Vojenský zeměpisný ústav
1938 do osvobození v roce 1945 v období od října
Po přijetí mnichovského diktátu československou vládou byly čs. armáda a s ní i Vojenský zeměpisný ústav demobilizovány. Delimitace území republiky nastolila před VZÚ nové a velmi nevděčné úkoly. Bylo mu uloženo předat ze zabraných území příslušným státům (tj. Německu, Polsku a Maďarsku) měřický operát, část reprodukční a měřické techniky, kartografické podklady a mapy, včetně elaborátů převzatých po roce 1918 od bývalého vídeňského VZÚ. Ústav se rovněž podílel na vytýčení a demarkaci hranic okleštěné republiky, zpracoval a vydal urychleně mapy s vyznačením nových hranic státu. Díky prozíravosti velení a pracovníků ústavu byly od všech předávaných materiálů pořízeny kopie, a tím ucelený elaborát zachován pro budoucí časy. Vedle pořizování duplikátů z elaborátů předávaných jiným státům bylo již v lednu 1939 započato se zatajováním části materiálu, zvláště měřické techniky a podkladů pro případ okupace Německem. Byly pořizovány soupisy inventáře s nižšími než skutečnými počty. Materiál i kopie mapového a měřického elaborátu byly ukrývány mimo ústav. Triangulační a mapovací práce byly od podzimu 1938 přerušeny. Na ústav byly kladeny různé požadavky vyplývající z úsilí uspořádat ekonomiku státu do životaschopné podoby a zajistit práci ve prospěch nezaměstnaných i těch občanů, kteří museli opustit Němci okupované pohraničí. Tak například v listopadu a prosinci 1938 ústav prováděl nivelaci železniční
trati Brno–Tišnov–Křižanov–Žďár nad Sázavou jako podklad pro její uvažovanou rekonstrukci. Pro město Domažlice ústav poskytl mapy a provedl měřické práce pro výstavbu silnic, kde našli práci nezaměstnaní organizovaní do takzvaných praporů práce. Kartografický a reprodukční odbor byly zaměstnány zpracováváním a vydáváním map nového státního území. Zimního období bylo využito k dalšímu prohlubování znalostí geodetů a topografů.57 I v této vypjaté době byly nastolovány kompetenční spory usilující o podřízení veškeré civilní zeměměřické činnosti ministerstvu financí a omezení působnosti Vojenského zeměpisného ústavu. Vznikající politická orientace se odrážela v úsilí o vzájemné kontakty s tehdejším německým Říšským zeměměřickým úřadem (Reichsamt für Landesaufnahme – RfL), který byl součástí říšského ministerstva vnitra.58 Dne 15. 3. 1939 byl Vojenský zeměpisný ústav stejně jako celá republika obsazen německou armádou. Velitel ústavu plk. PhDr. Jiří Čermák zrušil téhož dne s okamžitou platností popisný odbor a nařídil likvidaci jeho dokumentace, aby nemohla být zneužita okupanty. Pobočník velitele ústavu škpt. Kratěna se postaral o to, aby byl varován plk. Churavý, který byl na jednání mimo ústav, že ho hledá gestapo, aby se již do VZÚ nevracel.59
57 O odborné autoritě a pověsti VZÚ a jeho příslušníků svědčí nabídka vlá-
cem náčelníka ústavu. Byli to zřejmě dva gestapáci a jeden jejich český tlumočník. Pobočník škpt. Kratěna ihned pochopil cíl jejich návštěvy a prozíravě upozornil náčelníka AGO plk. Ing. Dvořáka na krajně nebezpečnou situaci. Když mě pak plk. Dvořák zahlédl na chodbě, řekl: Báťku okamžitě jeď do triangulační kanceláře ministerstva financí, kde plk. Churavý jedná s ministerským radou Křovákem, a upozorni ho, aby nechodil do VZÚ dříve, než bude uvědomen. Vzpomínám, když jsem mu vzkaz vyřizoval, jak pan plukovník zachoval klid, i když ihned pochopil, že jde o jeho zatčení. Dal mi klíče od svého kancelářského stolu se slovy: Z přihrádky mého stolu vezmi pistoli a náboje a večer vše naházej do Vltavy. A až bude tma, přijď mi říct do Chotkových sadů, poblíž kavárny Daliborka, jaká je situace ve VZÚ.“
dy Brazilské republiky z ledna 1939 (čj. 2094 – dův – osob. odd. MNO ze 4. 2. 1939) na umístění důstojníků VZÚ jako odborníků ve službách této republiky. Doporučeni byli například por. Ing. Klíma, por. Ing. Štál a npor. Dr. Ing. Staněk. Přes oficiální jednání na úrovni MNO k realizaci již nedošlo. 58 Ironií bylo, že dvoučlenná delegace VZÚ zahájila návštěvu RfL 14. 3. 1939
jako delegace samostatného státu, ale vracela se 18. 3. 1939 do protektorátu Čechy a Morava. 59 Na okolnosti varování plk. Churavého vzpomíná plk. Ing. Bátěk:
„Jednoho jarního měsíce 1939 se v kanceláři pobočníka velitele VZÚ náhle objevili tři muži se žádostí, že chtějí mluvit s plk. gšt. Churavým, zástup-
47
1938–1945
KAPITOLA 4
Protože již 14. 3. 1939 byl vyhlášen samostatný „slovenský štát“ (Slovenská republika) a území Podkarpatské Rusi bylo obsazeno Maďarskem, bylo nutné delimitovat mapový a měřický materiál z těchto území a předat jej nově zřízenému slovenskému Vojenskému zeměpisnému ústavu, respektive. maďarským orgánům.60 Dalším úkolem byla delimitace a demarkace státní hranice mezi Moravou a Slovenskem. Československá vojenská správa, připravující rozpuštění čs. armády, se snažila prosadit do čela Vojenského zeměpisného ústavu v Praze někoho z generálů zbraní. V čele ústavu však zůstal až do svého zatčení dne 6. 2. 1940 dosavadní velitel plk. PhDr. Jiří Čermák. Protektorátní vláda dne 6. 4. 1939 rozhodla o přepodřízení VZÚ ministerstvu vnitra. Dne 18. 4. 1939 byl ústav ministerstvem vnitra převzat a dostal název Zeměpisný ústav ministerstva vnitra (ZÚMV).61 Ústav tedy zůstal zachován jako celek, v původní budově. Ve svých funkcích zůstala i většina vedoucích pracovníků, i když už jen jako civilní osoby.62 Dozorčí správou nad ústavem byl pověřen říšský němec, vysoký úředník RfL, Dipl. Ing. F. Seidel. Zeměpisný ústav ministerstva vnitra zůstal v budově VZÚ v Praze-Bubenči pouze do konce roku 1939. Pak ji musel opustit a předat i s veškerými podklady, zařízením a inventářem Německému kartografickému ústavu (Deutsches kartographisches institut). Z něho později vznikl Kriegskarten
und Vermessungsamt Prag – vojenský ústav podřízený a určený výhradně pro potřeby nacistické branné moci.63 ZÚMV byl přestěhován do Veletržního paláce, jeho reprodukční odbor a fotogrammetrické oddělení do budovy bývalé tiskárny firmy Šulc v Praze VII, pozdější tiskárny podniku Kartografie. Odpor příslušníků VZÚ proti okupantům se projevoval zejména tím, že podle pokynů a pod vedením zástupce velitele ústavu plk. gšt. J. Churavého pokračovalo pořizování kopií a duplikátů dokumentace a její ukrývání, zahájené již v lednu 1939. Podle ústních informací se jednalo o 25 aut různých podkladů, techniky a materiálu. Koncem roku 1939 došlo k prozrazení akce a začátkem února 1940 byl zatčen bývalý velitel ústavu plk. PhDr. J. Čermák a řada jeho důstojníků.64 Značná část ukrytého materiálu byla sice objevena, ale přesto se podařilo zachránit a zachovat kopie podkladů (zejména mapových) a materiál v hodnotě asi 65 milionů korun, což umožnilo po osvobození bezprostředně obnovit vydávání map pro armádu a státní správu.65 Odpor bývalých příslušníků VZÚ trval i přes prozrazení a perzekuci v roce 1940 i přes lákání ze strany německého vedení. Vedle zatajování materiálů a osobních zbraní bylo hlavní formou odboje „pracovat tak, aby okupanti nedostali výsledky uložených prací včas“. Dohotovení mapových děl bylo prodlužováno, aby mapy ztrácely aktuální uplatnění pro okupanty. Některým bývalým příslušníkům ústavu se podařilo odejít
60 Slovenská republika oficiálně ustavila svůj Vojenský zeměpisný ústav
dnem 1. 9. 1939. Ústav nejdříve sídlil v Banské Bystrici a později, v září 1940 byl přemístěn do Bratislavy, Dunajských kasáren. Ústav měl necelé tři desítky příslušníků; základ tvořili kvalifikovaní odborníci slovenské národnosti, kteří přišli v roce 1939 z Prahy. Po odborné stránce veškeré práce vycházely ze znalostí a zkušeností získaných ve VZÚ v Praze. Potřeba modernizovat technologie a zintenzivnit zejména mapovací práce vedla v roce 1941 ke vzniku Fotogrammetrického ústavu Bratislava, vedeného pozdějším prof. Dr. Ing. Pavlom Gálom; díky tomu byl již hraniční operát moravsko-slovenských hranic zpracován ve formě fotomap 1 : 5 000.
Vrby: „Potvrzuji, že por. zem. Karlu Čermínovi se podařilo v jeho úřední funkci vedoucího fotografického oddělení a galvanoplastiky v době německé okupace zachrániti pro Vojenský zeměpisný ústav přes 1 800 skleněných negativů průměrné velikosti 50 x 60 cm, a to topografických map reambulovaných v měřítku 1 : 25 000, topografických map nového měření v měřítku 1 : 20 000 z pohraničního území ČSR, z území takzv. Protektorátu a z území Slovenska. Tyto negativy, které měly být odevzdány do rukou Němců nebo zničeny, ochraňoval od roku 1940 s naprostým zdarem. Uchoval tím republice majetek velké ceny, neboť tyto negativy jsou výsledkem práce VZÚ za dobu 20 let a představují majetek nezměrné ceny.“
61 Začlenění do protektorátního ministerstva vnitra neproběhlo hladce. Dne
64 Plk. PhDr. Jiří Čermák ve vzpomínkách uvedl: „Bohužel akce ta byla ve-
10. 5. 1939 oznámil vojenský zmocněnec u říšského protektora, že dnem 6. 4. 1939 je ZÚMV podřízen jemu až do konečného vyřešení záležitosti dohodou mezi vrchním velitelstvím wehrmachtu a říšským ministerstvem vnitra. Usnesení protektorátní vlády ze dne 6. 4. 1939 prohlásil za neplatné. Tento stav neurčitosti trval až do 28. 7. 1939, kdy říšský protektor potvrdil podřízenost ústavu protektorátnímu ministerstvu vnitra s tím, že vlastnická práva wehrmachtu na ústav tím nejsou dotčena. Důsledky tohoto rozhodnutí se projevily již koncem roku 1939. velitel – plk. PhDr. J. Čermák, zástupce velitele – plk. gšt. J. Churavý a přednostové odborů: astronomicko-geodetického – plk. Ing. E. Dvořák, topografického – pplk. Ing. K. Konečný, kartografického – plk. Ing. F. Melichar, reprodukčního – plk. Ing. F. Kudlička, popisného – do 15. 3. 1939 pplk. RNDr. Ubald Kolařík.
dena v příliš širokých rozměrech, takže zdánlivá inventární chudost zařízení tak velikého ústavu vyvolala u Němců brzy podezření. V důsledku toho jsem byl 6. února 1940 zatčen gestapem, uvězněn, suspendován z velení ústavu a postaven před německý vojenský válečný soud v Praze na Hradčanech. Se mnou a ostatními obžalovanými – plk. Ing. Kudličkou, plk. Ing. E. Dvořákem, plk. Ing. K. Kopečným, plk. J. Němečkem, mjr. Ing. K. Juračkou, škpt. A. Hrdličkou, vrchním měřickým radou Ing. Veverkou – byl obžalován a souzen i škpt. Vrba, jeden z nejaktivnějších organizátorů ukrývání podkladů. Plk. gšt. J. Churavému, který náhodou byl včas varován, podařilo se uprchnouti před zatčením, …teprve o rok později se jej podařilo gestapu vlákat do léčky a zatknout. Po dlouhém vyšetřování byl plk. gšt. J. Churavý za heydrichiády v roce 1942 popraven. Mnozí ze zatčených zemřeli v nacistických věznicích nebo koncentračních táborech. Další důstojníci byli po odpykání trestu dáni do výslužby, v níž později byli zbaveni i penze.“
63 V situaci, kdy bylo nutné opustit budovu ústavu a předat veškeré pod-
65 Plk. PhDr. J. Čermák uvádí: „Když po 5. květnu 1945 jsem nastoupil
klady a materiály wehrmachtu, se projevila prozíravost a odvaha těch příslušníků VZÚ, kteří již od roku 1938, od mnichovského diktátu zhotovovali a ukrývali kopie československých map i z území, která byla zabrána jinými státy. Jak potvrzuje zachované svědectví, jedním z nejaktivnějších byl tehdejší por. zem. Karel Čermín, původem ústavní elév a nynější plk. v. v. doc. RNDr., CSc. Svědčí o tom následující vyjádření škpt. Jiřího
v obnoveném VZÚ zase jako jeho velitel, byl jsem neobyčejně mile překvapen skutečností, že reprodukční možnosti ke všem vojenským mapám jsou plně dány, ačkoliv nesmělo zde zůstat nic.“ Ze zachovalých svědectví vyplývá, že podstatnou zásluhu na ukrytí a uchování podkladů měli především škpt. Jiří Vrba, jeho zástupce škpt. Edvard Mahler a tehdy por. zem., nyní plk. v. v. doc. RNDr. Karel Čermín, CSc.
62 Velení VZÚ a do konce roku 1939 i ZÚMV tvořili:
48
VOJENSKÝ ZEMĚPISNÝ ÚSTAV V OBDOBÍ OD ŘÍJNA 1938 DO OSVOBOZENÍ V ROCE 1945
za hranice, kde se zúčastnili zahraničního odboje, jiní se zapojili do odboje domácího.66 Jména na pamětní desce budovy Vojenského zeměpisného ústavu připomínají ty z jeho příslušníků, kteří v boji proti okupantům položili své životy za národní svobodu a obnovení Československé republiky.67 Zeměpisný ústav ministerstva vnitra zachoval až do svého zrušení v září 1942 organizaci bývalého VZÚ a ponechal většinu příslušníků ve funkcích po celou dobu své existence. Jeho odbory pokračovaly v podstatě v dosavadních mírových pracích. Činnost zeměměřičů v Čechách a na Moravě, tedy i příslušníků rozpuštěného Vojenského zeměpisného ústavu, v jednotlivých oborech za období okupace charakterizují tyto práce: Astronomicko-geodetický odbor pokračoval v budování podrobné trigonometrické sítě až do V. řádu, a to zejména na Moravě. Obdobné úkoly (zhuštění sítí) byly prováděny ve výcvikových prostorech německých vojsk. Vybrané body základní trigonometrické sítě byly doměřovány jako Laplaceovy body. Dobudována a zaměřena byla délková základna u Poděbrad (Sadská–Veliš). V roce 1942 byla zahájena tíhová měření statickým gravimetrem. Ve stejné době byly zahájeny práce na určení převýšení geoidu nad elipsoidem z rozdílu geodetických a astronomických měření na bodech základní sítě. Podle pokynů německého vedení byl proveden převod československých geodetických základů do německého vojenského souřadnicového systému (Deutsches Heeresgitter – DHG) pro potřeby vojenské a německého říšského souřadnicového systému (Deutsches Reichsgitter – DRG) pro potřeby civilní, zejména velkoměřítkové práce a mapování. Při výpočetních pracích ze začaly používat elektrické počítací stroje. Topografický odbor po určitém přechodném období zahájil v roce 1940 mapování v prostoru Moravy, a to v měřítku 1 : 25 000, v německém vojenském souřadnicovém systému (DHG), v Gaussově zobrazení, v německém kladu listů a značkovém klíči. Mapování probíhalo i ve výcvikových prostorech wehrmachtu. Do topografických map v měřítku 1 : 25 000
66 Podle dostupných pramenů to byli například: gen. Alfréd Ressel (od
roku 1940 příslušník československých jednotek ve Francii, Anglii a pak v SSSR), v letech 1929–1933 a 1939 topograf-fotogrammetr VZÚ, dále plk. gšt. Bohumír Kobliha (od roku 1940 příslušník československé jednotky na Středním východě, účastník bojů o Tobrúk, později příslušník československého hlavního štábu v Londýně), absolvent topografického kurzu 1926–1927 a do roku 1931 topograf VZÚ, nebo z účastníků domácího odboje plk. gšt. Dr. Ing. V. Blahák, po zatčení v roce 1941 odsouzený k smrti, na jaře 1945 se útěkem z vězení zachránil před popravou. 67 Životy za vlast položili tito příslušníci Vojenského zeměpisného ústavu
Praha a Bratislava: generál Josef Churavý, přednosta popisného odboru a v roce 1939 zástupce velitele VZÚ, narozen 1894 – zastřelen 30. 6. 1942 v Praze-Kobylisích; plukovník Ferdinand Houdek, zástupce přednosty popisného odboru, narozen 1892 – umučen v lednu 1942 ve věznici v Litoměřicích; plukovník František Mašek, příslušník popisného odboru VZÚ, narozen 1892 – umučen v listopadu 1943 v káznici Břeh u Vratislavi;
1938–1945
Pamětní deska na schodišti budovy Vojenského zeměpisného ústavu se jmény jeho příslušníků, kteří položili své životy za osvobození Československé republiky
a speciálních map v měřítku 1 : 75 000 získaných ze zásob čs. armády byla dotiskována kilometrová síť v DHG. Současně na celém území protektorátu pokračovala reambulace původních rakouských map v měřítku 1 : 25 000. Zpracováno tak bylo přes 18 000 km2 území.
podplukovník Ing. Karel Juračka, náčelník konstrukčního oddělení VZÚ, narozen 1890 – zemřel 29. 6. 1940 ve věznici v Praze; major Bohumil Jaroš, příslušník evidenčního oddělení kartografického odboru VZÚ, narozen 1899 – zemřel 3. 9. 1942 v koncentračním táboře v Osvětimi; štábní kapitán Ing. Viktor Ozábal, příslušník AGO VZÚ Praha a pak VZÚ Bratislava, narozen 1913 – padl 21. 9. 1944 za Slovenského národního povstání (SNP) v boji u Vrútek; štábní kapitán Ota Velínský, příslušník fotogrammetrického oddělení VZÚ, letec fotoletky, narozen 1910 – umučen 30. 9. 1942 ve věznici v Praze na Pankráci; štábní kapitán Richard Stehlík, příslušník kartografického odboru VZÚ, narozen 1884 – zastřelen na jaře 1945 v koncentračním táboře v Mauthausenu; podporučík Michal Ridoško, příslušník VZÚ Bratislava, narozen 1917 – padl za SNP v boji u Horné Štubni v říjnu 1944; rotmistr Benjamin Ďurčík, příslušník VZÚ Bratislava, narozen 1913 – padl v partyzánských bojích u Jasenia na jaře 1945; vojín Jozef Lackovič, elév VZÚ Bratislava, narozen 1927 – padl za SNP v bojích u Strečna na podzim 1944.
49
1938–1945
KAPITOLA 4
Nově vytvořený fotogrammetrický odbor se jen s velkým úsilím prosazoval proti konzervatizmu části českých zeměměřičů. Po osvojení si vyhodnocovacích prací na Stereoplanigrafu Zeiss C5 zahájila činnost letecká stereofotogrammetrie, zpracováno bylo však jen asi 2 100 km2 území. Pozemní fotogrammetrie kromě prací na vlastním území (190 km2) plnila v roce 1942 i technicky zajímavý úkol v Norsku – mapování v měřítku 1 : 2 000 a 1 : 5 000 území o celkové rozloze 35 km2 na jižním břehu Leierfjordu pro projekt trati z Osla ke trati Narvik–Kiruna–Gällivare.
Kartografický odbor prováděl opravy hranic a doplnění německých názvů do map v měřítkách 1 : 25 000 až 1 : 1 000 000. Zpracováním a přítiskem těchto údajů v jiných barvách, než měly původní mapy, byly tiskové podklady uchráněny před znehodnocením a byly po osvobození ihned použitelné. V kartografii a litografii se prosadilo používání transparentních fólií typu Astralon pro kresbu, kopírování, tvorbu masek a montáž. Namísto ručního psaní názvosloví se začal používat vtiskovací strojek Wulkov.
Ukázka mapování pro německou armádu: topografická mapa německého cvičiště v prostoru Sedlčany–Neveklov, měřítko 1 : 25 000, Gaussovo-Krügerovo zobrazení, kilometrová síť v německém vojenském souřadnicovém systému
50
VOJENSKÝ ZEMĚPISNÝ ÚSTAV V OBDOBÍ OD ŘÍJNA 1938 DO OSVOBOZENÍ V ROCE 1945
Reprodukční odbor po vybudování nových provozů tiskl především mapy z území protektorátu pro potřeby německé armády. Zčásti byl úkolován tiskem map z území dalších okupovaných nebo k okupaci plánovaných států. Mezi tiskovými technikami rychle převládl ofset, zejména po zavedení dvoubarvových ofsetových tiskových strojů. Vládním nařízením číslo 248/1942 Sb. byly naplněny centralistické tendence některých zeměměřických kruhů. Dnem 26. 9. 1942 byl zřízen Zeměměřický úřad Čechy a Morava (ZÚČM), do kterého byly kromě Zeměpisného ústavu ministerstva vnitra začleněny i triangulační kancelář ministerstva financí, nivelace z ministerstva veřejných prací a další. Mimo zůstal pouze katastr a katastrální úřady. Do čela ZÚČM byl
1938–1945
postaven komisař – říšský Němec Dr. Kuhlmann z vedení RfL. Němci byli rovněž postaveni do čela jednotlivých odborů. Z úřadu byli propuštěni všichni bývalí legionáři. Obdobně byl záměrně omezován i počet 176 bývalých důstojníků VZÚ – ti byli po propuštění dáváni k dispozici pracovním úřadům pro tzv. totální nasazení. České vysoké školy okupanti zavřeli, a proto byla značně omezena výchova nových zeměměřičů. K překonání tohoto stavu byl pro 21 maturantů – mladých příslušníků ZÚČM uspořádán v letech 1943–1945 abiturientský učební běh pro zeměměřictví při Vyšší průmyslové škole stavební v Praze. Jeho absolventem byl i pozdější náčelník topografické služby plukovník Ing. Vladimír Vahala, DrSc.
V očekávání osvobození a obnovení Československé republiky i Vojenského zeměpisného ústavu jeho bývalí příslušníci po celou dobu okupace aktivně, individuálně nebo v konspiračních skupinách, shromažďovali a ukrývali podklady a kopie elaborátů i přístroje a materiál pro využití v osvobozené vlasti. Je ke cti příslušníků ústavu, že případy aktivní spolupráce s okupanty a zrady národa byly ojedinělé.
51
