VÝCHOVA DĚTÍ DO 8 LET V RODINÁCH S OMEZENÝM PŘÍSTUPEM K DIGITÁLNÍM TECHNOLOGIÍM
Bc. Marie Tomisová Katedra psychologie, Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita (
[email protected])
Abstrakt: Tato explorativní kvalitativní práce se zabývá výchovou dětí od 6 do 8 let v rodinách, kde rodiče úmyslně omezují dětem přístup k novým digitálním technologiím. Cílem je zjistit, co charakterizuje takovou výchovu, z čeho takové výchovné postoje mohou vycházet a jaké jsou výchovné cíle těchto rodičů. Rozhovory s 10 rodiči z České republiky byly zpracovány tematickou analýzou. Výsledkem je analytický model výchovy s omezeným přístupem k digitálním technologiím. Klíčová slova: výchova, mladší školní věk, nové digitální technologie, omezený přístup k digitálním technologiím
Abstract: This exploratory qualitative thesis deals with parenting six- to eight-year children in families where parents purposely limit children’s access to digital technologies. The goal of this bachelor thesis is to find out what characterizes such upbringing, parenting attitudes and parenting aims. There are 10 interviews with parents from the Czech Republic that were processed by thematic analysis. As the result there is an analytical model of parenting with limited access to digital technologies. Key words: parenting, middle childhood, new digital technologies, limited access to digital technologies
ÚVOD „Neexistuje snad složitější a náročnější práce, než je výchova dětí“ (Johnson, Berdahl, Horne, Richter, & Walters, 2014, s. 93). Rodičovství přináší člověku životní výzvu v podobě výchovy nového člověka. V současné době přichází spolu s technologickým vývojem zcela nové výchovné aspekty, kterým rodiče musí čelit. Jedním z nich je téma digitálních technologií u dětí. Aktuální výzkum zatím nedokáže odpovědět rodičům na otázku, jaký dopad mohou mít digitální technologie na jejich malého potomka. Rodiče 21. století jsou tak vystaveni otázce, jak k technologiím u dětí přistupovat. Technologie mohou být v rodinách prostředkem odměny, trestu, výplní volného času nebo třeba možností, jak jednoduše zaujmout pozornost dětí, když se rodič zrovna nechce dítěti věnovat.
Otázkou je, v čem spočívá výchova rodičů, kteří svým dětem přístup k technologiím výrazně omezují nebo vůbec neumožňují. A právě tomu se věnuje tato studie. Přímo této problematice se zatím nikdo nevěnoval, proto jde o počáteční objevování základních témat, která se týkají omezování přístupu dětí k technologiím. TEORETICKÁ VÝCHODISKA Do kategorie nových digitálních technologií se v této studii řadí takové informační a komunikační technologie, které mají obrazovku a jsou interaktivní, konkrétně osobní počítač, notebook, tablet a chytrý telefon. Výchova dětí mladšího školního věku Výchovu můžeme definovat jako záměrné aktivity, které se zaměřují na zajištění přežití a vývoje dětí (Hoghughi, 2004). Značnou důležitost mají ve výchově postoje, neboť slouží jako vodítko k tomu, jak rodiče přemýšlí a vychovávají své děti (Holden & Buck, 2002). Působí na ně různé kulturní, subkulturní a etnické vlivy, ale také chování a charakteristiky dětí (Meadow-Orlans, 2002). V období mladšího školního věku hraje klíčovou roli v socializaci dítěte rodina (Maccoby, 1984). Dítě se rozvíjí v různých směrech, ať už jde o fyzické zrání, rozvoj kognitivních schopností nebo zjišťování dopadu vztahů na ostatní. Tyto změny nevyhnutelně ovlivňují i interakce mezi rodičem a dítětem (Collins, Madsen & Susman-Stillman, 2002). Darling a Steinberg (1993) vytvořili kontextuální model, který ukazuje, jak výchovný styl, výchovné metody a hodnoty rodičů ovlivňují vývoj dítěte. Výchovné metody jsou podle nich způsoby chování, které jsou určené specifickým obsahem a socializačními cíli. Výchovný styl vymezují jako konstelaci postojů k dítěti, které jsou dítěti určitým způsobem komunikovány a které dohromady tvoří emocionální klima, ve kterém se projevuje rodičovské chování. V kontextuálním modelu (Příloha 1) vychází výchovný styl i výchovné metody z cílů a hodnot rodičů. Výchovné metody mají přímý efekt na vývoj specifického chování dítěte a jeho charakteristiky. Výchovný styl figuruje v modelu dvěma způsoby: přetváří povahu interakce rodič-dítě, tedy moderuje vliv specifických metod na výsledky dítěte, a zároveň ovlivňuje osobnost dítěte, zvláště otevřenost dítěte k rodičovskému vlivu. Tato otevřenost dítěte k socializaci má vliv na vztah mezi výchovnými metodami a výsledky dítěte.
Digitální technologie a děti Od roku 2007 značně vzrostlo užívání internetu u dětí do 8 let; tento nárůst však zatím nekoresponduje s potřebným výzkumem benefitů a rizik, které jsou s užíváním internetu dětmi útlého věku spojené (Holloway, Green, & Livingstone, 2013). Podle české studie (Kontríková, Černíková, & Šmahel, 2015), která je součástí mezinárodní studie (Chaudron et al., 2015), jsou nová média stabilní součástí života dětí. Děti jsou schopné užívat pro zábavu širokou škálu digitálních zařízení. Není pro ně důležité, jaké zařízení používají, podstatný je spíše typ aktivity, který s daným zařízením provádí (Kontríková et al., 2015). Digitální technologie mohou dětem poskytovat informace, vzdělávání, komunikaci a zábavu (Hasebrink, Livingstone, & Haddon, 2008). Uvážlivé používání technologií podporuje ve výuce mladších dětí jejich jazykový, kognitivní a sociální vývoj (Hsin, Li, & Tsai, 2014). Na druhou stranu se dítě může na internetu setkat s násilím, pornografií a dalšími kontroverzními obsahy, může ohrozit své soukromí a bezpečnost a může se dobrat k nadměrnému používání počítače (Hasebrink et al., 2008). Australská studie (Ey & Cupit, 2011) ukázala u dětí ve věku 5 až 8 let větší náchylnost k podlehnutí rizikům internetu než u starších dětí. Digitální technologie a rodiče Rodiče dětí ve věku do 8 let v kvalitativní studii (Chaudron et al., 2015) považují za benefity technologií poskytování zábavy dětem, získávání znalostí a dovedností pro školní nebo pracovní účely v budoucnosti a zvýšení komunikačních dovedností. Mimo to představují technologie pomoc pro rodiče při zvládání výchovy a domácích prací, neboť při používání technologií děti většinou nevyžadují tolik pozornosti a rodiče se mohou věnovat jiným věcem. Zároveň však berou rodiče technologie u dětí jako problematické, protože je potřeba jejich používání regulovat a kontrolovat rodiči (Chaudron et al., 2015). Obavy rodičů v souvislosti s internetem u dětí způsobuje nejistota, nedostatek vědomostí o internetu a postoj, že internet je důležitý (Sorbring, 2014). Rodiče usilují skrze určitý způsob regulace o vyvážení pozitivních a negativních dopadů užívání technologií (Livingstone & Helsper, 2008). Způsob intervence vychází většinou spíše z každodenních zkušeností rodiče než z odborných znalostí o účincích médií (Potter, 2010). Česká studie (Kontríková et al., 2015) upozorňuje, že někteří rodiče vnímají rizika technologií u dětí spíš do budoucna s příchodem adolescence, avšak současná rizika podceňují, jelikož se
domnívají, že děti na internetu pouze hrají hry, což není jako riziko dostatečně vnímáno (Kontríková, et al., 2015).
Výzkumná otázka a cíle výzkumu Co charakterizuje výchovu v rodinách, kde rodiče dětem ve věku 6 - 8 let výrazně omezují přístup k novým digitálním technologiím? Cílem práce je zjistit, z čeho takové výchovné postoje mohou vycházet a jaké jsou výchovné cíle takových rodičů.
METODA Výzkumný soubor Do výzkumu byli vybráni rodiče, kteří dětem neumožňují přístup k novým technologiím z vlastního přesvědčení, ne například kvůli finanční nedostupnosti těchto zařízení. Věková hranice alespoň jednoho z dětí daného rodiče byla stanovena na 6 až 8 let. Vzhledem k vzácnosti výzkumné populace byla pro výběr účastníků výzkumu zvolena kombinace příležitostného výběru a metody sněhové koule. Rozeslali jsme informační leták šedesáti vedoucím lesních mateřských škol a klubů v České republice. Očekávali jsme, že mezi rodiči, kteří sympatizují s principy lesních mateřských škol, by mohli být i rodiče, kteří u dětí dávají přednost jiným věcem než digitálním technologiím. Někteří zúčastnění rodiče iniciovali zkontaktování s dalšími možnými participanty. Mezi účastníky (viz Příloha 2) je 9 žen a 1 muž ve věku 30 a 45 let. Kromě rodiny matky R10 jsou všechny rodiny zúčastněných rodičů tvořeny manželským párem a 2 až 5 dětmi. Matka R10 žije s partnerkou a vlastní dcerou. Sběr a analýza dat Pro sběr dat byl vybrán polostrukturovaný rozhovor. Jednotlivé položky rozhovoru vycházejí z výzkumné otázky. Zaměřují se na přístup dětí i rodičů k technologiím, podstatu rodičovské výchovy a výchovné postoje a cíle rodičů. Polovina rozhovorů byla realizována skrze osobní setkání, 1 rozhovor proběhl přes telefonické spojení a 4 rozhovory byly vedeny jako videohovor přes Skype (kvůli špatné dostupnosti participantů). Rozhovory trvaly kolem 50 minut čistého času.
Nejprve proběhly 2 rozhovory v rámci pilotáže. Pak pokračovaly ostatní rozhovory, které byly doslovně přepsány a následně analyzovány. Pro zpracování dat byla použita metoda tematické analýzy podle Braun a Clarke (2006) s prvky zakotvené teorie. Po kódování a nalezení hlavních kategorií jsme usilovali o začlenění zjištěných poznatků do teoretického rámce. Zvolili jsme kontextuální model výchovného stylu (Darling & Steinberg, 1993), do kterého naše zjištění zapadají a zároveň model rozšiřují.
Etika Zapojení se do výzkumu bylo dobrovolné. Rodiče byli předem informováni o účelu a průběhu výzkumu, měli možnost se na cokoliv zeptat a mohli od výzkumu kdykoliv odstoupit. Účastníci souhlasili s provedením rozhovoru, jeho zvukovým nahráváním a následnou anonymní publikací výsledků. VÝSLEDKY Na základě tematické analýzy 10 rozhovorů jsme identifikovali 5 hlavních kategorií s 15 podkategoriemi, jejichž přehled je v Příloze 3. Rodičovské cíle a hodnoty Zúčastněným rodičům velmi záleží na tom, jakým způsobem jejich dítě poznává svět, utváří si názory a učí se novým dovednostem. Optimálního rozvoje dětí lze podle rodičů dosáhnout především „přirozenou“ cestou, což pro ně znamená mimo technologie. Potřebné jsou kontaktní hry a pohyb v přírodě. Zároveň je podle rodičů důležité rozvíjet u dětí manuální zručnost, tvořivost a fantazii. Rodiče dále vidí velkou hodnotu v rodinných a přátelských vztazích. Digitální technologie představují podle rodičů riziko, že se stanou náhradou vztahů, čemuž se chtějí u sebe i u dětí vyvarovat. Vnímání digitálních technologií Z pohledu rodičů děti mladšího věku technologie nepotřebují. Zmiňují, že by děti používaly technologie jen na hraní her, což si nepřejí. Děti se budou podle rodičů s technologiemi setkávat celý život, a tedy o nic nepřijdou, když se k nim dostanou až v pozdějším věku. „Argument, že se musí naučit s tím zacházet, podle mě je úplně mimo mísu,
protože to se naučí každej, když to potřebuje.“ (R6) Rodiče považují za samozřejmé, že až budou děti starší, tak jim digitální technologie pro školní i osobní účely pořídí. Rodiče mají obavu z potenciální závislosti na technologiích. Definují ji jako opakované užívání technologií, kdy se dítě od nich nemůže odtrhnout a je velmi těžké ukončit jeho užívání. Děti podle rodičů nejsou zralé k tomu, aby se dokázali bránit riziku závislosti. Obrana je tedy zodpovědností rodičů. Někteří rodiče zdůrazňují to, že u technologií lidé zbytečně ztrácejí čas. „Sama vím, že když prostě vlezu na ten počítač a teď se chci podívat ještě na zprávy, ještě kouknu na to na to, že najednou zjistím, že jsou dvě hodiny pryč. Takže na něho radši vůbec nejdu.“ (R4) Rodiče v rozhovoru často mluví o digitálních technologiích jako o „jiné realitě“, která uživatele pohltí. „(…) že jako chtějí bejt pořád, že jo, na tom počítači, protože tam je jim skvěle, tam si uniknou někam do nějakýho světa, kde jsou. A pak ta realita je pro ně, je pro ně třeba neúnosná, jo,“ vysvětluje matka R9. Rodiče si nepřejí, aby jejich děti používaly technologie pro únik z nepříjemných situací v běžném životě. Technologie podle rodičů omezují rozvoj pohybových dovedností, tvořivosti, manuální zručnosti a fantazie. „(…) potom ty děti omezí tu fyzickou aktivitu, místo toho aby něco dělaly, tak potom sedí s těma tabletama.“(R5) Rodiče si myslí, že se děti u technologií neučí tvořit, ale naopak pouze konzumovat obsah. Časté používání technologií může podle rodičů mít za následek úpadek vývoje dítěte. Pro rodiče jsou důležité rodinné a přátelské vztahy, proto jsou nespokojeni, když místo času s blízkými tráví lidé čas u digitálních technologií. „Takže (…) tam dochází k takovéhle (…) odloučenosti od ostatních lidí, protože kontakt přes počítač se nedá nazvat přátelstvím ani kamarádstvím.“(R1) Vidí riziko v tom, že technologie zaujmou důležité místo v životě člověka na úkor vztahů. Digitální technologie vnímají rodiče jako pracovní nástroj (úsloví „dobrý sluha, ale zlý pán“). Některým dětem rodiče pořídili tlačítkový mobilní telefon, aby mohli dítě kontaktovat, když je v zájmovém kroužku nebo jde ze školy samo. Dvě matky oceňují výukové programy na počítači nebo televizi, které s dětmi občas sledují.
Vlastní zkušenost s digitálními technologiemi Rodiče používají technologie běžným způsobem, někteří se jimi přímo živí. Na zábavu u technologií jim nezbývá moc času. Pozorují na sobě, jak digitální technologie psychicky i
fyzicky unavují. Rodiny R1 a R4 mají i vlastní jednorázovou zkušenost s technologiemi u dětí, kterou vyhodnotily jako negativní a už ji nechtějí opakovat.
Sociální prostředí v kontextu digitálních technologií Některé děti vyžadují nové technologie, protože je mají jejich vrstevníci a ony se nechtějí lišit. „Potřebovat to nepotřebuje, ale spíš, že se o tom mluví a že chce se dorovnat spolužákům, protože s nima je dlouhou dobu přes den, takže jako to tam je, jakoby ten tlak.“ (R3) Někteří rodiče uvažují tak, že pokud by jejich dítě mělo být outsiderem kvůli tomu, že nemá chytrý telefon nebo tablet, tak by mu jej raději pořídili. Jiní rodiče mluví o tom, že se snaží o sociální rezistenci. Nechtějí dětem pořizovat technologie kvůli tomu, že je mají jejich vrstevníci. „Jenom proto, že to mají ostatní, jako v téhle logice my neuvažujeme. V ničem,“ vysvětluje matka R6. V některých školách se děti už od první třídy učí používat počítač. Rodiče s tím nejsou spokojení, někteří se snaží proti tomu vyhraňovat. V jiných školách je zakázáno používat mobily či tablety, což rodičům pomáhá, neboť jejich děti nejsou tolik vystavovány tlaku spolužáků. V postoji k technologiím rodiče utvrzuje to, že lidé v jejich okolí vychovávají podobně. „My se třeba stýkáme s rodinama, který taky nepoužívají tyhlencty technologie, nijak zásadně, a zatím ještě vona nemá kamarády, u kterých by to jakoby viděla, že by to chtěla.“ (R10) Postoj rodičů k technologiím u dětí stojí z určité části i na negativní zkušenosti kamarádů. V rozhovorech často vypravují o tom, jak jejich přátelé řeší problémy s technologiemi u dětí.
Strategie omezené mediace digitálních technologií Někteří rodiče zamezují přístup dětem k technologiím tak, že děti s nimi ani nepřijdou do styku. Například školní úkoly, které děti mají vypracovat na internetu, raději rodiče vypracují s nimi pomocí encyklopedií. Matka R10 omlouvá dceru ze školy, když jde zrovna její třída do kina. V jiných rodinách, kde se děti s technologiemi minimálně zprostředkovaně setkávají, se rodiče snaží s dětmi domluvit ohledně přístupu k technologiím. Popisují jim, proč technologie nepotřebují. „(…) se mu budu snažit vysvětlit, že je sice možný, že to mají všichni kamarádi, ale že každý člověk je jiný.“ (R9) Mezi zúčastněnými rodiči se vyskytuje občas i vstřícnější
postoj k technologiím, kdy rodiče nepovažují výjimečné používání technologií dětmi za problém. Rodiče se shodují v tom, že přístup dětí k technologiím řeší operativně. Na začátku nebylo rozhodnutí pro život dětí bez technologií, rodiče se rozhodují přímo v dané situaci, která se technologií týká. Otevřená a nejasná je ve vztahu k technologiím i budoucnost, rodiče nemají konkrétní představu, jak budou technologie dětem zpřístupňovat. Namísto užívání digitálních technologií preferují rodiče aktivity, které děti rozvíjí v těch oblastech, které rodiče považují za důležité. „V momentě, kdy vidí někde žebřík, tak (…) lezou na strom. Nebo i bez žebříku. Což je super, si myslím, že je to lepší než sedět někde s tabletem nebo se smartphonem a hrát na tom nějakou hru.“ (R5) Rodiče podporují děti v tom, aby kreslily, šily panenky, hrály si s korálky, stavebnicí a jinými manuálními hračkami. Jsou rádi, když děti místo u technologií sedí u knihy, starají se o domácí zvířata nebo hrají kontaktní hry.
Analytický model Mezi jednotlivými kategoriemi je možné vidět různé vztahy, které jsou vyjádřeny v modelu (obrázek v Příloze 4). Ten vznikl ex-post, při hledání vhodné teorie pro začlenění zjištěných poznatků. Vychází z kontextuálního modelu výchovného stylu (Darling & Steinberg, 1993), který je rozšířen o nalezené kategorie z tematické analýzy. Kategorie, které jsou výsledkem analýzy, jsou v obrázku označeny šedou výplní. Šedým rámečkem jsou označeny ty kategorie, které jsou výsledkem analýzy a zároveň součástí původního kontextuálního modelu. Bílou výplň mají položky původního modelu. Kontextuální model je zanechán ve své podobě, pouze na místo kategorie Výchovné metody je aplikována vlastní kategorie, která se týká této práce, a to kategorie Strategie omezené mediace digitálních technologií. Ústředním bodem jsou rodičovské cíle a hodnoty. Ty souvisí s vnímáním digitálních technologií rodiči. Rodiče se domnívají, že by používání technologií dětmi ohrožovalo jejich cíle a hodnoty. Samotné vnímání digitálních technologií vychází z vlastní zkušenosti rodičů s technologiemi a je ovlivňováno působením sociálního prostředí, které se přirozeně vzájemně ovlivňuje také s rodičovskými cíli a hodnotami, výchovným stylem rodičů a otevřeností dítěte k socializaci. Cíle a hodnoty jsou výchozím bodem také pro výchovný styl a mediační strategie. Výchovný styl moderuje vliv těchto strategií na výsledky u dítěte a také otevřenost
dítěte k socializaci. Ta se rovněž podílí na moderaci vlivu mediačních strategií na výsledky u dítěte. V kódovaných datech z rozhovorů byly nalezeny některé dílčí informace, které se týkají kategorií z původního modelu – Výchovný styl a Výsledky dítěte (nejsou výsledkem tematické analýzy, ale byly nalezeny v datech ex post – pro začlenění do kontextuálního modelu). Výchovný styl Rodiče s podobným postojem k přístupu dětí k technologiím mají odlišné výchovné styly. Někteří jsou značně autoritářští a dbají na patřičnou poslušnost, kontrolu dětí, důslednost a případně udělují tresty. Na otázku, zda by děti otce R3 chtěly tablet, pohotově reaguje: „Tak ony by chtěly, samozřejmě, že by chtěly, ale to mají samozřejmě smůlu, že.“ Nedostupnost nových technologií dětem je v těchto rodinách brána jako samozřejmost. Jiní rodiče preferují liberálnější výchovu, často s dětmi diskutují, snaží se je podporovat v samostatném rozhodování. „Pokavaď jde o život, tak za ně rozhodnete vy. A pokavaď o život nejde, tak by měli mít právo se rozhodnout samy,“ říká o rozhodování dětí matka R8. Z hlediska výchovných stylů jsme tedy neobjevili nic, co by mohlo charakterizovat výchovu bez technologií. Výsledky dítěte O tom, jaký mají postoj děti k technologiím, vypovídají rodiče různě. Někteří říkají, že jejich děti digitální technologie ani nechtějí, necítí se ochuzeně, nezajímají se o ně a nijak je nevyžadují. Jiní rodiče vnímají jako samozřejmé, že děti technologie zajímají. Jsou si vědomi toho, že kdyby se rozhodovaly jejich děti samy, tak by technologie chtěly. Děti jsou ale většinou smířené s tím, že jim je rodiče neumožní používat. Rodiče si myslí, že pokud by jim technologie zpřístupnili, děti by je chtěly čím dál víc.
DISKUZE Vzhledem k zaměření výzkumu se nabízí srovnání s kvalitativní studií v 7 zemích (Chaudron et al., 2015), která se zabývala mimo jiné také vnímáním technologií rodiči, kteří svým dětem přístup k technologiím umožňují. Rodiče v oné studii oceňují u technologií poskytování zábavy dětem, získávání znalostí a dovedností pro školní nebo pracovní účely v budoucnosti a zvýšení komunikačních dovedností. Oproti tomu rodiče v naší studii
nepovažují zábavu u technologií jako přínosnou. Nepřejí si, aby jejich děti trávily čas na počítači nebo tabletu, protože ho vnímají jako ztracený, vnímají riziko závislosti a používání technologií jako úniku z reality. Podle výzkumu však podporuje uvážlivé používání technologií jazykový, kognitivní a sociální vývoj dětí (Hsin et al., 2014). Pro rodiče, kteří svým dětem umožňují přístup k technologiím, představují digitální technologie určitou formu ulehčení výchovy, neboť při používání technologií děti většinou nevyžadují tolik pozornosti a rodiče mohou věnovat čas něčemu jinému (Chaudron et al., 2015). Rodiče v naší práci své děti odkládat k technologiím nechtějí. Je pro ně důležitý rozvoj dětí a u technologií hrozí podle nich riziko, že děti zakrní. Česká studie (Kontríková et al., 2015) upozorňuje, že někteří rodiče podceňují rizika používání technologií u dětí mladšího věku. Domnívají se, že děti na internetu pouze hrají hry, což není jako riziko dostatečně vnímáno. Rodiče z naší studie stojí v tomto ohledu na opačné straně spektra a vnímají rizika technologií u dětí jako velmi významná. Podle australské studie (Ey & Cupit, 2011) opravdu jsou děti ve věku 5 až 8 let více náchylné k podlehnutí rizikům na internetu než starší děti. Účastníci výzkumu uvádějí v souvislosti s technologiemi u dětí řadu různých obav. Podle studie Sorbringa (2014) způsobuje obecně obavy v souvislosti s technologiemi u dětí nejistota, nedostatek vědomostí o internetu a postoj, že internet je důležitý. Participanti bakalářského výzkumu berou technologie (potažmo internet) jako důležitý a nezbytný nástroj v životě starších dětí a dospělých, ovšem u mladších dětí důležitost technologií nevnímají. Limitem této práce je specifický způsob výběru vzorku přes lesní mateřské školy. Je možné, že daní rodiče mají společné charakteristiky, které se vážou na sympatii ke vzdělávání v přírodě a které se zároveň promítly v rozhovorech. Limitující byla taky online nebo telefonická forma některých rozhovorů. Na jednu stranu to mohlo pro rodiče představovat pohodlnější způsob zapojení do výzkumu, ovšem na někoho může tato forma rozhovoru působit neosobně a není ochoten se otevřít se svými myšlenkami tak, jako při osobním setkání. Pro další studium této problematiky by bylo přínosné provést výzkum se stejnými rodiči o několik let později (jak reflektují své výchovné postoje v kontextu skutečného vývoje dětí, zda se jejich postoje v průběhu let měnily apod.). Přínosný by mohl být longitudinální výzkum dětí, které vyrůstají v současné době ve vyspělých zemích bez přístupu k technologiím. Bylo by dobré zjistit dopad této specifické výchovy na jejich rozvoj, digitální gramotnost, socializaci a jejich vlastní výchovné postoje v dospělém věku. Tyto informace by
pro svá výchovná rozhodnutí jistě uvítala řada rodičů, ať už vychovávají své děti s technologiemi, nebo bez nich. ZÁVĚR Výsledky naznačují, že pro rodiče, kteří svým dětem omezují přístup k digitálním technologiím, jsou velmi důležité rodinné a přátelské vztahy a také optimální rozvoj dětí „přirozenou“ cestou. Tyto hodnoty mohou být podle rodičů technologiemi ohroženy. Na rodičovské vnímání technologií má vliv jejich vlastní zkušenost. Rodiče vnímají v kontextu technologií tlak širšího sociálního prostředí. Zároveň se však přátelí povětšinou s rodinami, které technologie také nemají, což tento tlak tlumí. Někteří rodiče se snaží úplně zamezit dětem v kontaktu s technologiemi, jiní s nimi o tom diskutují. Rodiče spojuje snaha o podporu jiných aktivit, než je používání technologií. Přístup dětí k technologiím řeší operativně, rozhodují se, až když přijde nějaký problém. K dosažení svých výchovných cílů rodiče používají různé výchovné styly. SEZNAM BIBLIOGRAFICKÝCH ZDROJŮ: Braun, V., & Clarke, V. (2006). Using thematic analysis in psychology. Qualitative Research in Psychology, (3), 77-101. Collins, W. A., Madsen, S. D., & Susman-Stillman, A. (2002). Parenting During Middle Childhood. In M. H. Bornstein. Handbook of Parenting, Children and Parenting, 73102. Mahwah, New Jersey: Lawrence Erlbaum. Chaudron, S. et al. (2015). Young Children (0-8) and Digital Technology. European Union Joint Research Centre, Science and Policy Reports. Luxembourg: Publications Office of the European Union. Darling, N. & Steinberg, L. (1993). Parenting Style as Context: An Integrative Model. Psychological Bulletin 113 (3), 487-496. Ey, L. A., & Cupit, C. G. (2011). Exploring young children’s understanding of risks associated with Internet usage and their concepts of management strategies. Journal of Early Childhood Research, 9(1), 53-65. Hasebrink, U., Livingstone, S., & Haddon, L. (2008). Comparing Children’s Online Opportunities and Risks Across Europe: Cross-national Comparisons for EU Kids Online. London: EU Kids Online.
Hoghughi, M. S. (2004). Parenting – An Introduction. In M. S. Hoghughi & N. Long (Eds.), Handbook of Parenting: Theory and Research for Practice, 2-18. Londýn: Sage. Holden, G. W. & Buck, M. J. (2002). Parental Attitudes Toward Childrearing. In M. H. Bornstein (Ed.) Handbook of Parenting, Being and Becoming a Parent. Mahway, New Yersey: Lawrence Erlbaum. Holloway, D., Green, L. & Livingstone, S. (2013). Zero to eight. Young children and their internet use. LSE, London: EU Kids Online. Hsin, C.-T., Li, M.-C., & Tsai, C.-C. (2014). The Influence of Young Children’s Use of Technology on Their Learning: A Review. Educational Technology & Society, 17(4), 85–99. Johnson, B., Berdahl, L., Horne, M., Richter, E., & Walters, M. (2014). A Parenting Competency Model. Parenting: Science and Practice, 14(2), 92-120. Kontríková V., Černíková M., & Šmahel D. (2015). Byl jednou jeden tablet: Děti (0-8) a digitální technologie. Brno: Fakulta sociálních studií. Livingstone, S. & Helsper, E. J. (2008). Parental mediation and children’s Internet use. Journal of broadcasting & electronic media, 52 (4), 581–599. Maccoby, E. E. (1984). Middle Childhood In The Context Of The Family. In W. A. Collins (Ed.) Development During Middle Childhood. The Years From Six to Twelve. Washington: National Academy Press. Meadow-Orlans, K. P. (2002). Parenting With a Sensory or Physical Disability. In M. H. Bornstein (Ed.), Handbook of parenting, Social Conditions and Applied Parenting, 259295. Mahwah, New Jersey: Lawrence Erlbaum. Potter, W. J. (2010). The State of Media Literacy. Journal of Broadcasting & Electronic Media, 54(4), 675–696. Sorbring, E. (2014). Parents' Concerns About their Teenage Children's Internet Use. Journal of Family Issues, 25(1), 75-96.
PŘÍLOHY Příloha 1 Kontextuální model výchovného stylu (Darling & Steinberg, 1993).
5
Výchovný styl
Otevřenost dítěte k socializaci
1
Rodičovské cíle a hodnoty
4
6
2
Výchovné metody
Výsledky u dítěte
3
Příloha 2 Popis participantů a jejich základních charakteristik Označen í
Pohlaví
Věk
Profese
Vzdělání
R1
Žena
40
Architektka/Domácí vzdělávání
VŠ
S 11, S 8, D 7, S 1
R2
Žena
32
Vědecká pracovnice
VŠ
D 7, D 4
R3
Muž
44
Architekt
VŠ
D 8, D 6, S 2
R4
Žena
40
Učitelka/Rodičovská dovolená
VŠ
D 15, D 10, D 8, S 5, S 3
R5
Žena
33
Rodičovská dovolená
VŠ
D 7, S 5, S 3, S 0,5
R6
Žena
38
Učitelka/Rodičovská dovolená
VŠ
D 9, D 6, S 5
R7
Žena
35
Architektka
VŠ
D 9, D 7, D 4
R8
Žena
40
Ředitelka lesní MŠ
SŠM
D 12, D 8, S 6
R9
Žena
37
Domácí vzdělávání
SŠM
S 7, S 4
R10
Žena
42
Jazyková lektorka
VŠ
D8
(v letech)
Pohlaví a věk dětí (v letech)
SŠM = středoškolské s maturitou; VŠ = vysokoškolské; D = dcera; S = syn
Příloha 3 Přehled kategorií a podkategorií analýzy Kategorie Rodičovské cíle a hodnoty
Vnímání digitálních technologií
Vlastní zkušenost s digitálními technologiemi Sociální prostředí v kontextu digitálních technologií Strategie omezené mediace digitálních technologií
Podkategorie Optimální rozvoj dětí „přirozenou“ cestou Rodinné a přátelské vztahy Nepotřebnost technologií u mladších dětí, nezbytnost u starších Riziko závislosti Digitální technologie jako zloděj času Digitální technologie jako únik z reality Digitální technologie omezují rozvoj Digitální technologie omezují vztahy Digitální technologie jako nástroj, který má sloužit
Tlak širšího sociálního prostředí Podpora blízkého sociálního prostředí Operativní řešení přístupu dětí k technologiím Zamezení přístupu dětí k technologiím Diskuze s dětmi o přístupu k technologiím Podpora jiných aktivit než používání technologií
Příloha 4 Analytický model výchovy s omezeným přístupem k digitálním technologiím (DT)
Sociální prostředí
Vnímání DT
Vlastní zkušenost s DT
Výchovný styl
Otevřenost dítěte k socializaci
Výchovné metody
Výsledky u dítěte
Rodičovské cíle a hodnoty
