Volební program SZ osloví každého

Zelené listy moravskoslezské

Jaro 2008

Strana zelených

e-mail: [email protected]

1/2008

Volební program SZ osloví každého

Tvůrci programu Strany zelených pro volby do krajských zastupitelstev se sešli na zámku v Bartošovicích u Nového Jičína.

Magické osmičky, Saturn a naděje Letos na nový rok jsem přemýšlel nad letopočtem 2008 a trošku jsem pochyboval nad „magickou“ osmičkou, která hrála zajímavou roli v dějinách našeho státu. Co se asi tak zajímavého může tento rok přihodit? Věděl jsem, že se bude volit prezident, budou pokračovat reformy, změny ve zdravotnictví, v daňovém a důchodovém systému apod. Mají to být sice změny podstatné, dá se říci revoluční, ale že by se daly přirovnat k letopočtům 1918 nebo 1948? Zdá se, že tento rok má být pro naši zemi významný úplně něčím jiným. Hned volba prezidenta ukázala kvalitu vztahů mezi politickými soupeři i partnery v koalici a Strana

zelených bohužel rychle přispěla svou „otevřeností“ k dokreslení úrovně politické kultury v České republice. Tyhle signály mi jen potvrdily, řečeno s mírnou nadsázkou, že osmička je opravdu pod vládou Saturna, který je symbolem materia a moci. Je ale také symbolem hledání rovnováhy. A tak jsem si uvědomil, že to je oblast, kde by se měla odehrát největší revoluce letošního roku: nalezení způsobu korektní komunikace mezi politickými stranami, mezi lidmi v politických stranách, mezi stranami a veřejností... Jako učitel věřím, že se o letošním roce bude jednou ve školách učit jako o roce úspěšném, plném pozitivních změn a dobré nálady.  Vladislav Koval

Vladislav Koval

Foto: Tomáš Sezima

Vážení čtenáři Čtvrté číslo Zelených listů vychází na jaře roku, který přinese volby do krajských zastupitelstev a Senátu. Zatímco v krajích se bude rozhodovat o konkrétních věcech, jakými jsou privatizace nemocnic a životní prostředí ve vesnicích a městech, v Senátu již půjde o poměr sil na politické scéně, který se projeví například v příští volbě prezidenta. V případě obou voleb platí jediné: přijďte na podzim k urnám. A pokud se vám tato výzva zdá ještě předčasná, věřte, že není. Času, který zbývá, využijte k projevům svých vlastních přání a cílů. Strana zelených vaše myšlenky uvítá.  Ladislav Vrchovský

2

moravskoslezský kraj

U dálnic má rozhodovat účelnost MSK – Za deštivého 1. prosince 2007 byl na mimoúrovňové křižovatce dálnice D47 s ulicí Rudná v OstravěSvinově slavnostně otevřen nový sedmnáctikilometrový dálniční úsek do Bohumína. Na dálniční síť se Ostrava napojí až po dokončení zbývajících úseků do Lipníku v roce 2009, což bude o rok později, než se původně plánovalo. Na základě toho se v tisku se objevily informace, že za roční zpoždění mohly boje o územní rozhodnutí, které zbrzdily přípravu stavby. Obecně existuje snaha vytvářet mýtus, že někdo výstavbu dálnic brzdí. Avšak jediným omezujícím limitem pro každoroční rozvoj dopravní infrastruktury jsou potřebné finance. Výstavba dálniční sítě je financována z rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI), který má pro každý rok předem schválený rozpočet. Pokud dojde z jakéhokoli důvodu ke zdržení stavby jedné, pak se peníze přerozdělí na stavby jiné, jejichž příprava probíhá rychleji. Jejich výstavba se po navýšení finančních prostředků naopak urychlí. Tedy není pravda to, že by byla výstavba silnic a dálnic v ČR jakkoli brzděna. Pouze se mírně mění harmonogram uvedení jednotlivých úseků do provozu. Ke zdržení některých staveb dochází zejména proto, že je podceněn čas na přípravu, a samotná stavba je pak zahajována později. Přitom investor by měl s možnými komplikacemi počítat, ale především by se jim měl snažit předcházet už při samotné volbě trasy silnice, aby docházelo k co nejmenším střetům s veřejností nebo s ochránci přírody. A nezapomeňme na několik roků trvající diskuse, které zaznívaly už před cca šesti či osmi lety, zda tuto dálnici jako první u nás postaví a zaplatí tzv. stínovým

Za velké slávy se v závěru loňského roku otvíral nový úsek dálnice z Ostravy do Bohumína.  mýtným soukromá, v tomto případě izraelská, společnost či ne. Nakonec se tehdejší koaliční vláda ČSSD, US a KDU-ČSL správně rozhodla, že smlouvu (penále bylo cca 500 mil. Kč) vypoví a D47 postaví ze státního rozpočtu. Předpokládané investice na výstavbu celé dálnice D47 v délce 80 kilometrů z Lipníku až k polským hranicím se odhadují téměř na 60 miliard korun. Jen výstavba nového úseku dálnice z Ostravy do Bohumína se nakonec vyšplhala na 14 miliard korun a její součástí je také několik mimoúrovňových křižovatek a unikátní zavěšený most nad řekou Odrou a jezery v Koblově. Na ekonomickou neúčelnost dálnice D47 paralelně vedené s R48 upozorňovalo v minulosti několik studií (zpracované např. i pro samotné tehdejší Sobotkovo ministerstvo financí), ale nebyly vyslyšeny. D47 totiž kopíruje

současnou silnici první třídy, kde hustota dopravy nepřesahuje 10 tisíc vozidel za 24 hodin. Podobný výsledek dokládá i vyhodnocení celkového zatížení silniční dopravou trasy VI. transevropského koridoru, kde byl sečten počet vozidel projíždějících na třech možných trasách mezi Lipníkem a hranicí s Polskem. Předpokládaný provoz na tomto mezinárodním dopravním tahu, procházejícím severní Moravou, byl na rok 2010 odhadován na 31 tisíc vozidel za den. Výsledek analýzy byl zřejmý: na severní Moravě se vyplatí maximálně jedna komunikace dálničního typu, což byla tehdy rozestavěná a územně daleko lépe připravená rychlostní silnice R48 vedoucí z Lipníku přes Frýdek-Místek k hranicím s Polskem. Ostrava mohla být napojena kapacitní rychlostní komunikací z Příboru přes Mošnov, čímž by město zároveň získalo kvalitní silniční

Přípravu staveb brzdí arogance Je známou pravdou, že opakované polopravdy či nesmysly se nakonec stanou neotřesitelným faktem. POZNÁMKA Například pokud nějaký účastník správního řízení podá proti vydanému rozhodnutí soudní žalobu, okamžitě se dovíme, že pomalu zastavil další přípravu či dokonce samotnou výstavbu takové dálnice. Přitom z logiky věci vyplývá, že nic takového se neděje, neboť jedině až za několik let vydaný rozsudek, který dá za pravdu žalobci, může další přípravu či výstavbu pozastavit. Příkladem je D11, u níž běží asi dva roky spor o to, zda má pravomocné územní rozhodnutí. Dálnice byla hotova v prosinci 2006, ale soudcům to nijak

nevadí, řeší právní kauzu. Až ji vyřeší, tak se nestane nic. Jenom se může říci, že opět další dálnice byla připravena nezákonně, jako skoro každá (troufám si tvrdit), naposledy to u D8 potvrdil NSS. V případě dálnice D47 se ukázala jiná taktika. Projektanti placení Ředitelstvím silnic a dálnic ČR jaksi při odborném odhadu harmonogramu zapomněli, že už nemáme komunismus (či co), ale demokracii, a že se mohou lidé a občanská sdružení bez obav o svůj život a pověst účastnit správních řízení. Je proto nepochopitelná jejich představa, že by územní řízení pro úseky D4705 a D4706 z Bělotína do Bílovce měla trvat jen šest měsíců. Realita byla samozřejmě jiná. Územní řízení díky kritice majitelů

nemovitostí, dotčených obcí a sdružení trvala třikrát déle. Proč ne, řekl by liberální demokrat. Ale vrchnostenský úředník či planě slibující politik ihned občany osočí s nerozumu a schválností, v horším případě je označí za nepřítele státu. Ale takové floskule už známe z předchozího režimu. Proto je nutné nadále se odvážně účastnit všech řízení a dokládat, že úředníci mohou být líní, neschopní nebo pod politickým tlakem, když vydávají nezákonná rozhodnutí. Lze jen věřit, že soustavnou kritikou se poměry u nás pozvolna změní a že úředník či politik bude za své domnělé i skutečné omyly (či schválnosti) také jednou pykat podle zákona.  Miroslav Patrik,  předseda Dětí Země

Foto: Miroslav Vyka

spojení s letištěm. Přesto se začalo s výstavbou D47 v současné trase, a to z politického rozhodnutí. Nové dálnice nebo rychlostní silnice v parametrech, které se staví na severní Moravě, bez problému zvládnou denně 40 až 50 tisíc automobilů. Není pochyb o tom, že plánované silniční stavby jsou příliš předimenzované a některé z nich tedy neopodstatněné, zbytečné. Zejména úsek dálnice D47 z Bohumína ke státním hranicím s Polskem bude i za dvacet let po jeho otevření kapacitně využit z necelých třiceti procent. V roce 2030 tam bude denně projíždět přibližně 11 700 automobilů, ale i přesto se v tomto úseku bude stavět dálnice pro 40 až 50 tisíc vozidel. Přitom je zcela zřejmé, že by zde postačila dálnice v polovičním profilu a mohly by se tak ušetřit až dvě miliardy korun. V České republice se stále pokračuje ve výstavbě nových komunikací dálničního typu bez jakékoli koncepce, resp. dle komunistické koncepce z roku 1963 a potvrzené v listopadu 1993, resp. v červenci 1999. Většině důležitých tras chybí srovnání možných variant pomocí multikriteriální analýzy, která by zhodnotila přínosy i dopady stavby z hlediska dopravního, společenského, environmentálního i ekonomického. A proto, že České republice chybí koncepce rozvoje dopravních sítí, která by aktuálně reagovala na nové skutečnosti (vstup do EU, schválení území evropské soustavy NATURA 2000, přísné ekologické zákony a vyšší účast veřejnosti v rozhodovacích procesech – viz. Aarhuská úmluva) , tak se připravuje stavba neopodstatněné rychlostní silnice R6 ze středních Čech do Karlových Varů, kde jezdí pouze 6 až 10 tisíc automobilů.  Miroslav Vyka

3

ostrav sko

Krajské integrované centrum pro odpad OSTRAVA – Krajské integrované centrum má mít kapacitu 200 tisíc tun směsného komunálního odpadu ročně. Jeho součástí bude spalovna, sedm překládacích stanic a sběrných dvorů i zařízení pro recyklaci železa. Svážet se do něj bude komunální odpad až z osmdesátikilometrové vzdálenosti od centra ostravsko-karvinské aglomerace, která představuje zhruba 90 procent obyvatelstva v kraji. Kraj a zúčastněná města založí akciovou společnost, která bude stavbu i provoz integrovaného centra řídit. O definitivním umístění celého komplexu se rozhodne do tří let. Budou o něm jednat zástupci kraje a měst Ostravy, Karviné, Opavy, Havířova a Frýdku-Místku, kteří se již dohodli, že spalovna je jediným řešením, jak snížit neustále rostoucí produkci odpadů v regionu. Tolik citace dostupných informací z internetu. Na první počtení je to dobrá myšlenka a dalo by se s ní souhlasit. V nejbližší době je nutno radikálně omezit skládkování odpadů. S čím však nelze souhlasit, je ono jediné řešení - využití odpadů pro výrobu tepla a elektřiny pomocí klasické spalovací technologie s náročným systémem čištění spalin. Není to totiž nejlepší dostupná technologie, neboť se objevují nové, které nabízejí lepší zhodnocení odpadu pro výrobu kapalných a plynných paliv a navíc bez emisí škodlivých plynů a zbytkového pevného odpadu, který je nutno uložit na skládku. Vyrobená paliva lze následně využít pro potřeby svozu odpadu a městské hromadné dopravy. To při rostoucích cenách ropy představuje podle našeho názoru příležitost, která by měla být využita. I kdybychom zvážili jen ekonomické hledisko, pak uvažovaná spa-

Foto: archiv

Třídění odpadů se prosazuje příliš pomalu. lovna představuje cca šestimiliardovou investici s problematickým využitím tepla v netopném období. Dodavatelů tepla je navíc v našem regionu dostatek a např. elektrárna Dětmarovice má volné kapacity přesahující kapacitu výroby tepla uvažované spalovny. Otázka, kterou je vhodné si položit, zní, zda je nutno zřizovat krajskou společnost nebo je lepší odpad nabídnout firmám, které tuto činnost již provozují a jsou schopné potřebné investice zajistit. Řešením podle našeho názoru je třídění odpadu a jeho zpracování v regionu v kapacitně optimalizovaných zařízeních. Kraj a města by měla nabídnout území brownfieldů společnostem, které recyklují odpad, případně jej energeticky zhodnocují pomocí ekologicky šetrných technologií.

Zpracování odpadu spolu s pěstováním energetických rostlin na nevyužitých a neudržovaných plochách (a že jich máme dostatek, kam se člověk podívá) vytvoří pracovní místa a zlepší vzhled regionu. Ambicí kraje by neměla být spalovna nýbrž bioplynové stanice s technologií čištění potřebnou pro pohon vozidel na bioplyn. Tak je tomu již dnes ve Švédsku, Francii a Rakousku. Domácí firma Arrow line z Ostravy nabízí zajímavou technologii pyrolýzy. Na směsné plasty existuje např. polská technologie f. Tokarz nebo mikrovlnná technologie americké firmy Global Resources Corporation. Pro kapalné odpady je velmi zajímavá technologie Magnegas. Zkrátka existují i jiné a užitečnější americké technologie než jen radar.

A kdybychom zvážili i ekologická hlediska, pak si myslím, že spalovna by byla ranou do vazu výzvám a snaze, aby občané v maximální míře recyklovali odpad a chovali se ekologicky.V Moravskoslezském kraji je jedna z nejhustších sítí dotřiďovacích linek v rámci celé České republiky. Celkem je zde devět dotřiďovacích linek na papír a plast a jedna na sklo. Snahou Strany zelených je a bude, aby kraj ještě jednou odpovědně posoudil všechny varianty a nově se nabízející možnosti a zvolil pro nakládání s odpady optimální variantu, která bude ekonomicky efektivní a ekologicky přínosná. Dnešní informační technologie pak umožňují širokou informovanost občanů i možnost jejich aktivního zapojení.  Ing. Vladimír Mandrla

Platby za poslední ročník mateřské školky ČR – Novelou školského zákona navrhujeme vrátit se ke zpoplatnění posledního ročníku předškolního vzdělávání. Úplata za předškolní vzdělávání se dosud týká dětí v mateřských školách, s výjimkou posledního ročníku před zahájením povinné školní docházky. Motivem k zavedení bezplatného ročníku byla snaha přivést do mateřských škol vyšší procento dětí, a to především dětí ze sociálně znevýhodněného rodinného prostředí. Právě tyto děti totiž nejvíce potřebují předškolní přípravu. Předpoklad, že zrušením úplaty v posledním ročníku předškolního vzdělávání, začne do tohoto ročníku

docházet více dětí, se však absolutně nenaplnil a opatření vedlo pouze ke zhoršení podmínek financování pro zřizovatele škol. Navíc zakotvilo určitou nerovnoprávnost rodičů dětí nižších ročníků oproti rodičům dětí posledního ročníku. Další zvýhodnění znamená dosavadní stav pro rodiče dětí, kterým byl povolen odklad školní docházky – ti mají bezplatné předškolní vzdělávání po dobu 2 let. Ve většině mateřských škol se úplata pohybuje v rozmezí 100 – 500 Kč. Jejím znovuzavedením se tak rodiče zcela jistě nedostanou do problematické situace. Není žádný rozumný důvod, proč od této platby osvobozovat plošně všechny

rodiče. Kromě toho je třeba zdůraznit, že zákon umožňuje, aby ředitel školy v odůvodněných případech úplatu snížil nebo od ní rodiče zcela osvobodil, a to zejména z důvodu sociálního znevýhodnění. V případě těchto dětí, u kterých je zvláště důležité, aby mateřskou školu navštěvovaly, nemusí tedy úplata v žádném případě jejich docházce bránit. A dále je třeba uvést, že při základních školách i základních školách speciálních je možné zřizovat tzv. přípravné třídy, které slouží k přípravě jakkoli znevýhodněných dětí na školu a do kterých je docházka zdarma. V těchto třídách je možné navíc zřizovat funkci asistenta pedagoga

pro sociálně znevýhodněné děti – tyto asistenty MŠMT finančně podporuje prostřednictvím rozvojového programu. Ve svém komplexu všechny tyto uvedené skutečnosti umožňují, aby se podpora směřovala cíleně do rodin a k dětem, které ji opravdu potřebují. Zavedení úplaty v posledním ročníku předškolního vzdělávání velmi přivítají zřizovatelé těchto škol – obce, protože změna bude mít pozitivní dopad na jejich rozpočty. Při předběžném projednávání novelizace zákona v této věci jsme zaznamenali souhlas jak pedagogické veřejnosti, tak krajů a obcí.  Ministerstvo školství  mládeže a tělovýchovy

4

ostravsko

Mittal chtěl postavit zastaralou koksovnu zprovozněné v roce 1981. Moderní konstrukce otopu koksárenské baterie, jak již bylo uvedeno, existují.

Nejen prach, ale i smrad

Acelor Mittal je největším znečišťovatelem ovzduší na severní Moravě, což mu nebránilo navrhnout k nové výstavbě zastaralou technologii.  Foto: Pavel Zuchnický OSTRAVA – Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) zakročila proti záměrům hutního podniku Arcelor Mittal (bývalá Nová huť v Ostravě-Kunčicích). Společnost zveřejnila dokumentaci modernizace velkoprostorové koksárenské baterie číslo 11, inspektoři ČIŽP však došli k závěru, že o žádnou modernizaci, která by přinesla výrazné zlepšení ovzduší v Ostravě a okolí, ve skutečnosti nejde. Arcelor Mittal Ostrava chce postavit nový blok D se sedmdesáti šesti koksovacími komorami. Zároveň se mělo budovat nové strojní zařízení, nové uhelné věže, zařízení k hašení koksu, koksové rampy a zařízení k odstřeďování dehtu. Po uvedení nového bloku D do provozu se předpokládá odstavení a demontáž provozovaných bloků A, B a C na velkoprostorové koksárenské baterii č. 11. Po bližším studiu dokumentace se však ukázalo, že nejde o modernizaci stávající velkoprostorové koksárenské baterie č.11, ale o zřízení maloprostorové baterie starého typu PVR 63 na novém místě. Jde o typ konstrukčně dokončený pod označením PVR-63 již v roce 1975, později modernizovaný

pod označením PTZ-99. Jedná se o zastaralý typ s překonanými konstrukčními parametry. Nová baterie má přitom být vybudována na novém místě, na tzv. zelené louce, což je z projekčního hlediska nejvýhodnější zadání pro uplatnění nejmodernějších poznatků v oboru koksárenství. Nejlepší dostupné techniky však nejsou v záměru vždy uplatněny. Zásadní připomínky má inspekce životního prostředí ve vztahu k ochraně ovzduší. Emise znečišťujících látek vlivem konstrukčních vlastností zamýšleného zařízení jsou u většiny technologických operací vyšší, než by se dalo dosáhnout užitím optimální technologie.

Hlavně levně,  na ovzduší nezáleží Dokumentace uvádí, že investor již uzavřel na zpracování projektové dokumentace kontrakt s Koksoprojektem Zabrze na koksárenskou baterii, provozovanou v koksovně ve Zdzieszowicích v Polsku, aniž by vyčkal závěrů zhodnocení vlivů na životní prostředí v lokalitě Ostravy-Kunčice. Učinil tak přesto, že zvolená baterie je pro životní prostředí

méně výhodná. Ve Schwelgernu u Duisburgu byla přitom v roce 2003 zprovozněna nejnovější koksárenská baterie jednomyslně koksárenskými odborníky označována včetně celé koksovny za v současné době nejmodernější a nejekologičtější v Evropě a snad i ve světě. Svými rozměry koksovacích komor patří mezi koksárenské baterie s největším užitečným objemem komor a tím i v největší míře šetřící životní prostředí, a to z hlediska emisí. Emise z otopu u baterie, kterou chce postavit Arcelor Mittal v OstravěKunčicích, jsou vyšší a mohou být ve skutečnosti ještě vyšší vlivem použití směsného plynu namísto koksárenského plynu. Baterie v koksovně Zdzieszowice v Polsku je vytápěna pouze koksárenským plynem. V ostravské koksovně má být vytápěna také směsným plynem, tj. vysokopecním plynem s obsahem pouze cca 8 procent koksárenského plynu. Tato změna topného plynu nemá v současnosti nikde obdobu a podobná změna topného média se vymstila životnímu prostředí v Ostravě již jednou a to ve stejné koksovně tehdejšího n.p. NHKG,

Další nedostatky má zamýšlená technologie i při hašení koksu. Emise všech znečišťujících látek je u připravované baterie uváděna nižší, než jsou u stávající, která je zatím v provozu. Plynné emise však nejsou konkrétně vyčísleny, jelikož jejich oznamování není českou legislativou požadováno. Žádné zařízení nebo opatření k jejich omezení navrženo není. Plynné emise nelze technicky reálně při samotné operaci hašení koksu hasicí vodou v hasicí věži zachycovat, lze je jen ovlivnit chemickou kvalitou použité hasicí vody k hašení, tj. přídavkové i cirkulační vody, chemická nebo fyzikální úprava odstraňující rozpuštěné plynné znečišťující látky však také není navržena. Operace hašení koksu je však při současné výrobě koksu nejvýznamnějším producentem znečišťujících látek, a proto musí být tyto omezovány všemi dostupnými technickými prostředky. Nejefektivnější technologií mokrého chlazení k omezení emisí je způsob hašení koksu uplatněný ve zmíněné koksovně Schwelgern. Suché chlazení koksu s využitím fyzického i chemického tepla žhavého koksu je ze všech způsobů pro ochranu ovzduší nejdokonalejší. Vzhledem k uvedeným skutečnostem Česká inspekce životního prostředí – Oblastní inspektorát Ostrava nesouhlasí s předloženou dokumentací záměru „Modernizace velkoprostorové koksárenské baterie č. 11“. A to především proto, že se nejedná o realizace nejlepších dostupných technik v daném oboru. V Ostravě, kde je nutné podstatné zlepšení současné situace, by uvedení takové nové baterie do provozu spíše než zlepšení situace přineslo další znečišťování ovzduší po dobu nejméně patnácti až dvaceti let.  Ladislav Vrchovský

Znečištěný vzduch dýchá 66 procent obyvatel ČR ČR – Podle Zprávy o stavu životního prostředí, kterou schválila Poslanecká sněmovna, se významným problémem znečištění ovzduší stává prašný aerosol. Poslední měření prováděné na území České republiky ukazují, že zhruba třetina území státu je zatížena nadlimitními koncentracemi těchto malých prachových částic a v této jedné třetině území žije asi 66 procent obyvatel. Nejvíce je postiženo Ostravsko, velká města, ale i část Středočeského,

Ústeckého a Jihomoravského kraje. Znečištění prachem ohrožuje zdraví vdechováním jemných prachových částic, které pronikají do konečných částí dýchacích cest, kde uplatňují vliv podle svého složení. Nebezpečnost těchto částic je způsobena především tím, že jsou na ně zachyceny nebezpečné chemické látky jako např. polycyklické aromatické uhlovodíky, těžké kovy a další nebezpečné látky, které poškozují organismus. Zvýšená koncen-

trace prachových částic způsobuje řadu onemocnění. Z krátkodobých účinků jsou významné především vyšší nemocnost dětí i dospělých na respirační choroby, nepříznivé účinky na kardiovaskulární systém s vyšším rizikem úmrtnosti. Dlouhodobé účinky jsou zejména snížení plicních funkcí u dětí i dospělých, růst onemocnění dolních cest dýchacích, snížení předpokládané dílky dožití. Zdrojem prachových částic je především doprava a lokální

vytápění. Příspěvek průmyslových stacionárních zdrojů až na výjimky se podařilo za posledních 15 let výrazně snížit. To se však nedaří u automobilové dopravy, která výrazně narůstá. Příspěvek z lokálního vytápění, který se podařilo snížit přechodem od tuhých paliv na ekologicky příznivější, se v posledních letech opět zvyšuje. Promítlo se tak zvýšení cen těchto paliv a návrat řady obyvatel k pálení nekvalitního uhlí či dokonce odpadu.  Pokračování na str. 5

5

energetika

Bez jaderné energie se lidstvo neobejde se do výzkumných programů reaktorů tzv. IV. generace, uvažuje o budoucích projektech reaktorů s termochemickou produkcí vodíku. Obdobnou cestou jde další asijský tygr Jižní Korea. Indie, která vykazuje vysoké tempo růstu HDP a je tedy postavena před otázku zásobování rostoucího hospodářství energií, vyjednává o nákupech jaderné technologie se Spojenými státy a zároveň intenzivně posiluje mezinárodní vědeckou spolupráci a vlastní výzkum. Indie mimo jiné vlastní světové zásoby thoria, dalšího možného jaderného paliva.

Upozornění pro čtenáře: následující řádky obsahují myšlenky autora a mohou vést k rozrušení citlivých jedinců. Proto pokračujte ve čtení pouze na vlastní nebezpečí. To se týká především čtenářů se zásadními výhradami k pojednávanému tématu nebo k osobě autora. ČR – Na následujících řádcích se pokusíme vysvětlit, co myslíme tvrzením, že se lidstvo neobejde bez jaderné energie. Poukážeme na události a zprávy ze světa, které dokládají smysluplnost použití jaderné energie, zamyslíme se nad motivy a souvislostmi, které k jaderné renesanci vedou, pokusíme se předpovědět směry dalšího rozvoje a položíme si otázku, zda má česká republika stát stranou tohoto světového vývoje.

Situace v Evropě a jiných částech světa



Ilustrační foto: Pavel Zuchnický

Jaderná renesance Se slovním obratem „jaderná renesance“ se setkáváme stále častěji v průběhu posledních cca dvou let. Je zmiňován v souvislosti se vzrůstajícím zájmem o využití jaderné energie především pro civilní výrobu elektřiny. Slovo renesance v tomto spojení vystihuje skutečnost, že jaderná energetika již jedno období výrazného zájmu prožila, byla však zatlačena do ústraní a nyní začíná prožívat svoje znovuzrození, podle otrockého překladu slova. K ústupu do pozadí přispěly především tři faktory: za prvé to byla dvojice provozních havárií, v americkém Three Mile Islandu, přestože bez obětí na životech tato událost psychologicky velmi poznamenala veřejné mínění, a v ukrajinském Černobylu, kde byla havárie umocněna do apokalyptických rozměrů nezodpovědností a zanedbáním prvků bezpečnosti tehdejším sovětským režimem. Obě tyto události měly vliv na veřejné mínění v západním světě a umožnily rozvoj druhého faktoru, kterým byla nediferencov-

aná kritika veškeré jaderné tematiky mírovými a environmentalistickými hnutími. Třetím faktorem byl malý zájem investorů, neboť návratnost vložené investice se počítá v desítkách let a existovaly atraktivnější volby z tohoto pohledu. Přesto výroba elektřiny v jaderných elektrárnách neustále rostla, což bylo to zapříčiněno jednak dobíháním rozpracovaných projektů a jednak vylepšováním na stávajících instalacích.

S reaktory počítá Čína i USA Opětovný vzrůst zájmu o jadernou energetiku souvisí s neustále rostoucími energetickými požadavky rozvíjejících se zemí, ale i vyspělých průmyslových států, i s čím dál silnějším konsensem o riziku globální katastrofy v důsledku produkce skleníkového plynu CO2, který se vytváří spalováním fosilních paliv. Roli hraje i skutečnost, že zásoby ropy nejsou neomezené a produkce ropy dosáhne brzy vrcholu. Také je třeba brát v úvahu, že řada elektráren z první vlny výstavby se blíží ke konci své životnosti

a bude třeba jejich kapacitu nějak nahradit, přičemž není možné opominout, že výstavba nové jaderné elektrárny se může protáhnout i na obodobí delší deseti let. Vyjmenujme nejdůležitější světové projekty a nová rozhodnutí i poněkud „exotických“ zemí, ačkoliv si neklademe za cíl, že takový přehled bude úplný. Ambiciózní plány prezentuje Čína, která uvažuje o deseti nových reaktorech v průběhu desetiletí minimálně pro nastupujících třicet let. S obdobným počtem třiceti nových reaktorů počítají v USA, kde tamní regulační úřad musel zřídit zcela nové oddělení nových reaktorů, aby včas zpracoval příliv nových licenčních žádostí. Pro jednoznačné posílení energetické jaderné kapacity se vyslovil také ruský prezident Putin. Japonsko, které je téměř naprosto odkázané na dovoz fosilních paliv, se z pochopitelných důvodů velmi angažuje v jaderné energetice, po USA a těsně za Francií zaujímá třetí místo ve světě co do počtu jaderných reaktorů, zapojuje

V evropských zemích jde tradičně jadernou cestou Francie se 78 procenty podílu na výrobě elektřiny. Nové elektrárny v současné době staví a připravuje ekologicky uvědomělé Finsko. Debata v další evropské mocnosti, Velké Británii, skončila v roce 2007 jednoznačným příklonem k jaderné energetice. S novým reaktorem počítá i alpské Švýcarsko, z východoevropských zemí pak Rumunsko a Bulharsko, o dostavbě dvou technologicky již překonaných reaktorů rozhodlo sousední Slovensko, znovuobnovení jaderného programu připravuje i severní soused Polsko. Mezi dalšími zeměmi ve světě, které se zajímají o nový rozvoj jaderné energetiky, bych jmenoval Brazílii, Argentinu a nového zájemce v regionu Venezuelu. Z afrických zemí jde především o Lybii, která v loňském roce uzavřela smlouvu s Francií, rozhodnutí o stavbě první atomové elektrárny padlo v Egyptě, z dalších arabských zemí jsou takové úvahy asi nejdále v Jordánsku, o společném postupu jednají státy Perského zálivu Bahrajn, Kuvajt, Omán, Katar, Spojené arabské emiráty a Saudská Arábie. Před dokončením se nachází elektrárna v tolik medializovaném Íránu a tato země se netají ambicemi na vlastní technologii obohacování uranu.  Jiří Krautwurm  Pokračování v příštím čísle ZL

Znečištěný vzduch dýchá 66 procent obyvatel ČR Pokračování ze str. 4 Český hydrometeorologický ústav provedl měření výskytu prachových částic prostřednictvím monitorovacího systému. Měření, které probíhá na 137 monitorovacích stanicích, ukázalo časté překročení imisních. Na 93 stanicích byl překročen 24 hodinový imisní limit, a na 31 stanicích roční imisní limit. Česká republika tak neplní požadavky dané Evropskou legislativou. Ta se navíc má ještě zpřísnit. Od roku 2014 EU plánuje

zavést limity pro jemné prachové o velikosti 2,5mikrometrů, které jsou zdraví velmi škodlivé, dostávají se hlouběji do dýchacího systému a pronikají snáze do krevního oběhu. MUDr. Miroslav Šuta, odborník na toxické látky Společnosti pro trvale držitelný život k tomu říká: „Evropská komise navrhla limit pro jemný prašný aerosol ve výši 25 mikrogramů/ m3, ačkoli vážná zdravotní rizika představuje jemný polétavý prach už

přibližně při polovičních hodnotách - od 12 mikrogramů/m3. Evropská komise tak vědomě ignorovala výsledky rozsáhlého vědeckého výzkumného programu (CAFE - Čistý vzduch pro Evropu), který doporučil stanovení limitu mezi 12 a 20 mikrogramy/m3. Problém znečištění ovzduší prachem je velice závažný proto, že má bezprostřední dopad na zdraví obyvatel, a odborníci odhadují, že znečištění ovzduší způsobuje ročně předčasnou smrt asi 370 tisíc Evropanů

a 8-10 tisíc Čechů. V průměru každý obyvatel EU ztrácí asi 10 měsíců života právě proto, že vdechuje znečištěný vzduch.“ Zvláště znepokojivý je trend, kdy koncentrace prašného aerosolu v ovzduší každoročně stoupají a přes přijatá opatření se tento nárůst nedaří zastavit. Je tedy otázkou nakolik jsou tato opatření účinná. (lv)  (zpracováno podle materiálů  Společnosti pro trvale udržitelný život)

6

ostravsko

Na dálnici hyne zvěř

Omluva V Zelených listech č.3/2007 vyšel na straně 3 článek pod titulkem Arcelor Mittal Ostravě i kraji škodí. Jako autor byl uveden Darius Nosreti, předseda ZO SZ v OstravěMariánských Horách. Skutečným autorem textu je náměstek hejtmana Moravskoslezské kraje mgr. Pavel Drobil. Oběma pánům se omlouváme. Redakce ZL

Poplatky ve zdravotnictví

Foto: archiv

Srážka automobilu s takovým zvířetem způsobí velkou havárii.  MSK – Ve všech civilizovaných zemích Evropy jsou inkriminované úseky dálnic, kde hrozí přechod velké zvěře( jelení, daňčí, srnčí, divočáků…), oploceny. Česká republika, která dálnice staví nejdráže, na toto opatření nedbá. Přitom hrozí jak ztráty na zdraví a životech řidičů, tak ztráty na zvěři. V České republice, kde vymahatelnost práva je velice nízká, jezdí řidiči agresivně a zcela zásadně nedodržují rychlost, aj. Srážka se zvěří v rych-

losti 130 km/hod. a vyšší, bude mít zcela jistě velké a neblahé důsledky. Z pohledu myslivců je proto postoj projektantů a stavitelů českých dálnic zcela neomluvitelný a hraničí s porušením paragrafu 180 – obecné ohrožení. Za velmi nebezpečný úsek lze považovat část dálnice D 47 v katastrálním území Ostravy – Polanky nad Odrou, část Janová, Přemyšov. Přes opakované upozornění na situaci nedošlo ze strany výše jmenovaných k akcep-

tování požadavku výstavby plotu kolem dálnice. V tomto úseku žije asi 80 kusů srnčí zvěře a náhodně zde po stálých migračních cestách přechází také divočáci. Zvěři nejde vnutit přechod mimo navyklou trasu. Představy projektantů o tom, že zvěř bude přecházet po jimi navržených přechodech, je naivní, tristní, úsměvná. (Člověk by nejraději řekl idiotská, ale tím by se přiblížil úrovni současných mocipánů…) Štěpán Neuwirth Myslivecký hospodář MS Poodří

Republiková rada Strany zelených přijala na svém jednání dne 24. února 2008 Usnesení č. 23/01/2008, navržené Jiřím Dlabajou (Moravskoslezský kraj) a Monikou Štayrovou (Královehradecký kraj): „Republiková rada SZ pověřuje Předsednictvo SZ a žádá poslance a členy vlády za SZ, aby podporovali neodkladné přepracování systému regulačních poplatků u lékařů pro děti a seniory.“ Republiková rada Strany zelených je orgán, mezi sjezdy strany nejvyšší, tvořen dvaceti členy volených sjezdem, dvěmi zástupci z každého kraje, členy předsednictva a poslanci. Moravskoslezský kraj má v RR toto zastoupení: Vladislav Koval, Ostrava, předseda krajské rady Jiří Dlabaja, Orlová, místopředseda krajské rady Jiřina Bartečková, Bohumín, člen krajské rady Věra Jakubková, Ostrava, poslankyně

KULTURA

Divadelní festival Ost-ra-var a kritika OSTRAVA – Festival ostravských činoherních divadelních souborů Ost-ra-var se letos na přelomu února a března konal již po dvanácté. Je přehlídkou naprosto ojedinělého typu. Nikde v České republice, ani na Slovensku, natož v jiných zemích se nesejde na jednom místě naprostá špička odborné kritiky se studenty divadelních oborů na vysokých školách, aby diskutovali nad zhlédnutými inscenacemi a přispívali tak k rozvoji divadelní teorie i praxe. Navíc ostravská divadla dnes nabízejí inscenace, které v rámci celostátního dění na jevištích nemají konkurenci. Letos se v Ostravě s divadelními vědci, teoretiky a kritiky sešli studenti z Bratislavy, Brna, Olomouce, Prahy a Opavy I když z letošního ročníku

v posouzení kritiků nejhůře vyšla činohra Národního divadla moravskoslezského, i toto divadlo nabídlo inscenaci špičkové úrovně. Byla jí inscenace hry Matka Jana Antonína Pitínského v režii Radovana Lipuse. Byť se hra nestala divácky oblíbenou z důvodu, že režisér odmítl jakékoliv pobízivé postupy, je výsledek dokladem vynikající režijní, scénografické, dramaturgické i herecké práce. A navíc Veronika Forejtová v hlavní roli, řečeno slovy Vladiníra Justa „předvádí po pohybové i mluvní stránce fenomenální výkon“, v čemž jí zdatně sekundují herci Jan Fišar a Gabriela Mikulková v dalších rolích. Ovace přeplněného hlediště a nejvyšší známky od kritiků i studentů sklidila inscenace Evžen Oněgin na scéně Divadla Petra Bezruče. Předsta-

vení hrané ve verších (!) je vřele přijato publikem mladším dvaceti let, které převážně chodí do Divadla Petra Bezruče, a toto publikum bere Puškinovu čítankovou klasiku s nadšením. Zvláštní kapitolu si ovšem zaslouží ostravská Komorní scéna Aréna. Nejmenší ale nejlepší, jen to se dá říci o herecké laboratoři sídlící u Sýkorova mostu, kterou dnes Aréna pod vedením uměleckého šéfa Ivana Krejčího je. Krejčího slova o tom, že chce vybudovat v Ostravě obdobu pražského Činoherního klubu, tedy divadla, kde je herec tím hlavním, skrze koho se tvoří divadlo, nejsou prázdným slibem. Hra amerického dramatika Toma Sheparda Pohřbené dítě, v podstatě chmurný detektivní příběh incestu a vraždy malého dítěte udrží diváky v napětí do poslední vteřiny. Poručík z Inishmoru je další lahůd-

kou, tentokrát plnou černého humoru, se kterým se irský autor McDonagh vyrovnává s irským a potažmo celosvětovým terorismem. A v závěru jedna z vrcholných her divadla dvacátého a věřím, že i jedenadvacátého století, Goldbergovské variace Georgie Taboriho. Biblické podobenství, ve kterém je na jevišti mimo další účinkující Bůh stvořitel i divadelní režisér v jedné osobě ve vynikajícím podání Jana Fišara a jeho asistent Goldberg v neméně skvělém zpracování Reného Šmotka, je místy velmi veselým a místy naopak tragickým ohlédnutím za minulostí lidstva. Ostravská činohra je dnes hlavním tahounem vývoje českého divadla, a stojí za to se na její vrcholné počiny podívat.  Ladislav Vrchovský  publicista a divadelní kritik

7

zábava

Karvinští už by si troufli i na celostátní ples

Manželé Dlabajovi (vlevo) a Vladislav Koval s Janou Kovalovou (vpravo).  KARVINÁ – Základní organizace Strany zelených v Karviné letos opět uspořádala ples. V historické budově společenského sálu v lázních Darkov se sešli členové, příznivci a přátelé SZ z Karviné, Orlové, Ostravy a okolí, přijeli někteří poslanci a členové předsednictva. JUDr. Peter Halák, který je předsedou ZO SZ v Karviné a na podzim bude kandidovat v senátních volbách, se za organizátory vyjádřil slovy: „Ples se stává tradicí společenského života v Karviné. Klidně bychom uspořádali celostátní ples SZ, zkušenosti už na to máme. Samozřejmě by to pak chtělo větší prostory, protože zájemců každým rokem přibývá. To samo je vysvědčením dobré práce přípravného týmu celé akce.“ Plesy politických stran nebývají pro běžné občany lákavé. Zelení se pokusili tuto neblahou tradici narušit. Ples v Karviné v ničem nepřipomínal stra-

nickou politickou záležitost. I když řeč o politice samozřejmě byla, dělo se tak v atmosféře vytvořené hlavně dobrým jídlem a pitím a kvalitní hud-

bou, programem a zejména přátelskými vztahy přítomných. Lze se jen a jen těšit na další ročník. Bude celostátní?  (vrch)

V programu nechyběla společenských tanců.

Na ples přijel i Matěj Stropnický (vlevo)

V baru nebyla o úsměvy ani o „kvalitní materiál v lahvích“ nouze.

Úsměvy plesových hostů.

ukázka

Snímky: archiv

8

Česká republika

Jak lze modernizovat venkovská sídla ČR – Skupina starostů, obecních zastupitelů i zemědělců z Opavska a Rýmařovska se vypravila na výzvědy, jak organizovat udržitelný rozvoj svých obcí. Cílem jejich návštěvy se staly obec Hostětín v Bílých Karpatech, poutní místo všech vyznavačů venkovského bydlení ohleduplného k přírodě, a Roštín, obec s moderní výtopnou spalující slámu. Vzdělávací centrum Veronica postavilo v Hostětíně stejnojmenné občanské sdružení s přispěním fondů EU v roce 2006. Budova má extrémně nízkou spotřebu energie, která je dosažena nejen aplikací nejmodernějších technologií, ale i využitím tradičních materiálů, jako je sláma či dřevo. Konají se zde celoročně semináře, konference a školení, objekt poskytuje i stravování a ubytování. Výměníky tepla v suterénu ušetří 90 procent energie, která by se jinak ztratila při větrání. Solárních kolektory v obci pomáhají ohřívat vodu ve více než deseti domech. Samozřejmostí je třídění odpadů, včetně hliníku a bioodpadů Malá moštárna vznikla v obci přestavbou staré stodoly a vyrábí dnes přes 200 tisíc litrů nefiltrovaných šťáv. Součástí projektu je i podpora výsadby místních původních odrůd ovoce. Kolem obce jsou k vidění nově založené sady, otevřené k procházkám. Na mnoha místech probíhá kompostování, což je na vesnici tradiční a jednoduchý způsob likvidace bioodpadu. V Hoštětíně je také dvě stě let stará, dřevem vytápěná sušárna. Je raritou, ve které se ovšem i dnes ročně připraví přes 3 tuny sušených jablek, hrušek a švestek. Malá obec nezapomíná na kulturní projekty. V srpnu 2002 vytvořilo několik řezbářů při sochařském sympoziu dřevěné sochy, které jsou dnes rozmístěny v krajině kolem Hostětína. Prvním ekoprojektem v Hostětíně byla v roce 1997 kořenová čistírna odpadních vod. Technologie čištění je založena na přírodních procesech, provoz je levný a čištění dostatečně účinné. Proto se o toto řešení velmi zajímají zástupci všech obcí, které čistírnu zatím nemají. Od roku 2000 je v obci v provozu centrální výtopna s výkonem 730

Výtopna v Hostětíně spaluje dřevní štěpku a vytopí téměř celou obec. kW, která dodává teplo téměř do všech domů včetně Vzdělávacího centra. Prodej tepla dosahuje 3 500 GJ, jako palivo slouží 600 tun dřevní štěpky, vzniklá úspora CO2 činí 1 500 tun. Další obcí, která se může chlubit moderním způsobem zásobování energií, je Roštín u Kroměříže. Kotelna s výkonem 4 MW dodává prostřednictvím 8 km rozvodů teplo do 208 domů v celkovém množství 12 000 GJ ročně. Jako palivo zde slouží sláma, která se lisuje a sváží z polí v okruhu do 10 km do skladu s kapacitou 1 000 tun. Denní zásobník na 20 obřích balíků může automaticky zásobovat kotel palivem po dobu 24 hodin plného výkonu. Dvojitý systém čištění kouřových plynů zajišťuje nízké emise, z komína kotelny vychází v podstatě jen pára. Ke spokojenosti odběratelů přispívá i velmi nízká cena dodávaného tepla, která činí 300 Kč/GJ. Celý provoz je řízen z počítačového velína, operátor má detailní přehled o výrobě i dodávce tepla do každého domu. Obě obce jsou výzvou k následování. Jiří Krist

Kořenová čistička odpadních vod je nejekologičtější.

Snímky: Jiří Krist

Zelené listy moravskoslezské. Vydavatel: Krajská organizace Strany zelených, Nádražní 29, 70200 Ostrava. IČ: 00409740. Evidenční číslo tiskoviny: MK ČR 17614. Odpovědný redaktor: Ladislav Vrchovský. Redakční rada: Vladislav Koval, Jiří Dlabaja, Michaela Englišová. www.zelenevolby.cz