„Věrozvěstové Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů“
Chřiby a Velehrad 2. - 3. 1. 2013 Horské pásmo Chřiby, táhnoucí se středem Moravy, odděluje severní roviny Hané, kde jsem byl před Vánocemi, od jižních nížin Slovácka. Zde se dochovaly pozůstatky Velkomoravské říše, našeho prvního společného státního útvaru, zde vzniklo významné středisko náboženství, vzdělanosti a kultury – Velehradský klášter, odkud shlíží do slováckých nížin mocný hrad Buchlov. Zde Cyril a Metoděj vychovávali své žáky šířící křesťanství a slovanskou vzdělanost. Znám duchovně kulturní středisko Velehrad pro české poutníky v Římě, které je pouhých 15 minut od baziliky sv. Petra, kde jsem v září 2009 ukončil poutní cestu Via Francigena. Dne 18. října jsem byl vybrán mezi čtyři poutníky, které v 11 hodin přijal monsignor Bruno Vercesi a provedl nás bazilikou včetně podzemí „Grotte Vaticane“, kam se turisté běžně nedostanou. Nakonec pro nás sloužil soukromou mši, pro mne úžasný zážitek! Do českého, resp. moravského Velehradu jsem jel ale poprvé. Vlakem jsem odjel z Jičína ve 4.30 hodiny osobními a spěšnými vlaky (zdarma na Inkartu Senior) přes Hradec Králové, Choceň, Českou Třebovou, Zábřeh na Moravě a odtud rychlíkem Hradišťan do Uherského Hradiště, kde jsem vystoupil v 11 hodin.
3. 1. středa Uherské Hradiště (179) – Staré Město 5 km – Velehrad 11 km – Chabaně (337) 15 km - Buchlov (510) 21 km – Buchlovice (234) 25 km
Odkaz na lidové tradice je přímo na vlakovém nádraží, odkud jsem šel kolem radnice a kostela na další náměstí, kde je
překrásný mariánský morový sloup a vedle barokní františkánský klášter a kostel zvěstování Panny Marie, kde byl
možná pochován sv. Metoděj a kníže Svatopluk. Uherské Hradiště je považováno za srdce Moravského Slovácka na území zvaném Veligrad. Po mostě
přes
širokou
řeku Moravu, kde bylo neuvěřitelné množství labutí,
jsem
opustil.
Po
město červené
turistické cestě jsem pokračoval do Starého Města
u Uherského
Hradiště,
kde
navštívil
jsem místní
hřbitov s kostelem sv. Michala, před kterým je sousoší sv. Jana Nepomuckého.
Nedaleko odtud je dlouho rozestavěná vysoká stavba
moderního
kostela
a památník
Velké
Moravy „Na Valách“. Místní pochybují, že stavba bude dokončena do začátku července letošního roku, kdy zde bude 5. července velká slavnost 1150 let od příchodu sv. Cyrila a Metoděje na Moravu.
Za oblačného počasí s teplotou kolem 5°C jsem pokračoval
po
nové
asfaltové
cyklostezce
většinou mezi poli do Velehradu, kde je klášter a bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje. Je to pradávné srdce Velkomoravské říše, odkud Cyril a Metoděj zahájili apoštolskou misi mezi Slovany. V roce
1990
toto
poutní
místo
navštívil papež Jan Pavel II. a letos má opět přijet současný papež. Také zde probíhá velká příprava na tyto oslavy a jen na opravy budou vynaložené
náklady
346
milionů,
z toho 294 milionů z EU, zbytek
státní
dotace.
V blízkosti je překrásný hotel
s restaurací
„Rybářská bašta“, ale já dal přednost vlastnímu jídlu a pití z domova.
Odtud jsem začal stoupat převážně lesem k osadě Chabaně, kde mne zaujal obrovský strom sekvojec, starý asi 200 let, původem ze severní Ameriky. Dále byla cesta lesem velmi členitá, nahoru a dolů a nakonec závěrečné stoupání až k samotnému hradu Buchlov, kde byla bohužel už mlha, ale
bezvětří. Zde jsem si zapěl sám známou lidovou „Ej od Buchlova, větor věje…“, ale nikdo nikde. Jen před penzionem „Pod hradem Buchlov – Buchlovský dvůr“, kde jsem také mohl spát za 400 Kč, byla zaparkovaná auta. Královský středověký hrad Buchlov byl založený ve 13. století českým králem jako obranná pevnost a byl významným šlechtickým sídlem na jednom z vrcholů Chřibů. Hradu vévodí 35 m vysoká věž s vyhlídkou; při dobrém počasí je prý vidět až do Vídně. Mně však počasí nepřálo a nebylo možné hrad ani fotit, neboť je obklopen lesy; nebyl možný odstup a navíc byl zavřený. Interiér však znám z předchozí návštěvy a kolem něho jsem jel na kole před 5 roky a byl vidět zdaleka. Sestup dolů do Buchlovic po žluté turistické značce už byl snadný, i když po zmrzlém sněhu nahoře to trochu klouzalo. Už za tmy kolem 17. hodiny jsem přišel do objednaného penzionu u pana Knopa, který mne velmi mile přivítal moravskou slivovicí jako prvního hosta v novém roce. Ještě jednou se mi omluvil za původní nabídnutou cenu 700 Kč za noc, kterou jsem odmítl. Měl jsem
k dispozici velký byt s halou a kuchyní a požadovaná cena 300 Kč byla velmi příznivá. Dlouho jsme si povídali a já před večeří vypil pět panáků slivovice, než jsem se začal převlékat a sprchovat a teprve poté večeřet. Pan Knop musel v 19 hodin odjet a tak mi tam nechal ještě celou láhev slivovice, kdybych prý měl žízeň . Konzultoval jsem s ním program na další den a ještě mi dal podrobnou
turistickou
mapu.
Doporučuji
jeho
penzion
každému:
[email protected] Po večeři místo TV jsem se ponořil do čtení knížek o zdejším okolí a historii, což bylo velmi zajímavé. O rozvoj panství v okolí hradu Buchlova a Buchlovic se nejvíce zasloužil rod hrabat Berchtoldů, který se zde usadil v 17. století. Nejprve Jakub Berchtold, „ministr financí“ císaře Ferdinanda, a poté Leopold hrabě Berchtold, který byl velmi vzdělaný, ovládal 11 jazyků, procestoval jako mladý celou Evropu, Severní Afriku a Malou Asii. Byl velmi pracovitý, zakládal školy, zřídil nemocnici, dával práci všem, pomáhal chudým, pečoval o zdraví svých podaných, platil chudobince atd. Palacký o něm napsal: „Památka tohoto muže v letopisech mravné vzdělanosti jako hvězda první třídy se skvějící zasluhuje mezi Slovany, jimž on náležel, obnovována býti“. Nechci dále své čtenáře unavovat, ale bylo to velmi zajímavé čtení, co naši předci už tenkrát dokázali; příklad hodný následování dnes! 4. 1. čtvrtek Buchlovice (234) - Smraďavka 3 km – Na pile 8 km – Kazatelna (520) 12.5 km – Cimburk (407) 14.5 km – Vršava (492) 18 km Koryčany (280) 22 km. Po
snídani
přátelsky
se
znovu loučím
s majitelem penzionu a za slunečného, ale mrazivého rána, 4 stupně pod bodem mrazu,
si
prohlížím
Buchlovice; barokní kostel sv. Martina a na náměstí
morový sloup. Honosný barokní zámek ve
stylu
italské
barokní
vily
je
v zámecké zahradě, která je bohužel zavřená a není možné fotit ani zámek uvnitř
zahrady.
Spolu
s anglickým
parkem prý patří mezi nejkrásnější v ČR. V zámku jsou velké grafické sbírky, kde jsou zastoupeni velikáni jako
Dürer,
Rembrandt,
Canaletto,
Salvator Rosa a další. Každý rok tu bývá od června do září velká výstava fuchsií, více jak 800 druhů, a tak jsem zde vzpomínal na svou manželku, která je také pěstuje a má je ráda; doporučuji pro další výlet její „dámské skupiny“.
Slovácko je malebný kraj vinic, sklepů a dobrého vína; kraj pohádkových hradů a zámků a též kraj folklóru, tj. krojů, tradice a zvyků. Mezi nejznámější a nejstarší slavnosti na Slovácku patří jízda králů ve Vlčnově. Sestupoval jsem do osady
Smraďavka,
též
Leopoldov, kde jsou sirnaté prameny. Namrzlá silnice velmi klouzala, ale provoz žádný.
Odtud
už
lesní
cestou podél potoka, kde na rybníku
křičelo
velké
množství
kachen,
jsem
přišel k rozcestí. Dlouhá řeka a podél ní překrásným údolím za svitu slunce došel po žluté turistické značce na
rozcestí Na pile, kde se připojovala červená
turistická
značka
z hradu
Buchlov. Odtud jsem stoupal bukovým a dubovým lesem ke Kazatelně, což je 8 m vysoký bizarní skalní útvar a na něm křížek. Odtud byl překrásný výhled na zříceninu hradu Cimburk a na
vodní
hladinu
Koryčanské
přehradní nádrže. Předtím se ale obloha začala zatahovat. Podle pověsti zde kázal již v 9. století arcibiskup Metoděj a kazatelna určitě sloužila mnichům z kláštera sv. Klimenta. Nedostal jsem však odvahu, abych vystoupal po kamenných stupech zasypaných zmrzlým sněhem až na samý vršek (foto na obálce deníku). Nedaleko odtud je hora sv. Klimenta, která též byla střediskem zbožnosti a vzdělanosti. V průvodci jsem se dočetl, že výstup na chřibský hřeben patří v zimě mezi nejnáročnější a tak jsem opatrně sestupoval po
zmrzlém sněhu dolů ke studánce „U mísy“, odkud to bylo jen 20 minut ke zřícenině původně gotického hradu. Při sestupu do městečka Koryčany
se
trochu ochladilo a začaly poletovat první vločky sněhu. Předtím jsem ještě musel vystoupat na vrch Vršava, kde je jediný překrásný nový dům. V Koryčanech prohlédnout
jsem pouze
stačil
kostel
sv.
Vavřince a ve vinotéce doplnit nápoje na cestu do vlaku domů. Ihned mi jel autobus na nejbližší železniční
nádraží
do
5
km
vzdálených Nemotic, ale přejel jsem a vystoupil až na konečné stanici
přímo
na
železničním
nádraží Nesovice, odkud měl za 5
minut odjíždět zrychlený vlak do Brna. Bohužel měl zpoždění 7 minut a tak mi o jednu jedinou minutu ujel z Brna expres Gustav Mahler. Na informacích a poté i v pokladně mi sdělili, že další spojení do Jičína je rychlíkem přes Kolín a Nymburk s příjezdem ve 20.24 hodin. Zaplatil jsem poloviční jízdné za rychlík do Nymburka, což bylo 103 Kč a přestávku využil k pozdnímu obědu. Takto posilněn jsem znovu došel na centrální informace a žádal o spojení do Jičína bez použití rychlíků, což bylo překvapivě možné zrychleným vlakem do Ústí nad Orlicí, Pardubice a Hradec Králové a teď se podržte, v Jičíně ve stejnou dobu ve 20.24 hodin jako rychlíkem přes Kolín. Okamžitě jsem se rozhodl vrátit v pokladně jízdenku a žádal navrácení celých 103 Kč! Pokladní se to moc nelíbilo, tak jsem trochu zvýšil hlas a peníze byly zpět v mé peněžence. Spokojený, téměř prázdnými
vlaky jsem cestoval zdarma ve velké pohodě domů. Byl to velmi podařený a zajímavý, ale krátký výlet. Poprvé jsem využil krokoměr, který mi daroval Ježíšek, a zjistil jsem, že v terénu jsou kroky kratší a je nutné použít koeficient 0.9 pro přepočet skutečných kilometrů. Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, směřuje přes všechny dálky hlavně k sobě samému. Jan Werich
Hlinsko - Ždírec nad Doubravou Vysočina 4. 1. 2013 Hlinsko – Studnice (624) 4 km - Chlum 8 km – Krucemburk, dříve Křížová (567) – 12 km – rybník Řeka 14.5 km – Ždírec nad Doubravou 20 km. Na tuto cestu jsem byl pozván Hankou z Havlíčkova Brodu, která měla přání se setkat před poutní cestou do Santiaga. Chce jít s dvěma kamarádkami letos v květnu Camino de Norte, což je severní cesta Španělskem podél moře; většinou začíná v Irunu nedaleko francouzských hranic, odkud jsem se vracel naposledy v červnu loňského roku, když jsem šel svou šestou poutní cestu Camino primitivo. Severní cestu jsem absolvoval v roce 2009, ale na kole a pokládám
ji
za
jednu
z nejtěžších, neboť vede velmi členitým terénem a s menším počtem ubytoven, tzv. alberg. Vlakem jsem odjel z Jičína v 5.33 hodiny přes Hradec Králové a Rosice u Pardubic do Hlinska, kde jsme se v 9 hodin setkali.
Od nádraží jsme se vydali ke skanzenu zvaný Betlém, což je unikátní soubor lidových staveb z 18. století. Jsou to staré chaloupky podobné jako lidové stavby Vysočiny na Veselém Kopci. Odtud už po červené turistické značce jsme stoupali za oblačného počasí s teplotou více jak 6°C směrem Studnice, převážně po travnatých cestách, kde je moderní kaple sv. Zdislavy. Dále střídavě lesem a po polních, ale bahnitých cestách stezkou K. H. Borovského do Chlumu. Pohodlnější byla cesta převážně lesem do Krucemburku, dříve obec Křížová. Zde jsme si prohlédli kostel sv. Mikuláše hned vedle hřbitova, kde je pochován malíř Jan Zrzavý. Jeho pomník leží trochu stranou a nepatří mezi nejlépe udržovaný; dokonce jsem se snažil upravit jeho květinovou výzdobu před focením. Snadná byla cesta k rybníku Řeka, který byl zamrzlý, i když teplota byla vysoko nad nulou. Zde jsme se společně s Hankou rozhodli vrátit se do Ždírce nad Doubravou, odkud jsme odjeli domů, ale každý jiným směrem. Já směr Rosice u Pardubic – Hradec Králové a Hanka do Havlíčkova Brodu, kde bydlí. Krátký čas před odjezdem jsme využili k občerstvení v příjemném penzionu u nádraží, kam mne Hanka pozvala na pivo a já jí poskytl poslední nezbytné informace pro jejich putování do Santiaga. Do Jičína jsem přijel už v 18.24 hodin a těšil se, jak si po třech dnech cestování odpočinu. Fotografie z obdobné cesty ze dne 15.1.2012 jsou v deníku „Vysočina - z Přibyslavi do Hlinska“. V Jičíně 5. ledna 2013
Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2013
Ivan
