Čtrnáctideník RC Opava Číslo 3. Ročník IV. Vyšlo dne 24. 2. 2014
SLUŽBA NAD VLASTNÍ ZÁJMY
SERVICE ABOVE SELF ZÁJMY Vracíme se k původnímu názvu Rotary club Opava
Benefiční ples byl mimořádně úspěšný, další ples bude 21. února 2015 Přijali jsme nového člena, jedenkrát za měsíc budou schůzky klubu v poledne 20. června 2014 se uskuteční „Letní ples“ ZPRÁVY Z KLUBOVÝCH JEDNÁNÍ: Letní „ples“, výročí klubu a předání insignií. Byla ustavena přípravná komise ve složení Tůma, Weiszová, Zahnaš, která bude akci připravovat a koordinovat jednotlivé kroky. První schůzka komise bude v pondělí 24. 2. 2014 v 15,00 hod. ve Ferramu. Bude připraven celkový záměr a úkoly pro jednotlivé členy RC. Přijetí nového člena: Vzhledem k trojnásobné účasti S. Pešáta na schůzkách a akcích RC a k tomu, že nikdo z členů k jeho členství v klubu neměl žádné výhrady, 19. únorem 2014, byl Stanislav Pešát přijat za řádného člena RC Opava. Prezident Tůma informoval přítomné, že byla akceptována změna názvu našeho klubu na Rotary club Opava. Zatím z ústředí potvrzeno mailem. Písemné potvrzení a nová charta s novým názvem bude klubu zaslána v nejbližších dnech. Nutné z důvodu kontinuity s původním RC Opava, abychom mohli mimo jiné i letos vzpomenout 80. výročí založení klubu. Dne 12. 3. bude oblastní kolo Začarované písničky v opavském Obecním domě v 16.00 hod. 1
Letošní ples velmi dobře dopadl, zejména díky vstřícnosti města Opavy, výborných kapel a zajištění vlastního rautu a baru díky Janě Weiszové. Té za organizaci plesu zaslouží velké poděkování. Současně prezident poděkoval všem, kdo se na organizaci plesu podíleli. Letošní účast cca 170 osob, výtěžek cca 140.000 Kč. Pro příští rok – opět na Rybníčku, termín plesu 21. 2. 2015, zajištěny tytéž kapely (Friš a Band T. Kovalčíka). Po proběhnutí letního „plesu“ v kostele sv. Václava při příležitosti 5. a 80. výročí RC Opava a předání prezidentských insignií (20. 6. 2014) bude vyhodnocen záměr pořádání klubových „plesů“ i v tomto letním termínu. Sekretář T. Hermann informoval členy klubu o nových přístupech k informování členů: byla založena hromadná mailová adresa
[email protected], která je všem členům k dispozici a jejímž prostřednictvím jsou všem členům rozesílány aktuální informace T. Herrmann rovněž na Googlu založil kalendář, který slouží k zaznamenávání všech akcí, souvisejících s činností RC Opava. Kalendář je doplňován sekretářem, výkonným sekretářem a prezidentem a z něj jsou členové automaticky a s dostatečným předstihem informováni a upozorňováni na jednotlivé akce, které se jich a klubu týkají. Facebooková stránka „Rotary Club Opava“ – byla založena sekretářem, poté co bude doplněna, uvedena v život, pak bude pro všechny členy klubu provedena instruktáž o jejím používání a využívání. Pravidelné polední schůzky klubu budou od března 2014 konány vždy první středu v měsíci v 11,30 hod.
2
Z historie partnerského Rotary clubu Wrocław I. Petr Zahnaš
1. Předválečná historie V době, kdy zeměmi celého světa zmítala velká hospodářská krize, se k vládě v Německu dostali populisté, kteří šířili nacionalistická hesla a slibovali vyvedení země z krize. Tehdy se začalo v Německu šířit také rotariánské hnutí. První německý Rotary klub byl založen v Hamburku v roce 1927. Založení Rotary klubu ve Wroclawi (Breslau) se datuje k 15. září 1930 a tehdejší Rotary Club Breslau byl v pořadí třináctý, který v Německu v té době vznikl. Jeden z mála předválečných členů, kteří se dožili změny politických poměrů po roce 1989, a který přijel do Polska, byl Walter Meinecke, poslední předválečný sekretář klubu. Rodina Meinecke po generace vlastnila továrnu, pozdější akciovou společnost Heinrich Meinecke AG. Tu založil v roce 1843 Waltrův dědeček, zámečník Heinrich Meinecke. Zpočátku firma vyráběla trezory, a parní stroje a později měřidla, průtokoměry a plynoměry. Ve výrobě měřidel, zejména plynoměrů a vodoměrů, se firma stala lídrem ve svém oboru v evropském i světovém měřítku. V roce 1939 zaměstnávala více než pět set pracovníků a její sídlo bylo na Pachalystraße (od roku 1921 Meineckestraße), dnešní ulice Jana Długosza ve Wroclawské čtvrti Karłowice. Otec Waltera Meinecke, rotarián Carl (* 06.16.1873 Wroclaw, † 09. 12. 1949 Hannover), byl zakládajícím členem klubu. V rámci péče o zaměstnance vyčlenil v blízkosti továrny několik set parcel pro vznik velké zahrádkářské kolonie svých zaměstnanců a také pro zřízení několika dětských hřišť pro jejich děti. Jeho syn Walter (* 1903 Wroclaw, † 1994 Hannover), po absolvování Vyšší odborné školy ve Wroclawi (Breslau) a dalších studiích v Mnichově a Berlíně, byl po praxi ve firmě AEG, zaměstnán v rodinném podniku a v roce 1935 byl přijat do řad členů Rotary klubu Breslau. Schůzky klubu se v té době konaly ve Wroclawském hotelu Monopol.
Hotel Monopol
Historická budova tohoto hotelu, postavená v roce 1892, stojí na dnešní ulici Heleny Modrzejewskej. I přesto, že velké množství budov v jejím okolí bylo za druhé světové války zničeno, se dochovala do současnosti a dnes je hotel Monopol jedním z nejluxusnějších wroclawských hotelů. Poté co se k moci v Německu dostali nacisté v čele s Adolfem Hitlerem a zavedli svou diktaturu, nastaly humanitárním organizacím, které pomáhaly chudým a zdravotně postiženým, zlé časy. Vládním nařízením byly tyto organizace v celém Německu zakázány. A tak byl dnem 15. října 1937 zrušen také Rotary Club Breslau. Mnozí jeho členové byli nacistickou mocí pronásledováni.
3
V roce 1945, na základě ustanovení Jaltské konference (konané v únoru 1945) a poválečné Postupimské konference (červenec - srpen 1945) bylo území Slezska začleněna do polského státu. Válečnými událostmi zničená německá Breslau přestala existovat a z trosek povstala polská
Firemní akcie z let 1929 a 1942
Firemní akcie z let 1929 a 1942 Wroclaw. W. Meinecke se i se svým otcem Carlem v lednu 1945 přestěhoval do Dolního Saska a svůj nový domov našel v Hannoveru. Zde pak začal znovu budovat svou rodinnou firmu H. Meinecke AG. Už před válkou zde pracovala filiálka rodinné firmy, vzniklá v roce 1937 zakoupením podílu v Dreyer, Rosenkranz & Droop AG , Hannover. Carl Meinecke byl předsedou představenstva obnoveného podniku H. Meinecke AG až do své smrti v r. 1949. Po něm firmu převzal syn Walter a od roku 1970 ji vedl vnuk Wolfgang. Do obnoveného hannoverského Rotary clubu, který svou činnost začal rozvíjet v prvních poválečných letech, vstoupil W. Meinecke mezi prvními.
Firemní akcie z roku 1953
V roce 1947, byl jeho prezidentem v rotariánských letech 1960/1961 a 1971/1972 byl guvernérem distriktu č. 155 (nyní distrikty 180 a 185). V průběhu své guvernérské funkce kladl velký důraz na mezinárodní výměnu mládeže a rozvoj programů Nadace Rotary. Jak už bylo uvedeno, jako jeden z posledních rotariánů z původního, předválečného klubu v Breslau, navštívil na začátku devadesátých let své rodné město Wroclaw.
Pokračování příště Zpracováno s použitím magisterské práce Mateusza Waligóry a informací, uveřejněných na: http://www.wroclaw.rotary.org.pl/index.php?option=com_content&view=category&id=36&Itemid=63
4
NÁŠ STUDENT JAKUB ONDERKA PÍŠE Z NOVÉHO SVĚTA:
Jeden kulturní šok už mám za sebou. Ten další mě čeká, až se vrátím do Česka Jakub Onderka vycestoval pro letošní rotariánský rok 2014/2015 za náš klub do Spojených států. Jinak bydlí v Opavě a studuje Slezské gymnázium. Jeho rodina přijala v loňském roce naši studentku Antonii, která je na snímku s Jakubovým bratrem a s jeho rodiči, kde jinde, než na Horním náměstí v Opavě při prodeji rotariánského punče v roce 2013.
Jakub je podnikavý a chytrý student, což je patrno i z následujících řádků, které poslal našemu listu v době poločasu svého amerického pobytu. Zcela upřímně píše (a posílá také několik snímků): Ani se mi tomu nechce věřit, že jsem už za polovinou svého výměnného pobytu v Oregonu. Pokusím se shrnout své dosavadní dobrodružství do tohoto textu. 5
Prvními věcmi, které uvidíte, když se dostanete do jakékoli cizí země, jsou jiné budovy, jiné jídlo, jiná příroda a možná pár pěkných holek. Cítíte se vzrušeně, plni energie. Cítíte se jako na dovolené. Nejtěžší zkouškou je si však uvědomit, že se nejedná o dovolenou, ale o život na daném území, v jiné kultuře. A právě díky tomu vidíte víc než budovy, jídlo a tak dále. Život vám poskytne se doopravdy začlenit do společnosti a dívat se na to trochu jinýma očima než pouhý turista. Těžko se mi to vysvětluje a snad se mi to ani nikdy nepodaří. Asi se to musí prostě zažít. Amerika je „Nový svět“, ve kterém se mísí spousta kultur. Najdete zde mnoho Mexičanů, ale také přistěhovalce z Evropy, Asie, Evropy, celého světa. Hamburgery mají stokrát lepší, pizzy mají stokrát horší. Od doby, co jsem v druhé hostitelské rodině, jsem taky nebezpečně blízko McDonaldu. Myslím, že jsem zatím tolik nepřibral, ale rozhodně nejím nejzdravěji. Ještě že to všechno zajídám těmi jejich cookies a brownies. Amerika je velmi hrdou zemí. Lidi si opravdu jdou za svým. Školní systém je úplně jiný. Za prvé, škola je obrovská. O přestávce si připadáte jako v nějakém velkoměstě na ulici. Chodí tam asi 1500 lidí. Příkladem jednoho mého předmětu je takzvané TA (teacher assistant), které si naprosto užívám. Jen sedím na velmi pohodlné pohovce v kanceláři s naprostým klidem. Nikdo po mně většinou nic nechce, tak mám sluchátka v uších a relaxuji. Škola není jenom centrem vzdělání, ale taky centrem kulturního a sportovního 6
dění. Téměř všechny městské aktivity jsou řízeny odtamtud. Našel jsem si tady například cestu k dramatickému kroužku a sboru. Již jsem byl v pár vystoupeních. Jsem teď obsazen i v muzikálu, takže se moc těším. K jazyku asi tolik. Nemohl jsem si vzpomenout na jedno slovíčko, tak jsem si ho zadal v angličtině, aby mi vyjelo v češtině. Jinými slovy, v angličtině jsem se docela zlepšil a v češtině docela zhoršil. Počasí je tady hodně zajímavé, protože je ovlivňováno oceánem. Jednou, když jsem se probudil, vepředu na silnici pršelo a vzadu na zahradě svítilo sluníčko. Říká se, pokud se ti venku nelíbí, počkej pět minut a ono se to změní. Moc to neplatí. Bývá hodně deštivo. Ve zkratce řečeno, když svítí sluníčko, je to oregonský déšť, a když prší, je to oregonský sluneční svit. Byl jsem na několika výletech. Například s Rotary jsme všichni výměnní studenti jeli do Kalifornie. Měli jsme několik zastávek na pobřeží a nakonec jsme dorazili do San Franciska. To taky patří k mým nejlepším zážitkům. Taky jsem párkrát byl na oregonském pobřeží, které je úžasné. Miluji pocit jen tak stát na obrovské pláži a dívat se do toho nekončícího oceánu. Ačkoli je voda dost studená a nikdo se tam nekoupe, já jsem prostě neodolal a jak mě pán bůh stvořil, tak jsem tam vběhl. V okolí se taky nacházejí hory, například Mount Hood, kde jsem byl lyžovat. Taky jsem tam objevil saunu. Sauna mi tady neuvěřitelně chybí. Místo toho tady mají vířivky. 7
Nějak jsem si zvykl na zdejší podmínky. Jeden kulturní šok už mám za sebou. Ten další mě čeká, až se vrátím do Česka.
8
ROTARIÁN, JEMUŽ OSTRAVA VDĚČÍ TAKÉ ZA NOVOU RADNICI Petr Andrle
(Jeden z původních návrhů podoby ostravské radnice z roku 1923)
V listopadu 1942 napadlo v beskydských Zadních horách tolik sněhu, že rázem zmizely všechny cesty a cestičky. Sněhová nadílka byla vůbec na přelomu let 1942-1943 mimořádně bohatá. Bohužel, svět kolem ale chudnul, protože si zrovna naděloval ohromná utrpení válečná. Alespoň přijdeme na jiné myšlenky, říkal si v duchu stavitel Jan Rubý, když vyzval svého syna k výletu do Beskyd. Ještě před válkou si pronajali v chalupě u pana Solata na Visalajích světničku. Její dlouholetí původní nájemníci uprchli před nacistickou rasovou politikou do Anglie a přenechali po známosti pokojík rodině Rubých. A tak jednu listopadovou sobotu vystoupili na vlakové zastávce Šance-Řečice dva muži s psíkem. Tatínek Jan Rubý, tedy devětačtyřicetiletý úspěšný stavitel z Ostravy, muž poměrně mohutného vzezření, a jeho synek, sotva desetiletý. Dnes na tu epizodu ve svém ostravském bytě vzpomíná jeho syn, aktivní a čilý jednaosmdesátník, také stavitel, Ing. Jan Rubý takto: „Nejdříve jsme jezdili autobusem na Visalaje, posléze tu linku zrušili. Poté jsme jezdili na Zlatník, ale tento spoj byl později také zrušen. Za války do hor moc lidí nejezdilo. Tak jsme museli vlakem do zastávky Šance-Řečice. A odtud pěšky. V létě to šlo. Ale na tu cestu v závějích nikdy nezapomenu. Pejska dal tatínek do ruksaku a vydali jsme se na pouť, která trvala plných šest hodin. Mně jako klučinovi bylo celkem hej, ale tatínek mi každou chvíli zmizel z očí, jak zapadal do sněhu. Nevím, podle čeho se otec orientoval, ale na chalupu k panu Solatovi jsme tenkrát došli. Vše na místě bylo při starém. Líh z lampy se jako vždy „vypařil“, ale my jsme byli již naučeni 9
přinášet nové zásoby. Okolo vchodu u chalupy bylo trochu hnědo – pan Solat jako bývalý havíř bagoval tabák a pochopitelně plival vůkol. A přitom vyráběl perfektní došky pro všechny majitele chalup kol dokola. Konec konců, havíři jsou s fortelem srostlí a tvrdí se, že umějí všechno. Jako náš pan domácí. Ten nás jednou překvapil, když si sedl na zápraží a začal hrát na flétnu. A hrál dobře. Tatínek si vzpomněl, že se jako kluk učil na tento nástroj hrát. A tak tehdy zněly střídavě tony flétny v nádherném beskydském podvečeru. Dodnes ty melodie slyším. Lidé v té oblasti byli vždy úžasní…“. Stavitel Jan Rubý se narodil 24. srpna 1893 v rodině břeclavského vlakvedoucího Jana Rubého (1869- 1930). Když mu bylo dvanáct let, zemřela jeho matka. Tatínek si sám na výchovu devíti dětí netroufl, proto se znovu oženil. Aby se rodině trochu ulevilo, o mladého Jana se postarali vídeňští příbuzní jeho zesnulé matky. Umožnili mu, aby se ve Vídni vyučil zedníkem, a protože byl schopný a nadaný, poslali ho po několika letech praxe na studia do Brna. Zdejší „C. K. česká státní průmyslová škola v Brně“ měla od roku svého založení (1885) velice dobrý odborný zvuk. Nejen, že byla první českou průmyslovou školou na území Moravy a Slezska (dnes Střední průmyslová škola a Vyšší odborná škola technická Brno), ale její stavební oddělení se počátkem minulého století stalo skutečným pojmem. Například v roce 1889 zde absolvovali v jednom ročníku Adolf Loos, Leopold Bauer, Hubert Gessner a Josef Hoffmann. Budoucí aktéři moderní architektury Evropy, kteří pokračovali ve studiu u Otty Wagnera na Akademii ve Vídni. Z téže školy k nim později přibyli Jan Kotěra, Hans Kestranek, Anton Floderer a Karl Benirschke. Všichni představitelé nového a úspěšného architektonického pokolení. Jan Rubý studoval již v nové školní budově v Lichtenauerově (dnes Sokolské) ulici, jejíž výstavba byla ukončena v roce 1901. Mladému budoucímu staviteli bylo určeno, aby po maturitě složil ještě jednu. Těžší a složitější. Když se vrátil v roce 1918 ze zákopů první světové války s poznáním, co všechno mohou lidé bořit, rozhodl se, že naopak bude stavět, což byl jeho sen již od doby, kdy se dostal jako zaměstnanec vídeňské stavební firmy k drobným stavebním pracím v císařské letní rezidenci Schönbrunnu. Leč první krůčky jeho živnostenského stavebního podnikání jsou spojeny s Olomoucí, avšak když přichází po roce do Ostravy, má již složené stavitelské zkoušky, které byly v té době základním předpokladem pro podnikání ve stavebnictví. Během brněnských studií se Jan Rubý seznámil s kolegou Františkem Kolářem (22. 5. 1890 Bouzov – 28. 3. 1969 Ostrava). Měli oba podobný osud – i František se nejprve vyučil zedníkem, na studia si vydělával jako přidavač, ale také jako polír na stavbách. Brzy oba kluci, značně již vycepovaní životem, zjistili, že mají podobné sny a představy, jak by se co dalo postavit. Dnes se nám to zdá nepředstavitelné, ale oba chlapci ještě v době brněnských studií stačili obeslat svými návrhy mnohé soutěže na realizaci veřejných staveb. A nebyli žádní troškaři. Navrhli například komplexy Dělnické a úrazové pojišťovny pro Moravu a Slezsko v Brně, Zemský ústav slepců tamtéž, novou radnici ve Zlíně, měšťanské školy v Lomnici nad Popelkou, v Ústí nad Labem, v Olomouci a dokonce obeslali i několik zamyšlených staveb v okolí Vídně. Jejich návrhy měly hlavu a patu, byly architektonicky a stavebně zajímavé, novátorské, jenže firmu Kolář & Rubý v době před první světovou válkou nikdo neznal. Jak by také. Existovala pouze ve fantazii dvou studentů, kteří ovšem svými návrhy stáli pevně na zemi. Za některé z nich dostali již tenkrát různá ocenění, mezi nimiž byly i druhé ceny v jinak prestižních stavebních soutěžích. V roce 1914 například odkoupilo město Ústí nad Labem jejich projekt na výstavbu měšťanské školy, za který jim udělilo ještě pochvalné uznání. A posléze se na čas rozdělily jejich cesty. František Kolář, snílek z Broumova, nebyl odveden do války, jeho druh Jan Rubý, snílek z Břeclavi, válku přežil jako voják. Když se po té strašné válce potkali v Ostravě, nemohli jinak. Založili skutečnou firmu „pro práce architektonické a stavitelské v Moravské Ostravě“ s původním názvem Kolář & Rubý. Ostrava byla v těch letech na počátku 10
úžasného stavebního, společenského a kulturního rozvoje. A do toho přišli tihle dva kluci, jimž v mnoha případech stačilo oprášit svá četná studentská snění. V letech 1920 – 1930 postavili desítky budov obecních, měšťanských a středních škol po celé Moravě. Stavěli a projektovali obytné domy, dělnické kolonie, vily, hotely, kostely, obchodní domy, kina, průmyslové stavby i velké společenské objekty. Jejich dílem je i přístavba ostravského hotelu Palace, Hornický dům z roku 1924 (dnes palác Elektra), monumentální budova Revírní bratrské zdravotní a sociální pojišťovny v Ostravě (dnes hotel Mercure). Ta byla v roce 2008 dokonce vyhlášena národní kulturní památkou. Téměř po stu letech!!! Rubý & Kolář u všech svých staveb napřed zpracovali projekt a posléze dle něj postavili objekt. Rychle, perfektně a poctivě. Většinu velkých zakázek (například radnice, Revírní bratrská pokladna) získávali zásadně formou veřejných soutěží. Když v roce 1923 vypsalo město Ostrava soutěž na výstavbu nové radnice, obeslali ji i oba třicátníci. V únoru 1924, i přes znamenitou konkurenci pražských a brněnských architektů, získali první cenu a v dubnu 1925 se začalo stavět. I když v té době měla firma Kolář & Rubý za sebou desítky stavebních úspěchů (například stavbu monumentálního sanatoria Moravan v lázních Teplice nad Bečvou, budovu opavské pošty či kino Kosmos v Ostravě), ostravským radním se zdáli přece jen trochu mladí. Svěřili jim stavbu této dodnes unikátní ostravské Nové radnice s tím, že při realizaci stavby budou spolupracovat s brněnským architektem profesorem Vladimírem Fischerem (1870-1947), který byl městu zárukou, že ti “kluci něco nezvořou“. Nezvorali, s profesorem Fischerem si velice dobře porozuměli a tak do roku 1930 vyrostl v Ostravě nejrozsáhlejší a nejzajímavější radniční komplex v tehdejším Československu.
(Snímky Tanečnice z roku 1926 - na levém snímku zcela vpravo)
Tehdy se dostává Jan Rubý do Beskyd, které mu učarovaly. Nejprve přijímá v roce 1925 nabídku vedoucího ostravského odboru Pohorské jednoty Radhošť dr. Ing. Eduarda Šebely (1878-1952), jinak centrálního ředitele Vítkovických kamenouhelných dolů, na výstavbu rozsáhlé hotelové útulny na jižním svahu vrcholu Tanečnice v celkovém nákladu 4 miliony korun. Nabídku Jan Rubý rád přijal. Za rok, dne 19. prosince 1926 byl hotel Tanečnice předán veřejnosti. Té slouží dodnes. Do firemní pamětní knihy obsahující fotografie nejzajímavějších staveb z let 1920 - 1930 byly pochopitelně zařazeny i dobové snímky hotelu Tanečnice (viz výše). Jan Rubý k nim napsal: Hory milé, hory zelené, i vy jste naše! I my chceme přispěti ke krásnému pobytu ve Vás. Již stojí Šumná, Libušín a Maměnka, k nim přidružujeme novou turistům vyhovující útulnu „Tanečnici“, by hlásala lidu našemu lásku k horám, lesům a krásným údolím. Hory milé, buďte ozdobou vlasti naší a přivítejte turisty do svých vzdušných sfér. Tobě „Pohorská Jednoto Radhošť „ buď čest a sláva, že ses ujala tak vzácného podniku! 11
(Na čestném místě ostravského bytu zmíněného již
syna pana Rubého, Ing. Jana Rubého visí veliký obraz (na snímku). Je na něm jeho tatínek, který se jinak nerad fotografoval. Dlouho jsem ho malovala podle jediné zdařilé fotografie, vysvětluje paní Dagmar Rubá, která nebýt úrazu mohla svého času pokračovat v úspěšně započaté cestě malířské. Její manžel dosvědčuje, že právě onen obraz daleko přesněji vystihuje podobu jeho tatínka. Trochu zapomenutého, neuvěřitelně nadaného a schopného člověka, který zanechal v našem regionu nesmazatelné stopy. Počítaje v to Beskydy, pochopitelně).
Mezi aktivní členy Pohorské jednoty Radhošť patřil i předseda pobeskydské župy Klubu českých turistů inženýr Vojtěch Houdek ( 18901974), jemuž Ostravsko v té době vděčilo za rozsáhlou elektrifikaci. Až do roku 1939 byl vrchním ředitelem Moravsko-slezských elektráren, které ve dvacátých letech založil. Spřátelil se mimo jiné i s architektem Dušanem Jurkovičem (1868-1947), jenž mu zpracoval několik skic možné podoby jeho budoucí víkendové vily. Později mu udělal i několik návrhů interiérů. Vilu chtěl Ing. Houdek postavit v Beskydech. V té době se odbor Klubu českých turistů v Moravské Ostravě intenzivně zabýval výstavbou turistických chat. V letech 1906-1907 postavili čeští turisté chatu na Ondřejníku, v letech 19231924 dva kilometry východně od Bumbálky „Masarykovu chatu na Beskydě“ nákladem půl milionu korun. V roce 1926 zakoupil KČT stavební místo na Lysé hoře s úmyslem postavit zde chatu. Za tím účelem vznikla i komise pro výstavbu chaty, jejímiž členy byli právě Ing. Vojtěch Houdek, Ing. Ladislav Jerie, generální ředitel Severní dráhy Ferdinandovy, Ing. Hynek Kožnar, ředitel Českomoravské KolbenDaněk a další. Nakonec byl v roce 1933 položen základní kámen a 16. června 1934 byla turistická horská chata na vrcholu Lysé otevřena. Vojtěch Houdek se počátkem roku 1927 svěřil Janu Rubému s plánem na výstavbu rekreační vilky. Měl za tím účelem již vyhlédnut i pozemek na jižním svahu Lysé hory na území dnešní obce 12
Ostravice. A ukázal mu i náčrtky Jurkovičovy. Během jara firma Kolář & Rubý zpracovala podrobné stavební plány, zajistila stavební povolení a v létě 1927 vyrostla unikátní vilka, jako dřevěná roubená stavba č. p. 773. V Ostravici stojí dodnes. Na snímku výše v původní podobě z roku 1927. Základem práce firmy Kolář & Rubý byla spolehlivost, preciznost a pohotovost. Něco klukovsky dravého a zároveň vysoce solidního v obou přátelích a společnících zůstalo navždy. Když se například v roce 1935 rozhodli v Mladecku u Opavy postavit školu, svěřili výstavbu dvoupatrové budovy v hodnotě 6 milionů korun právě této firmě, která jako jediná přistoupila na velmi tvrdé podmínky. Začít stavět v červnu 1936 tak, aby stavba byla do zimy pod střechou a za rok, aby škola byla předána tzv. na klíč. 30. června 1936 se začalo stavět a 1. října 1937 bylo v této škole slavnostně zahájeno vyučování. To byli Kolář & Rubý.
osobními životy.
Všichni ti, jejichž jména se ocitla v tomto textu, měli něco společného. Poctivost, lásku k vlastní zemi, cit pro spravedlnost a solidaritu. Není divu, že mezi zakládajícími členy Rotary klubu Ostrava byli v roce 1929 Ing. Vojtěch Houdek, ing. Ladislav Jerie a stavitel Jan Rubý. Spolu s dalšími kolegy patřili k těm, kteří si uvědomili, že jsou jim vlastní zásady rotariánského hnutí, k nimž patří především záměr sloužit a pomáhat. Proto také v té době mezi prvními ostravskými rotariány nacházíme podnikatele, úředníky, advokáty, umělce, obchodníky, lékaře, spisovatele a muže dalších profesí, u nichž zásady rotariánské byly naprosto v souladu s jejich profesními i
A není také od věci, že mnozí z nich pomáhali rozvoji turistického ruchu v Beskydech. Po ing. Houdkovi, si nechal podobnou chatu přestavět další rotarián JUDr. Bohumír Šavrda a v roce 1930 nedaleko od nich vyrostla vila, kterou nechal postavit Ing. Ladislav Jerie. Všechny tyto stavby jsou dodnes ozdobou obce Ostravice.
Osmého srpna 1948 odešel Jan Rubý z tohoto světa. Příliš mlád, byť onen kontingent úkolů, které všichni dostáváme v době příchodu na svět, za celý svůj život dokonale přeplnil. Odešel také s radostným vědomím, že má pokračovatele. Jeho syn Jan, jehož vzpomínkou začínáme tento text, v té době k tatínkově radosti již studoval stavební průmyslovku. Ostraváci i jemu vděčí za různé stavby. Například za halu Tatran. Až půjdete někdy nahoru na Visalaje, vzpomeňte si na Jana Rubého. Nebo, až půjdete okolo Nové radnice v Ostravě. Nebo, až povedete své děti do školy v mnoha městech a obcích Moravy. Nebo když uslyšíte zvuk flétny. (Z připravované publikace „Osady a samoty Zadních hor“, která vyjde v 11/2014)
13
Dokončená přestavba Městských jatek v Moravské Ostravě. Léta 1925-1927. Na horním snímku stavitel Jan Rubý, který by se dnešního stavu objektu zřejmě zhrozil…
14
POZDRAV Z ČÍNY OD PAVLA……
Náš čestný člen Ing. Pavel Brída se (po kolikáté již?) opět ozval z Číny (a z čínského Nového roku, který začal ve znamení Koně dle jejich kalendáře v noci na 31. ledna) několika slovy a snímky, na nichž je pohled do centra města, nové kanceláře jeho firmy ve městě, prezentace českých výrobků a raut před firmou, kancelář je v 11. patře oné výškové budovy na snímku a konečně symbol Roku koně. Čína je stále jiná.
15
TEREZA URČITĚ PŘIJDE, ALE NĚJAKOU JINOU STŘEDU…. Náš sekretář Tomáš Herrmann zkusil nemožné a obrátil se narychlo na populární herečku Terezu Kostkovou. Co jí napsal? Milá Terezo, (přiznám se, že jsem nevěděl, jak Vás mám oslovit. Dlouho jsem nad tím uvažoval, ale víc by mi nesedělo Vážená paní Kostková a jinak fakt nevím.... :-) ). Reaguji na článek v našem regionálním tisku, kde na první stránce je informace o tom, že ve středu přijedete navštívit opavskou nemocnici. Jsem členem opavského Rotary klubu a ve středu míváme pravidelné schůzky, na nichž debatujeme a vymýšlíme plány, jak zlepšit naši činnost. A pravidelně některý z členů si přizve na schůzku svého hosta, který s námi diskutuje či nás seznamuje se zajímavostmi z různých oblastí dění kolem nás. Rotary klub v Opavě má 16 členů a dva základní cíle – charitu a práci s mládeží. Na charitu (tábor pro handicapované děti, Začarovaná písnička pro handicapované děti a další) jsme věnovali částky v řádech statisíců, prostředky byly vybrány z našich aktivit a musím dodat, že všichni členové svou činnost považují za poslání a vše dělají dobrovolně a zdarma. Při práci s mládeží vysíláme studenty do zahraničí na roční pobyty (o prázdninách na dvoutýdenní kempy) a naopak za to tady hostíme celý rok studenty z různých světadílů. ... možná Vám vysvětluji něco, co již znáte. Schůzka našeho Rotary klubu je ve středu. Rád bych Vás na ní pozval, jako svého hosta, který by nám mohl přiblížit třeba oblast herectví nebo jiné. Vím ze zkušenosti, vše se změní na dialog mezi hostem a rotariány, který často končí i mimo plánovaný časový rámec. Vím, že je to narychlo, ale neměl jsem jinou příležitost. Byl bych osobně velice rád, kdybyste pozvání přijala. Pozvánka platí i pro Váš doprovod……. Jedná se opravdu jen o přátelské posezení. Zveřejnění schůzky a Vaší návštěvy by proběhlo v našem rotariánském časopise, další jen na základě Vašeho souhlasu. Nevím, jak se píší takové dopisy, možná jsem měl jednat s Vaším manažerem, ale nevím, kdo to je, natož, kde bych ho dnes sehnal. Byl bych velice rád, kdyby toto pozvání vyšlo, ale nejsem si jist, jaký pak máte program, ale kdyby se to podařilo sladit, velice by nás to potěšilo. A věřím, že na schůzku by přišla i řada našich přátel. Děkuji za Vaši odpověď Tomáš Herrmann sekretář Rotary Club Opava
A TEREZA NA TOTO SYMPATICKÉ POZVÁNÍ ODPOVĚDĚLA NEMÉNĚ SYMPATICKY: Tomáši,
dobrý večer, dorazila jsem právě z Plzně a raději hned odpovídám, protože zítra už po dopolední generálce vyrážíme do Třince, kde večer hrajeme. Ve středu budeme přejíždět skutečně přes OPAVU, KDE SE COBY PATRONKA TAMNÍHO DĚTSKÉHO ODDĚLENÍ ZASTAVÍM, ale nemohu se zdržet a přijmout tak Vaše milé pozvání, jakkoli mě těší, protože večer ve středu hrajeme v Bruntále. 16
Jak vidíte, program naditý :-). Budu-li někdy hrát v Opavě, můžeme se domluvit, nebo dojednat besedu, ale pozítří Vám přání vyplnit nemohu :-) . I tak děkuji za VÁŠ ZÁJEM, POZDRAVUJI A PŘEJI VŠE DOBRÉ. S úctou Tereza
PRO NAŠE PŘÁTELE A PŘÍZNIVCE V MÍSTĚ A V REGIONU (PŘÍPADNĚ I JINDE) je k dispozici nová služba
RRR (RODINNÁ ROTARIÁNSKÁ REKLAMA)
Zájemci o komerční reklamu týkající se podnikatelských aktivit našich členů a rotariánů z regionu mají k dispozici stránky OPAVSKÉHO ROTARINÁNA zcela zdarma. Stačí poslat podklady na adresu redakce. Pokud se sami rozhodnete reklamu zpoplatnit (dle vlastního uvážení) je to možné. Zašleme fakturu za zveřejnění. Takto získané prostředky budou použity mimo jiné také na krytí režie vydávání tohoto listu. Konkrétní využití takto získaných prostředků bude v určitých časových intervalech veřejně oznámeno.
OPAVSKÝ ROTARIÁN čtrnáctideník RC OPAVA. IV. ročník. Vychází každé druhé pondělí v nakladatelství a vydavatelství MORAVSKÁ EXPEDICE®. Odpovědný redaktor: Petr Andrle. Adresa vydavatele: Růžová 14, 746 01 Opava (
[email protected] ). Adresa redakce: Petr Andrle, Čeladná 711, 739 12 Čeladná. Tel.: +420 558 431 835; mobil: +420 724 100 646; e-mail:
[email protected] (další možné spojení e-maily pro případ výpadku sítě –
[email protected] ;
[email protected] ;
[email protected]) Toto číslo 3/2014 vyšlo dne 24. února 2014.
17
