Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko–správní fakulta Studijní obor: Veřejná ekonomika a správa
VYBRANÉ PROBLÉMY ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ A JEJICH ŘEŠENÍ Bakalářská práce
Autor: Iveta Vašíčková
Vedoucí bakalářské práce: Doc. Ing. Jaroslav REKTOŘÍK, CSc.
Brno, červen 2003
Jméno a příjmení autora:
Iveta Vašíčková
Název bakalářské práce:
Vybrané problémy odpadového hospodářství a jejich řešení
Katedra:
Katedra veřejné ekonomie
Vedoucí diplomové práce:
Doc. Ing. Jaroslav Rektořík, CSc.
Rok obhajoby:
2003
Anotace: Tato bakalářská práce se vedle obecné charakteristiky a zhodnocení odvětví a stavu v České republice zaměřuje na vybrané a aktuální problémy odpadového hospodářství České republiky, a to na problematiku komunálního odpadu, jeho systému sběru a likvidace a především na diskutovaný problém způsobu platby za komunální odpad a s tím související motivaci domácností ke třídění komunálního odpadu. Cílem bakalářské práce je zanalyzovat úpravu plateb za komunální odpad v souvislosti se změnami, které přinesla úprava zákona o odpadech, a to ve vztahu k hospodárnosti měst a obcí a motivaci občanů ke třídění odpadu vyprodukovaného domácnostmi. Jako případová studie je uvedeno město Brno.
Annotation: This bachelor work concerns actual problems of the waste management in the Czech Republic, especially problems connected with the communal waste, its collection and charges and fees for the waste disposal. Also general characteristic of the waste sector and analysis of the actual situation in the Czech Republic are part of the work. The main goal of the work is the analysis of the fess system for the communal waste disposal connected with the changes of the relevant legal regulations and in the relation to the motivation of households to separate the communal waste and way of management by municipalities. As an example is city Brno shown in the end of this work.
Klíčová slova: odpadové hospodářství, komunální odpad, poplatky za komunální odpad, zákon o odpadech, náklady na sběr a svoz komunálního odpadu Keywords: waste management, communal waste, fees for the waste disposal, waste law, costs of communal waste collection
Prohlašuji,
ţe
jsem
bakalářskou
práci
vypracovala
samostatně
pod
vedením
Doc. Ing. Jaroslava Rektoříka, CSc. a uvedla v seznamu literatury všechny pouţité literární a odborné zdroje.
V Brně dne 6.6.2003
____________________________
Obsah: ÚVOD……………………………………………………………………………………..……………………….…………5 1
2
HISTORICKÉ ASPEKTY, POJEM A CHARAKTERISTIKA ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ .............................................................................................................9 1.1
Historické aspekty...................................................................................................9
1.2
Pojem a charakteristika OH ..................................................................................10
ZPŮSOBY NAKLÁDÁNÍ S ODPADY ........................................................................13 2.1
Prevence vzniku odpadů .......................................................................................14
2.2
Bezodpadové technologie a recyklace ..................................................................15
2.3
Zneškodňování, vyuţití a úprava odpadu .............................................................16 2.3.1 2.3.2 2.3.3 2.3.4
3
Skládkování odpadů ................................................................................................16 Tepelné zpracování odpadů .....................................................................................19 Biologické metody ...................................................................................................19 Fyzikální a chemické metody ..................................................................................20
LEGISLATIVNÍ RÁMEC ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE A EVROPSKÉM SPOLEČENSTVÍ .....................................................22 3.1
Vývoj právní úpravy nakládání s odpady .............................................................22
3.2
Institucionální zabezpečení odpadového hospodářství v ČR a Evropském společenství ...........................................................................................................23
4
VZNIK ODPADŮ A EKONOMICKÝ RŮST..............................................................27
5
KOMUNÁLNÍ ODPAD .................................................................................................32 5.1
Nakládání s komunálním odpadem v ČR .............................................................33 5.1.1 5.1.2 5.1.3
5.2
Toky a systémy sběru komunálního odpadu.........................................................36 5.2.1 5.2.2 5.2.3 5.2.4
6
Současný stav hospodaření s komunálním odpadem v ČR .....................................33 Předpokládaný vývoj produkce komunálního odpadu.............................................33 Cíle v nakládání s komunálními odpady .................................................................35 Toky komunálního odpadu ......................................................................................36 Metody shromaţďování a sběru komunálního odpadu ............................................37 Způsoby úhrady za svoz, třídění a zneškodnění komunálního odpadu ...................40 Zkušenosti se systémy a platbami v zahraničí a v ČR .............................................41
5.3
Úprava platby za komunální odpad v ČR .............................................................42
5.4
Úprava kompetencí obcí .......................................................................................44
NAKLÁDÁNÍ S KOMUNÁLNÍM ODPADEM V BRNĚ ..........................................45 6.1
Historie nakládání s komunálním odpadem v Brně ..............................................45
6.2
Platba za komunální odpad ...................................................................................46
6.3
Rozvojové dokumenty v odpadovém hospodářství v Brně ..................................49
ZÁVĚR……………………………………………………………………………………………..………………...……50 POUŽITÁ LITERATURA……………………………………………………………..………….………………53
ÚVOD Jedním z hlavních zdrojů znečištění ţivotního prostředí v České republice je vysoká měrná produkce odpadů, velký podíl skládkovaného odpadu, jejich relativně nízká úroveň recyklace a vyuţívání jako zdroj druhotných surovin a aţ do přijetí prvního zákona o odpadech v roce 1991, pouze okrajově řešené a nesystematické hospodaření s odpady. Řešení problematiky odpadového hospodářství je odrazem úrovně a vyspělosti společnosti, ze které se pak odvíjí výběr činností na poli vyuţívání a zneškodňování odpadů a pouţití příslušných technologií a postupů při řešení všech aspektů nakládání s nimi. Tato práce nemůţe zachytit a zpracovat celou problematiku odpadů, která je velmi obsáhlá a zasahuje v podstatě do všech odvětví hospodářské činnosti. Proto se vedle obecné charakteristiky a zhodnocení odvětví a stavu v České republice a zemích Evropského společenství zaměřuje podrobněji jen na vybrané a aktuální problémy odpadového hospodářství České republiky, a to na problematiku komunálního odpadu. Hypotézy Vedle současného stavu a cílů hospodaření s komunálním odpadem v ČR, způsobů sběru, svozu a úhrady za komunální odpad se tato práce zaměřuje na diskutovaný problém způsobu platby za komunální odpad a změny v systému komunálního odpadu, který uvedl do chodu zákon č. 185/2001, Sb. o odpadech a dále se zabývá motivací domácností ke třídění komunálního odpadu. Komparace období roku 2001 a 2002, tedy přechod z původního systému na nový systém, by měla nastínit, zda zavedení nového systému v hospodaření s komunálním odpadem bude v budoucnosti účinné a efektivní1. Analýza problematiky komunálního odpadu, způsobu výběru místního poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů je prováděna na příkladu města Brna. Hypotéza č. 1: Na základě prostudování zákona č. 185/2001, Sb. o odpadech, který nabyl účinnosti počátkem roku 2002, tak, jak je konstruován předpokládám, ţe se mnoţství komunálního odpadu zvýší a v budoucnu bude zvyšovat, a to nejenom jako důsledek
1
Přestoţe tyto pojmy někdy splývají, v odborné práci lze rozlišit účinnost (results) jako faktický výsledek nějakého opatření a efektivnost (effectiveness) jako ekonomickou kategorii porovnávající uţitky a náklady.
5
přirozeného nárůstu (ekonomický růst, zvyšující se spotřeba nových výrobků, krátká ţivotnost výrobků, obalová technika, atd.), ale především v důsledku změny systému platby za sběr a svoz komunálního odpadu, a to přechod z platby za nádobu na platbu za osobu (paušální, kapitační způsob). Předpokládám, ţe tento zavedený způsob takto nastavené platby za komunální odpad nebude příliš motivovat domácnosti ke třídění odpadů a u třídění komunálních odpadů setrvají pouze ekologicky myslící občané. Hypotéza č. 2: Současně s tím předpokládám, ţe zřejmě vzrostou příjmy – vybrané poplatky za svoz a sběr komunálního odpadu tak, jak ukládá vyhláška města Brna, ale zároveň předpokládám, ţe tempo růstu příjmů bude zaostávat za tempem růstu nákladů na svoz, sběr, shromaţďování, přepravu, třídění, vyuţívání, odstraňování a likvidaci komunálních odpadů. Cíle Hypotézy bakalářské práce jsou promítnuty v cílech. Právě naplnění jednotlivých cílů je nezbytnou podmínkou potvrzení či vyvrácení stanovených hypotéz. Bakalářská práce má tři cíle, první cíl spočívá v obecné charakteristice oblasti odpadového hospodářství, a jeho naplnění vytváří dobrá východiska pro naplnění dalších cílů, které se vztahují k hypotéze č. 1 a hypotéze č. 2. Cíl č. 1: Charakterizovat oblast a problematiku odpadového hospodářství. Cíl č. 2: Vysvětlit základní principy moţných systémů nakládání s komunálním odpadem. Cíl č. 3: Analyzovat problematiku komunálního odpadu, způsobu výběru místního poplatku za provoz systému komunálního odpadu na příkladu města Brna. Metody Bakalářskou práci lze rozdělit na teoretickou a empirickou část. Práce má povahu jak základního teoretického přístupu, tak také přístupu aplikovaného, čemuţ odpovídají také pouţité metody. V teoretické části hraje podstatnou roli práce s literaturou. Jsou vyuţívány klasické metody, tedy analýza spočívající v rozboru jednotlivých literárních zdrojů a syntéza, při níţ je provedeno sestavení údajů do relevantních souvislostí. V úvodních pasáţích bakalářské práce je vyuţito metody historické, jejím cílem je nejenom nalézt počátek výskytu odpadového hospodářství v minulosti, ale také sledovat odpadové hospodářství v jeho vývoji a postihnout 6
základní tendence jeho vývoje. V části, která se zabývá souvislostmi mezi vznikem odpadů a ekonomickým růstem jsou jako pomocné metody vyuţity statistické metody, a to regresní a korelační počet, které jsou nezbytné při hledání vzájemných závislostí zkoumaných veličin V empirické části je pouţita metoda analýzy dat, především kvantitativních. Při tvorbě rozboru údajů a dat hraje určitou roli pouţití induktivní metody, kdy se na základě zjištěných hodnot vyvozují všeobecné závěry a částečně i metody dedukce, kdy se z jiţ poznaného vyvozují konkrétní závěry. V práci je pouţita také metoda komparace. Práce je rozdělena do tří tematických celků. První část, která zahrnuje kapitoly 1 aţ 3 se zabývá obecnými pojmy a charakteristikou odvětví odpadového hospodářství, historickými aspekty, posláním, vývojem, začleněním v oblasti veřejného sektoru. Tato část je také věnována nejdůleţitějším a nejběţnějším způsobům nakládání s odpady od počátku vzniku odpadu aţ po moţnosti jeho úpravy, vhodného vyuţití nebo zneškodnění. Současná legislativa řeší komplexně veškeré nakládání s odpady a její znalost je nezbytná pro kaţdého z nás. V této části je popsán vývoj základní právní úpravy nakládání s odpady v České republice a její harmonizace s poţadavky kladenými právem ES, podává základní informace o institucionálním zabezpečení v oblasti odpadového hospodářství. Druhá část této práce obsaţena v kapitole 4 je soustředěna na vztah ekonomického růstu a produkce odpadů, a to jak v České republice, tak v zemích ES. V této kapitole se čtenář seznámí s různými pohledy a analýzami souvislostí a trendů vyprodukovaného odpadu a ekonomickou aktivitou, vztahem mezi konečnou spotřebou domácností a produkcí komunálních odpadů, apod. Třetí klíčová část je věnována problematice komunálního odpadu, nakládání s komunálním odpadem a systémem sběru komunálního odpadu. Je zde zaregistrován současný stav hospodaření s komunálními odpady v České republice, předpokládaný vývoj produkce komunálních odpadů, cíle v nakládání s komunálními odpady, metody shromaţďování a sběru komunálního odpadu. Teoreticky popsané způsoby úhrady za svoz, třídění a zneškodnění komunálního odpadu jsou pak následně analyzovány na fungování nově zavedeného systému na základě schválené obecně závazné vyhlášky města Brna. V empirické části získané poznatky a na jejich základě se zaměřuji na porovnání způsobu platby za sběrnou nádobu (popelnici), který byl zaveden do konce roku 2001 a nově stanoveného způsobu platby za fyzickou osobu (občana), a to ve vztahu k hospodárnosti města a motivaci občanů ke třídění odpadů. 7
Na příkladu města Brna se snaţím o zhodnocení finančních a motivačních přínosů nebo naopak tíţí pro město i občany, které přinesla výrazná změna jak v právech a povinnostech osob v odpadovém hospodářství a působnosti orgánů veřejné správy, tak i v samotném zákoně o místních poplatcích, kterou stanoví obecně závazná vyhláška města Brna, v souvislosti se schváleným zákonem o odpadech č. 185/2001 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2002. V bakalářské práci, kterou předkládám jsem uplatnila poznatky získané ze studia studijního oboru Veřejná ekonomika a správa na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity v Brně, a to mimo jiné z kurzu Veřejná ekonomie a Veřejné finance v ČR a EU. Pro tvorbu a splnění cílů bakalářské práce přispěl významnou měrou kurz Ekonomika veřejného sektoru, který předkládá obecné informace o veřejném sektoru, představuje souhrn nejdůleţitějších nástrojů potřebných pro řízení ekonomiky a plnění poslání odvětví veřejného sektoru, ale věnuje se také rozboru problematiky jednotlivých odvětví veřejného sektoru. Při vypracování práce jsem čerpala především z bloku technické infrastruktury, coţ je dáno charakterem oblasti, kterou zpracovávám.
8
1 HISTORICKÉ ASPEKTY, POJEM A CHARAKTERISTIKA ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ 1.1
Historické aspekty
Existují důkazy - archeologické nálezy, ţe jiţ v dávných dobách a dávných kulturách vznikaly odpady v různých formách. Jelikoţ tehdy neexistovaly sluţby zabývající se svozem a organizovaným ukládáním odpadů, musel se kaţdý o své odpady postarat sám. Kaţdé lidské sídlo mělo smetiště (odpadní jámy), kde se ukládal jakýkoli odpad z našeho pohledu zcela chaoticky. Většinou se na takových místech najdou zbytky keramických nebo kovových nádob, zbytky hospodářského nářadí a jednoduchých strojů, nerozloţené zbytky oděvů, obuvi i ozdob z různých materiálů, později i střepy porcelánové a skleněné (z dnešního pohledu označováno jako „divoká skládka“).2 V rozvinutých civilizacích Řecka a Říma jiţ existovaly sluţby vykonávané převáţně válečnými zajatci zaměřené na úklid a úpravu veřejných prostranství a městských ulic. Ve středověku bylo zapomenuto téměř vše z této doby, takţe řada měst měla závaţné potíţe s dodrţováním základních hygienických podmínek ţivota v souvislosti s produkcí odpadů, jejich hromaděním a ohroţením zdrojů pitné vody. Aţ 18. a 19. století přináší první konkrétní opatření technického a organizačního charakteru ke zlepšení hygieny a pořádku v oblasti čištění města a zneškodňování odpadků včetně jejich odvozu. Současně se začínají stavět první „vodovody a kanalizace“. Počátkem 20. století ve velkých sídelních celcích na území Evropy byl prováděn jakýsi organizovaný svoz domovního odpadu (vůz taţený koňmi projíţděl ulicemi měst a v určitou hodinu určitého dne v týdnu obyvatelé vysypávali přímo na tento vůz popel a odpad z domácností i ţivností). Ten byl potom ukládán na předem určené místo za městem na „obecní smetiště“, coţ by se dalo dle našeho současného slovníku charakterizovat jako předchůdce dnešní řízené skládky, ovšem z našeho hlediska vodohospodářsky nezabezpečené. Například v Praze se ještě v roce 1920 pouţívalo otevřených vozů k odvozu odpadků za město, nádobový systém byl zaveden postupně od roku 1923 a první „kuka“ vozy začaly
2
KUDELOVÁ, K. JODLOVSKÁ, J. ŠARAPATKA, B. Odpady. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1999. 186 s. ISBN 80-244-0046-4
9
jezdit v roce 1930. K tomuto ukládání odpadků za městem byly vyuţívány přírodní nerovnosti terénu (strţe, vytěţené hliníky, zmoly, opuštěné lomy a podobně), kde však bylo velké nebezpeční kontaminace podzemních vod (sráţky, přirozený odtok do zmol, údolí a vytěţených loţisek, dále průnik kontaminované sráţkové vody do vody podzemní a ohroţení vodních zdrojů) touto sráţkovou vodou, která prosákla smetištěm a dále do vodního toku. Jakmile odpad ze sídel začal obsahovat i sloţky chemické (masti, pomády, mazadla a popel z uhlí a uhelných kal) a odpady ze ţivnostenské činnosti (louţící lázně z činění kůţí, barviva z textilek a např. odpad veterinární), kontaminace sráţkových a také podzemních vod začala nabývat na významu a tehdy se také objevují prvotní projevy znečištění vodních zdrojů, nemoci, degenerace a otravy. A právě v tomto období začínají prvotní snahy nejdříve o zajištění dobré a zdravé vody pro sídla panovníků a jejich města (první vodovody v Římě), a následně o vyřešení problému kam s odpadem. Hygienicky vyhovující zneškodňování komunálních odpadů bylo moţno zvládnout aţ po teoretickém i praktickém zvládnutí 3 základních zpracovatelských technologií: kompostování, spalování a řízené skládkování odpadů. První zařízení na spalování odpadů byla uvedena do provozu koncem 70. let 19. století ve Velké Británii, řízené skládky se objevily poprvé kolem roku 1930 tamtéţ. V roce 1933 byla za jednu z nejmodernějších spaloven v Evropě povaţována spalovna postavená v Praze. V současné době, která je charakterizována neustálým růstem lidské činnosti, růstem počtu obyvatel země a také růstem spotřeby těchto lidí vzniká obrovské - pro lidskou společnost neúnosné mnoţství různých druhů odpadů. Světový standard odpadového hospodářství byl postupně formován aktivitami celosvětových vládních i nevládních organizací.
1.2
Pojem a charakteristika OH
Moderní odpadové hospodářství bezprostředně souvisí s ochranou ţivotního prostředí. Odpadové hospodářství představuje soubor činností zaměřených na předcházení a omezování vzniku odpadů a na nakládání s odpady. Pojem „odpadové hospodářství“ byl u nás poprvé oficiálně zaveden normou ČSN 838001 – Názvosloví odpadů a prvním zákonem o odpadech č. 238/91 Sb., který stanovil práva a povinnosti orgánů státní správy a právnických a fyzických osob při nakládání s odpady.
10
Ve světě bylo jiţ tehdy takto definováno odvětví, které se zabývalo všemi stupni výrobního procesu od těţby surovin přes výrobu, dopravu a spotřebu produktů aţ po jejich zneškodnění. Rovněţ se stalo samostatným a výzkumným oborem mnoha zahraničních univerzit a vysokých škol.3 Obor odpadové hospodářství jako uspokojování potřeb sběru a likvidace odpadů s cílem kultivace ţivotního prostředí se řadí do bloku technické infrastruktury, odvětví ekologických sluţeb a rozlišují se druhy jako např. svoz, likvidace, recyklace, informační systém znečištění ovzduší a půdy. Odpadové hospodářství řadíme do terciárního sektoru, tj. sluţby distribuující, uchovávající či opravující materiální statky, svým ekonomickým postavením mají spíše reprodukční neţ rozvojový charakter. Sluţby, které poskytuje odpadové hospodářství nemusí být prostředkem spotřeby všech za všech okolností, jejich kvantita je tedy dělitelná mezi spotřebitele, avšak jejich kvalita je nedělitelná. Vyloučení ze spotřeby je snadné, ale společensky neţádoucí. Odvoz a likvidace domovního a průmyslového odpadu je charakteristický nerivalitní spotřebou, ale je moţné vyloučení ze spotřeby. Na financování investic v oblasti nakládání s odpady se podílí v převáţné míře soukromé zdroje. Nezanedbatelné je i financování z veřejného sektoru. Odpadové hospodářství spadá podle kritéria financování provozu a rozvoje do veřejného neziskového sektoru, a to jak z veřejných financí, tak i z finančních prostředků od konkrétních fyzických nebo právnických osob. Odpadové hospodářství patří mezi sluţby, které hospodaří vyrovnaně. Podle typu vlastnictví spadá do veřejného sektoru samosprávného (obce) i soukromého. Po zváţení specifik odpadového hospodářství je moţné argumentovat pro oba typy. V odpadovém hospodářství hrají klíčovou roli obce, jejich organizační sloţky nebo jimi vlastněné firmy, zúčastněny jsou dále soukromé podniky, jejichţ činností je především svoz, přeprava odpadů a manipulace s nimi, předběţná a konečná úprava odpadu na druhotnou surovinu, zpracování a zneškodňování odpadů, specifické výrobkové aplikace.4
3
KUDELOVÁ, K. JODLOVSKÁ, J. ŠARAPATKA, B. Odpady. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1999. 186 s. ISBN 80-244-0046-4 4 REKTOŘÍK, J. a kol. Ekonomika veřejného sektoru. 2. přepr. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2001. 258 s. ISBN 80-210-2550-6, upraveno
11
V poslední době výrazně posílili kompetence obcí při nakládání s komunálním odpadem. Obce mohou stanovit obecně závaznou vyhláškou systém sběru, třídění a předávání komunálního odpadu ke zneškodnění nebo vyuţití. Současně se obec stává povinnou zajistit místo, kam občané mohou bezplatně odkládat vytříděné nebezpečné sloţky odpadu (baterie, staré léky, zbytky spotřební chemie, atd.). Veškerá výrobní a nevýrobní činnost je doprovázena vznikem odpadů. Otázka jejich vyuţití nebo zneškodnění představuje dnes prvořadý úkol z hlediska ochrany ţivotního prostředí i z hlediska ekonomického. Odpadové hospodářství jako odvětví je součástí bloku odvětví technické infrastruktury a významně ovlivňuje blok existenčních jistot a v něm především ţivotní prostředí. Odpady tedy zůstávají jedním z hlavních problémů ţivotního prostředí, jehoţ kvalita se stává ve stále vzrůstající míře prvořadou záleţitostí společnosti a je ukazatelem ţivotní úrovně obyvatelstva.
12
2 ZPŮSOBY NAKLÁDÁNÍ S ODPADY Odpadové hospodářství představuje soubor činností zaměřených na předcházení a omezování vzniku odpadů, např. zaváděním nových technologií a na nakládání s odpady a pokud vzniku nelze zabránit, je nutno jejich produkci sníţit na minimum. Vznikající odpady je třeba prvotně vyuţít jako druhotnou surovinu a pouze nevyuţitelný podíl zneškodnit co nejšetrněji s ohledem na ţivotní prostředí. Tato strategie je dnes záleţitostí celosvětového charakteru, kterou se zabývají různé vládní i nevládní organizace v čele s OSN-UNEP, UNIDO, WHO (Světová zdravotnická organizace), ICC (mezinárodní obchodní komora), BIR (mezinárodní trh odpadů a druhotných surovin), ISWA (Asociace pro odstraňování odpadů a čištění měst). Na zaloţení dvou posledně jmenovaných mezinárodních nevládních organizací se významně podíleli i naši odborníci, první kongres ISWA se konal v roce 1972 v Praze a bylo zde stanoveno deset základních principů: 1. předcházení vzniku odpadu a sníţení jeho škodlivosti, 2. ekonomicky přijatelná recyklace a regenerace, 3. odpovědnost za výrobek po celé období jeho ţivotnosti, 4. zřízení úpraven a zneškodňovacích zařízení odpadů s ohledem na ţivotní prostředí, 5. přísná kontrola dodrţování příslušných zákonů a nařízení, 6. kontrola mezinárodní přepravy odpadů přes hranice států a eliminace ilegálních obchodů v mezinárodním měřítku, 7. vybudování příslušných institucí a rozvoj podnikatelských kapacit, 8. vypořádání a odpovědnost za všechny náklady v rámci principu „kdo znečišťuje, ať platí“ 9. osvěta a zapojení veřejnosti do odpadového hospodářství, 10. integrace strategie odpadového hospodářství do státní politiky ţivotního prostředí a do mezinárodní politiky.
13
Produkci odpadů lze omezovat principiálně dvěma metodami: 1. metoda čistší produkce, která vyuţívá následující prevenční techniky: -
změny v organizaci výroby a způsobu provádění operací ovlivňujících produkci odpadu,
-
modernizace technologie,
-
úprava nebo změna vstupů do výroby,
-
úprava nebo změna výrobku,
-
recyklace odpadu na místě,
-
úprava odpadu na prodejný produkt.
2. recyklace, neboli vyuţití vzniklého odpadu jako druhotné suroviny.
2.1
Prevence vzniku odpadů
Důleţitou roli hraje prevence vzniku odpadů, jejímţ cílem je odstranit příp. změnit všechny procesy, při nichţ vznikají neţádoucí produkty znečišťující ţivotní prostředí. Koncepční ochrana ţivotního prostředí vyţaduje, aby odpady nevznikaly nejen při výrobě, ale také při vyuţívání samotných výrobků a po uplynutí jejich ţivotnosti. Prodlouţení ţivotnosti výrobků a jejich opravitelnost vede k úspoře surovin a energie a ke zpomalení procesu přeměny surovin na odpad a tím i ke zmenšení problémů s jeho zneškodněním. Na podnikové úrovni řeší v praxi princip prevence vzniku odpadů koncepce enviromentálního systému řízení podniku (EMS), která sjednocuje při managementu podniku různá hlediska (obchodní, technická, enviromentální, atd.). Motivací podnikového managementu k zavádění tohoto systému je ekonomické hledisko plynoucí z povinností daných legislativou (poplatky za zneškodňování odpadů, dodrţování daných limitů a případné sankce za nedodrţení podmínek), sníţení nákladů na odpadové hospodářství a surovinové úspory.
14
2.2
Bezodpadové technologie a recyklace
Bezodpadové technologie umoţňují recyklaci5 odpadů a jejich opětovné uvedení do výroby v rámci uzavřených technologických cyklů. Bezodpadové technologie by se měly stát součástí nových společenských hodnot, ţivotního stylu a chování, měly by zasahovat do vytvoření nové ekonomické a obchodní struktury. Podle Evropské hospodářské komise OSN jsou bezodpadové technologie charakterizovány následujícími principy: 1. systematický princip zahrnující vědecké, technické, organizační, ekonomické a sociální aspekty lidského vývoje, 2. zahrnuje všechny aspekty lidské činnosti, z nichţ nejsloţitější a nejnáročnější je sféra výroby a spotřeby, 3. cílem je zabezpečení ochrany a tvorby ţivotního prostředí při nejracionálnějším vyuţití zdrojů a energie, 4. předpokladem bezodpadové technologie je kombinace mikro- a makropřístupů na vnitrostátní i mezinárodní úrovni, přechod na bezodpadovou technologii je postupný a souhrnný proces, jehoţ cílem je uzavřený cyklus VÝROBA – SPOTŘEBA. Recyklací odpadů označujeme opětné nebo další vyuţívání výrobních, zpracovatelských a spotřebních odpadů, látek a energií jako zdrojů druhotných surovin, a to bez ohledu na místo nebo čas vzniku odpadu a jeho pouţití.. Vedle klasických druhotných surovin jako jsou skleněné střepy, pouţitý papír a textilie či ţelezný šrot jsou nalézány nové moţnosti vyuţití odpadů, zejména jako surovin pro výrobu stavebních hmot, prostřednictvím tzv. recyklačních technologií. Recyklační technologie je definována jako soubor na sebe navazujících procesů a operací, jejichţ cílem je vyuţití výrobních i spotřebitelských odpadů. Lze rozlišovat recyklaci v uţším slova smyslum, orientovanou na vracení odpadů do výrobního procesu v jejímţ rámci vznikl a všeobecnou recyklaci, kde jde v podstatě o nalezení pouţití odpadu v jiných oborech lidské činnosti.
5
Recyklace: z angl. recycling = vrácení zpět do procesu, koloběhu
15
Způsoby získávání druhotných surovin v ČR je následující:6 primární recyklace 1)
z výroby sekundární recyklace organizovaným
2)
separovaným sběrem provádí původce
3)
dovozem
Disponibilní údaje za ČR ukazují, ţe asi 70% recyklačních technologií realizují uţivatelé druhotných surovin, 20% realizují samostatné podnikatelské subjekty a pouze 10% producenti recyklovaných odpadů.7 Význam recyklace spočívá jednak v šetření přírodních zdrojů a energií, jednak ve sníţení ekologické zátěţe prostředí škodlivinami. V některých případech lze dosáhnout také nemalých ekonomických efektů. Nevýhodou je, ţe ve většině případů je předpokladem recyklace důsledné třídění, shromaţďování, skladování příp. přeprava odpadů, coţ se negativně promítne v ekonomické stránce – ve finanční nákladnosti. Také výsledné produkty recyklace většinou dosahují horší kvality neţ při pouţití původních surovin.
2.3
Zneškodňování, využití a úprava odpadu 2.3.1 Skládkování odpadů
Tuhé odpady, které jiţ nelze ţádným způsobem vyuţít je nutné buď enviromentálně šetrným způsobem zlikvidovat nebo uloţit. V závislosti na sloţení odpadů se k těmto účelům vyuţívá především skládkování, kompostování a spalování. Nejstarším způsobem ukládání tuhých odpadů je skládkování, které je i v současnosti nejrozšířenější formou nakládání s komunálními a průmyslovými odpady (v evropských zemích je podle dostupných informací skládkováno asi 60 – 90% všech odpadů, přičemţ
6
KRENÍKOVÁ, V. Odpadové hospodářství. 1. vyd. Ústí nad Labem: UJEP, 1999. 129 s. ISBN: 70-7044-213-1 Uvedená data jsou převzata z Informačního systému o odpadech (ISO) vedeného Českým ekologickým ústavem Praha, webové stránky: www.ceu.cz. 7
16
situace v ČR je blízká horní hranici uvedeného rozpětí). Skládkování je ve srovnání s výše uvedenými způsoby likvidace odpadů investičně podstatně méně náročné, na druhé straně je však značně náročné na zábor ploch. V rámci konkrétních úvah o skládkování tuhých odpadů je výchozím kritériem jejich sloţení, podle kterého lze v zásadě odpady rozdělovat na nebezpečné a ostatní. Skládky rozlišujeme podle různých kritérií souvisejících s vlastnostmi ukládání odpadů i samotným umístěním skládky a jejího konstrukčního řešení, coţ popsáno a rozděleno v tabulkách č. 1 aţ 5.
Tabulka č. 1: Podle charakteru skládky skládky, kde jsou dodrţovány zásady a postupy řízeného řízené skládky skládkování v souladu se schválenou projektovou dokumentací a provozním řádem skládky skládky vzniklé nahodile v rozporu s právními předpisy, nerespektující zásady ochrany ţivotního prostředí, na něţ jsou odpady ukládány nekontrolovaně a které jsou nejen zdrojem černé (divoké) skládky nebezpečného ohroţení přírody a prostředí, ale také esteticky narušují vzhled krajiny. Sníţení negativního vlivu jiţ zaloţených černých skládek příp. jejich odstranění řeší asanace. Zdroj: KUDELOVÁ, K. JODLOVSKÁ J. ŠARAPATKA, B. 2000, upraveno
Tabulka č. 2: Podle druhu ukládaných odpadů slouţí k ukládání vţdy jen jednoho druhu odpadu v dané výluhové skládky jednodruhové třídě, příp. i odpadů srovnatelných svým původem, sloţením a vlastnostmi. slouţí k ukládání i rozdílných druhů odpadů v dané výluhové třídě skládky vícedruhové s tím, ţe tyto odpady budou ukládány přesně podle ukládacího plánu, aby byly vyloučeny neţádoucí reakce. Zdroj: KUDELOVÁ, K. JODLOVSKÁ J. ŠARAPATKA, B. 2000, upraveno
Tabulka č. 3: Podle způsobu technického zabezpečení a provozování určena pro odpady kategorie ostatní odpad, jejichţ vodný výluh skupina S I. nepřekračuje limitní hodnoty výluhové třídy č. I. určena pro odpady kategorie ostatní odpad, jejichţ vodný výluh skupina S II. nepřekračuje limitní hodnoty výluhové třídy č. II. určena pro odpady kategorie ostatní odpad, jeţ nelze hodnotit na základě skupina S III. vodného výluhu a pro odpady, jejichţ vodný výluh nepřekračuje limitní hodnoty výluhové třídy č. III. určena pro odpady kategorie nebezpečný odpad a odpady překračující skupina S IV. limitní hodnoty výluhové třídy č. III. Zdroj: KUDELOVÁ, K. JODLOVSKÁ J. ŠARAPATKA, B. 2000, upraveno
17
Tabulka č. 4: Z hlediska usazení v terénu mohou být skládky podúrovňové nadúrovňové kombinované podzemní
příkopové
Zdroj: KUDELOVÁ, K. JODLOVSKÁ J. ŠARAPATKA, B. 2000, upraveno
Tabulka č. 5: Z hlediska těsnění rozlišujeme skládky netěsněné těsněné přírodním materiálem (jíly, nepropustná nenarušená skála) těsněné syntetickým materiálem (folie, PE, asfaltové suspenze) skládky s kombinovaným těsněním (vrstva jílu + folie) Zdroj: KUDELOVÁ, K. JODLOVSKÁ J. ŠARAPATKA, B. 2000, upraveno
Kaţdá skládka je „stavbou“ podle stavebního zákona8 a při jejím budování je třeba postupovat podle příslušných předpisů. Technické poţadavky na skládky a náleţitosti jejich provozního řádu jsou stanoveny vyhláškou MŢP č. 338/1997 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. V současné době je skládkování odpadů v ČR nejrozšířenějším a nejlevnějším způsobem zneškodnění odpadů u nás. Na území ČR je zřízeno přibliţně 386 skládek9. Celková kapacita stávajících skládek je dostačující pro současnou produkci odpadů u nás a předpokládá se, ţe volná kapacita bude dostatečná aţ do roku 2010. Na území Jihomoravského kraje je zřízeno přibliţně 32 skládek, z nichţ 63% (tj. 20 skládek) nevyhovuje plně Směrnici 99/31/ES10. Předpokládá se, ţe současná kapacita skládek na území Jihomoravského kraje by mohla vystačit aţ do roku 2050. Mnoho skládkovaných odpadů obsahuje sloţky s vysokým energetickým potenciálem které by bylo výhodnější spálit s vyuţitím tepelné energie. V zemích EU byla v roce 1989 přijata Strategie společenství pro odpadové hospodářství do roku 2000. Jedním z principů ekologické politiky je opatření, ţe na skládky má být ukládán pouze nezpracovatelný zbytek odpadu, který jiţ nelze materiálově a energeticky vyuţít. Je ţádoucí, aby tento trend byl zaváděn i u nás.
8
Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších přepisů Uvedená data jsou převzata z Návrhu Plánu odpadového hospodářství ČR vedeného Ministerstvem ţivotního prostředí ČR, webové stránky: www.env.cz. 10 Projekt Phare číslo CZ 9811-02-02 9
18
2.3.2 Tepelné zpracování odpadů Spalování odpadů neboli jejich termické vyuţití, je jeden ze způsobů zneškodnění dopadů. Z hlediska ochrany ţivotního prostředí se spalování odpadů jeví vhodnější neţ skládkování. Hlavní výhodou spalování odpadů je hygienické odstranění odpadů, sníţení objemového mnoţství dále ukládaných odpadů aţ o 90%, sníţení váhového mnoţství odpadů asi o 70% a moţnost vyuţití vzniklého tepla k vytápění objektů nebo k výrobě elektrické energie. Nevýhodou této metody jsou vysoké investiční i provozní náklady a vznikající emise, které nelze dokonale odstranit ze spalin. Některé odpady se jeví jako hodnotná paliva (plasty, pryţ), jiné se spalují problematicky (komunální odpad, vlhké a spékavé odpady). Spalováním dochází k energetickému zhodnocení odpadu, coţ má za výsledek zároveň úsporu neobnovitelných zdrojů energie a ochranu ţivotního prostředí výrazným sníţením objemu odpadů, ukládaných na skládkách.
2.3.3 Biologické metody Kompostování11 se pouţívá pro odpady obsahující v dominantní míře organické látky, např. pro zemědělské a domovní odpady a čistírenské kaly. Jde v podstatě o biochemický rozklad odpadů, jehoţ výsledkem je kvalitní humus vyuţitelný v zemědělství, příp. lesnictví. Kompostování se provádí v kompostárnách, příp. na okrajích polí. Doba rozkladu závisí na pouţité technologii. Jeho velkou výhodou je moţnost zpracování tekutých odpadů – kejdy. Kompostování představuje přirozený biologický způsob likvidace odpadů. Výhodou kompostování je i značné sníţení objemu odpadů, na druhé straně je třeba mít na zřeteli moţnost kontaminace potravinových řetězců toxickými látkami. Biologické metody mohou přispět i k likvidaci nebezpečných látek (např. ropných uhlovodíků, likvidovaných pomocí speciálních bakteriálních kultur).
11
Kompostování je aerobní biologický proces, při kterém jsou původní organické substance odbourávány a převáděny na stabilní humusové látky.
19
2.3.4 Fyzikální a chemické metody Úprava odpadů fyzikálními a chemickými metodami se provádí za účelem sníţení nebezpečných vlastností odpadu, zmenšení jeho objemu a v některých případech umoţňuje také získání druhotných surovin nebo energie. Tyto metody se uplatňují hlavně při zpracování průmyslových chemických odpadů, které tvoří významný podíl celkové produkce nebezpečných odpadů. Teoreticky se téměř všechny nebezpečné odpady dají zneškodnit termickými metodami, coţ by však bylo ekonomicky náročné vzhledem k nutnosti zachycení škodlivých zplodin z těchto procesů. Navíc velká část těchto odpadů můţe být zdrojem druhotných surovin. Některé odpady lze s úspěchem regenerovat (znečistěná rozpouštědla, odpady s obsahem těţkých kovů, atd.) nebo detoxikovat (odpady z galvanického zpracování kovů, pesticidy). K tomu se vyuţívají fyzikální metody zneškodňování odpadů (filtrace, odstřeďování, destilace, atd.), chemické metody (neutralizace, oxidace, redukce, hydrolýza, elektrolýza, atd.) a fyzikálně - chemické metody (solidifikace, fixace, cementace,atd.). Zkušenosti řady zemí ukazují, ţe fungující systém sledování vzniku a nakládání s odpady je nezbytným nástrojem stimulačního tlaku na původce odpadů a na ty, kteří odpady shromaţďují, skladují, upravují, vyuţívají a zneškodňují, aby dodrţovali platné předpisy. Produkce odpadů v ČR v roce 2000 dosáhla podle předběţných výsledků 41,475 mil. t. Na této produkci se nejvíce podílejí odvětví výroby elektřiny (8,9 mil. t), průmyslové odpady (9,4 mil. t) a odpady ze zemědělství (6,9 mil. t).12 Přehled vybraných způsobů nakládání s odpady je uveden v grafu č. 1, který ukazuje, ţe skládkování stále představuje nejrozšířenější způsob odstraňování odpadů.
12
Uvedená data jsou převzata z Informačního systému o odpadech (ISO) vedeného Českým ekologickým ústavem Praha (třídění podle OECD).
20
Graf č. 1: Vybrané způsoby nakládání s odpady
%
1998
1999
2000
40 35 30 25 20 15 10 5 0
Spalování
Skládkování
Recyklace a využití jako druhotné suroviny
Zdroj: Koncepce odpadového hospodářství České republiky, MŢP, odbor odpadů Praha, www.env.cz
Graf č. 1 dokládá, ţe skládkování je stále převaţujícím způsobem likvidace odpadů, o čemţ vypovídá i graf č. 3 uvedený v kapitole 4 Vznik odpadů a ekonomický růst, a také hodnoty uvedené v podkapitole 5.1 Nakládání s komunálním odpadem v České republice.
21
3 LEGISLATIVNÍ RÁMEC ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE A EVROPSKÉM SPOLEČENSTVÍ13 3.1
Vývoj právní úpravy nakládání s odpady
Nejstarší právní úprava v této oblasti pochází z roku 1863 z Velké Británie, kdy byl přijat zákon řešící problémy odpadů z průmyslové činnosti. Většina moderních základních právních norem upravujících nakládání s odpady však pochází ze 70. let minulého století - SRN, Dánsko, Francie, Nizozemí, Švýcarsko a také Evropské společenství a OECD. Hospodaření s odpady bylo poprvé v České republice komplexně právně upraveno zákonem o odpadech14, který byl přijat v roce 1991, a který stanovil práva a povinnosti orgánů státní správy a právnických a fyzických osob při nakládání s odpady, a na který navázala řada prováděcích předpisů. Nebyly zde však v dostatečné míře zachyceny ekonomické nástroje, řešící minimalizaci produkce odpadů, sběr a úpravu za účelem jejich dalšího vyuţití a nástroje obce pro řešení problematiky komunálních odpadů, vznikajících na území obce. Zásadní dynamické změny společenských, politických a ekonomických podmínek v České republice vedly k vytvoření zcela odlišného prostředí, ve kterém tento zákon působil. I přes uvedené nedostatky splnily prvotní předpisy nakládání s odpady pozitivní roli v ochraně ţivotního prostředí před škodlivými vlivy odpadů a přiblíţily Českou republiku ke standardu vyspělých průmyslových zemí a platných mezinárodních dohod. Z přijetí ČR do OECD a přípravy na vstup do Evropské unie vyvstala nutnost provést změny respektující jak poţadavky ochrany ţivotního prostředí, tak poţadavky rozvinutého trţního prostředí a nutnost postupné harmonizace s předpisy EU a OECD. V důsledku toho byl vydán nejprve zákon o odpadech č.125/1997 Sb. Od 1.1.2002 platí nový zákon o odpadech č. 185/2001 Sb. a nové vyhlášky MŢP č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví nový Katalog odpadů, č. 382/2001 Sb., o podmínkách pouţití upravených kalů na zemědělské půdě, č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady a č. 384/2001 Sb., o nakládání s PCB.
13
Příloha č. 1 obsahuje přehled vybraných předpisů České republiky pro oblast odpadů a přehled vybraných předpisů ES pro oblast odpadů 14 Zákon č. 238/1991 Sb., o odpadech
22
3.2
Institucionální zabezpečení odpadového hospodářství v ČR a Evropském společenství
Přístup jednotlivých předpisů Evropských společenství k problému, který je jimi řešen, je zpravidla odlišný od přístupu systémového a příslušné předpisy řeší vţdy pouze konkrétní problematiku, která je z pohledu zvyklostí a praktik zavedených v ČR multirezortní nebo z pohledu Ministerstva ţivotního prostředí vícesloţkovou. Proto zpravidla poţadavek jedné směrnice je řešen několika předpisy práva ČR a naopak. Zákon 185/2001 Sb. o odpadech je základní právní normou v oblasti odpadové legislativy. Plně respektuje pojmy a definice uţívané ve směrnicích ES, s vyuţitím zkušeností s právní úpravou vyspělých států EU (zejména Německa a Rakouska). Stanovuje pravidla pro předcházení vzniku odpadů a pro nakládání s nimi při dodrţování ochrany ţivotního prostředí, ochrany zdraví člověka a trvale udrţitelného rozvoje, práva a povinnosti osob v odpadovém hospodářství a působnost orgánů veřejné správy. Určuje povinnost předcházet vzniku odpadů, omezovat jejich mnoţství a nebezpečné vlastnosti. Upřednostňuje prevenci vzniku, minimalizaci a vyuţití odpadů před jejich odstraněním a materiálové vyuţití před jiným druhem vyuţitím (např. termickým). Kaţdý je povinen nakládat s odpady a zbavovat se jich pouze způsobem stanoveným tímto zákonem a ostatními právními předpisy vydanými na ochranu ţivotního prostředí. Zákon nově zavádí povinnost zřízení institutu „odpadového hospodáře“ zajišťujícího odborné nakládání s odpady pro původce a oprávněné osoby nakládajícími s větším mnoţstvím neţ 100 t nebezpečných odpadů za rok a pro provozovatele skládek nebezpečných nebo komunálních odpadů. „Původcem odpadu“ je fyzická osoba oprávněná k podnikání nebo právnická osoba, při jejichţ činnosti vznikají odpady. Pro komunální odpady vznikající na území obce, které mají původ v činnosti fyzických osob, na něţ se nevztahují povinnosti původce, se za původce odpadů povaţuje obec. Ta se stává původcem a vlastníkem těchto komunálních odpadů v okamţiku, kdy fyzická osoba odloţí odpady na místě k tomu určeném. „Oprávněná osoba“ je kaţdá osoba oprávněná k nakládání s odpady podle zákona o odpadech nebo podle zvláštních právních předpisů (např. ţivnostenský zákon č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, obchodní zákoník 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Zákon dále upravuje povinnosti původců odpadů, povinnosti při nakládání s komunálním odpadem, při sběru, výkupu, vyuţívání a odstraňování odpadů.
23
Oproti dosavadnímu zákonu zohledňuje výše uvedené směrnice ES, určuje povinnosti při nakládání s PCB a PCT a zařízeními, která je obsahují, odpadními oleji, bateriemi a akumulátory, kaly z čistíren odpadních vod, odpady z výroby oxidu titaničitého, odpady z azbestu a autovraky. Dále byla lépe upravena „povinnost zpětného odběru“ minerálních olejů, elektrických akumulátorů, galvanických článků a baterií, výbojek a zářivek, pneumatik a chladniček. „Evidence a ohlašování odpadů“ - původci a oprávněné osoby nakládající s odpady jsou povinni vést průběţnou evidenci o odpadech a způsobech nakládání s nimi. Ohlašovací povinnost se rozšiřuje o podrobnější sledování vybraných druhů odpadu a na zařízení k nakládání s odpady a zařízení a látky s obsahem PCB. Směrnice ES vyţadují „plánování nakládání s odpady“ především na národní úrovni. Zákon tento poţadavek plně respektuje a stanoví diferencované povinnosti zpracovávat plány odpadového hospodářství (plán odpadového hospodářství ČR, kraje, původce odpadu). Za uloţení odpadu na skládku platí původce poplatek, který se skládá ze dvou sloţek. „Základní složka“ poplatku se platí za uloţení odpadů na skládku a je příjmem obce, na jejímţ katastrálním území skládka leţí. Za uloţení nebezpečného odpadu se platí navíc „riziková složka“, která je příjmem Státního fondu ţivotního prostředí. Provozovatel skládky je povinen vytvářet „finanční rezervu“ na rekultivaci, zajištění péče o skládku a asanaci po ukončení jejího provozu. Tyto prostředky jsou ukládány na zvláštní vázáný účet, přičemţ jejich čerpání smí být prováděno pouze se souhlasem příslušného okresního úřadu a je vázáno na výše uvedené práce. „Dovoz, vývoz a tranzit odpadů“ - vývoz a dovoz odpadů za účelem jejich odstranění je aţ na výjimky stanovené zejména Basilejskou úmluvou zakázán. Dovoz, vývoz a tranzit odpadů za účelem jejich vyuţití je upraven seznamy odpadů (vyhl. MŢP č. 381/2001 Sb., zelený, ţlutý a červený seznam). Ačkoli zákon č. 125/1997, Sb. vycházel z předpisů ES a Basilejské úmluvy, teprve nový zákon o odpadech problematiku dovozu, vývozu a tranzitu odpadů upravuje plně v souladu s těmito předpisy. „Pokuty“ za porušení zákonných povinností ukládají právnickým osobám a fyzickým osobám oprávněným k podnikání obce, inspekce, příp. okresní úřady, v závislosti na míře porušení povinností a výši ukládané pokuty. 24
Výkon veřejné správy v oblasti odpadového hospodářství zajišťují : Ministerstvo životního prostředí - je ústředním orgánem státní správy a vykonává vrchní státní dozor v oblasti odpadového hospodářství, vykonává funkci ohniskového bodu Basilejské úmluvy a kompetentního úřadu pro vývoz, dovoz a tranzit odpadů, pověřuje právnické a fyzické osoby k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů, rozhoduje o pochybnostech v zařazování odpadů, zpracovává plán odpadového hospodářství ČR, atd. Ministerstvo zdravotnictví - vykonává vrchní státní dozor a řídí výkon státní správy v oblasti ochrany veřejného zdraví při nakládání s odpady, atd. Orgány ochrany veřejného zdraví - jsou dotčeným správním úřadem při rozhodování ve věcech, které se dotýkají zájmů chráněných podle tohoto zákona v oblasti ochrany lidského zdraví, atd. Inspekce - kontroluje, jak jsou právnickými a fyzickými osobami oprávněnými k podnikání a obcemi dodrţována ustanovení právních předpisů a rozhodnutí ministerstva a jiných správních úřadů v oblasti odpadového hospodářství, ukládá těmto osobám pokuty za porušení stanovených povinností. Úkoly inspekce plní inspektoři. Celní úřady - kontrolují u zboţí, které při přechodu státní hranice není deklarováno jako odpad, zda nenaplňuje definici odpadu podle zákona o odpadech. Dále kontrolují zda je zboţí, které je deklarováno jako odpad vybaveno doklady a zda odpovídá údajům uvedeným na nich a zda není jeho vývoz nebo dovoz zakázán. V případě pochybností si celní úřady vyţádají odbornou pomoc inspekce resp. okresního úřadu. Kraj - v samostatné působnosti především zpracovává plán odpadového hospodářství kraje. V přenesené působnosti pak orgán kraje uděluje souhlas k provozování zařízení (technické zařízení, místo, stavba nebo její část), kontroluje dodrţování právních předpisů a správních rozhodnutí v oblasti odpadového hospodářství, atd. Obec - její orgán v přenesené působnosti kontroluje, zda právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání vyuţívají systému pro nakládání s komunálním odpadem zavedeného obcí a ukládají těmto osobám pokuty. Součástí zákona č. 185/2001, Sb. je i „změna zákona o místních poplatcích“ č. 565/1990, Sb. ve znění pozdějších předpisů. Zavádí nový poplatek za provoz systému shromaţďování, přepravy třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů. 25
Přílohy zákona obsahují seznamy skupin odpadů, nebezpečných vlastností odpadů, způsobů vyuţívání odpadů, způsobů odstraňování odpadů, sloţek, které činí odpad nebezpečným a sazby základního a rizikového poplatku za ukládání odpadů na skládky. Lze konstatovat, ţe nový zákon o odpadech č. 185/2001, Sb. splňuje podmínky stanovené směrnicemi ES, zřetelněji podporuje minimalizaci a vyuţívání odpadů před jejich pouhým odstraněním a je plně v souladu s právem ES.
Vyhláška MŽP č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů Odpady jsou zařazovány pod šestimístná katalogová čísla druhů odpadů uvedená v Katalogu odpadů do 20 skupin podle odvětví, oboru nebo technologického procesu, v němţ odpad vzniká. Dále se řadí do podskupin a nakonec podle názvu druhu odpadu. V přílohách vyhlášky jsou uvedeny seznam nebezpečných odpadů, zelený (volně obchodovatelné odpady), ţlutý (odpady podléhající oznamovací povinnosti MŢP, pokud to do 30 dnů neodpoví, podléhají stejnému reţimu jako odpadu ze zeleného seznamu) a červený (odpady, jejichţ vývoz, dovoz a tranzit lze uskutečnit pouze se souhlasem MŢP) seznam odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů.
26
4 VZNIK ODPADŮ A EKONOMICKÝ RŮST Odpad představuje značnou ztrátu zdrojů, a to jak ve formě surovin, tak i energie. Je zřejmé, ţe na mnoţství odpadů lze pohlíţet jako na indikátor materiální efektivity společnosti. Nadměrné objemy odpadů jsou výsledkem: -
neefektivních výrob, krátké ţivotnosti výrobků, neudrţitelných spotřebních modelů.
Celkový evidovaný objem odpadů v rámci OECD15 se zvýšil o téměř 10 % v období 1990 - 1995 (EEA16), zatímco nárůst HDP byl asi 6,5 % v konstantních cenách. Celkové mnoţství odpadů je měřítkem úbytku zdrojů, environmentální vlivy odpadů nelze analyzovat pouze na základě jejich objemů. Relativní environmentální vliv odpadu se týká jak mnoţství, tak i stupně nebezpečnosti. Proto existují dvě hlediska produkce odpadů: kvantitativní, tzn. jaké mnoţství je produkováno a kvalitativní, tzn. stupeň nebezpečnosti. Hlavním problémem je oddělit vznik odpadů od ekonomického růstu. Důkladnější analýza vztahu mezi ekonomickým růstem a vznikem odpadů zaznamenává několik odlišných trendů. Například porovnání mezi státy neukazuje ţádnou všeobecnou korelaci17 mezi HDP a odpady z výroby energie, kterou by mohly naznačovat rozdíly v národních systémech dodávek energie. Uhelné elektrárny produkují velké mnoţství popílku, zatímco vodní elektrárny stěţí produkují nějaké odpady a jaderné elektrárny produkují malé mnoţství, ale extrémně nebezpečného odpadu.
15
OECD: Organization for Economic Cooperation and Development, česky Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj – mezinárodní organizace zaloţená v roce 1961 jako nástupnická organizace OEEC Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci; zaloţená v roce 1948 jako stálý orgán, který zajišťoval realizaci programu evropské obnovy (Marshallův plán) s cílem liberalizovat vzájemný obchod a podpořit růst ekonomik západní Evropy. Členy byly evropské státy, které přijaly americkou pomoc: Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, od roku 1949 SRN a od roku 1959 i Španělsko); sídlí v Paříţi. Hlavním cílem je liberalizace mezinárodního obchodu a financí. Kaţdoročně vydává ekonomickou analýzu a hodnocení hospodářských výsledků jednotlivých zemí. Členem je 22 evropských států, USA , Kanada, Japonsko, Mexiko, Jiţní Korea, Austrálie a Nový Zéland. 16 EEA: European Environment Agency, česky Evropská enviromentální agentura 17 Korelace: pod pojmem korelace rozumíme lineární závislost mezi náhodnými veličinami.
27
Graf č. 2: Vztah celkové produkce odpadů a GDP (HDP) v zemích ES
Zdroj: OECD, Eurostat, 1999
Pro kaţdý členský stát bylo mnoţství odpadu na 1 obyvatele funkcí ekonomické aktivity odděleně pro jednotlivé proudy odpadů. Graf ukazuje, ţe s produkcí odpadu souvisí ekonomická aktivita v případě komunálních odpadů, stavebních a nebezpečných, kdeţto pro odpad ze zpracovatelského průmyslu závislost neexistuje. Dobrá korelace je hodnocena, pokud hodnoty R218 jsou nad 0,7. Ve vztahu ke komunálním odpadům se ekonomika prezentuje jako konečná spotřeba domácností - standardní kupní síla. Nebezpečný odpad je vyjádřen ve vztahu k HDP také pomocí ukazatele kupní síly. Stavební a průmyslové odpady jsou vztaţeny na tu část HDP, která má původ ve stavebních a zpracovatelských činnostech.19 Pro odpady komunální, stavební a demoliční existuje velmi těsná závislost mezi jejich vznikem a ekonomickou aktivitou. U průmyslových odpadů byly zjištěny významné rozdíly mezi členskými státy EU a v některých zemích (obzvláště SRN a Dánsko) je poměr vzniku odpadů k HDP ze zpracovatelského průmyslu výrazně niţší oproti ostatním zemím. Tento 18
R2: hodnota R2, neboli index determinace (koeficient korelace) vyjadřuje závislost mezi proměnnými (v našem případě závislost mezi ekonomickým růstem a mnoţstvím určitého druhu vyprodukovaného odpadu). Hodnoty blíţící se nule hovoří o malé závislosti mezi proměnnými, hodnoty blíţící se jedné naopak hovoří o dobrém vystihnutí závislosti. 19 BENEŠ, Bohumil a kolektiv autorů. Odpadové hospodářství: praktická příručka pro řešení problematiky odpadů včetně obalových: určeno pro odpadové hospodáře a pracovníky státní správy. 1 sv. Praha: Verlag Dashöfer, 2002. CD-ROOM. ISBN 80-86229-33-5
28
fakt můţe ukazovat na pouţití čistších technologií (včetně interní recyklace), ale můţe být také výsledkem rozdílů ve struktuře průmyslu. Např. v těţkém průmyslu došlo v západní Evropě v důsledku konkurence z východní Evropy a Asie k uzavření mnoha závodů. Přestoţe vznik odpadů z produkce je prokazatelně niţší pravděpodobně v souvislosti s vyuţíváním čistších technologií, přesto není postačující pro eliminaci nárůstu celkových objemů odpadů, protoţe tento nárůst je způsoben zvýšenou produkcí a spotřebou výrobků. Je potřeba integrovaného přístupu. Problém zvyšování objemů odpadů nelze udrţitelným způsobem vyřešit pouze efektivnějším řízením odpadového hospodářství a recyklací. Je nutné vyuţívat efektivní plánovací nástroje pro regulaci odpadů. Je nezbytné integrovat odpadové hospodářství do strategie udrţitelného vývoje, kde má nejvyšší prioritu prevence vzniku odpadů, omezené čerpání zdrojů, sniţování spotřeby energie a minimalizace emisí. Vznik odpadů musí být předmětem analýzy a je nutno s ním nakládat jako s integrální součástí celkového toku materiálu ve společnosti. Stabilizovat nebo dokonce sníţit objemy odpadů je cílem mnohých různých aktivit, kromě čistších technologií je to např. vývoj produktů na základě analýzy ţivotního cyklu, design umoţňující demontáţ, environmentální řídicí systémy ve zpracovatelském průmyslu, opětovné pouţívání produktů a obalů, zdokonalování jakosti produktů vzhledem k jejich ţivotnosti, zlepšení moţností opravy výrobků, zvýšení moţností opětovného pouţívání dílů z vyřazených výrobků a v neposlední řadě snaha o zvýšení povědomí spotřebitelů o nutnosti změny ţivotního stylu. Pokud jsou produkt nebo jeho sloţky přímo opětovně pouţity, přispívá to k minimalizaci odpadů. Recyklace odpadů je proces, ve kterém je pouţita surovina z toku odpadů a vyprodukována uţitná surovina nebo produkt, ale nemůţe být povaţována za minimalizaci odpadů jako takovou. Ve skutečnosti je jiţ technicky moţné systematické opětovné pouţití součástí vyřazených výrobků při výrobě výrobků nových. Jako příklad lze uvést kopírovací stroje, které mohou být vyrobeny s opětovným pouţitím některých sloţek v rozsahu od 10 do 50 % celkových nákladů, v průměru 35 %.
29
Podle strategie EU pro nakládání s odpady se předpokládá všeobecný trend zvyšování objemů odpadu a v důsledku toho strategie nepokládá za dostačující aktivity prevence pro omezování nebo pouhou stabilizaci objemů odpadů. U některých zemí lze zaznamenat nárůst v recyklaci a omezování skládkování odpadů v období 1985-1995, ale pro řadu zemí je skládkování nejběţnějším způsobem zneškodňování odpadů. Graf č. 3:
Vývoj v EU v letech 1985 - 1990 a v roce 1995 v nakládání s komunálními odpady
Zdroj: OECD, Eurostat, 1999
Graf č. 3 dokazuje, ţe i přes narůstající podíl recyklace nebyl učiněn ţádný pokrok ve sníţení podílu skládkování komunálních odpadů. Pro podporu minimalizace odpadů je nezbytná integrace do řady souvisejících oblastí politiky. Nezbytnost důkladnějšího zaměření se na odpady z hlediska ţivotnosti produktů můţe být podpořena zvláštní pozorností věnovanou vzniku odpadů při vývoji kritérií pro ekooznačení. Stejně tak by poţadavky na minimalizaci odpadu měly být integrovány do strategií veřejných zakázek, které by dávaly přednost produktům s minimalizovaným vznikem odpadu v průběhu ţivotního cyklu. Zvýšení vzniku odpadu můţe být výsledkem nepříznivého poměru mezi cenami surovin, výrobků a nákladů na údrţbu (kapitálové investice a pracovní síla) a náklady na zneškodnění odpadu. 30
Postupné nahrazování daní z pracovní síly daněmi z energií a surovin bude snad nejúčinnější cestou k šetrnému vyuţívání zdrojů v podmínkách ekonomiky volného trhu.20 Graf č. 4: Vztah ekonomického vývoje a produkce odpadů v ČR v období 1998 - 2000
reálný HDP (přírůstky v %) celkové množství tis. t/rok komunální odpad tis. t/rok průmyslové odpady tis. t/rok
1998 -2,2 44 118,0 4 535 8 900
rok 1999 -0,2 35 469,0 4 200 8 867
2000 2,7 41 475,0 4 509 9 375
celkové mnoţství tis. t/rok
množství odpadů tis. t/rok vs. přírůstek HDP v %
reálný HDP (přírůstky v %) průmyslové odpady tis. t/rok
komunální odpad tis. t./rok
1998
1999
2000
roky
Zdroj: Koncepce odpadového hospodářství České republiky, MŢP, odbor odpadů Praha
Prognózování vývoje produkce odpadů, zvláště v prostředí ČR, kdy ještě není dokončena restrukturalizace průmyslu, je velmi obtíţné. Vývoj produkce odpadů a nakládání s nimi rovněţ ovlivní změny, které budou vyvolány naším vstupem do EU a přizpůsobením se poţadavkům směrnic ES. Je pravděpodobné, ţe produkce komunálních odpadů v budoucnu poroste v závislosti na ekonomickém vývoji (na růstu HDP), produkce průmyslových odpadů nebude vývoj HDP kopírovat. Tento předpoklad je zaloţen na zkušenostech s vývojem ve vyspělých státech.21
20
BENEŠ, Bohumil a kolektiv autorů. Odpadové hospodářství: praktická příručka pro řešení problematiky odpadů včetně obalových: určeno pro odpadové hospodáře a pracovníky státní správy. 1 sv. Praha: Verlag Dashöfer, 2002. CD-ROOM. ISBN 80-86229-33-5 21 Koncepce odpadového hospodářství České republiky, MŢP, odbor odpadů Praha
31
5 KOMUNÁLNÍ ODPAD Komunální odpad je podle § 4 zákona 185/2001 Sb. o odpadech veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání. Pro komunální odpady vznikající na území obce, které mají původ v činnosti fyzických osob, na něţ se nevztahují povinnosti původce, se za původce odpadů povaţuje obec. Obec se stává původcem komunálních odpadů v okamţiku, kdy fyzická osoba odpady odloţí na místě k tomu určeném; obec se současně stane vlastníkem těchto odpadů.22 Komunální odpad je také odpad vznikající při čištění veřejných komunikací a prostranství, při údrţbě veřejné zeleně a hřbitovů. Jedná se tedy o domovní odpad a jemu podobný odpad z obchodů, řemesel, sluţeb, různých úřadů a institucí i z průmyslu. Zdrojem komunálního odpadu je provoz domácností, bydlení, technická a občanská vybavenost, úřady, ţivnosti, doprava, rekreace, sport, údrţba zeleně i hřbitovů atd.23 Obec můţe ve své samostatné působnosti stanovit obecně závaznou vyhláškou obce systém shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování odpadů vznikajících na jejím katastrálním území, včetně systému nakládání se stavebním odpadem. Obec je také povinna určit místa, kam mohou fyzické osoby odkládat jimi produkovaný komunální odpad a nebezpečné sloţky komunálního odpadu.24 Povinností fyzických osob je odkládat komunální odpad na místech k tomu určených a ode dne, kdy tak obec stanoví obecně závaznou vyhláškou, komunální odpad odděleně shromaţďovat, třídit a předávat k vyuţití a odstraňování podle systému stanoveného obcí, pokud odpad v souladu se zákony samy nevyuţijí. Původci produkující odpad zařazený podle Katalogu odpadů jako odpad podobný komunálnímu odpadu z činnosti právnických osob a fyzických osob oprávněných k podnikání, mohou na základě smlouvy s obcí vyuţít systému zavedeného obcí pro nakládání s komunálním odpadem.
22
Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů, § 4 K. KUDELOVÁ, K. JODLOVSKÁ, J. ŠARAPATKA, B. Odpady. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1999. 186 s. ISBN 80-244-0046-4 24 Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a změně některých dalších zákonů, § 17 23
32
5.1
Nakládání s komunálním odpadem v ČR
Statistika ukazuje, ţe současná roční produkce komunálních odpadů v ČR představuje 4,5 mil. t. (4,2 mil. t.), tj. 11% (12%) z celkového mnoţství odpadů v r. 2000 (r. 1999) z toho tuhý komunální odpad 3,7 mil. t. Odděleným sběrem bylo v r. 1999 získáno 719 tis. t. odpadu, z toho 75 tis. t. papíru, 261 tis. t. skla, 28 tis. t. plastů, 48 tis. t. kovů, 271 tis. t. kompostovatelného odpadu a 19 tis. t. nebezpečného odpadu. Celkově bylo materiálově vyuţito 11% a energeticky 8% komunálních odpadů, většina těchto odpadů (60 - 70%) je ukládána na skládky.25
5.1.1 Současný stav hospodaření s komunálním odpadem v ČR Pozitivní na současném stavu nakládání s komunálním odpadem jsou fungující systémy jeho svozu a skládkování, komplexní zajištění území svozovými firmami, úspěšné zavedení a propagace odděleného sběru vyuţitelných sloţek odpadu, zlepšování informovanosti veřejnosti a činnost nezávislých ekologických iniciativ. Problémem je naopak nízká cena za ukládání komunálního odpadu a odpadů celkově na skládky, nedostatečný odbyt separovaných recyklovatelných odpadů a s tím spojená potřeba podpory firem k vybudování nových recyklačních kapacit, nízká míra uplatnění prevence vzniku odpadů (přes jednoznačnou podporu prevence v novém zákoně o odpadech je pravděpodobně překáţkou nově zavedený způsob platby za komunální odpad).
5.1.2 Předpokládaný vývoj produkce komunálního odpadu Výhledově se předpokládá nárůst produkce komunálního odpadu. Na základě scénářů vývoje zpracovaných v návrhu Plánu odpadového hospodářství ČR se očekává, ţe skutečná výše produkovaných komunálních odpadů bude leţet mezi pesimistickou a optimistickou variantou vývoje. Uvedeno v h tabulkách č. 6, 7, 8.
25
Koncepce odpadového hospodářství České republiky, MŢP, odbor odpadů Praha
33
Tabulka č. 6: Projekce počtu obyvatel ČR do roku 2010 Rok Počet obyvatel (k 31. 12.) podle varianty nízké
střední
vysoké
1998
10 289 621
10 289 621
10 289 621
2000
10 265 938
10 267 668
10 270 673
2005
10 195 454
10 246 699
10 297 366
2010
10 097 869
10 200 431
10 382 641
přírůstek 2000 - 2010
0,98
0,99
1,01
přírůstek 2000 - 2005
0,99
0,98
1,00
Zdroj: ČSÚ, 2000
Tabulka č. 7: Scénáře střednědobého vývoje hospodářství ČR Ukazatel Průměrná roční tempa růstu v %, stálé ceny roku 1995 1998
1999
2000 - 2002
2003 - 2005
skutečnost
prognóza
scénář
prorůstový scénář
prorůstový
setrvačný
scénář
scénář
setrvačný
HDP
- 2,3
- 1,0
1,6
2,1
2,0
5,0
Spotřeba
- 3,0
1,2
1,7
1,4
1,9
3,7
domácností Zdroj: Společné zhodnocení priorit hospodářské politiky ČR, vláda ČR a EK, Brusel
Tabulka č. 8: Projekce množství komunálních a jim podobných odpadů do roku 2010 Rok Vývoj mnoţství komunálních odpadů podle varianty setrvačného ekonomického růstu
optimálního ekonomického růstu
kg/obyv. a rok
kg/obyv. a rok
t/rok
t/rok
2000
408
4 200 000
408
4 200 000
2005
423
4 300 000
429
4 400 000
2010
435
4 400 000
456
4 700 000
Zdroj: Plán odpadového hospodářství pro Českou republiku, návrh 2001
34
Předpokládá se i změna skladby komunálního odpadu - sníţení podílu skleněných a kovových obalů, které bude kompenzováno nárůstem výskytu plastů a papíru, zvýší se podíl textilu, bioodpadů a objemných odpadů, podíl popelových odpadů bude postupně klesat. U podílu biologicky rozloţitelných odpadů (papír, dřevo, bioodpad) v tuhém komunálním odpadu se předpokládá moţný nárůst aţ na 60%.26
5.1.3 Cíle v nakládání s komunálními odpady - zvýšit podíl odděleně sebraných vyuţitelných odpadů a obalových odpadů (papír, plasty + PET, sklo, kovy, bioodpad, textil, pneumatiky) a jejich materiálové vyuţití. Cíl je postupně plněn zaváděním a rozšiřováním sběrných míst v rámci integrovaného systému sběru obalů a obalových odpadů. - zvýšit podíl odděleně sebraných nebezpečných odpadů (baterie a akumulátory, odpadní oleje, výbojky a zářivky, chladničky, atd.) a jejich vyuţití nebo odstranění. To je řešeno § 38 zák. 185/2001 Sb. o odpadech, který ukládá výrobci nebo dovozci výrobku zajistit jeho zpětný odběr a vyuţití příp. odstranění. - sníţit podíl biologicky rozloţitelného odpadu ukládaného na skládky na základě Směrnice 1999/31/ES aţ na 35% z celkové hmotnosti biologicky rozloţitelného komunálního odpadu vyprodukovaného v r. 1995. Problém je třeba řešit podporou odděleného sběru bioodpadu a výstavbou zařízení pro spalování odpadu s vyuţitím energie, kompostování a recyklace materiálu (papír, lepenka). Některá opatření jiţ byla přijata, např. novým zákonem o odpadech bylo zakázáno skládkování vytříděného papírového odpadu. - zvýšit podíl energeticky vyuţívaného odpad, potřeba nových kapacit pro spalování odpadu a ekonomické zvýhodnění spalování oproti skládkování odpadů.
26
Plán odpadového hospodářství pro Českou republiku, návrh 2001
35
5.2
Toky a systémy sběru komunálního odpadu 5.2.1 Toky komunálního odpadu
Komunální odpad vznikající především v domácnostech je odděleně shromaţďován a tříděn přímo fyzickými osobami jako producenty odpadu. Odděleně shromaţďovány jsou především papír, sklo, PET obaly a sloţky, které mají charakter nebezpečného odpadu (baterie, obaly od barev a rozpouštědel, případně jejich zbytky, léky, zářivky apod.). Zbytkový směsný odpad je potom zneškodňován převáţně skládkováním, v menší míře spalováním. Pohyb odpadu z domácností od místa vzniku aţ po jeho zneškodnění/vyuţití je znázorněn na následujícím schématu:
Schéma č. 1: Pohyb odpadu z domácností
Odpad z domácnosti
Třídění u obyvatel Směsný odpad
Papír, lepenka Nebezpečný odpad
Sklo PET obaly
Zneškodnění
Zneškodnění
Vyuţití
Zdroj: Strategie a implementace investic pro směrnice Evropské komise o odpadech, 2000
36
5.2.2 Metody shromažďování a sběru komunálního odpadu a) Metody shromažďování a sběru komunálního odpadu podle technického vybavení Nádobový sběr: základem metody nádobového sběru je vícenásobné pouţití sběrných nádob pro shromaţďování odpadu. Volba metody, typu a velikosti nádob záleţí na podmínkách sběrné oblasti a charakteru sbíraného odpadu nebo jeho sloţek. Předimenzování velikosti nádob vede ke zvyšujícímu se objemu sbíraných odpadů. Naopak nedostatečná velikost nádob zvyšuje nebezpečí vzniku černých skládek. Velikost nádob má vliv i na další charakteristiky nakládání s komunál. odpadem, jako jsou: -
hustota sbíraného odpadu (v menších nádobách je vyšší, neboť obyvatelé více zhutňují odpad), způsob a frekvence sběru objemného odpadu, frekvence svozu odpadu, počet nasazené svozové techniky a pracovních sil.
Nejrozšířenějším způsobem sběru komunálního odpadu je u nás sběr s vyprazdňováním nádob. Pouţívány jsou normalizované nádoby, které jsou umísťovány na sběrných místech a vyprazdňovány v pravidelných intervalech. Tento způsob je uţíván ke sběru směsného komunálního (resp. domovního) odpadu i pro oddělený sběr jeho sloţek. Nádoby pro oddělený sběr druhů odpadu jsou barevně rozlišeny. Doporučuje se pouţívat nádoby: modré na papír, bílé na bílé sklo, zelené na barevné sklo, ţluté na plasty, hnědé na odpad biologického původu a šedé nebo černé na směsný odpad. Jiným způsobem sběru je sběr s výměnou nádob. Nejčastější jsou velkoobjemové kontejnery, pouţívané pro sběr objemného odpadu a směsného komunálního odpadu převáţně v rozptýlené zástavbě okrajových částí měst a menších obcí. Do soustředěné městské zástavby je tento způsob sběru nevhodný z důvodu sníţení dopravní propustnosti komunikací a nedostatku vhodných prostranství. Správa obcí můţe příznivě ovlivnit rozmísťování kontejnerů včasným vyčleněním vhodných stálých sběrných míst buď v územním nebo regulačním plánu nebo v rámci udělování stavebních povolení, posuzování projektové dokumentace obytných budov apod. Toto plánování obzvláště nabývá na významu ve spojitosti se vznikem integrovaného systému nakládání s komunálním a obalovým odpadem a s ním spojené potřeby rozšiřování sběrných stanovišť pro vyuţitelné sloţky odpadu.
37
Pytlový sběr: je alternativou nádobového sběru, vhodnou k oddělenému sběru vyuţitelných sloţek a ke sběru směsného komunálního odpadu. Při pravidelném sběru směsného komunálního odpadu nakupuje pytel fyzická osoba a v jeho ceně jsou započteny i náklady na sběr a zneškodnění odpadu. Tím je předem zajištěna účast fyzických osob na celkových nákladech odstraňování odpadu a současně je tento způsob motivací k třídění odpadu a omezování jeho vzniku. Negativním jevem můţe být vznik černých skládek, který se však dá řešit pomocí stanovení minimálního počtu odebraných pytlů. Pytlový sběr je pouţitelný spíše v zástavbě rodinných domů. V zástavbě vícepatrových obytných domů je výhodný při existenci svozových šachet přístupných pro obsluhu sběrové techniky z ulice. V případě odděleného sběru vyuţitelných sloţek komunálního odpadu jsou pytle obvykle poskytovány zdarma. Předmětem tohoto způsobu sběru jsou většinou papír, plasty (moţné oddělení PET lahví), příp. kompostovatelný odpad ze zahrad. Pro usnadnění svozu odděleně sbíraných sloţek komunálního odpadu je vhodné barevné rozlišení pytlů, obdobně jako u sběrných nádob. Materiál pouţitých pytlů je účelné sladit se sloţením vyuţitelného odpadu v něm obsaţeném.
b) Metody shromažďování a sběru komunálního odpadu podle dostupnosti sběrného místa Podle dostupnosti sběrného místa od místa vzniku odpadu se sběr odpadu člení na donáškový a odvozový, které se od sebe liší donáškovou vzdáleností. Rozdíly jsou rovněţ v technické a investiční náročnosti a v provozních nákladech. Při sběru směsného komunálního odpadu je v podmínkách ČR uplatňován převáţně odvozový způsob a při sběru separovaného odpadu je nejrozšířenější donáškový způsob. S ohledem na poţadavek pohodlnosti sběru je v obou případech občany preferován odvozový způsob. Donáškový sběr: při donáškovém sběru musí fyzické osoby odpady dopravit na určené sběrné místo, které je obvykle vzdálené 100 - 150 m od obytného objektu (maximální donášková vzdálenost by neměla překračovat 600 m). Donáškový sběr je vhodný pro sběr papíru, skla, plastů a nebezpečného odpadu v téměř jakékoliv zástavbě. Jednou z forem donáškového sběru je i odkládání komunálního odpadu ve sběrných dvorech.
38
Pro tento způsob sběru je vyuţíváno vţdy několik sběrných nádob umístěných na stálých sběrných místech (tzv. „hnízdech“), která jsou zřizována na veřejných prostranstvích s vyšší
četností pohybu obyvatel (obchody, nákupní centra, zastávky hromadné dopravy, atd.). Počet obyvatel na jedno sběrné místo závisí na typu zástavby, ve které je tento způsob sběru uplatňován. Odvozový sběr: odvozovým sběrem se rozumí sběr, při kterém fyzické osoby donáší odpad na vzdálenost maximálně 30 - 50 m. Odvozový sběr je běţně pouţíván ve spojení s nádobovými metodami sběru pro sběr směsného odpadu a vyuţitelných sloţek odpadu. Ve srovnání s donáškovým sběrem je investičně náročnější. Specifickým typem odvozového způsobu sběru je tzv. sběr dům od domu (např. pouţívaný ve venkovské zástavbě pro výkup peří a koţek, ve městské zástavbě pro bezplatný sběr kovů, papíru a drobného nebezpečného odpadu). Tento způsob sběru je organizačně náročný, ale vyznačuje se vysokou účinností a kvalitou sebraných sloţek. Počet nádob na stanovišti odpovídá počtu obyvatel pouţívajících obytnou nemovitost. Zejména v zástavbě rodinných domů je vhodné kombinovat odvozový způsob sběru s pytlovým sběrem vyuţitelných sloţek odpadu.
c) Metody shromažďování a sběru komunálního odpadu podle organizace sběru Stacionární sběr: je zaloţen na donášce odpadu na stálá sběrná místa. Jeho spojení je moţné jak se sběrem směsného komunálního odpadu, tak se sběrem jeho vyuţitelných a nebezpečných sloţek. Donáškový způsob sběru odpadu do sběrných dvorů má rovněţ formu stacionárního sběru, stejně jako zpětný odběr upotřebených výrobků a obalů. Mobilní sběr: je zaloţen na odvozu komunálního odpadu z místa jeho vzniku bez předchozího shromaţďování na sběrných místech. Mobilním sběrem jsou některé způsoby pytlového sběru a také sběr „dům od domu“.
39
5.2.3 Způsoby úhrady za svoz, třídění a zneškodnění komunálního odpadu a) Úhrada za počet obsluhovaných osob (kapitační, paušální způsob) Výše platby se stanoví na základě skutečných nákladů svozové firmy (resp. obce) rozpočtením podle počtu občanů v dané oblasti. Úhradu ve stanovené výši platí občan obci, které fakturují svozové sluţby odborné firmy. Hmotná motivace občanů k oddělenému shromaţďování a sběru komunálního odpadu je minimální. I paušální platba má ovšem své výhody. Obecní úřady mají díky ní stálý příjem a mohou přesně plánovat své odpadové hospodářství. Navíc by měl tento způsob platby zamezit vzniku černých skládek b) Úhrada podle objemu nádoby, příp. podle frekvence svozu (známkový způsob) Výše platby se stanovuje na základě průměrných nákladů na svoz a zneškodnění komunálního odpadu a přiměřené výše zisku svozové firmy. Prvkem motivace občanů u tohoto způsobu plateb je moţnost volby objemu nádoby, tzn. i výše platby v závislosti na stupni vytřídění sbíraných druhů odpadu. U známkového způsobu je stanoven poplatek za odvoz nádoby daného objemu s tím, ţe o frekvenci svozu rozhoduje občan vylepením předem zakoupené známky. Tento systém je v porovnání s paušálním poplatkem podle objemu nádoby organizačně náročnější a můţe vést ke vzniku černých skládek. Řešením můţe být stanovení minimálního povinného odběru známek, (podobně jak bylo uvedeno u pytlového sběru), to ale není vůbec snadné. Variantou je jiný způsob označení četnosti svozu a objemu nádoby občanem. c) Úhrada za hmotnost nebo objem odpadu Platba za odvoz směsného komunálního odpadu je stanovena podle skutečného mnoţství odpadu v nádobě. To je podmíněno identifikací nádob a jejich váţením, resp. měřením objemu v nádobách v okamţiku vyprazdňování. Úhradu za tuto sluţbu tvoří paušální částka a variabilní částka podle hmotnosti/objemu odpadu v nádobě. Tento systém plateb umoţňuje navíc dokonalou evidenci nejen nádob, ale i pracovní činnosti obsluhy sběrné techniky. Váţení nádob pro směsný komunální odpad v kombinaci s moţností sběru vyuţitelných sloţek vede podle českých zkušeností k 50 - 80% sníţení mnoţství směsného komunálního odpadu.
40
5.2.4 Zkušenosti se systémy a platbami v zahraničí a v ČR V úhrnu je svoz odděleně sebraných sloţek komunálního odpadu prováděný jakýmkoliv způsobem draţší, neţ svoz směsného komunálního odpadu. Na druhou stranu je následné vytřídění vyuţitelných sloţek komunálního odpadu draţší, neţ zvýšené náklady na svoz odděleně sebraných sloţek komunálního odpadu. Studie nizozemského ministerstva ţivotního prostředí, hodnotící závislost mnoţství směsného komunálního odpadu na systému a způsobu plateb ve 32 obcích Německa, Nizozemí, USA a dalších států došla k těmto závěrům: Systémy plateb podle mnoţství komunálního odpadu, při zavedení odděleného sběru vyuţitelných sloţek zdarma, sniţují jeho výskyt aţ o 50%, pouţívá-li jedna domácnost jednu nádobu na směsný komunální odpad. Pro více domácností napojených na tutéţ odpadovou nádobu jsou výsledky méně uspokojivé. Po zavedení evidence nádob při svozu směsného komunálního odpadu v kombinaci se známkovým systémem v německém Herscheidu pokleslo mnoţství odváţeného komunálního odpadu z 240 na 140 kg/obyvatele/rok, přičemţ k očekávanému nárůstu černých skládek nedošlo. V Německu se přepokládá celoplošné zavedení elektronických systémů (evidence a váţení). Město Assen (Nizozemsko) zaznamenalo po dvou letech provozu systému váţení odpadu sníţení mnoţství směsného komunálního odpadu o 26%. (Zkušenosti s pouţitím systému váţení odpadu v Prostějově spolu se zavedením odděleného sběru odpadu hovoří aţ o 50% sníţení). U plateb podle počtu nebo objemu nádob bylo zaznamenáno sníţení mnoţství směsného komunálního odpadu o 15 - 40%. U plateb podle frekvence svozu (např. známkový systém) je míra sníţení mnoţství směsného komunálního odpadu 20 - 40%. Zavedení známkového systému v části Brém (Německo) došlo v dané oblasti ke sníţení mnoţství směsného komunálního odpadu, avšak v sousedních částech města byl zjištěn nárůst odpadu. Této tzv. „odpadové turistice“ lze zabránit např. zavedením uzamykatelných sběrných nádob. Největšího efektu sníţení mnoţství směsného komunálního odpadu bylo dosaţeno pomocí pytlového systému sběru komunálního odpadu v Nizozemí - aţ o 60%. (Podobný systém zavedený v území s odděleným sběrem a váţením směsného komunálního odpadu v ČR ve Slavičíně měl za výsledek aţ 80% sníţení). 41
Náklady na sběr a zneškodňování komunálního odpadu mají v EU v souvislosti se zkvalitňováním sběru vyuţitelných sloţek odpadu jednoznačně rostoucí charakter. Průměrné platby za svoz směsného komunálního odpadu se v Německu v letech 1990-96 zdvojnásobily. Poznatky z Paříţe, Vídně a Kodaně dokládají, ţe ani v jednom případě výnosy ze sběru druhotných surovin nemohly pokrýt zvýšené náklady na realizaci odděleného sběru. Z českých i zahraničních zkušeností vyplývá, ţe vedle nezbytných vzdělávacích a propagačních aktivit při přípravě a provozu systému odděleného sběru komunálního odpadu (včasná a dostatečná informovanost občanů, udrţení důvěry ve fungování tohoto systému, ...), je největší motivací pro občany sníţení plateb za odvoz směsného komunálního odpadu v důsledku jeho niţší produkce. Ta se můţe plně uplatnit pouze v případě, ţe odvoz odděleně sebraných sloţek komunálního odpadu je poskytován zdarma nebo téměř zdarma a odvoz směsného komunálního odpadu je zpoplatněn podle hmotnosti nebo objemu odpadu v nádobě (příp. částečně při platbě na základě objemu nádoby a frekvence svozu). Občan tedy ví, ţe co vytřídí jako druhotnou surovinu, nezaplatí jako komunální odpad. Čím méně přímá je vazba vyprodukovaného směsného komunálního odpadu na výši platby, tím menší je tedy motivace občanů v separaci vyuţitelných sloţek odpadu.
5.3
Úprava platby za komunální odpad v ČR
Platby občanů za svoz, třídění a zneškodnění odpadů představují jeden z nejdůleţitějších ekonomických i sociálních problémů v nakládání s odpady. Zatímco do konce roku 2001 byla úhrada svozu, třídění a zneškodňování komunálního odpadu sjednávána na základě dohody (smlouvy) mezi obcí a fyzickou osobou, od 1.1.2002, tj. ode dne účinnosti zák. č. 185/2001 Sb., jehoţ součástí je i změna zákona o místních poplatcích č. 565/1990 Sb. ve znění pozdějších předpisů, dochází k zavedení nového poplatku za provoz systému shromaţďování, přepravy třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů. Poplatek se vztahuje na fyzické osoby s trvalým pobytem v obci a fyzické osoby vlastnící stavbu určenou nebo slouţící k individuální rekreaci. Poplatek se skládá ze dvou sloţek: - základní sloţka (za uloţení všech odpadů) je příjmem obce, - riziková sloţka (za uloţení nebezpečného odpadu) je příjmem SFŢP. Sazbu poplatku tvoří částka aţ 250,- Kč za osobu výše uvedenou a kalendářní rok a částka stanovená na základě skutečných nákladů obce předchozího roku na sběr a svoz netříděného 42
komunálního odpadu také aţ 250,- Kč za osobu a rok, jejichţ rozúčtování stanoví obec obecně závaznou vyhláškou. Klady tohoto způsobu platby za komunální odpad, jimiţ je především předpoklad omezení vzniku černých skládek, zpoplatnění většího procenta osob (především u objektů slouţících k rekreaci, kde majitelé sběrné nádoby odmítali s poukazem na to, ţe odpady odváţejí zpět do místa bydliště) byly zdůrazňovány při jeho zavedení a seznamování občanů s ním. Podle mého názoru však zmíněné klady tohoto způsobu platby za komunální odpad budou výrazně převáţeny jeho zápory: -
v první řadě paušální způsob platby nemotivuje občany k předcházení vzniku, minimalizaci a separaci vyuţitelných sloţek odpadu,
-
i přes zavedení integrovaného systému sběru obalových odpadů a tím pádem zlepšující se dosaţitelnost míst, kde mohou být odkládány vyuţitelné sloţky odpadu, je pravděpodobné jejich niţší vyuţívání ze strany občanů a odkládání vyuţitelného odpadu do nádob na směsný komunální odpad,
-
znehodnocení dosavadní snahy obcí i občanů o minimalizaci směsného komunálního odpadu (pouţíváním nádob o menším objemu a systému platby minimalizaci více nebo méně podporujících - systém váţení odpadů, pytlový systém sběru, systém platby podle objemu a frekvence svozu nádob),
-
problematická je také administrativní náročnost - pro výběr tohoto poplatku bylo třeba např. v Praze nebo Brně zřídit nové oddělení. Do dnešní doby bylo zřízeno v Brně 24 pracovních míst a v Praze okolo 60 pracovních míst pro pracovníky, kteří se věnují evidenci a kontrole výběru kapitačního poplatku.
V důsledku nespokojenosti některých měst a obcí s jednotným způsobem platby za komunální odpad, byl iniciován návrh novely zákona o místních poplatcích (především ze strany hlavního města Prahy), podle kterého měly být stanoveny moţné způsoby plateb za komunální odpad, ze kterých by obce a města vybíraly s ohledem na své konkrétní podmínky. Zákon o odpadech byl novelizován v roce 2002, a to zákonem č. 275/2002, Sb., kterým se mění zákon č. 185/2001, Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
43
5.4
Úprava kompetencí obcí
Především je třeba zdůraznit, ţe byla výrazně posílena kompetence obcí při nakládání s komunálním odpadem. Obce mohou stanovit obecně závaznou vyhláškou systém sběru, třídění a předávání komunálního odpadu ke zneškodnění nebo vyuţití. Zajímavé například je, ţe téměř 14 % obcí nepoţaduje po občanech tyto platby a hradí veškeré náklady spojené s nakládáním s odpady z rozpočtu obce. Jedná se nejspíš o obce, které mají vlastní skládku, je to nesystémové a krátkozraké a má to jen negativní dimenzi. Záleţí zde samozřejmě na rozhodnutí obecního zastupitelstva, v jaké podobě bude schválen rozpočet obce a jaká bude přijata politika v oblasti nakládání s odpady na území obce, coţ souvisí i s ostatními poloţkami rozpočtu a prioritami obecního rozpočtu. Za systém odpadového hospodářství nesou hlavní odpovědnost obce. Současně se obec stává povinnou zajistit místo, kam občané mohou bezplatně odkládat vytříděné nebezpečné sloţky odpadu (např. baterie, staré léky, zbytky spotřební chemie, atd.). Za ukládání odpadů na skládky je původce povinen platit poplatek (s postupem roků má progresivní růst). Poplatek se skládá ze dvou sloţek: -
základní sloţka (za uloţení všech odpadů) je příjmem obce, riziková sloţka (za uloţení nebezpečného odpadu) je příjmem SFŢP.
Poplatek vybírá provozovatel skládky a předává jej uvedeným příjemcům. Kontrolu placení provádí příslušná obec. Pro provozovatele skládky se zavádí povinnost vytvářet finanční rezervu, určenou na asanaci a rekultivaci pro uzavření skládky.
44
6 NAKLÁDÁNÍ S KOMUNÁLNÍM ODPADEM V BRNĚ 6.1
Historie nakládání s komunálním odpadem v Brně
Otázkami svozu, ukládání a likvidace komunálního odpadu se v minulosti na území města Brna a spádového okolí zabývala Technická a zahradní správa města Brna. Po r. 1989 došlo ke změně zaloţením společnosti Spalovna a komunální odpady Brno, a.s. 1.7.1991 (SAKO Brno a.s., jejím jediným akcionářem je město Brno). Hlavní náplní SAKO a.s. Brno je svoz, ukládání, spalování a v současnosti téţ zajišťování separovaného sběru vyuţitelných sloţek komunálního odpadu na území jihomoravské metropole. Výsledkem vstupu konkurence soukromých firem na brněnský trh je současné rozdělení města Brna na tři hlavní svozové oblasti obsluhované firmami SAKO Brno a.s., A.S.A. s.r.o., van Gansewinkel, a.s. (poslední dvě jmenované firmy zajišťují svoz komunálního odpadu jako subdodavatelé SAKO Brno a.s.). SAKO tedy sváţí zhruba 54% komunálního odpadu města, A.S.A., asi 28% a van Gansewinkel, kolem 18% komunálního odpadu27. SAKO Brno a.s. se dále zabývá provozem spalovny komunálního odpadu. Spalování odpadů má v Brně poměrně dlouhou tradici - první spalovna komunálního odpadu byla postavena jiţ v r. 1905, byla však zničena v posledních dnech druhé světové války. Záměr vybudovat novou spalovnu se objevuje aţ v r. 1977. Nynější spalovna komunálního odpadu, s roční kapacitou 240 000 tun, byla dokončena v r. 1989. Teplo vyrobené při spalování odpadů je odebíráno Teplárnou Brno a.s. a vyuţito v městské teplovodní síti. Aktuálním problémem je nedostatečné finanční ohodnocení produkovaného tepla, čímţ dochází ke zvýšení nákladů na zabezpečení nakládání s komunálními odpady a ztrátovosti provozu spalovny. Město Brno se má stát pilotním městem pro energetické vyuţití odpadů. Současnou brněnskou spalovnu čeká v nejbliţší budoucnosti rekonstrukce
27
Zdroj: SAKO Brno, a.s.
45
6.2
Platba za komunální odpad
Počátkem roku 2002 byl místní poplatek za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálního odpadu, stanoven obecně závaznou vyhláškou statutárního města Brna č. 24/200128 ve výši 493,- Kč za kalendářní rok a osobu. Sazbu poplatku tvoří částka 250,- Kč za osobu a kalendářní rok a částku 243,- Kč stanovená na základě skutečných nákladů města předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu za osobu. Poplatek tak byl jiţ tehdy nejvyšší v celé ČR. Pro srovnání obyvatelé Prahy stál odvoz odpadu 463,- Kč ročně, Olomouce 485,- Kč, Zlína 428,- Kč a Ostravy 348,- Kč. Město Brno výši poplatku odůvodňuje skutečností, ţe jako jedno z mála měst v ČR má moţnost odpad spalovat - tento způsob je vzhledem k nízkým cenám za ukládání odpadu na skládky ekonomicky méně výhodný. Druhým argumentem je nejhustší síť sběrných středisek odpadů (ekodvorů), kterých má Brno 51, (např. Praha pouze 10) a provozování a rozšiřování celoměstského systému separace skla a PET lahví, ke kterým by v nejbliţší době měl přibýt i separovaný sběr papíru. Obecně závaznou vyhláškou města Brna č. 2/200329 je stanovena sazba místního poplatku na rok 2003 na 500,- Kč za kalendářní rok a osobu. Sazbu poplatku tvoří částka 250,- Kč za osobu a kalendářní rok a částku 250,- Kč stanovenou na základě skutečných nákladů města předchozího roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu za osobu. Poplatek je tak opět nejvyšší v porovnání s ostatními městy v celé ČR a zároveň dosáhl maximální výše, kterou umoţňuje zákon. Rozúčtování nákladů na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na osobu dle zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích činily skutečné náklady za kalendářní rok 2001 celkem 101,7 mil. Kč, počet poplatníků ke dni 10.9.2002 činil 389 967, tzn. na osobu připadá 261,- Kč. Je zřejmé, ţe druhá sloţka poplatku není schopna pokrýt náklady svozové firmy.
28 29
viz. Příloha č. 5 viz. Příloha č. 2
46
Tabulka č. 9: Vybrané hodnoty plnění rozpočtu ÚSC – Statutární město Brno Rozpočtová Druh Název poloţky 2001 1) 2002 2) 2003 3) poloţka
1337
příjmy
Poplatek za komunální
(plnění
(plnění
(schválený
rozpočtu)
rozpočtu)
rozpočet)
(v tis. Kč)
(v tis. Kč)
(v tis. Kč)
101 957
178 574
188 392
116 026
151 328
124 690
-14 069
27 246
63 702
odpad 3722
výdaje
Sběr a svoz komunálních odpadů
rozdíl 1)
Zdroj:webové stránky Ministerstva financí ČR, Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu územních samosprávných celků a dobrovolných svazů obcí, Statutární město Brno-Magistrát města Brna, 2001 2)
Zdroj: tisková sestava Ministerstva financí ČR, Výkaz pro hodnocení plnění rozpočtu územních samosprávných celků a dobrovolných svazů obcí, Statutární město Brno-Magistrát města Brna, 2002 3)
Zdroj: webové stránky města Brna, Schválený rozpočet provozních a kapitálových výdajů města na rok 2003, Statutární město Brno-Magistrát města Brna, 2003
Hodnoty uvedené v tabulkách č. 10 – 13 jsou podkladem pro provedení analýzy jak se promítly změny v nákladech a příjmech města Brna mezi roky 2001 a 2002, vstupem zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech v platnost, a jak se tato změna v systému projevila v produkci komunálního odpadu, resp. v přístupu občanů k této oblasti.
Tabulka č. 10: Množství vyprodukovaného komunálního odpadu (v tunách) v letech 2001-2002 – Statutární město Brno Mnoţství komunálního odpadu v t 2001 2002 (v tunách) Sběrné nádoby po městě Sběrné nádoby - rekreační objekty Celkové mnoţství komunálního odpadu
(v tunách)
62 230
63 261
0
844
62 230
64 105
Zdroj: Magistrát města Brna, oddělení odpadů – Ing. Josef Černý, vedoucí oddělení odpadů (upraveno)
47
Tabulka č. 11: Náklady na provoz systému komunálního odpadu (v tis. Kč) v letech 2001 - 2002 – Statutární město Brno Náklady - výdaje za provoz systému 2001 2002 (v tis. Kč) Sběr a svoz komunálního odpadu Spalování komunálního odpadu Správní náklady Celkové náklady systému
(v tis. Kč)
107 863
123 121
1)
72 192
74 367
2)
0
5 150
3)
180 055
202 638
Zdroj: Magistrát města Brna, oddělení odpadů – Ing. Josef Černý, vedoucí oddělení odpadů (upraveno) 1)
Příčinou zvýšení nákladů na sběr a svoz komunálních odpadů je nárůst popelnic a změna
intervalu na 1 x za týden. Jednotková cena se oproti roku 2001 nezměnila. 2)
Náklady na spalování komunálního odpadu v roce 2002 jsou vyjádřeny v cenách roku
2001. Vzhledem k tomu, ţe v roce 2002 došlo jednak k nárůstu mnoţství komunálního odpadu (v tunách) a k výraznému zvýšení ceny na spalování komunálního odpadu oproti roku 2002, provedené srovnání by nemělo dobrou vypovídací schopnost. 3)
Správní náklady - náklady administrativní, spojené s výběrem a správou poplatků
(mzdové náklady, reţijní náklady, ostatní náklady, atd.). Pro výběr a správu poplatků bylo zřízeno 24 pracovních míst.
Tabulka č. 12: Příjmy – poplatky za komunální odpad (v tis. Kč) v letech 2001 - 2002 – Statutární město Brno Příjmy - poplatky za systém 2001 2002 (v tis. Kč) Příjem (plný výběr) Dluţná částka Příjem (plný výběr - dluh)
(v tis. Kč)
169 163
178 573
1 074
1 389
168 089
177 184
Zdroj: Magistrát města Brna, oddělení odpadů – Ing. Josef Černý, vedoucí oddělení odpadů (upraveno)
48
Tabulka č. 13: Porovnání nákladů a příjmů systému komunálního odpadu v letech 2001 - 2002 – Statutární město Brno 2001 2002 (v tis. Kč)
(v tis. Kč)
Náklady
180 055
202 638
Příjmy
168 089
177 184
11 966
25 454
Náklady - příjmy
Zdroj: Magistrát města Brna, oddělení odpadů – Ing. Josef Černý, vedoucí oddělení odpadů (upraveno)
6.3
Rozvojové dokumenty v odpadovém hospodářství v Brně
Cíle k dosaţení efektivního a ekologického odpadového hospodářství byly vytýčeny v Programovém prohlášení Rady města Brna pro léta 1998 - 2002 a ve Strategii pro Brno. Jsou jimi zejména sniţování produkce odpadů, zavádění separace a recyklace komunálního odpadu, zefektivnění systému svozu komunálního odpadu (byl vytvořen výše zmíněný systém svozu třemi firmami namísto původních pěti, došlo k optimalizaci svozu rozdělením území města30 - dříve docházelo v rámci konkurence firem k neefektivní obsluze jedné ulice několika firmami), budování dalších sběrných středisek, monitorování a technické zabezpečení bývalých skládek odpadu a likvidace nelegálních skládek odpadu, atd. Na základě zpracovávané Koncepce odpadového hospodářství Jihomoravského kraje, by mělo dojít ke zvětšení spádového území spalovny odpadů v Brně, kam by měl být dopravován také odpad z kraje Vysočina a části Olomouckého kraje. Tento návrh vznikl z důvodu nedostatečného vyuţívání kapacity spalovny (v r. 2000 bylo ve spalovně zneškodněno 85,5 tis. tun komunálního odpadu, coţ představuje přibliţně 40% projektované kapacity).
30
viz. Příloha č. 8
49
ZÁVĚR Zákon o odpadech má několik problematických míst. V první řadě paušální způsob platby nemotivuje občany ke třídění, i přes zavedení integrovaného systému sběru obalových odpadů a zlepšující se dosaţitelnost míst, kde mohou být odkládány vyuţitelné sloţky odpadu, je pravděpodobné jejich niţší vyuţívání ze strany občanů a odkládání vyuţitelného odpadu do nádob na směsný komunální odpad, znehodnocení dosavadní snahy obcí i občanů o minimalizaci směsného komunálního odpadu a problematická je také administrativní náročnost. Závaţným problémem je tedy fakt, ţe zákon finančně nemotivuje ke třídění. Ještě do konce roku 2001 měli lidé důvod rozdělovat odpad do speciálních kontejnerů, protoţe čím méně zbytků zůstalo v jejich sběrných nádobách, tím menší museli odevzdávat poplatky. Kdo bude třídit sklo, papír a plasty a do obyčejné nádoby na komunální odpad vyhodí jen to nejnutnější, zaplatí tytéţ peníze jako sousedé z vedlejšího domu, kteří do nádoby na odpad vysypou všechno. V třídění a recyklaci odpadů přitom Česká republika stále zaostává za vyspělým světem a většina odpadů končí na skládkách. Ekologové míní, ţe paušální poplatky jsou nesociální a netrţní, protoţe všichni platí stejně, jsou i neekologické, protoţe to povede k tomu, ţe nikoho nebude zajímat, kolik odpadků vyprodukuje. Od 1. ledna 2002 platí tedy občané nikoli za počet vyvezených sběrných nádob, ale paušálně za kaţdou fyzickou osobu. I kritizovaná paušální platba má ovšem některé výhody. Obecní úřady mají díky ní stálý příjem a mohou přesně plánovat své odpadové hospodářství. Navíc se předpokládalo, ţe tento způsob platby by měl zamezit vzniku nových černých skládek. Kdyţ občané nemohou výši svých plateb ovlivnit, nemají důvod vozit odpad do lesa. Tato teze se zatím potvrdila, coţ se projevilo ve sníţení nákladů na likvidaci černých skládek v městě Brně a jeho blízkém okolí, a to z cca 9,8 mil. Kč v roce 2001 na cca 6,8 mil. Kč v roce 200231. Od 1. ledna 2003 byla obcím dána moţnost navrátit se k původnímu systému, přesto se ukázalo, ţe této moţnosti obce ne vţdy vyuţívají. Důvody jsou zřejmé, pokud by se jednalo o 31
Zdroj: Magistrát města Brna, oddělení odpadů – Ing. Josef Černý, vedoucí oddělení odpadů (upraveno)
50
takovou obec, v jejímţ okolí vznikají černé skládky, přitom její obyvatelé tvrdí, ţe ţádný odpad neprodukují, potom má přechod z původní platby za nádobu na platbu paušální své opodstatnění a příčiny toho, ţe obce u nově nastaveného systému setrvávají jsou objektivní. V důsledku toho, ţe všichni její obyvatelé platí stejnou částku nemají potřebu odkládat svůj odpad do přírody, navíc mohou obce navýšené příjmy z poplatků vyuţít smysluplně. V případě takové obce či města, kde nedochází ke vzniku černých skládek a kde mají navíc občané dostatečnou moţnost směsný odpad třídit do k tomu účelu určených kontejnerů, jsou důvodem setrvání u paušálního systému spíše mocensko-politické zájmy (fungování zřízeného úřadu, udrţení stávajícího stavu zaměstnanců, zachování významné rozpočtové poloţky, atd.), které převaţují nad zájmy ekonomickými resp. ekologickými. Relativním přínosem pro města a obce v souvislosti s vyuţitím zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a zavedením kapitačního poplatku je při nesplnění povinnosti úhrady ze strany občana jeho dobrá vymahatelnost, která je dána zákonem. I vzhledem ke krátké době existence zavedeného systému se ukázalo, ţe pouze malé procento občanů neuhradilo poplatek. V městě Brně jde cca o 30 000 občanů, tj. cca 7% z celkového počtu obyvatel Jihomoravské metropole32. V první části bakalářské práce, která zahrnuje kapitoly 1 aţ 3 jsou uvedeny obecné charakteristiky a pojmosloví odpadového hospodářství, včetně historických kořenů odpadového hospodářství a zachycení základních tendencí jeho vývoje a cílů. Čtenář má moţnost se seznámit se způsoby nakládání s odpady včetně legislativního rámce a také se můţe zabývat souvislostmi mezi ekonomickou aktivitou a vznikem odpadů. Prostor byl věnován obecnému se seznámení s oblastí a problematikou odpadového hospodářství, čímţ byl splněn cíl první. Dále byly vysvětleny základní principy moţných systémů nakládání s komunálním odpadem a moţné způsoby plateb za sběr a svoz komunálního odpadu. Nedílnou součástí práce je popis systému hospodaření s komunálním odpadem fungujícího v současné době v České republice a jeho srovnání se systémem předchozím. Krátká pasáţ je také věnována poznatkům ze zkušeností se systémy a platbami v zahraničí. Tímto jsem splnila cíl druhý.
32
Zdroj: Hřebíček, 2002
51
Na příkladu města Brna byla provedena analýza úpravy plateb za komunální odpad v souvislosti se změnami, které přinesl zákon o odpadech, a to ve vztahu k hospodárnosti měst a obcí a motivaci občanů ke třídění odpadu vyprodukovaného domácnostmi. Byla provedena komparace období roku 2001, kdy fungoval systém zaloţený na platbě za sběrnou nádobu s obdobím roku 2002, kdy se přešlo na nový systém zaloţený na paušální, nebo-li kapitační platbě na osobu. Cíl třetí byl tedy téţ splněn. Uplatněním stanovených cílů se podařilo potvrdit správnost hypotézy č. 1 i hypotézy č. 2, o čemţ jasně vypovídají hodnoty uvedené v tabulkách č. 10, 11, 12 a 13. Došlo k nárůstu celkového mnoţství tun vyprodukovaného komunálního odpadu za rok 2002 oproti roku 2001 (cca o 3%), náklady na likvidaci komunálního odpadu v roce 2002 vzrostly oproti roku 2001 (cca o 12,5%), příjmy – vybrané poplatky za svoz a sběr komunálního odpadu vzrostly téţ (cca o 5,4%), ovšem tempo růstu příjmů zaostává za tempem růstu nákladů na likvidaci komunálního odpadu. V souvislosti s diskutovanými otázkami, které se týkají nového zákona o odpadech se objevují nové ekologické studie nebo návrhy pruţnějších systémů vycházejících z modelu ekonomicky vyspělejších evropských zemí, který je sloţen ze dvou částí. V západních zemích se osvědčil tento styl: kaţdý platí paušál, z něhoţ se financuje například provoz košů u zastávek. Ale svůj domovní odpad by měl kaţdý platit jen podle mnoţství, které skutečně vyprodukuje. To by motivovalo občany ke třídění odpadů (papír, plasty, sklo, kov) a v končené fázi by domácnost vyprodukovala minimální mnoţství odpadů, za které by zaplatila poplatky. Z uvedených poznatků je zřejmé, ţe systém financování sběru a likvidace komunálního odpadu v České republice se neustále vyvíjí. Kaţdá forma platby má svá pro i proti. Je otázkou, zda např. paušální sazba místního poplatku bude v budoucnu motivovat občany ke třídění odpadu, nebo zda jej budou města a obce schopny právě pro tyto účely vyuţít. Mnoho politiků na komunální úrovni je s novým systémem spokojeno, jiní se vrátili k původnímu systému.
52
POUŽITÁ LITERATURA [1]
REKTOŘÍK, J. a kol. Ekonomika veřejného sektoru. 2. přepr. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2001. 258 s. ISBN 80-210-2550-6
[2]
HLAVÁČ,. J. REKTOŘÍK, J. SKŘÍDLOVSKÁ, W. Ekonomika a řízení technické infrastruktury. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1996. 183 s. ISBN 80-210-1483-0
[3]
VITURKA, M. Základy environmentální ekonomie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1997. 167 s. ISBN 80-210-1514-4
[4]
STRECKOVÁ, Y. MALÝ, I. a kol. Veřejná ekonomie pro školu i praxi. 1. vyd. Brno: Computer Press, 1998. 214 s. ISBN 80-7226-112-6
[5]
KRENÍKOVÁ, V. Odpadové hospodářství. 1. vyd. Ústí nad Labem: UJEP, 1999. 129 s. ISBN: 70-7044-213-1
[6]
KUDELOVÁ, K. JODLOVSKÁ, J. ŠARAPATKA, B. Odpady. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1999. 186 s. ISBN 80-244-0046-4
[7]
BENEŠ, Bohumil a kolektiv autorů. Odpadové hospodářství: praktická příručka pro řešení problematiky odpadů včetně obalových: určeno pro odpadové hospodáře a pracovníky státní správy. 1 sv. Praha: Verlag Dashöfer, 2002. CD-ROOM. ISBN 80-86229-33-5
[8]
Projekt PHARE číslo CZ 9811-02-02
[9]
Zákon č. 185/2001, o odpadech a o změně některých dalších zákonů
[10]
Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů
[11]
Obecně závazná vyhláška města Brna č. 2/2003, o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů
[12]
Obecně závazná vyhláška města Brna č. 24/2001, o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů
[13]
dostupné na WWW: www.env.cz (24.4.2003)
[14]
dostupné na WWW: www. ceu.cz (24.4.2003)
[15]
dostupné na WWW: www.czso.cz (24.4.2003)
53
POUŽITÉ ZKRATKY ČSN
Česká státní norma
ČSÚ
Český statistický úřad
EEA
Evropská enviromentální agentura, anglicky European environment Agency
EK
Evropská komise
EMS
Koncepce enviromentálního systému řízení podniku
ES
Evropské společenství
EU
Evropská unie
HDP (GDP) hrubý domácí produkt (gross domestic product) ISO
Informační systém o odpadech
MŢP
Ministerstvo ţivotního prostředí
OECD
Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, anglicky Organization for economical cooperation and development
OSN
Organizace spojených národů, anglicky United Nations Organization
UNIDO
Organizace spojených národů, anglicky United Nations Organization
PE
polyetylén
PCB a PCT
polychlorované bifenyly a trifenyly
R2
index determinace (koeficient korelace)
WHO
Světová zdravotnická organizace, anglicky World Health Organization
ICC
Mezinárodní obchodní komora, anglicky
BIR
Mezinárodní trh odpadů a druhotných surovin, anglicky
ISWA
Asociace pro odstraňování odpadů a čištění měst, anglicky
SFŢP
Státní fond ţivotního prostředí
54
SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A SCHÉMAT Tabulka č. 1: Skládky: rozlišení podle charakteru skládek
17
Tabulka č. 2: Skládky: rozlišení podle druhu ukládaných odpadů
17
Tabulka č. 3: Skládky: rozlišení podle způsobu technického zabezpečení a provozování
17
Tabulka č. 4: Skládky: rozlišení z hlediska usazení v terénu
18
Tabulka č. 5: Skládky rozlišené z hlediska těsnění
18
Tabulka č. 6: Projekce počtu obyvatel ČR do roku 2010
34
Tabulka č. 7: Scénáře střednědobého vývoje hospodářství ČR
34
Tabulka č. 8: Projekce mnoţství komunálních a jim podobných odpadů do roku 2010
34
Tabulka č. 9: Vybrané hodnoty plnění rozpočtu ÚSC – Statutární město Brno
47
Tabulka č. 10: Mnoţství vyprodukovaného komunálního odpadu (v t) – v letech 2001 – 2002 – Statutární město Brno
47
Tabulka č. 11: Náklady na provoz systému komunálního odpadu (v tis. Kč) v letech 2001 – 2002 – Statutární město Brno
48
Tabulka č. 12: Příjmy – poplatky za komunální odpad (v tis. Kč) v letech 2001 – 2002 – Statutární město Brno
48
Tabulka č. 13: Porovnání nákladů a příjmů systému komunálního odpadu v letech 2001 – 2002 – Statutární město Brno
49
Graf č. 1: Vybrané způsoby nakládání s odpady
21
Graf č. 2: Vztah celkové produkce odpadů a GDP (HDP) v zemích ES
28
Graf č. 3: Vývoj v EU v letech 1985 – 1990 a v roce 1995 v nakládání s KO
30
Graf č. 4: Vztah ekonomického vývoje a produkce odpadů v ČR v období 1998 – 2000
31
Schéma č. 1: Pohyb odpadu z domácností
36
55
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1:
PRÁVNÍ PŘEDPISY, přehled vybraných předpisů ČR pro oblast odpadů, Přehled vybraných předpisů ES pro oblast odpadů
Příloha č. 2:
VYHLÁŠKA č. 2/2003 úplné znění vyhlášky statutárního města Brna č. 24/2001, o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů, ve znění vyhlášek statutárního měst Brna č. 4/2002 a č. 30/2002
Příloha č. 3:
VYHLÁŠKA č. 30/2002, kterou se mění a doplňuje vyhláška statutárního města Brna č. 24/2001 o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů ve znění vyhlášky statutárního města Brna č. 4/2002
Příloha č. 4:
VYHLÁŠKA č. 4/2002, kterou se mění vyhláška statutárního města Brna č. 24/2001 o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů
Příloha č. 5:
VYHLÁŠKA č. 24/2001 o místním poplatku za provoz systému shromaţďování, sběru, přepravy, třídění, vyuţívání a odstraňování komunálních odpadů
Příloha č. 6:
VYHLÁŠKA č. 23/2001 o nakládání s komunálním a stavebním odpadem na území statutárního města Brna (vyhláška o odpadech)
Příloha č. 7:
VYHLÁŠKA č. 4/2000 o nakládání s komunálním a stavebním odpadem na území města Brna (vyhláška o odpadech)
Příloha č. 8:
Harmonogram svozu komunálního odpadu v městě Brně
56
5