Volba délky a výše rodičovského příspěvku v ČR

Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií Katedra sociální politiky a sociální práce

Volba délky a výše rodičovského příspěvku v ČR Bakalářská práce

Kateřina Schwabová

Vedoucí práce: Mgr. Josef Horňáček Brno 2012

Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Josefu Horňáčkovi za odborné vedení a připomínky, které mně poskytl v průběhu psaní této bakalářské práce. A také bych ráda poděkovala Mgr. Blance Plasové, která mi pomohla zejména v začátcích psaní této práce.

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s vyuţitím pramenů uvedených v seznamu literatury.

V Brně dne 10. 5. 2012

……………………………. Kateřina Schwabová

Obsah Obsah ................................................................................................................................ 4 Úvod ................................................................................................................................. 6 I. Teoretická část ............................................................................................................... 7 1. Problematika harmonizace práce a rodiny.................................................................... 7 1.2 Faktory ovlivňující vstup na rodičovskou dovolenou a délku čerpání rodičovského příspěvku ................................................................................................ 7 2. Makro – faktory ............................................................................................................ 8 2.1 Kultura – hodnoty ................................................................................................... 8 2.1.1 Kulturní teorie ................................................................................................. 8 2.1.2 Placená versus neplacená práce a její vývoj .................................................... 8 2.1.3 Role muţe a ţeny............................................................................................. 9 2.1.4 Dílčí shrnutí ................................................................................................... 10 2.2 Institucionálně legislativní faktory ....................................................................... 10 2.2.1 Rodinná politika a její vývoj ......................................................................... 10 2.2.2 Typologie rodinných politik ...........................................................................11 2.2.3 Česká republika, familialismus a de-familialismus ....................................... 12 2.2.4 Nástroje rodinné politiky ............................................................................... 12 2.2.5 Vývoj rodičovského příspěvku a rodičovské dovolené ................................. 13 2.2.6 Rodičovský příspěvek z pohledu genderu ..................................................... 14 2.2.7 Rodičovský příspěvek v současnosti ............................................................. 14 2.2.8 Změny roku 2012 .......................................................................................... 15 2.2.9 Pozitiva a negativa rodičovského příspěvku ................................................. 16 2.2.10 Formální péče o děti .................................................................................... 17 2.2.11 Neformální péče o děti................................................................................. 17 2.2.12 Problematika v péči o děti ........................................................................... 17 2.2.13 Dílčí shrnutí ................................................................................................. 18 2.3 Strukturální faktory............................................................................................... 19 2.3.1 Genderová segregace na trhu práce ............................................................... 19 2.3.2 Rodičovství a zaměstnání - ţeny ................................................................... 19 2.3.3 Rodičovství a zaměstnání - muţi ................................................................... 20 2.3.4 Dílčí shrnutí ................................................................................................... 21 3. Mikro – faktory........................................................................................................... 21 3.1 Preferenční teorie.................................................................................................. 21 3.1.2 Kritika preferenční teorie............................................................................... 23 3.1.3 Preference genderového uspořádání v ČR..................................................... 23 3.1.4 Dílčí shrnutí ................................................................................................... 23 II. Metodologická část .................................................................................................... 24 1. Cíl výzkumu a hlavní výzkumná otázka..................................................................... 24 2. Výzkumná strategie .................................................................................................... 24 2.1 Metody získávání dat ............................................................................................ 24 3. Dílčí výzkumné otázky a operacionalizace ................................................................ 25 4. Výzkumný vzorek....................................................................................................... 26 III. Empirická část .......................................................................................................... 27

4

1. Charakteristiky účastníků výzkumu ........................................................................... 27 2. Výsledky výzkumu a interpretace .............................................................................. 27 2.1 Rodičovský příspěvek .......................................................................................... 27 2.1.1 Dílčí shrnutí ................................................................................................... 29 2.2 Kulturní faktory .................................................................................................... 29 2.2.1 Dílčí shrnutí ................................................................................................... 31 2.3 Institucionálně – legislativní faktory .................................................................... 31 2.3.1 Dílčí shrnutí ................................................................................................... 32 2.4 Zařízení péče o děti............................................................................................... 32 2.4.1 Dílčí shrnutí ................................................................................................... 33 2.5 Ekonomické faktory rodiny .................................................................................. 34 2.5.1 Dílčí shrnutí ................................................................................................... 34 2.6 Strukturální faktory............................................................................................... 34 2.6.1 Dílčí shrnutí ................................................................................................... 36 2.7 Osobní preference ................................................................................................. 36 2.7.1 Dílčí shrnutí ................................................................................................... 37 3. Vnímání rodičovského příspěvku rodiči..................................................................... 37 3.1 Doporučení pro sociální politiku .......................................................................... 39 4. Závěr ........................................................................................................................... 39 Pouţitá literatura ............................................................................................................. 41 Anotace ........................................................................................................................... 43 Annotation ...................................................................................................................... 44 Jmenný rejstřík ............................................................................................................... 45 Věcný rejstřík ................................................................................................................. 45 Příloha č.1 – schéma rozhovoru ..................................................................................... 46

5

Úvod Rodinná politika je jedním z aktuálních témat současnosti, zejména problematika harmonizace profesního a rodinného ţivota. V dnešní době se hledají nové cesty jak tyto dvě odlišné oblasti skloubit. Za posledních dvacet let se změnil pohled na rodinu a jejího významu pro kaţdého jedince. Po roce 1990 dochází v ČR k významným demografickým změnám, zejména k poklesu porodnosti, sňatečnosti a nárůstu jiných forem souţití. Tato práce se zabývá jedním z nástrojů rodinné politiky – rodičovským příspěvkem. Rodičovský příspěvek je jedním z nástrojů rodinné politiky, spadající do druhého pilíře státního sociálního zabezpečení. Tato práce se zejména zaměřuje na faktory, které ovlivňují rodiče při rozhodování o vstupu na rodičovskou dovolenou a následně ohledně volby délky pobírání rodičovského příspěvku a čerpání rodičovská dovolené. V roce 2008 došlo k zásadní změně v čerpání rodičovského příspěvku, která je nyní moţná ve třech výměrech. Volba délky rodičovského příspěvku je velmi důleţitá vzhledem k návratu do pracovního procesu muţů i ţen a také má vliv na ekonomickou situaci rodiny. Kaţdý jedinec má jiné preference vzhledem k práci a rodině. Cílem je prozkoumat silné a slabé stránky rodičovského příspěvku, dále spokojenost muţů a ţen pobírajících rodičovský příspěvek a zhodnotit faktory rozhodování o délce pobírání příspěvku a čerpání rodičovské dovolené. Pokusím se zodpovědět na otázku: Jak rodiče vnímají moţnost výběru délky čerpání rodičovského příspěvku? V teoretické části se budu zabývat okolnostmi a relevantními faktory, které mohou ovlivnit volbu rodičů ohledně délky pobírání rodičovského příspěvku. Na problematiku budu nahlíţet genderovou optikou a zařadím ji do širšího kontextu problematiky harmonizace pracovního a rodinného ţivota. Ve druhé části se zaměřím na metodologii zkoumaného problému. Zvolenou technikou je kvalitativní výzkum, který by měl pomoci porozumět danému problému a situaci rodičů. Dále mi umoţní zkoumat interakci faktorů v této ţivotní situaci. V empirické části budu prezentovat výsledky mého výzkumu. Představím jednotlivé faktory, které mají vliv na rozhodnutí ohledně délky pobírání rodičovského příspěvku. Poslední část věnuji závěrům a doporučením ke změnám stávající sociální politiky.

6

I. Teoretická část 1. Problematika harmonizace práce a rodiny Prioritou se pro rodiny s malými dětmi stává harmonizace rodinného a pracovního ţivota. „Potřeba úspěšného sladění obou sfér – práce a rodiny, se stává důleţitou součástí kvality ţivota lidí“ (Bartáková, 2009: 13). Rodičovství je povaţováno za soukromou záleţitost, ale pro zajištění určitého standardu rodiny je nutná intervence státu. Po roce 1989 dochází v České republice k výrazným politickým, ekonomickým a sociálním změnám i v rámci pohledu na rodinu a zaměstnání. Lidé ve většině případů jiţ zaloţení rodiny plánují s ohledem na své pracovní moţnosti. „V řadě evropských zemí došlo k oslabení modelu muţe-ţivitele a naopak k rozšíření modelu tzv. dvoupříjmové domácnosti“ (Bartáková, 2009: 18). Stejný trend sledujeme v posledních letech i v České republice. Tento trend souvisí i s rovnoprávností muţů a ţen a také s nutností prevence chudoby a sociálního vyloučení. Většinou jiţ rodinám nestačí jeden příjem a participace ţeny na trhu práce je nezbytná pro zachování určitého standardu rodiny. Skloubení rodinného a pracovního ţivota je jeden z nejdůleţitějších problémů současných rodin. Zejména pro ţeny se stala participace na trhu práce samozřejmostí, související s potřebou seberealizace. „Vztah mezi rodinným ţivotem a kariérou je nutné nahlíţet v kontextu fungování trhu práce, opatření státu, rozdělení povinností v rodině, ale i z hlediska individuálních představ, hodnot a voleb jednotlivých členů“ (Valentová: 2004, 10).

1.2 Faktory ovlivňující vstup na rodičovskou dovolenou a délku čerpání rodičovského příspěvku Pokud chceme zkoumat vnímání rodičovského příspěvku rodiči, musíme se zaměřit na faktory, které vedou k rozhodnutí vstupu na rodičovskou dovolenou s ohledem na moţnosti harmonizovat práci a rodinu. Podle Valentové jsou zásadní dimenze/faktory zkoumání vztahu mezi rodinným a pracovním ţivotem makro-systémové faktory: ukazatele týkající se formálních institucí jako je trh práce a stát a neformální instituce – rodina a mikro - úrovňové faktory: jednotlivec, jeho preference a ţivotní strategie. Podobné rozdělení faktorů nabízí Bartáková (2009) a předkládá vysvětlení k rozdělení faktorů na makro i mikro - úroveň: „Zahrnutí makro i mikro - dimenze nám garantuje, ţe náš pohled a porozumění situaci bude reflektovat multidimenzionalitu problému/reality“ (Bartáková, 2009: 29). 7

2. Makro – faktory Makro - systémové faktory jsou velmi důleţité pro pochopení problematiky harmonizace práce a rodiny. Tyto faktory souvisí s rozhodnutím ohledně vstupu na rodičovskou dovolenou, její délkou a také preferencemi čerpat rodičovskou dovolenou muţem či ţenou. Řadíme sem kulturně – hodnotové, institucionálně – legislativní a strukturální faktory.

2.1 Kultura – hodnoty 2.1.1 Kulturní teorie Představitelkou kulturní teorie je Pfau – Effingerová (2004), která se zabývá kulturním rámcem a z toho vyplývající genderovou rovností, resp. nerovností. Propojením genderové kultury a genderového systému je genderové uspořádání: „Výsledek souhry kultury, institucí, sociálních struktur a jednání sociálních aktérů“ (Pfau – Effinger, 2004: 45). Přijímané kulturní hodnoty a postoje k sociálním a ekonomickým rolím muţů a ţen a z nich vyplývající genderové očekávání mají vliv na dělbu placené a neplacené práce mezi muţe a ţeny (Bartáková 2006). Podle Bartákové nesmíme také opomíjet silnou ekonomickou roli muţe.

2.1.2 Placená versus neplacená práce a její vývoj Způsob dělby placené a neplacené práce mezi muţi a ţenami je klíčovým faktorem pro postavení ţen a muţů v rodině a v zaměstnání. Domácí (neplacená) práce je přidělována zejména ţenám a je výsledkem historického vývoje. Souvisí s průmyslovou revolucí, kdy se ţeny staly pečovatelkami o muţskou pracovní sílu, a výsledkem byla degradace domácí práce oproti placené práci. Na konci 20. století dochází k vyšší vzdělanosti a zaměstnanosti ţen, ale stále spíše přetrvává tradiční rozdělení rolí. Vývoj dělby práce mezi muţi a ţenami v ČR byl specifickým z důvodu minulého reţimu. Ţena byla přetěţována, očekávala se od ní jak práce v domácnosti, tak práce v zaměstnání na plný úvazek. Vzhledem k neexistenci pracovní kariéry, ţeny tuto roli přijímaly a jak píše Bartáková, si takové genderové rozdělení rolí neuvědomovaly a naopak byly na zjevné rozdíly mezi sebou a muţi hrdé (Kozera, 1997 in Bartáková, 2006). Podle zjištění (Sirovátka, Bartáková, 2008) v dnešní době přetrvává v ČR stále tradiční rozdělení rolí v péči o děti a domácnost. Muţi věnují třetinu času této činnosti v porovnání s ţenami. Práce ţen v domácnosti se zvyšuje zejména při narození dětí. „Relativně stabilní genderové role přijímané jako kulturní norma mohou vést k obtíţnější 8

harmonizaci práce a rodinného ţivota a potaţmo i k větším tenzím a nespokojenosti se stávající dělbou genderových rolí“ (Bartáková, 2006: 94).

2.1.3 Role muţe a ţeny Podle výzkumu (Manţelství, práce a rodina, 2005) se pro muţe a ţeny důvody problémů pro skloubení rodinného a pracovního ţivota liší. Muţi pociťují problémy zejména v pracovní vytíţenosti a tím pádem se potýkají s nedostatkem času pro rodinu a ţenám chybí pomoc v domácnosti a s dětmi. Zde nacházíme genderově rozdílnou identifikaci rolí muţů a ţen v péči o domácnost a děti. Z výzkumu také vyplývá, ţe rodičovství i placené práce je v ČR velmi vysokou hodnotou. Postoje české veřejnosti k placené a neplacené práci byly také součástí výzkumu „Manţelství, práce a rodina“ (2005) a potvrdily hypotézu stále přetrvávajících tradičních rolí (zejména u rodičů pečujících o děti do šesti let). Pozitivním je zjištění, ţe u mladších bezdětných, zejména ţen, převládá názor genderově rovnocenného rozdělení rolí v oblasti placené a neplacené práce. Výzkum Kuchařové (Rodina a zaměstnání, 2007) se zabýval konkrétní otázkou: „Jak dlouho rodičovskou dovolenou povaţují ţeny za ideální z hlediska výchovy dítěte, zabezpečení jeho materiálních a dalších potřeb a z hlediska profesní kariéry ţeny“ (Kuchařová, 2007: 36)? Z výzkumu vyplývá, ţe největší počet ţen by volilo do dvou let výchovu výhradně matkou,1 u dětí mezi dvěma a třemi roky střídavou péči mezi matkou a otcem.2 U dětí starších tří let se objevuje varianta péče předškolního zařízení a péče prarodičů.3 Výrazná preference instituciální péče je aţ u dětí starších 4 let.4 Podle výzkumu Kuchařové (2006) existuje souvislost délky rodičovské dovolené také se vzděláním. Čím vyšší je vzdělání, tím kratší je doba strávená na rodičovské dovolené a tím častěji se ţeny vrací k původnímu zaměstnavateli i si častěji přivydělávají současně při rodičovské dovolené. Nešporová (2005) se zabývala otci na rodičovské dovolené a zjistila, ţe nejvíce otců pobírá rodičovskou dovolenou mezi 2 a 3 lety věku dítěte. Podle jejích zjištění, cca 36% otců je vysokoškolsky vzdělaných. Tak vysoké číslo podle Nešporové odráţí skutečnost, ţe:

1

do jednoho roku dítěte 94 % ţen preferuje péči matky, do dvou let věku dítěte 91 % ţen

2

mezi druhým a třetím rokem 73 % ţen preferuje péči matky, 11 % střídavou péči s otcem, 4% ţen péče

3

31 % ţen připouští péči poskytovanou institucí předškolní výchovy, 11% ţen péči prarodičem

4

67 % ţen preferuje péči poskytovanou institucí předškolní výchovy

9

prarodičem

„Vysokoškoláci jsou méně striktní v dodrţování tradičních genderových rolí a jsou více ochotni volit po dohodě s partnerkou alternativní strategie při slučování svých rodinných a profesních rolí“ (Nešporová, 2005: 19). Kaţdopádně zde také hrají roli další faktory, jako je vzdělání a rodinný stav. Pokud je ţena samoţivitelka, nastupuje kvůli finanční situaci do práce dříve.

2.1.4 Dílčí shrnutí V této kapitole jsem se zaměřila na kulturní faktory ovlivňující harmonizaci rodinného a pracovního ţivota a tedy i situaci při čerpání rodičovského příspěvku. Dalším významným faktorem je vzdělání, kterým se zabývala Kuchařová (2006). Zjistila, ţe se ţeny s vyšším vzděláním vracejí do zaměstnání dříve. V empirickém výzkumu budu zkoumat vnímání kulturních faktorů rodiči, tj. jaké jsou jejich postoje a hodnoty ve vztahu k rolím muţů a ţen a jak vnímají dělbu placené a neplacené práce. Zejména se zaměřím na dělbu neplacené práce v rané fázi rodičovství. Předpokládám, ţe péči o domácnost většinou zastávají ţeny. Muţi se začínají aktivně podílet zejména na péči o děti, ale genderové rozdělení rolí bude patrné v péči o domácnost.

2.2 Institucionálně legislativní faktory 2.2.1 Rodinná politika a její vývoj Rodinná politika se řadí mezi politiku sociální. „Rodinná politika spoluovlivňuje vnitřní i vnější podmínky vzniku, existence a zániku rodin a postavení jejich jednotlivých členů v širším právním, ekonomickém, kulturním a sociálním vzorci“ (Potůček, 1995: 101). Jednoduše lze říci, ţe rodinná politika přispívá ke zlepšení ţivotních podmínek rodin. V rodinné politice jde o ekonomickou, sociální a právní ochranu a podporu rodin, a také o řádnou výchovu dětí. Politika by měla věnovat pozornost funkci rodiny a péči o jednotlivé členy. Hlavním cílem v moderních státech je zmírňování narůstajících nákladů rodin, ale jde také o oceňování výkonů rodiny. Cílem by měla být moţnost volby, zvolit takovou míru angaţovanosti v zaměstnání, která občanům současně umoţní naplňovat jejich rodinná přání. Co vše zahrnuje rodinná politika? Podle Matějkové a Paloncyové se můţeme na rodinnou politiku podívat ze dvou perspektiv: „Podle uţšího pojetí rodinná politika zahrnuje dávky a sluţby s výhradním zaměřením na páry s dětmi či na osamělé rodiče. V širším pojetí je rozšířena na všechny oblasti veřejných politik, jeţ mohou mít vliv na potenciální blaho rodin“ (Matějková, Paloncyová, 2005:11). Podle Krebse je hlavním cílem zmírňování narůstajících nákladů rodin. Od 80. let minulého století dochází k vyšší zaměstnanosti ţen a v západní Evropě se začíná 10

diskutovat o skloubení rodinného a pracovního ţivota. Kaţdý stát na tento trend reagoval jiným způsobem a začal přeskupovat zodpovědnost mezi stát, trh a domácnost.

2.2.2 Typologie rodinných politik Vzhledem k tématu rodičovského příspěvku se zaměřím na typologii familialismu a defamilialismu. Tato typologie se zaměřuje na dimenzi rodina a trh práce a odráţí se v ní genderový aspekt. Zaměřuje se na funkci veřejné politiky státu ve vztahu k rodině a to zejména ve vztahu role ţeny na trhu práce v souvislosti s rodičovstvím. Jedním z hlavních představitelů této typologie je Esping - Andersen, který v roce 1999 reagoval na kritiku klasické typologie sociálního státu (liberální, sociálně-demokratický a konzervativní reţim) a identifikuje v nové typologii familialistické a de-familialistické prvky. „Familialistický systém je takový, ve kterém veřejné politiky státu předpokládají, ţe primárně to jsou domácnosti, kdo nese zodpovědnost za sociální zabezpečení svých členů. De-familizující reţim je takový, který usiluje o osvobození jedince ze závislosti na rodinných vazbách“ (Esping Andersen, 1999: 51). Další představitelkou je Sigrid Leitnerová (2003), která se ve svém konceptu zaměřuje na veřejné politiky státu. Rozlišuje dva reţimy sociálního státu: familialistické, spoléhající na pečující funkci rodiny a de-familialistické, které nabízejí osvobození se od závazků rodiny a nabízejí veřejné či soukromé sluţby. „Leitnerová svoji pozornost zaměřuje na komparaci jednotlivých rodinných politik a dává jim rámec typologie“ (Bartáková, 2006: 45). K familialistickým prvkům přiřazuje zejména peněţité dávky během rodičovské dovolené, hodnotí jejich délku a výši. Vyšší dávky versus nízké dávky (nebo absence) přiřazuje k silnému versus slabému familialismu. K defamilialistickým politikám podle Leitnerové náleţí zejména formální péče o děti do tří let. Procento všech dětí do tří let navštěvujících předškolní zařízení ukazují na silný nebo slabý de-familialismus. Leitnerová (2003) představila čtyři typy familialismu: Implicitní familialismus, stát nepodporuje rodinu v pečovatelské funkci, jediné řešení je rodinná péče. Volitelný familialismus, stát podporuje rodiny a jejich právo pečovat, ale nabízí i jiné alternativy. Explicitní familialismus, stát podporuje pečovatelskou funkci rodiny, víceméně si ji vynucuje, protoţe neposkytuje alternativní řešení. De-familialismus, stát nabízí široké spektrum péče o děti, ale slabou familialistickou politiku. V kaţdém státě dochází ke kombinaci familialistických a de- familialistických politik a Leitnerová je přiřazuje k výše uvedeným typům na základě hlubší analýzy rodičovské dovolené a rodičovského příspěvku, s ohledem na genderový nebo de-genderový typ familialismu. Leitnerová (2003) se na problematiku dívá zejména optikou genderu a zabývá se zejména 11

volitelným a explicitním familialismem, kde je moţné politickými nástroji ovlivnit genderové vztahy. Zabývá se diskriminujícími dopady na jednotlivá pohlaví. „ Pokud stát ponechává péči o děti výhradně na ţenách, hovoří Leitnerová o tzv. genderované variantě femilialismu, a pokud stát zaručuje rovnost v péči mezi muţi a ţenami, hovoří o tzv. de-genderované variantě familialismu“ (Leitnerová, 2003 in Bartáková, 2009: 57).

2.2.3 Česká republika, familialismus a de-familialismus Podle Sirovátky (2008) se Česká republika po roce 1989 zaměřila zejména na přenesení péče o děti do rodin, aniţ by podpořila genderovou rovnost. Podle kritérií Leitnerové náleţí Česká republika k explicitnímu familialismu. ČR je povaţována za zemi korporativní tradice sociálního státu, tzv. model, kde muţ je ţivitelem rodiny (Bartáková, 2009). V České republice je podporována relativně dlouhá rodičovská dovolená a na druhou stranu je zde nízká, téměř ţádná podpora péče o děti do 3 let ze strany státu. Leitnerová poukazuje na tři kritéria, podle kterých poznává, zda stát patří ke genderové nebo de-genderové variantě familialismu: přenositelnost práva na rodičovskou dovolenou mezi rodiči, ohodnocení rodinné péče o dítě vyjádřené výší rodičovského příspěvku a pobídky pro pečujícího rodiče ve vztahu ke vstupu na trh práce. Z tohoto pohledu náleţí ČR k silně genderovému familialismu, tj. nerovnosti mezi partnery z pohledu péče o děti a znevýhodněním pečující osoby (zpravidla ţeny) ve vztahu k návratu na trh práce (Bartáková, 2009).

2.2.4 Nástroje rodinné politiky Rodinná politika jako součást sociální politiky je v současné době velmi diskutovaným problémem. Česká rodinná politika prošla několika etapami vývoje. Po roce 1989 se Češi více přiblíţili evropskému standardu a začali na rodinu pohlíţet z jiného pohledu. Rodinou politiku začala zejména ovlivňovat demokratizace, změna hodnot a ţivotního stylu, emancipace ţen. Porodnost 5 a počet sňatků 6 začaly klesat. Rodinná politika začala postupně reagovat na tyto změny, ale více neţ podporu ţen v zaměstnání podporovala péči o děti zejména ve formě dávek (příspěvek při narození dítěte, peněţitá pomoc v mateřství, zavedení delší rodičovské dovolené, rušení předškolních zařízení, atd.). Tím pádem je stále rozdělení rodinných rolí v dnešní době spíše tradiční, i kdyţ v 5

ČSÚ; v roce 1990 narozeno 130 tis. dětí; 1996 90, 5 tis.; 2008 120 tis.; 2010 117 tis.

„ V roce 2002 byla v České republice zaznamenána nejniţší úhrnná plodnost v české historii na úrovni 1,17 dítěte na jednu ţenu. Pod hodnotou 1,3 setrvala plodnost v České republice aţ do roku 2005. „ (Holub, 2010: 15), 1,3 je hranice vymezující populace s nejniţší nízkou porodností označující termínem „lowest- low fertility“ ( Kohler, Billari, Ortega, 2002) 6

počet sňatků

12

posledních pěti letech sledujeme pokusy o zvrácení tohoto trendu. Nejdiskutovanějším problémem v současné době je sladění rodinného a pracovního ţivota a stává se prioritou číslo jedna v rodinné politice. V České republice je momentálně v rámci systému sociálního zabezpečení realizována pomoc ve formě dávek, která se realizuje ve třech pilířích.7 Jelikoţ chápeme rodinnou politiku jako komplexní systém, nemůţe se omezovat jen na dávky hrazené ze sociálního zabezpečení. Rodinná politika se snaţí intervenovat i jiným způsobem.8 Vzhledem k tématu mé práce se hlouběji zaměřím na dávku státní sociální podpory: rodičovský příspěvek a také na další nástroj rodinné politiky – rodičovskou dovolenou. Rodičovský příspěvek a rodičovská dovolená spolu úzce souvisí, ale jsou to dva různé nástroje rodinné politiky. Rodičovský příspěvek je dávkou státní sociální podpory a rodičovská dovolená je institutem pracovního práva.

2.2.5 Vývoj rodičovského příspěvku a rodičovské dovolené Příspěvek na péči o dítě byl poprvé zaveden v roce 1970 a nazýval se mateřský příspěvek. Nárok na něj měla ţena pečující o dítě do jednoho roku věku, pokud v předchozích dvou letech pracovala alespoň 270 dní. Jiţ v roce 1971 se příspěvek pobíral dva roky, pokud ţena pečovala o starší dítě nebo byla nemocensky pojištěna. Od roku 1985 mohl příspěvek pobírat i osamělý otec, pokud se matka nemohla o dítě starat a otec neměl druţku. V roce 1988 došlo k rozšíření na 3 roky, pokud matka pečovala o starší dítě. Tyto dávky byly vypláceny v rámci populačních opatření. Aţ do roku 1990 nesměla mít ţena ţádný další příjem. Po roce 1990 došlo k několika výrazným změnám. Název mateřský příspěvek se změnil na rodičovský příspěvek a v roce 1995 byl zákon o rodičovském příspěvku přesunut do zákona o státní sociální podpoře (§ 32 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře). Ve stejném roce bylo umoţněno setrvat na rodičovské dovolené aţ do čtyř let věku dítěte. Postupně také docházelo k navyšování dávky a ţena si mohla při pobírání příspěvku přivydělat. Průlomem byl rok 2001, kdy se poprvé v právní úpravě objevila moţnost čerpat rodičovský příspěvek otcem dítěte. Od roku

7

I. pilíř - sociální pojištění: peněţitá pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek v mateřství

II. pilíř – sociální podpora: rodičovský příspěvek, přídavek na dítě, sociální příplatek, porodné, dávky pěstounské péče, příspěvek na bydlení III. pilíř – pomoc v hmotné nouzi: příspěvek na ţivobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamţitá pomoc 8

Daňové opatření - daňové zvýhodnění na vyţivované dítě ţijící s poplatníkem v domácnosti a odpočet na manţela či manţelku + aktivity k podpoře rodiny

13

2004 jiţ nebyl příspěvek jen náhradou ušlé mzdy a ţena mohla začít pracovat neomezeně a současně pobírat rodičovský příspěvek.

2.2.6 Rodičovský příspěvek z pohledu genderu Po roce 1990 aţ do roku 2000 neměli muţi nárok na rodičovskou dovolenou, ale jen na rodičovský příspěvek. „Muţ začal být právně pojímán jako rovnocenný (rodič), ale k jeho zrovnoprávnění ve sféře placené práce zatím nedošlo“ (Maříková, 2005: 73). Institut rodičovské dovolené pro otce byl zaveden aţ od ledna 2001. Ale i přes legalizaci tohoto problému, jen malé procento muţů rodičovskou dovolenou vyuţívá. Nejčastějším důvodem pobírání rodičovského příspěvku otcem je ekonomická situace rodiny, tj. niţší příjem muţe nebo jeho nezaměstnanost. „Důleţitou determinantou toho, zda muţ nastoupí na rodičovskou dovolenou, jsou však i postoje muţů samotných i jejich okolí vůči genderovým rolím“ (Maříková, Radimská, 2003 in Bartáková, 2009: 64). Velmi důleţitý je fakt, ţe je rodičovská dovolená umoţněna oběma rodičům. Před rokem 2001 mohly rodičovskou dovolenou vyţívat jen matky a to znevýhodňovalo jejich pozici na trhu práce. Pokud začnou rodiče vyuţívat moţnosti čerpání rodičovské dovolené oběma rodiči, promítne se to svými důsledky i do zaměstnanosti ţen. Zaměstnavatel by jiţ nemohl kalkulovat s odchodem ţeny na rodičovskou dovolenou. „Pokud by otcové svá práva skutečně vyuţívali, sníţila by se absence matek v zaměstnání“ (Nešporová, 2005: 79). Podle výzkumu Nešporové otcové nečerpají rodičovskou dovolenou zejména z ekonomických důvodů, ale také proto, ţe to povaţují za nestandardní a rovněţ mají obavu, ţe by se o dítě nedokázali postarat. V posledních letech (v souvislosti se změnami ohledně rodičovského příspěvku) vidíme tendence státu k většímu zapojení muţe v péči o domácnost a děti. Bohuţel to ale zůstává v rovině deklarací a odstraňování formálních nerovností. Muţ sice můţe odejít na rodičovskou dovolenou, ale jakákoliv motivace k tomu, aby opravdu odešel, je ze strany státu nízká. Zejména nízký rodičovský příspěvek a vyšší platy muţů motivují rodiče spíše k tomu, aby byla rodičovská dovolená čerpána ţenami.

2.2.7 Rodičovský příspěvek v současnosti Rodičovský příspěvek je dávkou státní sociální podpory (§ 32 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře). Nárok na dávku má pouze fyzická osoba hlášená k trvalému pobytu na území České republiky.9 Na rodičovský příspěvek má nárok rodič, jestliţe po celý kalendářní měsíc osobně celodenně a řádně pečuje o dítě, které je nejmladší v rodině. 9

MPSV; Rodičovský příspěvek, právní úprava do 31.12.2012

14

Od 1. 1. 2008 dochází k zásadní změně v čerpání rodičovského příspěvku a s malými obměnami trvá dodnes. Změna je zejména v moţnosti volby délky čerpání. Čerpání je tzv. třírychlostní v délce do 2, 3 nebo 4 let věku dítěte. Rodič má právo si zvolit délku čerpání. Volbou doby čerpání si rodič volí i příslušnou výši příspěvku: Rychlejší čerpání – po peněţité pomoci v mateřství ve zvýšené míře 11 400 Kč do 24 měsíců věku dítěte 10 Klasické čerpání – po peněţité pomoci v mateřství v základní výměře 7600 do 36 měsíců věku dítěte 11 Pomalejší čerpání – po peněţité pomoci v mateřství nebo od narození dítěte (nevznikne-li nárok na PPM) v základní výměře 7 600 do 9 měsíců věku dítěte a dále ve sníţené výměře 3800 do 48 měsíců věku dítěte. O vybranou dobu a výši čerpání rodičovského příspěvku musí rodič písemně poţádat příslušný úřad státní sociální podpory na předepsaném formuláři. Pokud rodič nepoţádá o rychlejší nebo klasické čerpání, je mu po 9. měsíci věku dítěte vyplácen rodičovský příspěvek v reţimu pomalejšího čerpání. Dobu a výši čerpání je moţné zvolit jen v rozhodných obdobích, poté je vybraná moţnost nezměnitelná. Při výplatě rodičovského příspěvku není sledována výše příjmu rodičů. Pokud se v rodině narodí další dítě, nárok na rodičovský příspěvek na starší dítě zaniká.

2.2.8 Změny roku 2012 V souvislosti se sociální reformou platnou od 1. 1. 2012 dochází ke změnám v čerpání rodičovského příspěvku.12 Rodiče mohou pruţně volit délku pobírání rodičovského příspěvku a jeho výše aţ do celkové částky 220 000 Kč, nejdéle však do 4 let věku dítěte. Výši příspěvku je moţné měnit jednou za 3 měsíce. Výše příspěvku je limitována výší peněţité pomoci v mateřství – 70 % 30 násobku denního vyměřovacího základu, nejvýše 11 500 Kč za měsíc. Výši měsíční částky rodičovského příspěvku si můţe nově zvolit i rodič, jenţ si neplatil nemocenské pojištění, ale jen v případě, pokud druhý z rodičů tuto podmínku splnil. Pokud ani jeden z rodičů neplatil pojistné ze sociálního zabezpečení, tedy nesplnil podmínky pro volbu výše a délky pobírání rodičovského 10

o tuto formu čerpání můţe poţádat pouze rodič, který má nárok na PPM ve výši alespoň 380 Kč za kalendářní den a musí poţádat nejpozději ve druhém kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém nejmladší dítě dosáhne 22 týdnů ţivota 11

o tuto formu čerpání můţe poţádat pouze rodič, který má nárok na PPM nebo nemocenské poskytované v souvislosti s porodem a musí poţádat nejpozději v kalendářním měsíci, ve kterém nejmladší dítě dosáhne 9 měsíců věku 12

MPSV; sociální reforma, změny 2012

15

příspěvku, výše příspěvku zůstává v pevných částkách, tj. 7600 Kč do 9. měsíce věku dítěte a poté 3800 Kč do 4 let věku dítěte. Pokud rodiči vznikl nárok na rodičovský příspěvek před 1. lednem 2012, můţe se rozhodnout, jestli bude čerpat příspěvek postaru nebo podle nové právní úpravy. U dětí starších neţ dva roky se ruší omezení nároku na rodičovský příspěvek dobou docházky do předškolního zařízení, ale jen za předpokladu, ţe rodič přejde na novou právní úpravu. U dětí mladších neţ dva roky se zavádí jednotné konto 46 hodin měsíčně jako doba, po kterou je moţné umístit dítě v zařízení pro děti, aniţ by rodič ztratil nárok na příspěvek. Další novinkou je vazba výplaty rodičovského příspěvku na školní docházku starších dětí v rodině.

2.2.9 Pozitiva a negativa rodičovského příspěvku Rok 2008 byl průlomový v právní úpravě rodičovského příspěvku. Zejména moţnost volby délky a výše rodičovského příspěvku byla zásadní. Problémem ale zůstala malá flexibilita systému a nekoncepčnost dalších opatření, které navazují na rodičovský příspěvek. Rodičovský příspěvek dostatečně nepomáhá řešit péči o malé děti a tím pádem moţnost sladit rodinný a pracovní ţivot, coţ bylo prioritou změn. Systém, který byl platný do konce roku 2011 prohluboval nerovnosti mezi muţi a ţenami a vycházel z tradičního modelu rodiny. Rodiče s nedostatečným příjmem nebo dříve nepracující rodiče museli zůstat doma 4 roky a moţnost volby neměli a jejich návrat na trh práce byl o to delší. Proti své vůli byli také delší dobu závislejší na sociálních dávkách. Systém byl málo flexibilní a moţnost volby mělo jen omezené procento rodičů. Další problém byl v nemoţnosti volbu změnit a nutnost se relativně brzy rozhodnout o délce pobírání příspěvku. Nebylo moţno reagovat na momentálně vzniklou situaci. Velkou nevýhodou byla také ztráta vyplácení rodičovského příspěvku při umístění dítěte do předškolního zařízení. Dítě mohlo navštěvovat předškolní zařízení maximálně 5 dní v měsíci, 4 hodiny denně. A v neposlední řadě nedočerpání příspěvku při brzkém narození dalšího dítěte. Tuto problematiku částečně řeší nová právní úprava. Od roku 2012 je systém více flexibilní, volbu délky a výši čerpání je moţné měnit kaţdé 3 měsíce a tak reagovat na momentální situaci. Další pozitivní změnou je moţnost volby délky i výše pro větší procento rodičů, podmínkou je ale nárok alespoň jednoho z rodičů na peněţitou pomoc v mateřství. Další výraznou a průlomovou změnou je moţnost umístit dítě starší neţ dva roky neomezeně do předškolního zařízení bez ztráty nároku na rodičovský příspěvek.

16

2.2.10 Formální péče o děti Stát zajišťuje péči o předškolní děti v mateřských školách a v jeslích. Jesle jsou zdravotnickým zařízením, spadajícím pod Ministerstvo zdravotnictví. Mateřské školy jsou součástí výchovně vzdělávací soustavy a zabezpečují předškolní výchovu ve spolupráci s rodinou. Spadají pod Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy. V současné době je v ČR 4880 mateřských škol 14

46 jeslí. Od roku 1989 docházelo k výraznému zredukování jak mateřských škol, tak jeslí.

13

a

15

2.2.11 Neformální péče o děti Na negativní situaci v 90. letech začali reagovat podnikatelé a začaly se objevovat soukromé předškolní zařízení. Výhodou je moţnost umístění i dítěte mladšího tří let a niţší počet dětí ve třídě, nevýhodou zejména finanční nákladnost oproti státním MŠ. V posledních letech se začaly objevovat firemní školky. V současné době jich funguje v ČR 20, coţ není mnoho. Firemní školky řeší zejména finanční nákladnost při jejich zřízení, problémy legislativní, hygienické a stavební. Další moţností v péči o děti je mezigenerační výpomoc, kde nejčastěji pomáhají prarodiče dětí. Podle výzkumu Kuchařové, Ettlerové (2006) poskytovalo mezigenerační výpomoc 74 % prarodičů. V souvislosti s důchodovou reformou (zvýšení věku odchodu do starobního důchodu) a zvyšováním věku prvorodiček se jiţ současní rodiče nebudou moci tak často na tuto pomoc spoléhat a budou nuceni hledat jiné moţnosti.

2.2.12 Problematika v péči o děti V současné době se rodiče potýkají s nedostatkem míst v předškolních zařízeních určených od tří let věku (MŠ), ale také v zařízeních pro mladší děti (jesle). Zajištění péče o děti mladší tří let víceméně chybí. Moţnost umístit dítě do předškolního zařízení je velmi důleţité s ohledem na skloubení rodinného a pracovního ţivota. Nedostatek míst souvisí s rušením zařízení v 90. letech a vyšší porodností od roku 2004. Ţeny vracející se na trh práce po dvou letech téměř nemají šanci umístit dítě do státního předškolního zařízení a problémy s umístěním starších dětí (3-4 roky) není výjimkou. V posledních letech začalo vznikat hodně soukromých školek, ale ne pro všechny jsou finančně dostupné. Proto často matky zůstávají s dětmi aţ do tří, čtyř let věku. V roce 2008 byla umoţněna volba délky rodičovského příspěvku na 2, 3, nebo 4 roky. Z pohledu legislativy se ale zdá, ţe dvouletá volba neřeší umístění dítěte do zařízení podporovanou 13

ČSÚ; Školská zařízení

14

ÚZIS; Ústav zdravotnických informací a statistiky

15

ÚZIS; Ústav zdravotnických informací a statistiky; oproti roku 1989 – MŠ o 25 %, jesle o 94 %

17

státem. Tím pádem se stává volbou hlavně pro finančně zabezpečené rodiny, které si mohou dovolit soukromou mateřskou školku nebo soukromé hlídání. „Zdá se, ţe sami zákonodárci chápou dvouletou variantu pobírání rodičovského příspěvku jako výjimečnou moţnost pro dobře situované a zároveň pracovně orientované ţeny nebo ţeny, které si nemohou dovolit dlouhodobou absenci v zaměstnání kvůli ztrátě zkušeností a kvalifikace“ (Kříţková: 2008, 47). V roce 2009 byl v rámci prorodinného balíčku navrţen institut Evidovaného poskytovatele vzájemné rodičovské výpomoci, ale bohuţel byl vládou zamítnut. Nyní vláda řeší moţnosti podpory firemních školek - daňové zvýhodnění a tím pádem dostupnost realizace pro více firem. Další moţností jsou tzv. dětské skupiny, které momentálně zkouší v rámci svého ministerstva MPSV. Výhodou oproti firemním školkám jsou niţší náklady a jednodušší podmínky pro vybudování.

2.2.13 Dílčí shrnutí Rodinná politika v ČR se řadí k explicitnímu familialismu, tj. dlouhá rodičovská dovolená, nízký rodičovský příspěvek a nedostatečná legislativa podporující rovnocenné rozdělení povinnosti mezi muţe a ţenu. Ve většině případů zastává ţena pečovatelskou funkci rodiny a to ji následně znevýhodňuje při opětovném vstupu na trh práce a podporuje ve finanční závislosti na partnerovi nebo státu. V posledních letech (v souvislosti se změnami ohledně rodičovského příspěvku) vidíme tendence státu k většímu zapojení muţe v péči o domácnost a děti, ale dochází pouze k odstraňování formálních nerovností. Pro Českou republiku je typické dlouhé přerušení pracovních povinností z důvodu péče o dítě. Rodičovská dovolená v ČR patří k nejdelším v rámci EU. Jako nedostatečná se také jeví formální péče o děti do tří let, proto většina ţen/muţů, pobírajících rodičovský příspěvek, moţnost volby nevyuţije a zůstává doma s dítětem do tří let věku. Nedostatek míst v mateřských školách (zejména pro tříleté, čtyřleté děti) prohlubuje problém ještě více, takţe ani 4 letá absence na trhu práce není výjimkou. To následně vede k problémům s opětovným zapojením na trh práce a genderovým nerovnostem. V empirickém výzkumu budu zkoumat vyuţití nástrojů rodinné politiky muţem a ţenou, jejich subjektivní pohled na podporu státu při harmonizaci pracovního a rodinného ţivota. Zejména se detailně zaměřím na dávku státní sociální podpory – rodičovský příspěvek a také na moţnosti péče o děti.

18

2.3 Strukturální faktory 2.3.1 Genderová segregace na trhu práce „Za posledních 20 let začali být muţi a ţeny rovnocennými partnery, kteří mají stejné příleţitosti aktivně se uplatnit na trhu práce“ (Kříţková, 2008: 17). Problematika rovnosti muţů a ţen na trhu práce je v několika rovinách. Důleţité je znát důvody rozdílů. „Především zaţité role muţů a ţen, vazby uvnitř rodiny a zároveň vůči okolnímu světu, existence případně absence rodinné politiky a v neposlední řadě celkový sociální a kulturní kontext“ (Kříţková, 2008: 19). Od konce minulého století ţeny participují na trhu práce stále více zejména v souvislosti s ekonomickou situací. Dva příjmy jsou ve většině rodin nutností. Další faktor souvisí v posunu hodnot ţen, ţena staví hodnotu práce na druhé místo. Tím pádem je třeba vyrovnat genderové rozdíly, tj. vytvořit na pracovním trhu rovné podmínky pro muţe i ţeny. V současné době genderové nerovnosti stále přetrvávají z několika důvodů: „Ekonomické, sociální, institucionální podmínky a kulturní vzorce ovlivňují nadále šance ţen ve světě práce tak, ţe zůstávají znevýhodněny jak v přístupu k trhu práce, v pracovním zařazení a v odměně za práci„ (Sirovátka, Kulhavý, 2006: 233). Podle Kříţkové (2009) jsou hlavní důvody genderové segregace zejména mzdové nerovnosti, podhodnocení ţenské práce a rozdíly v kvalitě pracovních podmínek a v kvalitě práce. Ţeny jsou více postihovány nezaměstnaností a zastávají niţší pracovní pozice. Na ţeny je obrovský tlak zejména v době mateřství a rodičovství a také v souvislosti s prací v domácnosti.

2.3.2 Rodičovství a zaměstnání - ţeny I kdyţ ţeny participují na trhu práce velmi dlouho, stále dochází ke genderovým stereotypům a neplacená práce a péče v domácnosti je ve většině případů doménou ţen. Mateřství a rodičovství je zátěţí zejména pro ţeny a odráţí se v jejich pracovní kariéře. Výzkumy dokazují (Rodiče 2005), ţe ţeny s dětmi jsou na trhu práce znevýhodněné oproti ţenám bezdětným a oproti muţům. Podle Valentové míra zaměstnanosti ţen s rostoucím počtem dětí klesá. Postavení ţen na trhu práce hraje klíčovou roli ve sladění rodinného a pracovního ţivota a v pochopení postavení ţeny v moderní společnosti. Ţena vţdy bude spojována s mateřstvím a tak na ni bude nahlíţeno i v rámci pracovního trhu. Z výzkumů vyplývá (Rodiče 2005), ţe jiţ při přijímání na pracovní pozici se ţeny setkávají s předsudky ohledně svého potencionálního mateřství a jejich vstup na trh práce je o to těţší. Návrat na pracovní trh po rodičovské dovolené je jedním z nejkritičtějších období pro ţenu vzhledem k její pozici na trhu práce. 19

Významným faktorem je doba, po kterou ţena zůstává doma a ta je často ovlivněna dosaţeným vzděláním a kvalifikací. Podle Maříkové (2005) jen 1-2 % ţen zůstává doma kratší dobu a poté se vracejí do práce. Jde zejména o vysoce kvalifikované ţeny, které jsou velmi dobře finančně ohodnoceny a nemají problém si zajistit péči o své dítě. Nejčastěji se ţeny vracejí na trh práce po třech letech, kdy má zaměstnavatel ze zákona povinnost jim drţet pracovní místo. Často ale ţeny zůstávají doma déle a čerpají rodičovskou dovolenou do čtyř let věku nebo setrvávají doma s dalším dítětem. Tím pádem se absence na trhu práce zvyšuje na více jak pět let. Poté většinou nastupují do práce na plný pracovní úvazek a to zejména z finančních důvodů nebo z důvodu neochoty zaměstnavatele poskytnout kratší pracovní úvazek. Ţeny v České republice pracují většinou na plné úvazky, jen 9 % ţen pracuje na částečný úvazek (Bartáková, 2009). Podle Kuchařové (2006) ţeny nejčastěji řeší pracovní dobu, moţnosti péče o děti a dostupnost zaměstnání. Zaměstnavatelé často k těmto ţenám přistupují s předsudky, bojí se o absenci ţen v práci z důvodu péče o dítě a ţena se tak stává rizikovější pracovní silou. Otázka harmonizace rodinného a pracovního ţivota souvisí s ochotou zaměstnavatele nabídnout ţenám po návratu na trh práce flexibilnější podmínky a vyvarovat se diskriminačním praktikám. „Relativně dlouhá doba přerušení kariéry z důvodu péče o malé dítě po jeho narození a pak návrat do zaměstnání s naprostou převahou na plné úvazky jsou obecně známým specifickým chováním mladých matek v ČR“ (Kuchařová et. al., 2006: 30).

2.3.3 Rodičovství a zaměstnání - muţi Čerpání rodičovské dovolené otci, které je státem umoţněno, je bohuţel vyuţíváno v malé míře. Podle Kříţkové mezi hlavní faktory, proč otcové nenastupují na rodičovskou dovolenou je obava z poklesu finančních příjmů a z ohroţení kariéry. Kaţdá rodina si také musí zváţit své ekonomické moţnosti. Nerovnosti v odměňování muţů a ţen znevýhodňují ţenu a tím pádem ve většině případů odchází na rodičovskou dovolenou právě ona. Tento problém se tedy musí začít řešit jiţ na této úrovni. Aby byla zajištěna skutečná svobodná volba, zda muţ či ţena bude pobírat rodičovský příspěvek, musí dojít k rovnocennému pracovnímu ohodnocení muţů a ţen. „Přednost je třeba dát především lepšímu rozdělení odpovědnosti za péči o rodinu mezi muţi a ţenami“ (Kříţková, 2008: 26). Nešporová (2005) provedla výzkum s otci, kteří čerpají rodičovskou dovolenou a došla k následujícím zjištěním. Muţi jsou velmi schopni v péči o děti, ale mají problémy v péči o domácnost. V péči o domácnost se silně promítají kulturní stereotypy a ţena, i kdyţ pracuje, ve většině případů s péčí o domácnost pomáhá. Čerpání rodičovské dovolené otci zkracuje dobu, po kterou je matka doma s dítětem a má i pozitivní dopad na zaměstnanost ţen. „Rovněţ nabourání 20

rodičovských stereotypů o muţských a ţenských rolích, přináší pozitivní důsledky v procesu zrovnoprávnění muţů a ţen“ (Nešporová, 2005: 82).

2.3.4 Dílčí shrnutí Na trhu práce stále dochází ke genderovým nerovnostem. Problémy se zaměstnaností souvisí především s mateřstvím a rodičovstvím. Zejména ţeny se setkávají s předsudky jiţ při přijímání na pracovní místo, kdy budoucí zaměstnavatel předpokládá jejich mateřství/ rodičovství. Postavení ţen i muţů při návratu na pracovní trh po ukončení rodičovské dovolené je specifické z několika důvodů a řadí tyto ţeny i muţe do rizikové skupiny ohroţené nezaměstnaností. Nevýhodou je zejména dlouhodobá absence na trhu práce. Pokud by se péče o děti rovnoměrně rozdělila mezi partnery, zaměstnavatel by jiţ nemohl předpokládat vyuţití rodičovské dovolené ţenou a pozice ţeny na pracovním trhu by byla zvýhodněna. To by pomohlo i při skloubení rodinných a pracovních povinností. V empirickém výzkumu se budu zabývat moţnostmi ţen a muţů v pracovní sféře. Zda vnímají genderové nerovnosti a jak tyto nerovnosti mohou ovlivňovat volbu varianty rodičovského příspěvku. Také se zaměřím na faktory související s rozhodnutím čerpání rodičovské dovolené muţem nebo ţenou vzhledem k pracovním povinnostem. Předpokládám, ţe genderové nerovnosti pociťují zejména ţeny při přijímání do zaměstnání.

3. Mikro – faktory V této kapitole se budu zabývat mikro - úrovňovými faktory, které mají vztah k rozhodování při vstupu na rodičovskou dovolenou a zejména souvisí s otázkou ohledně rozhodnutí délky pobírání příspěvku a čerpání rodičovské dovolené. Chování ţen při rodičovství je zejména otázkou preferencí.

3.1 Preferenční teorie Teorií k vysvětlení chování ţen kombinovat práci a rodinu existuje spousta. Jedna z teorií je preferenční teorie od Catherine Hakimové, která vznikla na základě empirického výzkumu ve Velké Británii v roce 1999 a později byla rozšířena o data z výzkumu ve Španělsku. Preferenční teorie vychází z teorie racionálního výběru a v úvahu bere i feministické perspektivy. Hakimová zaloţila svou teorii na čtyřech pilířích. V prvním pilíři uvádí faktory, které významně proměnily chování ţen ve společnosti, a které vedly ke vzniku nových příleţitostí pro 21

ţeny v 21. století. Významnými faktory je zejména technická a sociální revoluce. K technické revoluci přiřazuje pouţívání antikoncepce, která vedla ke kontrole početí. Revoluce rovných příleţitostí je sociální revolucí, která umoţnila ţenám rovný přístup ke všem pozicím a povoláním na trhu práce a také umoţnila přístup k nemanuálním povoláním. Dalším faktorem je práce na částečný úvazek, který pomohl ţenám, které chtějí skloubit rodinný a pracovní ţivot a v neposlední řadě vzrůstající důleţitost hodnot a osobních preferencí ve volbě ţivotního stylu. Podle Sirovátky se ve druhém pilíři Hakimová zaměřuje na heterogenitu ţen ve smyslu priorit mezi rodinou a zaměstnáním. „Pilíř třetí poukazuje na heterogenitu hodnotových preferencí ţen vedoucí ke vzniku konfliktních zájmů mezi skupinami ţen. Čtvrtý pilíř chápe heterogenitu ţen jako hlavní příčinu rozdílných reakcí na politiky sociálního inţenýrství moderních společností“ (Sirovátka, 2006text do bloku: 60). Na základě těchto pilířů vytvořila Hakimová typologii ţen podle preferencí ve vztahu k placené práci a k rodině. Ţeny rozdělila do tří skupin: 1) ţeny orientované na rodinu a domov 2) ţeny orientované na zaměstnání 3) ţeny adaptivní V Británii Hakimová nalezla přibliţně 20 % ţen orientovaných na rodinu, 60 % ţen adaptivních a 20 % ţen zaměřených na práci a kariéru (Hakimová, 2000). Ţeny orientované na rodinu a domov pečují o rodinu a domácnost a jejich návrat na trh práce je většinou jen v případě finančních potíţí rodiny. Tyto ţeny preferují početnější rodinu. Ţeny orientované na zaměstnání preferují svoji profesní kariéru před rodinou. Do této kategorie patří zejména bezdětné ţeny. Ţeny adaptivní tvoří nejpočetnější skupinu a snaţí se rozdělit svůj čas rovnoměrně mezi práci a rodinu. Často zde nacházíme ţeny pracující na zkrácený úvazek. Nezanedbatelným faktorem na rozloţení jednotlivých typů ţen jsou podle Hakimové intervence sociální politiky. Nejcitlivější skupinou na opatření rodinné a sociální politiky budou ţeny orientované na rodinu a tyto opatření se nedotknou ţen orientovaných na zaměstnání. Ty budou spíše reagovat na politiku pracovního trhu nebo politiku rovných příleţitostí. Adaptivní ţeny budou reagovat na všechny změny jak v rodinné politice, tak i v politice, která jim umoţní sladění rodinného a pracovního ţivota. Dalšími důleţitými faktory jsou podle Hakimové socializace a biologické naprogramování, neboli předurčení, ke které skupině ţen bude ţena patřit. Dosaţená úroveň vzdělání také výrazně ovlivňuje budoucí zaměření na práci nebo na rodinu. „Hakimová tvrdí, ţe na základě své teorie dokáţe vysvětlit současné změny v moderních společnostech, dokáţe předpovědět jejich budoucí vývoj a nabídnout alternativní základ pro rozvoj 22

nové politiky rodiny“ (Sirovátka, 2006: 63).

3.1.2 Kritika preferenční teorie Podle kritiků preferenční teorie Hakimová opomíjí důleţitá fakta. Nejzávaţnější nedostatek preferenční teorie kritikové spatřují v opomíjení váţných důvodů a překáţek, které mohou ţivot nasměrovat jinam, neţ jaké jsou osobní preference ţen. Ţena nemá často moţnost volby, a i kdyţ by ráda zůstala doma a věnovala se dětem, je nucena nastoupit do zaměstnání. Kritikou Hakimové se zabývala hlavně Mc Raeová, která tvrdila: „Preference jsou samy o sobě pouze součástí ţivotního příběhu ţen“ ( Mc Rae in Sirovátka, 2006: 64). Tvrdí, ţe Hakimová nevzala v úvahu rozdíly mezi ţenami a také rozdíly mezi zeměmi. V některých státech jsou ţeny schopny pracovat na plný úvazek a mít rodinu, o kterou se starají chůvy a hospodyně (Sirovátka, 2006). „Hakimová nepřikládá data, která by popisovala vztah jednotlivých typů ţen k opatřením sociální a rodinné politiky a jeho následný vliv na počet dětí v rodině“ (Sirovátka, 2006: 71).

3.1.3 Preference genderového uspořádání v ČR Podle Sirovátky a Bartákové (2008) můţeme preference rozdělit na dva modely – egalitární model, tj. model genderové rovnosti v oblasti harmonizace práce a rodiny. Naproti tomu stojí modifikovaný model, tj. model ţivitele a pečovatelky. Empirickým výzkumem bylo zjištěno (Sirovátka, Bartáková, 2008), ţe u ţen převaţuje egalitární model a u muţů modifikovaný. Největší podporu ale našli u tzv. modifikovaného breadwinner modelu: „Kdy má ţena méně náročné zaměstnání a přebírá větší díl odpovědnosti za domácnost a děti“ (Sirovátka, Bartáková, 2008: 155). Toto zjištění ale nepotvrzuje realita v ČR, kdy je ţena většinou zaměstnána na plný úvazek a muţ se na práci v domácnosti podílí minimálně.

3.1.4 Dílčí shrnutí V této kapitole jsem se zabývala mikro - sociálními faktory, které mají vliv na rozhodnutí při vstupu na rodičovskou dovolenou a na její délku. Hakimová ve své preferenční teorii vysvětluje chování ţen při skloubení rodinných a pracovních povinností a rozděluje ţeny do tří kategorií: ţeny orientované na rodinu, ţeny orientované na práci a ţeny adaptivní. Nejvíce ţen podle Hakimové jsou ţeny adaptivní. V empirickém výzkumu budu zkoumat preferenci ţen při skloubení rodinných a pracovních povinností., zejména se zaměřením na volbu délky pobírání rodičovského příspěvku.

23

II. Metodologická část 1. Cíl výzkumu a hlavní výzkumná otázka Cílem výzkumu je prozkoumat dávku sociální podpory - rodičovský příspěvek a odpovědět na hlavní výzkumnou otázku: Jak rodiče vnímají moţnost výběru délky rodičovského příspěvku? Zaměřím se zejména na faktory, které ovlivnily vstup na rodičovskou dovolenou a volbu délky, následně také výši rodičovského příspěvku. To vše s ohledem na moţnosti harmonizace práce a rodiny. Budu vycházet z teoretické části práce, zejména s ohledem na ţivotní preference jednotlivců a s ohledem na faktory přispívající k rozhodnutí ohledně délky čerpání rodičovského příspěvku.

2. Výzkumná strategie Vzhledem k zaměření mé práce, tj. vnímání moţnosti výběru délky rodičovského příspěvku rodiči, jsem zvolila strategii kvalitativního výzkumu. Podle Ţiţlavského (2003) spočívá ohnisko kvalitativního výzkumu v empirických datech o sociální skutečnosti a z těchto dat je vytvářena sociální teorie. V kvalitativním výzkumu teorie ani sociální pojmy neověřujeme, ale naopak sociální teorii rozvíjíme o zjištěné poznatky. Tento výzkum se vyznačuje naturalistickým zkoumáním, výzkumnou neutralitou, holistickým přístupem a pruţností výzkumného procesu. Kvalitativním výzkumem chceme odpovědět na hlavní výzkumnou otázku pomocí dílčích výzkumných otázek a dozvědět se relevantní fakta. Podle Hendla (2005) se kvalitativní výzkum povaţuje za pruţný typ výzkumu, jelikoţ otázky můţeme během výzkumu modifikovat nebo doplňovat podle zjištěných skutečností.

2.1 Metody získávání dat V kvalitativním výzkumu se data získávají pozorováním, dotazováním a sběrem dokumentů. Podle Hendla (2005) se volba metody řídí výzkumným problémem, poţadovaném typu informací, na typu respondenta, na okolnostech získávání potřebných informací a v neposlední řadě na moţnostech a zdrojích výzkumníka. Vzhledem k okolnostem mého výzkumu jsem zvolila metodu dotazování a v rámci této 24

metody techniku polostrukturovaného rozhovoru. Tento typ rozhovoru se vyznačuje definovaným účelem, osnovou, a velkou pruţností procesu získávání informací (Hendl, 2005). Před rozhovorem je důleţité si ujasnit obsah, formu a strukturu otázek. Polostrukturovaný rozhovor je vhodný při zjišťování názorů, pocitů a přesvědčení informátorů (Hendl, 2005). Otázky byly otevřené, respondent odpovídal na základě svého názoru jakýmkoliv způsobem. Podle vývoje rozhovoru jsem otázky upravovala. Rozhovory probíhaly v březnu 2012, celkem jsem udělala 10 rozhovorů (5 se ţenami, 5 s muţi). Struktura rozhovoru korespondovala s dílčími výzkumnými otázkami. Respondentům jsem slíbila anonymitu.

3. Dílčí výzkumné otázky a operacionalizace Na základě teoretické části jsem stanovila dílčí výzkumné otázky, které mi pomohou odpovědět na hlavní výzkumnou otázku. Poté jsem provedla operacionalizaci, tj. vybrala jsem postup, jak od respondentů získat odpovědi na dílčí výzkumné otázky a poté na hlavní výzkumnou otázku. V teoretické části byla zpracována problematika harmonizace práce a rodiny, zejména rodičovského příspěvku a faktorů s tím souvisejících. Důleţitými faktory jsou zejména rozdělení rolí v rodině a v zaměstnání, rodinná politika, trh práce a osobní preference. DVO 1: Jak souvisí výše rodičovského příspěvku s rozhodnutím ohledně délky pobírání příspěvku? Jak jste se rozhodovali o tom, kdo půjde na RD? Jak to probíhalo a co bylo důleţité? Jakou délku RD jste zvolili a proč? Jakou délku rodičovské dovolené jste zvolili a co vás k tomu vedlo? Jak to probíhalo a co bylo důleţité? Jak vnímáte nastavení rodičovského příspěvku a rodičovské dovolené v ČR? Jaké pociťujete pozitiva/ negativa rodičovského příspěvku, zejména její výše a délky? DVO 2: Jak ovlivňují kulturní faktory chování ţen/muţů při výběru délky pobírání rodičovského příspěvku? Vnímáte nějaký rozdíl mezi rolí muţů a ţen na trhu práce a v rodině? Pokud ano, jaké? Proč myslíte, ţe to tak je? Jak je to ve vaší domácnosti? Proč je to právě takto? Jak dlouho rodičovskou dovolenou povaţujete za ideální z hlediska kariéry ţeny/muţe? DVO 3: Jak ovlivňuje rodinná politika chování ţen/muţů při výběru délky pobírání rodičovského příspěvku? Jaké nástroje rodinné politiky konkrétně vyuţíváte? Umoţňuje současné nastavení rodinné politiky harmonizovat práci a rodinu? Jak a v čem Vám opatření rodinné politiky pomáhají? Jaké mají výhody a nevýhody. Co byste ještě potřebovali? 25

DVO 4: Jak ovlivnila nabídka moţností zajišťující péči o děti délku pobírání příspěvku? Jak vnímáte umístění dítěte do předškolního zařízení, zejména s ohledem na věk dítěte? Setkali jste se s problémy při umísťování dítěte do předškolního zařízení? Vyuţili jste nebo uvaţujete o vyuţití jiných moţností při péči o dítě? Za jakých podmínek byste o tom uvaţovali? DVO 5: Jak ovlivňují ekonomické podmínky domácnosti délku pobírání rodičovského příspěvku? Jak do Vašeho rozhodování o tom, kdo z vás dvou vyuţije RD, o délce RD a výši RP vstupovala ekonomická situace Vaší rodiny? Jak se Vaše ekonomická situace změnila po nástupu na RD? Předvídali jste nějaké problémy? Pokud nějaké vznikly, jak jste je řešili? DVO 6: Jak ovlivňují strukturální podmínky délku pobírání rodičovského příspěvku? Jaké máte zkušenosti se zaměstnáváním ţen a jaké mají podle vás ţeny postavení na trhu práce? Jaké máte zkušenosti se zaměstnavatelem při odchodu na rodičovskou dovolenou a následně po jejím návratu? Jaké máte zkušenosti s nabídkou flexibilních pracovních podmínek? DVO 7: Jaké jsou preference ţen/muţů k moţnostem harmonizovat práci a rodinu a jak tyto preference ovlivňují délku pobírání rodičovského příspěvku? Jak je pro Vás důleţitá péče o rodinu a domácnost? Jak je pro Vás důleţitá práce a zaměstnání? Jak a v jaké míře byste se v ideálním případě chtěl/a věnovat rodině a jak zaměstnání (v nejmladším věku dítěte)? A jak by se měl zapojit Váš partner/partnerka? Jaký preferujete pracovní úvazek v době, kdy jsou děti v předškolním věku/ a co Váš partner/partnerka?

4. Výzkumný vzorek Celkem jsem oslovila pět manţelských párů, tj. deset osob. Ve čtyřech případech byla na rodičovské dovolené ţena, v jednom případě měl zkušenost s rodičovskou muţ. Všechny manţelské páry bydlí v Brně a mají středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání. V době konání rozhovoru kaţdá rodina pobírala rodičovský příspěvek a čerpala rodičovskou dovolenou. Jen v jednom případě měl zkušenost s pobíráním rodičovského příspěvku a čerpáním rodičovské dovolené muţ.

26

III. Empirická část 1. Charakteristiky účastníků výzkumu Výzkumu se zúčastnilo 5 manţelských párů bydlících v Brně. Rozhovory jsem prováděla zvlášť s muţi a zvlášť se ţenami. Provedla jsem deset rozhovorů, vţdy v domácím prostředí respondenta. Ţenám bylo 30 let aţ 39 let, muţům 31 let aţ 41 let. Všechny páry měly dvě děti a v současné době jeden z manţelů pobíral rodičovský příspěvek. Dětem bylo od 6 měsíců do 5 let. Jeden pár měl zkušenost s muţem na rodičovské dovolené, v ostatních případech byla vţdy na rodičovské dovolené ţena. Bliţší charakteristiky uvádím v následující tabulce. Tabulka 1.1 Jméno Jana + Pavel Karolína + David Michala + Filip Vítězslava + Jan Kateřina + Jaroslav

Věk 39 + 36 38 + 37 36 + 36 30 + 31 38 + 42

Vzdělání SŠ + VŠ SŠ + VŠ VŠ + SŠ VŠ + VŠ VŠ + SŠ

Děti 4,5 + 1,5 5 + 6 měsíců 5 + 2,5 4,5 + 2,5 3,5 + 6 měsíců

RP/RD 1.dítě 4/3 žena 3/3 žena 4/2,5 žena 2/2 žena 2/3 muž

RP/RD 2.dítě 3/3-4 žena 2/3 žena 4/4 žena 3/3 žena 2/3 žena

Zaměstnání před odchodem na RD nezaměstnaná/ výzkumný pracovník asistentka ředitele/ geodet nezaměstnaná/ projektant konstruktérka/ konstruktér odborná asistentka na VŠ/ pracovník v obchodě

2. Výsledky výzkumu a interpretace Na hlavní výzkumnou otázku jsem se snaţila odpovědět pomocí dílčích výzkumných otázek, které jsem vyvodila z teoretické části. Empirická část se o dílčí výzkumné otázky opírá.

2.1 Rodičovský příspěvek Ve velké většině případů je ţena osobou, která čerpá rodičovskou dovolenou. Jen 1% muţů čerpá v ČR rodičovskou dovolenou (ČSÚ). Toto se potvrdilo také v mém výzkumném vzorku, kde jen v případě jednoho párů byl na rodičovské dovolené muţ. Roli sehrály zejména finanční důvody, osobní preference muţů a ţen, ale zejména zaţité role muţů a ţen. Většina párů nediskutovala o rodičovské dovolené a brali jako samozřejmé, ţe na rodičovskou dovolenou nastoupí ţena. Jen jeden pár, kde v roce dítě na rodičovskou dovolenou nastupoval muţ, se o rodičovské dovolené bavil a řešil ji. 27

„Jak jste se rozhodovali o tom, kdo půjde na RD?“ „Vůbec jsme se o to nebavili, protoţe to bylo automatický, ţe začíná ţenská a protoţe asi vydělávám víc, tak jsme se o tom nebavili.“ (David) „No, bylo to úplně automatický, ţe já. Neřešili jste to.“ (Vítězslava) Nejčastějším faktorem, ohledně rozhodnutí délky pobírání rodičovského příspěvku a čerpání rodičovské dovolené u prvního dítěte bylo plánování dalšího dítěte. Dva páry zvolily nejkratší, dvouletou variantu u prvního dítěte, protoţe chtěli po dvou letech druhé dítě. Jeden z páru ještě kalkuloval s moţností ţeny v brzké době pracovat z domova. „Jakou jste zvolili délku RP a proč?“ „No u prvního to bylo dva roky a u druhého tříletou. Samozřejmě to byla spojitost s tím, ţe jsme chtěli to druhý a doufali jsme, ţe se to povede. A i trochu jsme předpokládali, ţe budu trochu pokračovat v té práci. Z domova.“ (Vítězslava) Nejkratší variantu u prvního dítěte ze stejného důvodu by zvolil ještě jeden další pár, ale jelikoţ ţena před odchodem na rodičovskou dovolenou nepracovala, neměli na volbu nárok. „Kdybyste se mohli rozhodnout o délce RP?“ No tak to první by bylo na dva roky, protoţe jsme plánovali dvě děti rychle za sebou a potom asi tu tříletou . (Jan) Dva páry nemohli z důvodu nezaměstnanosti ţeny před odchodem na rodičovskou dovolenou volbu provést, a protoţe měli druhé dítě po 2,5 letech a po 3 letech, rodičovský příspěvek nedočerpali. U druhého dítěte ţádný z párů nezvolil nejkratší variantu. Nejčastější volbou byla klasická varianta rodičovského příspěvku, tj. 3 roky. Jen jeden z párů pobíral rodičovský příspěvek kratší dobu neţ byl na rodičovské dovolené. Byl to pár, kde byl na rodičovské dovolené muţ. Výši příspěvku většina párů neřešila a bere to jako bonus, zejména oproti zahraničí. Většina párů znala novou právní úpravu od ledna 2012 a hodnotila ji pozitivně, zejména s ohledem na jednotnou částku rodičovského příspěvku. Pozitivně také hodnotili větší flexibilitu systému a moţnost umístění dítěte do předškolního zařízení bez ztráty nároku na dávku. „Jak vnímáte nastavení rodičovského příspěvku v ČR?“ „ Mně se líbí, tak jak to bylo naposledy upravený, ţe je to stejná částka a tu vybereš. Předtím to bylo divný, ţe na 2, 3, 4, kdyţ se to sečetlo, tak nejvýhodnější bylo na 3, z nějakýho důvodu. Asi o deset tisíc, moţná dvacet. No a teď je ta částka stejná a je úplně jedno jak dlouho budeš doma. To mi přijde spravedlivý.“ (Filip) Negativně páry zejména hodnotili malou flexibilitu systému a nedočerpání dávky v případě narození dalšího dítěte. Jako problém dvouleté varianty dva páry uvedli neexistenci státních zařízení pro děti od dvou let. 28

„Jaké pociťujete negativa rodičovského příspěvku, zejména její výše a délky?“ „Pokud bych si u prvního dítěte nemohla zvolit, tak bych částku nedočerpala a pak zase bereš jen na jedno dítě, i kdyţ se staráš o dvě.“ (Vítězslava) „Mně se teda nelíbí, ţe se udělala dvouletá volba, ale uţ nikdo neřeší co s dítětem. Kam ho dát? Školky jsou od tří a ještě nejsou místa.“ (Karolína) „Určitě o té volbě bylo i to, ţe jsme věděli, ţe to druhé dítě chceme po dvou letech a rozdíl v té dávce byl značný. A tak se to podařilo a kdyby ne, tak třeba budeme půl roku bez jakékoliv dávky. Samozřejmě to bylo různý. Mně by nevadilo dva, tři, čtyři roky stejná částka a kdyby to skončilo dřív, tak by se to doplatilo. Prostě kdyby si někdo zvolil tříletou a po dvou letech měl další dítě, tak by mu to stát doplatit. Oni ho vlastně penalizují, ţe má další dítě, tím vyplácením jedné dávky.“ (Jan)

2.1.1 Dílčí shrnutí Překvapením pro mě byla malá komunikace mezi partnery ohledně výběru čerpání rodičovské dovolené muţem nebo ţenou. Při rozhodování o čerpání rodičovské dovolené muţem nebo ţenou se projevují genderové nerovnosti, neboť čtyři z pěti párů o moţnosti muţe na rodičovské dovolené ani neuvaţovali. Celkově respondenti hodnotí nastavení výše příspěvku a délky rodičovské dovolené pozitivně, zejména ve srovnání se zahraničím. Negativně hodnotí proces výběru délky a výše příspěvku, zejména malou flexibilitu. Z odpovědí respondentů vyplývá, ţe volba délky rodičovského příspěvku nesouvisí s výší příspěvku.

2.2 Kulturní faktory Výzkum potvrdil vnímání rozdílů mezi muţi i ţenami na pracovním trhu, zejména v mzdovém ohodnocení. Ale rozdělení ţenské a muţské práce většina respondentů vnímala jako přirozené. Mzdovým rozdílům respondenti přisuzovali zejména přeţitek z minulosti. Zajímavý názor měl Filip, který si myslí, ţe si ţeny o peníze neumí říct a zaměstnavatel jim automaticky dává míň. „Vnímáte rozdíly v rolích muţů a ţen na trhu práce?“ „Samozřejmě jsou profese, kde je rozdíl nulovej, minimální a pak profese, kde je rozdíl maximální. Chlap asi nebude šít v textilce a ţenská nebude dělat tolik manuálně. Tak tam je to jasný a pak jsou role nebo pozice, kde je to úplně jedno, tam rozdíly nevnímám. Třeba v kanceláři nebo taková činnost, manaţerská, ţádnej rozdíl jestli je to ţenská nebo chlap.“ (David) „No muţský má automaticky vyšší plat.“ (Kateřina) „Proč si myslíte, ţe jsou rozdíly?“ No, je to z minulosti, toto tu vţdy bylo. (Jaroslav) 29

„A problém je, ţe ţenská si neumí říct o větší prachy a zaměstnavatel jim zkouší dát míň, protoţe nepohrozí a neřeknou si.“ (Filip) Všechny dotazované ţeny cítí znevýhodnění zejména v souvislosti s mateřstvím a rodičovstvím a poukazují na předsudky zaměstnavatelů ohledně rodičovství. Zajímavé je, ţe tento názor podpořila i většina muţů a tvrdí, ţe pokud má zaměstnavatel na výběr mezi muţem a bezdětnou mladou ţenou, vţdy volí muţe. Zajímavé zjištění bylo, ţe většina dotázaných muţů si myslí, ţe se v dnešní době vyrovnávají šance na pracovním trhu, ţeny tento názor nesdílely. „Proč si myslíte, ţe jsou rozdíly mezi muţem a ţenou na pracovním trhu?“ „Já kdyţ to řeknu obecně z pracovního hlediska, kdyţ přijímáme mladou holku, tak počítáme s tím, ţe půjde někdy na mateřskou. Takţe kdyţ si máme vybrat holku po škole nebo po mateřské, tak si vybereme po mateřské, ta by nám snad mohla vydrţet.“ (Filip) Z výzkumu vyplývá, ţe role muţe a ţeny v rodině se začíná vyrovnávat a nedochází ke genderovým nerovnostem. Všichni respondenti se shodli na tom, ţe péče o děti je na obou rodičích a tuto roli berou jako rovnocennou. I kdyţ jen v jednom případě byl na rodičovské dovolené muţ. Ten na rodičovskou dovolenou odešel z důvodu nespokojenosti v práci a také chtěl být více s dcerou. Současně měla manţelka stejně výdělečně dobrou práci a byly jí nabídnuty flexibilní podmínky, tj. v práci trávila cca 5 hodin denně a zbytek pracovala z domova. Přiznává ale, ţe pokud by takové podmínky nedostala, zůstala by na rodičovské dovolené ona. Čtyři s pěti ţen byli spokojeny s péčí o děti ze strany manţela a převládá u nich jednoznačně názor, ţe péče o děti ze strany muţů se oproti minulosti velmi zlepšila. „Jaké vnímáte rozdíly v rodině mezi rolí muţe a ţeny?“ „Kdyţ oba pracují, jako ţe má ţena po mateřské, tak si myslím, ţe u mladší generace se to začíná vyrovnávat. Ţe uţ se muţi starají o děti víc neţ naši otcové, nedejboţe dědečci. O děti se definitivně starají víc, klidně si vezmou děti na víkend a jedou s nimi na hory, klidně i ty malé, ne jenom desetileté děti.“ (Jana) V domácích pracích převládal tradiční model, kdy se ţena stará o domácnost a to zejména v době, kdy čerpá rodičovskou dovolenou. Zároveň dotazovaní muţi neměli problém s pomocí v domácnosti, pokud jim o pomoc ţena řekla. Do budoucna, kdy ţena i muţ budou pracovat, muţi počítají s větší pomocí v domácnosti. V jednom případě byla ţena smířená s péčí o domácnost i v budoucnu, i kdyţ muţ tvrdil, ţe s tím nemá problém. „Jaké vnímáte rozdíly v péči o domácnost mezi rolí muţe a ţeny v péči o domácnost?“ „No myslím si, ţe je to pořád nevyrovnaný, ale zlepšuje se to. Klidně můţeš říct chlapovi, aby vysál, uklidil.“ (Kateřina) „No asi ţenská se stará o tu domácnost jako obecně víc neţ chlap. Asi i toto se vyrovnává, ale asi je to jak s těma chlapama na vedoucích místech. I kdyţ lidi si to uţ taky rozdělují a chlapi pomáhají 30

víc a víc, ale větší část leţí na ţenský.“ (Pavel)

2.2.1 Dílčí shrnutí Podle odpovědí respondentů, kulturní faktory délku rodičovské dovolené ovlivňují minimálně. Dotazovaní muţi i ţeny vnímají genderové nerovnosti zejména v mzdovém ohodnocení a v moţnosti uplatnění na vyšších pracovních pozicích. Mzdové rozdíly hodnotí jako pozůstatek z minulosti, ale podle názorů muţů se to jiţ obrací k lepšímu. Muţi i ţeny vnímají rozdíly na trhu práce jako přirozené a znevýhodnění ţen vnímají zejména v souvislosti s mateřstvím a rodičovstvím. Vnímání muţské a ţenské role v domácnosti je silně ovlivněna čerpáním rodičovské dovolené. Ţena se v této době stará o domácnost více, ale zároveň dotazovaní muţi uvádějí, ţe pokud budou poţádáni, nemají s domácí prací problém. Jinak je to v případě dětí, kdy se projevují tendence vyššího zapojení muţe v péči o děti. Muţi péči o děti vnímají jako samozřejmou a přirozenou.

2.3 Institucionálně – legislativní faktory Rodinná politika je zaměřena na dávky a sluţby, které pomáhají ke skloubení rodinného a pracovního ţivota. Všichni respondenti čerpali rodičovský příspěvek (ve čtyřech případech ţena, v jednom případě muţ), v různé výši a délce trvání. Respondenti se shodují, ţe rodičovský příspěvek by mohl být vyšší, ale na druhé straně uznávají, ţe stát nemůţe rozdávat a pokud má manţel dostačující příjem, výše se jim zdá adekvátní. Moţnosti délky pobírání rodičovského příspěvku a čerpání rodičovské dovolené většina respondentů hodnotí jako nadstandardní, zejména ve srovnání s ostatními zeměmi. „Jak vnímáte nastavení RP v ČR?“ „No já si myslím, ţe teď podle toho nového systému je to lepší, je to jednotná dávka a je to flexibilní. Jinak podle mě to není aţ zas tak špatný v tom Česku, protoţe všude v zahraničí jsou ty podmínky daleko drsnější.“ (Kateřina) „Jak vnímáte délku RP a RD?“ „Jo, myslím, ţe je dobrá ta volba. Ţe je to perfektní. Všude jinde musí nastoupit do půl roku do práce a tady ti tři roky drţí místo, to je super. Prostě mně ten systém připadne dobrej pro ty matky. Ve srovnání se zahraničím mi to přijde dobrý tady. Hlavně je dobrý, ţe si můţeš přivydělávat, ţe to umoţnili. Ţe je to všechno tvoje volba.“ (Kateřina) Další dávka, kterou respondenti vyuţívali, bylo porodné, pokud to ještě nebyla dávka 31

závisející na příjmu. Všichni dotazovaní také vyuţívali daňové odpočty na děti nebo manţelku. Muţi by přivítali větší daňový odpočet zejména na děti. Na další dávky vzhledem k výši příjmů respondenti nedosáhli. „Myslím, ţe by ten odpočet na děti mohl být větší, ţe je nesmyslně malej oproti tomu, co si odpočítáváš sama. A myslím si, ţe to je ta nejrozumnější motivace státu k tomu, aby měli děcka. Tady ten odpočet, ne nějaké dávky. Tím budou motivovat mít děti lidi, kteří mají peníze. Kdyţ budou dávat dávky, tak budou motivovat lidi, kteří nemají peníze.“ (David) Ţeny naopak postrádají ze strany státu větší podporu zaměstnavatelů zaměstnávat ţeny po rodičovské dovolené. „No kaţdopádně by se měl zaměřit víc na podporu zaměstnavatelů, aby umoţňovali částečné úvazek, hlavně ţenám. Myslím, ţe to není vůbec dořešený a nejsou to výhody pro zaměstnavatele. Proto řada z nich to nechce dělat, ţe je to pro ně administrativně náročný.“ (Kateřina) „Spíš tlakem na ty firmy, aby ty firmy pochopily, ţe i ty matky jim můţou něco přinést a třeba i ty co pracují na poloviční úvazek té práce zastanou víc, neţ třeba pracující na celej úvazek.“ (Jana)

2.3.1 Dílčí shrnutí Současné nastavení rodinné politiky silně ovlivňuje délku pobírání rodičovského příspěvku a délku čerpání rodičovské dovolené. Podle respondentů současné nastavení rodinné politiky dostatečně nepomáhá harmonizovat práci a rodinu. Problémy respondenti nevidí ve výši dávky rodičovského příspěvku, ale v jeho rigiditě. Pozitivně vnímají moţnost výběru délky čerpání, ale poukazují na fakt, ţe ne všichni rodiče mají moţnost volby. Také poukazují na nemoţnost volbu změnit a reagovat tak na momentální situaci rodiny. Z výzkumu dále vyplývá, ţe by respondenti uvítali vyšší odpočet na dítě.

2.4 Zařízení péče o děti Dotazovaní muţi i ţeny se shodli na nedostatečném pokrytí zařízení péče o děti a hodnotí to jako největší problém ze strany státu. Problémy pociťují zejména v době ukončení rodičovské dovolené a nástupu do práce ve dvou nebo třech letech věku dítěte. Poukazují zejména na neexistenci předškolních zařízení pro dvouleté děti. Většina párů se setkala s problémy umístit dítě ve třech letech do předškolního zařízení a v jednom případě kvůli neumístění dítěte zůstala ţena doma déle, i kdyţ do práce chtěla nastoupit. Do dvou let věku dítěte většina rodičů preferuje péči rodiči nebo prarodiči. Od dvou let věku si jiţ dokáţou představit formální péči o děti, ale všichni se shodují na individuálních rozdílech podle vyzrálosti dítěte. 32

Tři dotazované ţeny při rodičovské dovolené pracovaly, ale ţádná z nich nevyuţívala formální péči o děti ani o tom neuvaţovala. Všechny vyuţívaly pomoc rodiny, zejména prarodičů nebo pracovaly v době spánku dětí. Vítězslava začala pracovat jiţ v sedmi měsících dítěte na poloviční úvazek a o dítě ji pečovala sestra. Pokud by ale pomoc ze strany rodiny nenašla, přiznává, ţe by do práce nenastoupila. Za péči o dítě sestře platila, ale dostávala kompenzaci od zaměstnavatele. „Máte pocit, ţe vám nastavení rodinné politiky umoţňuje harmonizovat práci a rodinu?“ „Ze strany státu je to špatné, zejména s místama ve školkách. V této oblasti podpora není. A u dvouleté vůbec ne. Ta moţnost není vůbec pokrytá.“ (Vítězslava) „Určitě státní školky jsou super, malé školkovný, ale je málo míst. Soukromé jsou extrém co se týče peněz. Prostě pro lidi, kteří chodí do práce, aby polovinu svého platu dali na školku, to je hrozný. Rodičovskou nemají, jak můţou být s tím dítětem? Mají být na pracáku? Jako nezaměstnaný ţe mám malý dítě? Prostě člověka ţenou do takové situace, ve které nechce nikdo být. Poslední věcí kaţdýho normálního člověka je, aby musel ţádat nějaké dávky. Ať stát umoţní, aby člověk mohl pracovat a vydělávat si. Nebudou oni jeho dotovat, ale on stát daněmi.“ (Jan) Další z návrhů na lepší harmonizaci práce a rodiny byla podpora firemních školek nebo finanční kompenzace ze strany státu těm rodinám, kterým se nepodaří umístit tříleté dítě do státem zřizované školky. „A podpora firemních školek. Firemní školky povaţuju za velký nedostatek, protoţe je míň míst, neţ je potřeba. Plno ţenských musí po třech letech nastoupit do práce, protoţe jinak přijdou o místo a nedostali školku.“ (Kateřina) „Moţná ţe jeslí by mohlo být víc, ale hlavně si myslím, ţe třeba těm maminkám, kdy se dítě nedostane a jdou do práce by stát měl nějakým způsobem finančně kompenzovat, ţe to dítě budou dávat do soukromé školky.“ (Jana) Zajímavé řešení problému navrhl Jan: „Já si dovedu představit rozšíření tady toho na prarodiče, tak holt na část by šel prarodič. No třeba, oni mají problémy se zaměstnáváním a ať se to počítá do důchodu. Ať se zapojí a myslím, ţe spousta by to vyuţila. A kór pro tu matku by to byla dobrá volba neţ cizí.“ (Jan)

2.4.1 Dílčí shrnutí Současné moţnosti formální péče o děti silně ovlivňují délku pobírání rodičovského příspěvku a délku čerpání rodičovské dovolené. Nedostatek míst v zařízeních pro malé děti pociťují respondenti jako největší problém ze strany státu. Téměř všichni respondenti se setkali s problémy při umístění dítěte ve třech letech do předškolního zařízení. Většina respondentů zastává názor, ţe je povinnost státu zajistit dostatečný 33

počet míst minimálně pro tříleté děti nebo podporovat firemní, soukromé zařízení pro děti. Také poukazují na absenci zařízení pro děti mladší tři let.

2.5 Ekonomické faktory rodiny U většiny dotazovaných odchod jednoho z rodičů na rodičovskou dovolenou výrazně neovlivnil ekonomickou situaci rodiny. Zároveň přiznávají, ţe přehodnotili své výdaje a nenašetřili tolik peněz, kolik v době bez dětí. Rodina, kde byl na rodičovské dovolené muţ, si v roce, kdy jiţ nepobíral rodičovský příspěvek (jen čerpal rodičovskou dovolenou) vybrala stavební spoření jako finanční rezervu. „Setkali jste se s finančními problémy?“ „No ten poslední rok ano, kdyţ uţ jsme ten příspěvek neměli a manţel nepracoval. Měli jsme jen jeden příjem.“ (Kateřina) Délku pobírání příspěvku a čerpání dovolené ekonomická situace rodin ovlivnila jen z malé části. Ve třech případech čerpala rodičovskou dovolenou ţena, protoţe muţ vydělává více. U dvou dotazovaných byli výdělky stejné, v jednom případě nastoupila na rodičovskou dovolenou ţena a v jednom případě v deseti měsících dítěte muţ. Ekonomický faktor zde ale nehrál hlavní roli. „Řeknete mi nějaké důvody, proč jste na RD nastoupil?“ „Nevím, no chtěl jsem být s děckem, v práci mě to nějak neuspokojovalo. Tak jsem neměl problém kvůli práci. A finančně to vyšlo nastejno, kdyby šla manţelka.“ (Jaroslav)

2.5.1 Dílčí shrnutí Ekonomické faktory dotazovaných rodin délku pobírání rodičovského příspěvku ovlivnili minimálně. Rodiny během rodičovské dovolené jednoho z partnerů méně našetřili, ale výrazné uskromnění nebo existenční problémy se nevyskytli u ţádné z dotazovaných rodin. Do finanční tísně se dostala jen jedna rodina, kde muţ pobíral rodičovský příspěvek dva roky, ale čerpal rodičovskou dovolenou tři roky. Finanční problémy tato rodina vyřešila svými úsporami.

2.6 Strukturální faktory Na trhu práce dochází stále ke genderovým nerovnostem, zejména v souvislosti s mateřstvím a rodičovstvím, coţ potvrdil i můj výzkum. Všichni muţi si myslí, ţe je ţena znevýhodněna v době, kdy ţádá o zaměstnání a je bezdětná a také v době, kdy se vrací do zaměstnání po rodičovské dovolené.

Tento názor mají také všechny ţeny a poukazují na neochotu zaměstnavatelů

zaměstnávat ţeny s malými dětmi. Fakticky se jen jedna ţena setkala při přijímání do zaměstnání s otázkami ohledně mateřství a rodičovství. 34

„Jaké mají podle Vás ţeny postavení na trhu práce?“ „No určitě na trhu práce to mají muţi snazší, nikdo neřeší to, jestli mají nebo nemají děti. Obzvlášť mezi 30 a 40 lety kdyţ jseš ţenská a děti máš nebo je chceš, v tomhle je prostě ţenská znevýhodněná. Myslím, ţe málokterý zaměstnavatel tohle neřeší.“ (Jana) „Já si myslím, ţe česká společnost je vůči ţenám vysazená a je tady ten chlap preferovanej. Takhle to je nastavený a v určitých ohledech to u nás funguje.“ (Pavel) Dalším problémem ze strany zaměstnavatelů je podle ţen neochota poskytovat ţenám flexibilní pracovní podmínky. Všechny dotazované ţeny preferují po návratu z rodičovské dovolené zkrácenou pracovní dobu a ze strany muţů mají velkou podporu. Jen dvě ţeny jsou ochotné v případě nutnosti nastoupit na plný úvazek. Pokud by ţeny v budoucnu pracovaly na zkrácený úvazek, předpokládají vyšší zapojení v péči o děti neţ muţi. „Jak si to představujete se zaměstnáním do budoucna?“ „Nechci tam bývat déle neţ těch šest hodin, zejména neţ začnou děti chodit do školy.“ (Kateřina) „Nejradši bych pracovala maximálně šest hodin denně, abych mohla v klidu dát děti do školy a školy a taky měla nějaký čas pro sebe. Ne se jen někam honit. Ale pokud to nepůjde, jako ţe to má práce nedovolí, tak půjdu na plný úvazek a bude se muset víc zapojit manţel.“ (Karolína) S nepochopením při odchodu na rodičovskou dovolenou se setkal také muţ čerpající rodičovskou dovolenou. Po ukončení se rozhodl nastoupit do nové firmy a tam musel slíbit, ţe s druhým dítětem na rodičovskou dovolenou nepůjde. Také chování zaměstnavatele by se dalo označit jako diskriminační. „Jak na vaše oznámení reagoval zaměstnavatel?“ „No nejdřív kroutil hlavou, co jsem si to vymyslel. No on má na ţenský takovej jinej názor.“ (Jaroslav) „Plánujete s manţelkou znovu Vaši RD u druhého dítěte?“ „Uţ ne, protoţe jsem nastoupil do nové práce a tam jsem slíbil, ţe tam zůstanu.“ (Jaroslav) I kdyţ ţeny poukazovali na neochotu zaměstnavatelů poskytovat flexibilní úvazky, tři ze čtyř ţen při rodičovské dovolené částečně pracovaly. Jedna pracovala jako OSVČ a ostatním zaměstnavatelé poskytli moţnost pracovat z domova. I kdyţ práci vykonávali pro původního zaměstnavatele, tyto ţeny se z časových důvodů neplánují vrátit k původnímu zaměstnavateli. Důvody práce při rodičovské dovolené nebyli finančního rázu. Ţeny jako důvody uváděly zejména potřebu změny stereotypu a odreagování od dětí. „Můţete mi říct důvody, proč jste při rodičovské dovolené pracovala?“ „No stoprocentně vzhledem k těm dětem absolutní vypnutí a změna toho myšlení, v této chvíli relaxace. No samozřejmě si řeknu, celej den jsem s něma a pak ještě musím pracovat, ale v této chvíli je to relaxace.“ (Vítězslava) 35

2.6.1 Dílčí shrnutí Strukturální faktory výrazně ovlivnili délku pobírání rodičovského příspěvku a čerpání rodičovské dovolené. Klasická tříletá varianta byla nejčastější volbou, zejména v souvislosti se zákonnou povinností drţet pracovní místo tři roky. Podle dotazovaných dochází ke genderovým nerovnostem zejména při přijímání do zaměstnání, pokud je ţena mladá a bezdětná a také v době, kdy se po rodičovské době vrací na trh práce a má malé děti. Zajímavým zjištěním je fakt, ţe i kdyţ ţeny poukazovali na neochotu zaměstnavatelů poskytovat flexibilní úvazky, většina ţen při rodičovské dovolené pracovala a přivydělávala si. Po ukončení rodičovské dovolené převaţuje preference zkráceného úvazku ţeny a tím pádem lepší moţnosti harmonizace pracovního a rodinného ţivota.

2.7 Osobní preference Z výzkumu vyplývá, ţe většina ţen by ráda skloubila práci a zaměstnání. Jen jedna ţena dává přednost rodině před prací a i v době, kdy obě děti budou chodit do školky, plánuje zůstat doma. Jedna ţena při prvním dítěti začala pracovat v jeho sedmi měsících na poloviční úvazek, protoţe chtěla zůstat v kontaktu s oborem. Byla to iniciativa z její strany a zaměstnavatel jí vyšel vstříc. U druhého dítěte z časových důvodů začala pracovat ve dvou letech věku dítěte, ale pro rodinnou firmu. Do původní firmy se nechce vrátit. Ţena, kde u prvního dítěte byl na rodičovské dovolené muţ, víceméně svoji práci nepřerušila ani u druhého dítěte. Tvrdí, ţe to vyţaduje její práce a ještě během rodičovské dovolené se plánuje vrátit minimálně na poloviční úvazek. V této době chce vyuţít v péči o dítě pomoc prarodičů. Další dvě ţeny se snaţí při péči o děti pracovat. Hodně jim záleţí na sladění pracovního a rodinného ţivota, ale jen pokud to nebude problém pro děti. V ostatním případě nemají problém s prací přestat. „Jak je pro vás důleţitá péče o rodinu a domácnost, práce a zaměstnání?“ „Chci to skloubit, rozhodně a snaţím se o to.“ (Vítězslava) „Je pro mě momentálně kompenzace, ţe jsem celý den s dětma, takţe je to svým způsobem relaxace a trošku zaměstnat ten mozek. V budoucnu jak jsem říkala, pracovat chci, ale ne na plný úvazek. Kariéra pro mě není důleţitá.“ (Jana) Muţi ve většině případů své ţeny ve svých rozhodnutích podporovali. Ţádný z muţů nevyjádřil potřebu pracovat na zkrácený úvazek, ani v době, kdy jsou děti malé. Na otázku: „Dokáţete si představit sebe na rodičovské dovolené?“ všichni dotazovaní muţi odpověděli ano. Rozdíl byl v délce, po kterou byli ochotni setrvat na rodičovské dovolené. Dva z muţů tvrdili, ţe 36

nemají ţádný problém zůstat doma tři roky, ale stejný názor nesdílely jejich ţeny. Jen muţ přiznal, ţe by to vydrţel maximálně pár měsíců nebo by se mu líbilo střídat se s manţelkou. „Na jak dlouho dobu si sebe dokáţete představit na rodičovské dovolené?“ „Asi na celou dobu ne. Krátkodobě s tím nemám problém, postarat se o ně několik dnů, tejden, měsíc, nedokáţu usoudit, asi bych s tím neměl problém. Ale nedovedu si představit, ţe bych opravdu ty tři roky na tý dovolený byl.“ (Pavel) „Samotnej si tedy nedokáţu, ţe bych sám byl nějakou dlouhou dobu. Ale nějakou střídavou péči, třeba po dvou měsících, to asi jo. I půl roku je relativně dlouho. Ty dva měsíce. No ne moc dlouho.“ (Jan)

2.7.1 Dílčí shrnutí . Osobní preference ovlivňují částečně délku pobírání rodičovského příspěvku, jelikoţ většina dotazovaných ţen pracovala i při rodičovské dovolené. Zejména si chválí moţnost neomezené pracovní činnosti při rodičovské dovolené. Podle preferenční teorie Catherina Hakimové existují tři typy ţen, coţ můj výzkum potvrdil. Nejvíce ţen spadá do kategorie ţen, které chtějí skloubit práci a rodinu. Myslím si, ţe české ţeny mají tendenci se zapojit se na trh práce i během rodičovské dovolené. Uvědomují si, ţe tři, čtyři roky je dlouhá doba, aby svou práci přerušily, a snaţí se aspoň minimálně udrţovat pracovní kontakty. Zároveň preferují kratší pracovní úvazky, zejména v době, kdyţ jsou děti předškolního věku. Z výzkumu dále vyplývá, ţe muţi své partnerky při sladění pracovního a rodinného ţivota plně podporují. Sami sebe si muţi na rodičovské dovolené umí představit, ale ne na dlouhou dobu. Preferenční teorie byla kritizována mnoha autory a i náš výzkum ji potvrdil. Ţeny, muţi se často nemohou rozhodnout jen na základě svých preferencí, ale musí přihlíţet k momentální situaci, zejména k nastavení rodinné politiky. Také jsou často ovlivněni moţnostmi na trhu práce a v neposlední řadě moţnostmi umístění dítěte do předškolního zařízení.

3. Vnímání rodičovského příspěvku rodiči Rodičovský příspěvek je jedním z nástrojů rodinné politiky, který umoţňuje harmonizovat pracovní a rodinný ţivot. Rodičovský příspěvek je dávkou státní sociální podpory, která umoţňuje rodičům pečovat o děti v nejmladším věku a částečně kompenzovat ušlý výdělek. Cílem této bakalářské práce bylo zodpovědět hlavní výzkumnou otázku: „Jak rodiče vnímají moţnost výběru délky čerpání rodičovského příspěvku?“ K zodpovězení hlavní výzkumné otázky mi pomáhaly odpovědi na dílčí výzkumné otázky. 37

Výběr délky rodičovského příspěvku i čerpání délky rodičovské dovolené je v ČR umoţněn od roku 2008. Cílem bylo umoţnit ţenám či muţům se rozhodnout, po jak dlouho dobu budou příspěvek čerpat zejména vzhledem k pracovním povinnostem. Nejkratší varianta byla stanovena na dva roky, nejdelší na 4 roky. S tím souvisela i výše příspěvku. Výzkumu se zúčastnilo pět manţelských párů s dvěma dětmi, momentálně pobírajících rodičovský příspěvek. Výběr délky rodičovského příspěvku ovlivňuje několik makro i mikro systémových faktorů. Ve výzkumu se potvrdily přetrvávající tendence čerpání rodičovské dovolené ţenou a tím tradiční pojetí rodiny. To následně ţenu znevýhodňuje na pracovním trhu. Tendence o genderové vyrovnávání rolí se projevily v péči o děti, ale také částečně v péči o domácnost. Silně se ale začíná projevovat přijímání stejné role otce i matky v péči o děti. Z výzkumu vyplývá, ţe muţi věnují po práci dětem hodně času. Tradiční pojetí přetrvává v péči o domácnost, zejména kdyţ jsou děti malé. Na druhou stranu muţi s domácími pracemi nemají problém, většinou pokud jsou poţádáni. Nastavení rodinné politiky vnímají respondenti jako nedostatečné, zejména v oblasti zajištění péče o děti. Nedostatek míst v předškolních zařízeních je jedním z nejdůleţitějších faktorů ohledně rozhodnutí délky pobírání rodičovského příspěvku a délky čerpání rodičovské dovolené. Všichni respondenti poukazovali na neexistenci zařízení pro děti mladších tří let a poukazovali na nesmyslnost dvouleté varianty, pokud stát nezajistí péči o tyto děti. Ţádná rodina nebyla ochotna dát dítě do soukromé školky z finančních důvodů. Pokud se tříleté dítě do školky nedostane, vzniká problém, kam dítě umístit, kdyţ se matka nebo otec musí vrátit do práce, pokud nechtějí o místo přijít. Jen málo zaměstnavatelů je ochotno čekat déle. Často ale matky/otcové raději volí ztrátu zaměstnání neţ dávat dítě do soukromé školky a víceméně jen na tuto školku vydělávat. Proto je dvouletá varianta rodičovského příspěvku ojedinělá. Důvod, proč volí rodiče dvouletou variantu je zejména spojen s přáním mít děti rychle za sebou a nepřijít o část příspěvku. Ve výzkumu jen jedna ţena a jeden muţ volili dvouletou variantu, a to u prvního dítěte. U druhého dítěte jiţ volili variantu tříletou a to s ohledem na moţnosti zajištění péče o děti. Nejčastější volbou byla klasická tříletá varianta. Jen dvě ţeny pobíraly příspěvek čtyři roky a to z důvodu předchozí nezaměstnanosti. Pokud by měly právo si zvolit, volily by dvouletou variantu u prvního dítěte a tříletou variantu u druhého dítěte. Při výběru délky čerpání rodičovského příspěvku se také projevují strukturální faktory a to zejména v souvislosti se zákonnou povinností drţet pracovní místo tři roky. Tříletá varianta byla nejčastější volbou i z těchto důvodů. Záměrem státu bylo umoţnit ţenám/muţům návrat po dvou letech na trh práce a motivovat je výší příspěvku. Toto ale můj výzkum nepotvrdil. Jen dvě ţeny u prvního dítěte zvolily dvouletou variantu a to nikoli z důvodu návratu na pracovní trh, ale z důvodu přání mít co nejdříve druhé dítě. U druhého dítěte obě zvolili klasickou tříletou variantu. 38

Jako pozitivní všichni respondenti poukazovali na moţnost si při rodičovském příspěvku přivydělat. Všechny dotazované ţeny se shodly na přání pracovat na zkrácený úvazek v době, kdy jsou děti malé. Jen dvě ţeny připustily moţnost plného úvazku v případě nutnosti. Všichni muţi své ţeny v přání pracovat na zkrácený úvazek podporovali. Dále respondenti, zejména ţeny poukazovali na neochotu zaměstnavatelů poskytovat flexibilní pracovní podmínky. Zajímavým zjištěním ale bylo, ţe tři z pěti ţen pobírajících rodičovský příspěvek částečně pracovaly a zaměstnavatel jim flexibilní podmínky umoţnil. Výzkum potvrdil preferenční teorii Catherine Hakimové, ţe největší procento ţen spadá do kategorie tzv. adaptivních ţen. Tyto ţeny chtějí sladit pracovní a rodinné povinnosti, coţ dokazuje zejména pracovní činnost v době pobírání rodičovského příspěvku a čerpání rodičovské dovolené.

3.1 Doporučení pro sociální politiku Změny v nastavení rodičovského příspěvku od ledna 2012 hodnotili respondenti velmi pozitivně, zejména jednotnou výši rodičovského příspěvku bez ohledu na délku pobírání příspěvku. Také moţnost neomezeně pracovat a dávat dítě do předškolního zařízení aniţ by o příspěvek přišli. Další výhodou je přenositelnost práva si volit délku příspěvku, i v případě, ţe ţena/muţ nepracovali. Rodinná politika by se měla zaměřit zejména na zvýšení počtu míst v předškolních zařízeních nebo rodičům aspoň částečně finančně kompenzovat rozdíl při nepřijetí do státní školky. Další moţností je přímá dotace soukromých školek. Také by bylo dobré uvaţovat o moţnosti umístění dvouletého dítěte do státní školky. Tím by se více matek vracelo dříve na pracovní trh a nesetrvávalo s dítětem doma. Velmi nutná je podpora firemních školek, ale také podpora zaměstnavatelů umoţnit flexibilní pracovní podmínky ţenám/ muţům pečujícím o malé děti.

4. Závěr Podle výzkumu mé bakalářské práce hodnotí rodiče moţnost výběru délky pozitivně, ale na druhou stranu postrádají podporu ze strany státu v následných opatřeních. Také z hlediska rovnosti muţů a ţen jsou opatření spíše formálního rázu a nepomáhají odstraňovat genderové nerovnosti Z výzkumu vyplývá, ţe nejvíce volbu ovlivňují institucionálně – legislativní faktory, strukturální faktory a osobní preference jednotlivců. Výzkum potvrdil problémy zejména v nedostatku míst v předškolních zařízeních pro děti od tří let a také absenci zařízení pro děti mladší tři let. Dalším problémem je podle respondentů neochota zaměstnavatelů poskytovat flexibilní úvazky. Preference práce na zkrácený úvazek je u dotazovaných ţen majoritní, zejména v době, kdy jsou děti malé. Také předsudky zaměstnavatelů 39

ohledně zaměstnávání mladých bezdětných ţen a ţen s malými dětmi je v ČR stále patrná a promítá se do délky čerpání rodičovské dovolené. Osobní preference dotazovaných ukazují na potřebu harmonizace práce a rodiny nejen z finančních důvodů. Ţeny chtějí při rodičovské dovolené pracovat zejména z důvodu seberealizace a odreagování se. Nastavení rodičovského příspěvku do konce roku 2011 bylo podle respondentů málo flexibilní, prohlubovalo nerovnosti mezi muţi a ţenami a nedostatečně napomáhalo při skloubení pracovních a rodinných povinností. Jako pozitivní hodnotí respondenti moţnost volby délky pobírání rodičovského příspěvku a moţnost dlouhé délky čerpání rodičovské dovolené, zejména ve spojení s tříletou zákonnou lhůtou drţet pracovní místo. Nová právní úprava platná od ledna 2012 by měla tyto problémy odstranit a většina respondentů tyto změny hodnotí pozitivně. I kdyţ na samotné dopady těchto změn si budeme muset počkat.

40

Pouţitá literatura Bartáková Tomešová, H.; Cesta zpátky, návrat ţen po rodičovské dovolené na trh práce v České republice, Brno: Masarykova univerzita, 2009 Esping - Andersen, G.; Social Foundationns of Post-Industrial Economies, New JerseOxford: Oxford University Press, 1999 Fischer, S., Škoda, J.; Sociální patologie, Praha: Grada, 2009 Hakim, C.; Work - lifestyle choices in the 21 st Century: preference theory, Oxford: Oxford University Press, 2000 Hendl, J.; Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace, Praha: Portál, 2005 Krebs, V. a kolektiv; Sociální politika, Praha: ASPI, 2007 Kříţková, A, Dudová, R., Hašková, H., Maříková, H.; Kombinace pracovního a rodinného ţivota v ČR: politiky, čas, peníze a individuální, rodinné a firemní strategie, Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2005 Kříţková, A; et al. (eds.); Práce a péče, Praha: Sociologické nakladatelství SLON, 2008 Kříţková, A, Sloboda.Z.; Genderová segregace českého trhu práce: kvantitativní a kvalitativní obraz, Praha: Sociologický ústav AVČR, 2009 Kuchařová, V.; Rodina a zaměstnání, Praha: VÚPSV, 2007 Kuchařová, V., Ettlerová, S., Nešporová, O., Svobodová, K.; Zaměstnání a péče o malé děti z perspektivy rodičů a zaměstnavatelů, Praha: VÚPSV, 2006 Leitner, S.; Varieties of Familialism. The caring fiction of the family in komparative perspective, European Societies: The Official Journal of the European Sociological Association, 2003 Matějková, B., Paloncyová, J.; Rodinná politika ve vybraných evropských zemích s ohledem na situaci v České republice, Brno: Masarykova univerzita, 2005 Nešporová, O.; Harmonizace rodiny a zaměstnání. Část 4, Rodiny s otci na rodičovské dovolené, Praha: VÚPSV, 2005 Pfau – Effinger, B; Development of culture, walfare states and womans enployment in Europe, Burlington: Ashtage, 2004 Potůček, M.; Sociální politika, Praha: Sociologické nakladatelství, 1995 Sirovátka, T. et. al.; Rodina, zaměstnání a sociální politika, Brno: FSS MU, 2006 Sirovátka, T., Hora. O. (EDS.); Rodina, děti a zaměstnání v české společnosti, Brno/Boskovice: FSS MU, 2008 Valentová, M.; Rovnováha mezi rodinným ţivotem a pracovní kariérou v kontextu ţenské zaměstnanosti: mezinárodní srovnávací studie, Praha: VÚSPV, výzkumné centrum Brno, 2004 41

Ţiţlavský, M.; Metodologie pro Sociální politiku a sociální práci, Brno: Masarykova univerzita, 2003

DALŠÍ POUŢITÉ ZDROJE: ČSÚ; Český statistický úřad, www.czso.cz; Průměrný věk ţen při narození 1 dítěte v letech 1950-2010, [online, citováno 2011-11-30]< http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/prumerny_vek_zen_pri_narozeni_1_ditete_v_letech_1950_20 10> Sňatečnost, [online, citováno 2011-11-29] Školská zařízení, [online, citováno 2012-01-18] MPSV; Ministerstvo práce a sociálních věcí, www.mpsv.czNárodní koncepce podpory rodin s dětmi, [online, citováno 2011-12-12] Socilní tematika, [online, citováno 2011-12-14] Rodičovský příspěvek, [online, citováno 2011-12-30] Rodičovský příspěvek, [online, citováno 2012-01-17] Obecné informace, [online, citováno 2012-01-17] Sociální reforma, [online, citováno 2012-01-18] Sociální reforma, [online, citováno 2012-01-24] ÚZIS; Ústav zdravotnictní a statistiky, www.uzis.cz Aktuální počet jeslí, [online, citováno 2012-01-14]

ZÁKONY: § 32 zákona č. 117/1995 Sb, o státní sociální podpoře 42

Anotace Autorka: Kateřina Schwabová Vedoucí diplomové práce: Mgr. Josef Horňáček Instituce: Fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita Brno Název práce: Volba délky a výše rodičovského příspěvku v ČR Počet slov základního textu: 12 703 Klíčová slova: rodičovský příspěvek, rodičovská dovolená, gender, rodinná politika, harmonizace práce a rodiny

Tato bakalářská práce se zabývá dávkou státní sociální podpory – rodičovským příspěvkem a v širším kontextu problematikou harmonizace pracovního a rodinného ţivota. Jejím cílem je zodpovědět na hlavní výzkumnou otázku: Jak rodiče vnímají moţnost výběru délky čerpání rodičovského příspěvku? V teoretické části byli vyjmenovány makro a mikro faktory, které mají vliv na výběr délky pobírání rodičovské příspěvku. Jedná se zejména o genderovou dělbu práce v rodině, opatření rodinné politiky, postavení muţů a ţen na trhu práce a osobní preferenci jednotlivců. Výzkum byl proveden metodou kvalitativního polostrukturovaného rozhovoru. Podle výsledků výzkumu rodiče ve vztahu k délce pobírání rodičovského příspěvku nejvíce ovlivňují institucionálně – legislativní faktory a to zejména nedostatek míst v předškolních zařízeních. Dále se do délky pobírání rodičovského příspěvku prolínají strukturální faktory a osobní preference jednotlivců.

43

Annotation Author: Kateřina Schwabová Academic Supervisor: Mgr. Josef Horňáček. Institution: Faculty of Social Studies, Masaryk University Brno Title: Choosing the Length and Amount of Parental Allowance in Czech Republic Word Count: 12 703 Key words: Parental Allowance, Parental Leave, Gender, Family Policy, Harmonization of Employment and Family

This bachelor’s thesis deals with a social benefit – parental allowance and in broader context with the harmonization of employment and family. The goal of this thesis is to answer the main survey question: How do the parents perceive the possibility to choose the length of parental leave and thus the period of drawing parental allowance? The theoretical part of this thesis deals with macro and micro factors that influence the choice of the period of drawing parental allowance. These are mainly gender based labour division in the family, measures of family policy, position of men and women on the labour market and personal preferences of individual parents. The survey was conducted by the method of a qualitative, semi-structured interview. The results of the survey show that – when choosing the length of parental leave – the parents are mostly influenced by institutional-legal factors, mainly by lack of available positions in pre-school institutions. The length of parental leave is furthermore influenced by structural factors and personal preferences of individual parents.

44

Jmenný rejstřík Bartáková, 7, 8, 11, 12, 14, 20, 23 Esping - Andersen, 11 Hakim, 21,22,23 Hendl, 24,25 Krebs, 10 Kříţková, 18, 19, 20 Kuchařová, 9, 10, 17, 20 Leitner, 11, 12 Maříková, 14 Matějková, 10 Nešporová, 9, 14, 20 Paloncyová, 10 Pfau – Effinger, 8 Potůček, 10 Sirovátka, 8, 19, 22, 23 Valentová, 7 Ţiţlavský, 24

Věcný rejstřík de-familialismus, 12 faktory, 6, 7, 8, 10, 19, 20, 21, 23, 24, 25, 29, 31, 34, 36, 38, 39, 43 familialismus, 11, 12 gender, 43, 44 genderové, 8, 10, 12, 19, 21, 23, 29, 31, 38, 39 harmonizace profesního a rodinného ţivota, 6 Jesle, 17 kulturní teorie, 8 Mateřské školy, 17 preferenční teorie, 21, 23, 37 rodiče, 6, 10, 12, 14, 16, 17, 24, 32, 37, 38, 39, 43 rodičovská dovolené, 6 Rodičovský příspěvek, 6, 13, 14, 16, 27, 37, 42 Rodinná politika, 6, 10, 12, 13, 18, 31, 39, 41 trh práce, 7, 11, 12, 16, 17, 18, 19, 20, 22, 25, 36, 37, 38, 41 Volba délky, 2, 6, 43 zaměstnání, 7, 8, 9, 10, 12, 14, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 25, 26, 34, 36, 38, 41

45

Příloha č.1 – schéma rozhovoru -

v úvodu rozhovoru seznámit respondenty s výzkumným cílem

-

ujištění o vyuţití dat pouze pro bakalářskou práci

-

ujištění o anonymitě

-

ţádost o souhlas s nahrávkou na diktafon v mobilním telefonu

1. Socio-demografické údaje Kolik je vám let? Vaše vzdělání? Vaše povolání před nástupem na rodičovskou dovolenou? Kolik máte dětí a jak staré? 2. Rodičovský příspěvek DVO: Jak souvisí výše rodičovského příspěvku s rozhodnutím ohledně délky pobírání příspěvku? Jak jste se rozhodovali o tom, kdo půjde na RD? Jak to probíhalo a co bylo důleţité? Jakou délku RD jste zvolili a proč? Jakou délku rodičovské dovolené jste zvolili a co vás k tomu vedlo? Jak to probíhalo a co bylo důleţité? Jak vnímáte nastavení rodičovského příspěvku a rodičovské dovolené v ČR? Jaké pociťujete pozitiva/ negativa rodičovského příspěvku, zejména její výše a délky? 3. Kulturní faktory DVO: Jak ovlivňují kulturní faktory chování ţen/muţů při výběru délky pobírání rodičovského příspěvku? Vnímáte nějaký rozdíl mezi rolí muţů a ţen na trhu práce a v rodině? Pokud ano, jaké? Proč myslíte, ţe to tak je? Jak je to ve vaší domácnosti? Proč je to právě takto? Jak dlouho rodičovskou dovolenou povaţujete za ideální z hlediska kariéry ţeny/muţe? 4. Rodinná politika DVO: Jak ovlivňuje rodinná politika chování ţen/muţů při výběru délky pobírání rodičovského příspěvku? Jaké nástroje rodinné politiky konkrétně vyuţíváte? Umoţňuje současné nastavení rodinné politiky harmonizovat práci a rodinu? Jak a v čem Vám opatření rodinné politiky pomáhají? Jaké mají výhody a nevýhody. Co byste ještě potřebovali? 5. Moţnosti péče o děti DVO: Jak ovlivnila nabídka moţností zajišťující péči o děti délku pobírání příspěvku? 46

Jak vnímáte umístění dítěte do předškolního zařízení, zejména s ohledem na věk dítěte? Setkali jste se s problémy při umísťování dítěte do předškolního zařízení? Vyuţili jste nebo uvaţujete o vyuţití jiných moţností při péči o dítě? Za jakých podmínek byste o tom uvaţovali? 6. Ekonomické podmínky DVO: Jak ovlivňují ekonomické podmínky domácnosti délku pobírání rodičovského příspěvku? Jak do Vašeho rozhodování o tom, kdo z vás dvou vyuţije RD, o délce RD a výši RP vstupovala ekonomická situace Vaší rodiny? Jak se Vaše ekonomická situace změnila po nástupu na RD? Předvídali jste nějaké problémy? Pokud nějaké vznikly, jak jste je řešili? 7. Strukturální podmínky DVO: Jak ovlivňují strukturální podmínky délku pobírání rodičovského příspěvku? Jaké máte zkušenosti se zaměstnáváním ţen a jaké mají podle vás ţeny postavení na trhu práce? Jaké máte zkušenosti se zaměstnavatelem při odchodu na rodičovskou dovolenou a následně po jejím návratu? Jaké máte zkušenosti s nabídkou flexibilních pracovních podmínek? 8. Osobní preference DVO 7: Jaké jsou preference ţen/muţů k moţnostem harmonizovat práci a rodinu a jak tyto preference ovlivňují délku pobírání rodičovského příspěvku? Jak je pro Vás důleţitá péče o rodinu a domácnost? Jak je pro Vás důleţitá práce a zaměstnání? Jak a v jaké míře byste se v ideálním případě chtěl/a věnovat rodině a jak zaměstnání (v nejmladším věku dítěte)? A jak by se měl zapojit Váš partner/partnerka? Jaký preferujete pracovní úvazek v době, kdy jsou děti v předškolním věku/ a co Váš partner/partnerka?

47