K o s m o n a u t i k a v r o c e 1977 genové pu lsary — Zprávy v srpnu
V n it řn í m ě s í c e p l a n e t y J u p i t e r — N o v é r e n t N o vi n ky » a s t r o n o m i i — Úk azy n a o b l o ze
S la v n o stn í p řiv ítá n í k o s m o n a u tů z o r b itá ln íh o k o m p le x u S a lju t 6 — S ojuz 27. IV. 1978 v P ra z e. N a h o ře g e n e r á ln í t a je m n ík O V KSČ a p r e z id e n t re p u b lik y G. H u sák s V. R e m k e m a A. G u ba rev em na c e s t ě z le t iš t ě , d o le V. R e m e k , G. H u sá k , G. G r e č k o , J. R o m a n ě n k o a A. G u barev. — N a p rv n í str. o b á lk y je p o s á d k a S oju zu 28; n a h o ř e V. R e m e k , d o le A. G u barev.
R o č . 5 9 ( 1 9 7 8 ) , č. 6
Říše hvězd
Marcel
Griin
a Pavel
Koubský:
K O S M O N A U T I KA V R O C E 1977 Loňský rok, v němž jsme zaznamenali dvacáté výročí kosmonautické éry, patřil mezi nejúspěšnější za celou dosavadní historii. Do kosmické ho prostoru bylo vypuštěno 133 umělých těles, což je druhý největší počet. Celkem bylo uskutečněno 124 úspěšných startů. Jako obvykle většina z nich v Sovětském svazu (9 8 ), další v USA (24) a v Japonsku (2 ). 80 % družic a sond neslo označení SSSR! V jubilejním roce překro čil počet vypuštěných funkčních těles 2000,kusů; od r. 1957 bylo v SSSR realizováno 1075 startů a v USA 698 startů. Průzkum vnějších planet sluneční soustavy bude v letech 1979— 1989 pokračovat díky dvěma sondám Voyager 1 a 2. Jejich úkolem je podrob ně studovat dvě největší planety soustavy, asi tucet jejich měsíců a možná také planety Uran a Neptun. Podrobný popis expedic je v ŘH 3/1978. Řada dalších kosmických sond z minulých let však dosud po kračuje v pilné práci — Pioneer 10 a 11 v prostoru mezi Jupiterem a Uranem, Helios 1 a 2 mezi vnitřními planetami a Viking 1 a 2 na Marsu. V květnu m. r. byly ukončeny plánované pokusy na povrchu planety Marsu, aniž se podařilo rozhodnout, zda je na něm primitivní život nebo nikoliv. Z orbitálních sekcí sond byly mj. fotografovány oba měsíce, Phobos dokonce ze vzdálenosti pouhých 48 km. Vědeckých družic naší Země bylo loni poměrně málo, nesly však pří stroje z mnoha států. Dne 20. dubna byla vypuštěna družice západo evropské společnosti ESA - GEOS, která se m ěla stát první evropskou a první vědeckou družicí vůbec na geostacionární dráze. Předčasné od dělení druhého a třetího stupně nosné rakety Delta způsobilo, že se družice dostala na mnohem nižší dráhu, než bylo plánováno. To znam e nalo ovšem značné omezení výzkumného programu a navíc průlety r a diačními pásy vážně ohrožovaly systém y družice. Sérií manévrů se po dařilo družici dopravit na protáhlou dráhu s oběžnou dobou 12 hodin a postupně byly zapojovány měřicí aparatury. GEOS nese celkem 42 pří strojů pro sedm experimentů, jejichž cílem je výzkum záření polí a částic ve velkých vzdálenostech od Země. Na přípravě vědeckého programu se podíleli odborníci z deseti výzkumných pracovišť osmi zemí západní Evropy. Velký objem vědeckých měření kladl mimořádné požadavky na palubní telem etrii — rychlostí přenosu dat 107 000 bit/s předčí GEOS všechny ostatní družice ESRO/ESA. Poprvé se také vy sílání evropské družice uskutečňuje v pásmu S, tj. kolem 2 GHz. Podle dohody o mírovém využívání kosmického prostoru, uzavřené roku 1966 mezi Sovětským svazem a Francií, byla dne 17. června vy puštěna sovětskou raketou francouzská družice SIGNE 3-Sněg. Tato družice je třetí z řady satelitů D 2 pro výzkum . elektromagnetického záření ve vesmíru. D 2-A (Tournesol) se zabývala výzkumem Slunce,
D 2-B (Aura) studovala ultrafialové zářeni ze Slunce, hvězd a plošných zdrojů. Třetí družice série m ěla zkoumat zářeni gama a m ěla být pů vodně vynesena francouzskou raketou Diamant. Vzhledem k finančním potížím musel být však projekt odsunut a mohl se realizovat až nyní, když SSSR poskytl nosnou raketu. SIGNE 3 nese dva experim enty: pro studium záření gam a ze Slunce a z jiných zdrojů. Za letu je orientová na podle Slunce; gam a teleskop směřuje sm ěrem od Slunce a registruje záření v energetickém rozsahu 20 keV—10 MeV. SIGNE 3 se stal sou částí společného programu gam a astronomie na družicích Prognoz a sondách Venera a je významným příspěvkem pro rychle se rozvíjející obor. V budoucnosti bude realizována stavba velkého družicového dale kohledu GAMMA 1. Dne 22. září startovala družice Prognoz 6 n a velmi excentrickou elip tickou dráhu (498— 197 000 km ). Je určena pro studium záření Slunce, slunečního větru a magnetického pole. Družice nese dva českosloven ské přístroje — rentgenový sluneční fotom etr a detektor kosmického záření — a dva francouzské experimenty pro výzkum záření gama — SIGNE 2MP/1 a RGS 1 M. Největší sérií družic na světě má program Kosmos; štafetu vědeckých pokusů však postupně přebírají program y mezinárodní. Dne 29. března (zhruba 15 let po startu první družice Kosmos) vzlétl již satelit s čís lem 900. Nesl mj. geofyzikální aparaturu vyvinutou v ČSSR a NDR. Kosmos 936, který byl vypuštěn 3. srpna, sloužil pro biomedikální vý zkum. Šlo vlastně o upravenou kabinu Vostok, která pod názvem Biosputnik 2 nesla přístroje ze Sovětského svazu, Československa, Spoje ných států a Francie. Dne 24. září byla na oběžnou dráhu uvedena sedm náctá družice Interkosmos, první z nové série AUOS — automaticky řízená oběžná stanice. Její základní technické prvky byly vyzkoušeny o rok dříve při letu Interkosmosu 15. Nejnovější družice má na palubě dvanáct experi mentů, vyvinutých odborníky v SSSR, Maďarsku, Rumunsku a Českoslo vensku pro studium neutrálních a nabitých částic a zjišťování mikrometeoritů na dráze kolem Země. Úspěchem mezinárodní spolupráce byl i začátek práce dvojice družic ISEE 1 a 2, které vynesla rak eta Delta 12. října. Hlavním úkolem je stu dovat vliv Slunce na Zemi v okrajových oblastech geom agnetosféry, strukturu slunečního větru, sledovat kosmické záření a sluneční erupce ve vzdálenosti 1 AU. Obě družice byly vypuštěny na podobné dráhy (č. 1: 337—137 904 km; č. 2: 341—137 847 km ), takže jsou od sebe po měrně málo vzdáleny. To umožní sledovat časový a prostorový průběh pozorovaných jevů. V minulosti nebylo možno na jediné družici rozhod nout, zda náhlá změna ve vlastnostech m eziplanetárního prostoru „přešla" přes družici nebo zda družice touto oblastí proletěla. ISEE-1 svou konstrukcí odpovídá americkým družicím IMP, její hmotnost je 340 kg a nese 13 experimentů. ISEE - 2 je menší, nese 8 experimentů a má hmotnost 266 kg. Byla vyrobena v členských zemích organizace ESA. Šest experimentů — výzkum elektrických vln, m agnetických vln, protonů, elektronů, slunečního větru a elektronové hustoty — je spo lečných pro oba satelity. Letos se k této dvojici připojí ještě ISEE - C na heliocentrické dráze.
NejvětšI am erická vědecká družice byla do vesmíru vynesena 12. srpna. Je to první ze tří plánovaných observatoří HEAO (High Ener gy Astronomy Obs.}, zam ěřená tentokrát především na retgenovou astronomii. Její přístroje jsou asi o čtyři řády citlivější než aparatura známého satelitu Uhuru a citlivost raketových aparatur ze šedesátých let překonává tém ěř m iliardkrát. Hmotnost družice HEAO-1 je 3150 kg, z toho připadá na přístroje asi 1350 kg. Tři aparatury jsou určeny pro studium rentgenového záření o středních energiích, přicházejícího z ga laktických a extragalaktických diskrétních zdrojů i záření pozadí. Čtvrtý experiment se zabývá měkkým zářením gama. Již během prvních několika týdnů byly hlášeny zajímavé objevy — mezi ně patří objev jedné rentgenové novy a možného kandidáta na černou díru v souhvěz dí Circinus na jižní obloze. IPokračování)
Konrád
Beneš:
VNITŘNÍ M Ě S Í C E PLANETY JU PITER Vnitřní m ěsíce planety Jupiter — Io, Europa, Ganymed a Kallisto — jsou s výjimkou měsíčku Amalthea pozoruhodné tím, že jejich rozměry jsou blízké zemským planetám . Kromě druhého měsíce (Europy) jsou poloměry ostatních vesměs větší, než je poloměr našeho Měsíce, při čemž Ganymed a Kallisto jsou dokonce o málo větší než planeta Mer kur. Naopak vzdálenější satelity Jupitera jsou podstatně menší a svými rozměry odpovídají spíše drobným planetkám. Např. devátý měsíček Sinope m á průměr asi 20 km, dvanáctý Ananke kolem 30 km apod. Zvláštností čty ř velkých vnitřních Jupiterových měsíců jsou jejich nápadně rozdílné hustoty. Zatímco hustota blízkého m ěsíce Io je podle posledních určení 3,50 a Europy 3,07, klesají hustoty vzdálenějšího Ganymeda na 1,93 a Kallista dokonce na 1,65. Z toho lze usuzovat, že che mické složení těchto měsíců je rozdílné. Nejpozoruhodnější v tom smyslu je Io, který je jen o málo lehčí než Mars, ale je těžší nežli náš Měsíc. Jelikož o složení posledně jmenovaných těles již máme určité představy, dospíváme k závěru, že Io musí být pevným silikátovým ob jektem, anebo, odmyslíme-li si jeho podružnost k Jupiteru, planetou zemského (terestrick ého) typu. Toto zjištění je planetologicky velmi zajímavé, neboť nás poučuje o tom, že ve vnějších částech sluneční sou stavy se eventuálně mohou vyskytovat tělesa s vyššími hustotami, ale opačný případ není prostě znám. Všude ve vnitřní zóně obíhají kolem Slunce malé a těžké planety, a to včetně Měsíce, jehož hustota je 3,34. Na otázku, proč má Jupiter, jehož průměrná hustota je jen o málo větší než je hustota vody (1,3) ve svém blízkém okolí satelita hustotně blíz kého terestrickým planetám , není zatím snadné odpovědět. Ostatně i druhý měsíc Europa má ještě poměrně značnou hustotu, která odpo vídá některým bazickým horninám na Zemi. Poměrně dobře známá jsou i geom etrická albeda Jupiterových měsíců. Jsou vesměs vysoká, ale přesto rozdílná. Relativně nejnižší albedo má Kallisto. Vysoké albedo m ěsíce Io je vysvětlováno různě. Někteří astronomové se domnívají, že Io je pokryt vrstvou nebo příkrovem čpavkového ledu,
M ísíc ]1 12 J3 J4 J5
Io E u ropa Ganym ed K a llisto A m alth ea
Vzdálenost od plan ety (v km ) 422 671 1 070 1 883 181
000 000 000 000 000
R (v km )
Střední hustota
1 8 2 0 ± 10 1500 ± 1 0 0 2 6 3 5 ± 25 2 5 0 0 =t 150 120 ± 30
3,50 3,07 1,93 1,65
(g/cm5)
—
jiní však mají na věc odlišnější názor. Je-li Io terestrickým objektem, je potřeba se na jeho dějiny divat pod zorným úhlem toho, co zatím víme o evoluci m alých zem ských planet, např. takových, jakými jsou Měsíc, Merkur nebo Mars. Tyto nebeské objekty procházely od dob svého vzniku určitým vývojem a měly nebo dosud mají svou vlastní dy namiku, jejíž stopy, např. projevy vulkanismu, se dochovaly na jejich povrchu. Víme např., že zmíněné planety prošly větším nebo menším odplyněním, získaly druhotné korové obaly, a že původní planetotvorná hmota prošla také určitými stupni přeměny. Jejich nitra jsou svým způsobem diferencována. Ani Jupiterův m ěsíc Io patrně nebyl vzhledem k svým rozměrům a hmotnosti ušetřen od nějakých forem přetvářných procesů a vnitřního rozvrstvení. Je to sice hrubá, ale jinak velmi pravdě podobná analogie, která vychází z některých univerzálně platných zá konitostí evoluce terestrických těles. Proto také při rekonstrukci Ioova tepelného režimu počítáme s postakrečním ohřevem jeho nitra, i vytavováním bazaltových hmot na jeho někdejší povrch. Anderson a spolu pracovníci se ubírají obdobným myšlenkovým sm ěrem, když píší, že možnost vulkanických procesů a výskyt diferenciatů vyvřelých hornin na povrchu Io je přijatelná vzhledem k tomu, že jeho některé fyzikální param etry jsou blízké měsíčním. Rovněž Nash a Fanale předpokládají, že vnější části měsíce Io prošly přetavením, odplyněním, a že tyto pro cesy byly spjaty s vyluhováním (aqueous laeching) a tvořením solí na jeho povrchu. Výskyt solí nepovažují za neobvyklý či nepravděpodobný jev, protože v některých uhlíkatých chondritech (tj. primitivních ty pech m eteoritů) byly identifikovány takové sírany, jako je epsomit (MgSCU. XH2O), sádrovec (C a S 0 4 . 2 H2O) anebo síran s obsahem sodíku, tzv. bloedit [N a2M g(S04)2. XH2O]. Autoři dospěli nakonec k závěru, že spektrálním vlastnostem povrchu Io by nejlépe odpovídala regolitová vrstva, v níž by byly v hojné míře zastoupeny směsi m inerálních fází, definované elementární sírou, dehydratovanou formou bloeditu a síra nu [F e2(S O i)3. XH2O]. Proporcionálně by v této směsi převládala síra (55 obj. % ), ostatní složky by byly zastoupeny v poměru 30 a 15 obj. %. Nelze prý vyloučit ani přítomnost dalších solí (např. h alitu ], jílových minerálů, např. montmorillonitu a stopová množství hematitu. Do jaké míry se Nash a Fanale přibližují-svou hypotézou pravdě, zatím nevíme, ale jejich simulační spektra jsou založena na studiu široké škály pří rodních i synteticky připravených m inerálních fází. Ganymed a Kallisto vzhledem k nízkým hustotám nelze považovat za typické silikátové objekty. Lewis se domnívá, že z největší části jsou
M ěsíc J6 H im alia J7 E la ra J8 P asip h ae J9 Sin o p e J1 0 L y sith ea
M ě síc
R (v km ) 85 i 10 40 ± 1 0 25 20 20
Jll J12 J13 J14
Carm e A n anke Leda —
R (v km ) 25 15 10 10
tvořeny tuhou fází vody (w ater ice ). Mills na základě fotom etrie soudí, že také Saturnův m ěsíc Iapetus je z velké části tvořen ledem a Cruikshank se totéž domnívá o dalších jeho m ěsících, jako je Tethys, Rhea a Dione. V okolí vnitřních a vnějších planet se celkem nachází více než třicet měsíců a měsíčků. Převážná většina z nich je kolem Jupitera, Saturna a Urana. Ale jak vidíme, bylo by nesprávné se domnívat, že měsíce pla net jsou ve všech případech nějaké jednoduché či dokonce stereotypně utvářené objekty anebo další vydání zemského Měsíce. Z hustotních rozdílů, pokud je známe, vidíme, že se m ěsíce a m ěsíčky planet od sebe mohou lišit nejen strukturou a chemismem, ale také tvarem. Poznali jsme to již u asym etricky utvářených měsíčků Marsu, Phobose a Deimose. Také kolem vnějších planet obíhají malé m ěsíčky, jejichž tvary nemusí být sférické. A právě taková m alá tělesa z různých oblastí okol ního vesmíru, spolu s kometami, nám mohou prozradit o ranných ději nách sluneční soustavy víc než sam otné planety, neboť jejich hmota je asi nejméně přetvořena a modifikována. Bohužel, kosmické rendez-vous s podobnými tělesy není zatím v dohlednu, a proto budeme ještě dlouho odkázáni na jejich studium z pozemských stanovišť. Zdeněk
Urban:
NOVÉ R E N T G E N O V É P U L S A R Y Díky neustálému provozu hned několika družic vybavených detektory Roentgenova záření nám rentgenových zdrojů potěšitelně přibývá. Zdá se, že experim entální rentgenová astronomie vstupuje do druhé fáze: Po prvotní překotné prohlídce oblohy s cílem objevit pokud možno vše chny jasnější rentgenové zdroje a získat základní údaje o nejzajímavěj ších objektech nastupuje detailnější průzkum, který si klade za cíl obje vit zdroje slabší, zpřesnit souřadnice známých zdrojů (což je prvotně důležité pro jejich optickou identifikaci] a, co je hlavní, získat další údaje, které by rozhodujícím způsobem napomohly správné teoretické interpretaci nejzajím avějších objektů, jako jsou např. Cyg X -l, Cir X -l, Her X -l aj. (vzhledem k předpokladu, že zdroje Cyg X -l a Cir X -l obsa hují černé díry, mají tato pozorování rozhodující význam též pro teore tickou fyziku). Úměrně této situaci roste i počet znám ých rentgenových pulsarů, které nesporně patří mezi nejdůležitější experimentální po tvrzení reálné existence neutronových hvězd. Pravidelné rentgenové pulsace s periodou 529 sekund, přicházející
z oblasti rentgenového zdroje 3U 1538-52, byly tém ěř současně nezávisle objeveny satelity Ariel 5 a OSO-8. Analýza pozorování získaných pomo cí OSO-8 navíc ukázala, že v průběhu devítidenních pozorování pulsační perioda podléhala zřejm é orbitální modulaci naznačující, že 3U 1538-52 je zákrytovou dvojhvězdou s orbitální periodou 3,75 dne a zákrytem trvajícím 0,6 dne. Další údaje o 3U 1538-52 získal pomocí Arielu 5 jeden z objevitelů pulsací tohoto zdroje P. J. N. Davison z Mullard Space Science Laboratory spolu s M. G. W atsonem a J. P. Pyem z Fyzikálního ústavu Leicesterské univerzity. Především se potvrdilo, že objevený nový pulsar A 1540-53, příp. A 1538-522 (zdroj pulsací byl nejdříve označen tímto názvem ), je identický s již dříve známým zdrojem 3U 1538-52 objeve ným družicí Uhuru. Pravděpodobná orbitální perioda zjištěná OSO-8 byla potvrzena a její opravená hodnota činí (3,73±0,01) dne. Byly obje veny změny šířky zákrytu, což vzhledem k faktu, že tyto změny jsou patrně charakteristické pro rentgenové zákrytové dvojhvězdy, je jen dalším potvrzením pravděpodobné podvojnosti 3U 1538-52. Zdá se, že perioda pulsací je tém ěř stabilní [Ap/p < 9,7 . 1 0 ~ 1 ro k - 1 ). Z údajů, které jsou k dispozici, vyplývá, že dvojhvězda obsahující 3U 1538-52 je relativně hmotná, s celkovou hmotností složek kolem 20 Mq . Jelikož hmotnosti neutronových hvězd u rentgenových pulsarů s největší prav děpodobností nepřevyšují 2 M q , pro neutronovou hvězdu v soustavě 3U 1538*52 lze celkem dobře přijmout hodnotu 1,5 M q . Hmotnost nor mální složky je pravděpodobně 19 M o , její poloměr je asi 16 R q . Takové hodnoty jsou charakteristické pro nadobra rané spektrální třídy. Výše uvedenými param etry soustava 3U 1538-52 připomíná dvoj hvězdy Cen X-3, Vel X -l = 3U 0900-40 a SMC X -l, ve kterých je ren tge nová emise vyvolána akrecí hustého hvězdného větru vanoucího z nor mální složky na neutronovou hvězdu. Předpokládaná vzdálenost 3U 1538-52 je asi 6,5 kpc. Pokud je normální složka skutečně nadobrem, pak by tato hvězda při charakteristické absolutní vizuální hvězdné ve likosti nadobrů M\ 6m a předpokládané mezihvězdné absorpci asi l m/kpc m ěla být ze vzdálenosti 6,5 kpc viditelná jako objekt s mv ~ 15m. Objevit u takové hvězdy modulaci jasnosti s periodou 3,73 dne, což by definitivně potvrdilo souvislost s 3U 1538-52, je zcela v moci soudobé observační techniky, takže perspektivy případné optické identifikace 3U 1538-52 jsou velmi slibné. Za Arielem 5 a OSO-8 nezaostává ani další známá rentgenová družice SAS-3. Členové skupiny rentgenové astronomie při Center for Space Research M assachusetts Institute of Technology, kteří experim ent s dru žicí SAS-3 řídí, na základě teoreticky předpokládané souvislosti mezi spektrální tvrdostí rentgenového zdroje a výskytem pulsací, sestavili seznam zdrojů s relativně tvrdým rentgenovým spektrem (zdrojů, které září převážně v oblasti nad 15 keV) a rozhodli se další rentgenové pul sary nadále hledat podle tohoto seznamu. Tato metoda se osvědčila již v případě objevu desátého rentgenového pulsaru GX 304-1 ( = 3U 1258-61). Mezi sedm náct „nejtvrdších“ zdrojů patří 8 rentgenových pul sarů (k těmto je třeba přiřadit ještě další dva rentgenové pulsary — A 0535 + 26 a A 1118-61 objevené Arielem 5) a dvojhvězdy Cyg X-3. Cyg X -l a 3U 1700-37, u kterých rentgenové pulsace dosud nebyly pozo
rovány. Jako jeden z „nejtvrdších" zdrojů seznamu byl pro hledání pulsací pomocí SAS-3 vybrán zdroj 3U 1626-67 a „hledání podle seznamu" bylo opět úspěšné. V průběhu pozorování 3U 1626-67 získaných družicí SAS-3 v březnu a dubnu 1977 byla zjištěna periodická modulace ren t genového toku tohoto zdroje s periodou 7,68 sekundy. Hledání případ ných změn pulsační periody vyvolaných oběžným pohybem v rám ci dvojhvězdy bylo neúspěšné pro orbitální periody v rozmezí 0,5 až 35 dní. Zdá se tedy, že 3U 1626-67 je bud dvojhvězdou krátkoperiodickou s P ~ 0,2 dne’ nebo soustavou dlouhoperiodickou s periodou řádu desí tek dní. Vzhledem ke skutečnosti, že pravděpodobně všechny rentgeno vé pulsary jsou ve skutečnosti rotující neutronové hvězdy, lze předpo kládat, že zdrojem pulsací 3U 1626-67 je neutronová hvězda rotující s periodou 7,68 sekundy. Zdroje 3U 1538-52 a 3U 1626-67 zvyšují počet známých rentgenových pulsarů na dvanáct. Další pozorování rentgenových pulsarů jsou velmi žádoucí, jelikož mohou přinést velmi zajímavé údaje o neutronových hvězdách a tím i o chování hmoty v podmínkách extrém ně vysokých hustot, což by mělo nesporný význam i pro další rozvoj teoretické fyziky.
Zpr áv y NĚKOLIK
VÝROČÍ
Dne 23. dubna uplynulo 120 le t od narozen í význam ného něm eckého te o re tickéh o fyzika, profesora Maxe P lan ck a. Byl zaklad atelem kvantové teorie a kvantové m echaniky a za své p ráce d ostal v r. 1918 Nobelovu cenu. Jeho jm éno n ese Planckův zákon, kv an titativn ě u rču jící rozložení intenzity záření absolutně černého tě le sa v závislosti na tep lotě zářícíh o tělesa. Zemřel 4. říjn a 1947 ve věku 89 roků. Dne 26. dubna oslavil v obdivuhodné tě le sn é a duševní čin nosti své 90. n a rozeniny n estor sovětských astronom ů akadem ik A lexandr A lexandrovič Michajlov. Po dlouhou dobu byl řed itelem H lavní astronom ické observatoře Aka demie věd S S S R v Pulkovu a v ětšin a jeh o p rací je z oboru astrom etrie. V Československu má mnoho dobrých p řátel, k te ří mu p ře jí do d alších let hodně zdraví a d alší pracovní úspěchy. Známý am erický chem ik, který však zasáhl význam ně i do řešen í mnoha problémů v astronom ii, profesor Harold Clayton Urey, oslav il 29. dubna své 85. narozeniny. Urey je m j. o bjev itelem deuteria (1931) a v r. 1934 obdržel No belovu cen u za chem ii. Četní naši astronom ové dobře z n a jí prof. Ureye z jeh o vždy význam ných vystoupení n a různých vědeckých k o n feren cích . Dne 5. května oslav il 65. v ýročí n arozen í význam ný sovětský astronom , a k a dem ik A ndrej B orisovič Sev ern y j, řed itel Krym ské astrofy zik áln í observatoře. P racu je hlavně v oboru helio fy zik y, ale jeh o práce se tý k a jí i teo rie struktury hvězd a m ag netick ých polí hvězd. Pod jeh o vedením byly konstruovány také astronom ické p řístro je do Lunochodu 2 a orbitáln í sta n ice S a lju t 4. N estor polských astronom ů, prof. Eugeniusz Rybka z Krakova, oslavil 6. května 80. narozeniny. Byl řed itelem hvězdáren ve Lvově a ve W roclavi, a profesorem univerzity v Krakově. V le te ch 1952— 1958 byl viceprezidentem M ezinárodní astronom ick é unie. P racu je hlavně v oboru astro m etrie a h istorie astronom ie. Významný švédský fyzik a astronom H annes A lfvén se 30. května dožil 70 let. Byl vyznam enán Nobelovou cenou za objevy a p ráce v o blasti m agnetohydrodynamiky. Velký význam m ají jeh o p ráce z ob lasti fyziky plazmatu.
Co nového v astronomii S L A V N O S T Ní U V Í T A N Í ČS. A S O V Ě T S K Ý C H K O S M O N A U T Ú V Č E S K O S L O V E N S K U
V Československu jsm e uvítali již řadu sovětských i am erický ch kosm o nautů, p o čín aje J. Gagarinem , ale při je t í V ladim íra Remka a sovětských kosm onautů A. Gubareva, J. Rom aněn ka, G. G rečka a V. Šatalov a 27. dub na v Praze a pak i v jin ý ch m ěstech CSSR bylo opravdu vřelé. Vždyť se vrátil domů prvni československý kosm onaut se svým náhradníkem Oldřichem Pelčákem spolu se sov ět ským i kolegy z orbitálního komplexu S a lju t 6 — Sojuz 28 a v elitelem p říp ra vy kosm onautů Gagarinova střediska pro výcvik kosm onautů. Kosm onauti byli p řija ti nejvyšším i stranickým i a státn ím i p řed staviteli v č e le s gen e rálním tajem n íkem ÚV KSČ a p rezi dentem republiky G. Husákem, který jim předal nejv yšší českoslov enská vyznam enání. Dne 28. dubna se k o s m onaute zú častn ili slavnostního sh ro m áždění Čs. akadem ie věd a Univerz. K arlovy v K arolinu, kde b yli vyznaNOVA
SER
M. Honda (K urashiki, Japonsko) ob je v il 1. března nově podobný objekt 9. fo to g rafick é v elikosti v souhvězdí Hada. Spetrogram ze 7. března ukázal, že jd e o novu, a to k rá tce po maximu NOVA
VE
VELKÉM
'ENTIS
jasn o sti. (1950,0):
1978
Poloha
„ = 17h49,0m
hvězdy
je
8 = — 14°43'.
MRAČNU
k te ré n astalo 19.— 20. března (asi 10m). Nova byla n alezen a 5' severně od hvězdy HV 12749 v poloze (1950,0): a = 5h05,8m S = — 65°55'. IAUC 3204 /B )
BRA D F IE L D
W. A. B rad field (D ernancourt, Adelaid e) objev il 4. února novou kom etu v souhvězdí Dalekohledu na jižní obloze. M ěla jasn o st 8m a jev ila se jak o difuzní o b jek t s c en trá ln í kon denzací. Z 9 pozorování získaných mezi 6.—13. únorem vypočetl S. W. M ilbourn parabo lick é elem enty drá-
nové
1AUC 3186, 3188 [ B J
MA G E L L A N O V Ě
J. A. Graham (hvězdárna Cerro Tolo lo ) o bjevil na sním ku exponovaném 29. března H. Rojasem novu 12. magnitudy ve V elkém M agellanově m račnu. Šlo o novu již po maximu jasn o sti, KOMETA
m enáni plaketam i ČSAV a zlatým i m e d ailem i U niverzity K arlovy. Ve svém poděkování V. Rem ek kon statov al, že p řátelstv í, které sp oju je kosm onauty, má svůj odpovídající p ro tějšek v tě s ném p řátelstv í českoslov enský ch a s o v ětských vědců. Ju rij Rom aněnko v poděkování jm énem sov ětských kos m onautů o ce n il též m nohostrannou spolupráci mezi ČSSR a S S S R ve všech oblastech , zejm éna pak spolu p ráci vědců a techniků. Během d alší ho pobytu v Československu kosmonauté zav ítali do d alších n ašich měst a navštívili řadu závodů a podniků, kde všude byli srd ečn ě přivítáni. Po záv ěrečn é tiskové k o n fere n ci v hotelu In terk o n tin en tal v Praze od letěli so v ětští kosm onauté 4. května zpět do vlasti. Na ruzyňském le tišti se s nimi rozlou čil předseda vlády ČSSR L. Strougal a d alší p řed stavitelé našeho politického a veřejn éh o života.
1978c
hy, k te ré p řetisk u jem e: T = 1978 III. 17,6836 EČ a> = 48,8818° 1 £2 = 259,7365° } 1950,0 i = 51,1282° J q = 0,435455 AU. BAAC 584-585 (B )
P o s á d k a k o s m i c k é lo d i S oju z 28 k r á t c e p o p řistá n í d n e 10. 111. 1978. V lev o je s o v ě ts k ý k o s m o n a u t A lex e j G u ba rev , v p ra v o p rvn í č e s k o s l o v e n s k ý k o s m o n a u t V la d im ír R em ek .
N a h o ře j e fr a n c o u z s k á v ě d e c k á d r u íi c e S ig n e 3, k t e r á b y la v y n e s e n a n a o b ě ž nou d rá h u s o v ě t s k o u r a k e t o u d n e 17. č e r v n a 1977. V pravo j e r a d io m e tr s v e l k o u r o z liš o v a c í s c h o p n o t s í, jím ž b y la v y b a v e n a j a p o n s k á m e t e o r o lo g ic k á d r u ž ic e GMS.
P o s le d n í k o n tr o la in d o n é s k é t e le k o m u n ik a č n í d r u ž ic e P a la p a .
TISÍC
DRUŽIC
Dne 16. března 1962 byla v S SS R vypuštěna první ze série um ělých družic Země Kosmos. Byla u rčen a pro výzkum io n o sféry a vnitřního ra d ia č ního pásma Země. Do kon ce roku 1962 bylo vypuštěno je š tě d alších 11 dru žic z této série. V n ásled u jících letech se počet satelitů Kosmos s tá le zvyšo val, až se 31. března t. r. d ostal na oběžnou dráhu kolem Země ju b ilejn í Kosmos 1000. Vypuštění tisíc e družic série Kosmos během 16 roků je jis tě velikým úspě chem sovětské kosm onautiky, který nemá v program u výzkumu vesm íru obdoby. Vždyť v průměru každých 6 dní starto v ala jed n a družice Kos mos. Je však znám o, že n ejd e o je d notný typ satelitů , ale o družice n e j různější, o hm otnosti od 40 do 6600 kilogram ů, pohybující se po n ejrů z PERIODICKÁ
O
TRITTON
1978d
nem p očítal B. G. M arsden: T w fi i q e a
= = = = = = =
1977 X. 28.514 EČ 147,739° 1950,0 300,002° 7,035° J 1,43944 0,57940 3,42236 AU. J. B.
REN TGENOVÉ
Dne 8. dubna 1978 se konal v Praze-Em auzích již pátý jed nodenní sem i nář o rentgenové astronom ii, kde byla p řednesena rada aktu áln ích předná šek. N ěkteré z nich prezentovaly vý sled ky získané na družících řady Interkosm os a řady Prognoz z oboru slu nečního výzkumu. Tento sem inář byl založen v r. 1969, kdy již Č esko slovensko m ělo m ožnost se zú častn it aktivně e x tra te re strick é astronom ie. Sem ináře se ú častň u jí n e je n odborní ci, ale i vážní zájem ci z řad am atér ských pracovníků. Na sem in áři byly předneseny tyto příspěvky: F. F árn ík : K olísání hladiny slu nečn ího rentgenu podle m ěřen í na družicích IK-11 a IK-16 a jeh o ko relace se slu nečním rádiovým šum em ; B. V aln íček : M ěření
KOSMOS
n ě jších d rahách se sklo n y od 50° až po tém ěř 90° k rovině zem ského rov níku. V íce než 30 % satelitů se po n ěk olika dnech v racelo na zemský povrch, nebo se od nich odděloval n á vratový k o n tejn er, p řistáv ající na Zemi. V programu byly vypouštěny družice ře šící problém y zkušební, kon stru k čn í, tech n ick é, spojové, nav igač ní, m eteorologické, biologické i obran né. V rám ci program u Kosmos probí h aly i zkoušky s kosm ickým i loděmi a m eziplanetárním i sondam i. Družice Kosm os starto v aly ze tří kosmodromů: ze severního Plesecku, z jižního Bajkonuru a povolžského Kapustin Jaru. Program Kosmos před stavoval v uplynulých 16 le te ch asi 80 % všech sov ětských kosm ických startů. /• B.
KOMETA
K. T ritton (C oonabarabran) objevil 11. února na sním ku exponovaném 122cm Schm idtovou kom orou velmi slabou kom etu (asi 20m ) na rozhraní souhvězdí Sextan tu a Lva. U kázalo se, že jd e o kom etu krátkoperiodickou s oběžnou dobou 6,33 roku, p atřící tedy k Jupiterově rodině. Uvádíme elem enty dráhy, které z pěti poloh získaných mezi 11. únorem a 13. břez SEMINÁŘ
SÉRIE
ASTRONOMII
slu nečn ího rentgenu z družice Pro gnoz 5 jak o ind ik átor slu nečn í ak ti vity: R- Hudec: Příprava rentgenového dalekohledu a v lastností rentgenových objektivů; B. Topolová: C h arak teristic ké vlastnosti slu n ečn ích rentgenových o b la stí; E. M arková: Klidové hladiny X-em ise v době velkého komplexu aktiv ity spojeného s mimořádnou erupční čin n o stí; L. K řivský: X-em ise erupce s 'výronem kosm ického záření 22. XI. 1977; V. V anýsek: G alaktická struktura a y-em ise; M. M acháček: Možné aspekty te o re tick é in terp retace výsledků m ěření slu nečn ího rentgenu. Sem ináře jsou pořádány slu nečn í sek c í Cs. astronom ické sp o lečn osti a pražskou pobočkou této společnosti. L. K řiv sk ý
KOMETA
LOVAS
V č ísle 2 letošního ro čn ík u (str. 43) jsm e přinesli zprávu o objevu posled n í loňské kom ety Lovas, označené 1977t. Pozdější pozorování však uká zala, že vzhledem ke stelárn ím u vzhle du ob jektu jd e spíše o planetku než KOMETA
NEBO
PLANETKA?
o kom etu. O bjekt byl tedy zařazen mezi asteroid y a d ostal jak o p lan et k a označení 1977 YA. K tomu je nut no poznam enat, že vloni nebylo tedy nalezeno 20 kom et, ale je n 19. IAUC 3183 ( B )
TSUCHINSHAN
P eriod ická kom eta T suchinshan 1 byla objeven a 1. ledna 1965 na hvěz d árně na Purpurové hoře v Číně. Nemá jm éno ob jev itele, ale byla označena čínským názvem (v an g lické tran s k rip ci) observatoře, podobně jako d alší kom ety na Purpurové hoře o b je vené. Brzy po objevu se ukázalo, že jde o kom etu periodickou s oběžnou dobou 6,64 roku. Podle efem eridy byla n alezena i při dalším návratu do přísluní, který n astal v r. 1971. N ásledu jíc í náv rat do períhelu připadá na 9. května t. r., ale kom eta byla n e le ze na je š tě před průchodem přísluním .
1 -
1978e
N alezli ji astronom ové Harvardovy observatoře J. H. Bulger 4. února a G. Schw arz a C.-Y. Shao 8. března na n e g ativ ech exponovaných 155cm re fle k torem sta n ic e Agassiz. K om eta byla velm i blízko vypočteného m ísta na rozhraní souhvězdí Ryb a V elryby; m ěla velm i m alou jasn o st, pouze asi 20m. P eriod ická kom eta Tsuchinshan 1 se v períhelu blíží ke Slu nci na vzdá len ost 1,49 AU, v odsluní se od něho vzdaluje n a 5,57 AU a pohybuje se po dráze s excen tricito u 0,577, sk lo n ě né k rovině e k lip tik y 10,5°. J. B.
DEFINITIVNÍ OZN AČEN Í KOMET P R O Š L Ý C H P Ř I S L U N I M V R O C E 1976
D efin itiv n í ozn ačen í 1976 I 1976 II 1976 III 1976 IV 1976 V 1976 VI 1976 V II 1976 V III
P řed b ěžn é ozn ačen í 1975q 1975Í
1976 1976 1976 1976 1976 1976
1976k 1976j 1976e 1977c 1976g 1976Í
IX X XI XII X III XIV
—
1976a 1976d 1975n 1975Í 19751
REKURENTNÍ
P rů c h o d p říslu n ím 3. ledna 25. ledna 10. února 24. února 25. února 25. února 7. dubna
Jm é n o k o m e t y ( P /p e r io d i c k á ) Sato P/Wolf P/Gunn . B radfield B radtield W est P/Churyumov-Gerasim enko P/Harrington-Abell Lovas P/Klemola P/ďArrest Lovas H arlan P/Pons-W innecke
REN TGENOVÁ
Rentgenovým novám, tj. zdrojům Roentgenova záření u který ch se vysky tu jí n áh lá vzplanutí rentgenové em ise, poněkud přip o m ín ající op tick á vzpla nutí nov, se v sou časné době věnuje mnoho pozorností. Ch. Jonesová, W. Form an, H. Tananbaum a M. J. L. Tur n er provedli analýzu pozorování vy buchujícího rentgenového zdroje 3U
NOVA
21. 6. 10. 12. 31. 3 28. 3U
dubna červen ce srpna srpna říjn a .listopadu listopadu
1630-47
1630-47, získan ý ch pom ocí družíc Uhuru a Aríel-5. Při analýze byl využit m ateriál p okrýv ající in terv aly prosi n ec 1970— únor 1973 (U huru) a lis to pad 1974— květen 1976 (A riel-5). V průběhu tohoto období došlo u 3U 1630-47 celk em ke čtyřem ren tg en o vým vzplanutím , přičem ž střed n í in terv aly mezi jed notlivým i vzplanutím i
být těsn á dvojhvězda s velkou orbi tá ln í excen tricito u (v ětší než 0,65 až 0,85). Zdroj 3U 1630-47 je dosud je d i nou známou rek u ren tn í rentgenovou novou (s d o statečn ě spolehlivě po tvrzenou re k u re n c í), ačkoliv náznaky rek u ren ce byly z jiště n y též u n ěk te rých jin ý ch rentgenových nov (např. A 0620-00, A 0535 + 26 ). Z. U rban
se pohybovaly kolem 600 dní. Každé vzplanutí proběhlo přibližně v časové šk á le n ěk olik a d esítek dnů. V m axi m ech vzplanutí dosáhl rentgenový tok intenzity přibližně 150 jed notek Uhuru, což převyšuje přinejm enším d eset k rá t střed n í hodnotu rentgenového toku 3U 1630-47 mezi vzplanutím i. Autoři p řed poklád ají, že n ejv h o d n ěj ším m odelem pro 3U 1630-47 by m ohla V OBLASTI
ZÁKLADN VIED O Z
V odbore fyziky Zeme sa výskům o rien tu je predovšetkým na g eo fy zik ál ně in te rp re tačn ě metódy s cielom kv alitatív n ej analýzy anom álnych geofyzikáln y ch polí, ind uku júcich ložiská n erastn ý ch surovin, na zem etrasnú čin n o st a globálnu tektoniku Západných K arpát so zam eraním na o ch ra nu před účinkam i zem etrasen í a vyhlad ávan ie g eo lo gick ých štru k tú r nád ejných z h lad iska surovinovej z á kladné i zdrojov úžitkových vód a na elek tro m ag n etick é pole Zeme a fyzi káln ě vztahy Sln ko — Zem s ciefom získ at poznatky o p roceso ch prebieh a jú cich v zem skom ja d re a o d ejoch v m edziplanetárnom priestore. V odbore fyziky atm osféry sa vý skům o rien tu je na en erg etick ú bilanciu v atm osféře, vplyv h orský ch m asívov na m eteoro logick é procesy, regioSTANICE
ALSEP
U
Dnem 30. září 1977 byla zakon čena čin nost 5 vědeckých sta n ic ALSEP (A pollo Lunar S u rfa ce Experim ent P a ck a g e ), um ístěných n a m ěsíčním povrchu v rám ci p ro jek tu Apollo. A utom atické přístrojové sta n ic e byly zřízeny n a M ěsíci v le te c h 1969 až 1972 a je jic h původně plánovaná život nost m ěla být 1 rok — pouze ALSEP Apolla 17 m ěl m ít životnost 2 roky. S ou částí těch to au tom atických s ta n ic bylo celk em 14 různých p řístrojů , z nichž n ěk teré byly ve vybavení n ě ko lika sta n ic — na m ěsíčním povrchu bylo um ístěno 33 jed notliv ých v ěd ec kých přístrojů . Životnost sta n ic před č ila všechna očekáván í, n e jd é le pra cov ala sta n ice zřízená posádkou Apol la 12 v listopadu 1969 — celk em 2873 dny.
'
VÝSKŮM Ml A V E S M Í R E
V SAV
nálnu m eteorológiu a klim atológiu. Výskům v týchto sm eroch je dóležitý z h lad isk a o ch rany životného prostredia. A stronom ický výskům v SAV sa orien tu je n a o b last s ln ečn e j aktivity s cielo m poznat je j podstatu, vztahy medzi jednotlivým i je j prejavm i, prognózovať sln ečn ú čin n o st a je j vplyv na d eje prebiehajú ce na Zemi. Ď alej na m edziplanetárnu hm otu s cielom poznat vlastnosti prostred ia medziplan etárn ych letov, vývojové vztahy a úlohu jed notliv ých typov te lie s a ich sústav v povode a vývoji sln e č n e j sústavy a na hviezdnu oblast s cielom odvodit dráhy těsn ých dvojhviezd, ob ja s n it příčiny ich zm ien, skúm at k rát kovlnné žiaren ie dvojhviezdnych zdro jov a štruktúru atm osfér pekuliárnych hviezd. NVT 6/1978 ONČILY
ČINNOST
Ke stanicím bylo vysláno na 153 000 povelových sig n álů a sta n ice vyslaly k Zemi celk em 1012 bitů dat v ědecké ho i telem etrick éh o charak teru . Pro dloužená životnost sta n ic poskytla m ožnost získat inform ace globálního ch arak teru a pom ohla upřesnit ně které sledované jevy. Tak například po dobu 5 le t byla na m ěsíčním po vrchu v čin n o sti síť 4 pasivních seismom etrů, která reg istrov ala celk em asi 10 000 seism ick ých otřesů a při bližně 2000 nárazů m eteoritů. Na Zemi bylo přijím áno denně prům ěrně 460 m iliónů bitů jed notlivých dat. Roční čin n ost všech p řístrojov ých stan ic ALSEP stá la NASA okolo 2 miliónů dolarů a odhaduje se, že celkové n á klad y — včetn ě vývoje, p řijím án í dat a je jic h analýzy a studia — na celý
p ro je k t dosáhly zhruba 200 miliónů dolarů. Důvodem zastavení další činnosti sta n ic ALSEP je podle zv eřejnění zprávy NASA to, že sta n ice plně sp ln i ly své vědecké poslání a d alší úd aje, které by m ohly získat, neodpovídají ZÁBLESKY
Z REN TG EN O V ÉH O
V průběhu března 1976 byl v blíz kosti rentgenového zdroje 3U 1727-33 objeven pom ocí družice SAS-3 nový rentgenový zdroj s velmi neobvyklou v lastn ostí: výskytem rentgenových zá blesků p ro bíh ajících v časové šk á le n ěk olika m álo sekund. Zdroj byl ozna čen ja k o MXB 1728-34. Po dobu pozo rování bylo registrováno celk em 21 záblesků. V šechny záblesky jsou c h a rakterizovány přibližně stejn o u do bou růstu intenzity rentgenového to ku (a s i 2 sekundy) v oboru 1,2 až 19 keV. Spád in ten zity po maximu záblesku je exp on en ciální s c h arak teristick o u dobou záv ise jící od e n e r gie (a si 6,5 s v oboru 3—6 keV, asi 2 s v oboru 8 —19 k eV ). V rozm ezí 19— 30 keV nebyly záblesky pozoro vány. M axim ální inten zita ren tg en o vého toku v průběhu záblesku převy šu je asi 25krát střední hodnotu in te n zity rentgenového toku MXB 1728-34 mezi záblesky. Středn í interval mezi O D C H YLKY
Den UT1-UTC UT2-UTC
fin an čn ím nákladům nutným pro je jic h d alší provoz — jed n á se p řiroze ně o náklad y na provoz a obsluhu pozem ských p řijím acích sta n ic a je jic h vybavení a dalšího zpracovávání získan ý ch inform ací. í. H .
2. III. + 0,4520s + 0,4562
Č A SO V ÝCH
7. III. + 0,4345s + 0,4401
ZDROJE
MXB
1728-34
záblesky v březnu 1976 byl přibližně 4,6 hodiny. Poloha MXB 1728-34 je dá na souřadnicem i a = 17h28m37s, S = — 33°47' Rentgenové záblesky představují z c ela nový, v m inulosti neznám ý typ prom ěnnosti rentgenov ých zdrojů. Koncem roku 1976 bylo znám o c e l kem 19 zdrojů, u k terý ch se vysky tu jí záblesky. Podstata těch to záb les ků nenf zcela ja sn á , vyskytuji se dvě hlavní hypotézy. V první (G rindlay, B ah call, O striker) se předpokládá, že rentgenové zábleskové zdroje souvisí s velm i hm otným i černým i děram i, n ach ázejícím i se v já d re ch kulových hvězdokup. V rám ci druhé (B aan , F. K. Lamb, Fabian, P ringle, D. Q. Lamb, H enriksen) jsou rentgenové záblesky vysvětlovány ja k o n e stab ility v magn eto sfé ře neutronové hvězdy — slo ž ky těsn é dvojhvězdy, o v liv ňující akreci hm oty p řité k a jíc í od druhé složky neutronovou hvězdou. Z. U rban SIGNÁLŮ
12. III. +0,4170= + 0 ,4 2 4 1
V
17. III. + 0,4019* + 0 ,4 1 0 7
BŘEZNU
22. III. + 0 ,3872s + 0,3978
1978
27. III. + 0,3722* + 0 ,3 8 4 8
Časové znam ení čs. rozhlasu se vysílalo z kyvadlových hodin dne 2. III. 20h15m do 21h i5m. _ V ysvětlení k tabulce viz ŘH 59, 20, 1/1978. V la d im ír P t á č e k DVÉ
OBÁLKY
Rádiová pozorování m ladé super novy, zbytků Cassiopeie A, ukazují na existen ci dvou exp an d u jících obálek, z nichž jed n a se rozpíná relativ n í ry ch lo stí 3500 km/s přes druhou, jak oznám il T. B ell na základ ě m ěřeni 5km rad ioteleskopem v Cambridge [New S cie n tist 73, 78, (1 9 7 7 )]. Srovnáním m ěření n e jn o v ě jších a z roku 1969 se zjistilo , že četn é po zorovatelné uzly v rádiovém obraze v expan du jící o bálce (doposud se ho
CAS
A
vořilo je n o o b álce) se z ja sn ily a po sunuly. Tyto rádiové struktury vyka zu jí velké p eku liárn í ry ch lo sti a ex pandují celk em asi 1/3 ry ch losti opticky sv ítící plynné hm oty v obálce. O ptické struktury, ro zp ín ající se ry ch lo stí asi 5000 km/s, vykazují rovněž relativ n ě časově krátk é zm ěny ja s nosti. K výkladu svých pozorování n a vrhuje autor n ásled u jící m odel: Když před 300 lety vznikly dnes vid itelné
zbytky supernovy explozí, z ačala plyn ná obálka expandovat ry ch lo stí 10 ti síc km/s do m ezihvězdného prostoru. Během těch to 300 roků se obohacovala o mezihvězdnou hmotu a tím se je jí podstata m nohokrát zv ětšila, přičem ž je jí ry ch lo st k le sla na 1500 km 's. O něco m álo později než první obálka vznikla ve středu druhá, k terá se roz p ín ala ry ch lo stí 5000 km/s. Ta však
již n ašla před sebou pouze „čistě vy m etený " prostor, a proto pokračovala ničím nebrzděna v rozpínání. Dnes je tedy druhá obálka ry c h le jš í; v so u čas né době předbíhá první, hm otnější, s již výše uvedenou ry ch lo stí, přičem ž vznikají rázové vlny a Ionizační oblas ti, které jso u op tick y pozorovatelné. SuW 16, 213, 1977 (H . N .)
Z lidových hvězdáren a astronomických kroužků METEORICKÝ
Ve dnech 14.— 16. dubna 1978 se konal v prostorách brn ěn ské hvězd ár ny 17. sem in ář o m eteo rick é astro n o m ii, který zah ájil řed itel Hvězdárny a p lan etária M ikuláše K operníka ing. Jo sef Kohout. Po organ izačn ích poky nech vedoucího sem in áře Zdeňka Mi ku láška refero v al ing. Pavel Příhoda z Prahy o stop ách čin n o sti m eteo ric kých tě le s na povrchu n ěkterých tě le s slu n ečn í soustavy. Jedn alo se o M erkur, Venuši, M ěsíc, Mars a Phobos, ze který ch jsou k dispozici fo to g rafick é sním ky povrchu pořízené kosm ickým i sondam i. Zbytek p á te č n í ho jed n án í vyplnil dr. V ladim ír Padevět z Ondřejova přednáškou „N ejvětší tě le sa vstupující do atm osféry Země a je jic h parad ox". N avazovala na r e feráty , k te ré přednesl na m inulých sem inářích. Sobotní jed n án í z ah ájil dr. Zdeněk Ceplecha z O ndřejova referátem o struktuře m eteo rick ých č á stic. Šlo o poznatky získané na základ ě vý zkumů fo to g ra fií ze Super-Schm idtových kom or, m alých kom or a tř í pádů m eteoritů (Příbram , Lost City a Innisfr e e ). Seznám il účastníky sem in áře s h isto rií sítě pro fo to grafo v án í m e teorů v Československu, kde u n ě k te rý ch sta n ic jso u již v čin nosti kam ery s objektivy typu fish -ey e ja k o n áh ra da za celooblohové kom ory dosavadní ho typu. K rátce inform oval přítom né o bolidu Brno. Dalším před n ášejícím byl dr. Ja roslav R ajch l z O ndřejova, který se zabýval vývojem teo rií in te ra k ce mezi m eteoritem a atm osférou Země a otázkou m eteo rick ých stop a spekter.
SEMINÁŘ
V sobotu v odpolední části probral prof. M iroslav Š u lc z Brna vyčerpáva jícím způsobem m etody pozorování m eteorů. Hovořil jed n ak o způsobech, kde člověk vnáší do pozorování urči té subjektivní zk reslen í (různé druhy vizuálního a telesk o p ick éh o sledování m eteo rů ), a pak o m etodách o bjektiv ních. Dalším před n ášejícím byl V lad i m ír Znojil z B rna, který referov al o vyhledávání rad iantů slabých te le sko p ick ých ro jů v m ateriálech expe dic 1966— 1972. V ýsledky konfrontoval s dřívějším i pracem i z tohoto oboru. Dále hovořil o stavu zpracování expe dic 1972 a 1973, kdy byla provedena sim ultánní radarová, vizuální a te le skop ick á pozorování. Z m ateriálu roku 1972 zbývá zpracovat zhruba 15 % dvoustaničního pozorování, se zpraco váním expedice z roku 1973 nebylo prozatím započato. Jan H ollan z Brna seznám il přítom né se stavem zpraco vání expedic „Sm rekovica 1975“ a „M agura 1977“ (stan o ven í k o e ficie n tu x teleskopickým pozorováním v růz ných výškách nad obzorem. Zpracová n í n aráží na ned ostatek strojového času u počítačů . Dalším referentem byl P eter Zlm nikoval z Banské B y stri ce, který hovořil o zpracování dvousta n ič n í exped ice z roku 1976, jejím ž cílem bylo z jiště n í rozložení radiantů sporadických vizuálních m eteorů. S o botní večer byl věnován neform ální diskusi ú častníků sem in áře v p rosto rách brněnského Besedního domu. Poslední den sem in áře byly na pro gramu zprávy o čin nosti jednotlivých m eteorářských skupin v CSSR za rok 1977. Dagmar B iláková z Prešova ho
vořila o č á ste čn ý ch výsled cích skupin V ýchodoslovenského k raje . Šlo o po zorování Perseid, Orionid a sp orad ic kých m eteorů. Bylo zjišťováno rozlo žení magnitud, určovány průměrné m agnitudy a byly stanovovány osobní k o eficien ty jed notlivých pozorovatelů z pozorování v Prešově a v Humenném. Dano O čenáš z Banské B ystrice re fe roval o pozorování m eteorick ých rojů ( S co r.-S ag it., Perseidy, Piscidy, Orionidy a G em inidy). Pozorováno bylo v Banské B y strici a v případě Perseid je š tě na sta n ici Sm rekovica. V lastim il T alkn er z Jindřichova H radce před nesl zprávu o čin nosti kom ory pro fo tografování sp ek ter stop. Přes veškeré úsilí zatím nebylo ani v ro ce 1977 zís káno žádné spektrum m eteorick é sto py. Potom byla za nepřítom ného ing. V lčka z Ostravy p řečten a zpráva o čin nosti m eteo rářský ch skupin S e verom oravského k raje , kde teprve za č ín a jí v tomto oboru získávat zku še nosti. Jan M azurkiew icz z Brna podal zprávu o čin nosti m eteorick é sek ce v Brně. Je jí členové zajišťovali pro gram m eteorick é expedice „Opice 1977“. Zmínil se též o způsobu zácviku nových pozorovatelů meteorů. Pak násled ovala přednáška M. Šulce o u rčení lum inozitní fu n kce z fyzio lo gick ých předpokladů. Dále byla n a vržena obm ěna vizuálního sledování m eteorů m etodou nezávislého p očítá ní. Posledním referen tem sem in áře byl Z. M ikulášek, který hovořil o nov eli zaci program u telesko p ickéh o sled o vání slabých rojů a o přípravě ce lo s tá tn í exped ice „Inovec 1978“. Nove lizace program u sledování slabých
telesk o p ick ý ch ro jů spočívá v tom, že byly vypuštěny takové ro je , o kterých již existu je d ostatek pozorovacího m a teriálu , a přibrány n ě k teré nové. Map ky pro ten to program budou vyráběny cen trá ln ě a zaslán y zájem cům , k teří si je již objed n ali nebo o bjed n ají. Ce lo stá tn í m eteorick á exp ed ice proběhne ve d nech 28. 7.— 10. 8. 1978. Je jím pro gram em bude sledování kom plexu ra diantů v Labuti vizuálně a te le sk o p ic ky se zakreslováním . P očet účastníků by m ěl být 27— 30. Poté násled ovala hlavní diskuse, ze k teré vyplynulo i usnesení 17. m eteo rick éh o sem in áře. Jak o základ ní pro gram byl am atérským skupinám do poručen program sled ován í slabý ch telesk o p ick ý ch rojů. Těm skupinám , k te ré n em ají žádné p řístrojov é vyba vení, byla doporučena m etoda n a vržená prof. Šulcem . Návod na pozo rování a zpracování bude zájem cům zaslán . Ú častníci sem in áře byli požá dáni, aby sb írali vešk eré Inform ace o p řeletu bolidů a h lá šen í s udáním času p řeletu zasílali na adresu: RNDr. Zdeněk C eplecha, D rSc., A stronom ic ký ústav ČSAV, 251 65 Ondřejov. Další bod usnesení se tý k al zácvikové expe d ice v Opici. Bude se konat ve stejn ém term ínu ja k o c elo stá tn í a je jí program připraví brn ěn ská m eteo rick á sek ce. Dále byla zdůrazněna nezbytnost pod niknout kroky ke stand ard izaci postu pů při zpracování pozorování meteorů. Je žádoucí též popularizovat výsledky expedic v tisku, rozhlase a v televizi. P říští m eteo rick ý sem inář se bude kon at v ja rn ích m ěsících roku 1979. Z d en ěk Š to rek
Nové knihy a publikace • B u lletin č s . a s tr o n o m ic k ý c h ú s ta vů, roč. 29 (1 9 7 8 ), čís. 3, obsahuje tyto vědecké práce: L. K resák: Byl tunguzský m eteorit úlomkem Enckeovy ko m ety? — E. K resák: Rozdělení hmot a zd roje m ezip lanetárních bludných balvanů. — D. K resák: Celkový počet asteroidů typu Apollo a je jic h náhod né znovuobjevení — V. N ovotný: Zá v islost chyby m ěření ko eficien tu ambipolární difúze na výšce — P. H einzel: D erivace Voigtových fu n kcí — E.
M arková: Vztah eru pčn í aktiv ity k při bližování a rozchodu skvrn v aktivní o blasti a je jím m agnetickým vlastn o s tem — Le Bach Yen: Rádiové v last nosti protonové oblasti z období VI. až V II. 1974 — G. Bachm ann: Vývoj m ag netick ých polí a polí ry ch lo sti ve v zn ik ající skupině slu n ečn ích skvrn — V. U reche a N. Lungu: A diabatické p u lsace ro tu jící hvězdy ovlivněné s la py — C. Poulakos: F o to g rafick á fotom etrie 4 nových eruptivních hvězd. —
Na konci Čísla jsou recen ze knih: Physics of the Plasm apause; The Galaxy and the L ocal Group; The Astronom ical Telescope. V šech ny práce jsou psány an g lick y s ruským i výtahy. -pan © P ro g ra m y h v ě z d á r n y v e V a la š s k é m M eziříčí. V ětšina n ašich lidových hvězdáren vydává in form ačn í m ate riály pro své návštěvníky a účastníky různých ak cí. Mezi n e jle p ší patří ja k po obsahové, tak i po g ra fick é strá n ce m ěsíčn í program y hvězdárny ve Valašském M eziříčí. Zájem ci jsou v nich pravidelně inform ováni o všech ak cích hvězdárny v příslušném m ěsíci a navíc jed notlivé program y obsahují
mapky souhvězdí s popisem n ejv ý z n a čn ě jších hvězd a jin ý ch objektů v příslušném souhvězdí. Během doby ta k budou m ít návštěvníci v alašsko m eziříčsk é hvězdárny d ocela pěkný atla s oblohy. V program ech se dále uvádí přehled n e jd ů ležitějších úkazů n a obloze v příslušném m ěsíci a na leznem e zde i různé aktu áln í zajím a vosti z astronom ie (např. o planetce 1977 UB, o prvním čs. kosmonautu, o Jupiterových m ěsících a j.) . V břez novém program u byla také o tištěna zpráva o čin n o sti hvězdárny ve V alaš ském M eziříčí v r. 1977. Lze si jen přát, aby se ve vydávání programů v alašskom eziříčsk é hvězdárny s úspě chem pokračovalo. J. B.
Ú k a z y na o b l o z e v s r p n u 1978 S lu n ce vychází 1. srpna ve 4h28m, zapadá v 19h43m. Dne 31. srpna vy chází v 5h13m, zapadá v 18h47m. Za srpen se zkrátí d élka dne o 1 h 41 m a polední výška Slu nce nad obzorem se zm enší o 9°, z 58° n a 49°. M ěsíc je 4. V III. ve 2h v novu, 11. V III. ve 21h v první čtvrti, 18. V III. v 11*> v úplňku a 25. V III. ve 13h v po sled ní čtvrti. V přízem í je M ěsíc 17. V III., v odzem í ve d nech 2. a 29. srpna. Během srpna dojde ke kon ju nk cím M ěsíce s planetam i: 2. V III. v 15h s Jupiterem . 5. V III. ve 20*1 s M erku rem a ve 21h se Saturnem , 8. V III. ve 2h s Venuší a v 7h s M arsem, 11. V III. v 8*> s Uranem, 13. V III. v 19h s Nep tunem a 30. V III. v 9h opět s Ju p ite rem. Mezi 25. a 27. srpnem n astan e několik zákrytů hvězd M ěsícem , zvláš tě pak zákryt A ldebarana v ran ních hodinách 26. srpna. Podrobnosti o zá krytech naleznem e v H vězdářské ro čen ce 1978 (str. 91). M erku r nen í v srpnu v příznivé po loze k pozorování, protože je 18. V III. v dolní kon ju nk ci se Sluncem . Může me ho nalézt je n počátkem m ěsíce k rá tce po západu Slu nce a koncem m ěsíce ráno k rá tce před východem Slunce. Dne 1. V III. zapadá ve 20h14m a má jasn o st + l,2 m, dne 31. V III. vy chází ve 3h46m a má ja sn o st + 0 ,8 m. Merkur je 4. V III. sta cio n á rn í a téhož dne v 6h v kon junkci se Saturnem ,
10. V III. ve 23h v kon ju nk ci s Regulem, 16. V III. n ejb líže Zemi a 27. V III. opět stacion árn í. V en u še je na v ečern í obloze. P o čát kem srpna zapadá ve 21h l4m, koncem m ěsíce již v 19h55m. Během srpna se jasn o st Venuše zvětšu je z — 3,7m na —4,0m. Dne 14. srpna v 16h nastane kon junkce Venuše s M arsem, při níž bude Venuše 1,2° jižn ě od Marsu. V n e jv ě tší východní elon gaci bude Ve nuše 29. srpna ve 21*>, a to 46° od Slu nce. Venuše se v srpnu pohybuje souhvězdími Lva a Panny; 31. V III. bude v kon ju n k ci se Spikou (pouze 0.3° již n ě od hvězdy). M ars je v souhvězdí Panny a v srpnu zapadá k rá tce po západu S lu n ce: po čátkem m ěsíce ve 21h25m, koncem srpna v 19h58ra. Má ja sn o st asi + l , 8 m. Ju p it e r se pohybuje souhvězdími B líženců a Raka a je nad obzorem v ran ních hodinách. P očátkem srpna vychází ve 3h01m, koncem m ěsíce již v lh36m. Jup iter má jasn o st asi — l ,4 m. Dne 7. srpna n astan e kon ju nk ce Jupi te ra s Polluxem. S atu rn je v souhvězdí Lva, a protože je 27. V III. v kon ju nk ci se Sluncem , není s výjim kou prvních srpnových dní po celý m ěsíc pozorovatelný. Dne 1. srpna zapadá ve 20h38m, tedy zhru ba je n hodinu po západu Slu nce. Má ja sn o st +0,9™. U ran je v souhvězdí Vah a zapadá
již ve v ečern ích hodinách: počátkem m ěsíce ve 22h47m, koncem srpna již ve 20h51in. Uran má ja sn o st + 5 ,9 m a můžeme ho vyhledat podle mapky z č. 3 (s tr. 67 — podobně ja k o Nep tu n a). N ep tu n je v souhvězdí H adonoše a je pozorovatelný večer. Počátkem m ě síce zapadá v 0h32m, koncem m ěsíce již ve 22h33m. Neptun má ja sn o st asi + 7,8m. Dne 28. srpna je Neptun s ta cionární. P la n e tk y . Dne 2. srpna je sta cio n á r n í P allas, 29. srpna Ceres. Mapky po hybu obou p lan etek jsm e otisk li v č. 4 a 5. M eteo ry . Ve v ečern ích hodinách 12. srpna nastává maximum čin nosti význam ného ro je Perseid. Roj má trvání 5 dni a v době m axim a lze sp atřit asi 50 m eteorů za hodinu. Mě síc je v době m axim a den po prvni čtv rti a zapadá ve 23h25m. V srpnu má také čin nost řad a v ed lejších rojů : 1. V lil. |S Cetidy, 2. V III. f Piscidy Austr., 3. V III. sev ern í i Aquaridy, s e verní a jižn í • Aquaridy, 4. V III. (3 Pegasidy, 15. V III. Cygnidy-Pegasidy a 19. V III. Cygnidy. Podrobnosti o uve dených m eteorick ých ro jích n a le z n e me ve Hvězdářské ro če n ce 1978 (str. 111).
OBSAH: M. G riin a P. K ou bský: K o sm on au tik a v ro c e 1977 — K. B e n e š: V n itřn í m ě síc e p la n e ty Ju p ite r — Z. U rb an : Nové r e n tg e n ové p u lsa ry — Zprávy — Co n o vého v a stro n o m ii — Z lid ov ý ch h v ěz d á ren a a stro n o m ic k ý c h kro u žků — Nové k n ih y a p u b li k a c e — Ú kazy n a o b lo ze v srp n u . CONTENTS: M. Grun and P. Koub sk ý : A stro n a u tic s in th e Y e a r 1977 — K. B e n e š: T he In n e r M oons o f th e P la n e t Ju p ite r — Z. U rb an : N ew X -ray s P u lsa rs — N otes — N ew s in A stronom y — F ro m th e P u b lic O b se rv a to rie s and A stronom ic a l Clubs — New B ooks and P u b lic a tio n s — P h en om en a in A ugust. C O flE P JK A H IlE : M. T p b l H K o v ó ck h : K o e M o H a B T H K a b
H H. r.
1977
— K . BeHern: BHyrpeHHHe cnyTHMk h n-iaHeTti IOnnTep — 3. yp6aH: HoBbie peHTreHOBCKiie nyji3apbi — CooómeHHíi — H t o aoBoro b acrp ohomhm — H a HapoflHbix o6eepBaTOPHH H aCTPOHOMHHeCKHX K p y ? K KOB — HOBUe KHHTM m nyfijiHKaiimm — HBJíeHMH Ha He6 e b aBrycTe.
/. B.
• A m atér s p ra x í stu d u jíc í a stro n o m ii p ři z a m ě stn á n í na M FF UK h le d á m ísto na lid o vé h v ěz d á rn ě n eb o a stro n o m ick ém ú sta v u , i p e rsp e k tiv n ě . — Ing. A n ton ín Skoum al, n ám . O br. m íru 3, 680 01 B o sk o v ice. • Koupím o b je k tiv s u záv ěrk o u o f = 23— 30 cm ; kdo prodá n eb o v y b ro u sí o p ti pro C a sse g ra in ů v d a le k o h le d ? — Ja n H o u ser, Duk. h rd in ů 89, 589 01 T řešť. • Koupím a c h ro m a tick ý o b je k tiv o p rů m ěru 15— 20 cm . O h n isk ová d é lk a n ero z h o d u je. R ad v an V la stim il, H avířov 2 — P o d lesí, u l. P. B e z ru č e £p. 5. • Koupím d a le k o h le d S o m e t-B in a r 25/100 do 2.300. M usí být se sta tiv em a dobrá op tik a , Z ach o valý . — K a re l K o lo m azn ík, T yršo v a 45, 612 00 B rn o 12.
Ř íši hvězd říd i re d a k č n í ra d a : P ro í. RNDr. Jo s e l M. M ohr (v ed o u cí r e d a k to r ), Doc. RNDr. C Sc. Jiř í B o u šk a [výkon n ý re d a k to r ), RNDr. CSc. J iř í G ry g ar, P ro f. O ld řich Hlad, č le n k o ř. ČSAV, RNDr. D rS c . M ilo sla v K o p eck ý, Ing . Boh u m il M a le č e k , Doc. C Sc. A ntonín M rkos, P ro f. RNDr. C Sc. Oto O b ú rk a , RNDr. C Sc. Já n S to h l; te c h n ic k á re d a k to rk a V ěra S u ch á n k o v á . — V ydává m in iste rstv o k u ltu ry v n a k la d a te ls tv í a vy d a v a te lstv í P a n o rá m a , H álkova 1, 120 72 P ra h a 2. — T isk n e S tá tn í tis k á rn a , n. p. S le z s k á 13, P ra h a 2. — V ych ází d v a n á c tk rá t ro č n ě , c e n a je d n o tliv é h o č ís la K čs 2,50, ro č n í p ře d p la tn é K čs 3 0 ,— . — R o z šiřu je P ošto vn í n o vin ová slu ž b a . In fo rm a c e o p ře d p la tn ém podá a o b jed n á v k y p řijím á každ á p o šta, n eb o přím o PNS — Ú střed n í ex p e d ice tisk u , Jin d řišs k á 14, 125 05 P ra h a 1 (v č e tn ě o b je d n á v e k do z a h r a n ič í). O b jed návky n e v y řiz u je re d a k c e . — P řísp ě v k y z a s íle jte re d a k c i Ř íše hvězd, Šv éd sk á 8 , 150 00 P ra h a 5. R u k op isy a o b rá z k y s e n e v r a c e jí. — T oto č ís lo b y lo dáno do tisk u 10. k v ětn a , v y šlo v č e rv n u 1978.
N a h o ře j e p o h le d d o o p e r a č n íh o sá lu S t ř e d is k a p r o říz en í k o s m ic k ý c h letů b ě h e m letu o r b itá ln íh o k o m p le x u S a lju t — S oju z 27 — S oju z 28. N a d o ln ím o b r á z k u je z n á z o r n ě n o s p o je n í S a lju tu s d v ě m a S o ju z y n a o b ě ž n é d r á z e k o le m Z em ě. — N a č tv r té str. o b á lk y j e sta r t k o s m i c k é lo d i S o ju z 28 d n e 2. III. 1978 s k o s m o n a u ty A. G u b a rev em a V. R em k em .
