Vě s t n í k f a r n o s t i u ko s t e l ů s v. M i k u l á š e a s v. V á c l a v a 31. října Léta Páně 2010
11
L I S TO PA D SVÁTEK VŠECH VĚRNÝCH ZEMŘELÝCH – DUŠIČKY Slavení tohoto svátku zavedl na sklonku 10. stol. benediktinský opat Odilo z Cluny. Svátek se brzy rozšířil po celém světě. Pro naše předky byla smrt něco, co patří k životu. Strach ze smrti jim byl na hony vzdálen. Věděli, že co se narodilo, musí také zemřít. Všimněme si několika ukázek jejich moudrosti: Mladý může, starý musí. Smrt nevybírá, bere napořád. Jaké chování, takové skonání. Mrtví se těšili úctě, a podle toho se také odvíjel pohřeb. Když někdo zemřel, otevíralo se okno, aby jeho duše mohla do nebe. Poté se šlo oznámit úmrtí na faru a nechalo se zvonit umíráčkem, rovněž se nechala zhotovit rakev. Tělo zesnulého se umylo a obléklo do nejlepších šatů. Při oblékání se mrtvý oslovoval jmé-
nem, např.: „Jene, půjdeme se oblékat, podej mi pravou ruku...“ apod. Z lože zesnulého se odstranily peřiny a slamník, takže ležel pouze na prkně (odtud i pořekadlo – ležel na prkně). Po dodání rakve do ní mrtvého uložili. U hlavy se rozsvítila svíce a k nohám se dala nádobka se svěcenou vodou a svazek klásků na pokropení nebožtíka. Večer před pohřbem se konalo modlení. Kostelník nebo předříkávač se modlil za nebožtíka a za zemřelé z toho domu. V den pohřbu se přicházejí sousedé a známí rozloučit. Slovy „Potěš Vás Pán Bůh“ kondoluji příbuzným, žehnají mrtvého a vkládají do rakve svaté obrázky. Poté následuje obřad rozloučení. Rakev se přikrývá a buďto někdo z pozůstalých – obvykle nejstarší syn – nebo
2/ XI předříkávač se loučí a prosí přítomné: „Jestliže vám nebožtík N. N. ublížil nebo Vás pohoršil, prosím, abyste mu odpustili, a tebe, sousede N. N. prosíme, odpusť nám, jestliže jsme ti ublížili nebo tě pohoršili.“ Všichni odpovídají sborem: „Odpusť nám Pán Bůh.“ Pak byla rakev odnesena na márách (byl-li kostel a hřbitov v místě), nebo byla odvezena na voze taženém koňmi do kostela. Tam proběhla mše a poté byl nebožtík uložen na hřbitově. O hrob se pozůstalí starali co nejlépe. Den Dušiček se těšil úctě a byl spjat s různými obyčeji. Věřilo se, že v podvečer Dušiček mrtví vstávají z hrobu, a pokud uvidí svůj hrob zanedbaný, jsou velice smutní. Také prý v tento podvečer vystupují dušičky z očistce, aby si odpočinuly od muk. Proto se tento večer neplnily lampy olejem, ale máslem, aby si dušičky mohly ochladit spáleniny. Ovšem tento svátek má i své úskalí. Kdyby šel někdo o půlnoci na svátek Všech svatých do kostela, uviděl by tento osvícený a plný lidí, kteří již dávno
zemřeli. Dávno zesnulý kněz slouží mši a vše je zahaleno v pochmurné ticho. Jest proto lépe kostel co nejrychleji opustit, neboť jakmile kněz udělí závěrečné požehnání, umrlí by se na živého vrhli a rozsápali by jej na kusy. Proč a zač není jasné. Asi o živé v tuto chvíli nestojí. Dnes již taková úcta k mrtvým není. Lidé se bojí smrti, naši bližní umírají většinou opuštěni v LDN či nemocnici, pohřby se konají převážně bez obřadu, často váháme, zda vzít na pohřeb děti, aby nebyly traumatizovány, na hřbitov jdeme obvykle jednou za rok právě na Dušičky. Zkusme to alespoň trochu změnit! Krom odpustků, které můžeme pro své zesnulé získat, můžeme pomoci třeba propagací hospiců (ne každý může být s umírajícím doma, a ne každý „na to má“ po stránce psychické). Ať nám Bůh pomáhá a naši zesnulí přátelé a blízcí ať se za nás přimlouvají!
AK
O H L É D N U T Í za minulým měsícem nebo i dál Bezpečný senior Městský úřad Praha 10 pořádal šestkrát velmi úspěšnou akci Bezpečný senior. Třikrát se sešli senioři v červnu a třikrát teď v září. Pokaždé se sešlo kolem 200 seniorů. Byli jsme informováni o mnoha situacích, v nichž bývá starší člověk ohrožen, a poučeni, jak se bránit. Všichni dostali
pohoštění, také kávu a čaj podle přání. Kromě toho dostal každý, kdo o to požádal, bezpečnostní alarm, řetízek na dveře a lékovku. Teď na podzim nabídl dokonce MÚ Prahy 10 každému seniorovi, který o to požádá, zdarma mobilní telefon pro tísňovou péči. Ten má kromě běžných funkcí červené
3/ XI tlačítko, které zprostředkuje spojení s nepřetržitou službou operátora. Ten na požádání zajistí volanému pomoc např. při náhlé zdravotní potíži nebo při jiné krizové situaci (ohrožení, náhlá imobilita, ztráta orientace apod.). Senior, který obdrží telefon, si může ponechat své číslo a SIM kartu a může uzavřít smlouvu na libovolný paušální tarif z nabídky Telefónica 02. Paušální tarif je výhodný, protože se pak nemůže stát, že by v krizové situaci uživateli došel kredit. MÚ Prahy 10 se zavazuje, že bude půl roku každému tento paušální poplatek platit. Chtěla bych na tomto místě poděkovat MÚ Prahy 10 za jeho péči o seniory, která není v ostatních částech Prahy běžná. Současně děkujeme MÚ Prahy 10 za jeho péči o květinovou úpravu parčíku pod kostelem sv. Václava na Čechově náměstí. Z mnoha stran jsem už slyšela pochvalné vyjádření o květinách, které každý, kdo prochází parkem, obdivuje. Krásné květiny jsou nejen tady, ale po celých Vršovicích a Strašnicích podél tramvajových tratí, na Kubánském náměstí i jinde. JN
Letem světem Aktivity ve farnosti už se rozjely na plné otáčky a kromě pravidelného programu jsme si mohli říjen všelijak zpestřit. Hned na začátku měsíce jsme měli třídenní oslavy 80. výročí posvěcení kostela sv. Václava. Oslavy začaly v pátek 1. 10. koncertem a vernisáží a byly zakončeny v neděli 3. 10. mší svatou, kterou celebroval biskup Václav Malý. Na závěr byla otcem biskupem požehnána socha sv. Václava v průčelí kostela. V pondělí 4. 10. měli nejen mladí příležitost setkat se v kostele sv. Václava při modlitbě se zpěvy z Taizé. Ve středu 6. 10. se vydala část našich farníků v čele s páterem Stanisławem na pouť do Arménie. Vrátili se v sobotu 16. 10. Doufám, že o své cestě napíší do další Vinice. V neděli 17. 10. zazněla na mši svaté v 10.30 Schubertova Deutsche Messe v provedení pěveckého sboru z Holandska. V neděli 24. 10. se mohli děti i dospělí podívat na loutkové divadlo na faře. Nakonec od středy 27. 10. až do dnešní neděle se mohly manželské páry účastnit duchovní obnovy na již mnohokrát osvědčeném Monínci. AL
4/ XI
S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Farní charita 13. 10. 2010 Hledáme další dobrovolnice a dobrovolníky pro péči o děti – hlídání občas v rodinách nebo na různých akcích. Můžete se přihlásit buď Bětce Matochové (731 517 835, alzbeta.matochova @seznam.cz) nebo na mail fachy. Protože příští Vinice má vyjít o 2. adventní neděli, raději předem prosíme všechny ochotné o včasnou přípravu vánočního pečiva a dárečků – děti obrázků – pro osamělé Prahy 10, a ty, kteří rádi předají připravené balíčky v rámci návštěv během 14 předvánočních dní, aby se zapsali na příslušný list v kostele sv. Václava, případně dali vědět na naše kontakty, protože ten důležitý dárek je vztah, sdílení, čas. – Tedy doufáme, že ve spolupráci s MČ Praha 10 tuto akci uskutečníme, domluva bude možná až po povolebním uspořádání :-).
Motto: Lk 12,35 Do Tříkrálové sbírky v rámci ADCh bychom se chtěli opět zapojit a začít ji připravovat v adventu. Kdo vidíte tuto akci jako dobrý pastorační počin i pozvání k účasti na dobrém díle a máte možnost, přihlaste se prosím k pomoci. Pokud jde o částku, kterou dostane ze sbírky naše farnost, využijeme ji k podpoře aktivit pro sociálně slabé rodiny farnosti. Čas od času „přes nás jde nějaká nabídka či prosba“ – zveřejňujeme je většinou inzercí ve Vinici a na nástěnce v kostele sv. Václava. Hanka,
[email protected], 721 444 323, č. účtu farnosti: 280828389/0800 pro FaChu VS: 33333
O T Á Z K Y pro otce Stanisława Stanisławe, s trochou nadsázky by se dalo říci, že ze slavnosti 80. výročí posvěcení kostela jsi odjel rovnou do Arménie. O čem nám povykládáš dneska, bude to Arménie nebo se vrátíme k oslavám? Máš pravdu. Hned druhý den, téměř prakticky po ukončení oslav, jsme spolu s dalšími čtyřiceti pěti lidmi jeli do Arménie. Cestu připravil Luděk Kučera spolu se svojí manželkou Dášou. O té Arménii povídat nechci. Určitě o tom
někdo napíše, tedy doufám, že něco o tom výletě napíše někdo z účastníků. Rád bych se přece jenom ještě jednou ohlédl dozadu ke slavnostem osmdesátého výročí posvěcení kostela sv. Václava. Zvláště po včerejšku, kdy jsem měl možnost vidět film, premiéru dokumentárního filmu o sv. Václavu s názvem Svatá trpělivost. Doufám a přál bych si, aby film viděli všichni. Aby se z něj mohli potěšit stejně jako já. Ve mně je stále taková veliká spon-
5/ XI tánní radost, že se nám podařila věc, která tady zůstane ještě dlouho poté, co tady z nás nikdo nebude. Pro mě osobně to není jenom o tom výsledku, o té soše, která stojí na podstavci a která – zdá se – jako by tam byla od samého začátku. A skutečně si za chvíli mnoho lidí bude myslet, že to tak již bylo od začátku existence kostela. Možná si někteří kolemjdoucí ještě sochy ani nevšimli. Snad právě proto je dobré uvědomit si, jak velké množství lidí do toho dalo svůj čas, nezištně se angažovalo a přispělo svým dílem práce ke zdaru celé věci. Neměli bychom na ně nikdy zapomenout. Proto připomínám zvláště pana Stefana, který dal k celé akci podnět. A hned pokračuji: přes obrovskou práci pana Roitha, sochaře, který právě vypracoval zvětšeninu, až po Jendu Rückla, který všechno dával organizačně dohromady. Je to pro mě taková velká radost! Ale nejen příprava a socha jako taková. Raduji se z návštěvy kněží, z otevření výstavy, … A znovu bych jmenoval
Jendu Rückla, Zuzanu Hutňanovou, Olgu Škochovou a další spoustu lidí, kteří se na oslavách podíleli. Lidi, kteří připravovali krásnou výzdobu kostela, za což hlavně patří poděkování paní Ludmile Müllerové nebo Marcele Neradové, manželům Borským a Jeništovým, kteří opravdu se výrazně zapojili při organizování agapé… Také našemu kostelníkovi Stanislavovi Erbenovi… Tolik, tolik lidí přiložilo ruku k dílu! Pro mě to byla opravdu veliká radost vidět takovou spoustu krásných a třeba i tady nejmenovaných lidí. Snad se neurazí, že jsem právě jejich jména neřekl. Já jsem toho všeho ještě plný a upřímně, upřímně, upřímně děkuji všem, kteří přinesli občerstvení na sobotní pohoštění, a… Prostě můj veliký dík patří všem, kteří se nějak zapojili. Jsem všem z vás velice vděčný. Všechny, kteří se jakkoli podíleli, ať Bůh odmění svými dary! – Díky! Děkuji Ti.
Ptal se Pavel Švarc
S V Ě T E C v tomto měsíci Sv. Stanislav Kostka, novic TJ Patron Polska a jedna z nejvýznamnějších osob jezuitského řádu se narodil 28. října 1550 na kmenovém zámku svých rodičů v Mazowiecké, severně od Varšavy. Jeho otec Jan Kostka patřil k jednomu z vedoucích rodů Polska. Spolu s manželkou Markétou měli celkem 5 dětí. Všem se dostávalo náležité výchovy, jak náboženské, tak světské.
Svátek 13. 11. Stanislav byl vždy vážné a hloubavé dítě. Dětských her se příliš neúčastnil, raději se modlil. Neměl rád hrubosti, dvojsmyslné řeči, ani sám nemluvil hrubě. V roce 1564 byl poslán spolu s bratrem Pavlem a vychovatelem do Vídně do tamější jezuitské koleje, kde se měli chlapci na přání rodičů dále vzdělávat. Stanislav se učil rád a pilně, přísný řád
6/ XI koleje mu vyhovoval. Ne tak Pavel, který se raději toulal s kamarády, popíjel a „užíval“ si života. Bratři si nerozuměli. Pavel se Stanislavovi posmíval a nezřídka jej i tloukl. Mírný a dobrosrdečný Stanislav to snášel dlouho, ale jednoho dne si řekl dost a požádal ve svých 14 letech o přijetí do Tovaryšstva. Představení jej však odmítli, obávajíce se těžkostí s jeho otcem. „Když to nejde ve Vídni, zkusím to jinde,“ řekl si Stanislav a opustil bratra i vychovatele a převlečen za žebráka odešel nejprve do Augšpurku a nakonec do Dillingenu na Dunaji. Tam v té době působil Petr Kanisius, velký kněz, který byl později svatořečen. Ten se chlapce ujal a poslal jej do Říma ke generálnímu představenému. Tím byl tehdy další světec – František Borgiáš. Ten chlapce neodmítl, ale bylo nutno získat souhlas Jana Kostky. Ten, ač nebyl synovým rozhodnutím příliš nadšen, jej dal, a tak byl Stanislav Kostka ve svých 17 letech přijat jako novic. Mezi spolubratry byl velice oblíben pro svou laskavou povahu,
ochotu pomoci, kde bylo třeba, a v neposlední řadě pro svou lásku k Panně Marii. Jedenkráte se ho jeden kněz zeptal, jak velice miluje Matku Boží. Stanislav se zarděl a odvětil: „Vždyť je to má matka!“ Týž kněz později řekl, že měl pocit, jakoby slyšel mluvit anděla. Deset měsíců byl Stanislav novicem, když dostal silnou horečku, které podlehl právě ve svátek Panny Marie, 15. 8. 1568, a byl pohřben v kostele sv. Ondřeje v Římě. Řádoví bratři dodnes zdobí jeho úmrtní prostory a kapli denně čerstvými květinami. Památka mladého světce kanonizovaného roku 1726 je živá dodnes. Zobrazován bývá v řádovém oděvu italského jezuity, jeho atributem je lilie, kříž, růženec, obraz či soška Panny Marie. Někdy také chová malého Ježíše. Je patronem studující mládeže, jezuitských noviců, vzýváme jej při horečce a očních chorobách, a v neposlední řadě je patronem našeho pana faráře. Alena Králová
ROZHOVOR Doneslo se nám… … že prý se lidé píšící do Vinice skrývají pouze za značkami, v lepším případě za podpisy. A že prý by bylo dobré je alespoň trochu znát. Vědět, kdo to vlastně je, třeba toho člověka i někdy vyhledat, nabídnout svůj článek, pohled na věc, nebo třeba pomocnou ruku. A tak jsme vymysleli rozhovory, ve kterých se ti neznámí alespoň trochu představí. Celý řetěz rozhovorů! Ten, kdo odpovídá, se
bude příště ptát. Kde to z jakýchkoli důvodů nepůjde, začneme znovu, nový řetěz nebo alespoň malý řetízeček. Tak představíme všechny z Vinice, potom bychom rádi zavítali mezi členy pastorační a ekonomické rady, katechety, vedoucí akcí atd. Již víte, kdo je, kdo zákonitě musí být, tím prvním představovaným?
7/ XI
Anna Langpaulová V zahraničí bývají bydliště (samozřejmě stačí lokalita) a zaměstnání dostatečnými informacemi k tomu, abychom si mohli udělat na člověka první názor. Můžeme Vaše představování začít třeba zmínkou o těchto věcech? Vzpomínám si na jeden rozhovor v mém oblíbeném filmu, kdy se dotazovaný ošíval a zlobil se: „To jsme nemohli začít otázkami – oblíbená barva – modrá, oblíbené jídlo – sardinky?“ Tak tedy vážně: Bydlím v Podolí, pracuju už více než tři roky – ani se mi tomu nechce věřit, že tak dlouho – na kontrole osiva. Nikdy by mě nenapadlo, že bych něco takového mohla dělat. Přišla jsem k té práci náhodou, když jsem dělala diplomovou práci na pohanku. Ano, mám vystudovanou zemědělku, Institut tropického a subtropického zemědělství. Mým snem je ale studovat biologii a zachránit zem dříve, než ji lidstvo zdevastuje. Šéfování Vinice jste si vzala dobrovolně na starost. Co Vám to přineslo a splnila se Vaše očekávání? Dobrovolně? No já nevím, dá-li se to tak nazvat. Jak tomu říká Stanisław – zbožná manipulace? Omlouvám se, ráda všechno zlehčuju. Vzala jsem si Vinici na starost, protože jste mi ji svěřili a velmi jsem si vaší důvěry vážila a vážím. Vaše důvěra mi dodává odvahu,
že to zvládnu. Nebýt vaší pomoci a vašich názorů, sotva by Vinice vznikla. Musím zde především poděkovat těm, kteří se na Vinici podílejí delší dobu. Práce na Vinici mě baví. Udržuje mě v kontaktu s děním ve farnosti. Dělá mi radost, když se mi podaří občas vyplodit něco, co jiné potěší. Někdy je to náročné, když se něco nepodaří, když udělám nějakou chybu nebo když dojde k nějakému nedorozumění. To mě pak velice mrzí. Beru to jako trénink – trénink, jak se vyrovnat s tím, že člověk není dokonalý. Takže se dá říci, že má očekávání se splnila. Mým přáním je, aby více lidí mělo odvahu sdílet zážitky z dění ve farnosti, aby Vinice mohla podávat lepší obraz o našem živém společenství. Pod články býváte podepsána jako Křepelka na Vinici. Ta se vzala kde? Otázka na tělo? Když se mě někdo nedávno ptal, jestli mám nějakou přezdívku, řekla jsem, že ne. Teď nevím, jestli to nebyla lež. Křepelka – tak mi říkal jeden čas můj trenér. Běhám orientační běh – takové to hledání lampionů po lese s buzolou a mapou. To bylo ale dávno, už mi tak neříkají. Nikdy jsem nevěděla, proč mi tak říkal. Nedávno jsem se ho na to zeptala a on mi řekl, že to je jako Samvěd Křepelka. Znáte Sama? To je ten tlustý stydlivý hobítek, který šel s Frodem Pytlíkem do Mordoru. Prý mi tak říkal proto, že mám ráda Pána Prstenů. No, a jelikož i já jsem se za své výplody styděla, přemýšlela jsem, že se schovám pod nějakou přezdívku, et voila: Křepelka na Vinici. Příhodné?
8/ XI Máte nějakou charakteristickou věc, vlastnost, větu, barvu, citát, ... něco, co považujete za vyjádření své osobnosti? Proč, v čem, jak nebo co byste o tom mohla říci? Ani na modré ani na sardinky si nepotrpím. Nic konkrétního mě spatra nenapadá. Moje osobnost má spoustu tváří a spoustu převleků. Ráda překonávám svoje omezení – nakonec důkazem je i ten orientační běh, protože jinak jsem ve své podstatě hrozně líná.
Mám ráda barvy. Mám ráda proměnlivost ročních období. Sbírám lístky, hezké myšlenky a vzpomínky. Bohužel teď nedokážu přesně žádnou myšlenku odcitovat, ale vězte, že se o ně s vámi vždy podělím na závěr Vinice. A (zveřejnitelné) přání do budoucna? Stíhat uzávěrky Vinice? Nebo spíše stíhat všeobecně.
Ptal se Pavel Švarc
P R O S T O R pro sdílení myšlenek nápadů atp. O knize Dr. Nosek mladým O době, kdy byl postaven kostel sv. Václava, se píše v malé knížce, která vyšla poprvé v roce 1939 a nyní byla vydána znovu. Nezabývá se však naším kostelem. Její název je „Dr. Nosek mladým“ a je věnována Františku Noskovi, významnému katolickému veřejnému činiteli předválečné doby. F. Nosek byl členem Poslanecké sněmovny a ministrem za Československou stranu lidovou. Byl však činný i na jiných úsecích, např. v oblasti vzdělávání, charity, katolického družstevnictví a stavby kostelů. Autorem knížky je náš již zesnulý farník Jan Janoušek starší (otec Janka Janouška). J. Janoušek byl v Noskově době tajemníkem Sdružení katolické mládeže. Členům této organizace Nosek mnohokrát přednášel. Knížku nyní vydal Sekulární františkánský řád (dříve nazývaný III. řád sv. Františka). Nosek i Janoušek byli členy tohoto řádu.
Knížka je sborníčkem textů z předválečné doby. Při četbě jakoby kukátkem nahlížíme do tohoto období, kdy se naše země úspěšně rozvíjela. Zájemcům knížku rád zapůjčím. M. Müller starší
Klíče „Tak jsme domluveni. Příští čtvrtek ve čtyři. A kdyby se Vám cokoli přihodilo, dejte vědět a nedělejte si starosti. Počkám, kancelář mám ve stejném domě, co bydlím, takže se opravdu nic neděje,“ končila magistra Dana telefonát s novým klientem z nedalekého městečka. Chtěl nějakou konzultaci ohledně zaměstnanců ve firmě, ona ale odjíždí za sestrou a švagrem a především za novou malou neteří. Je to až na druhou stranu Čech, přesto se velice těší. Manžel šel již do garáže pro auto.
9/ XI Už je tady a zvoní dole u dveří. Popadla připravené tašky a běží dolů. Ještě si pomyslí, že byt ve čtvrtém patře v domě bez výtahu není zrovna žádné terno, to jí však už manžel bere tašky z ruky. Tak jedeme, ještě se stavíme v obchodě koupit nějaký dárek a hurá za tou malou princeznou! Vybírají již delší dobu, když se znovu rozezvučí telefon. „Tady Novák, paní magistro, ten, jak jsme domluveni na příští čtvrtek. Chci se zeptat, zdali jste neztratila klíče od domu?“ „Klíče od domu?“ opakuje ona nevěřícně. „Ne, ty mám. A vůbec, proč se ptáte?“ „No, stojím tady před Vaším domem, jel jsem se podívat, kde máte tu kancelář, abych to příští týden nehledal. Ve vchodových dveřích jsou klíče a mě napadlo, že jsou to Vaše.“ To však už paní magistra vidí šacujícího se pobledlého manžela: „Já jsem někde ztratil klíče!“ Ano, byly to jeho. Jak chtěl pomoci manželce s taškami, tak odemkl, vzal tašky a odnesl je do auta. Potom hned odjeli a klíče zůstaly v zámku.
Ten příběh jsem slyšel vyprávět minulý měsíc z úst přímé účastnice. Změnil jsem pouze jména a povolání. Vám ho nyní předkládám k zamyšlení. Co vedlo toho pana Nováka, že se „jenom tak“ jel podívat, kde má paní magistra kancelář? A jak ho mohlo napadnout, že jsou to právě její klíče v zámku? Pavel Švarc
Inzerát Věřící katolička, cca 25 let, která si dodělává druhý nástroj na konzervatoři, by potřebovala jeden den v týdnu (po–út) přespávat v Praze. Pokud byste jí to mohl/a umožnit, napište, prosím:
[email protected], příp. zatelefonujte: 721 444 323. Darujeme téměř nový mobilní telefon pro seniory – s velkými tlačítky. Kontakt: 732 744 953, příp. Farní charita.
P O Z V Á N Í na následující měsíc nebo i trochu dál Pozvání na výlet pro děti a rodiče
Srdečně zveme děti s rodiči na výlet do Klánovického lesa v sobotu 13. listopadu. Sraz v 9.40 na Masarykově nádraží u pokladen, návrat cca v 16.00 tamtéž. S sebou jídlo, pití, vhodné oblečení. Budeme rádi, když se zájemci zapíší na list papíru v kostele sv. Václava, případně sdělí svůj zájem katechetům. Zn.: Dobrovolné (Madla a Lenka) MaLe
Z repertoáru Strašnického divadla
Nabídka představení s křesťanskou tematikou – klíčové inscenace Strašnického divadla dohromady tvoří křesťanský tematický rámec: Údolí včel (víra) Oidipús Rex (vina) Julius Caesar (svědomí) Písečná kosa (cesta)
10/ XI Vladimír Körner – Údolí včel (18. 11. v 19.30): Štěstí je jenom slovo. Lidi je často říkají, ale nikdo je ještě neviděl. Kromě mne. Inscenace o tom, jak udělat člověka svatým, o neslučitelných podobách štěstí, o sváru duchovního ideálu a fyzického těla. Dramatizace slavného románu Vladimíra Körnera. Hrají: Ljuba Krbová, Jan Novotný, Jan Zadražil, Jan Skopeček, Kryštof Nohýnek, Jiří Racek. Scéna: Milan David. Kostýmy: Kateřina Hájková. Hudba: Petr Piňos a Petr K. Soudek. Dramatizace a režie: Eva Bergerová. Sofokles – Oidipús Rex: I neštěstí je dobrá věc, když vezme šťastný konec. Ne dnes. Vládce Oidipús se před zraky zmírající veřejnosti urputně dere vstříc pravdě. Rodinná tragédie o dávno naplněné věštbě a o zlu, které napáchala snaha se jí vyhnout. Hrají: Jiří Racek, Eva Režnarová, Milan Stehlík, Jan Skopeček, Kryštof Nohýnek, Martin Davídek, Ivana Illyenko. Překlad: Jaroslav Pokorný. Baletní choreografie: Hana Turečková. Kostýmy: Kateřina Hájková. Scéna: Milan David. Režie: Jan Novotný. William Shakespeare – Julius Caesar (26. 10.): Březnové idy, ty měj na paměti. Kdo zabil Caesara, byl vrah, když nezabíjel ve jménu spravedlnosti. Mají lidé právo zabíjet ve jménu spravedlnosti? A jestli ne, proč? V Praze
po čtyřiceti letech první inscenace této velmi napínavé Shakespearovy hry o mechanismech fungování moci. Hrají: Eva Režnarová, Jan Novotný, Milan Stehlík, Kryštof Nohýnek, Vojtěch Štěpánek, Jakub Chromeček, Jan Hofman. Překlad: Jiří Josek. Scéna: Milan David. Kostýmy: Mariana Novotná. Hudba: Petr K. Soudek a Petr Piňos. Režie: Eva Bergerová. Vladimír Körner – Písečná kosa (4. 11. v 19.30): Jedno jediné léto v životě člověka, které si uvědomujeme teprve, když je ztraceno a víc se nenavrací. Příběh chlapce, který chtěl smířit vinu vlastní matky a najít cestu svého otce. A našel sám sebe. Inscenace vznikla v koprodukci s Pražskou konzervatoří. Hrají: Natálie Řehořová, Evženie Nízká, Anna Fišerová, Kamila Kikinčuková, Lenka Jurošková, Jiří Kocman, Ondřej Mataj, Jan Čtvrtník. Scéna a kostýmy: Milan David. Pohyb: Raduca Vojáčková, Stano Jurík. Hudba: Karel Loula, Gabrielle Roth a Létající Koberec. Dramatizace a režie: Eva Bergerová. Adresa: Solidarity 1986/53, Praha 10. Spojení: tramvají číslo 7 a 11 – zastávka Zborov – Strašnické divadlo. Celý měsíční večerní program na www.strasnickedivadlo.cz. Tomáš Baloun
Obrázky v tomto čísle Vinice jsou detaily z obrazu Dušičky od malíře a restaurátora Jana Pasálka (1939–1999)
12/ XI
ZÁVĚREM... Takové zvláštní pozvání „Náman sestoupil k Jordánu a ponořil se do něho sedmkrát podle nařízení Božího muže Elizea a jeho tělo se obnovilo jako tělo malého dítěte.“ (2 Král 5,14) Pamatujete si na toto čtení? Četlo se v neděli 10. října. Velice mě zaujalo a hned mě napadlo několik smělých paralel. Možná jsou to jen scestné asociace – ale dost, posuďte sami. V řece Jordán se koupal kdekdo. Ve Starém i v Novém zákoně má řeka své významné postavení, jako třeba při Námanově očištění. V Novém zákoně se dočítáme, jak v řece Jordán křtil Ježíše spolu s dalšími lidmi Jan Křtitel. Slovy Starého zákona jsme „z nařízení“ našeho Pána křtěni vodou a Duchem svatým. Jsme obnoveni. Každý pokřtěný se stává malým chrámem. Spolu tvoříme církev, Kristovo tělo. To však není jediná paralela, která mě napadla: také při svátosti smíření
máme vzácnou možnost se obnovit. Je to veliký dar, který nám byl dán a my bychom jej měli přijímat s úctou a s radostí. Je smutné, že o tuto svátost má zájem stále méně lidí. Říkám si: Cožpak není svátost smíření pozváním? Je pozváním obnovit svého ducha a vrátit se na cestu Boží. A kdy by to bylo příhodnější? Listopad je nejčastěji brán jako dušičkový měsíc. Letos i loni jsme mluvili v úvodníku o památce zesnulých a zapomněli jsme, že právě v listopadu slavíme Slavnost Krista Krále! Je to poslední neděle liturgického roku před začátkem adventu. A tak vám všem přeji krásný vstup do nového liturgického roku. Ať je pro vás požehnaným. Radujte se a obnovte svá srdce! Děkujme Bohu Otci, že nás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle (srov. Kol 1,12; z druhého čtení slavnosti Krista Krále, 21. 11. 2010). Vaše Křepelka na Vinici
14/ XI
Týdenní program pravidelných aktivit Po
Út
St
Čt
13.30–14.30 16.30–17.30 17.00–18.30 18.00–21.00 18.30 19.00–21.00 15.30–17.30 16.45–17.45 19.00–22.00 10.00–12.00 17.00–17.45 18.00–19.00 18.45 19.00–21.00 19.00 19.15 8.45–10.00 16.00 16.00–16.45 16.45–17.30 17.30–19.30 17.30 17.30–19.00
Pá Ne
18.30 20.00–22.00 20.00–21.00 17.00–17.45 7.30–8.15
Mariina legie /M. Pokorná/ Náboženství pro děti – 2.–4. tř. + příprava na první svaté přijímání /P. a H. Svobodovi/ Kroužek vyšívání /M. Řečinská/ Dramatický kroužek /J. Tomsa/ Angličtina pro dospělé /M. Müller/ Modlitební setkání /V. Novák/ Možnost setkání s knězem ve farní kanceláři Biblická hodina (Genesis) /J. Nagy/ 2. a 4. úterý v měsíci Kurzy Alfa (5. 10. až 7. 12.) Maminky s dětmi Příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru Náboženství pro dospělé /P. Kuneš/ Úklid kostela sv. Václava – 1. a 3. středa v měsíci Setkání mladší mládeže od 15 do 19 let /K. Houšková/ – dle oznámení Zkouška pěveckého sboru /O. Polanská/ Setkání farní charity – 2. středa v měsíci Setkání farníků při čaji – 1x měsíčně dle oznámení Eucharistie pro děti – 1x měsíčně dle oznámení Náboženství pro předšk. děti + 1. tř. /J. Čiháková, M. Vinopalová/ Náboženství pro děti – 5.–7.tř. /J. Rückl/ Úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost Divadelní kroužek pro děti /D. Vacková/ Příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru (s možností adorace) Katechumenát Zkouška kapely Missa Tichá eucharistická adorace /J. Vyšohlíd/ Příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru Příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru
FAR SAL FAR SAL FAR SAL FAR FAR SAL FAR VAC FAR VAC FAR SAL FAR FAR MIK FAR FAR FAR FAR VAC FAR FAR MIK VAC VAC
Změny a doplnění programu prosíme hlásit J. Rücklovi na tel. 271 742 523 nebo na email:
[email protected]
15/ XI
Eucharistie neděle úterý středa čtvrtek pátek sobota
8.30 10.30 19.00 18.00 18.00 8.00 16.00 18.00 8.00
kostel sv. Václava kostel sv. Václava (pro rodiny s dětmi) kostel sv. Mikuláše (slouží P. Pavel Kuneš) kostel sv. Mikuláše sál u sv. Václava kostel sv. Mikuláše kostel sv. Mikuláše (pro děti – dle oznámení) sál u sv. Václava kostel sv. Mikuláše
Příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru neděle 7.30–8.15 středa 17.00–17.45 čtvrtek 17.30–19.00 pátek 17.00–17.45
kostel sv. Václava sál u sv. Václava kostel sv. Václava sál u sv. Václava
• Ve čtvrtek je během zpovídání příležitost k soukromé eucharistické adoraci. • Pokud je v nedělním oznámení ohlášena nepřítomnost P. Stanisława, pravidelné termíny svátosti smíření odpadají. • V nejbližší době příležitost ke svátosti smíření nebude: 5. 11., 11. 11., 1. 12., 3. 12., 8. 12., 15. 12., 24. 12., 31. 12. • Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s P. Stanisławem.
Eucharistická adorace čtvrtek 17.00–19.00 čtvrtek 20.00–21.00
kostel sv. Václava kostel sv. Mikuláše (od října)
• Pokud je v nedělním oznámení ohlášena nepřítomnost P. Stanisława, adorace v kostele sv. Václava odpadá.
Možnost setkání s knězem úterý
15.30–17.30
fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)
• Pokud je v nedělním oznámení ohlášena nepřítomnost P. Stanisława, úterní možnost setkání s knězem odpadá.
Farní kancelář pro veřejnost čtvrtek 17.30–19.30
fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)
Výpis z křestní matriky (potvrzení o křtu) je možné objednat mailem:
[email protected]
16/ XI
Kalendář akcí na listopad a začátek prosince 2010 1. 11. 2. 11.
/po/ /út/
3. 11.
/st/
4. 11.
/čt/
6. 11. 9. 11.
/so/ /út/
10. 11.
/st/
13. 11. 14.11. 16. 11. 17. 11.
/so/ /ne/ /út/ /st/
18. 11. 20. 11. 23. 11.
/čt/ /so/ /út/
24. 11. 25. 11. 26. 11. 27.–28. 11. 28. 11. 30. 11. 1. 12. 2. 12.
/st/ /čt/ /pá/ /so–ne/ /ne/ /út/ /st/ /čt/
4.12.
/so/
18.00 8.00 18.00 19.00 18.45 19.30 8.45 19.30 9.00 16.45 19.00 19.15 20.00 16.00 19.00 18.45 19.30 16.00 9.00 16.45 19.00 19.00 19.30 19.00 16.00 19.00 18.45 8.45 19.30 9.00
Eucharistie (Slavnost všech svatých) Eucharistie (Památka zesnulých) Eucharistie (Památka zesnulých) Kurzy Alfa Úklid kostela Pastorační rada Setkání při čaji Ekonomická rada Kurz efektivního rodičovství Biblická hodina (Genesis) Kurzy Alfa Farní charita Eucharistie pro starší mládež Výlet dětí s rodiči do Klánovického lesa Setkání účastníků dovolené v Dolomitech Kurzy Alfa Úklid kostela Koncert kapely Missa (písně a básně K. Kryla) Eucharistie pro děti Kurz efektivního rodičovství Biblická hodina (Genesis) Kurzy Alfa Setkání mladší mládeže Ekonomická rada Prezentace knihy o J. Gočárovi Víkend Kurzů Alfa Loutkové divadlo Kurzy Alfa Úklid kostela Setkání při čaji Pastorační rada Kurz efektivního rodičovství
VAC MIK VAC SAL VAC FAR FAR FAR SAL FAR SAL FAR FAR SAL SAL VAC SAL MIK SAL FAR SAL FAR FAR VAC FAR SAL VAC FAR FAR SAL
Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 5. 12., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 24. 11. Kontakt:
[email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Langpaulová (AL). Redakční rada: Stanisław Góra, Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PaS), Miloslav Müller ml. (MiM), Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská, Václav Sokol (VS). Přispěvatelé: Jarka Nagyová (JN). Grafická úprava: Václav Sokol. Sazba: Slávek Heřman. Tisk Sylvie Tomsová. Výtisky pro nás zkompletovali Polákovi.
