Momentálně je paní ubytována v Senior parku Sokoleč u Poděbrad a střídavě je ubytována u snachy a syna v rodinném domě, ve kterém žije společně s dcerou i vnučka s partnerem a pětiletou pravnučkou. Dále je střídavě ubytována i u druhého syna. Osobní anamnéza: Paní Eva je vdovou již několik let, nedokázala mi jednoznačně specifikovat, kolik let to je a v jakém věku manžel zemřel. Před necelými třemi lety byla paní Evě diagnostikována Alzheimerova choroba. Rodinná anamnéza: Vdova je již několik let. Paní Eva má dva syny, kteří se střídají po určité době v péči o maminku, i přestože paní Eva žije v nejmenovaném domovu pro seniory v okolí Nymburka. Má 2 vnučky ve věku 40 a 36 let. Dále pravnuka ve věku 9 let a pravnučku ve věku 5 let. Zhruba před čtyřmi lety si členové rodiny začínali všímat, že paní Eva zapomíná sledovat své oblíbené seriály, zapomínala na zamluvené pečivo v obchodě. Vysvětlovali si to únavou a stále paní Evu omlouvali. Bohužel pravidelnost zapomínání se zvyšovala, což členům rodiny přišlo již divné, a proto informovali ošetřující lékařku, která provedla vyšetření a vystavila doporučení k odborníkovi na diagnostiku demence. Po návštěvě lékaře byla diagnostikována Alzheimerova choroba. 56

Životní styl: Paní Eva se po dobu, kdy byla ve starobním důchodu ještě před zjištěním Alzheimerovy choroby, věnovala sledování televizních seriálů, četbě knih a luštění křížovek. Anamnéza bydlení: Babička žije v Senior parku, kde má svoji garsonku, což je pro její potřeby zcela dostačující.

Pozorování a osobní kontakt s klientkou a vnučkou Vzhledem k tomu, že jsme se s paní Evou setkávali v podstatě pravidelně, dovolím si tvrdit, že jsem měla vhodně nastavené podmínky pro pozorování. Když jsem se s paní Evou poprvé setkala v čekárně u lékaře, z paní Evy jsem cítila obavu a strach zřejmě z toho, co bude. Jelikož naše první setkání bylo i její první návštěvou u odborníka, což jsem později zjistila při rozhovoru s vnučkou. Vnučka babičku držela za ruku, hladila ji a utěšovala. Při každé další návštěvě u lékaře se mi paní Eva jevila méně nervózní, možná protože z předešlých návštěv tušila, jak vyšetření bude probíhat. Vnučka se mi při každém setkání zdála tak silná a podporující, dokonce i my jsme z ní měli velice dobrý pocit, a proto jsem ji při jedné z návštěv požádala, zda by se mnou nešla na kávu po vyšetření. Přijmula tuto nabídku. Při společné kávě jsme si vyměnily mnoho zkušeností a také důležitou podporu, která je při péči o nemocného člena rodiny moc důležitá. Slečna Markéta mi vyprávěla, jak to vše s babičkou začalo. Paní Eva zapomínala na své oblíbené televizní seriály, objednané pečivo, později i na návštěvy členů rodiny. Mezi další velice viditelný příznak patřily obava, strach a nejistota z nových, ale i dobře známých činností. Později přicházely typické příznaky v podobě nemožnosti si připravit potravu a provést každodenní hygienu. V průběhu onemocnění přišla doba, kdy paní Eva zapomínala na obědy, které jí byly dováženy sociální pečovatelskou službou. Rodina při návštěvě paní Evy začala zjišťovat, že stravu, kterou ji dovážejí, má uloženou v lednici třeba i za tři předešlé dny. Když se tento stav zhoršoval, rozhodla se rodina paní Evu umístit do Senior parku v Sokolči u Poděbrad. Paní Eva je maximálně spokojena v Senior parku, má okolo sebe skupinu lidí, s nimiž tráví velkou část dne. Dokonce se opět začala 57

zajímat o své dřívější koníčky, na které pomalu zanevřela v průběhu nemoci. Slečna Markéta mi vysvětlovala, že babičku často navštěvují a například na víkendy si babičku berou do domácí léčby. Domácí léčba je jí zajišťována jedním ze synů. Díky domácí péči paní Eva pociťuje stálý zájem své rodiny a blízkých, což dle mého názoru přináší psychickou pohodu paní Evě. Dokonce v případě svátků, jako jsou Velikonoce, Vánoce a další je paní Eva v přítomnosti celé rodiny. Pravnoučata paní Evě dělají velkou radost. Při kávě mi slečna Markéta vyprávěla dokonce úsměvné příběhy, kdy vzala babičku na oběd, kde si babička objednala svíčkovou na smetaně. S velkou chutí „spořádala“ šest houskových knedlíků včetně dvou kusů masa. Na maso si stále stěžovala, že ,,je tvrdé, nelze krájet ani kousat“, ale i přesto jej snědla. Obsluze sdělila opakovaně svoji stížnost, když stížnost sdělovala již poněkolikáté, mladá paní se na ni již zvláštně dívala a slečna Markéta ji musela nenápadným způsobem vysvětlit, že babička trpí Alzheimerovou chorobou, aby byla ohleduplná. Tímto příkladem mi chtěla přiblížit mně velice známou zkušenost. Mnozí lidé zcela nechápou průběh nemoci a často bývají zlí a nepříjemní. Nejsou ochotni změnit svůj přístup jednání s těmito lidmi. S touto zkušeností se často setkávám na místech, kde bych čekala, že osvěta o nemoci je velká. Mezi tato místa řadím především úřady. Od tohoto setkání při kávě se se slečnou Markétou a celou její rodinou setkáváme a předáváme si velice důležité informace či nové poznatky, jak pečovat o nemocného člena rodiny. Samozřejmě si předáváme i pozitivní náladu a sílu do dalších dní.

58

4 Diskuze Ve své práci jsem se zaměřila na tematiku Osob trpících demencí žijících v institucionálním zařízení nebo v domácím prostředí. Tematiku práce jsem si vybrala především proto, že již po dobu 5 let se podílím na každodenní péči o svou babičku, která trpí Alzheimerovou chorobou. Část své teoretické práce jsem věnovala definici stáří, dělení stáří, definici demence, jejímu dělení, nejčastějším příznakům. V teoretické části jsem analyzovala také problematiku pomoci státu rodinám pečujícím o nemocného člena rodiny. Díky této analýze situace jsem se ujistila ve svém názoru, že pomoc státu především v podobě rozsahu počtu institucionálních zařízení je stále nízká a nemůže ji využít tolik osob, které by to opravdu potřebovaly. Dále jsem se zmiňovala o léčebných technikách, které do značné míry mohou pomoci v průběhu nemoci, samozřejmě nemoc nelze zastavit a vrátit osobu do stavu, ve kterém byla ještě před onemocněním chronickou nemocí. Ale určitě lze přispět ke zpomalení průběhu nemoci. Díky tomu, že se mi povedlo vhodně analyzovat léčebné techniky, jsem splnila i můj dílčí cíl absolventské práce. Utvrdila jsem se v přesvědčení, že spoluúčast a přítomnost jsou zde velice důležitou součástí léčby, ale i samotného průběhu léčby. Člověk, který trpí jakýmkoliv druhem demence, je dle mého názoru zcela závislý na své rodině a pomoci od blízkých. Vkládá do nich naději, čerpá od nich sílu a pochopení, ale především cítí, že je v blízkosti rodiny v bezpečí, což je při prožívání nepříjemného onemocnění do jisté míry nejdůležitějším podpůrným faktorem. Pokud se člověk cítí v bezpečí, vkládá v danou osobu důvěru, a díky tomu se s osobou lépe spolupracuje a manipuluje. V závěru práce jsem se zaměřila na popis péče v institucionálním zařízení a domácím prostředí. Domnívám se, že jsem vhodným a pochopitelným způsobem nalezla klady a zápory obou druhů péče, díky čemuž jsem splnila svůj hlavní cíl absolventské práce. Díky tvorbě této práce jsem si opravdu uvědomila, jak moc je toto onemocnění pro nemocné osoby svazující a v mnohých situacích i frustrující. Osoby jsou nuceny se vypořádat s velkou spoustou změn ve svém životě. Dokonce i členové rodiny jsou nuceni změnit styl svého života a přizpůsobit jej svým blízkým, kteří jsou určitým způsobem 59

indisponováni. Při tvorbě práce jsem čerpala především z odborné literatury a také jsem do práce vkládala své vlastní zkušenosti a poznatky získané za dobu péče o babičku. Na základě stanovených hypotéz jsem dospěla k utvrzení své hypotézy číslo 1. Osoby trpící demencí dle výsledku dotazníkového šetření jsou umisťovány do institucionálních zařízení na území Nymburka opravdu ve vyšším stadiu. Díky grafu číslo 5 se mi potvrdila má hypotéza číslo 1. Následně jsem si stanovila ještě hypotézu číslo 2. Tato hypotéza se mi také potvrdila a to ve výši 100 % z výsledku dotazníkového šetření, tento výsledek je graficky znázorněn v grafu číslo 5. Můžu si tuto hypotézu obhájit několika domněnkami, demencí trpí více ženy, jelikož jak je obecně známo, ženy se dožívají vyššího věku než muži. Z tohoto důvodu může docházet k vyššímu počtu onemocněných žen demencí oproti mužům. Třetí a jako poslední hypotézu jsem si stanovila, že lékaři a sociální pracovníci doporučují převážně institucionální péči oproti péči domácí. Tato hypotéza mi nebyla potvrzena na základě výsledku znázorněného v grafu číslo 12. Z šesti respondentů se pouze jeden z nich přiklání k institucionální péči. Dle vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že z pohledu psychiky osoby trpící demencí je jednoznačně vhodnější péče v domácím prostředí.

60

Závěr V závěru bych si dovolila mnou vypracovanou práci shrnout, dle mého názoru jsem práci vypracovala pečlivě a s rozvahou. Pro zpracování jsem využívala vhodně vybrané informace z odborné literatury, jejíž přehled jsem uvedla v části bibliografie, dokonce jsem využila i několik elektronických odkazů, které shodně uvádím ve shodné části. Pro vypracování práce jsem využívala také své zkušenosti a poznatky, které soustavně získávám každodenní péčí o babičku. Díky každodenní péči jsem si vybrala i téma mé absolventské práce. Práci jsem zpracovávala především proto, že jsem se chtěla utvrdit ve svých poznatcích a tvrzeních, ale také, protože jsem chtěla zjistit nové informace o nemoci. Cíle, které jsem si pro vypracování své absolventské práce stanovila, si dle mého názoru dovolím tvrdit, že jsem je splnila a s výsledkem jsem spokojena. V hlavním cíli jsem si stanovila porovnat péči o osoby trpící demencí žijících v institucionálních zařízeních a v domácím prostředí. Tento cíl jsem splnila, nalezla jsem klady a zápory jednotlivé péče ať již institucionální nebo v domácím zařízení. Díky splnění tohoto cíle jsem se utvrdila ve své myšlence, že pro psychiku je vhodnější domácí péče o nemocného seniora. Avšak z pohledu zdravotního hlediska se spíše přikláním k péči v institucionálním zařízení. I přes toto zjištění zastávám názor, dokud nejsou komplikace, které rodina starající se o dementní osobu přestane zvládat, je vhodné nechávat si nemocného člena rodiny doma, ve známém prostředí. Nenapadá mě jediný důvod, proč bychom měli svého nemocného člena rodiny zbytečně stresovat. Jako dílčí cíl jsem si stanovila rozebrat tematiku léčby a léčebných cviků. Tento cíl se mi dle mého názoru také povedl splnit i přesto, že jsem jej pojala o něco skromněji. Jelikož pokud bych vypracovávala tuto problematiku do podrobností, mohla bych ji zcela jistě zpracovat jako samostatné téma pro celou absolventskou práci. Snažila jsem se vystihnout ty nejdůležitější typy léčebných cviků. Při vypracování praktické části v podobě dotazníkového šetření mě zaujala jedna léčebná metoda a to arteterapie. Tuto metodu se pokusím vyzkoušet s babičkou a již nyní jsem velice zvědavá na výsledek. Dle výsledků z dotazníkového šetření si dovolím tvrdit, že výběr léčebných prostředků u oslovených respondentů je do jisté míry shodně nastaven, pouze v některých případech 61

se liší obsah. Například, že chybí jeden druh léčby, ale převyšuje jiný, který v ostatních zařízeních není až tak běžný. Abych shrnula celou absolventskou práci, nesmím zapomenout na všechny oblasti, o kterých jsem se zmínila v celém průběhu práce. Teoretická část začíná úvodem do teoretické práce, dále jsem rozpracovala tematiku stáří, definici a dělení. Následující pojem, kterému jsem se věnovala, byla demence, dovolím si tvrdit, že je to jedna z nejvíce obsáhlejších kapitol. Téma demence jsem rozpracovala v podobě definice pojmu demence, stadii demence, nejčastějších příznaků demence, oblasti, které jsou demencí zasaženy jako například kognitivní funkce. Dále jsem uváděla nejčastější druhy nebo také typy demence, přičemž blíže jsem rozepsala pouze dva typy. Typ Alzheimerovy choroby důvod výběru je zcela jednoduchý. Alzheimerova choroba se řadí mezi nejčastější typ demence, a proto jsem předpokládala, že by bylo vhodné tento typ zmínit. Jako druhý typ jsem si vybrala Demenci Vaskulární, která se řadí na druhou příčku nejčastějšího typu demence. Dále jsem rozpracovala téma státní pomoci rodinám, osobám pečujícím o osoby trpících demencí. V této části jsem se zmínila o příspěvku na péči, jeho výši, podmínky, dle kterých je stanovena výše příspěvku. Dále také o jednotlivých sociálních službách týkajících se tématu mé práce. Všechny tyto informace jsem čerpala ze zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách. Při vypracování této části jsem byla nemile překvapena zjištěním, jak špatně je nastavena pomoc rodinám. Bohužel bychom se měli zaměřit na rozvoj počtu a kapacity institucionálních zařízení, aby se péče a umístění v tomto zařízení mohly poskytnout všem potřebným. Nyní je poskytováno pouze malé skupině lidí, a většina z nich je na „čekací listině“. Jako velice zajímavou část považuji zmínku o organizaci České alzheimerovské společnosti a jejich službách. Při zjišťování informací k organizaci jsem byla mile překvapena, že kontaktní středisko se nachází i na území nymburského okresu a pokud bych to blíže specifikovala, necelých 15 kilometrů od mého místa bydliště. Práce se skládá nejenom z teoretické části, ale i z praktické části. Praktickou část jsem vypracovávala na základě dotazníkového šetření a tvorby dvou kazuistik, jedna je dokonce o mé babičce. Při dotazníkovém šetření jsem nebyla odpověďmi zaskočena ani 62

překvapena. Velká většina mě opět usvědčila v myšlenkách, které jsem měla při sestavování dotazníku. V praktické části jsem blíže rozepsala kazuistiku o mé babičce, díky ní mám velkou spoustu zkušeností, které mi byly velkým přínosem při tvorbě celé práce. Jako poslední část jsem rozvinula kazuistiku paní Evy, se kterou jsme se setkávali při lékařských prohlídkách. Dokonce po jednom posezení u kávy s vnučkou paní Evy se setkáváme s celou rodinou. Jsme si vzájemně podporou, můžeme o problémech mluvit otevřeně, bez ostychu, což se nám mnohdy nestává. Jelikož lidé, kteří nemají obdobné zkušenosti a komplikace jako my, nás nedovedou nikdy zcela pochopit. Proto jsme velice vděčni za jejich přítomnost a častou pomoc. Celá tvorba práce mi dala hodně nejen doplňujících znalostí, ale i ohromující zjištění, jak mě téma může zcela pohltit. Nikdy jsem nevěřila, že budu schopna vypracovat takto odborné téma a navíc s chutí, jako jsem ho tvořila. Domnívám se, že mě to tak pohltilo především proto, že je to téma mně velice blízké a dotýkající se mě již několik let. Již si ani neuvědomuji problematiku tohoto onemocnění, beru jej vlastně jako součást každodenního života, který prožívám.

63

Резюме Лица, с деменцией, живущие в социальных учреждениях и в домашних условиях Тему своей выпускной работы я выбрала, так как я думаю, что в современное время это очень интересная тема. Это важная и очень обсуждаемая проблема современности. Эту тему я выбрала и из за того, что мы с моими родителями уже 5 лет заботимся о бабушке, которая страдает от деменции. Основной

целью

моей

выпускной

работы

является

анализировать

проблематику деменции, а также сравнить способ предоставления помощи людям страдающим от деменции в социальных учреждениях и в домашних условиях. Частной целью является описать поддерживающую терапию, которая помогает людям с деменцией и тем,

которые больны болезнью Альцгеймера

стабилизировать симптомы этих болезней. В теоретической части своей работы я работала с понятиями и правовыми нормами, которые касаются пожилых людей. Я описала термин старение, деменция, симптомы и виды деменции и понятия, которые касаются лечебных методов деменции. В практической части я проводила анкету. Анкетой я хотела подтвердить или опровергнуть свои цели, я провела анкету возраста людей страдающих деменцией, симптомы заболевания, стадии болезни, симптомы заболевания, стадии болезни. Дальше я провела анкету в институциях в городe Нимбурк где я исследовалa различия в уходе. Результаты анкету свидетельствуют о том, что уход в домашних условиях лучше, чем уход в социальных учреждениях Я думаю, что свои определённые цели я успешно выполнила. Ключевые слова. семья, социальный работник, деменция, социальные институты, старший. 64

Bibliografie Monografie: 1. HOLMEROVÁ, Iva, JAROLÍMOVÁ, Eva, SUCHÁ, Jitka. Péče o pacienty s kognitivní poruchou. Praha: Edice Vážka, 2007. 299 s. ISBN 978-80-254-0177-4. 2. JIRÁK, Roman, HOLMEROVÁ, Iva, BOKZOVÁ, Claudia. Demence a jiné poruchy paměti, komunikace a každodenní péče. Grada, 2009. 164 s. ISBN 978-80-247-2454-6. 3. MALÍKOVÁ, Eva, Péče o seniory v pobytových sociálních zařízeních. Praha: Grada 2011 ISBN 978-80-247-3148-3. 4. GLENNER, A., Joy, a kolektiv, Péče o člověka s demencí průvodce pro rodinné příslušníky. Praha: Portál 2012, 135 s. ISBN 978-80-262-0154-0. 5. HAUKE, Marcela, Zvládání problémových situací se seniory nejen v pečovatelských službách, Praha: Grada 2014, 128 s. ISBN978-80-247-5216-7. 6. HAŠKOVCOVÁ, Helena, Sociální gerontologie aneb Senioři mezi námi, Praha: Galén 2012, 194 s. ISBN 978-80-7262-900-8. 7. DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar, Kvalita života seniorů v domovech pro seniory, Praha: Grada 2012, 112 s. ISBN 978-80-247-4138-3. 8. REGNAULT, M. Alzheimerova choroba, Praha: Portál 2011. 119 s. ISBN 978-80-262-0010 9. ZGOLA, J., M., Úspěšná péče o člověka s demencí. Praha: Grada 2003. 232 s. ISBN 80247-0183-9. 10. BUIJSSEN, Huub, Demence průvodce pro rodinné příslušníky a pečovatele, Praha: Portál 2006, 132 s. ISBN 80-7367-081-X 11. JIRÁK, Roman, KOUKOLÍK, František, Demence neurobiologie, klinický obraz, terapie, Praha: Galén 2004, 335 s. ISBN 80-7262-268-4. 12. PIDRMAN, Vladimír. Demence, Praha: Grada 2007. ISBN 978-80-247-1490. 13. MÜHLPACHR, P., Sociální a postpenitenciální péče. Brno: Institut mezioborových studií 1999. 80 s.

65

Elektronické odkazy: 1. http://www.amps.cz/content/view/80/67/ 2. http://www.alzheimer.cz/uvod/ 3. http://libice.diakonie.cz/nase-sluzby/ 4. http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108#cast2 5. http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108#cast3 6. http://www.alzheimercentrum.cz/alzheimerovo-onemocneni/testy-demence/ (tento odkaz byl využit pro přílohy č. 2 a č. 3) 7. http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/mmse.htm (tento odkaz byl využit pro přílohu č. 4)

66

Seznam příloh

Příloha č. 1 Literatura vhodná pro osoby, které pečují o osoby s demencí Příloha č. 2 Orientační test demence Příloha č. 3 Test hodin Příloha č. 4 Orientační diagnostický test (MMSE) Příloha č. 5 Důležité webové odkazy s informacemi týkající se demence Příloha č. 6 Příspěvek na péči, stupně závislosti, výše příspěvku Příloha č. 7 Souhlas s použitím dat pro kazuistiku 1. Příloha č. 8 Souhlas s použitím dat pro kazuistiku 2.

Seznam grafů Graf otázka č. 1: Jsou Vašimi klienty osoby postižené demencí Graf otázka č. 2: Celkový počet klientů ve Vašem zařízení? Graf otázka č. 3: Kolik z těchto pacientů je postiženo demencí? Graf otázka č. 4: U jakého pohlaví převyšuje počet onemocnění? Graf otázka č. 5: Ve kterém stadiu onemocnění k Vám klient přichází? Graf otázka č. 6: Jaký typ demence je u Vašich pacientů nejčastější? Graf otázka č. 9: Jaké jsou věkové hranice nemocných? Graf otázka č. 10: Jsou klienti navštěvováni rodinou? Graf otázka č. 11: Byli by klienti raději umístěni v domácím prostředí? Graf otázka č. 12: Doporučujete z hlediska zdravotního domácí léčbu?

67

Příloha č. 1 Literatura vhodná pro osoby, které pečují o osoby s demencí Literatura vhodná pro osoby, které pečují o osoby s demencí Rodinní příslušníci, kteří pečují o své blízké trpící demencí, mají mnoha možností odborné četby. Dle mého názoru je velice vhodně pojata tato literatura: 1. JIRÁK R., HOLMEROVÁ I., BORZOVÁ C. a kolektiv – DEMENCE a jiné poruchy paměti, Komunikace a každodenní péče, Praha: GRADA 2009, ISBN 978-80-2472454-6 2. HOLMEROVÁ I., JAROLÍMOVÁ E., SUCHÁ J. a kolektiv - Péče o klienty s kognitivními poruchami, Praha: EV public relations, spol. s. r. o. 2007, ISBN 978-80-254-0177-4 3. ZGOLA M. J. - Úspěšná péče o člověka s demencí, Praha: GRADA 2003, ISBN 80247-0183-9 4. GLENNER A. J. a kolektiv - Péče o člověka s demencí, Průvodce pro rodinné příslušníky, Praha PORTÁL 2012, ISBN 978-80-262-0154-0 5. HAUKE M. – Zvládání problémových situací se seniory nejen v pečovatelských službách, Praha GRADA 2014, ISBN 978-80-247-5216-7

Příloha č. 2 Orientační test demence Orientační test demence

[http://www.alzheimercentrum.cz/alzheimerovo-onemocneni/testy-demence/]

Příloha č. 3 Test hodin Test hodin

[http://www.alzheimercentrum.cz/alzheimerovo-onemocneni/testy-demence/]

Příloha č. 4 Orientační diagnostický test (MMSE) Orientační diagnostický test (MMSE) Za každý správně provedený úkol zatrhněte x, tj. 1 bod. 1. ORIENTACE - odpověď do 10 s o o o o o o o o o o

Které je roční období? Který máme nyní rok? Kolikátého je dnes? Který den v týdnu je dnes? Který je měsíc? Ve kterém jsme městě? Ve kterém jsme okrese (kraji)? V jaké jsme zemi? Jak se jmenuje toto zdravotní zařízení, kde jsme? V kolikátém jsme poschodí?

2. ZAPAMATOVÁNÍ ,,Nyní vyjmenuji tři věci. Až je všechny vyjmenuji, budu chtít, abyste je zopakoval. Dobře si je zapamatujte! Za několik minut se vás na tyto předměty znovu zeptám." Bod přidělte za každou správnou odpověď. Pořadí je libovolné. Pokud není pacient schopen splnit úkol, opakujte tvary, dokud si je nezapamatuje, maximálně však ještě pětkrát. Je to podmínka pro úkol číslo 4, tj. Vybavování. LOPATA ŠÁTEK VÁZA (… … …) ,,A nyní prosím tato slova opakujte." 3. POZORNOST A POČÍTÁNÍ ,,Nyní odečtěte od 100 vždy 7, až odečtete pětkrát za sebou, skončete." Jestliže udělá pacient chybu a od chybné hodnoty dál odečítá správně, počítejte pouze tuto chybu. 93 86 79 72 65 (… … … … …) Pokud pacient nechce počítat, vyzvěte jej: ,,Hláskujte pozpátku slovo POKRM." Dejte vždy bod za každé správné písmeno, např. M R K O P = 5 (… … … … …)

4. VYBAVOVÁNÍ ,,A teď, prosím, zopakujte slova, která jsem vám před chvílí říkal." Za každou správnou odpověď přísluší jeden bod. LOPATA ŠÁTEK VÁZA (… … …) 5. POJMENOVÁNÍ PŘEDMĚTU o o

,,Co je to?" (ukažte hodinky) ,,Co je to?" (ukažte tužku)

6. OPAKOVÁNÍ Za odpověď celou větou přidělte pacientovi jeden bod. Ale jen je-li odpovězeno bezchybně na první pokus. Opakujte!: ,,První pražská paroplavba." (…) 7. STUPŇOVANÝ PŘÍKAZ Dejte pacientovi do ruky čistý papír a dejte mu tento úkol: ,,Nyní vezměte do pravé ruky tento papír, přeložte jej na půl a dejte ho na zem." 1. stupeň - uchopení papíru do pravice (…) 2. stupeň - přeložení papíru na polovinu (…) 3. stupeň - položení papíru na zem (…) 8. ČTENÍ A PLNĚNÍ PŘÍKAZU Pacientovi ukažte kartičku s nápisem: ZAVŘETE OČI. Zároveň ho vyzvěte: ,,Přečtěte, co je tady napsáno a udělejte to!" Jeden bod přidělte pacientovi za splnění příkazu do 10 sekund, maximálně na tři pokusy. (…) 9. PSANÍ Dejte pacientovi psací potřeby a papír a vyzvěte jej: ,,Napište libovolnou větu." Věta může obsahovat pravopisné chyby, musí ale mít smysl a musí obsahovat podmět a přísudek. 10. OBKRESLOVÁNÍ

Dejte pacientovi bílé papíry a psací potřeby, vyzvěte jej, aby namaloval níže uvedený obrázek. Úkol může plnit na několik pokusů, ale v limitu jedné minuty. Nevadí zrotování ani roztřesenost. Musí být ale zachovány všechny strany a všechny úhly. Průnik obou pětiúhelníků musí tvořit čtyřúhelník.

Dosažené skóre ……………

HODNOCENÍ Maximální počet je 30 bodů. 27-30 bodů

normální stav

25-26 bodů

hraniční nález, možnost demence

10-24 bodů

patologický nález, demence mírného až středně těžkého stupně

6 bodů

demence středního až těžkého stupně

6 a méně bodů demence těžkého stupně

[http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/mmse.htm]

Příloha č. 5 Důležité webové odkazy s informacemi týkajícími se demence

Důležité webové stránky, na kterých můžeme získat informace týkající se demence. 1. www.alzheimer.cz – web podává základní informace o činnosti České alzheimerovské společnosti a o problematice demencí. 2. www.gerontologie.cz – na webu nalezneme databázi služeb pro seniory, v současné době se jedná o nejúplnější databázi tohoto druhu. Stránka je pravidelně doplňována a aktualizována. 3. www.kooperace-pro-jakost.cz – web je informační stránkou projektu Kooperace pro jakost, financovaném v rámci programu JPD3. Tento program je podporován z Evropského sociálního fondu, státního rozpočtu České republiky a z rozpočtu hlavního města Prahy. [JIRÁK, HOLMEROVÁ, BORZOVÁ a kolektiv 2009]

Příloha č. 6 Příspěvek na péči, stupně závislosti, výše příspěvku Osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve 4. stadiích dle § 8, odst. 2 1. Lehká závislost 2. Středně těžká závislost 3. Těžká závislost 4. Úplná závislost Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: a) mobilita, b) orientace, c) komunikace, d) stravování, e) oblékání a obouvání, f) tělesná hygiena, g) výkon fyziologické potřeby, h) péče o zdraví, i) osobní aktivity, j) péče o domácnost.

Výše příspěvku pro osoby starší 18 let činí za kalendářní měsíc dle § 11 a) 800 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost), b) 4 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost), c) 8 000 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost), d) 12 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost).

Povinnosti žadatele o příspěvek dle § 21 Žadatel o příspěvek a oprávněná osoba, jejichž zdravotní stav je třeba posoudit pro stanovení stupně závislosti, jsou povinni: a) podrobit se sociálnímu šetření, b) podrobit se vyšetření zdravotního stavu lékařem plnícím úkoly okresní správy sociálního zabezpečení, popřípadě lékařem určeným Českou správou sociálního zabezpečení. c) osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek, jeho výši nebo výplatu. [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108#cast2] Financování sociálních služeb Sociální služby poskytované bez úhrady dle § 72 Bez úhrady nákladů se poskytují 1. sociální poradenství, 2. telefonická krizová pomoc, 3. služby následné péče, s výjimkou základních činností poskytovaných podle § 64 odst. 3, 4. sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením, 5. terénní programy. Sociální služby poskytované za úhradu dle § 73 Za pobytové služby poskytované v 1. týdenních stacionářích, 2. domovech pro osoby se zdravotním postižením, 3. domovech pro seniory, 4. domovech se zvláštním režimem, 5. zdravotnických zařízeních lůžkové péče. Poplatky, které hradí osoba, jsou úhradou za ubytování, stravu a za péči poskytovanou ve sjednaném rozsahu. [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108#cast3]

Příloha č. 7 Souhlas s použitím dat pro kazuistiku 1.

Souhlasím s uvedením dat slečnou Ivetou Bezuchovou

v její absolventské práci na téma: Osoby trpící demencí, žijící v institucionálních zařízeních a v domácím prostředí.

Podpis:__________________ Rodinný příslušník

V Křinci 01. 04.2016

Příloha č. 8 Souhlas s použitím dat pro kazuistiku 2.

Souhlasím s uvedením dat slečnou Ivetou Bezuchovou

v její absolventské práci na téma: Osoby trpící demencí, žijící v institucionálních zařízeních a v domácím prostředí.

Podpis:__________________ Rodinný příslušník (vnučka)

V Sadské 01. 04. 2016