PACNER M. 2005: Vybrané těžké kovy v plodnicích stopkovýtrusých hub v Krkonoších a okolí Třince. – Opera Corcontica, 42: 91–97.
Vybrané těžké kovy v plodnicích stopkovýtrusých hub v Krkonoších a okolí Třince Selected heavy metals in sporocarps of mushrooms in the Giant Mountains and vicinity of Třinec (Podbeskydí) Martin Pacner Katedra ekologie a životního prostředí, Přírodovědecká fakulta, Univerzita Palackého, Šlechtitelů 11, 783 71 Olomouc, e-mail:
[email protected] Práce hodnotí obsahy těžkých kovů v půdě a plodnicích stopkovýtrusých hub na třech různě antropogenně znečištěných lokalitách v České republice (Střední Evropa) v letech 2001 a 2003. Jako nejvhodnější analytická metoda pro stanovování těžkých kovů byla vybrána plamenová atomová absorbční spektrofotometrie. Obsahy pěti těžkých kovů (Pb, Cd, Cu, Zn a Ni) byly sledovány v 51 vzorcích hub, taxonomicky spadajících mezi 10 druhů (většinou jedlých) a 30 vzorcích půdy. Byla studována schopnost hub kumulovat těžké kovy v závislosti na míře znečištění daných lokalit a stáří mycelia. Lokalita 1 se nacházela v severovýchodních Čechách, na hranici Krkonošského národního parku. Tuto lokalitu můžeme označit za neznečištěnou. Lokality 2 a 3 byly vybrány v oblasti Moravskoslezských Beskyd v okolí Třince. Ty byly bezesporu zasaženy zvýšenou průmyslovou výrobou Třineckých železáren. The concentrations of heavy metals in the soil and fungal bodies collected in 3 different polluted localities in the Czech Republic (Central Europe) in 2001 and 2003 were determinated by flame atomic absorption spectrometry after wet ashing. The concentrations of five heavy metals (Pb, Cd, Cu, Zn and Ni) were studied in 51 samples of fungal bodies representing 10 species, most of them edible, and in 30 samples of the soil. This study explored the differences in the metal uptake in sporocarps of fungi relative to fungal species, the collection location and the age of mycelium. Locality no. 1 was situated in Giant Mountains on the north – east of Bohemia. This locality can be declared unpolluted. Locality 2 and 3 were situated in the Moravan-Silesian Region along the border of the Protected Landscape Area Moravskoslezské Beskydy. The Třinecké Ironworks, plc was, without question, the main source of environmental pollution. Klíčová slova: Keywords:
těžké kovy, plamenová atomová absorpční spektrofotometrie, plodnice stopkovýtrusých hub, bioakumulace heavy metals, flame atomic absorption spectrometry, sporocarps of fungi, bioaccumulation
ÚVOD Těžké kovy jsou řazeny mezi prioritní sledované polutanty ve všech složkách životního prostředí (BRANŽOVSKÝ 1980, ŘÍHA & al. 1971, BARDODĚJ 1988, JANÍČEK 1988). Pro posuzování kvalitativního stavu životního prostředí lze využít i biologického materiálu (BENCKO & al. 1984, BENCKO & al. 1995,
91
TUCKER 1972). Snaha použít volně rostoucí houby jako bioindikátor znečištění životního prostředí cizorodými látkami je stará několik desítek let. Je prokázáno, že některé druhy jedlých hub mohou kumulovat významná množství cizorodých prvků (např. Boletus, Xerocomus, Agaricus apod.) (CIBULKA 1988, DEMIRBAS 2001). DEBORAH (1998) poukazuje na schopnost houbových organismů, přežívat i v místech, která jsou kvůli silnému znečištění nevhodná pro růst rostlin. Tohoto faktu by se dalo využít při asanaci silně znečištěných území, kde není možné využít rostlinné druhy. Poukazuje na fakt, že vysoké koncentrace Cd a Pb v půdě vedou k zastavení růstu a následnému uhynutí mnohých druhů rostlin. U hub takovéto letální následky nepozorovala. Houby jsou hodnotnou složkou výživy člověka pro nízký obsah kalorií, vysokým obsahem proteinů, železa, zinku, chitinu, vlákniny, vitaminů a minerálů. Houbaření a zvýšená sezonní konzumace volně rostoucích hub patří v České republice k velmi populárním koníčkům. Z toho vyplývá, že sledování hygienické kvality hub je důležité z hlediska možné zátěže konzumentů (CIBULKA 1988, SVOBODA 2000, HAJN 1999). Hlavní cíle práce: 1. Porovnat vybrané lokality. 2. Porovnat obsahy vybraných těžkých kovů v půdě a v houbách s maximálně přípustnými limity. 3. Porovnat schopnost bioakumulace těžkých kovů mezi jednotlivými druhy hub. 4. Porovnat obsahy vybraných těžkých kovů mezi jednotlivými růstovými stádii.
MATERIÁL A METODY Houby byly sbírány na třech různých lokalitách. Lokalita 1 se nacházela v Královéhradeckém kraji na rozhraní ochranného pásma a třetí zóny Krkonošského národního parku. Jednalo se o lokalitu s převahou smrkových a bukových porostů s příměsí modřínu na hranicích katastrů Dolní Dvůr a Strážné. Převládal zde půdní typ hnědé kyselé půdy. Svah zabíral plochu asi 400 x 400 metrů. V okolí této lokality nebyl žádný větší zdroj možného znečištění a kontaminace životního prostředí. Ze shora byl svah oddělen málo frekventovanou asfaltovou silnicí, vedoucí k Tetřevím boudám. Zespoda byl svah oddělen lesní cestou, sloužící ke svozu dřeva. Vlastní sběr byl uskutečněn v okolí obce Dolní Dvůr v roce 2001 v několika podzimních termínech podle průběhu houbařské sezóny. Při pochůzkovém sběru byly vytvářeny individuální vzorky jednotlivých druhů hub tak, aby vzniklo dostatečné množství materiálu pro analýzu. Sesbírané vzorky hub byly determinovány s pomocí České mykologické společnosti v Hradci Králové. Celkem bylo sebráno 5 druhů hub po třech vývojových stádiích: pýchavka obecná – Lycoperdon perlatum, václavka obecná – Armillaria mellea s.l., suchohřib hnědý – Xerocomus badius, hřib dutonohý – Boletinus cavipes a suchohřib žlutomasý – Xerocomus chrysenteron. Současně bylo na lokalitě odebráno i 10 vzorků lesní půdy. Svah byl rozdělen do 10 kvadrantů a vzorky byly odebrány půdní sondou do hloubky 10–15 cm bez horizontu L (opad) (STAŇA 1995). Lokalita 2 se nacházela v Moravskoslezském kraji podél hranice CHKO Moravskoslezské beskydy. Jednalo se o okrajovou lokalitu města Třinec, okresu Frýdek-Místek. Zájmové území z hlediska geomorfologie spadá do pahorkatiny Podbeskydí. Lokalita zabírala plochu asi 500 x 500 metrů. Nejvyšším bodem terénu je s nadmořskou výškou 1032 m n. m. vrchol Javorový. Území leží v oblasti tvořené horninami karpatského flyše. Z mladších kvarterních útvarů jsou zde zastoupeny jako půdotvorné substráty svahoviny z převážně kyselého materiálu. Na těchto substrátech se vytvořily hnědé oglejené půdy, které tvoří matečný půdotvorný substrát většiny zdejších půd (KONEČNÝ & KONEČNÝ 2001). Lokalita byla tvořena smrkovo – bukovými porosty s příměsí modřínu s typickým podrostem. Největším zdrojem znečištění složek životního prostředí lokalit 2 a 3 byly bezesporu Třinecké železárny a.s. (LITERA 2000). Dnes jsou jednou ze dvou českých hutí s uzavřeným hutním cyklem výroby. Jsou hlavním výrobcem dlouhých válcovaných výrobků v ČR. Vlastní sběr byl uskutečněn v okrajové části Třince kolem Oldřichovic a lanovky na Javorový v roce 2003 v několika podzimních termínech podle průběhu houbařské sezony. Na této lokalitě
92
bylo sebráno celkem 6 druhů hub po třech vývojových stádiích: pýchavka obecná – Lycoperdon perlatum, václavka obecná – Armillaria mellea s.l., suchohřib hnědý – Xerocomus badius, suchohřib žlutomasý – Xerocomus chrysenteron, hřib dutonohý – Boletinus cavipes a muchomůrka červená – Amanita muscaria. Současně bylo na lokalitě odebráno i 10 vzorků lesní půdy. Svah byl rozdělen do 10 kvadrantů a vzorky byly odebrány půdní sondou do hloubky 10–15 cm bez horizontu L (opad) (STAŇA 1995). Lokalita 3 se nacházela v Moravskoslezském kraji v obci Třinec. Tato lokalita, vzhledem k nalezeným odlišným druhům a odlišným podmínkám, byla zařazena pouze ze zajímavosti a nebyla předmětem hlubší studie. Jednalo se o okrajovou část města Třinec, okres Frýdek-Místek. Zájmové území z hlediska geomorfologie spadá do pahorkatiny Podbeskydí. Lokalita byla typická slabým mechovým porostem s pionýrskými druhy rostlin (pupalka, orobinec, třtina, vrba, sítina, řebříček, podběl, topol, jetel). Vlastní sběr byl uskutečněn na odkališti v obci Dolní Lištná v roce 2003 v několika podzimních termínech. Na této lokalitě bylo sebráno celkem 6 druhů hub po třech vývojových stádiích: pýchavka obecná – Lycoperdon perlatum, václavka obecná – Armillaria mellea s. l., hnojník obecný – Coprinus comatus, hnojník inkoustový – Coprinus atramentarius, holubinka osmahlá – Russula adusta s. l. a kalichovka oranžová – Rickenella fibula. Součastně bylo na lokalitě odebráno 10 vzorků půdního substrátu. Plodnice hub byly očištěny obvyklým způsobem pro kuchyňskou úpravu, nakrájeny na plátky plastovým nožem a usušeny při teplotě nepřekračující 40 °C. Poté byly rozdrceny v keramické misce a prosety přes plastové sítko (velikost oka 0,5 mm) (Hekera, ústní sdělení). Pro úpravu vzorků byla zvolena metoda totální mineralizace. Z prosetého houbového materiálu bylo naváženo z každého vzorku 0,5 gramu. Tyto vzorky byly poté zpracovány na mineralizačním přístroji PLAZMATRONIKA při použití programu číslo 80 pro vodní rostliny. Jako mineralizační činidla byla použita: 6 ml HNO3 a 2 ml H2O2. Samotná mineralizace 1 vzorku trvala 7 minut a chlazení 10 minut, při průtoku 1 litru vody za minutu a tlaku 16 atmosfér. Výsledný mineralizát byl doplněn destilovanou vodou do 50 ml a poté přefiltrován. Půdní vzorky byly zhomogenizovány, usušeny a poté prosety přes plastové sítko (velikost oka 0,5 mm). Z každého vzorku bylo naváženo 0,5 gramu navážky (STAŇA 1995, ZBÍRAL 1996). Pro další úpravu byla zvolena metoda totální mineralizace. Navážka byla zpracována na mineralizačním přístroji PLAZMATRONIKA, při použití programu číslo 20 pro půdu. Jako mineralizační činidla byla použita 2 ml HF a 6ml lučavky královské. Samotná mineralizace trvala 20 minut. Pro chlazení byly opakovány dva desetiminutové cykly. Průtok vody byl 1litr za minutu, tlak 16 atmosfér. Výsledný mineralizát byl ještě doplněn do objemu 50 ml a přefiltrován. Samotná analýza byla prováděna na atomovém spektrometru AVANTA v plamenové verzi na plameni acetylen – vzduch. Data byla zpracována pomocí statistického programu SAS. Pro porovnání druhů a lokalit byla zvolena jednocestná ANOVA s testem Bartletta a Scheffeho.
VÝSLEDKY A DISKUSE Obsahy těžkých kovů v půdě byly porovnány s maximálně přípustnými obsahy v půdách ČR (BENEŠ 1993). Obsahy těžkých kovů v plodnicích hub byly porovnány s nejvyššími přípustnými koncentracemi pro sušené houby (Vyhláška MZ 2002). Na lokalitě 1 v Krkonoších nebyly překročeny maximální přípustné koncentrace v půdě ani u jednoho těžkého kovu. Lokalitu lze prohlásit za neznečištěnou. I když houby vykazovaly částečnou schopnost kumulace, hodnoty nepřekročily nejvyšší povolené koncentrace těžkých kovů v sušině. Nejvyšší hodnoty olova byly naměřeny u pýchavky obecné (4,61 mg/kg). Nejnižší hodnoty byly u druhů suchohřib hnědý (Xerocomus badius), hřib dutonohý (Boletinus cavipes) a václavka obecná (Armillaria mellea s. l.). Všechny hodnoty olova v půdě byly podlimitní. Hygienický limit
93
u kadmia (2 mg/kg) nebyl překročen u žádného vzorku. Nejvyšší hodnoty byly naměřeny u druhu suchohřib žlutomasý (Xerocomus chrysenteron) (1,27 mg/kg). Nejnižší hodnoty byly naměřeny u druhu suchohřib hnědý (Xerocomus badius). Zcela zanedbatelné byly naměřené hodnoty kadmia v půdě. Hodnoty mědi v houbách zůstaly pod hygienickým limitem, který je 80 mg/kg. Nejvyšší obsahy byly naměřeny opět v plodnicích pýchavky obecné (15,31 mg/kg). Nejmenší obsah byl u druhů: hřib dutonohý (Boletinus cavipes), václavka obecná (Armillaria mellea s.l.) a hřib žlutomasý (Xerocomus chrysenteron). Hodnoty mědi v půdě byly podlimitní. Zjištěné hodnoty zinku ve sledovaných vzorcích byly také podlimitní. Hygienický limit je 80 mg/kg. Nejvyšší obsah (26,18 mg/kg) byl zjištěn u pýchavky obecné. Vyšší hodnoty byly též zjištěny u druhů: suchohřib hnědý (Xerocomus chrysenteron) a suchohřib žlutomasý (Xerocomus badius). Naopak nejmenší kumulaci vykazovala saproparazitická houba václavka obecná (Armillaria mellea s.l.). Obsahy zinku v půdě byly podlimitní. Všechny obsahy niklu ve sledovaných houbách nepřekročily hygienický limit, který je 6 mg/ kg. Nejvyšší obsahy, v pýchavce obecné (Lycoperdon perlatum), nedosahovaly ani 1 mg/kg. Obsahy niklu v půdě byly menší než mez detekce. Na lokalitě 2 (odkaliště) byla situace vlivem antropogenního znečištění daleko „zajímavější“. Lokalita byla v porovnání s lokalitou 3 o něco více vystavena imisnímu spadu vlivem povětrnostních podmínek. U niklu a mědi nebyly nalezeny žádné zvýšené koncentrace v půdě. Ostatní prvky byly přítomny v nadlimitním množství. U zinku byla limitní hodnota (200 mg/kg) překročena pouze v jednom případě. U olovo byla limitní hodnota (140 mg/kg) překročena v šesti případech. U kadmia nesplňoval hygienický limit (1 mg/kg) ani jeden z 10 odebraných vzorků. U olova byl překročen hygienický limit (10 mg/kg) pouze u druhu pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum) (13,8 mg/kg). U kadmia byl hygienický limit (2 mg/kg) překročen hned u 2 druhů. Nejvyšší koncentrace (8,5 mg/kg) byla naměřena u druhu suchohřib hnědý (Xerocomus badius). Mírně byl limit překročen i u druhu hřib dutonohý (Boletinus cavipes) (2,3 mg/kg). Ostatní druhy hub nevykazovaly nadlimitní množství kadmia. Maximální hygienický limit mědi v sušených houbách (80 mg/kg) byl velmi výrazně překročen u druhu pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum), kde nejvyšší hodnota dosahovala 216,7 mg/kg mědi v sušině. Ostatní druhy neobsahovaly nadlimitní množství. Hygienický limit zinku (80 mg/kg) nebyl překročen pouze u druhů: hřib dutonohý (Boletinus cavipes) a václavka obecná (Armillaria mellea s.l.). U všech ostatních byl překročen. Nejvíce u druhů pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum) (177,7 mg/kg), suchohřib žlutomasý (Xerocomus chrysenteron) (156,7 mg/ kg) a muchomůrka červená (Amanita muscaria) (159,6 mg/kg). Hygienický limit niklu (6 mg/kg) byl překročen jen o 0,4 mg/kg u druhu hřib dutonohý (Boletinus cavipes). Více kumulovaly druhy pýchavka obecná (Lycoperdum perlatum), oba druhy suchohřibů a muchomůrka červená (Amanita muscaria). K překročení hygienického limitu ale nedošlo. Na lokalitě 3 (Třinec) nebyly překročeny nejvyšší přípustné koncentrace v půdě pouze u niklu a mědi. Ve třech případech byl překročen limit u zinku (200 mg/kg). Nejvyšší hodnota dosahovala 309,1 mg/kg. Koncentrace olova překročily hygienický limit (140 mg/kg) celkem pětkrát. Nejvyšší byla hodnota 341,9 mg/kg. Kadmium bylo detekováno ve všech vzorcích, kromě jednoho. Nejvyšší hodnota (5,5 mg/kg) až pětkrát převyšovala hygienický limit v půdě. V houbách na lokalitě 3 nebylo naměřeno nadlimitní množství olova, mědi ani kadmia. Olovo nejvíce kumuloval druh kalichovka oranžová (Rickenella fibula) (8,5 mg/kg), nejméně hnojník inkoustový (Coprinus atramentarius). Kadmium bylo zjištěno v nejvyšší míře u druhu václavka obecná (Armillaria mellea s. l.) (1,6 mg/kg), holubinka osmahlá (Rusulla adusta s. l.) a kalichovka oranžová (Rickenella fibula). Měď byla přítomna v největší míře u druhu pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum) (72,3 mg/kg) a hnojník inkoustový (Coprinus atramentarius) (43,6 mg/kg). Zjištěné hodnoty nepřekročily stanovený limit (80 mg/kg). Koncentrace zinku překročila nadlimitní hodnoty u dvou druhů. U holubinky osmahlé (Rusulla adusta s.l.) dosáhla koncentrace 122 mg/ kg. Hygienická norma byla také mírně překročena u druhu hnojník obecný (Coprinus comatus) (85,1 mg/kg). Nejvyšší přípustná koncentrace u niklu (6 mg/kg) byla mírně překročena u druhů kalichovka oranžová (Rickenella fibula) (7,2 mg/kg) a hnojník inkoustový (Coprinus atramentarius)
94
(7,2 mg/kg). Nepříliš vysoké hodnoty u odkalištích druhů hub mohou být způsobeny tím, že většina z nich nepatří do skupiny tzv. bioindikačních druhů. Druh pýchavka obecná byl nalezen asi 1–2 metry od odkaliště. Mezi úrovní kontaminace lokality a obsahem prvků v nalezených houbách nemusí být vždy jasná a přímá závislost. Můžeme ale pozorovat, že se zvyšujícím se obsahem těžkých kovů v půdě, se zvyšuje i obsah v plodnicích hub. Můžeme pokládat za potvrzené, že existuje výrazná druhová schopnost hub kumulovat cizorodé prvky (CIBULKA & al. 1991). Vzhledem k omezenému počtu vzorků a možnému ovlivnění houbových organismů heterogenitou lokalit nemohu tento závěr zcela přesně vyvodit. Mezi houby, které nejvíce kumulovaly sledované cizorodé prvky, patří pýchavka obecná a v jisté míře i suchohřib žlutomasý a suchohřib hnědý. Na lokalitě 3 „odkaliště“ to byl ještě druh kalichovka oranžová (Rickenella fibula). Naopak mezi houby, které kumulovaly cizorodé prvky nejméně, patří hřib dutonohý a václavka obecná. Většina autorů uvádí především pýchavku obecnou jako vhodný bioindikátor (KALAČ 1996, CIBULKA & al.1991). Ztotožňuji se s názorem, že pýchavka obecná má zřejmě vyšší informační hodnotu. Ze všech posuzovaných druhů měla největší schopnost kumulace sledovaných prvků. Vůbec nejvýrazněji, a to na všech lokalitách, kumulovala měď. Na lokalitách 1 a 2 kumulovala výrazné množství zinku a olova. Posuzování hodnot uvnitř druhů je velmi složité. Významnou roli hraje stáří mycelia a délka prodlevy mezi jednotlivými růstovými vlnami (fruktifikacemi). Experimentálně tento názor dosud nebyl ověřován (KALAČ 1996). Mezi jednotlivými vývojovými stádii uvedených druhů jsem nezaznamenal podstatné rozdíly v obsahu rizikových prvků, a to ani při vyšší nabídce těžkých kovů na lokalitě 2 a 3. Tab. 1. Průměrné obsahy těžkých kovů v půdě (mg/kg sušiny). The mean contents of heavy metals in the soiP (mg/kg of dry matter).
Lokalita 1 2 3
Pb* mean SE 20,03 10,61 231,83 89,90 154,83 79,16
Cd* mean SE – – 1,64 0,07 2,23 0,95
Cu* mean SE 3,51 1,30 43,26 14,05 64,14 17,28
Zn* mean SE 35,32 8,00 165,62 33,32 181,67 59,90
Ni* mean SE – – 16,71 4,65 37,66 9,43
* Nejvyšší přípustné koncentrace jsou: Pb=140, Cd=1, Cu=100, Zn=200, Ni=80 The limits are: Pb=140, Cd=1, Cu=100, Zn=200, Ni=80 - Hodnoty menší než mez detekce Values less than detection limit SE – standard error Tab. 2. Průměrné obsahy těžkých kovů v houbách (mg/kg sušiny). The mean contents of heavy metals in mushroom bodies (mg/kg of dry matter).
Locality 1 2 3
Pb* mean SE 1,31 0,91 3,03 2,93 2,54 1,42
Cd* mean SE 0,28 0,25 1,89 1,28 1,36 0,13
Cu* mean SE 4,72 3,99 57,85 38,53 38,14 10,57
Zn* mean SE 12,13 6,06 121,64 34,69 66,46 14,54
mean 0,36 2,82 4,34
Ni*
SE 0,17 1,44 1,33
* Nejvyšší přípustné koncentrace jsou: Pb=10, Cd=2, Cu=80, Zn=80, Ni=6 The limits are: Pb=10, Cd=2, Cu=80, Zn=80, Ni=6 SE – standard error
95
Tab. 3. Porovnání průměrných hodnot těžkých kovů v houbách z lokalit 1 a 2 (mg/kg sušiny). Comparison of mean values of heavy metals in mushroom bodies from localities 1 and 2 (mg/kg of dry matter).
Druh Lp** Xb** Xc** Am** Bc**
Lok. 1 2 1 2 1 2 1 2 1 2
Pb* mean SE 3,59 0,90 11,57 1,49 0,83 0,04 1,43 0,64 1,13 0,17 0,97 0,11 0,41 0,26 1,87 1,29 0,65 0,20 0,90 0,13
Cd* mean SE 0,19 0,01 1,00 0,07 0,04 0,01 5,50 2,00 0,80 0,35 1,00 0,07 0,22 0,18 0,83 0,11 0,08 0,03 2,13 0,11
Cu* mean SE 14,03 1,17 173,4 28,84 5,04 1,09 45,97 7,16 2,70 0,72 25,77 1,36 1,60 0,69 35,97 3,22 0,26 0,06 29,97 2,18
Zn* mean SE 22,72 2,52 153,9 15,82 16,00 1,20 138,6 17,11 11,48 2,27 153,6 2,07 4,37 2,60 68,20 4,87 6,09 0,92 76,03 2,16
Ni* mean SE 0,45 0,19 2,50 1,47 0,21 0,09 1,63 0,82 0,41 0,21 3,63 1,51 – – 2,40 2,00 0,35 0,14 4,07 1,56
* Nejvyšší přípustné koncentrace jsou: Pb=10, Cd=2, Cu=80, Zn=80, Ni=6 The limist are: Pb=10, Cd=2, Cu=80, Zn=80, Ni=6 ** Druh / species: Lp=Lycoperdon perlatum, Xb=Xerocomus badius, Xc=Xerocomus chrysenteron, Am=Armillaria mellea, Bc=Boletinus cavipes - Hodnoty menší než mez detekce Values less than detection limit
ZÁVĚR Tato práce hodnotí obsahy pěti vybraných těžkých kovů (olovo, kadmium, meď, zinek a nikl) v plodnicích stopkovýtrusých hub a v půdě na 3 vybraných lokalitách. Lokalita 1 byla situována v oblasti Krkonošského národního parku, lokality 2 a 3 byly situovány v Podbeskydí v okolí Třince. Výsledky potvrzují, že vyšší obsahy těžkých kovů v prostředí úzce korespondují s vyššími obsahy v plodnicích hub. Cílem práce bylo především srovnání lokalit 1 a 2. Vzhledem k antropogennímu znečištění byly hygienické limity nejčastěji překračovány na lokalitách 2 a 3. Obsahy těžkých kovů na lokalitě 1 byly podlimitní a lokalitu lze prohlásit za neznečištěnou. Práce potvrdila schopnost některých druhů kumulovat zvýšená množství těžkých kovů. Tu vykazovala především pýchavka obecná – Lycoperdon perlatum, která měla i nejvyšší informační schopnost a můžeme ji označit za vhodný bioindikátor. Mezi jednotlivými růstovými stádii nebyly zjištěny žádné signifikantní rozdíly v kumulaci vybraných těžkých kovů.
LITERATURA BARDODĚJ Z. 1988: Chemie v hygieně a toxikologii. – UK, Prague, 81 pp. BENCKO V., CIKRT M. & LENER V. 1984: Toxické kovy v pracovním a životním prostředí člověka. – Avicenum, Prague, 263 pp. BENCKO V., CIKRT M. & LENER V. 1995: Toxické kovy v životním a pracovním prostředí člověka. – GRADA Publishing, Prague. BENEŠ S. 1993: 1st part – Obsahy a bilance prvků ve sférách životního prostředí. – The Department of Agriculture of the Czech Republic, Prague. BRANŽOVSKÝ J. 1980: Chemie životního prostředí. – PdF, Ostrava, 381 pp. CIBULKA J. 1988: Problematika těžkých kovů z aspektu celosvětové literatury. – In: NĚMEC A. (ed), Cizorodé látky v půdě a v rostlině, ČSVTS, České Budějovice: 23–32.
96
CIBULKA J. & al. 1991: Pohyb olova, kadmia a rtuti v biosféře. – Academia, Prague, 427 pp. ČSN 757221: Klasifikace jakosti povrchových vod. DEBORAH M. A. 1998: Accumulation of several heavy metals and lanthanides in mushrooms from the Chicago region. – The Science of The Total Environment 1–3: 43–56. DEMIRBAS A. 2001: Heavy metal bioaccumulation by mushrooms from artificially fortified soils. – Food Chemistry 3: 293–301. Dept. of Environmental Protection of the Czech Rep. 1996: Směrnice pro kvalitu ovzduší v Evropě. HAJN V. 1999: Ekologie člověka. – VUP, Olomouc, 235 pp. JANÍČEK J. 1988: Těžké kovy a zdravotní stav domácích zvířat. – In: NĚMEC A. (ed), Cizorodé látky v půdě a v rostlině, ČSVTS, České Budějovice: 47–57. KALAČ P. 1996: Concentration of lead, cadmium, mercury and copper in mushrooms in the vicinity of a lead smelter. – The Science of The Total Environment 1–3: 251–258. KONEČNÝ M. & KONEČNÝ L. 2001: Průzkum plošného znečištění zemědělských půd rizikovými prvky v k.ú. Tyra, Guty, Karpentná, Nebory a Oldřichovice, of the town of Třinec. – ZEMPOLA, Hnojník. LITERA O. 2000: Třinecké železárny, a.s. jejich vztah k ochraně životního prostředí. – Životní prostředí hutnictví železa a hutní druhovýroby, Česká odborná skupina, Strážnice: 104–107. ŘÍHA V., RAUCH O. & KUBIZŇÁKOVÁ J. 1988: Vliv těžkých kovů na biologii mikroorganismů. – In: NĚMEC A. (ed), Cizorodé látky v půdě a v rostlině, ČSVTS, České Budějovice: 76–87. STAŇA J. 1995: Metodika monitorování zemědělských a lesních půd a půd chráněných území České republiky. – SKZÚZ, Brno, 45 pp. SVOBODA L. 2000: Concentrations of mercury, cadmium, lead and copper in fruiting bodies of edible mushrooms in an emission area of a copper smelter and a mercury smelter. – The Science of The Total Environment 1: 61–67. TUCKER A. 1972: The Toxic Metals. – Earth Island Limited, London, 237 pp. ZBÍRAL J. 1996: Analýza půd II. – ÚKZÚZ, Brno.
97
