VOJENSKÉ SDRUŽENÍ REHABILITOVANÝCH AČR
ZPRAVODAJ Č. 2/2013 VOJENSKÉ SDRUŽENÍ REHABILITOVANÝCH AČR ZPRAVODAJ Č. 2/2013 SLOVO PŘEDSEDY ÚR VSR AČR Vážené členky a členové VSR, U příležitosti Velikonoc jsem na vás myslel a přál jsem vám i sobě, ať ta naše organizace vydrží a soudní spor o odškodnění už bude zahájen a dopadne pro nás dobře. Bohužel, naše soudnictví si dává na čas. Štve mne to stejně jako vás, ale máme bohužel svázané ruce. Co se týče naší činnosti, máme problém se stěhováním kanceláře ÚR. Bohužel armáda nemá pro nás zatím žádnou adekvátní náhradu. Děláme pro stěhování možné i nemožné, aby to dopadlo dobře v náš prospěch. Daleko větší problém je v samotné organizaci VSR. Objevila se doporučení z Brna a z Prahy na změnu v řízení našeho VSR. Tyto návrhy jsou částečně v rozporu se stanovami. Nemohu souhlasit s návrhem z Brna nebo z Prahy. Řešit činnost našeho sdružení podle jejich návrhů znamená počátek konce VSR. Ony neberou v úvahu, že od 1. ledna začne platit nový Občanský zákoník, který hovoří o organizacích, tj. spolcích, a to se týká i VSR. Je to pro mne nepochopitelná iniciativa nepropracovaných návrhů na změny, aniž by tyto návrhy řešily i změnu stanov. Jako první rozpustit ÚR, a nechat organizaci řídit pětičlenným předsednictvem prostřednictvím elektronické pošty, to chce vyjádření silnějšího kolektivu, než je pár jedinců. Proto jsme v ÚR rozhodli seznámit všechny členy ÚR s těmito návrhy, a to prostřednictvím ÚzO VSR, jež s nimi pak seznámí všechny členy VSR. Členové VSR nechť vyjádří svůj názor, a členové ÚR je přednesou na červnovém jednání ÚR. Tato stanoviska budou přednesena na pracovním jednání s předsedy ÚzO VSR 15. října na Valech při pracovním jednání předsedů ÚzO VSR. Při příležitosti jmenování nového ministra obrany jsem dopisem blahopřál generálu Pickovi ke jmenování do funkce. Zároveň jsem jej požádal o přijetí našeho předsednictva. Jako důvod pro naše přijetí jsem uvedl, že bychom chtěli přednést problémy, které nám vznikají s narůstajícím věkem. Dále jej upozornit na blížící se výročí okupace bývalými spojeneckými vojsky. Zároveň s ním pohovořit o připraveném soudním sporu o odškodné. Doufejme, že nás pan ministr přijme. Že to nedopadne jako u náčelníka generálního štábu, který naše předsednictvo od svého jme1
nování nejenom nepřijal, ale ani neodpověděl na moji žádost o přijetí. K jednání musí být vždy dva, a to je problém. Stává se pomalu zvykem, že různí politici a představitelé rezortů na dopisy neodpovídají, nebo pověřují jednáním své podřízené, kteří za ně rozhodovat nemohou, a vznikne klasická slepá ulička. V organizaci se nám začínají objevovat členové, kteří odešli z armády na vlastní žádost, nebo jim přátelé umožnili rehabilitaci v rozporu se zákonem č.87/1991 Sb. Tento vzniklý problém by si měly vyřešit ÚzO VSR. V některých se už tak stalo, a dotyční přestali být členy VSR. Dva členové předsednictva – Jan Lampa a Jiří Králík - se zúčastnili schůze KR Brno se snahou vysvětlit nebo vyřešit některé nejasnosti mezi ÚR, předsednictvem VSR a KR Brno. Zda tato společná schůze přinese něco pozitivního, ukáže čas. Prozatím to vypadá, že problémy budou jednoznačně pokračovat. Potvrzují to informace, které jsem obdržel o schůzi ÚzO VSR města Brna, konané dne 26. března. Opět byla odsuzována práce Ústřední rady a předsednictva VSR bez konkrétních, doložitelných, pravdivých výhrad. Členové předsednictva Lampa a Králík vysvětlili na jednání KR Brno sporné body, uvedené v programu. Že tato vysvětlení někdo bere a druhý ne, to už je problém jednotlivců ve snaze chtít nebo nechtít uváděná fakta přijmout. Mám velmi nepříjemný dojem, že někteří funkcionáři zneužívají svého postavení v organizaci a zasévají mezi členy rozkol. Mnozí krásně hovoří a ve skutečnosti se chovají úplně jinak. Mám pro ně neurážlivý název „zemští škůdci“. Na závěr vás srdečně zdravím a přeji našemu sdružení klid a mír. Jan Lampa, předseda ÚR VSR ----------------------------------------------------------ZPRÁVA O HOSPODAŘENÍ VSR ZA ROK 2012 Podle Směrnice o hospodaření VSR Hlava III., článek 3.3 předkládám zprávu o hospodaření za rok 2012. Tato zpráva se bude zabývat pohyby prostředků v tomto roce, dále podrobnějším rozborem a seznámením s některými položkami – jako např. Poskytnuté dary a dotace, příspěvky na ozdravné pobyty, a z toho vyplývajícími nutnými opatřeními pro další období. Na počátku období byl stav prostředků na BÚ a pokladní hotovost v celkové částce 155713 Kč, – po odečtu neuhrazených závazků z roku 2011 byl stav použitelných prostředků ke dni 1. 1. 2012 ve výši 103960 Kč. PŘÍJMY: Podle účetní evidence činil v tomto roce účetní příjem (tj. včetně např. převodů přijatých částek od externích dárců na Krajské a Územní organizace) 416831 Kč, po odečtení převodu zbytků z minulého roku 103960 Kč činil čistý příjem 312871 Kč. Základem pro úhradu výdajů jsou příjmy za vybrané členské příspěvky, na nich bylo v roce 2012 přijato 105300 Kč. Od externích organizací jsme přijali v tomto roce celkem 208000 Kč, z toho na darech 65000 Kč, na dotacích 143000 Kč, ty však byly vesměs čerpány u Krajských a Územních organizací. Naprosto zanedbatelnou částku tvořily připsané úroky na BÚ ve výši 532 Kč. Neuvádím částku přijatou za odběr Zpravodajů – tyto prostředky byly použity na úhradu faktur za tisk. VÝDAJE: Účetní výdaje (viz vysvětlení u příjmů) činily v roce 2012 částku 402400 Kč. Skutečné „vlastní“ výdaje činily 81613 Kč, k nim je však nutno připočíst částku výdajů roku 2012, které byly uhrazeny až v roce 2013 – a to 26054 Kč, takže čistý výdaj roku činil 107667 Kč. Podstatnou část výdajů činily platby za uhrazenou darovací daň 2
ve výši 1050 Kč, platby za IN-karty 9000 Kč, za jízdné 16377 Kč, občerstvení 9085 Kč, odměny 22250 Kč, vedení BÚ 2726 Kč, režie 12516 Kč, telefony 8609 Kč. A dále je nutno vzít v úvahu, že část výdajů byla kryta z prostředků získaných jako dotace a dary. Z uvedených údajů vyplývá, že vlastní zdroj příjmů – odvody členských příspěvků – nepokryje vlastní náklady (neustále se snižující počet přispívajících členů byl roku 2009 stav 1235 členů, v současné době je počet členů kolem 1000), stále se zvyšují náklady na materiály a na služby. Proto jsme, a budeme závislí na příjmech, poskytnutých jako dotace nebo jako dary. Koncem roku je stav na BÚ a pokladní hotovost 182698 Kč, pro zjištění skutečného stavu použitelných prostředků ke dni 31. 1. 2012 je nutno odečíst neuhrazené závazky roku 2012 ve výši 20677 Kč, stav na samostatném účtu „žaloba“ jest 36247 Kč a dosud nevyúčtované dotace 33056 Kč, celkem tedy 89980 Kč, pro další období jsou k použití prostředky ve výši 92718 Kč. Závěrem ještě několik poznámek k některým analytickým účtům: Jízdné: V tomto roce došlo ke změně (charakteru) poskytnutých nám IN-karet Českými drahami. Dosud jsme měli všechny jízdy bezplatné, v současné době musíme část vykonaných jízd hradit sami. Je nutno předpokládat, že budeme na tyto služební jízdy doplácet odhadem asi 25000 Kč. To nebude ve finančních možnostech Ústřední rady, a lze předpokládat, že se na úhradě jízdného svých členů budou muset podílet Krajské rady. Dary a dotace: Opět, jako v minulých letech, tento zdroj ovlivní podstatně naše finanční možnosti. Apeluji proto na všechny složky, aby se pokusily ve své oblasti získat maximum prostředků, a své žádosti formulovaly tak, jak je doporučeno ve Směrnici pro dary a dotace. Krajské rady asi budou muset počítat s tím, že bude nutné se částečně podílet na výdajích VSR. Žaloba: Pro tento účel byl zřízen v roce 2011 zvláštní účet, na němž mohou být realizovány pouze výdaje, spojené s touto akcí. Přijato bylo celkem 40300 Kč, takže je na tomto účtu evidován zůstatek ve výši 36247 Kč. Ozdravné pobyty: V letošním roce byly vyplaceny všem žadatelům příspěvky na tyto pobyty v celkové částce 40000 Kč. Opět se dovolávám vnitřních pokynů pro tuto akci. Přesto se téměř žádná Krajská rada nepokusila získat prostředky na tyto příspěvky, a i když jí byly přiděleny, nevyplatila svým příslušníkům ani korunu. I v letošním roce bude možno přispět pouze do výše, která bude získána. Praha, 29. ledna 2013 Jiří Králík, hospodář ÚR VSR ROZPOČET NA ROK 2013 Podle Směrnice pro hospodaření VSR Hlava II článek 3.4 předkládám rozpočet na rok 2013. Při výpočtu vycházím zejména ze Zprávy o hospodaření za rok 2012, z předpokládaného počtu členů, z plánovaných akcí v roce 2013 a z pravděpodobných příjmů od externích zdrojů. Předpokládané výdaje: Jízdné 25000 Kč IN-karty náhrada – faktura za rok 9000 Kč Občerstvení: PÚR 9x300, ÚR 4x500, aktiv 5000 9700 Kč Odměny 40000 Kč Poplatky za vedení BÚ 4200 Kč Režie – kancelářské potřeby 4000 Kopírování 1000 3
Poštovné 2000 Ostatní režijní náklady 3000 10000 Kč Telefonní poplatky 10000 Kč Záloha na nepředvídané výdaje 5000 Kč CELKOVÉ VÝDAJE ZA ROK: 112900 Kč Rekapitulace: Předpokládaný počet členů v roce 2013, platících příspěvky, je 1000 osob, bude tedy vybráno – tj. příjem 100000 Kč. Předpokládané výdaje tedy překročí příjmy o 12900 Kč. Ty budou uhrazeny z použitelných prostředků, převedených z roku 2012 – tj. 92718 Kč. Lze tedy předpokládat, že za splnění výše uvedených částek by koncem roku byla převedena do dalšího období částka asi 79800 Kč použitelných prostředků. Praha, 29. ledna 2013 Jiří Králík, hospodář ÚR VSR ------------------------------------------------------Zápis z jednání PÚR VSR dne 8. ledna 2013 Jednání zahájil předseda J. Lampa v 9.30 hod. Přítomno bylo 9 členů, z toho byli dva z revizní komise. 1) Hospodář J. Králík uvedl problém s účtováním v Jižních Čechách. Vyúčtování Jihočeského kraje není za rok 2012 ukončeno. Doručené doklady jsou pro účetnictví podle vyjádření revizní komise nepoužitelné. Předsednictvo ÚR VSR ukládá krajské radě VSR JČ, aby se dostavil zodpovědný pracovník za jejich účetnictví s doklady za roky 2010, 2011 a 2012 dne 6. února 2013 do kanceláře v KVV Křižíkova ulice v Praze Karlíně místnost 313 (3. patro) v 9.30 hod. Pokud se nedostaví nikdo za JČ k urovnání nedostatků v účetnictví, bude tento problém předán jiným orgánům. O skutečném stavu budeme informovat hejtmana JČ kraje. 2) Zlínský kraj předal vyúčtování v pořádku. 3) Úkol pro předsedu na základě požadavku KR Praha- vyjádření předsedy: „Dne 19. 12. 2012 jsem hovořil s Ministryní obrany paní Karolínou Peake, která přislíbila naše přijetí na MO k řešení našich problémů. Mezi tím však byla odvolána. Po jmenování nového ministra požádá jej předseda o přijetí předsednictva k dotazu o mimosoudním vyrovnání. 4) Při projednávání požadavků KR Jižní Morava trvá předsednictvo na usnesení ÚR VSR a zároveň doporučuje KR JM, aby řádně pozvali PÚR na jednání KR s dvěma možnými termíny, a u pozvánky byl uveden program jednání. 5) Předsednictvo schválilo nákup a proplacení počítačového programu pro účetnictví v částce 1.750,- Kč hospodáři plk. Jiřímu Králíkovi. Předsednictvo schvaluje odměnu 2.000,-Kč Miloši Ondrákovi za redigování Zpravodaje, a Jiřímu Rusovi 1.000,Kč za vedení stránek VSR na Internetu. Tajemníkovi stanovilo předsednictvo měsíční odměnu 1.500,-Kč. 6) Předsednictvo ukládá předsedům KR VSR předložit kopii zprávy o vyúčtování darů a dotací a kopii žádosti o poskytnutí dotací na rok 2013. Informace: Kolega Králík informoval o názvu možné organizace s právní subjektivitou. Na tisk Zpravodajů přispělo Brno částkou 2.000,-Kč a Plzeň pro tisk částkou 5.108,-Kč. Liberec vrátí IN-Kartu od kolegy Jaroslava Mlejnka a předá ji tajemníkovi. 4
Tajemník dál žádá o podklady ke struktuře naší VSR. Někteří již počty členů a jejich jména dodali. Bude upřesněno zejména po vybraných příspěvcích na rok 2013. PÚR VSR přeje všem členům v roce 2013 hodně zdraví a zdaru při společné práci pro naše sdružení. Na základě podkladů z jednání a od předsedy sepsal tajemník Miloslav Olmr. V Praze dne 8. ledna 2013 ZÁPIS ze zasedání Předsednictva ÚR VSR dne 6. února 2013 Přítomni: Lampa, Králík, Olmr, Pavlík, Starý, Nevoral, Dušek. Pro nemoc omluven kolega Tomečka. Program jednání: 1) Úvod, plnění úkolů 2) Blok hospodáře 3) Blok tajemníka 4) Požadavky Brna 5) Objednávky pamětních odznaků 6) Zdravotní stav místopředsedy Tomečky 7) IN–karty na vlak 8) Různé Jednotlivé body byly řádně probrány a následovaly závěry: a) Tajemník zajistí s předsedou KR VSR Brno termín společné schůze s předsednictvem ÚR VSR (zatím příslib na 19. února 2013). Dále KR VSR Brno zajistí někoho, kdo bude v Brně na nádraží čekat příjezdu členů ÚR. Přislíbil Vladimír Horák. Členové budou většinou v Brně kolem 9.00 hodin. Jednání by mělo začít v 10.00 hodin v kasárnách Židenice. b) Bylo objednáno na základě žádostí z krajů 330 pamětních odznaků a byly dány do výroby. Po zhotovení bude podána informace a zahájen výběr peněz. c) Nezlepší-li se zdravotní stav plk. Tomečky, bude podán návrh na jeho odvolání z funkce místopředsedy a předsednictva na jednání Ústřední rady. d) Plk. v.v.Mojmír Benedikt, předseda ÚzO VSR Český Krumlov-Kaplice oznámil z rozhodnutí ÚzO ze dne 10. ledna 2013 ukončení činnosti ÚzO. Zároveň žádá o umístění zbývajících členů do jiné ÚzO VSR. e) Plk. Ing. Jiří Dušek dnem 1. 3. 2013 bude předsedou Revizní komise VSR. Rozhodnuto po návrhu členů RK VSR. f) České Budějovice podaly žádost o udělení právní subjektivity. Tato žádost bude předána k projednání Ústřední radě. g) Plk. Ing Starý podal informaci o účasti na jednání v Českých Budějovicích. h) Předseda zajistí pro členy předsednictva vyčerpávající informace okolo stěhování z Křižíkovy ulice. Upozornění! Veškerou korespondenci zasílejte na adresu předsedy: Plk. Jan Lampa, Okružní 1430 742 58 Příbor. V Praze dne 6. února 2013 Tajemník VSR Miloslav Olmr Zápis z jednání předsednictva VSR v Praze 5. března 2013 Přítomni: Lampa, Olmr, Králík, Starý. 5
Program: Příprava na stěhování, informace z jednání v Brně, právní subjektivita pro České Budějovice, stěhování kanceláře kdy a kam, různé. Opět jsme asi dvě a půl hodiny připravovali materiály nesmyslně uschovávané dvacet let, místo aby tajemníci v tom průběžně dělali pořádek. Příprava k archivaci a skartaci je ukončena. Okolo finančních dokladů zatím není jasno, kde budou uloženy. Prozatím ani nevíme, kam se budeme stěhovat. Informace by měly být podané na jednání ÚR dne 26. 3. 2013. Proto je bezpodmínečně nutné, aby se dostavili všichni členové ÚR, nebo jejich náhradníci a zároveň si vyzvedli a zaplatili pamětní odznaky. Informace k jednání v Brně podali Lampa a Králík. Tomečka a Olmr byli nemocní. Starý se na jednání předsednictva omluvil. Oba účastníci jednání v Brně konstatovali, že zápis, sepsaný kolegou Horákem byl dost neobjektivní, a nebral v úvahu vysvětlení členů PÚR k jednotlivým bodům. Přesto byl účel částečně splněn a bude přihlíženo k připomínkám ze strany KR VSR Brno při jednáních předsednictva a ÚR VSR bez zaručeného výsledku, požadovaného zástupci Brna. K požadované právní subjektivitě Českých Budějovic podal základní informaci kolega Králík, kterou přednese také na jednání ÚR. Předsednictvo ukládá všem členům ÚR, aby se na tento problém soustředili a připravili. Bude požadováno vyjádření všech přítomných členů ÚR v souladu se zákony a stanovami. Tajemník podá na MO požadavek na prostory k jednání ÚR a k Celostátní konferenci VSR v roce 2014, a to do 20. března 2013. S pracovníkem Pražského vojenského velitelství kpt. Forinem byla řešena otázka stěhování. Do 30. 3. 2013 musíme opustit budovu v Křižíkově ulici. Které další prostory nám budou určeny, prozatím nevíme. Ze strany ředitele KVV Praha vzniklo určité nedorozumění ve vztahu k VSR a vůbec k působení VSR v budově KVV Praha a informovanosti v souvislosti se stěhováním. Předsednictvo proto ukládá předsedovi VSR být neustále ve styku s kpt. Forinem a využít všech dostupných možností v jednání o přidělení prostorů ve vojenských objektech pro zajištění celostátní činnosti VSR. Předsednictvo ukládá kolegovi Králíkovi dát zveřejnit ve Zpravodaji finanční zprávu a rozpočet na rok 2014. Předsednictvo ukládá kolegovi Starému zpracovat zprávu o účasti na schůzi v Českých Budějovicích. Jednání Ústřední rady VSR dne 26. 3. 2013 ještě bude konat v budově na Křižíkově ulici, ale v prvním patře vpravo v místnosti číslo 135 od 9.30 hodin. Předpokládaný program jednání: Úvod a schválení programu, převzetí pamětních odznaků a jejich zaplacení po 60 Kč za kus, Placení příspěvků a zpravodajů se seznamem platících k předání tajemníkovi a hospodáři, jednání o udělení právní subjektivity Českým Budějovicím, jednání o předložení možných návrhů na změny ve stanovách, i jiných dokumentech, na pracovním jednání zástupců jednotlivých ÚzO dne 15. 10. 2013. K řešení je otázka doplnění předsednictva ÚR, určení možných zástupců k výkonu funkcí v případě nemocí apod. Po konzultaci s předsedou ÚR zapsal tajemník ÚR pplk. Miloslav Olmr ---------------------------------------------------Zápis z jednání ÚR VSR dne 26. března 2013 Přítomno bylo 18 členů ÚR VSR. Jednání zahájeno předsedou v 9.30 hod. Předseda poděkoval přítomným za práci pro VSR od konference, a předal jim pamětní odznaky a seznámil je s programem jednání. a) Kolega Nevoral vrátil neplatnou IN kartu. Kolega Pulík odevzdal platnou IN kartu se zdůvodněním, že bude cestovat autobusem. Komu náleží a nemá IN kartu, musí podat žádost na formuláři ČD. 6
b) Předseda sdělil členům ÚR, že došly dopisy od předsedů KR Brna, Prahy a Ústí nad Labem s návrhy na změny pro další činnost VSR. Dopisy tajemník zkopíruje a rozešle všem členům ÚR, kteří zajistí přes KR rady jejich okopírování pro všechny předsedy ÚzO VSR, a tito seznámí všechny členy s obsahem, aby tyto návrhy mohly být projednány jak na ÚR v červnu, tak 15. října na pracovním jednání všech předsedů ÚzO VSR v Praze na Valech. c) Zástupce Českých Budějovic kolega Pavel Horák přednesl žádost o udělení právní subjektivity pro Územní organizaci České Budějovice, což zdůvodnil potřebou mít kontrolu nad financemi. Po krátké diskuzi ÚR hlasováním tuto žádost zamítla. Pro bylo 5 členů, zdržel se jeden. d) Po diskuzi k hospodářské směrnici bylo rozhodnuto, že se žádné změny provádět nebudou. e) V průběhu jednání byly většinou přítomných hospodáři uhrazeny peníze za Pamětní odznaky, příspěvky a za Zpravodaj. O Zpravodaj je velmi malý zájem a bude nutné přijmout nějaký závěr, zda ve vydávání pokračovat nebo omezit, a zároveň zpracovávat nějaký informátor. f) Stále není rozhodnuto, kde bude VSR mít možnost schůzovat. 16. dubna se sejde předsednictvo ještě v Křižíkově ulici. Doufáme, že kpt. Forina nám už sdělí, kde bude prostor pro naše jednání. g) Kolega Horák, předseda KR Brno, provede formátování dopisu a odešle jej tajemníkovi, aby jej mohl rozeslat členům ÚR. h) Předseda upozornil, že dochází k neustálému napadání ÚR, předsednictva, a jejich usnesení bez konkrétních vyčerpávajících návrhů na změny. Jde o organizace v Brně a Praze, jejich připomínky jsou většinou v rozporu se Stanovami VSR. Kdo neustále stanovy porušuje, by měl zvážit svou další činnost ve VSR. ch) Do měsíce května je možné ještě objednat u předsedy pamětní odznaky ve stejné ceně. V Praze 26. března 2013 Zapsal tajemník ÚR VSR Miloslav Olmr ----------------------------------------------------------------------Husákovská normalizace - speciální nástroj obnovení stability režimu a převedení normálního stavu společnosti v abnormalitu Úvodem k danému tématu: Československo bylo v období let 1948 - 1989 podrobeno zprvu stalinskému, později neostalinskému režimu. K rozhodnému odmítnutí této totalitní formy ještě nedošlo v druhé polovině padesátých let, po 20. Sjezdu KSSS, ale o 10 let později. V roce 1968 se československá společnost vzepřela tomuto systému a v celospolečenském procesním kvasu se vypořádala s tzv. reálným socialismem a světu předložila vlastní vizi socialismu s lidskou tváří. Tím dala najevo, že autokratický, despotický stalinismus za socialismus nepovažuje a založila základy, na kterých by mohl být vystavěn nový spravedlivý demokratický systém existence suverénního státu. Pro splnění tohoto úkolu ji historie vymezila jen omezený čas. Přesto události Pražského jara byly zaznamenány po celém světě, avšak ani státy východního bloku, ani státy kapitalistického světa, navzdory široké spontánní podpory lidových vrstev, nebyly připraveny docenit a akceptovat československý vývoj. To také dalo možnost neostalinistickému vedení SSSR zažehnat ztrátu monopolní moci nad státem v srdci Evropy vojenskou intervencí a zabránit jakýmkoliv snahám přeměnit autokratický režim v pluralitní politický systém na bázi nekapitalistických ekonomických a sociálních vztahů. Právě k takové formaci bylo zaměřeno Pražské jaro. Tento trend byl tedy násilně přerušen a mohl pokračovat v nové formě až 7
o 20 let později i díky tomu, že se nepodařilo politickým farizejům zcela vykořenit z hlav syndromy 68. roku. Toto dvacetileté mezidobí se ozdobilo příznačným názvem „Husákovská normalizace“, znamenající postupný, falešně deklarovaný, ústup k starému dogmatickému modelu vládnutí s negativními důsledky. Považuji se za žijícího účastníka demokratického procesu 68. roku, a dnes už jen za pouhého pamětníka doby 60., 70. a 80. let a cítím jako vnitřní potřebu přetavit svou, postupně se ztrácející paměť, do několika řádků. O Pražském jaru zakončeném okupací země, o svých názorech, jsem se již ve Zpravodaji vyjádřil. Následoval ještě pražský podzim, rok 1969 a léta sedmdesátá. A ta navazují na léta šedesátá, i když v opačném gardu. I toto období, nazvané normalizačním, které se těsně, přímo osudově, dotklo každého osmašedesátníka, se vyznačovalo značnou dynamikou vývoje, ale pod opačným znaménkem. První pokračování Sovětským srpnovým vpádem končí jedna etapa a československý lid se ocitá v nové situaci. Odmítá invazi a lži, které ji mají ospravedlnit. S tím ale moskevští páni nepočítali a museli přijít s novou taktikou. Čeho nebylo možné dosáhnout jedním nárazem, rozhodli se toho dosáhnout postupně. Ohýbáním a sílícím nátlakem a rozvracením naši jednoty a soudržnosti. Budiž řečeno, že proto nacházeli v řadách našich spoluobčanů, komunistů i nestraníků, dost pomocníků. Za hlavní cíl si vytyčili obnovu neostalinismu v naší zemi. Hlavní metodou dosažení cíle byla tzv. salámová taktika pozvolné likvidace institucí a kádrových struktur. Tím současně otvírali prostor pro šíření pasivity a lhostejnosti, což prospívalo šíření a nastolování neostalinských pořádků a ideologie. Jinak řečeno, nastává dějinný obrat do protisměru – k padesátým letům. Politika se opět začíná dělat „shora“. Stále více už rozhodují interventi a ti z našich, které si interventi vyhlédli jako spolehlivé nástroje a vykonavatele jejich vůle v naší zemi. Základem této praxe se stal, jak jinak, než Moskevský protokol. Potvrzení mocenské priority Moskvy, především legalizace pobytu sovětské armády, zákazu kritiky postupu SSSR a Varšavské pětky a dalších politických opatření k omezení suverenity (odvolání ministra vnitra, prohlášení Vysočanského sjezdu za neplatný, rehabilitace Biľaka, Jindry, Jakeše a dalších). Za této situace se začíná zvedat vlna emigrace kvalifikovaných odborníků, inženýrů, až dosáhla v nejbližších letech na 200 tisíc občanů, jako projev veliké skepse a ztráty veškerých nadějí. V této atmosféře dochází k zoufalým demonstracím, 16. ledna 1969 se upálil Jan Palach a po něm další (J. Zajíc, E. Plocek), což konzervativci ohodnotili jako důkaz o existenci kontrarevoluce u nás. Nastává doba pro nové ambiciózní aktivisty. Dochází ke sbližování konzervativního křídla kolem G. Husáka (Biľak, Jakeš, Štrougal, Indra) se starými novotnovci (Kapek, Tesař, levá fronta aj.) a formování nové vedoucí garnitury, ochotné vyjít vstříc brežněvovské představě „plné normalizace“. Jejich argumentací bylo, že zachraňují, co se dá zachránit z polednové politiky a vůči Moskvě se prezentují jako důvěryhodné vedení. Tím začíná další kolo ukrajování salámu. Druhé pokračování V minulém díle jsme se přehoupli do roku 1969. Ve veřejnosti panuje ponurá nálada jako výraz soustrasti a účasti při Palachově pohřbu. Nemá však znaky zásadního protestu proti establishmentu, opírajícího se o přítomnost sovětské armády. Vzplanutí lidských pochodní nevzkřísily doutnající ohniska. Zklamání a zloba přetrvávají jako potencionální třaskavý základ, který může explodovat dotekem jediné jiskry. Za této skutečnosti probíhají určité vnitřní procesy, řešení problémů, včetně konání hokejového mistrovství světa. Organizátoři usoudili, že za dané vnitropolitické situace nejsou sto zajistit regulérní průběh. S nabídkou přichází Švédsko. V té době ještě 8
nikdo netušil, jaké konsekvence mohou nastat, až se postaví československé mužstvo proti sborné SSSR. Osud tomu chtěl, že se tato mužstva potkala 20. března ve finále. Československo vítězí poměrem 4:3. To byla ta jiskra zážehu emocí a explose, signál k rozpoutání protisovětských demonstrací i před posádkami sovětských vojsk. Následoval ostrý sovětský protest a varování před nedozírnými následky. Za této situace přichází Brežněv s požadavkem na odstranění reformního křídla z vedení KSČ, a již 17. 4. je zvoleno nové předsednictvo komunistické strany v čele s G. Husákem, které zajistí obnovu pořádku. V tom čase se ještě hraje o udržení nezbytné důvěry. Husák ujišťuje občany, že kontinuita polednové politiky stále trvá, což předvádí poděkováním Alexandru Dubčekovi za vykonanou práci. V praktické politice však jde o nastolení takového stavu, který nepřipustí jakékoliv protesty, podobné těm, které následovaly po hokejovém utkání. Za hlavní úkol vyhlášeno vybudování politické platformy na základě marxismu-leninismu a konsolidace vztahů se zahraničím, což v praxi především znamená zrušit platnost Akčního programu a porazit pravicově-oportunistické síly ve všech orgánech a na všech úrovních. Proti komu byla cíleně ta opatření vedena, je jasné. Hluboký a zásadní obsah této věty jsme měli brzy poznat na sobě v plném rozsahu. Od zákazu vykonávat své i jakákoliv jiná povolání až po omezování rodiny a zejména potomků odpíráním získání vzdělání. Ani soudní i mimosoudní rehabilitace neznamenaly satisfakce. Se spravedlivostí se nedokázala vypořádat žádná demokratická vláda ani jednotlivý rezort a spoléhá už jen na boží spravedlnost. Však už nepotrvá dlouho do odchodu posledního osmašedesátníka. K řešení dané situace se straně nabízela pouze konzervativní menšina členů, opírající se o sovětskou podporu. Dosáhnout určitého úspěchu mohla jen tak, že se vrátila k metodám a praktikám, proti kterým se československá společnost vzbouřila v lednu 1968 a nemínila je uznat za možné nástroje budování socialismu. Vylíčením charakteru těchto, dle mého názoru podstatných událostí, mohu zakončit jedno tříměsíční období, počáteční období Husákovské normalizace. Zdaleka nekončí salámová metoda odkrajování občanských svobod, národní a státní suverenity. To, co následovalo po tomto dubnovém obratu, vedlo ke vzniku systému, který svou podstatou i praxí byl ještě autokratičtější než režim předlednový. plk. v.v. Ing. Karel Nedvídek Co jsme mnozí nevěděli, co jsme se dověděli, jak to skončilo. Ne všichni členové našeho VSR, nevyjímaje i mnohé občany našeho státu, jsme nevěděli a dosud nevíme, jaká byla situace v armádě České republiky v době ukončení Československa k 31. 12. 1992. Využívám tedy informací, které poskytuje A report, vydávaný MO ČR, a který není k disposici všem našim členům. V době zrodu armády České republiky k 1. lednu 1993 ji tvořilo pozemní vojsko, letectvo, PVO a její součástí byly vojenské záchranné útvary Civilní obrany, železniční vojsko a jednotky ostrahy objektů zvláštní důležitosti. Celkový počet příslušníků armády ČR činil tehdy 106.447 osob. V té době bylo ve výzbroji pozemního vojska 540 tanků 1-12, 414 tanků T-54 a T-55, 954 bojových vozidel pěchoty BVP-1 a BVP-2, 413 obrněných transportérů OT-90. Dělostřelectvo mělo k disposici 524 houfnic a kanónů, 93 minometů, 150 raketometů, 477 protitankových raketových kompletů a tři druhy pozemních a protizemních řízených střel v celkovém počtu 17 kusů. Výzbroj letectva a PVO tvořilo 80 stíhacích letounů MIG-21, MIG-23 a MIG-29, 72 stíhacích bombardovacích letounů MIG-21, MIG-23 a SU-22, 25 bitevních letounů SU-25, 24 průzkumných letounů MIG-21 a SU-22. Dalších 26 strojů MIG-21 bylo vyčleněno ke školním účelům. Kromě toho mělo letectvo ještě 76 cvičných strojů L-29 a L-39 a 122 vrtulníků Mi-24, Mi-2, 9
Mi-8 a Mi-17. Dopravní letectvo tvořilo 32 dopravních letounů Tu-154, Tu-134, An-12, An-26, An-30 aL-410. Bylo to tedy obrovské množství pozemní a letecké techniky, kterou bylo třeba po rozdělení Československa na dva samostatné státy rozdělit, popřípadě zlikvidovat. Ale to je již na další dlouhé povídání. Za dvacet let existence samostatné AČR se mnohé změnilo. Armáda prošla v průběhu těchto let různými reformami, k modernizaci starší, ale osvědčené techniky a k přezbrojování novými prostředky. Byla např. pořízena nová kolová bojová vozidla Pandur, lehká obrněná vozidla Iveco, nebo střední terénní automobily Tatra. Z letecké techniky je to pronájem víceúčelových bojových letounů JAS-39 Gripen, nákup letounů CASA a dvou dopravních letounů Airbus A-319 CJ. Armáda obdržela útočné pušky CZ 805 BREN, které nahrazují zastaralé samopaly Sa-58. Zakončím ale slovy NGŠ generálporučíka Petra Pavla: V roce 2013 čeká armádu řada důležitých a rozhodujících opatření. V rámci AČR dojde celkově ke snížení počtu tabulkových míst vojáků z povolání a občanských zaměstnanců. Přijatá opatření by však měla umožnit alespoň udržení stávajících schopností armády. Neumožní nám v žádném případě odstranění deficitu minulých let, natožpak rozvoj. Jsme opravdu již na hranici a někde i pod hranicí udržení schopnosti plnit celé spektrum úkolů. Podle dostupných materiálů zpracoval Josef Mrázek, předseda ÚzO Přerov Jiří Novotník: VZPOMÍNKA – již po 45 letech: 21. srpen 1968 u velitelství Východního vojenského okruhu v Trenčíně Srpnové okupaci předcházely události „Pražského Jara“, v souvislosti s nímž je dobré si připomenout významný dopis, u něhož figuroval také Jiří Novotník: PŘÍSNĚ NETAJNÉ! OTEVŘENÝ DOPIS SOUDRUHU GENERÁLMAJORU SAMUELOVI KODAJOVI Vážený soudruhu generále, Každý dialog, a zejména politický, aby byl konstruktivní a tudíž i plodný, musí být veden na zásadě obapolné rovnosti diskutujících stran. Jsme přesvědčeni, že v obrodném demokratizačním procesu jsme si již tyto předpoklady vytvořili. Pravidla této diskuse předpokládají ovšem seriózní přístup, vhodné formy a především dodržení zásady vyslyšet též názory druhé strany. Aby jedna strana přesvědčila druhou o správnosti svých názorů, musí je vyjadřovat nikoliv mocensky, ale formou věcné a doložené argumentace. Článek „Dva tisíce slov“ podle našeho názoru vyjadřuje názory osob, z nichž ani v jedné nevidíme kontrarevolucionáře. Text článku se musí ovšem číst pečlivě a hlavně objektivně. Autor a velká většina signatářů je širší veřejnosti známa jako lidé, kteří pro socialismus a naši vlast udělali prokazatelně více, než mnozí, kteří se dnes vůči nim snižují k hrubým útokům a insinuacím. Respektujeme Vaše právo s článkem nesouhlasit. Dovolte nám však na druhé straně nesouhlasit s Vaší interpretací v Národním shromáždění. Její formou i obsahem. Až příliš nám totiž připomíná staré metody stranickopolitické práce v armádě. Doba, kdy „pravdu“ měl jen ten, kdo měl ve stranickém nebo státním aparátu vysokou funkci a z ní vyplývající moc, je snad již nenávratně za námi. Zaráží nás, že podobnou interpelaci jste nepodal v případě článku soudruha Jodase, zveřejněného v Obraně lidu č. 23 z t. r., v němž s. Jodas otevřeně nazývá změny ve vedení strany pučem, nebo v případě letákových akcí atd., aj. 10
Ohlas široké veřejnosti na Vaši interpelaci je podle našeho názoru v drtivé většině negativní. V posledních měsících jsme zažili celou řadu zklamání z vystoupení našich čelných armádních představitelů. Toto hluboké zklamání pociťujeme v současné době i nad Vaší interpelací. Členové ZO KSČ – katedry 407 4. Fakulty vyšších velitelů VAAZ Je všeobecně známo, že už před rokem 1968 ve společnosti narůstaly tiché výhrady, ale i kritické hlasy k jevům, jež byly v rozporu s proklamovanými ideály a zásadami. Tyto tendence byly živé i ve vojenských kolektivech. V podřízenosti uvedeného velitelství, kde jsem v té době sloužil, bylo mnoho tzv. rámcových, nenaplněných útvarů. Tato skutečnost způsobovala mnoho organizačních, osobních, technických a materielních potíží. Vznikající kritické hlasy mířily do těchto oblastí, hledaly možná východiska a přinášely i mnoho podnětů k řešení. Nebyly však vyslyšeny. Proto kritika mířila až do nejvyšších míst. Do popředí byly stavěny i otázky účelnosti politického aparátu, který byl velmi rozbujelý. Kritice byl podroben i systém politického vzdělávání. Zde bylo konstatováno, že jde o opakování stejných tezí v různých obměnách a podobách. Tyto jsem slýchával v základní službě, v učilišti, i ve Vojenské Akademii. Zde je nutné uvést, že se podařilo dosáhnout zařazení i jiných témat, ale v politickém aparátu se stále nic nehýbalo. Naopak, byla viditelná snaha účelnost tohoto aparátu zdůvodnit, chápat naše názory jako stanoviska nepřijatelná a nepřátelská. Odvážněji se pak kritika šířila po vyslechnutí projevů Dubčeka, a to zejména v systému velitelství a štábu. V této situaci vznikla mezi přáteli myšlenka veřejně se k situaci vyjádřit a také podpořit snahy o prosazení demokratických zásad i v armádě. Tato myšlenka byla realizována dopisem Dubčekovi, v němž se kromě jiného uvádělo: - V nové situaci, v duchu „polednové politiky“ se politický aparát neangažuje za její realizaci, když dříve byl vždy velice aktivní, proto i z tohoto důvodu je neúčelný i zbytečný – viz případ uprchlého politika, generála Šejny. - Pokud by měl systém politického aparátu zůstat, pak zavést jeho volitelnost, přežil se systém politické práce. - Není již potřebné, aby byl velitelský sbor kontrolován politickými aparátčíky. - V oblasti „kádrové práce“ není přihlíženo k výsledkům práce, ale ke známostem. - Vysvětlit existenci tzv. „černé či věrnostní listiny“. - Znovu zřídit branný výbor Národního shromáždění. - Bylo požadováno, aby se za veškeré nedostatky v armádě a ve společnosti zodpovídali Novotný, Rytíř, Janko a další. - Vysoce byla hodnocena informační aktivita tisku a sdělovacích prostředků. - Byla zdůrazněna podpora názorům Dubčeka, Goldstückera, Borůvky, Smrkovského a názorům z okresů. V závěru bylo uvedeno, že demokratizační proces v armádě budeme prosazovat a že očekáváme, že budou odvoláni ti, kteří tento proces brzdí jak v armádě, tak i ve společnosti. Dopis byl odeslán 11. března 1968. Některé myšlenky byly předány i do tisku a do rozhlasu. Když vyšla tato záležitost ve známost velení i politickým orgánům, začali se ihned hledat zpracovatelé dopisu a onen dopis, a bylo politickým aparátem organizováno třídenní permanentní jednání, jež bylo vedeno tendencemi zastrašování a psychického nátlaku. 11
Prováděly se pohovory na různých úrovních, i skrytá opatření. Tuto činnost řídil náčelník politického správy generál Kodaj a podílela se většina jeho podřízených. Velitel okruhu tehdy prohlásil, že jeho se tyto věci netýkají, neboť je Volyňský Čech. Podotýkám, že v období „normalizace“ pak byl vystřídán právě Kodajem. V dalším vývoji došlo k jistému uklidnění, ale skrytá opatření trvala. Napětí opět vzrostlo v období června, a to v souvislosti s tzv. „Spojeneckým cvičením“, jež nebralo konce. Kolega, který byl v té době styčným u sovětských jednotek, nám přinášel zprávy o tom, že tam panuje názor o „kontrarevoluci“ u nás. Kratičké uklidnění nastalo v souvislosti se zprávou, je „již odešli“. To však už měli hotový svůj průzkum, jen k zásahu se ještě neodhodlali. Období jakéhosi klidu trvalo krátce. To už je ale jiná kapitola. Přichází 21. srpen 1968… V časných ranních hodinách jsem byl telefonem několikrát probuzen, ale nikdo se mi neozval. Později, asi okolo 6. hodiny, jsem byl takto vyzván, abych se dostavil na pracoviště, což jsem učinil. V dopoledních hodinách se konalo shromáždění, Naněmž byly podány informace o situaci a byly vydány pokyny pro další činnost. Později se na velitelství dostavila sovětských vyšších důstojníků. Pak následovaly i jednotky, jež obsadily velitelství a další objekty. Po ukončeném jednání obdrželo operační oddělení v ruštině psaný „Rozkaz správcu posádky č. 1“ k přeložení do slovenštiny. (*Rozkaz je uveden za příspěvkem) Dívali jsme se na náčelníka štábu generála Pošíka, zda to myslí vážně jako jeho rozkaz. Když jsme seznali, že ano, dokument byl přeložen a jemu předán ke kontrole. Potom byl předán tiskárně velitelství k okamžitému vytisknutí. Po vytisknutí, ještě po setmění, jednotky provozního praporu „rozkaz“ po městě vylepovaly. Naštěstí to proběhlo bez incidentů. Brzy dopoledne 22. srpna se před budovou velitelství neorganizovaně sešlo protestní shromáždění občanů. Chtěli hovořit s podepsaným „správcem posádky“ a vysvětlit mu důsledky tohoto rozkazu, i žádat jeho zrušení. Po delším vyčkávání se ale dozvěděli, že u nich správce Šmaťko neznají. Po vysvětlení důstojníky našeho velitelství se lidé se smíšenými pocity rozešli, ale také s prvními poznatky o jednání okupantů. Pak lidé postupně ony vylepené „rozkazy“ strhali. Budova velitelství byla nadále obklíčena, a na dva měsíce vyřazen z provozu televizní signál. Okupace byla dále potvrzena, postupně přicházelo období „analýz a normalizace“, kdy došlo k zúčtování s těmi, kteří „zlobili“. A tak po listopadu 1989 jsem na základě tvrdého osobního poznání cestu do Občanského Fóra, do Sdružení Vojenská Obroda nyní Vojenského sdružení rehabilitovaných. Později jsem se našel i s některými přáteli na „seznamu osob, doporučených k zařazení do jednotné evidence představitelů a exponentů pravice v armádě, bezpečnosti, soudech a prokuraturách“ – viz Lidové Noviny ze dne 20. 10. 1992. Zloduch Kodaj a jeho nohsledi už tehdy plánovali „očistná opatření“. Pro nás všechny přineslo minulé období tvrdou zkušenost, že agresor použije všech prostředků k tomu, aby dosáhl svého, ať již přichází z kterékoliv strany. Pro naši republiku z toho vyplývá, abychom byli vždy plně připraveni k její nekompromisní obraně a včas rozeznávali vnitřní i zahraniční tendence, vedoucí k ohrožení jakýmkoliv agresorem. Ing. Jiří Novotník Brno *ROZKAZ SPRÁVCE POSÁDKY ČÍSLO 1 TRENČÍN, 21. AUGUSTA 1968
12
Kontrarevoluční sily v Československu za aktivní pomoci agentury USA a NSR dezorientovaly státní pořádek ve státě, vojska NATO vyhrožují obsadit ČSSR, svrhnout v ní moc lidu a prosadit pro ně výhodný režim. Věrný internacionální zásadě a Varšavské smlouvě, Sovětský svaz a druhé socialistické země, BLR, MLR, NDR. PLR přivedl svoje vojska za účelem poskytnutí pomoci československému lidu a jeho orgánům lidové moci potlačit síly kontrarevoluce, na ochranu své vlasti od nebezpečí visícího nad ní. Za účelem zavést přísný pořádek a organizovanost v zájmu pracujících města vydávám tyto rozkazy: 1) Jakékoliv publikace v tisku, v rozhlasovém a v televizním vysílání Dnem 21. srpna 1968 od 22.00 do 05.00 hodin středoevropského času zakazuji opouštět domovy a vycházet na ulice. Každý občan musí bezpodmínečně zachovávat stanovená pravidla chování, nařízená sovětským vojenským správcem posádky. Neuposlechnutí nebo odpor požadavkům tohoto rozkazu se bude ihned stíhat na základě vojenského zákona. 2) Silami sovětských vojenských jednotek střežit důležité vojenské úřady, radiostanice, televizi, poštu, dálnopis a orgány tisku. 3) Všem občanům města se zakazuje nosit střelné a bodné zbraně. Kdo je vlastníkem zbraně, musí ji odevzdat do 12 hodin správci posádky. 4) Jakékoliv organizované přesuny vojáků čs. lidové armády z posádky do posádky provádět jen na základě rozhodnutí velení Sovětské armády. 5) Všem veřejným a politickým organizacím nařizuji přihlásit se na posádkové správě do 24.00 hodin. V případě neuposlechnutí tohoto nařízení v městě Trenčín považuji toto jako nezákonné a takoví občané budou považováni za nepřátelské živly, namířené proti socialistickému zřízení. 6) Schůze, demonstrace, mítinky a jiné masové akce provádět jen se souhlasem představitelů zákonných orgánů moci, místních stranických orgánů KSS a představitelů Sovětské armády. Hlídkám a představitelům vojenského velení dát právo bez jakýchkoliv překážek navštívit společenské místnosti s cílem zjednat a udržovat pořádek. 7) Jakékoliv publikace v tisku, rozhlasovém, televizním vysílání provádět jen s povolením Sovětského vojenského velení a se souhlasem místních stranických a státních orgánů. Během 24 hodin správci posádky Sovětského velení odevzdat všechny psací stroje, cyklostyly, ruční rozmnožovací přístroje, šifrograny a jiné rozmnožovače. Narušení tohoto bodu brát jako dezorganizující činnost, namířenou proti socialistickým silám. 8) Odchod za hranici města a příchod cizinců do nebo po dobu platnosti tohoto rozkazu jen se svolením vojenského velení Sovětské armády. Všichni cizinci se nejpozději do 2 hodin po příchodu musí hlásit na posádkové správě. Osoby, ukrývající nezákonně cizince, se vystavují zodpovědnosti podle vojenského zákona. Jakýkoliv pokus občana, narušit stanovený pořádek a normy činnosti, bude považováno za protizákonné, proti národním orgánům moci a Sovětskému vojenskému velení, jako činnost namířenou proti československému lidu a jeho socialistickým výdobytkům. Proti takovým osobám budou přijata opatření a prostředky, které jsou v daný okamžik nejvíc efektivní a kdo to bude vyžadovat. Správce posádky Sovětské armády: podplukovník ŠMAŤKO ------------------------------------------------------------------------------------Ocenění jubilanta Letos 9. března roku se dožil člen Územní organizace VSR Přerov pan plk. Paul Rausnitz 85 let. V tento den se uskutečnilo v prostorách Arcibiskupského paláce v 13
Olomouci slavnostní setkání u příležitosti tohoto jubilea za účasti 170 pozvaných hostů. Mezi těmito pozvanými hosty byl přítomen předseda senátu Parlamentu ČR pan Milan Štěch, náměstek ministra obrany ČR pan Ing. Michael Hrbata, senátor a primátor města Přerova pan Ing. Jiří Lajtoch, představitelé a vedoucí pracovníci podniku MEOPTA-OPTIKA s.r.o., vedeni generálním ředitelem Ing. Vítězslavem Moťkou, byli přítomni bývalí i současní pracovníci MEOPTY, kteří se zasloužili o dobré jméno svého podniku, a osobní pozvání přijali též 3 členové Územní organizace VSR Přerov. Slavnostní setkání bylo zahájeno hodinovým vystoupením orchestru Moravské filharmonie Olomouc a poté následovala blahopřání přítomných hostů. Předseda senátu Parlamentu ČR pan Milan Štěch předal jubilantovi stříbrnou pamětní medaili za zásluhy o kulturu a podnikání, náměstek ministra obrany ČR pan Michael Hrbata předal plaketu MO ČR za péči o vojenské hroby a jubilant vyjádřil velké potěšení z dárku, který mu předali členové Územní organizace VSR Přerov. Přítomní hosté se dověděli o životních osudech jubilanta, které začínaly odchodem celé rodiny z Československa v roce 1939, následně účastí při tvorbě vojenské jednotky v Buzuluku a o konci druhé světové války, kterou jubilant zakončil ve funkci spojky a řidiče. Již v roce 1946 byla rodina Rausnitzových vystavena politickým tlakům a represím, a proto otec rozhodl k nedobrovolnému ilegálnímu odchodu rodiny z ČSR do zahraničí. Azyl rodina obdržela ve Spojených státech amerických, kde od počátku tvrdě pracovala a získávala pověst dobrých hospodářů. V 90. letech minulého století bývalý státní podnik MEOPTA pomalu ale jistě ztrácel na výkonnosti i na zakázkách a dostával se do nezáviděníhodné situace. V této době, kdy MEOPTA již zaměstnávala pouze cca 600 zaměstnanců, pan Paul Rausnitz z vlastních vydělaných peněz podnik koupil a začal proces znovuvytvoření podniku, který v současné době snese měřítko konkurenceschopnosti v rámci celé Evropy a zaměstnává kolem 2.500 pracovníků. V rámci slavnostního setkání byli přerovští členové VSR přijati předsedou senátu Parlamentu ČR panem Milanem Štěchem a strávili s ním velmi přátelský rozhovor, dále se uskutečnilo i setkání s náměstkem ministra obrany ČR panem Michaelem Hrbatou, který přislíbil zprostředkovat přijetí předsednictva Ústřední rady VSR u pana ministra obrany ČR. Pro nás, tři členy VSR, zůstanou vzpomínky na prostory Arcibiskupského paláce, které se staly svědkem neobyčejných setkání a oslav při příležitosti jubilea člena naší Územní organizace Zpracoval předseda ÚzO Přerov plk. Josef Mrázek
14
15
Blahopřání hrdinovi Dne 18. dubna 1923 se v obci Dulovo na Podkarpatské Rusi narodil válečný veterán plukovník Vasil Coka, nositel válečných vyznamenání - Válečného kříže, Řádu Rudé hvězdy a řady dalších. Mládi prožil náš kolega z ÚzO VSR ve Francii, kde pracoval jeho otec pro nedostatek práce doma. Vasil tam navštěvoval francouzské školy. V roce1935 se musel otec vrátit na Podkarpatskou Rus a syn Vasil pak pokračoval ve studiu na gymnáziu v Chustu. Po roce 1939 ve snaze přejít polské hranice byl sovětskou armádou zatčen a odsouzen k pobytu v gulagu. Za nelegální přechod hranic byl odsouzen k třem letům vězení. Těsně před ukončením tříletého pobytu v gulagu jej 4. prosince 1942 odvezli na žádost o vstup do armády do Buzuluku. Zařazen byl k první brigádě generála Svobody. Pak už bojoval jako velitel protitankových kanonů na bojištích u Kijeva, Bílé Cerkve, Lucku, Volyně, na Dukle, u Chustu, Humeného, Levoče, Liptovského Mikuláše, Strečna. V Bystřici u Vsetína byl těžce raněn. Po pobytu v nemocnici ve Vsetíně byl z armády propuštěn a později komunistickým režimem pronásledován. V roce 1949 byl z hodnosti nadporučíka degradován na vojína. Později rehabilitován. Zapojil se jako člen VSR do práce v ÚzO VSR v Příboře. Pořádá zajímavé přednášky na školách a těší se velké oblibě a autoritě. Do jeho dalších let mu přejeme mnoho zdraví a životní pohody, a jeho dceři děkujeme za obětavou péči, kterou svému otci, našemu kolegovi věnuje. Za Vojenské sdružení rehabilitovaných plk. v.v. Jan Lampa Vážení čtenáři, členové VSR, z ÚzO Přerov jsme obdrželi příspěvek, který by měl být důvodem k zamyšlení nad další činností a směřováním našeho sdružení. Prosím, věnujte tomuto příspěvku náležitou pozornost, Ústřední rada uvítá vaše názory, stanoviska a hlavně návrhy, k tomu, co níže uvedený příspěvek předkládá. JAK DÁL ? Jsem pravidelným odběratelem ZPRAVODAJE PTP, v jehož březnovém čísle se pan Jirka Hezký zamýšlí, jak dál „v etapě ukončování existence PTP“. Tento proces podle jeho názoru vyžaduje připravit se na tento fakt po stránce další činnosti ve zbývajících létech, včetně problémů financování, a já dodávám - a dalšího snižování členské základny. Proces stárnutí a postupné snižování členské základny ať chceme nebo nechceme, se týká i našeho sdružení – VSR. Jen v samotné naší přerovské organizaci, která měla po roce 1990 108 členů, je v současné době již pouze 29 členů. Co s tím? Čas nezastavíme, my, zbývající členové máme kolem osmdesátky. Některé základní organizace již zanikly, letos k tomu možná přibudou další. Nedopusťme, aby se na naše sdružení zapomínalo. Zpracujme a nabídněme krajským nebo okresním archivům a muzeím materiály, které by dalším generacím připomínaly životní osudy těch bývalých vojáků a občanských pracovníků, kteří se nesmířili s okupací Československa v roce 1968. 16
Zapomeňme na nějaké odškodnění nebo vyrovnání. Pokusme se vybojovat na MO ČR, aby nám bylo umožněno dožít důstojné stáří s preferencemi v oblasti zdravotní, sociální, kulturní, a co bychom přivítali i v oblasti dopravní. Věřím, že nejsem sám, komu výše uvedená problematika není lhostejná, a že většina členů našeho sdružení má zájem je řešit. Proto vyzývám Ústřední radu, aby zaujala i ona své stanovisko, zveřejnila své názory, po případě uvažovala těmto tématům věnovat podstatnou část při jednání na příští celostátní konferenci. NEZBÝVÁ NÁM JIŽ MNOHO ČASU Předseda ÚzO Přerov plk. v.v. Josef Mrázek
Zpravodaj vychází za finanční pomoci Krajského úřadu Ústí nad Labem s osobní podporou pana hejtmana. Redakční kolektiv žádá všechny přispěvatele, aby své příspěvky do ZPRAVODAJE zasílali e-mailem v programu WINDOWS WORD na adresu:
[email protected] nebo poštou na adresu: Plk. RNDr. Miloš Ondrák, Rýchorské sídliště č. 122, 542 24 Svoboda nad Úpou. Zpravodaj najdete také s řadou dalších informací na našich webových stránkách: http://rehabilitovani-vojaci.cz Zpravodaj vydává ÚR VSR, vedoucí redakčního kolektivu Miloš Ondrák Otisknuté příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem ÚR VSR 17
ani redakčního kolektivu, za obsahovou stránku příspěvku ručí autor. Redakční kolektiv si vyhrazuje právo na případné krácení a na jazykovou úpravu. Uzávěrka 3. čísla ročníku 2013 se předpokládá ke dni 30. září 2013
18