LES NA PODZIM – víkendový program
Výchovně - vzdělávací cíl: Děti dokáží vysvětlit životní projevy u stromu, umí pojmenovat některé druhy stromů, znají život v lese. Organizace: Tento program se uskutečnil na víkendové výpravě, která se konala ve Švagrově v Jeseníkách. Je sestaven tak, že začíná pátečním večerem a končí nedělí dopoledne. Program: Pátek večer
- ukázka fyziologických procesů u stromu pomocí dramatizace - diafon – ozvučená série diapozitivů
Sobota
- procházka naučnou stezkou - drobné aktivity přímo v lese – škůdci lesa, pobytová znamení, smyslové hry, kimovka s listy, život v půdě, najdi a přines - sobotní večer – tvorba stromu a vysvětlení si lesních pater
Nedělní dopoledne - závěrečné shrnutí víkendového programu – určování při pěti větách, je to pravda
Motivace: hudba stromů – úryvek z článku z časopisu 100+1, číslo 21, rok 1985 Jacques Lacarriére, L´EXPRESS, Paříž Co je to vlastně strom? Je to ten, kdo prahne po světle, pije slunce, zpíjí se jasem. Je to vynálezce, který milióny let před naší érou, přišel na fotosyntézu, neslýchaný a nenapodobitelný způsob, jak pohlcovat listy světelnou energii a dělat z ní cukry. Nejsou na světě proto, aby nám skýtaly zisky. Mají svůj život, své dějiny a svou prehistorii, sahající mnohem dále do minulosti než naše, krátce, stromy mají nejenom kmeny, ale i rodokmeny. Opadávání listů je jen zdánlivé skomírání. Strom ztrácí své listnaté plíce jen proto, aby mohl v zimě potají lépe dýchat, zpomaluje koloběh své mízy, aby mu dal na jaře naplno vybuchnout. A protože se nemůže hnout z místa, třebaže by si to snad přál, přicházejí roční období za ním, aby s ním pobyla a dodala mu barev duhy. Období dělají ze stromu
kumštýře. Jak měsíce jdou, dostává se stromek špicí na úroveň oka, větřík mu listuje v koruně jako v uměleckohistorickém foliantu a jeho listoví přechází od svěží jarní gotiky k pozdnímu baroku podzimu. Hotová encyklopedie zdobená kolorovanými dřevoryty a dřevořezy. A středem zorného pole zůstává strom i tehdy, když vyznačuje svým obrysem křižovatku cest nebo se tyčí osamocen na úbočí pahorku: je orientačním bodem, je zastávkou na pouti, majákem souše, strážcem pěšinek a cest. Až se jednou i my budeme živit sluncem, světlem, bude to znamenat, že jsme přestali být lidmi a stali se anděly. Podezírám proto stromy, že anděly již jsou. Jistě, převlečenými, maskovanými listovím jako opeřením. Anděly, kteří sice málo létají, ale vládnou bohatým rejstříkem projevů: cvrlikáním, nářkem, švitořením i hukotem. Celým větrným chrámem se rozlévá zpěv z jiného světa. Ano, stromy jsou andělé.
Stavění stromu – ukázka fyziologických procesů u stromu pomocí dramatizace (podle námětu amerického ekopedagoga Josepha Cornella upravila R. Mrázková) 1) zdravé a silné jádro stromu – vybereme dva silné hochy, které postavíme k sobě zády, vzájemně se opírají, aby zajistili dostatečnou pevnost, 2) hlavní kořen – budou představovat dvě děti, které usednou k nohám „jádra“ 3) vedlejší kořeny až po vlásečnice – žádáme dívky s dlouhými vlasy, aby ulehly dokola kolem „jádra“ a rozprostřely vlasy jako vlášení, kterým budou nasávat vodu, 4) dřevo – ze zbývajících dětí třetinu postavíme do kruhu kolem „jádra“ obličejem z kruhu ven, chytnou se za ruce, aby mohly lépe a propojeně vést vodu, 5) lýko – druhou třetinu dětí postavíme do kruhu kolem „dřeva“ obličejem dovnitř kruhu, opět se chytnou za ruce – povedou živiny, 6) kůra – zbývající třetinu dětí postavíme do kruhu kolem „lýka“ opět obličejem ven z kruhu – chytnou se za ruce a budou strom chránit. K „oživení“ postaveného stromu musíme nacvičit některé jeho životní projevy: kořeny nasají vodu, která putuje dřevem až do listů (děti představující „dřevo“ přejdou ze dřepu do stoje a vzpaží, třepotají dlaněmi jako listy), v listech se při fotosyntéze vytvářejí živiny, z nichž část lýko odvede do kořenů (děti představující „lýko“ převezmou vzpaženýma rukama od „dřeva“ živiny a při přecházení ze stoje do dřepu připaží). Zvukovou kulisu tvoří: nasávání vody vlásečnicemi (zvuk nasávání), vedení dřevem „nahoru“ – citoslovce „hú“ z hluboké hlasové
polohy do vysoké hlasové polohy, vedení lýkem „dolů“ – citoslovce „hú“ z vysoké hlasové polohy do nízké hlasové polohy. Zkouška pevnosti a životaschopnosti stromu: zavoláme „lýkožrouta“ (předem vybrané dítě), který má za úkol proniknout v průběhu „fungování“ stromu přes kůru nejlépe až k jádru (čas vymezený pro lýkožroutovu akci je omezen).
Diafon – ozvučená série diapozitivů Úkolem skupiny dětí je vytvořit diafon na dané téma (V tomto případě tvořily děti diafon na téma stromy a keře.). Diapozitivy jsou představovány jednotlivými malovanými obrázky, které potom děti „promítají“ s příslušným komentářem. Ukázky diapozitivů jsou uvedeny v příloze.
Když vstoupíme s dětmi do lesa, všímáme si zda je les jehličnatý, listnatý nebo smíšený. Ptáme se jich, jestli se v tomto lese nacházejí všechna patra. Jestliže jsme v jehličnatém lese, bylinné patro je velmi chudé, protože sem slunko nedosáhne všemi svými paprsky. Dále si všímáme např. škůdců, pobytových znamení.
Škůdci lesa Smrk Kořenovník vrstevnatý a václavka smrková – dřevokazné houby, které způsobují v našich lesích velké škody. Způsobují totiž hnilobu dřeva a ztěžují stromům přijímat živiny kořeny. Plodnice václavky se sbírají jako chutné jedlé houby. Bekyně mniška – můra, jejíž housenky se živí smrkovým jehličím. Při přemnožení dokážou housenky lesu způsobit nevratné škody. Spolu s lýkožroutem je mniška nejnebezpečnějším hmyzím škůdcem v českých lesích. Lýkožrout smrkový – nenápadný brouček, ale už od minulého století dělá lesníkům těžkou hlavu. Žije totiž pod kůrou smrků, kde si vyhrabává chodbičky a komůrky. Když se lýkožrout přemnoží ve smrkovém lese, může z toho být kalamita. Ploskohřbetka smrková – její housenky se živí jehličím. Na stromech je poznáme podle vaků, které tu vytvářejí.
Korovnice – sice nejsou tak nebezpečné jako předchozí škůdci, ale s jejich hálkami se na větvích setkáváme často. Vypadají jako malé šišky. Mšice korovnice je vytvářejí tak, že nabodnou smrkový pupen a smrk už potom sám toto obydlí pro jejich potomstvo vytvoří. Jeleni a srnci, kterých je dnes v lesích příliš mnoho, mohou stromům ublížit. Rádi totiž ze stromů loupou kůru a ohryzávají mladé stromky. Do oloupaného stromu se snáze dostane dřevokazná houba. Okus zase způsobuje znetvoření stromků, stromky jsou moc tlusté a špatně rostou. Žloutnutí jehlic smrku se vysvětluje působením kyselých dešťů, které vysávají z jehličí živiny. Žloutnou zejména mladší ročníky jehličí, i když úplně nejmladší ročník bývá ještě zelený. S žloutnutím jehlic se setkáváme hlavně v horských oblastech na kyselých půdách. Borovice U silnic a dálnic můžeme často vidět rezavé borovice, které jsou poškozeny posypovými solemi. Soli, kterou se v zimě sype silnice, se dostávají do půdy, což borovicím vůbec nesvědčí. Poškození ozónem můžeme najít na borovicích v místech, kde jsou ozónu vysoké koncentrace. Borovice mají rezavé špičky jehlic.
Pobytová znamení obratlovců V lese žije mnoho vyšších živočichů. Většina z nich je plachá a navíc se nedokážeme v lese chovat tak tiše, abychom je nevyplašili. Přesto můžeme poznat, že zde žijí. Jak? Zanechávají po sobě tzv. pobytová znamení (požerky, výměšky, trus, peří, kosti, odřenou kůru stromů, rozrytý mech, nashromážděné houby, stopy ve sněhu či blátě …).
Smyslové hry Jako 5. zásadu praktické ekologické výchovy jsem v teoretické části uvedla, že by měl být soulad mezi prožitky a znalostmi, proto je v ekologické výchově důležité „poznávačky“ a přírodovědná pozorování doplňovat tzv. smyslovkami – hrami, které dávají hráčům příležitost k úžasu nad mnohostí barev (paletky), zvuků, chutí, vůní a tvarů (najdi svůj strom, frotáž).
Paletky Motivace: Stali jste se malíři a vaším úkolem je namíchat si z přírodnin barvy k namalování podzimního obrazu. Protože jste už vyspělými malíři, pokuste se připravit odstín jedné barvy. Pomůcky: paletka z tvrdého papíru, samolepka Postup: Děti postupně odlepují samolepku a skládají na ni přírodniny různých barev. Při hodnocení paletek upozorníme, že každá má své kouzlo. Najdi svůj strom Pomůcky: šátky pro polovinu dětí Motivace: Každý strom má svou podobu. Neexistují dva stromy, které by byly naprosto stejné. Při jejich pozorování můžeme využívat několik smyslů. Pokud si odmyslíme ten nejznámější – zrak, zbývá nám hmat, sluch a čich. Poznáte konkrétní strom pomocí těchto smyslů? Postup: Hráč se zavázanýma očima je spolužákem odveden ke vzdálenějšímu stromu, se kterým se musí důkladněji seznámit. Využívá pouze hmatu, čichu a sluchu. Po návratu na výchozí místo si hráč sundá šátek a vydává se hledat svůj strom. Frotáž – otisk kůry Pomůcky: tenké, ale pevné papíry, voskové pastelky Motivace: Kůra je vlastně kůže stromu. A podobně jako u otisků lidských prstů, nenajdou se dva stromy se stejnou kůrou. Každý strom má svou vlastní kůru, která se mění i během jeho života. Mladý stromek má většinou kůru jemnou, hladkou. Zato starý strom už ji má rozpraskanou. Podle otisků prstů se dá poznat člověk. Poznáte podle otisku kůry, o jaký strom se jedná? Postup: Na strom, který si vybereme, přiložíme papír. Voskovou pastelku přitlačíme pevně bokem k papíru a pohybujeme s ní nahoru a dolů. Kimovka s listy Cíl: procvičování paměti Pomůcky: šátek, listy stromů, psací potřeby pro každého hráče Postup: Na zemi rozložíme několik druhů listů, které přikryjeme šátkem. Kolem se rozestoupí hráči. Na chvíli šátek odkryjeme. Úkolem je zapamatovat si co nejvíce druhů listů a jejich přesné rozložení pod šátkem. Na daný pokyn se hráči pokusí listy namalovat a společně určit.
Život v půdě Cíl: seznámení se s půdními živočichy Pomůcky: nádobky, lupy, hřebíky, lopatky, klíče k určování Postup: Děti hledají v půdě živočichy. Úlovky, které se podaří získat, prohlédneme lupou, pokusíme se o jejich určení a pustíme je zpátky do přírody.
Najdi a přines Pomůcky: kartička s napsanými přírodninami, které děti mají přinést 1. jeden trn 2. něco měkkého 3. něco krásného 4. 5 listů různých stromů 5. něco ostrého 6. nejdelší stéblo na světě 7. semeno, co roznáší vítr 8. něco, co vydává zvuk Postup: Děti nebo skupina dětí mají určitý čas na sbírání přírodnin napsaných na papíru, který dostaly. Po určeném čase se sejdeme a kontrolujeme dětmi přinesené přírodniny. Vysvětlíme jim, že pro každého je něco jiného krásné. Hodnocení: Byla jsem zvědavá, co mi děti přinesou za přírodninu, která vydává zvuk. Jedni šustily listím, druhé ťukaly o sebe kamínky a jedna dívka začala mluvit. Proto nikdy nesmíme podceňovat dětskou tvořivost.
Tvorba stromu a vysvětlení si lesních pater Pomůcky: papíry A4, vylisované listy, barvy, štětce, kelímky na vodu, igelit, obrázky živočichů, rostlin a hub, lepidlo, balicí papír Postup: Děti si na papír A4 obtisknou listy, které si předtím natřely barvou. Mohou zde i obtisknout natřené prsty. Některé papíry potřou celé barvou představující kůru. Než jim vše
zaschne, rozložíme před ně obrázky živočichů, rostlin a hub. Děti si je prohlédnou a přemýšlí, ve kterém lesním patře ten který druh žije. Mohou z nich sestavit i potravní řetězce. Po zaschnutí barev děti vytrhávají různé tvary a nalepují je na velký balicí papír do tvaru stromu. Potom přiřadí živočichy, rostliny a houby do správných lesních pater.
Určování při pěti větách Pomůcky: tužka a papír pro každé dítě Postup: Děti poslouchají předčítajícího, který nejprve přečte první větu (například u borovice lesní: vždy zelený jehličnan, do 30 m). Jestliže někdo z dětí si myslí, že ví, že se jedná o borovici, napíše ji na papír a ukáže předčítajícímu. Uhodl a dostává pět bodů. Jestliže napsal jiný strom než borovice, pokračuje dál. Přečte se další věta (koruna pravidelně kuželovitá, s trojúhelníkovitým obrysem, kmen zakřivený), jestliže někdo uhodne, dostává čtyři body. Pro ty, kteří zatím neuhodli se postupně pokračuje až k poslední větě (za kterou je jeden bod), u které už je většinou všem jasné, o který strom se jedná. Příklady stromů: Borovice lesní a) vždy zelený jehličnan, do 30 m b) koruna pravidelně kuželovitá, s trojúhelníkovitým obrysem, kmen zakřivený c) větve poměrně krátké, zakřivené, avšak husté d) má jehlice po 2 na zkrácených větvičkách, asi 1 mm tlusté, tuhé, vzpřímené, asi 3 - 8 cm dlouhé e) dřevo se hodí k vyřezávání Lípa velkolistá a) statný strom, 30 m, klenutá koruna b) listy opadavé, střídavé c) plod je oříšek velký 1 cm s vystouplými hranami, plod se nedá rozmáčknout v prstech d) listy srdčité, asi 7 - 12 cm, lysé, okraje listů převislé
Bříza bělokorá a) listnatý strom, asi 20 m, pionýrská dřevina – rekultivační b) větvičky velmi dlouhé a tenké, na starších stromech závojovitě převislé c) rostou na ní jehnědy 3 - 6 cm dlouhé d) má bílou kůru Buk lesní a) statný, listnatý, velký strom, 30 m b) u starších stromů značně široká koruna c) kůra hladká, stříbrná d) vejčité listy, nejdůležitější listnáč u nás, těží se e) rostou na něm bukvice Smrk ztepilý a) vždy zelený jehličnan, 70 m b) nejvyšší domácí strom (7. vegetační stupeň, u nás i ve 2.) c) jehlice má 1 - 2 cm dlouhé, tmavozelené d) šištice má podlouhlé, obvykle po několika v trsech, v horní části koruny e) nejrozšířenější, způsobuje okyselení půd, plochý kořenový systém Lípa srdčitá a) statný strom, více než 30 m, klenutá koruna b) listy opadavé, střídavé, velké asi 5 cm c) květy po 2 převislých květenstvích, plod oříšek d) oříšek asi 6 mm velký, lysý, bez žeber, dá rozmáčknout v prstech e) listy srdčité, narubu v paždí žílek rezavé chloupky, okraje listů nahoru zahnuté Jedle bělokorá a) vždy zelený jehličnan, až 50 m b) kmen má většinou silný a rovný c) jehlice má poměrně krátké (asi 3 cm), tupé a ohebné, na spodní straně se dvěma světlejšími pruhy d) jehličky jsou dvouřadě rozčísnuty, ale oboustranně v několika vrstvách, svrchu tmavozelené
e) šišky rostou směrem nahoru, proto se na stromě rozpadnou, šišky pod nimi nikdy nenajdeme Modřín evropský opadavý a) jehličnan (40 m) b) má velmi štíhlou, kuželovitou korunu c) šištice (samčí) jsou zpočátku karmínově červené, v době zralosti jsou tmavohnědé asi 3 x 2 cm, šištice zůstávají na stromech několik let d) je opadavý Platan javorolistý a) velmi dekorativní, statný, listnatý strom, nad 30 m b) má širokou korunu i vícedílnou c) listy má střídavé, dlaňovitě členěné většinou na 3 - 5 - 7 nestejně velkých laloků, z lícové strany jsou lesklé, tmavě zelené, z rubu šedé d) kůra je hladká, světle šedá (skoro bílá) odlupuje se v plátech e) i v zimě jsou na něm plody, kulovité, bodlinkovité Trnovník akát a) opadavý strom, asi 25 m b) kmen poměrně krátký, vidličnatě rozdělen do několika silných větví c) listy jsou střídavé, (asi 15 - 20 cm), svěže zelené, více drobných vejčitých lístků po dvou stranách dlouhého řapíku d) květy velmi husté, voňavý hrozen, bílí, má trny, cenná pastva pro včely e) plod dlouhý tmavohnědý lusk Dub zimní a) opadavý, listnatý, velmi statný strom, 40 m, b) koruna značně vysoko klenutá a široká c) kůra stromů je šedivá, hustě posetá jemnými rýhami d) list má dlouhý řapík, je velký asi 8 - 12 cm, pravidelně rozdělený po dvou stranách vykrajované vlnky, jsou tmavozelené e) plody jsou žaludy, stopka žaludu je krátká
Dub letní a) opadavý, listnatý, často velmi statný strom, asi 45 m b) laločnatý list c) plody na dlouhých stopkách d) vyskytuje se na vlhkých půdách, snáší klimatické extrémy e) listy těsně přisedají k větvičce, rostou na něm žaludy
Je to pravda? Pomůcky: dva míčky (kartičky) s nápisy ANO, NE Postup: Soutěží dvě družstva. Vedoucí klade otázky, na které lze jednoznačně odpovědět ano či ne. Zástupci družstev běží k míčku, na kterém je správná odpověď. Družstvo, jehož člen doběhne nejdříve ke správnému míčku (kartičce), získává bod. Příklady otázek: šiška je plod
ne
listí břízy se na podzim zbarvuje žlutě
ano
mochomůrka zelená je jedlá jen jednou
ano
sýkora na zimu odlétá
ne
datel je býložravec
ne
dekompozitor je rozkladač
ano
žádný jehličnatý strom na zimu neopadá
ne
aspoň jedna část tisu je jedovatá
ano
semena svízele jsou roznášena větrem
ne
ornitologie je věda o ptácích
ano
