VOJENSKÉ SDRUŢENÍ REHABILITOVANÝCH AČR
ZPRAVODAJ č 1/2010 ZPRÁVY OD PRAMENE č. 1/2010 Máme za sebou vstup do roku 2010, který nám otevírá mnohá významná vzpomínková výročí. 19. ledna uplynulo 41 roků od hrdinského činu Jana Palacha, 21. ledna uplynulo 5 roků od našeho rozloučení s našim čestným předsedou Ústřední rady VSR Ing. Mirkem Janhubou v Olomouci, 7. března si připomeneme 160. výročí narození prvního prezidenta naší Československé republiky Tomáše Garrigua Masaryka, 8. května uplyne 65 roků od ukončení 2. světové války. To jsou naše bezprostřední nejvýznamnější významná výročí v prvém pololetí. Vím, ţe připomenutí výročí je velice důleţitá záleţitost, která je součástí našeho ţivota. Patříme do starší a mnozí do té nejstarší ještě ţijící generace. Říkáme právem, ţe jsme pamětníci, a dodám, ţe pamětníci krásných, dobrých, horších i zlých časů. Těch krásných a dobrých časů jsme proţili minimum. Těch horších a zlých bylo nejvíce. Počátkem února bylo vyhlášeno rozhodnutí pana prezidenta Klause, ţe 28. a 29. května se budou konat volby do Poslanecké Sněmovny PČR. Po nich budeme očekávat, kdo bude na další 4 roky sedět v naší nové vládě. Jsou před námi veliká očekávání a ještě větší překvapení, o která není nikdy nouze. Dnešní moje zamyšlení se rodí velice těţce. Vstoupili jsme do 21. roku obnovené svobody, demokracie, do ţivota zaručených lidských práv. Nebudu počítat ani kolik uţ se od listopadu 1989 vystřídalo různých vlád, kolik ministrů obrany, kolik uţ se nám předvedlo po všeobecném hlasování ve volbách těch „zaručeně nejlepších poslanců a senátorů.“ Letošní rok zase proţijeme další tři volební kampaně, které budou posíleny o nové partaje, jako je např. TOP 09 coby Kalouskovo dítě s mámou Vlastou Parkanovou, která je ochotna pod dozorem dědy Schwarzenberga provést cokoli, jen aby se udrţela na velice dobře placeném místě. Však také získávala svoji ţivotní přípravu v době bolševické normalizace na právnické fakultě UK v Praze, kde se v té době hlavně dobře vyučovalo učení marxismu - leninismu; nebo taková Strana práv občanů Krakonoše Miloše Zemana z Vysočiny, který jako prognostik dospěl k názoru, ţe by nebylo od věci jít opět zasmrdět do kanceláře ve Strakovce, kdyţ uţ poznal, jak se ţije z důchodu na větší vesnici daleko od Prahy a případně si našlápnout přes první hradní nádvoří na Hrad, protoţe tam je ta doţivotní největší renta a on jako mladej důchodce by toho mohl pořádně vyuţít a napsat nám zase nějaké nové prognostické knihy, jak je třeba více pošpinit Českou stranu sociálně demokratickou, která mu byla dobrá v jeho prudkém růstu v nedávné době. Miloš Zeman při odchodu do svého důchodu na Vysočině velice rád prohlašoval, jak se těší do důchodu ve výši okolo 9 tisíc Kč. Je to kouzelník, kdyţ od roku 2005 můţe vydrţovat na jedné prestiţní střední škole v Praze svoji dceru, kde se platí školné ve výši okolo 11 tisíc měsíčně. Jako mimosoudně rehabilitovaní občané naší republiky se ještě dodnes vzpamatováváme z jeho osobního zájmu a péče o nás rehabilitované v době jeho vlády. Nebyla pro nás moţná ani jedna novelizace zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích. Váţení kolegové, pokud se týká našeho nekonečného čekání na schválení společného návrhu zákona ČSSD a ODS o kompenzaci za ztrátu zaměstnání z politických dů-
2 vodů v letech 1948 - 1989 pro mimosoudně rehabilitované ve 3. závěrečném čtení, musím oznámit to, co jiţ určitě víte. V nečekaném a nekonečném obstrukčním souboji parlamentní levice a pravice, ve kterém zvítězily síly pravice za podpory KSČM, TOP 09 a části lidovců, bylo zabráněno provedení 3. čtení „našeho“ zákona, který byl původně zařazen na program stávajícího jednání Sněmovny. Coţ prakticky znamená, ţe při další schůzi Sněmovny se bude zase hlasovat, zda tento bod jednání vypustit nebo propustit. Hlasování jednotlivých poslanců Sněmovny je zveřejněno na internetu PČR Poslanecká sněmovna - 67. schůze, 291. hlasování ze dne 3. 2. 2010 v 11,06 hod. Dobře si jej prohlédněte, protoţe je dobré vědět, kdo pochopil, co znamenala politická, občanská a vojenská perzekuce a kdo se nám chce opět pomstít, za naše odmítnutí vlády jedné strany v době vojenské agrese pěti armád bývalé Varšavské smlouvy v roce 1968 a v následující bolševické normalizaci pod vojenským dozorem sovětských jednotek na našem území. Nebudu nijak komentovat uvedený výsledek. Víme, ţe ţijeme v době světové krize, kterou jsme jako důchodci nezavinili. Ke stávajícímu stanovisku dalšího odloţení závěrečného jednání o „našem“ uvedeném zákonu, určitě přispělo silové přednostní prosazení prvního čtení senátního návrhu zákona o třetím - protikomunistickém odboji podle objednávky vedení Konfederace politických vězňů s vědomím blíţících se voleb do Sněmovny PČR a očekávaného volebního výsledku. Lze s určitostí předpokládat, ţe v předloţeném znění však rozhodně nemůţe projít. 19. února 2010 PhDr. Miroslav Pavlík, předseda ÚR VSR AČR ZVOLÁNÍ JANA PALACHA JAKO PŘÍKAZ DOBY Aby si lidé zlepšili kvalitu svého ţivota, zpravidla si dávají s příchodem Nového roku různá předsevzetí. Impulsem k takovému rozhodnutí bývá nejčastěji nespokojenost s tím, jak se utvářel jejich osobní ţivot v minulém roce. Takový počin je chvályhodný a svém egu prospěšný. Ale jeho přínos ze společenského hlediska je omezený, protoţe je individuelní. Jsou známá i taková rozhodnutí určitých individuí, která vycházela z kritického poznání vývoje společnosti. Svým významem zasáhly široké okolí, celou společnost, ba i celé národy. Protoţe se dotýkala svědomí národa a viníky pro národ tragických událostí, zasahovala v nejcitlivějším místě. V této souvislosti chci vyzvednout jen jedno jméno, aniţ tím upozaďuji jména jiná, jména známá jako pokračovatelé této symboliky - jméno dvacetiletého českého studenta 2. ročníku filosofické fakulty Karlovy University, Jana Palacha. Nutno říci, ţe Jan Palach byl především dobrým, citlivým člověkem, dobře vychovaný a vzdělaný. Jedním slovem – humanista. Dle mého soudu nebyl prototypem revolucionáře, ale masarykovským demokratem s vyvinutým smyslem pro spravedlnost, coţ mu umoţňovalo jasně stanovit hranice mezi dobrem a zlem, tedy komplexně čestný člověk do poslední chvíle svého ţivota. Širší veřejnosti se stal známým v období tzv. Praţského jara. Rok 1968 proţíval pocitově velmi intenzivně a ve svém studentském prostředí se vyznačoval aktivním působením na chod událostí. Je účastníkem diskusních večerů a také organizátorem akcí na podporu demokratických změn. Jako vlastenecký představitel své generace pochopil svou roli v celonárodním hnutí za nápravu křivd minulosti, za obrodu socialismu v naší vlasti. Podporoval všechny kroky směřující k nastolení vyšší míry svobody, zavedení svobody slova, rehabilitaci politických vězňů, opatření k posílení národní a státní suverenity a omezení sovětského státního dirigismu. Jan Palach jisté představy o sovětském
3 způsobu prezentace socialismu měl a získal je při pobytech v Sovětském svazu jako dobrovolný brigádník. Z kontaktů s prostými sovětskými občany vycítil mezi nimi ovzduší strachu a nápadně projevovanou domnělou důvěru ve své formě, ale v rozporu s obsahem, coţ právě neharmonizovalo s proklamovanou svobodou člověka. Také tato zkušenost v něm posilovala přesvědčení, ţe uskutečňované společenské reformy Praţského jara mohou být prospěšné i pro národy SSSR a ostatní socialistické země. V tom spočívala víra a síla Jana Palacha. O to intenzivněji pociťoval krutost okupace vlasti vojsky Varšavské smlouvy. S tím se smířit prostě nebyl schopen. Situaci po 21. srpnu bytostně nenáviděl. Diametrálně odlišné názory politických představitelů o moţném pokračování polednové politiky se neslučovalo s jeho cti, neboť je povaţoval za znásilňování svědomí a pokoření národa. S tímto stručným vylíčením osobních postojů Jana Palacha vyplouvají na povrch i jeho niterné pocity a nemohu se nepřiznat k tomu, ţe jsou v plném souznění s mými vlastními pocity z proţitků oné doby a nepochybuji, ţe mnozí z nás jsou na tom podobně. Ač o víc neţ generaci starší, naše kořeny spočívají ve stejné půdě. O tom, co se událo v den 16. ledna 1969 a co bylo hlavním impulsem, je všeobecně známé a nemusím se o tom rozepisovat. Jan Palach se s jistotou upálil na protest sovětské okupace, ale také proto, ţe nesnášel provokující ústupky politické reprezentace sovětským okupantům formou normalizační masáţe, coţ mělo vést k pokoření národa. Nebylo způsobů, jak tomuto tlaku účinně čelit. Kázat po vzoru Jana Husa k táboru lidu bylo nemyslitelné. I bez toho byli Češi prohlášeni za kacíře a tentokrát ne církevní, nýbrţ světskou mocí. Adekvátním prostředkem byl zoufalý výkřik, zvolání o síle mohutného výbuchu, který zasáhne mozek i srdce kaţdého vlastence. Toto vědomí v Janu Palachovi uzrálo v odhodlání k činu ojedinělému, jedinečnému, k činu nadlidskému, k činu historického rozsahu. To nebyl osobní protest, ale osudová výzva, apel k zachování občanské angaţovanosti a cti a nepodlehnutí mocenským tlakům. Máme-li dnes, po šedesáti letech odpovědět, zda došlo k naplnění této výzvy, tak nemáme jednoznačnou odpověď. Při reálné aplikaci výzvy by nemohlo nastat ostudné normalizační husákovské období. Nadějným příkladem angaţovanosti byl 25. leden, den Palachova pohřbu, který vyvolal paniku v řadách nově instalovaných stranických mocnářů. Protoţe to vystoupil ještě jednou národ v jednotě, jako občanská společnost lidí různých názorů i náboţenství. Rozsah a účinnost pozdějších akcí byl úměrný narůstajícím tlakům „strany a státu“ a šíření normalizační nákazy, která zasáhla nemalou část společnosti. Aby nikdy nepohasl ten symbolický plamen vzkříšení, o to dbali nemnozí z nás po dlouhá léta. Muselo uplynout dlouhých dvacet let, kdy uţ v nových podmínkách Střední Evropy, po několikaletém působení perestrojky tento doutnající zdroj energie mohl znovu vzplát plamenem. Ano, „Palachův odkaz v týdnu jeho 20. výročí 1989“, se ocitl v centru běhu dějinných událostí a vytvořil váţnou trhlinu v reţimovém bloku, kterou se nepodařilo zacelit. Nastal proces rozpadu starých struktur s vyvrcholením jeho finální fáze v listopadu 1989. I tato akce měla charakter občanské vzpoury. V tomto procesu sehráli svou roli i jiné významné momenty, přesto Palachův apel za občanskou angaţovanost byl přítomen - nejen symbolicky. Od tohoto momentu jsme se vzdálili o dalších dvacet let, dvacet let svobodného ţivota. Znamená to snad, ţe tento fenomén uţ je vyhaslý, ţe pro nás pozbyl platnost? Určitě ne. Je univerzální a platný pro kaţdou dobu. Coţ nejsme svědky snah o uzurpování mocenských pozic s pomocí lobbistických ţivlů? Nevystupují na politickou scénu generace pod fašistickými symboly? Povaţuje to snad někdo za zákonitý okrajový efekt demokratického rozvoje společnosti? Je moţné se k tomu stavět rezignovaně, jako po roce 1969? Naopak, je právě dnes nutno odpovědět všem těmto silám obecnou občan-
4 skou angaţovaností v duchu odkazu Jana Palacha a jeho následovníků. V tom je naše šance, věrni odkazu, hájit dobyté svobody. Politická reprezentace opouští pozici občanské společnosti a upřednostňuje zájmy partajní. Poslance a senátory při projednávání pramálo zajímá podstata zákonných předloh. Důleţitý není obsah, zda takový či onaký, ale kdo návrh podává. Protoţe to je hlavním hlediskem pro jeho přijetí nebo odmítnutí. Kaţdý akt, který projde Parlamentem, je povaţován za výhru a prohru současně. Tato hra na pozici a opozici se nezmění ţádným autonomním způsobem. Impulsem nápravy při řešení veřejných záleţitostí nemůţe být nic jiného, neţ vzedmutí vlny občanské angaţovanosti. O tom nemůţe být sporu. Volební rok 2010 v tom můţe sehrát za naší aktivní účasti důleţitou roli. Plk. Ing. Karel Nedvídek JE MOŢNÉ OBJEKTIVNÍ HODN OCENÍ? Někteří výše postavení v tom i zvolení nám bývalým vojákům z pov olání, avšak rehabil itovaných, často vyčítají, ţe jsme slouţili reţimu KSČ. Ano, ale ne v represivní instituci, coţ je to nejpodstatnější pro další pos uzování či hodnocení. To asi nebylo patřičně zdůrazněno. Slouţili jsme s dobrým svědomím v systému obrany vlasti, výchově k brannosti a obrany státního území. Coţ bylo r eţimem zneuţito. Po vstupu republiky do systému Varšavské spojenecké smlouvy jsme postupně zjišťovali a cítili se jako vazalové, kteří byli komunistickým r eţimem zataţeni do imperialistických plánů Sovětů, asi tak podobně jako všichni občané do systému RVHP pod taktovkou sovětského panstva. Moţno uvaţovat např. i tak, ţe: neslouţili reţimu ti, co kopali uranov ou rudu, upravovali ji i ti co ji vyváţeli do bývalého SSSR také ti, co tyto nevýhodné transakce dovolili, řídili a organizovali, neslouţili reţimu ani ti, co plnili dodávky do SSSR na 120 %, a také ti, kteří organizovali a prováděli represe proti v lastnímu lidu v zájmu reţimu, a rovněţ ti, kteří nalévali do hlav národa nutnost třídního boje a bludy marxismu – leninismu a jiné. K tomu moţno uvést i to, ţe většina těch shora uvedených, mají pr oti nám rehabilitovaným ve VSR i velkou výhodu v tom, ţe totiţ „neotevřeli hubu" a pouze plnili a plnili zadání a to aţ do listopadu 1989. I potom zůstali v houfu „plničů" jako běţný obyčejný občan, ale i ten slouţící reţimu na svém zařazení, kteří volili reţim s účastí aţ do 99%. Kteří ze své pozice nekr itizovali, snad byli také zastrašeni, vyčkávali a hlavně, „drţeli hubu a krok" ke světlým zítřkům. My jsme také volili kandidátku Národní fronty, ale v dalším jsme se se svými názory a projevy zařadili do opozice (i kdyţ neorganizované) v systému MNO a ČSL A. Tím jsme se dostali do kategorie občanů reţimu nebezpečných. Ale i tak jsme přispívali k narušování úsilí reţimu v této oblasti pro reţim velmi d ůleţité. Ale oni stále plnili a slouţili. Za naše opoziční aktivity svědčí silné represivní postihy, mnoh é osobní tragedie a hlavně doklady o naší rehabilitaci a také seznamy osob reţimu nepohodlných v akci StB jménem „Norbert".
5 Takţe moţno uvést, ţe ti nekritizující, vyčkávající i „plniči" dříve slouţící komunistickému reţimu, nyní snad mnozí i se stranic kou legitimací KSČM do konce komunistického reţimu přeţili poměrně v klidu. V souča sné době někteří jako podnik atelé, poslanci, senátoři, ale i jako poslanci evropského parlamentu a evropských institucí (i zde bez personálních problémů z minulosti) opět pů sobí v klidu a pohodě. Obdobně je tomu v našich centrálních úřadech, soudech, parlamentu apod. snad podle dřívě jších zvyků a v klidu se solidním platem. A tak se nedivme, ţe naše snahy o úplné vyřešení křivd, např. v oblasti sociální na úroveň těch, co v Č SLA v minulém reţimu doslouţili a jej v době normalizace pomáhali zajišťovat a udrţovat aţ do jeho krachu, nejsou dosud vyslyšeny natoţ vyřešeny i kdyţ úsilí i kdyţ úsilí ze strany vedení VSR nepřetrţitě a neúnavně trvá. Brzdou jsou i časté personální z měny v osobě ministra obrany a zde vedoucích úředníků. Ti co vyčkávali, nekritizovali, plnili poţadované, přeţili v klidu do nové společenské situace. Nebyli komunistickým reţimem zásadně pošk ozeni. A snad ani v současné době nemají přehled o mnoha nezák onnostech v resortu bývalého MNO, v ČSLA a moţná i ve společnosti. A také by jim mohl někdo říci „proč" se tím zaobíráš, zaobíráte, vţdyť Ty ses také zúčastnil svým dílem na podpoře komunismu, a proč se staráš o bývalé komunisty „co si nadrobili, ať si…“ Za naše opoziční postoje a tzv. „otevření huby" jsme trestáni dv akrát. Nejprve reţimem, podruhé těmi, kteří k našim poţadavkům jsou opět zticha, mají svá místečka a plní tak, jak byli dříve zvyklí. Ono se jim dř ívější jednání vyplatilo a v yplácí se jim i nyní. Proč tedy na sebe upozorňovat zrovna ve věci těch, co reţimu slo uţili v uniformách, co byli komunismem zvláště tvrdě potrestáni a deklas ováni před mlčící většinou. Tato, pro naše oprávněné poţadavky nepříznivá snad společenská a zejména „úřední" situace je v období, kdy komunismus u nás nadále v kl idu přeţívá, kdy jsou tu opět kluby či skupiny komunistické mládeţe, kdy stát podporuje parl amentní stranu KSČM, kdy se mnoţí protidemokratická veřejná vystoupení a rejdy různých ideologií. Kdy s e k těmto projevům málo účinně zasahuje. I v této situaci však stále ctíme všechny občany, kteří byli za své názory a odbojné postoje odsouzeni k otrockým pracím za ostnatým dr átem ve prospěch komunistického reţimu u nás a v bývalém SSSR. A také ty občany uvrţené do voje nských táborů nucené práce a zařazené do útvarů PTP v důvodů tzv. politických a třídních hledisek. Dosud zde uvedené je asi moţno povaţovat za úvahu k tomu, proč nás rehabilitované vojáky z povolání nadále ne uznávají jako účastníky 3. protikomunistického odboje. Zákaz komunistické ideologie a činnost strany tuto ideologii vyzn ávající a stále udrţující v mladé generaci, by mohl opět probudit mlčící sp olečnost této doby a tak v dalším dospět k objektivitě hodnocení našich a ktivit promítnutých do nového zákona o protikomunistickém odboji a zde i snáší třeba malou účastí či uznáním. Zákon o protiprávnosti komunistick ého reţimu č. 198/1993 Sb. by tak byl uveden do hlubšího vědomí spole čnosti. Plk. Ing. v. v. Jiří NOVOTNÍK
6 Vystoupení předsedy ÚR VSR AČR plk. PhDr. Miroslava Pavlíka na radnici Města Mladá Boleslav: Váţený pane primátore, váţení páni náměstci a radní, zastupitelé města Mladá Boleslav, dámy a pánové, nestává se často, abychom jako představitelé předsednictva Ústřední rady Vojenského sdruţení rehabilitovaných Armády České republiky předstupovali před zastupitelstva měst. Představuji vám čestného člena předsednictva VSR a svého poradce pana generálporučíka Ing. Stanislava Procházku, čestného občana Vašeho města, dále tajemníka ÚR VSR, plukovníka Ing. Vladimíra Horáka z Brna - předsedu krajské rady VSR Jihomoravského kraje, rodáka z Mladé Boleslavi. Naše krátké vystoupení před zastupitelstvem statutárního města Mladá Boleslav je i pro nás zvláště významné a velice symbolické. Významné je naším upřímným a velkým osobním poděkováním vám, zastupitelům starobylého a krásného města s bohatou historií a s novátorskými tradicemi v oblasti hospodářského a poltického ţivota, ale i v oblasti kulturně výchovné a vzdělávací za pozornost, kterou jste vyjádřili v loňském roce svým rozhodnutím ocenit svého spoluobčana pana generálporučíka v. v. Ing. Stanislava Procházku udělením čestného občanství města Mladá Boleslav, bývalého významného vojenského činitele generálního štábu ČSLA, v roce 1968 velitele Západního vojenského okruhu, který se v rozhodující chvíli zachoval čestně a statečně, kdyţ odsoudil ostudnou vojenskou okupaci naší země a byl nám, podřízeným, svým chováním a osobním jednáním neohroţeným příkladem. Ještě jednou Vám vyjadřuji poděkování za pozornost k této naší výjimečné osobnosti. Pan generál Procházka se 13. dubna letošního roku doţil 87 let a je stále aktivní v našem sdruţení rehabilitovaných působením na školách všech stupňů a pro řadu zrádců z bývalého normalizačního vedení Ministerstva obrany je nebezpečným svědkem. Za několik měsíců vzpomeneme dvacátého výročí, co se naše republika po dlouhém období bolševické totality v letech 1948 aţ 1989 vrátila k demokracii a svobodě slova, která je jejím základním předpokladem. Všichni máme uloţené v paměti všeobecná předsevzetí odpovědných orgánů našeho státu o pravdivém výkladu bolševické minulosti, o důsledném vyrovnání se s totalitní minulostí. Jako bývalí vojáci z povolání, kteří se postavili proti komunistické a zahraniční vojenské moci při zrádné okupaci naší země v srpnu 1968 jsme byli v době normalizace tvrdě postiţeni. Na koho bylo ukázáno, byl vyhozen na dlaţbu, byl prohlášen za pravicového oportunistu, stal se nepřítelem svého lidu, nesměl být zaměstnán na zodpovědné práci, nesměl mít pod sebou ţádného podřízeného, naše děti nesměly dosáhnout středního či dokonce vysokoškolského vzdělání, kaţdoročně jsme byli hodnoceni uličními organizacemi KSČ a národně frontovními stranami. Pečovala o nás horda agentů Vojenské kontrarozvědky a StB. Nikdo z nich nebyl dodnes ani potrestán. Většina z nás, byla vedena v seznamech akce Norbert. Mnozí z nás byli vyhozeni z vysokých škol. Stali jsme se plevelem společnosti a tak se s námi a našimi rodinami zacházelo. Politická perzekuce se vším všudy. Naše Vojenské sdruţení rehabilitovaných AČR začínalo s počtem okolo 13 000. Dnes uţ je nás jen okolo 3000 a máme ještě 64 organizací v republice. Naše členská základna je černým svědomím pro mnoho funkcionářů, kteří svým vlivem ještě brání pravdivému zhodnocení tehdejšího období. Dvacet let mlčení o podstatě bolševické normalizace má své důsledky. Naše mládeţ má mizivé znalosti o hrozné době komunismu. Naše Vojensko historická komise Ústřední rady v uplynulých letech zpracovala velice podrobně dokumentaci o minulosti. Nikdo však z vrcholných politiků neprosadil, aby naše poznatky byly vytištěny a dány k
7 dispozici do škol. Našim významným posláním je pravdivě zpracovat vše co se u nás stalo v době komunistické vlády. Nezakrýváme naši starost o pravdivé zpracování a uchování záznamů o naší minulosti. V této dokumentační práci jsme v rámci MO nenalezli podporu. Musím však zdůraznit, ţe díky podpoře některých měst se nám podařilo některé naše materiály zveřejnit. Vysoce si váţíme osobního zájmu a vstřícnosti vašeho pana primátora MUDr. Raduana Nwelatiho v této záleţitosti. Právě tak si velice váţíme úsilí vedoucího odboru školství, kultury a sportu vašeho městského úřadu pana Mgr. Václava Kaláta. Vaše dnešní zastupitelstvo v tomto svém volebním období pochopilo a podpořilo smysl naší společné činnosti pro výchovu naší mladé generace. Proto zde také dnes jsme, abychom vám všem poděkovali a ocenili zásluhy těch, kteří pokračují ve významných tradicích velikánů české minulosti, kteří získávali středoškolské vzdělání v tomto městě. Bývalí studenti mladoboleslavského gymnázia, jako byl pozdější významný historik Jaroslav Goll, nebo pozdější historik Josef Pekař, který byl povaţován za nejbliţšího následníka v historické vědě po Františkovi Palackém, potvrzovali svojí prací, ţe jen svobodné bádání můţe přinést pravdu o naší minulosti. Z jejich myšlenek o významu studia naší minulosti chci připomenout jejich poznání, ţe uchování tradice je zásluţným činem všech, kteří uznávají pravdu o naší minulosti. Oba dva ctili velikána české historie Františka Palackého, který je se svojí rodinou pochován v Neratovicích -Lobkovicích, kde bydlím a ve svých 77 letech ještě pracuji třetí, říkám poslední volební období jako radní města a pečuji specielně o nápravu křivd, kterých se v našem městě dopustil komunistický reţim. Právě díky ţivotopisu Františka Palackého, který napsal Dr. Josef Pekař, jsem se setkal s potvrzením formulace, kterou bych zakončil svůj úvod k dnešnímu ocenění Vašeho pana primátora Dr. Nwelatiho a pana Mgr. Kaláta. Dr. Pekař napsal: František Palacký byl vţdy vzorem především jako historik, u něhoţ vyzvedávám zejména odvahu jít i proti mínění doby, kdyţ toho vyţaduje historická pravda. Dále Dr. Pekař napsal: Nikdo jiný neţ František Palacký nepronesl po přečtení Komunistického manifestu Marxe a Engelse větu - cituji: „Národ, který se oněmi svrchu řečenými zásadami bude řídit, upadne jiţ během jedné generace do stavu naprosté zhovadilosti". Konec citátu. Dovolte, abych vyhlásil rozhodnutí Ústřední rady Vojenského sdruţení rehabilitovaných Armády České republiky: Vysoce si váţíme zásadového přístupu k dokumentaci našeho sdruţení o nedávné minulosti, jehoţ vydání městem Mladá Boleslav bude slouţit jako učební materiál pro výuku ve zdejších školách a zároveň poslouţí jako příklad pro další města České republiky. Ústřední rada VSR AČR uděluje své nejvyšší ocenění – „Čestnou pamětní medaili Vojenského sdruţení rehabilitovaných" panu MUDr. Raduanu Nwelatimu, primátorovi města Mladá Boleslav. Ústřední rada VSR AČR uděluje „Čestné uznání ÚR VSR" vedoucímu odboru školství, kultury a tělovýchovy MěÚ Mladé Boleslavi panu Mgr. Václavu Kalátovi za popularizaci pravdy o nedávné minulosti mezi mladou generací. Dále předávám oběma oceněným Pamětní plaketu Františka Palackého. VÝSTAVA ZA ÚČASTI ÚzO VSR VE ZLÍNĚ Ve dnech 4. - 27. listopadu 2009 proběhla ve Zlíně – mrakodrapu, sídle Hejtmanství Zlínského kraje, výstava o československém letectvu v zahraničním odboji za 2. světové války. Záštitu nad touto výstavou převzal hejtman Zlínského kraje pan MVDr. Stanislav Myšák za účinné podpory Krajského vojenského velitelství Zlín, Klubu vojenské
8 historie ARMY park Slavičín s náměty, které pro tuto výstavu poskytl SL ČR, pobočky Brno. Byla to akce k 90. výročí zaloţení pod heslem britského ministerského předsedy Winstona Churchilla: „Nikdy na poli lidského konfliktu nevděčilo tolik lidí tak malé hrstce muţů za tak mnoho“. Výstava měla jednu zvláštnost: Kromě základní části, která představovala historii letectva od roku 1918, měla i svou vedlejší část – neméně důleţitou, která představovala podnikatelskou aktivitu Tomáše Bati, zakladatele jednoho z největších podniků v bývalé ČSR a účast tohoto podniku na rozvoji letectví, na výrobě tohoto odvětví československého průmyslu i výcvik ţáků – pilotů, schopných bránit republiku v nejtěţším období historie naší republiky před Mnichovem 1938. Nebude na škodu vzpomenout podstatné části této výstavy, včetně několika vět o její historii: ČESKOSLOVENSKO Vzpomínka začala listopadem 1918, která od vzniku nového státu se zaměřila na technický rozvoj ve všech odvětvích. Výjimkou nebylo ani letectví. Československá vláda se orientovala na západní spojence, a proto od roku 1918 vyuţívali naši letci především francouzskou techniku. Jiţ v následujícím roce však byly zaloţeny dvě významné československé letecké firmy – AERO a AVIA. Ve vojenském i dopravním letectvu začaly stroje československých konstruktérů nahrazovat zahraniční techniku. Na mezinárodních leteckých závodech získávali ocenění jak piloti, tak i naše letouny. Na konci 30. let byli čs. vojáci připraveni bránit svobodu své země proti německému útoku. Letci měli k dispozici přes 1600 vojenských letounů. Dohoda evropských velmocí v září 1938 v bavorském Mnichově však znemoţnila tento úkol splnit. Zradu dovršilo v březnu 1939 Slovensko, kdy došlo k rozpadu území Československa a 14. března 1939 vznikla samostatná Slovenská republika a byl vytvořen Protektorát Čechy a Morava. Mnoho bývalých poddůstojníků a důstojníků se však rozhodlo splnit svou přísahu. Někteří z nich se zapojili do domácího odboje, jiní opustili ilegálně Protektorát se záměrem vytvořit naši novou armádu v zahraničí. Jejich odchod však nebyl jednoduchý, protoţe čs. letci nebyli pokládáni za válečné zajatce, ale jako příslušníci Německem ovládaného Protektorátu – tudíţ za velezrádce. POLSKO A FRANCIE Prvním místem, kde se začali společně s dalšími vlastenci shromaţďovat, byl polský Krakov. Na konci dubna 1939 byla zaloţena „zahraniční vojenská skupina československá“. Po kapitulaci Polska zbyla pro čs. vojáky jediná moţnost, a to vstup do francouzské Cizinecké legie s příslibem, ţe budou v případě vypuknutí války ze sluţebního poměru uvolněni pro vytvoření samostatných čs. jednotek na území Francie. Od 22. května do 21. srpna 1939 byli čs. vojáci přesunuti pěti lodními transporty z Polska do Francie. Po vpádu Hitlera do Francie se čs. exilové diplomacii podařilo dohodnout přesun těchto vojáků do Velké Británie. Na území Francie se nacházelo 786 čs. letců, z nichţ se 135 aktivně zapojilo do bojové činnosti. Ve střetech s německou Luftwaffe čs. piloti dosáhli 154 vítězství a těsně před poráţkou Francie tvořili téměř čtvrtinu celého francouzského letectva. 18 z nich padlo a dalších 30 bylo zraněno. VELKÁ BRITÁNIE Po francouzské válce Velká Británie přijala čs. vojáky ochotně. Jiţ 12. 7. 1940 byla v Duxfordu zaloţena 310. československá stíhací peruť. Ve stejném měsíci byla zaloţena v Honingtonu 311. čs. bombardovací peruť, která prováděla noční útoky na cíle v Německu, Itálii a na dalších okupovaných územích Evropy. 2. 10. 1940 zahájila svou bojovou činnost 312. čs. stíhací peruť. „Bitvy o Británii“ se zúčastnili i další čs. pilo-
9 ti, přidělení k britským stíhacím perutím. 10. 5. 1941 byla zaloţena v Cattericku 313. stíhací letecká peruť. 311. peruť byla přezbrojena na čtyřmotorové stroje B-24 Liberator a starší z nás si dodnes určitě pamatují jejich charakteristický zvuk. Příslušníci perutě prováděli několikahodinové hlídky na Biskajským zálivu, Atlantikem, Severním a Baltickým mořem s úkolem vyhledávat a ničit německé ponorky a povrchová plavidla. Všechny 4 čs. perutě se podílely v červnu 1944 na spojenecké invazi do Evropy. Čs. letci slouţili i u nočních stíhacích perutí, u transportního letectva a výcvikových jednotek. Z celkového počtu 3563 jich během jejich sluţby v Královském letectvu padlo 511. Piloti čs. stíhací skupiny se vrátili do osvobozené vlasti aţ v srpnu 1945. SOVĚTSKÝ SVAZ V r. 1943 došlo k dohodě mezi čs. exilovou vládou a Sovětským svazem o vytvoření stíhací jednotky, která by se zapojila do bojů na východní frontě. Skupina 21 letců byla uvolněna ze svazku britského Královského letectva a v únoru 1944 odplula z Velké Británie. Do Moskvy piloti dorazili v dubnu téhoţ roku. Po přeškolení na sovětské stíhací stroje byl v létě 1944 na letecké základně Ivanovo zaloţen 1. čs. samostatný stíhací pluk, vyzbrojený letouny Lavočkin La - SFN. V září 1944 byla jednotka vyslána na pomoc Slovenskému národnímu povstání a její piloti patřili k prvním vojákům čs. armády, kteří stanuli na půdě své vlasti. Během několikatýdenního působení na Slovensku dosáhl pluk pozoruhodných výsledků – ve vzdušných bojích neztratil ani jeden letoun a připsal si 21 vítězství. Další nepřátelské stroje ničil na zemi a provedl desítky útoků na pozemní cíle. 27. 10. 1944 byl staţen ze Slovenska pluk zpět a jednotka byla rozšířena na 1. čs. smíšenou leteckou divizi, sloţenou ze dvou stíhacích pluků a jednoho bitevního pluku, který byl vyzbrojen letounem Iljušin II - 2m3. Stíhači i osádky bitevníků dosáhli významných úspěchů při osvobozeneckých bojích na Ostravsku, Opavsku a Těšínsku. Uskutečnili 567 bojových vzletů převáţně zaměřených na ničení pozemních cílů. ODMĚNA PO VÁLCE Po skončení války v Evropě se zapojili letci s válečnými zkušenostmi do budování nového československého letectva. Po únoru 1948, kdy moc v zemi převzali komunisté, byli příslušníci západního odboje postaveni do role protistátních ţivlů a čekalo je propuštění z armády, postihy a perzekuce. Mne osobně učil z letovodské přípravy nějaký major Syřiště, značně oblíbený celým ročníkem, který v r. 1949 den ze dne zmizel a víc jsme jej neviděli. Mnoho jich bylo uvězněno a to nejčastěji pro obvinění ze špionáţe pro západní mocnosti. Řada z nich byla odvlečena do připravovaných lágrů. Podáno jinak – byli to první naši předchůdci, ke kterým se republika postavila jako k některým ostatním vojákům z východní fronty – za účast při osvobození republiky skončili ve vězení. Bojové výsledky čs. letců za války evropských frontách hovoří jasně. Sestřelili 385 nepřátelských letadel a 124 z nich poškodili. Potopili 6 nepřátelských ponorek, shodili na nepřátelské cíle 1,319.169 pum, uskutečnili 75710 bojových letů, při kterých nalétali 88838 operačních hodin. V průběhu války padlo do německého zajetí 53 československých letců, z toho 52 na západní frontě. Plných 34 zajatých letců pocházelo z řad 311. bombardovací perutě, zbývající část tvořili stíhači. Na konci války se v zajateckých táborech nacházelo 46 čs. letců. Leteckou výstavu ve Zlíně doprovázeli kromě příslušníků VSR i někteří zahraniční piloti. Tímto článkem chci poděkovat všem, kteří slovem i účastí doprovodili tuto výstavu a to nejen ze Zlína, ale i z ÚzO VSR Uherské Hradiště. Plk. Ing. Radoslav Mlčoch
10 MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE V CHEBU Spíše zvědavost a snad i snaha svojí troškou přispět k příhraniční spolupráci po pádu ţelezné opony úspěšně se rozvíjející jistě nejen v Chebu, přivedla Územní radu VSR Cheb k jednomu stolu s panem pplk. Udo Fuchsem, předsedou spolku bývalých vojáků Bundeswehru (Soldaten und Kameradschaftsbund) z nedalekého německého města Marktredwitz. Stalo se tak dne 19. května 2009 v Chebu při skleničkách čehosi dobrého. Navzájem jsme se informovali o svých organizacích, o jejich poslání a o moţných formách naší spolupráce. Pan Fuchs s díky přijal naše pozvání na podzimní členské setkání naší Úz,O konané dne 16. října 2009. Jeho zajímavý projev měl kladný ohlas a naopak sám byl velmi spokojen a děkoval za upřímné přijetí. Následovalo pozvání a účast předsedy ÚzO na předvánočním setkání dne 5. prosince 2009 v Marktredwitz. Jen stručně - konalo se v místním kulturním domě (Egerlandkulturhaus), účast asi 90 bývalých vojáků a rodinných příslušníků z Marktredwitz a okolí, projevy předsedy a hostů, uctění památky vojáků Bundeswehru padlých v Iráku, v Afghánistánu a na Balkáně, vystoupení katolického kněze který s kytarou zpíval koledy, bohatá tombola a občerstvení. Tedy poněkud jiná atmosféra neţ při našich jednáních a nechce se věřit, ţe vše financováno z vlastních a sponzorských příspěvků. Přeshraniční spolupráce v Chebu tedy nastartována. Pan Udo Fuchs nebyl jediným hostem na podzimním setkání ÚzO Cheb. Kromě ředitele KVV Karlovy Vary plk. Müllera jsme srdečně uvítali předsedu ÚR pana plk. PhDr. Pavlíka, a byl to právě on, který nám mnohým skeptikům „napumpoval“ notnou dávku optimismu a inspiroval nás k další práci. I účasti předsedy ÚzO Sokolov pana Pulíka si váţíme. Pro rok 2010 máme bohatý plán práce, jeho naplňování začalo 7. ledna 2010 účastí předsedy ÚzO na slavnostním přijetí starostou města Chebu na Chebské radnici, jednáním s poslancem panem RNDr. Vanouškem, který opakované slíbil podporu našim poţadavkům. Plk. Bohumil Brázda Úzo Cheb HISTORICKÁ UDÁLOST PRO VSR V METROPOLI JIŢNÍCH ČECH Po třinácti letech se vrací do Českých Budějovic znovu zaloţená ÚzO VSR v okrese České Budějovice. 19. ledna 2010 se slavnostně sešlo 16 z 18 ţadatelů o členství (dva jsou toho času v nemocnici) a přišli jiţ další ţadatelé z okresu České Budějovice a hosté z dalších okresů našeho kraje. Některé tyto okresy také aktivně pracují na obnovení činnosti ÚzO. Podporou ÚR VSR, hejtmana i ředitele KVV v roce 2009 se oţivila činnost v části okresů a především příkladem Českých Budějovic. Tato podpora nadále trvá. Ne vţdy a všude je pokrok dosahován. Předchozí roztříštěnost a různorodost názorů a někdy i neochota konsenzu se podařilo z větší části odstranit. Přesto doznívá od některých rehabilitovaných hledání chyb všude a ve všem a tím plýtvání sil místo hledání toho, co nás spojuje, koho podporovat a nabízenou ruku pomoci neodmítat. Věk a nemoci, ale někdy téţ nevěřícnost a pasivita brzdí naši společnou snahu. Vyjádřil to i předseda KR VSR JČ plk. v. v. Ing. Josef Procházka, který předal nové členské průkazy a po volbě nové územní rady tato zvolila předsedou územní rady plk. v.v. Aloise Lhotského. Jiţ před touto slavnostní a důstojnou akcí proběhla řada příprav a jednání a především přátelských setkání v Českých Budějovicích, ale i s kolegy ve Strakonicích, Písku nebo s kolegy z Jindřichova Hradce. Také jednání na hejtmanství a především s vedoucím odboru hejtmana a bezpečnostním ředitelem jihočeského kraje plk. v. v. Ing. Stanislavem Mrvkou probíhají pravidelně v přátelském duchu s podporou naší VSR.
11 Letos nás čeká při rozjezdu více práce a jsme také připraveni, ţe nás ubývá, ale také nás těší pocit přátelství i solidarity s kolegy, kteří by rádi pomohli a poseděli občas s námi, a jiţ nemohou. Jsme na jedné lodi a věříme, ţe nám spoluprací a přijetím mezi sebe pomůţete. Pplk. v. v. Mgr. Pavel Horák, České Budějovice VZPOMÍNKA NA JANA PALACHA VE VŠETATECH V sobotu 16. ledna 2010 uskutečnila Společnost Jana Palacha ve Všetatech, jejímţ kolektivním členem je jiţ po mnoho roků naše Územní organizace Vojenského sdruţení rehabilitovaných Armády České republiky Mělnicka, pietní vzpomínku u příleţitosti 41. výročí hrdinského činu studenta Filosofické fakulty UK, občana obce Všetaty. Společnost Jana Palacha organizuje tradičně v této domovské obci Jana Palacha kaţdoročně veřejné pietní vzpomínky, kde vedle kulturních vystoupení ţáků Základní školy ve Všetatech, studentů gymnázií Jana Palacha z Mělníka a z Prahy a některého významného pěveckého sboru nebo orchestru. Letos to byl pěvecký sbor EN ARCHE z Prahy. Kaţdoročně vystupují se svým projevem významné osobnosti naší republiky. Není to vţdy lehké získat významnou osobnost k návštěvě Všetat na sobotu, kdy tyto vzpomínky děláme. Musím říci, ţe ţivot takových veřejných významných osobností je dnes tak zorganizován a přetíţen, ţe soboty a neděle jsou rádi u svých rodin, coţ se jim ani nedivím. Letos mne jako aktivního člena výboru této Společnosti zastihl úkol zabezpečit účast představitele Senátu Parlamentu ČR a moderování celého pořadu. Při osobním setkání s předsedou Senátu panem MUDr. Přemyslem Sobotkou u příleţitosti Dne válečných veteránů v Praze na Vítkově v listopadu jsem získal jeho příslib. Kdyţ však zjistil, ţe musí v náš termín odjet do zahraničí, zabezpečil účast místopředsedy Senátu pana MVDr. Jiřího Lišky. Musím říci, ţe tito dva funkcionáři jsou ve vztahu k nám velice spolehliví. Takţe ve Všetatech byl přítomen pan senátor Liška. Jeho projev byl velice lidským vyjádřením pamětníka té doby a významu činu Jana pro dosaţení pádu komunismu v naší zemi. Uvedu jen malý úryvek ze své moderace na konci projevu místopředsedy Senátu pana Lišky. „Váţený pane místopředsedo, děkuji Vám za krásná slova jako součásti naší dnešní piety. Kdyţ jsem v úterý 12. ledna šel okolo budovy Senátu, kde byla oznamovací deska s upozorněním, ţe od 14 hodin je v Senátu vzpomínka na Jana Palacha, řekl jsem si – nezapomínají. Oni skutečně naši senátoři nezapomínají. O tom svědčí i to, ţe kromě Vás je zde přítomen další pan senátor Nedoma s manţelkou.“ Letošní vzpomínka byla také pro naši společnost významná mimořádnou a námi neočekávanou přítomností pana univerzitního profesora Filosofické fakulty UK Černého, který učil Jana Palacha. Kdyţ jsem pana profesora přivítal, nastalo oţivení v sále všetatského kina. Kdyţ jsem jej poţádal o vyjádření jeho vzpomínky na Jana, neodmítl a rád téměř 8 minut vzpomínal. Bohuţel tento sál dodnes není vybaven ani mikrofonem, ani nahrávacím zařízením. A tak historická vzpomínání přítomných pamětníků nejsou zaznamenána. Veliká škoda. Zůstane nám jen fotografie a nezapomenutelná, velice aktuálně potřebná vzpomínka v myslích účastníků této krásné pietní slavnosti. O slovo poţádal téţ pravidelný účastník našich pietních aktů ve Všetatech pan Dr. Farchet z Francie se svojí novou básní o Janu Palachovi. Na závěr 90 minutové piety zazněla v podání praţského pěveckého sboru naše státní hymna. Pořad skončil v kině, ale pro mne a předsedu naší Územní rady VSR Mělnicka pplk. Kubiase pokračoval další více neţ hodinu. Páni senátoři projevili přání navštívit zdejší Základní školu, kde je Janova pamětní deska, busta Jana od výtvarnice Prachatic-
12 ké, kterou odhalil prezident Havel, kde je expozice o ţivotě a dokumentace o jeho hrdinském činu. Dále jsme se zastavili ve třídě, kde se učil Jan. Pan místopředseda chtěl vidět dům, kde Palachovi bydleli. Tato procházka obcí byla prospěšná k naší upřímné diskusi ve věci současně projednávaného zákona o kompenzaci ve Sněmovně. Při příchodu k původnímu domu Palachů jsme byli velice zklamáni. Dům, na kterém je veliká pamětní deska, připomínající čin Jana Palacha je osiřelý, na nějaké tvárnici byly zapáleny svíčky a poloţena květina. Většina oken domu jak v přízemí, tak v podkroví byla rozbita, zřejmě kameny. Ostuda obce Všetaty. Inspirace pro jednání Společnosti Jana Palacha s panem starostou Balounem. Závěr naší důkladné prohlídky památných míst ve Všetatech končil na hřbitově, kde u symbolického památníku Jana Palacha poloţili oba páni senátoři své kytice a zapálili jsme společně svíce. Po návratu do obce jsme se s přestaviteli Senátu PČR rozloučili a odjeli jsme ze Všetat. I tento čas, věnovaný našim přestavitelům Senátu, by se měl projevit v podpoře našich poţadavků v Senátu. Určitě oba naši hosté na práci našeho Vojenského sdruţení nezapomenou. Byli velice spokojeni a vyjadřovali naší činnosti obdiv. Předseda ÚR VSR plk. v. v. PhDr. Miroslav Pavlík předseda ÚzO Mělnicka pplk. v. v. Josef Kubias Plk. v. v. Pravomil L. Raichl chtěl vzít spravedlnost do svých rukou. Plk. v. v. Raichl, nar. 31. 1. 1921 ve Skuhrách nedaleko Kladna. V květnu 1939 opustil protektorát a přes Jugoslávii se dostal do Rumunska. Tam byl sověty zatčen jako špion. Byl vězněn ve Sverdlovsku, měl být zastřelen, ale byl poslán na poloostrov Kolyma ve východní Sibiři. Dověděl se o moţnosti připojit se k čsl. Jednotkám v Rusku a do Buzuluku přijel na podzim 1941. Z války se vrátil jako podporučík a oţenil se v severních Čechách. Uţ v roce 1947 navázal kontakt s Američany v Německu. Kdyţ se vrátil do ČSR, byl Stb v Chebu zatčen jako špion. Pod postel mu strčili aktovku s nějakými spisy o uranu a byl označen za uranového vyzvědače. Pak vznikla tak zvaná „Mostecká špionáţní aféra", několik desítek důstojníků, včetně letců, bylo zatčeno a soud se konal aţ v květnu 1948. Tři z nich, včetně plk. Raichla, byli odsouzeni k trestu smrti. Ten byl později změněn na doţivotí. Raichlovi se povedlo s několika vězni uprchnout do Západního Berlína. Během své sluţby v armádě USA také přispíval do Rádia Svobodná Evropa. V autonehodě byl těţce zraněn a po vyléčení mu Američané doporučili, aby se přestěhoval do USA. Aţ později se dověděl, ţe ho dva čsl. Agenti měli v roce 1954 unést. Ve Washingtonu mu nabídli školení v rámci válečného námořnictva. Odmítl tuto nabídku, protoţe chtěl mít konečně klid a věnovat se rodině. Touţil po lesích a odstěhoval se do Oregonu. Zde vystudoval vysokou školu obor vojenská historie a politologie. Rodnou vlast navštívil aţ po listopadu 1989. Do Plzně se odstěhoval proto, ţe se znal s Lubošem Hruškou, zakladatelem známého parku a meditační zahrady v Plzni. S Lubošem Hruškou se poznal ve věznici Leopoldov. Plk. Raichl byl nositelem 3 válečných kříţů, 20 vyznamenání a Řádu Bílého lva. Kdyţ byl soud s prokurátorem Vašem, tak proti němu svědčil. Prokurátor Vaš má na svědomí vraţdu hrdiny prvního a druhého odboje gen. Píky a mnoho dalších našich hrdinů. Prokurátor Vaš byl osvobozen. Důvodem bylo promlčení ze zákona. Jak je moţné, ţe starší zločiny nacismu nejsou promlčeny a mladší zločiny komunismu promlčeny jsou? Ostuda, páni poslanci a soudci.
13 Po zjištění, ţe se spravedlnosti nedočká, plk. Raichl chtěl vzít spravedlnost do svých rukou. Ten den, 25. 2. 2002, kdy to chtěl uskutečnit, v Plzni zemřel v hodnosti plukovníka ve výsluţbě. Čest jeho památce! Dočkají se spravedlnosti ještě za svého ţivota hrdinové našeho odboje, kteří byli odsuzováni prokurátorem Vašem? Literatura: Kanadské Listy, ČT2 pořad: Neznámí hrdinové. Plk. v. v. Ing. Vlastimil Dvořák ÚzO Brno Zřízení pracovního tábora v obci Švářeč v okrese Žďár nad Sázavou Výstavbu pracovního tábora zadal: Vodohospodářský rozvoj a výstavba Praha, závod Brno, Dřevařská 12 Realizace stavby: Ingstav Brno, za realizaci odpovídá: Ing. Novotná Popis: (objekt dosud stojí) - dvojité oplocení s šířkou mezi ním cca 2,5 m - po obvodu oplocení bylo postaveno 16 strážních věží vysokých 3 - 4 m - do tábora byly zřízeny 2 vstupní brány se strážnicemi - vybodován barák pro výdej stravy - prostor odhadován na 1500 – 1800 m2 - nárokovány byly i státní telefonní linka a reflektory Dohled na výstavbu tábora: Kpt. Smetana z NPT Kuřim s doprovodem StB Na urychlení dostavby měl zájem místopředseda bývalého ONV Ing. Mojmír Klas Živý seznam akcí „CÍNOVEC“ a akcí „NORBERT“ měl v pracovní náplni bývalý kpt. Kubálek a jeho podřízený – velitel OStB Fila Tento tábor měl sloužit pro občany nepohodlné zločinnému komunistickému systému Dnes celý tento areál slouží při výstavbě úpravny vody Jsou dnes stavitelé tohoto koncentráku hrdi na své dílo? Tento materiál byl objeven 10. května 1994 Vyškovská veteránská vzduchovka potřetí. Stane-li se soutěţ ve střelbě ze vzduchovky soutěţí tradiční, bude mít dobré základy. Kdyţ jsme se před třemi roky pokoušeli najít konkrétní způsob jak odpovědět na opakovaná pozvání vojenských důchodců z Bučovic – soutěţ ve střelbě z pistolí a z Blanska – soutěţ v kuţelkách, dalo nám nejvíce práce stanovit vhodnou náplň a především pak vhodný termín, který by všem vyhovoval. Nakonec jsme zjistili, ţe nejvhodnějším obdobím by byl podzim. Co ale „vyšpekulovat“ za soutěţ, která by odpovídala moţnostem i mentalitě důchodců a která by se mohla konat za kaţdého počasí – tedy pod střechou. Trn z paty nám vytrhla ředitelka Okresního domu dětí a mládeţe, paní Mgr. L. Nováková, která nás ochotně pustila do pěkné vzduchovkové střelnice ve sklepních prostorách ODDM a pro moţnost uspořádání soutěţe pro „mládeţ důchodového věku“ měla jen jednu podmínku, která pro nás nebyla ţádným problémem – soutěţ konat v dopoledních hodinách ve všední den, aby nenarušila odpolední činnost četných zájmových krouţků dětí a mládeţe. Další naše cesta vedla za vojáky. Od velitele posádky plk. gšt. Ing. Jaromíra Zůny, Msc., jsme po čtvrthodince odcházeli s putovním pohárem, s přislíbením převzetí záštity, s delegováním oprávněných rozhodčích a s četnými drobnými pozornostmi a cenami. Ve druhém ročníku jiţ byla tato spolupráce samozřejmostí a letošní III. ročník velitel posádky sám zahajoval.
14 Započteme-li kupu starostí ze strany našich členů – je nás jen 16, připočteme-li velmi dobrou spolupráci s Krajským vojenským velitelstvím, konkrétní pomoc tajemníka ÚR VSR plk. Ing. V. Horáka a v neposlední řadě i podíl našich pěti sponzorů, můţeme v součtu konstatovat, ţe se nám náš záměr celkem daří. Mohl bych pokračovat s informacemi o průběhu předešlých ročníků, či se zveřejňováním výsledků druţstev i jednotlivců. To však pro širokou základnu členů naší organizace nepovaţuji za důleţité. Snad jen tolik, ţe se kaţdým rokem zúčastní 6 čtyřčlenných druţstev ze tří posádek. Podstatnější je skutečnost, ţe se nám prozatím daří pořádat kaţdoročně soutěţ, která vedle sportovního vyţití je také vhodným naplněním volného času a slouţí k rozvoji přátelství věkem i bývalou profesí „spřízněných duší“. Poděkovali jsme a touto cestou ještě jednou srdečně děkujeme všem, kteří se zúčastnili a zejména těm, kteří se na zdárném průběhu akce významně podíleli. Nezbývá, neţli si přát, aby nám – jak bylo řečeno v úvodu, zůstalo ještě dosti sil k uspořádání dalších ročníků a k upevňování základů této pěkné tradice, která se kaţdoročně koná k termínu 11. listopadu na počest „Dne válečných veteránů“. Z pověření – ředitel soutěţe Plk. v. v. František Bartoník člen výboru ÚzO VSR Vyškov VÝSLEDKOVÁ LISTINA Vyškovské veteránské vzduchovky, soutěţe druţstev dne 10. 11. 2009 Soutěţ druţstev: 1) KVD Vyškov 1 175 bodů – Jurda, Plch, Šulc, Nechvíla 2) KVD Bučovice 1 155 bodů – Ševčík, Straka, Urban, Zachovalová 3) KVD Vyškov 2 143 bodů – Bartoník, Klusal, Fábera 4) KVD Blansko l 68 bodů Kopecký, Švec, Sedlák, Nejedlá 5) KVD Blansko 2 67 bodů Jurčík, Jurčíková, Korabečný 6) KVD Bučovice 2 47 bodů – Straková, Medřická, Fenyklová Soutěţ jednotlivců: 1) P l c h KVD Vyškov 1 67 b 2) Bartoník KVD Vyškov 2 66 b 3) Straka KVD Bučovice 1 61 b 4) Jurda KVD Vyškov 1 60 b 5) Urban KVD Bučovice 57 b 6) Nechvíla KVD Vyškov 1 48 b 7) Jurčík KVD Blansko 2 42 b 8) Klusal KVD Vyškov 2 41 b 9) Zachovalová KVD Bučovice 1 37 b 10) Straková KVD Bučovice 2 36 b 11) Fábera KVD Vyškov 2 36 b 12) Ševčík KVD Blansko 2 32 b 13) Nejedlá KVD Blansko 1 30 b 14) Šulc KVD Vyškov 1 29 b 15) Korabečný KVD Blansko 2 25 b 16) Kopecký KVD Blansko 1 19 b 17) Sedlák KVD Blansko 1 19 b 18) Švec KVD Blansko 1 5b 19) Jurčíková KVD Blansko 2 0b 20) Medřická KVD Bučovice 2 0b V soutěţi DIABOLO DUELO - vyřazovací souboj na 2 rány
15 zvítězil Oldřich PLCH - KVD Vyškov 1 Za správnost : Ing. Stanislav Klusal tajemník ÚzO VSR Vyškov Upozornění – týká se části starobních důchodců: V době, kdy byla povinná školní docházka osmiletá někteří absolvovali v době přechodu na docházku devítiletou tak zvaný jednoletý učební kurs – „JUK“. Tyto osoby mají nárok poţádat o moţnost zvýšení svého starobního důchodu, jeţ můţe činit aţ 200 Kč měsíčně, pokud odcházely do starobního důchodu podle zákona číslo 155/1995 Sb. Nárok NEMAJÍ osoby, které odcházely do starobního důchodu podle zákona číslo 100/1988 Sb. Bliţší informace můţete získat na adrese Vojenského úřadu sociálního zabezpečení. Ţádost, doplněnou úředně ověřenou kopií vysvědčení z JUK zašlou na adresu Vojenského úřadu sociálního zabezpečení v Praze – adresa: Vojenský úřad sociálního zabezpečení, Vršovická č. 1429/68, 101 00 Praha Vršovice telefon: 973-201-550 e-mail:
[email protected] Opustili nás: - Jičín: dne 2. ledna 2010 zemřel náš člen ÚzO Jičín – plk. v.v. JAN LUŇÁK ve věku 79 roků. - Přerov: dne 5. února 2010 zemřel po dlouhé nemoci ve věku 80 let plk. v.v. Alois CHROMČÍK. Jako voják z povolání slouţil v posádkách Olomouc, Brno - Sokolnice a Znojmo. Pro své politické postoje byl z armády v 70. letech propuštěn a po Sametové revoluci rehabilitován. Patřil k zakládajícím členům Obrody VSR Přerov. Čest jejich památce.
ZPRAVODAJ č. 1/2010 vyšel díky finanční podpoře a přízni ZLÍNSKÉHO KRAJSKÉHO ÚŘADU A OSOBNĚ PANA HEJTMANA Redakční kolektiv ţádá všechny přispěvatele, aby své příspěvky do ZPRAVODAJE zasílali pokud moţno e-mailem na adresu:
[email protected] nebo poštou na adresu: Plk. RNDr. Miloš Ondrák, Rýchorské sídliště č. 122, 542 24 Svoboda nad Úpou. Zpravodaj najdete také s řadou dalších informací na našich webových stránkách: http://rehabilitovani-vojaci.ic.cz Zpravodaj vydává ÚR VSR, vedoucí redakčního kolektivu Miloš Ondrák Otisknuté příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem ÚR VSR ani redakčního kolektivu. Za obsahovou stránku příspěvku ručí autor. Redakční kolektiv si vyhrazuje právo na případné krácení a na jazykovou úpravu. Zpravodaj č. 1/2010 vychází nákladem 540 výtisků Redakční uzávěrka Zpravodaje VSR č. 2/2010 se předpokládá 15. května 2010
