Vliv způsobu financování zdravotnictví na strukturu zdravotního personálu

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Vliv způsobu financování zdravotnictví na strukturu zdravotního personálu Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Petra Ondráčková

Petr Jeski

Brno 2011

Tímto chci poděkovat Ing. Petře Ondráčkové za její cenné odborné rady a konzultace při zpracování této bakalářské práce. Dále chci poděkovat své rodině za podporu při studiu.

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Vliv způsobu financování zdravotnictví na strukturu zdravotního personálu“ vypracoval samostatně za pouţití literatury uvedené v seznamu literatury. V Brně dne 27. května 2011

__________________

Abstract Jeski, P., The influence of health care financing structure for medical staff. Bachelor thesis. Brno: Mendel Univerzity in Brno, 2011. Bachelor project deals with relation between financing of health care and wages of employees from the health care sector. The theoretical part deals with the description of health care system and financial flows the Czech Republic, the German Federal Republic and the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland. Practical part is engaged in correlation of inflation-adjusted annual growth rate of various kinds of costs among numbers of particular Health professions. Also the wages of medical staff are analysed with regard to medical expenses. The last part deals with comparison of selected health indicators of the Czech Republic, Federal Republic of Germany and the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland. Keywords Health, medical expenses, staff wages, health care, health financing.

Abstrakt Jeski, P., Vliv způsobu financování zdravotnictví na strukturu zdravotního personálu. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011. Bakalářská práce se zabývá vztahem financování zdravotnictví se mzdami pracovníků ze sektoru zdravotnictví. Teoretická část se zabývá deskripcí zdravotního systému a finančních toků České republiky, Německé spolkové republiky a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Praktická část zkoumá korelaci inflačně očištěného meziročního tempa růstu různých druhů výdajů na počty jednotlivých zdravotnických profesí. Dále jsou analyzovány mzdy zdravotnických pracovníků vzhledem ke zdravotnickým výdajům. Poslední část se zabývá komparací vybraných ukazatelů zdravotnictví České republiky, Spolkové republiky Německa a Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Klíčová slova Zdravotnictví, zdravotnické výdaje, mzdy pracovníků, zdravotní péče, financování zdravotnictví.

Obsah

9

Obsah 1

Úvod

11

2

Cíl práce a metodika

12

3

Teoretická část

14

3.1

Vymezení pojmů ...................................................................................... 14

3.2

Deskripce zdravotního systému v ČR ...................................................... 15

3.2.1

Základní informace o českém zdravotním systému ........................ 15

3.2.2

Silné a slabé stránky zdravotního systému ČR ................................ 17

3.3

3.3.1

Základní informace o zdravotním systému Německa .....................18

3.3.2

Zákonné zdravotní pojištění (GKV) ................................................. 19

3.3.3

Soukromé zdravotní pojištění ......................................................... 20

3.4

4

Německé zdravotnictví ............................................................................18

Zdravotnictví Spojeného království Velké Británie a Severního Irska .. 20

3.4.1

Základní informace o zdravotním systému Velké Británie ............................................................................................ 20

3.4.2

NHS – National Health Service ....................................................... 21

Praktická část 4.1

22

Analýza pracovníků ve zdravotnictví ...................................................... 22

4.1.1

Poznámky ke kapitole ..................................................................... 22

4.1.2

Analýza zdravotnických zaměstnanců podle kategorie pracovníků ...................................................................................... 22

4.1.3

Pracovníci ve zdravotnictví v ČR podle druhů zařízení .................. 26

4.1.4

Pracovníci ve zdravotnictví v ČR podle zřizovatelů........................ 27

4.2

Analýza zdravotnických výdajů .............................................................. 27

4.2.1

Poznámka ke kapitole ..................................................................... 27

4.2.2

Výdaje na zdravotnictví podle zdrojů financování ......................... 28

4.3 Analýza výdajů vzhledem ke struktuře a počtu zdravotnického personálu ...................................................................................................... 30 4.3.1

Poznámka ke kapitole ..................................................................... 30

4.3.2 4.4

Analýza zdravotnických výdajů ve vztahu k počtu pracovníků v jednotlivých kategoriích ........................................... 30

Analýza mzdových nákladů ..................................................................... 31

4.4.1

Poznámka ke kapitole ...................................................................... 31

4.4.2

Vývoj mezd (platů) lékařů včetně zubních lékařů ...........................32

4.4.3

Srovnání průměrných mezd zákonu č. 1/1992 Sb. a č. 143/1992 ..........................................................................................32

4.5

Analýza závislosti mezd (platů) na zdravotnických výdajích .................33

4.6

Analýza počtu pracovníků v závislosti na mzdách (platech) ..................34

4.7

Srovnání vybraných Evropských zemí s ČR ............................................ 35

4.7.1

Porovnání celkových výdajů ............................................................ 35

4.7.2

Srovnání veřejných výdajů ..............................................................36

4.7.3

Srovnání počtu lékařů v přepočtu na 1000 obyvatel ...................... 37

4.7.4

Srovnání celkového počtu lůţek přepočteného na 1000 obyvatel ................................................................................... 37

5

Závěr

39

6

Seznam zkratek

41

7

Seznam tabulek

42

8

Seznam grafů

43

9

Literatura

44

9.1

Literární zdroje: ...................................................................................... 44

9.2

Internetové zdroje: ..................................................................................45

Úvod

11

1 Úvod Zdraví je jednou z nejdůleţitějších hodnot lidského ţivota a úzce souvisí se zdravotní péčí. Právě financování zdravotní péče je v naší republice velmi aktuálním a diskutovaným problémem. Jako občan České republiky (dále ČR) si uvědomuji, ţe v oblasti sociální politiky je naše země před nevyhnutelnými transformacemi. Stejně jako důchodový systém neprošel významnou změnou ani systém zdravotní péče v ČR. V době podávání záměrů bakalářských prací byl tzv. na pořadu dne chystaný odchod českých lékařů do Spolkové republiky Německa (dále Německa). Akce pod názvem „Děkujeme, odcházíme“ mohla mít velké dopady na zdravotní péči v ČR. Cílem mé práce je snaha o deskripci vlivu zdravotnických výdajů na zdravotní personál, ať uţ na výši jejich mezd, nebo na samotný počet zdravotních pracovníků. České zdravotnictví se potýká s řadou negativních skutečností. První z nich je demografický vývoj obyvatelstva v Evropě. Ţijeme ve státě, který je vystaven z jedné strany procesu stárnutí obyvatelstva a nízkému počtu narozených dětí na druhé straně. Tyto transformace jsou důsledkem společenského vývoje na evropském kontinentu. Modernizace, globalizace, trţní hospodářství jsou pouze některé pojmy, kvůli kterým postupně celá Evropa stárne. Tato skutečnost samozřejmě zatěţuje sociálně-zdravotní systémy. Druhým důvodem je vstup České republiky do Evropské unie. Tímto krokem se ČR zapojila mimo jiné do volného pohybu osob na pracovních trzích, a to můţe výrazně ovlivnit migraci zdravotnických odborníků za prací. Tento fakt zapříčinil hrozbu odchodu mnoha lékařů z českého zdravotního systému, a proto je namístě popsat vliv výdajů na zdravotní personál. Demografický problém nelze snadno ovlivnit a český systém, stejně jako systémy v ostatních evropských zemích, se můţe pouze přizpůsobit stávajícím změnám. Jsou nutné transformace, které přispějí k udrţitelnosti zdravotních systémů i při stávajících změnách. Přeţitky socialismu jiţ nepůsobí efektivně v podmínkách trţního hospodářství a kvalitní zdravotní péče je stále více nákladná. Většina českých obyvatel povaţovala neomezenou veřejnou zdravotní péči bez spoluúčasti pacienta za neměnný standard, který má trvat i v dnešních dobách. Společnost by si měla uvědomit, ţe zdravotní péče má své cenové limity a nelze proto veškerou péči hradit pouze z veřejných zdrojů. Řada zemí Evropy řeší stejné problémy. Některým z nich se však podařilo zreformovat zastaralé formy financování zdravotních sektorů a přispěly tak k lepším platovým ohodnocením svého zdravotnického personálu i bez moţného navýšení výdajů. Tím si před Českou republikou vytvořili konkurenční výhodu v boji o zdravotnické odborníky. Spolu s chystanou reformou je popsání vazeb mezi lidskými zdroji a zdravotnickými výdaji klíčové, neboť způsob financování má významný dopad na chod celého zdravotního sektoru a jeho další vývoj.

12

Cíl práce a metodika

2 Cíl práce a metodika Hlavním záměrem a cílem této bakalářské práce bude prozkoumat vztah mezi výdaji na zdravotnictví a strukturou zdravotnického personálu a porovnat vybrané ukazatele z oblasti zdravotnictví České republiky se Spolkovou republikou Německo a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska (dále Velká Británie). Analýzou, podle které se bude vzájemný vztah zkoumat, bude korelační analýza meziročního tempa růstu. Udávané hodnoty výdajů a mezd pracovníků budou očištěny od vlivu inflace. Dalším zkoumaným vztahem bude závislost počtu zaměstnanců na výši jejich mzdového ohodnocení. Jako základ pro citace budou pouţity normy ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2. Teoretická část bude zaměřena na výčet odborných pojmů z oblasti zdravotnictví. Značná část bude věnována systému českého zdravotnictví, ve kterém budou popsány subjekty zdravotní péče společně se systémem financování zdravotního systému. Uvedeny budou také silné a slabé stránky českého zdravotnictví, které budou vyuţity v závěrečném zhodnocení. Závěr teoretické části bude věnován stručnému objasnění zdravotních systémů Německa a Velké Británie z důvodu následné komparace vybraných zdravotnických ukazatelů a popsání vlivu modelů financování, které vyuţívají obyvatelé jednotlivých zemí. Všechny rozbory v praktické části budou pro přehlednost doplněny o grafické znázornění pomocí tabulek a grafů. V praktické části bude v úvodu provedena analýza počtu pracovníků od roku 1995 do roku 2009. Kaţdé skupině profesí bude věnována krátká charakteristika situace za danou časovou řadu. Dále budou popsány změny v přesunu zdravotnických zaměstnanců z pohledu zřizovatelů a druhů zařízení. Následná kapitola bude věnována popisu celkových výdajů českého zdravotnictví a jejich citlivosti na HDP včetně rozdělení výdajů na jednotlivé části. Konkrétně se rozdělení zaměří na výdaje veřejné a soukromé, které se dále dělí na výdaje zdravotních pojišťoven a výdaje samosprávných územních celků. Následně bude popsán vztah mezi počtem pracovníků a jejich odměňováním. Data spojená s výdaji a mzdami (platy) ve zdravotnictví budou pomocí deflátoru očištěna od inflace. Pomocí korelační analýzy tempa růstu budou popsány vztahy mezi jednotlivými veličinami (mzdy, počet pracovníků, výdaje). Pro zjištění určitého vztahu mezi daty se výsledné hodnoty korelace musí pohybovat v intervalech <-1; -0,6> a <0,6; 1>. Poslední součástí analýz bude popis základních ukazatelů v oblasti výdajů a pracovníků ve zdravotnictví a jejich následné komparace mezi ČR, Německem a Velkou Británií. Pro lepší přehlednost bude ve výpočtech pouţit vzorec pro tempo přírůstku, který nám udává procentuální přírůstek (úbytek) dané veličiny při srovnání s rokem předchozím. 𝐻𝐷𝑃𝑡 − 𝐻𝐷𝑃𝑡−1 𝑡𝑟 = 𝐻𝐷𝑃𝑡−1 Kde:  tr

tempo růstu

Cíl práce a metodika

 HDP

13

hrubý domácí produkt (veličina uvedena pouze pro názornost)

Druhý matematický vzorec je potřeba k výpočtu korelačního koeficientu, který udává statistickou míru závislosti dvou znaků (ve svém konkrétním případě hodnot dvou časových řad).

Závěrem této práce bude shrnutí nejdůleţitějších faktů vycházejících z provedených analýz a porovnání stavu se zmíněnými evropskými zeměmi s moţností formulace rad a otázek pro zlepšení situace v českém zdravotnictví.

14

Teoretická část

3 Teoretická část 3.1 Vymezení pojmů  Zdravotní péče Podle DURDISOVÉ (2005) je zdravotní péče soubor aktivit, zaměřujících se na léčebné aktivity „ex post“1. Tento pojem zahrnuje také aktivity na prevenci chorob, ale pouze těch, které zabezpečují zdravotnická zařízení.  Zdravotnictví DOLANSKÝ (2008) popisuje zdravotnictví jako souhrn všech činností slouţících k uspokojení zdravotnických potřeb obyvatelstva. Výčet prvků obsahující tento pojem jsou orgány a instituce (např. ministerstvo zdravotnictví), organizace a společnosti (např. Lékařská komora), zdravotnická zařízení (např. nemocnice), pracovníky ve zdravotnictví (lékaři), sluţby (např. hygienická sluţba) a jiné činnosti (např. vědecký výzkum).  Poskytovatelé zdravotní péče „Zdravotní péče je poskytována ve zdravotnických zařízeních a dalších organizacích uspořádaných do soustavy – sítě zdravotnických zařízení. Jejich postavení se liší podle toho, zda jsou složkami veřejného nebo komerčního sektoru. Zdravotnická zařízení jako složky veřejného sektoru hospodaří podle rozpočtových pravidel stanovených ministerstvem financí a mohou mít formu rozpočtové, příspěvkové nebo jiné nonprofitní organizace. Z veřejných zdrojů mohou být financována i soukromá zdravotnická zařízení hospodařící v souladu s obchodním zákoníkem podle obecně platných norem jako obchodní společnosti.“ (DURDISOVÁ, 2005)  Modely financování zdravotní péče Rozdělení modelů financování zdravotní péče podle BARTÁKA (2010): o Systém přímých úhrad: Pacienti platí za zdravotní péči finanční prostředky přímo poskytovateli. (např. rozvojové země v Africe) o Financování z daňových výnosů: Občané daného státu odvádí daně (daň z příjmu, spotřební daň nebo zdravotní daň) a ty jsou pouţity na zdravotní péči. (např. Spojené království Velké Británie a Severního Irska) o Veřejné zdravotní pojištění: Plátcům je vypočítávána procentuální účast ze mzdy (platu) jako příspěvek na zdravotní pojištění. Platí ho zaměstnanci, zaměstnavatelé, stát (za ekonomicky neaktivní občany). V rámci modelu dochází k přerozdělování finančních prostředků mezi pojišťovnami i samotnými pojištěnci. (Česká republika) 1„To

znamená odstranění změn na zdravotním stavu člověka, obnově nebo navrácení zdraví“(DURDISOVÁ, 2005).

Teoretická část

15

o Soukromé zdravotní pojištění: Model je zaloţen na kalkulaci rizik a zdravotního stavu klienta zdravotní pojišťovny a jsou mu vypočítány nutné finanční výdaje na soukromé zdravotní pojištění. Ve většině případu nejde o ryzí formu soukromého individuálního pojištění. Častější případy jsou: kolektivní pojištění skupiny pojištěnců (například zaměstnanců), formou soukromého připojištění nebo typ vycházející z podstaty tzv. „povinného ručení2“(uzavření pojištění je povinné, nevypočítávají se individuální rizika a pojišťovna nemůţe nikoho odmítnout). (USA) V kaţdém konkrétním státě je dominantní jeden způsob modelu financování zdravotnictví, který je doplněn jinými modely.  Zdraví a zdravotnické služby Podle BARTÁKA (2010) můţeme specifikovat dva protichůdné pohledy na deskripci pojmů zdraví a zdravotnické sluţby: o Zdraví je soukromý statek a starost o něj je povinností kaţdého jedince. o Zdraví je hodnota svého druhu a péče o něj je záleţitostí veřejného sektoru. Zde se nachází hlavní rozpor ve vnímání zdravotnictví jako celku a zároveň odráţí pohledy občanů na financování zdravotní péče.

3.2 Deskripce zdravotního systému v ČR 3.2.1

Základní informace o českém zdravotním systému

Před znázorněním závislosti finančních toků do zdravotnictví a jejich závislosti na struktuře zdravotního personálu je dobré si objasnit, jak funguje samotný systém českého zdravotnictví. V České republice je zdravotní péče garantována Ústavou ČR. V Listině základních práv a svobod3 se říká: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon". Zajištění ústavního práva týkajícího se zdravotní péče se naplňuje pomocí veřejného zdravotního pojištění. To je popsáno v Zákoně č. 48 /1997 Sb. “O veřejném zdravotním pojištění”. Princip veřejného zdravotního pojištění byl poloţen jiţ v době Pruska, kdy se kníţe Otto von Bismarck stal sociálním reformátorem a poloţil základy sociálnímu pojištění. Prvky modelu zaloţeného na Bismarckovských principech jsou dodnes zakořeněny v řadě zemí, např. Německo, Rakousko, Francie, v země Beneluxu a také v ČR4. (POTŮČEK, RADIČOVÁ, 1998)

Pouze pro objasnění pojmu známého v ČR Přesné znění je obsaţeno v 31. článku Listiny základních práv a svobod 4 Od roku 1992 2 3

16

Teoretická část

Mezi hlavními subjekty modelu všeobecného zdravotního pojištění patří stát, pojišťovny, občané a zdravotnické zařízení.

Obr. 1 Zdroj:

Schéma českého zdravotního systému Dolanský

Stát má výsadní postavení vstupovat do vztahů mezi poskytovateli, plátci a pacienty. Jeho úkoly jsou: uzákonění povinného zdravotního pojištění, stanovení podmínek pro poskytování zdravotní péče, určování max. hranice a limitů pro ceny léků, ceny zdravotních sluţeb, financování zdravotní péče ze státního rozpočtu, přímý dohled nad zdravotními pojišťovnami, dozor nad lékařskými fakultami a nad jejich náborovou a absolventskou politikou, dohled nad investicemi do zdravotnictví apod. (DOLANSKÝ, 2008) Podle ÚZIS (2010) pojišťovny zaujímají roli plátce zdravotní péče. Spolu se státem odpovídají za pouţití finančních prostředků do zdravotnictví a také proplácí zdravotní péči lékařům. V roce 1992 se na základě zákona č. 550/1991 Sb. bylo formulováno všeobecné zdravotní pojištění v ČR. Dalším krokem bylo vytvoření VZP a umoţnění vstupu na trh dalším pojišťovnám5. Do roku 1995 bylo registrováno 26 pojišťoven. Oficiální výčet zdravotních pojišťoven z ÚZIS (2011) udává, ţe v ČR máme v současné době devět zdravotních pojišťoven, které provádí veřejné zdravotní pojištění. Jsou to:  Všeobecná zdravotní pojišťovna6  Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky  Česká průmyslová zdravotní pojišťovna  Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví  Zaměstnanecká pojišťovna Škoda  Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky  Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna  Zdravotní pojišťovna METAL-ALIANCE  Média zdravotní pojišťovna 5 6

Při splnění zákonných podmínek Jako jediná zdravotní pojišťovna má plnou státní garanci

Teoretická část

17

Občan je v systému chápán jako pacient a také plátce, protoţe ze své mzdy odvádí určitý obnos pojišťovně. (DOLANSKÝ, 2008) V ČR je hodnota pojistného ve výši 13,5 %7 z hrubé mzdy. Tento podíl je u zaměstnanců rozdělen na dvě části. První z nich platí zaměstnanec a je ve výši 4,5 % z hrubé mzdy a druhá část je stanovena na 9 % z hrubé mzdy a odvádí ji zaměstnavatel. Osoby samostatně výdělečně činné odvádí 13,5 % z jim určeného vyměřovacího základu. Za osoby, které nejsou nebo nemohou být samostatně výdělečně činné, platí pojistné stát. Osoby bez zdanitelných příjmů odvádí 50 % z minimální mzdy8. (VZP, 2011) Poslední, z významných subjektů, jsou zdravotnická zařízení. Jejich role spočívá v poskytování zdravotní péče občanům. Statistické údaje o zdravotních zařízeních jsou poskytnuty na portále ÚZIS (2010), konkrétně jsou aktuální statistiky v publikaci s názvem: Zdravotnictví České republiky 2009 ve statistických údajích. Na konci roku 2009 bylo v ČR registrováno 27 959 zdravotnických zařízení. Z toho bylo 261 státních zdravotnických zařízení, které jsou zřizovány Ministerstvem zdravotnictví a ostatními centrálními orgány. Nestátních zařízení bylo 27 698. Tento údaj můţe být ještě rozdělen na jednotlivé zřizovatele: kraj 163, město, obec 170, fyzická či právnická osoba 27 365. Při analýze finančních toků zaujímají nemocnice pozici nejnákladnější poloţky ve zdravotnických zařízeních a to za všechna sledovaná období. Hospodářské výsledky nemocnic jsou většinou vyrovnané, ale v čase neustále stoupá absolutní výše finančních prostředků. Navíc jsou výsledky ovlivněny hospodářskou pomocí státu, která analýzy významně ovlivňuje. Síť zdravotnických zařízení v ČR je stabilní a na dobré úrovni s vysokou mírou zabezpečení léčebné péče. Ze statistik ÚZIS (2010) byl v posledních letech vypozorován problém úbytku lékařů primární péče, mezi které se řadí praktičtí lékaři pro dospělé, děti a dorost, ambulantní gynekologové, stomatologové, lékárenská pohotovostní sluţba, agentury komplexní domácí péče a lékařská sluţba první pomoci9. Díky odsunu nezbytných zásahů a reforem do zdravotního systému, hrozil hromadný odchod lékařů z českého zdravotnictví do zemí Evropského společenství10. Tento fakt lékaři zdůvodňovali nedostatečným platovým ohodnocením a stále se zvyšujícím počtem odpracovaných hodin nad rámec běţné pracovní doby. (DĚKUJEME, ODCHÁZÍME, 2011) 3.2.2

Silné a slabé stránky zdravotního systému ČR

 Silné stránky českého zdravotnictví Při analýze názorů odborníků a lidí působících v oboru, bych jako hlavní silné stránky českého zdravotnictví vyzvedl: vysokou úroveň profesionality lékařů a středního zdravotnického personálu, která pramení z náročného a kvalitního vzdělávacího systému při studiu na lékařských a farmaceutických univerzitách, vyšších odborných Údaj z r. 2011, zdroj: Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) V roce 2011 činí minimální mzda 8000 Kč a minimální pojistné je ve výši 1080 Kč, zdroj: VZP 9 Úbytek v poměru s celkovým počtem ambulantních lékařů. 10 Zejména do Spolkové republiky Německo po otevření tamního pracovního trhu 7

8

18

Teoretická část

školách a středních zdravotnických školách, vysokou dostupnost zdravotní péče (DOLANSKÝ, 2008)a v neposlední řadě je významným prvkem stále se zlepšující populační zdraví v jednotlivých ukazatelích, mezi které patří střední délka ţivota, pokles kojenecké a dětské úmrtnosti, vysoká úroveň prevence injekčních a epidemických chorob apod.11 (WHO, 2010)  Slabé stránky zdravotnického systému ČR Při srovnání s evropskými standardy můţeme najít dostatečné mnoţství negativních stránek našeho zdravotnictví. První je jiţ zmíněná přebujelost zdravotnických zařízení a s ní související nákladné financování. Na druhé straně je náš stát zařazen mezi země s nejniţším podílem veřejných výdajů na zdravotnictví k HDP. Poskytovatelům zdravotní péče je často vytýkána špatná hospodárnost spojená s prosazováním cizích zájmů v podobě „lobby“. Ze statistik poskytované světovou zdravotnickou organizací vyplývá, ţe ČR má vysokou úroveň morbidity a mortality vzhledem k ostatním zemím EU12. (DOLANSKÝ, 2008)

3.3 Německé zdravotnictví Popis zdravotní péče Německa jsem si zvolil kvůli přímému ekonomickému propojení obou zemí. Na mé rozhodnutí měla vliv také společná historie v oblasti sociální politiky vycházejícího z Bismarckovského modelu. Na rozdíl od nás Němci vyuţívají systém duálního zdravotního pojištění, kde si občané (v rámci moţností) mohou vybrat své zařazení do veřejného nebo soukromého typy zdravotního pojištění. 3.3.1

Základní informace o zdravotním systému Německa

Zdravotnický systém Spolkové republiky Německa je typickým představitelem státu, který vyuţívá systém národního zdravotního pojištění13. Nynější podoba zdravotního systému v Německu se vyvinula z modelu na Bismarckovských principech, jenţ byl poprvé zaveden pro námezdní dělníky a poté se dále rozšířil na celé obyvatelstvo. Po pádu Berlínské zdi byl duální model přijat také ve spolkových zemích, které byly části východního bloku. (WHO, 2004) Hlavním rysem německého systému je politické rozdělení na spolky a „centrální“ spolkovou vládu. Zdravotnictví není výjimkou. I zde se projevují odlišné pravomoci a také zájmy. V německé ústavě je zakotveno ustanovení, které deklaruje jednotný ţivotní standard ve všech spolkových zemí. Oblast zdravotní péče nezáleţí pouze na rozhodování spolkové vlády. Určité aspekty jsou plně v kompetenci jednotlivých zemských vlád. Jestliţe se ve sporném bodě nachází spolková norma, má přednost před normou zemskou. (BARTÁK, 2010)

Ukazatele prezentující WHO Převáţně u nemocí oběhové soustavy a nádorových onemocnění 13 Naznačeno jiţ v kapitole Deskripce zdravotního systému v ČR 11

12

Teoretická část

19

V současnosti 88 %14 německé populace vyuţívá zákonné zdravotní pojištění GKV). Dalších 9,8 % lidí je zapsáno v systému soukromého zdravotního pojištění a 2 % populace je pojištěno v rámci bezplatné zdravotní péče. Bezplatná zdravotní péče se týká např. policistů, vojáků, osob v náhradní vojenské sluţbě. Hranice pro moţný výběr mezi GKV a soukromým pojištěním je 4125 eur15. Nejmenší skupinu tvoří nepojištění, kde se podíl na všech obyvatelích Německa odhaduje na 0,2 % a spolková vláda se snaţí tuto hodnotu minimalizovat. Nepojištění lidé nemají totiţ nárok na zdravotní ošetření a musí si všechny výdaje spojené s léčbou zaplatit v plné výši. (BARTÁK, 2010) Zdravotnictví zaměstnává 4,3 milionů obyvatel a představuje 11 % ekonomického výkonu země Naproti tomu 10,5 %16 hrubého domácího produktu je pouţito na výdaje do zdravotnictví. (OECD, 2010) Zdravotní pojišťovny jsou ve zdravotním systému nezávislé, netrţní a nevládní organizace, které mají státem přiznané právo na samosprávu. V jejich kompetenci se nachází části rozhodovacího procesu a regulace systému v oblasti sociálního pojištění. Dalším subjektem jsou tzv. sociální soudy. Jejich role spočívá v dohledu nad vztahy, které se týkají spolku, spolkových zemí a svazů. (BARTÁK, 2010) 3.3.2

Zákonné zdravotní pojištění (GKV)

Z aktuálních17 statistik udávaných Ministerstvem zdravotnictví Spolkové republiky Německo vyuţívalo zákonné zdravotní pojištění okolo 70 milionů obyvatel. Povinné členství je určeno hranicí ročního platu, která činí 49500 eur18. MÁTL A KOL. (2009) popisují změny určené reformními kroky. Před reformou německého zdravotnictví z roku 2007 byla výše základní sazby odvozena od individuálního rozhodnutí dané pojišťovny. Zde došlo ke změně v podobě jednotné základní sazby. Celková výše odvodu je dána absolutní výší příjmů pojištěnce. Tento fakt je hlavním rozdílem mezi veřejným a soukromým pojištěním. Veřejné pojištění není nijak ovlivněno věkem, zdravotním stavem ani jinými okolnostmi. Nyní je základní sazba na úrovni 15,5 %19 z hrubé mzdy plátce. Tato hodnota doznala po reformě také změnu v podobě zvýšení. Ze zaplaceného pojistného jde 7,3 % “z kapsy“ zaměstnance a 8,2 % platí zaměstnavatel. Podle garance německé vlády se další moţný nárůst bude týkat pouze zaměstnanců, protoţe další zvýšení na straně zaměstnavatelů by vedlo k demotivaci přijímání dalších pracovníků. S ohledem na vysokou míru nezaměstnanosti ve spolkových zemích tato situace není přípustná. Maximální měsíční limit je určen na hranici 3713 Euro20. Nevýdělečně činný manţel nebo manţelka a děti jsou spolupojištěni zdarma. Zdroj platí pro všechny procentuální údaje v tomto odstavci zdroj: Ministerstvo zdravotnictví Německé spolkové republiky (2011) 15 Plat za měsíc, hodnota z roku 2011, zdroj: Ministerstvo zdravotnictví Německé spolkové republiky 16 Zdroj: OECD Health data 2010 17 Rok 2011 pokud není uvedeno jinak 18 Údaj z roku 2011, zdroj: Ministerstvo zdravotnictví Německé spolkové republiky 19 Od 1. 1. 2011, zdroj: Ministerstvo zdravotnictví Německé spolkové republiky 20 Údaj z roku 2011, zdroj: Ministerstvo zdravotnictví Německé spolkové republiky 14

20

3.3.3

Teoretická část

Soukromé zdravotní pojištění

Soukromé ţivotní pojištění se týká 8,521 milionů obyvatel Německa. Příspěvky pojištěnců nejsou závislé na výši jejich mzdy, jako je tomu u GKV. Naopak jsou odvozeny ze zdravotní anamnézy, pohlaví, věku pojištěného. Soukromé pojištění se vztahuje pouze na pojištěného, takţe manţel/manţelka a děti se musí pojistit zvlášť. Uţivatele tohoto typu pojištění lze rozdělit na dvě skupiny. Pojištěnce vyuţívající plně soukromé pojištění a ostatní, kteří mají soukromé pojištění jen jako připojištění. Z celkového počtu soukromých pojištěnců převaţují plně pojištění a to v poměru 4:122. Soukromé zdravotní pojištění vyuţívají osoby samostatně výdělečně činné 23, bývalí pojištěnci GKV24 a státní pracovníci. Zaměstnanci státní sféry vyuţívají soukromé zdravotní pojištění k pokrytí zbývajících nákladů při absenci úhrady ze strany státu. Ten platí většinu nákladů na jejich zdravotní péči. Při přestupu z GKV není zaručená návratnost do veřejného systému. Díky tomuto faktu musí mít kaţdá soukromá pojišťovna alespoň jeden program se stejnými podmínkami jako GKV, a to jak ve výši příspěvku, tak v rozsahu poskytované péče. Spolek soukromých zdravotních pojišťoven čítá 49 členů, které nabízí celkové pojištění i připojištění. Spolu s nimi zde působí také 45 regionálních pojišťoven25.(BARTÁK, 2010)

3.4 Zdravotnictví Spojeného království Velké Británie a Severního Irska Komparace zdravotní péče ČR a Velké Británie je v práci uváděna pro odlišné modely zdravotnictví. Proto bude zajímavé porovnat hodnoty vybraných zdravotnických ukazatelů v praktické části. Jde o to, jak moc se liší od dvou středoevropských zemí vyuţívajících modely na Bismarckovských principech. 3.4.1

Základní informace o zdravotním systému Velké Británie

Systém zdravotnictví ve Velké Británii je zaloţen na státním modelu, podobně jako je tomu v Kanadě nebo Švédsku. Jejím hlavním rozlišovacím znakem oproti středoevropským státům je model financování. Největší část s podílem okolo 80 %26 je financována z přímých daní. Zbývající část je tvořena z plateb národního pojištění a doplatků za léky a zdravotnické pomůcky. Z podoby systému finančních toků vyplývá dostupnost zdravotní péče pro všechny občany britského společenství nezávisle na platbách do systému. (WHO, 2006) Zdroj: Ministerstvo zdravotnictví Německé spolkové republiky BARTÁK, 2010. 23 Zajímavostí je, ţe kaţdý nový OSVČ má povinnost být členem soukromého pojištění, ale stávající členové mají právo setrvat v GKV. 24 Jsou to pojištěnci, kteří se rozhodli po překonání platové hranice zařadit do soukromého zdravotního pojištění 25 Pojišťovny velmi malého typu 26 Údaj z roku 2009, POTŮČEK (2010) 21

22

Teoretická část

3.4.2

21

NHS – National Health Service

Vznik systému je spjat s poválečným obdobím27. Při překladu do češtiny se pouţívá termín Národní zdravotní sluţba a je to oficiální název tří veřejně financovaných systémů zdravotní péče ve Velké Británii. Čtvrtý se nazývá HSC a tento výraz se pouţívá ve spojitosti se Severním Irskem. Jediný NHS Anglie je bez přídomku, ke zbývajícím je připojeno místo působnosti, coţ je Wales a Skotsko. Všechny čtyři systémy pracují nezávisle na sobě a rozhodovací povinnost je na tamních vládách. Systémy jsou ale významně propojeny. Kaţdému občanovi Velké Británie je poskytnuta stejná péče ve všech zmíněných zemích. V rámci poskytování zdravotní péče byly formulovány tři základní principy:  uspokojení potřeb všech občanů  sluţba musí být zdarma v místě potřeby  systém má být zaloţen na potřebě zdravotní péče bez ohledu na schopnost platit (Geoffry Rivett, 2009) Většina zákroků a druhů ošetření je zcela zdarma, protoţe je předplacena z daní. Týká se to i léků, u kterých se však platí poplatek za předpis ve výši 7,40 liber28. Opatření o poplatcích se týká pouze Anglie a Skotska. Ve Skotsku je poplatek na úrovni 3 liber29 a ve Walesu a Severním Irsku jsou lékařské předpisy zdarma30. V poměru se všeobecnou zdravotní péčí je zubní péče velmi drahá. Její dostupnost se v závislosti na stoupajících nákladech sniţuje.

Vznik v roce 1948 Zdroj: www.dh.gov.uk 29 Zdroj: Skotské ministerstvo zdravotnictví 30 Zdroj: www.news.bbc.co.uk 27

28

22

Praktická část

4 Praktická část 4.1 Analýza pracovníků ve zdravotnictví 4.1.1

Poznámky ke kapitole

Pouţitá data jsou za časové období 1995-2009. Při časové analýze byly pouţity údaje ze zdravotnických ročenek, statistického úřadu a také z webových stránek Ústavu zdravotnických informací a statistik ČR. Za zkoumané období došlo ke změnám v metodice dat. Pracovníci byli do roku 1996 evidováni pouze za resort zdravotnictví. Postupem času se na zdravotní péči začalo nahlíţet z širšího hlediska, a proto do ní byli započítáni i pracovníci resortů31, jejichţ pracovní náplň je spojena se zdravotnictvím. V roce 2002 můţeme vidět větší nárůst v počtu zaměstnanců, coţ souvisí s připojením smluvních pracovníků. Podle ÚZIS jsou za smluvní pracovníky povaţováni ti, kteří „pracují v daném zdravotnickém zařízení a nepatří do evidenčního počtu zaměstnanců a počtu zaměstnavatelů“. V roce 2003 byly ke zdravotnickým zařízením připojeny hygienické stanice. Tento krok doprovázel vzestup počtu pracovníků v kategoriích jiní SŠ a jiní VŠ. Poslední změna se týká transformace jednotlivých kategorií podle zákonů č. 95/2004 Sb. a č. 96/2004 Sb. a ovlivňuje rozdělení v oblasti zřizovatelů, zařízení a rezortů. 4.1.2

Analýza zdravotnických zaměstnanců podle kategorie pracovníků

 Celkový počet zdravotnického personálu Podle dostupných údajů pracuje v českém zdravotnictví 246 662 zaměstnanců32, coţ znamená 5%33 podíl na celkovém počtu zaměstnaných osob v ČR. Ve sledovaném období vzrostl celkový počet zdravotnického personálu o necelých 8 %. Je to ovlivněno kategorií pracovníků ostatní zdravotničtí pracovníci nelékaři s odbornou způsobilostí (dále jen ZPBD). U této skupiny nedošlo k výrazným změnám a zaujímají podstatný podíl na celkovém mnoţství zaměstnanců. Vzrůstající hodnotu odborných pracovníků vyvaţuje pokles počtu dělníků a provozních pracovníků. Porovnání pracovníků ve zdravotnictví s celkovou zaměstnaností v ČR nepřineslo ţádnou prokázanou závislost, kterou by určila hodnota korelace (-0,11)34.

Rezort obrany, vnitra, dopravy a spravedlnosti Zdroj: ÚZIS, Pracovníci ve zdravotnictví k 31. 12. 2009 33 Zdroj: Český statistický úřad, celkový zaměstnanost v roce 2009 činila 4932803 pracovníků 34 Vlastní výpočet, zdroj: ÚZIS, Zdravotnické ročenky 1995-2009, Český statistický úřad (Makroekonomická data ČR) 31

32

Praktická část Graf 1

23 Tempo růstu celkového počtu zdravotnických pracovníků a pracovníků v celé ČR 0,040 Pracovníci ve zdravotnictví celkem

0,030 0,020 0,010 0,000

Celkový počet zaměstnanců v ČR (očištěno o sezonnost)

-0,010 -0,020 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

-0,030

Zdroj:

ÚZIS, ČSÚ, Vlastní pracování podle údajů z ÚZIS, ČSÚ

 Lékaři včetně zubních lékařů Lékaři vč. zubních lékařů se v oboru zdravotnictví řadí mezi povolání, která mají nejvyšší procentuální nárůst počtu zaměstnanců. Vypovídající hodnotu o mnoţství lékařů má jejich přepočet na počet obyvatel. V roce 1995 byl podle zdrojů z OECD poměr 3 pracující lékaři na 1 000 obyvatel. Kaţdým rokem se tato hodnota zvyšuje. Na konci roku 2009 udávají zdroje35 3,65 lékařů a 6,5 zubních lékařů na 1 000 obyvatel. Trendová křivka meziročního tempa růstu není korelovaná s celkovým počtem pracovníků ani s počtem odborných pracovníků ve zdravotnictví, coţ znamená, ţe nebyla nalezena spojitost mezi těmito skupinami pracovníků. Graf 2

Počet lékařů včetně zubních lékařů

Zdroj:

35

ÚZIS, Vlastní zpracování podle údajů z ÚZIS

Zdroj: ÚZIS, Zdravotnictví České republiky 2009 ve statistických údajích

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

46 000 44 000 42 000 40 000 38 000 36 000 34 000 32 000 30 000

24

Praktická část

 Farmaceuti Demografické vlivy způsobují stárnutí populace, a to se projevuje také na počtu pacientů a jejich spotřebě léčiv. Farmaceuti mají v porovnání s lékaři větší procentuální zvýšení počtu pracovníků. Od roku 1995 se počet pracovníků dostal z 360236 na 589837, coţ činí nárůst o více jak 63 %. Zde se také neprojevuje stejný meziroční trend v počtu pracovníků závislých na počtu odborných pracovníků nebo počtu pracovníků ve zdravotnictví celkem. Závislost se nepotvrdila ani přes fakt, ţe všechny tyto kategorie v čase zvyšují počet svých pracovníků. Graf 3

Počet farmaceutů

6 000 5 500 5 000 4 500 4 000 3 500 3 000 2 500 2 000

Zdroj:

ÚZIS, Vlastní zpracování podle údajů z ÚZIS

 Všeobecné sestry a porodní asistentky Všeobecné sestry a porodní asistentky spadají do skupiny s názvem Střední zdravotnický personál. Tato skupina má charakteristické rysy, které se liší od ostatních pracovníků. V první řadě nemá rostoucí trend počtu pracovníků a hodnoty v letech kolísají. V období 15 let se počet sester navýšil o pouhých 5 %, a proto se poměr mezi nimi a lékaři neustále sniţuje. Hodnota 2,22 sester38 na 1 lékaře z roku 1995 se sníţila do konce roku 2009 na 1,8539. Je zajímavé sledovat korelaci meziročních trendů mezi touto kategorií v závislosti na celkovém počtu pracovníků ve zdravotnictví. Přisuzuji to velkému počtu zdravotních sester v poměru k celku. Při pohledu na vzrůstající trend počtu lékařů nebo farmaceutů je zřejmé, ţe na počet zdravotních sester má negativní vliv platové (mzdové) ohodnocení, které se pohybuje okolo poloviny40 mzdového ohodnocení lékaře. Poměr mzdového ohodnocení mezi lékaři a zdravotními sestrami se postupně sniţuje ve prospěch sester, ale chystaná změna týkající se navýšení platů (mezd) lékařů trend výrazně ovlivní.

Zdroj: ÚZIS, Zdravotnická ročenka České republiky 1995 Zdroj: ÚZIS, Zdravotnická ročenka České republiky 2009 38 Zdroj: ÚZIS, Zdravotnická ročenka České republiky 1995 39 Zdroj: ÚZIS, Zdravotnická ročenka České republiky 2009 40 Patrné z tabulek č. 11, č. 12 o mzdovém ohodnocení zdravotnických pracovníků (Příloha) 36 37

Praktická část

25 Graf 4

Počet všeobecných sester a porodních asistentek

Zdroj:

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

84 000 80 000 76 000 72 000 68 000 64 000 60 000 56 000 52 000 48 000 44 000

ÚZIS, vlastní zpracování podle údajů z ÚZIS

 Pracovníci nelékařských povolání Při rozboru zaměstnanců vykonávajících nelékařské zdravotnické povolání byla pouţita data pouze z pětileté minulosti (2004-2009)41. Prvními kategoriemi jsou ZPBD42 a ZPSZ43, ve kterých nedošlo takřka k ţádným změnám a počty z roku 2004 do roku 2009 se liší v řádu stovek zaměstnanců. Skupinou, jejíţ procentuální nárůst zaměstnanců se nejvíce podobá nárůstu všech odborníků ve zdravotnictví, je ZPOD44. Poslední kategorii tvoří jiní odborní pracovníci a dentisté (JOP a dentisté). Zde je pozorováno postupné sniţování počtu pracovníků, coţ je v rozporu se stoupajícím trendem počtu všech odborníků ve zdravotnictví. Graf 5

Zdroj:

41

Počet nelékařských pracovníků ve zdravotnictví

ÚZIS, Vlastní zpracování podle údajů z ÚZIS

1. 1. 2004 vstoupily v platnost: zákon č. 95/2004 Sb. a zákon č. 96/2004 Sb. Zdravotničtí pracovníci nelékaři s odbornou způsobilostí 43 Zdravotničtí pracovníci nelékaři s odbornou a specializovanou způsobilostí 44 Zdravotničtí pracovníci nelékaři pod odborným dohledem nebo přímým vedením 42

26

Praktická část

 Odborní pracovníci ve zdravotnictví Z patnáctileté časové analýzy odborníků ve zdravotnictví se dá vypozorovat několik zásadních změn. V roce 2009 byla tato hodnota rovna 201 24845 pracovníků a jejich podíl na celkovém počtu vzrostl na necelých 82 %. Celkový počet odborníků byl ovlivněn v metodickém zpracování pracovníků ve zdravotnictví, kdy se od roku 1997 započítávají zaměstnanci vykonávající zdravotnická povolání, které spadají pod jiné resorty spolu se zahrnutím smluvních pracovníků. Dalším významným prvkem změny podílů odborníků vzhledem k celku je sniţující se počet dělníků spolu s vychovateli a učiteli46. Na druhou stranu se počet zaměstnanců v kategoriích lékaři, farmaceuti a ZPBD, ZPSZ a ZPOD v čase stále zvyšuje. Graf 6

Podíl odborných pracovníků na celkovém počtu pracovníků ve zdravotnictví

250 000 200 000

Ostatní pracovníci ve zdravotnictví

150 000 100 000

Odborní pracovníci ve zdravotnictví

50 000

Zdroj:

2009

2007

2005

2003

2001

1999

1997

1995

0

ÚZIS, Vlastní zpracování podle údajů z ÚZIS

 Ostatní pracovníci ve zdravotnictví Ostatní kategorie, které nespadají pod odborné pracovníky ve zdravotnictví, jsou pedagogičtí, technicko-hospodářští pracovníci a dělníci. Skupina pedagogů je ovlivněna vyčleněním zdravotnického školství ze zdravotnictví a tím i její trendová sloţka. Technicko-hospodářští pracovníci velice pozvolna následují zvyšující se počet všech pracovníků ve zdravotnictví. Opačným směrem se ubírá vývoj dělníků. Skutečnost poklesu o 40 %47 přisuzuji vzrůstajícímu počtu nestátních subjektů, které se v okrajových činnostech uchylují k outsourcingu. 4.1.3

Pracovníci ve zdravotnictví v ČR podle druhů zařízení

Zvyšující se počet pracovníků nijak neovlivňuje podílové rozdělení do jednotlivých skupin zdravotnických zařízení a případné meziroční změny jsou v řádu desetin %,

Zdroj: ÚZIS, Zdravotnická ročenka České republiky 2009 Učitelé a vychovatele ve zdravotnictví byli přesunuti z rezortu zdravotnictví do rezortu školství 47 Patrné z tabulky č. 13 a č. 14 (příloha) 45

46

Praktická část

27

maximálně 1 %. Více neţ polovinu pracovníků zaměstnávají nemocnice včetně ambulantních částí. Druhou největší kategorii tvoří samostatná zařízení ambulantní péče, která jsou v poměru k celku čtvrtinová. Zařízení lékárenských sluţeb zaujímají okolo 6 %48 a podíl odborných léčeben se v posledních pěti letech ustálil na hodnotě 7 %49. 4.1.4

Pracovníci ve zdravotnictví v ČR podle zřizovatelů

Přerozdělování pracovníků v sekci zřizovatelů je ze všech analyzovaných kategorií nejzajímavější. Je to způsobeno restrukturalizací sítě zdravotních organizací v porevoluční době. České zdravotnictví v průběhu sledovaných patnácti let procházelo procesem odstátňování zdravotnických zařízení ve prospěch nestátních. Mezi státní organizace patří zařízení pod správou Ministerstva zdravotnictví, ostatní centrální orgány a okresy, které byly v roce 2003 nahrazeny správou krajů, ale ty se jiţ řadí pod nestátní organizace. Nestátní organizace se dělí na dvě skupiny. Do první skupiny patří jiţ zmíněné organizace pod správou krajů a také pod obecní a městskou správou. Druhá část se označuje jako privátní a zahrnuje organizace fyzických osob, církví a jiných právnických osob. První přechod způsobila nová legislativa v roce 2003, při které se přesunula správa nemocničních zařízení z okresů na kraje. To zapříčinilo výraznou změnu v poměru pracovníků ve státních a nestátních zařízeních. V roce 2002 pracovalo 54,2 %50 pracovníků ve státních zařízeních a 45,8 %51 v nestátních. V následujícím roce byl poměr 1:3 ve prospěch nestátních zdravotnických zařízení. Důsledky změn jsou pozorovány aţ do roku 2007. Nejprve se skokově zvýšilo procentuální zastoupení správy kraje (zmiňovaný rok 2003). V následujících letech se poměr nesl ve znamení převodu některých nemocnic z krajů, měst a obcí na obchodní společnosti. Výsledkem jsou hodnoty z konce roku 2009, kdy ¾ všech pracovníků pracovaly ve zdravotnictví v nestátních zařízeních, ve kterých má privátní sektor podíl 80 %52.

4.2 Analýza zdravotnických výdajů 4.2.1

Poznámka ke kapitole

Při analýzách týkajících se zdravotnických výdajů byly pouţity údaje publikací s názvem Zdravotnictví České republiky ve statistikách, které vychází kaţdý rok. Dále byla pouţita výroční publikace s názvem Vývoj zdravotnictví České republiky po roce 1989 a vyčleněné studie o výdajích. Zmiňovanou literaturu vypracoval Ústav zdravotnických informací a statistik. Rozdělení a hodnoty za rok 2009 jsou

Zdroj: Údaje z ÚZIS, Zdravotnictví v České Republice (za roky 1995-2009) Zdroj: Údaje z ÚZIS, Zdravotnictví v České Republice (za roky 1995-2009) 50 Zdroj: ÚZIS, Pracovníci ve zdravotnictví k 31. 12. 2002 51 Zdroj: ÚZIS, Pracovníci ve zdravotnictví k 31. 12. 2002 52 Zdroj: ÚZIS, Pracovníci ve zdravotnictví k 31. 12. 2009 48 49

28

Praktická část

aktualizovány pomocí Výsledků zdravotnických účtů 2000 aţ 2009 vydané Českým statistickým úřadem (31. 3. 2011). 4.2.2

Výdaje na zdravotnictví podle zdrojů financování

Z Analýzy výdajů vyplývají jasné závěry. Nejpodstatnější je rychlejší růst celkových zdravotnických výdajů při srovnání s hrubým domácím produktem. Přináší to nejen větší zátěţ pro státní rozpočet, ale také moţnou hrozbu při špatném ekonomickém výsledku ČR. Výsledky špatného HDP můţou být hrozbou nejen pro zdravotnictví a sníţení jejich finančních prostředků, ale mohly by se týkat i jiných resortů, které by doplatily na upřednostnění financování zdravotní péče. Poslední varianta je prohloubení schodku veřejných financí, coţ by v současném postavení fiskální politiky ČR nebylo ţádoucí. Tento faktor je do jisté míry eliminován pouţitím modelu veřejného zdravotního pojištění, kdy záleţí na fixních odvodech ze mzdy zaměstnanců i zaměstnavatelů. Korelace meziročního trendu naznačuje vzájemnou nezávislost obou veličin.53 Tab. 1

Korelace zdravotnických výdajů 1995 - 2009

Rok

Zdroj: Tab. 2

Korelace celkových výdajů/veřejné výdaje

0,92

Korelace celkových výdajů/soukromé výdaje

0,50

Korelace celkových výdajů/HDP ČR Vlastní zpracování podle údajů z ÚZIS, ČSÚ

0,10

Výdaje na zdravotnictví [mil Kč] Rok

1995

2000

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Výdaje celkem

102 664 146 835 209 270 218 774 226 810 241 935 264 520 301 457

Veřejné výdaje

93 309

129 626 184 825 191 356 197 027 206 565 218 719 253 503

Zdravotní pojišťovny

78 233

115 918 163 330 170 093 174 200 183 713 197 280 227 469

Státní a územní rozpočty

15 076

13 708

21 495

21 263

22 828

22 851

21 439

26 034

9 355 12 245 21 927 Soukromé výdaje Podíl veřejných výdajů 90,89 88,28 88,32 na celkových [%] Podíl výdajů na 7,00 6,71 7,43 zdravotnictví k HDP Zdroj: Vlastní zpracování podle údajů z ÚZIS

27 418

29 783

35 370

45 801

47 954

87,47

86,87

85,38

82,69

84,09

7,33

7,04

6,84

7,17

8,31

Veřejné výdaje jsou hrazeny dvěma sloţkami. První tvoří výdaje zdravotních pojišťoven. Ty se vůči podílu na celkových výdajích v čase sniţovaly. Jejich aktuální

53

I přes 4% pokles HDP ČR v roce 2009, výdaje na zdravotnictví vzrostly.

Praktická část

29

hodnota z roku 2009 se rovná 75,5 %54. Druhou sloţku tvoří státní a územní rozpočty. Zajímavé je srovnání hodnot se soukromými výdaji. V roce 1995 byly prostředky z územních a státních rozpočtů téměř dvakrát vyšší neţ soukromé výdaje. Na konci roku 2009 byl poměr zcela opačný. Veřejné výdaje na zdravotnictví [mil Kč]

Graf 7 300 000

Státní a územní rozpočty [mil Kč] Zdravotní pojišťovny [mil Kč]

250 000 200 000 150 000 100 000 50 000 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

-

Zdroj:

Vlastní zpracování podle dat z ÚZIS

Nejrychleji rostoucí sloţkou jsou soukromé výdaje. Na začátku 90. let byl jejich podíl zanedbatelný. V roce 1995 jejich podíl nedosahoval ani 1 %55 z celkových zdravotnických výdajů. V současnosti soukromé výdaje domácností tvoří jiţ 16 %56 a dále se zvyšují. Významný meziroční nárůst nastal po roce 2007, kdy vstoupil v platnost zákon č. 261/2007 Sb., který přinesl zavedení regulačních poplatků do zdravotnictví. Soukromé výdaje na zdravotnictví [mil Kč]

Graf 8 50 000 40 000 30 000 20 000 10 000

Zdroj:

55

2009

2008

2007

2006

2005

Vlastní zpracování podle dat z ÚZIS

Zdroj: Údaje z ÚZIS, Zdravotnictví v České republice 2009 Zdroj: Údaje z ÚZIS, Zdravotnictví v České republice 1995 56 Zdroj: Údaje z ÚZIS, Zdravotnictví v České republice 2009 54

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

-

30

Praktická část

4.3 Analýza výdajů vzhledem ke struktuře a počtu zdravotnického personálu 4.3.1

Poznámka ke kapitole

Při výpočtu korelací byla pouţita očištěná data o inflaci a také byla upravena do podoby meziročního tempa růstu. Menší vypovídající hodnotu mají kategorie ZPBD, ZPSZ, ZPOD, JOP a dentisté, u kterých se statistiky určují aţ od roku 2004. Hladina korelace byla určena hodnotou <-1; -0,6> a <0,6; 1>. 4.3.2

Analýza zdravotnických výdajů ve vztahu k počtu pracovníků v jednotlivých kategoriích

Všechny typy zdravotnických výdajů i počty pracovníků z řad lékařů a farmaceutů se ve sledovaném období neustále zvyšují. Přes tento fakt jsou na sobě veličiny nezávislé. Pokud by byla brána data výdajů očištěných jen o inflaci, zjistíme, ţe současný stav výdajů převyšuje ten počáteční o celé násobky. Například soukromé výdaje se zvýšily pětinásobně, celkové a veřejné skoro trojnásobně. Zatímco počty lékařů a farmaceutů prošly změnou v řádu desítek procent. Dalším vysvětlením můţe být nekorelovanost počtu pracovníků ve zmíněných skupinách na jejich mzdovém (platovém) ohodnocení57. Úzký vztah propojení lze nalézt mezi výdaji a skupinami vytvořenými po roce 2004. Příčina můţe být v krátkém časovém období, kde se projeví trendy za pouhých 6 let, a proto je velmi těţké vyloučit vliv náhody. Dalším vlivem můţe být velký podíl personálu ZPBD na celkovém počtu pracovníků spolu s velkým podílem osobních nákladů na výdajích. Průkaznost tvrzení odkazuji na soukromé výdaje, kde nejsou osobní náklady hlavní sloţkou a veličiny jsou vzájemně nekorelované. Ve zbývajících kategoriích se neprojevují ţádné vazby na jednotlivé výdaje. Jedinou výjimkou jsou dělníci a provozní pracovníci, kteří mají vazbu na rozpočty samosprávných územních celků. Vyplývá to z definice Českého statistického úřadu. „Úloha veřejných rozpočtů spočívá především ve financování specifických činností, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.“(czso.cz, Výsledky zdravotnických účtů ČR 2000 aţ 2009, Klasifikace zdrojů financování (ICHA-HF)) Při posouzení závislosti jednotlivých kategoriích zaměstnanců na HDP nebyl zjištěn korelační vztah. Naopak ZPBD a ZPSZ jsou negativně korelovány a mají protichůdné trendy. Opět zde hraje roli krátká časová řada a pomalý růst HDP s konečným propadem v roce 2009. Ostatní kategorie nejsou korelované v důsledku neexistence vztahu mezi výdaji a vývojem hrubého domácího produktu58. V porovnání tempa růstu celkového počtu pracovníků v závislosti na výdajích můţeme vidět korelaci hodnot. Dle mého názoru je spíše závislá výdajová hodnota a při navyšování počtu pracovníků se zvyšují i náklady na osobní ohodnocení pracovníků. Své tvrzení opírám o fakt, ţe nekorelované jsou pouze soukromé výdaje

57 58

Viz. Analýza počtu pracovníků v závislosti na mzdách (platech) Viz. Výdaje na zdravotnictví podle zdrojů financování.

Praktická část

31

a výdaje samosprávných územních celků, kde je výrazná absence podílu na platovém a mzdovém ohodnocení. Tab. 3

Korelace počtu pracovníků/zdravotnické výdaje Celkové Veřejné Zdravotní Samosprávné Soukromé výdaje výdaje pojišťovny územní celky výdaje

HDP

Lékaři včetně zubních lékařů

0,32

0,42

0,52

0,11

0,02

-0,06

Farmaceuti Všeobecné sestry a porodní asistentky

-0,08

0,01

0,22

-0,31

-0,41

0,14

0,39

0,55

0,46

0,56

0,08

-0,36

ZPBD

0,78

0,90

0,85

0,78

-0,41

-0,91

ZPSZ

0,47

0,64

0,56

0,74

-0,17

-0,27

ZPOD

0,85

0,90

0,89

0,63

-0,25

-0,86

JOP a dentisté

0,53

0,68

0,64

0,60

-0,33

-0,58

Pedagogičtí pracovníci Technicko-hospodářští pracovníci

0,22

0,15

0,09

0,10

0,18

0,26

0,44

0,49

0,52

0,31

0,12

0,00

Dělníci a provozní pracovníci

0,57

0,50

0,32

0,62

0,54

-0,12

Celkový počet pracovníků

0,63

0,74

0,71

0,55

0,27

-0,28

0,11 0,34 Odborníci ve zdravotnictví Zdroj: Vlastní zpracování podle dat z ÚZIS, ČSÚ

0,48

0,04

-0,28

-0,36

4.4 Analýza mzdových nákladů 4.4.1

Poznámka ke kapitole

Statistické údaje pouţité v této kapitole se týkají pouze zaměstnanců a nejsou v nich započítány odměny podnikatelů. Analýzy byly zpracovány pro dvě skupiny zaměstnanců podle druhu odměny. První se řídí zákonem č. 1/1992 Sb. o mzdě a týká se zaměstnanců ve vybraných nestátních zdravotnických zařízení ambulantní péče zřízených fyzickou nebo právnickou osobou. Zákon o platu má označení 143/1992 Sb. a spadají do něj zaměstnanci působící ve zdravotnických organizacích přímo řízených Ministerstvem zdravotnictví ČR, organizacích řízených okresními úřady 59, kraji, městy a obcemi. V roce 1997 došlo k vyčlenění zdravotnického školství mimo rezort zdravotnictví, coţ se projevilo na mzdě pedagogů. Pro srovnání dat jsou relevantní jenom průměrné mzdy za celkový počet zaměstnanců, dále také lékařů, farmaceutů a zdravotních sester60. Ostatní skupiny pracovníků mají stejnou metodiku rozdělování aţ od roku 2006.

59 60

Jen do roku 2002, kdy tento druh zařízení přešel pod správu krajů. Všeobecné sestry a porodní asistentky mají relevantní data aţ od roku 2004.

32

4.4.2

Praktická část

Vývoj mezd (platů) lékařů včetně zubních lékařů

Mzda lékařů se během 15 let ztrojnásobila. V roce 1995 byly lékaři spadající pod zák. č. 1/1992 Sb. ohodnoceni ve výši 15 163 Kč61 a průměrná mzda lékařů odměňovaných podle zákona o platu činila 15 860 Kč62. Nejaktuálnější dostupná data jsou z konce roku 2009, kdy se hodnoty rovnaly 47 266 Kč63 (zák. č. 1/1992 Sb.) a 48 723 Kč64 (zák. č. 143/1992). Relativní růst je takřka srovnatelný s průměrnou mzdou ve zdravotnictví v obou typech ohodnocení. Průměrný meziroční růst lékařských platů činí 8,5 %65 u obou typů ohodnocení. Graf 9

Srovnání mezd lékařů a zubních lékařů podle zák. č. 1/1992 a č. 143/1992 [Kč] 50 000 40 000 30 000 20 000

Zákon č. 1/1992

10 000

zákon č.143/1992

Zdroj:

4.4.3

2009

2007

2005

2003

2001

1999

1997

1995

-

Vlastní zpracování podle dat z ÚZIS

Srovnání průměrných mezd zákonu č. 1/1992 Sb. a č. 143/1992

V roce 1992 bylo 98 %66 pracovníků ohodnocováno podle zák. č. 143/1992. Postupem času se tento podíl výrazně sníţil v důsledku privatizace zdravotnických zařízení spojených s převodem na nestátní subjekty. Rozdíly v hodnotách podle zákonů o odměňování, se týkají všech profesí, a tím pádem i průměrné mzdy. Pracovníci v zařízeních ve výčtu zákona o platu67 jsou ohodnoceni vyšší mzdou. Průměrná mzda v roce 1995 činila 8288 Kč68 (Zák. č. 1/1992 Sb.) a 7 360 Kč69 (Zák. č. 143/1992 Sb.).

Zdroj: ÚZIS, Vývoj mezd ve zdravotnictví v roce 1998. Zdroj: ÚZIS, Vývoj mezd ve zdravotnictví v roce 1998. 63 Zdroj: ÚZIS, Mzdy a platy ve zdravotnictví v roce 2009 64 Zdroj: ÚZIS, Mzdy a platy ve zdravotnictví v roce 2009 65 Vlastní výpočet. 66 Zdroj: ÚZIS, Vývoj zdravotnictví České republiky po roce 1989 67 Zákon č. 143/1992. Sb. 68 Zdroj: ÚZIS: Vývoj mezd ve zdravotnictví za rok 1998 69 Zdroj: ÚZIS: Vývoj mezd ve zdravotnictví za rok 1998 61

62

Praktická část

33

Během sledovaného období byl meziroční růst paradoxně vyšší u zaměstnanců pracujících v příspěvkových organizacích a organizačních sloţkách státu70. Graf 10

Srovnání průměrných mezd pracovníků ve zdravotnictví podle zák. č. 1/1992 a č. 143/1992 [Kč] 30 000 25 000 20 000 15 000

Zákon č. 1/1992

10 000

zákon č.143/1992

5 000 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009 Zdroj:

Vlastní zpracování podle dat z ÚZIS

4.5 Analýza závislosti mezd (platů) na zdravotnických výdajích Analýzy odměňování zdravotnických pracovníků v závislosti na výdajích lze popsat pomocí korelace inflačně očištěného meziročního tempa růstu. Při první pohledu se můţe zdánlivě objevit větší spojitost mezi výdaji a pracovníky s ohodnocením podle zákona č. 1/1992 Sb. Zde jsou trendy ovlivněné krátkostí časové řady týkající se ohodnocení pracovníků71. Relevantní data jsou proto pouze mzdy lékařů, farmaceutů a celkové průměrné mzdy. Ohodnocení lékařů včetně zubních lékařů podle zákona č. 1/1992 Sb. je korelované s typy výdajů, u kterých zaujímá podíl na osobní ohodnocení velkou část. Naopak pracovníci v oboru farmacie jsou se zdravotnickými výdaji nekorelování. Tato skutečnost vyplývá ze situace, kdy je převáţná většina farmaceutů zaměstnána v oboru veřejné lékárenství, a proto jsou ohodnoceni podle jiné metodiky, neţ je tomu u lékařského personálu72. Průměrná mzda je korelována pouze s celkovými výdaji na zdravotnictví. Jako hlavní příčinu vidím v jiném meziročním trendů zvyšovaných hodnot a také v rychlejším růstu mezd v porovnání s veřejnými výdaji.

8,9% (Zákon č. 143/1992. Sb.) a 8,5% (Zákon č. 1/1992. Sb.) Metodika ohodnocení pracovníků podle zákon č. 1/1992 byla sjednocena aţ od roku 2006. 72 Podle UZIS (Lékaři, zubní lékaři a farmaceuti 2009) pracovalo na konci roku 2009 ve veřejném lékárenství 96% z celkového počtu farmaceutů a pracují v soukromých lékárenských zařízeních na principu soukromého podniku. 70 71

34

Praktická část

V tabulce číslo 5 jsou vazby mezi platy pracovníků ohodnocených podle zákona č. 143/1992 Sb. Zde se projevují tabulkové ohodnocení pomocí platových tříd a minimálních platových tarifů73. Proto lze usuzovat, ţe platy a mzdy analyzovaných kategorií zdravotnických pracovníků nejsou ve většině případů vázány na zdravotnické výdaje a jejich vývoj se odvíjí od jiných vlivů. Tab. 4

Korelace mezd zákon č. 1/1992 Sb. na zdravotnických výdajích Rok

Celkové výdaje

0,71 Lékaři vč. Zubních lékařů 0,30 Farmaceuti 0,63 Průměrná mzda Zdroj: Vlastní zpracování podle dat z ÚZIS Tab. 5

Veřejné výdaje 0,61 0,37 0,50

Zdravotní Samosprávní Soukromé pojišťovny územní celky výdaje 0,65 0,35 0,52

0,32 0,31 0,28

Korelace mezd zákona č. 143/1992 Sb. na zdravotnických výdajích Celkové Veřejné Zdravotní Samosprávné výdaje výdaje pojišťovny územní celky

0,37 0,29 0,51

Soukromé výdaje

Lékaři vč. zubních lékařů

0,42

0,53

0,46

0,53

0,12

Farmaceuti

0,26

0,39

0,42

0,27

-0,03

Všeobecné sestry a porodní asistentky

-0,33

-0,19

-0,28

0,25

-0,18

ZPBD ZPSZ ZPOD

0,01 -0,29 -0,18

0,04 -0,20 -0,25

0,01 -0,25 -0,22

0,15 0,09 -0,28

0,19 0,11 0,54

JOP a dentisté

-0,41

-0,10

-0,26

0,64

-0,94

Pedagogičtí pracovníci Technicko-hospodářští pracovníci

0,11 0,37

0,30 0,48

0,16 0,48

0,55 0,40

0,17 -0,01

Dělníci a provozní pracovníci

0,59

0,65

0,60

0,57

0,19

0,35 Průměrná mzda Zdroj: Vlastní zpracování podle dat z ÚZIS

0,47

0,39

0,54

0,11

4.6 Analýza počtu pracovníků v závislosti na mzdách (platech) Při zkoumání vlivu mezd (platů) na počet pracovníků byly zjištěny zajímavé výsledky. Ani jedna ze zkoumaných kategorií zdravotnických pracovníků neměla korelované meziroční tempo růstu, takţe lze vyvodit závěr, ţe mzdové nebo platové ohodnocení nemá vliv na počet zdravotnických pracovníků. Výsledek přisuzuji zdravotnictví, jako specifickému oboru s nízkou moţností uplatnění v jiných odvětvích. Odborník ve zdravotnictví má pouze dvě moţnosti. Přejít do soukromé podnikatelské sféry (v uváděných statistikách se počty těchto pracovníků neuvádí), nebo odejít do zahraničí. Závislost se nezměnila ani v důsledku 73

§4 zákona č. 143/1992 Sb.

Praktická část

35

volného pracovního trhu poskytovaného Evropskou unií, protoţe si mnoho zemí vyjednalo prodlouţení ochrany vlastního pracovního trhu. Výjimky pozbývají svou účinnost a od 1. 5. 2011 se otvírá trh Německa, Rakouska a Švýcarska, coţ by mohlo významně ovlivnit vztah pracovníků a jejich ohodnocení. Tab. 6

Korelace počtu pracovníků na mzdách (platech) Zákon

č. 143

č. 1

Korelace lékaři

0,39

0,38

Korelace farmaceuti

0,56

0,13

Korelace průměrná mzda/celkový počet zdravotníků pracovníků

0,23

0,33

Korelace průměrná mzda/odborníci ve zdravotnictví Zdroj: Vlastní zpracování podle dat z ÚZIS

0,29

0,09

4.7 Srovnání vybraných Evropských zemí s ČR 4.7.1

Porovnání celkových výdajů

Celkové výdaje na zdravotnictví stále rostou a spolu s nimi roste HDP ve sledovaných zemích74. Čeští lékaři otevřeně kritizovali podfinancování sektoru a byl to jeden z hlavních důvodů jejich plánovaného odchodu do zahraničí (DĚKUJEME, ODCHÁZÍME, 2011). Při pohledu na hodnoty Velké Británie zjišťujeme, ţe do reformních kroků75 probíhajících ve Velké Británii byla hladina celkových výdajů k HDP takřka srovnatelná s ČR. Německo nemění svou nastavenou hladinu celkových výdajů k HDP, ale její hodnota je oproti České republice výrazně vyšší. Při korelaci hodnot vyšla větší míra korelace mezi ČR a Německem76. Připisuji to stejnému trendu rostoucích výdajů v důsledku pouţití modelu na Bismarckovských základech, ale také provázání české a německé ekonomiky.

Údaje jsou získané pouze do roku 2008, kde se ještě neprojevuje vliv celosvětové ekonomické krize. Reforma zdravotnictví ve Velké Británii započala rokem 2000, kdy byla vydána publikace DH (2000): “”The NHS plan: A plan for investment, A plan for reform.” MÁTL, O. – a kol., 2009) 76 Hodnota korelace ČR a Německa vyšla má hodnotu 0,77 a hodnota ČR a Velké Británie se rovná 0,64. 74 75

36

Praktická část Graf 11

Procentuální podíl zdravotnických výdajů na HDP

12 10 8 6

Česká republika

4

Německo

2

Zdroj:

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

1998

1997

1996

1995

0

Vlastní zpracování podle dat z OECD

Lepší průkaznost o rozdílu absolutní velikosti výdajů znázorňují celkové výdaje přepočteny na osobu, které jsou udávány v paritě kupní síly77. Zde jsou rozdíly jasně patrné. V ČR výdaje nedosahují ani poloviny hodnot Německa. I přes jasně stoupající trend se ČR nedá srovnat ani s Velkou Británií. Graf 12

Celkové výdaje přepočtené na osobu v paritě kupní síly [USD]

4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500 0

Česká republika Německo

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Velká Británie

Zdroj:

4.7.2

Vlastní zpracování podle dat z OECD

Srovnání veřejných výdajů

V ČR je podíl veřejných výdajů vysoký. Můţeme najít souvislost s minulostí, protoţe jako bývalá socialistická země měl zdravotní péči zcela v rukou státu. Na druhou stranu můţeme vidět klesání hodnot a nahrazování veřejných výdajů soukromými. Korelační koeficient prokazuje shodu ve vývoji s Německem, které bylo také z poloviny pod nadvládou socialismu. Na druhou stranu Velká Británie v posledních desíti letech78 zvyšuje svůj podíl veřejných výdajů.

77 78

Sjednocená jednotka USD Patrné z tabulky č. 18 (příloha).

Praktická část Tab. 7

37

Poměr veřejných výdajů na zdravotnictví k celkovým výdajům na zdravotnictví [%] Rok

1995

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Česká republika

90,9

90,7

90,0

88,3

87,5

86,9

85,4

82,7

Německo

81,7

79,3

78,8

76,9

76,8

76,7

76,7

76,8

83,9 79,9 80,1 Velká Británie Zdroj: Vlastní zpracování podle dat z OECD

81,4

81,9

81,9

82,0

82,6

Vyjádření veřejných výdajů v přepočtu na obyvatele a v paritě kupní síly potvrzuje předchozí závěry spojené s podílovým vyjádřením. Je zřejmé, ţe ve všech zemích výdaje stále rostou, ale jde zejména o tempo jejich růstu. ČR se sice snaţí o pokles podílu prostředků, které jsou vydávány z veřejných financí. Na rozdíl od Německa vzrostly veřejné výdaje v ČR za posledních 10 let o 66 %79, kdeţto v Německu pouze o 40 %80. Jiţ zmíněná Británie hodnotu veřejných zdrojů přepočtenou v paritě kupní síly skoro zdvojnásobila. Tab. 8

Veřejné výdaje přepočtené na osobu v paritě kupní síly [USD] Rok

1995

2000

2003

2004

2005

2006

2007

2008

815p 1852

887p 2130

1202p 2429

1236 2431

1288 2577

1318 2661

1381 2776

1470 2869

1129 1602 Velká Británie Zdroj: Vlastní zpracování podle dat z OECD p: Přerušení série (změna v metodice)

1861

2073

2212

2361

2451

2585

Česká republika Německo

4.7.3 Srovnání počtu lékařů v přepočtu na 1000 obyvatel Paradoxem se zdá být fakt, ţe Česká republika má v přepočtu více lékařů na 1000 obyvatel neţ Velká Británie. Otázka zní, jestli jsme schopni při stavu našeho zdravotnictví a nastavené hladině výdajů mít více lékařských pracovníků v porovnání s Velkou Británií. Spojitost můţeme vidět také v investičních výdajích, které jsou v substitučním poměru k těm personálním a tím má ČR menší prostor k modernizaci. Tab. 9

Počet lékařů na 1 000 obyvatel Rok

1995

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

Česká republika

3,00

3,50

3,52

3,52

3,55

3,56

3,57

3,60

1,75 2,08 2,18 Velká Británie Zdroj: Vlastní zpracování podle dat z OECD

2,31

2,39

2,45

2,52

2,61

4.7.4

Srovnání celkového počtu lůžek přepočteného na 1000 obyvatel

I přes absenci zdravotní reformy v naší republice se zdravotnická zařízení chovají v ohledu nemocničních lůţek stejně jako v analyzovaných zemích a počty lůţek se

79 80

Patrné z tabulky č. 16 (příloha) Patrné z tabulky č. 17 (příloha)

38

Praktická část

v čase neustále sniţují. Opět je ale hodnota Spojeného království významně odlišná neţ u nás, potaţmo i ve Spolkové republice Německo. Podle vyjádření mistra zdravotnictví Leoše Hegera by v průběhu následujících let mělo dojít ke zrušení několika set lůţek, nebo k jejich transformaci z akutních lůţek na lůţka následné a rehabilitační péče. (Česká televize, Otázky Václava Moravce) Tab. 10

Celkový počet nemocničních lůţek v přepočtu na 1 000 obyvatel Rok 1995 2002 2003 2004 2005 2006 8,5 7,8 7,7 7,6 7,6 7,4 Česká republika 9,7 8,9 8,7 8,6 8,5 8,3 Německo 4,0 4,0 3,9 3,7 3,6 Velká Británie

Zdroj:

2007 7,3 8,2 3,5

2008 7,3 8,2 3,4

Vlastní zpracování podle údajů z OECD

Komparace českého zdravotnictví s německým a britským ukazuje jasné závěry. Česká republika nemusí zcela nezbytně zvýšit procentuální podíl celkových výdajů na zdravotnictví v poměru k HDP, jestliţe dokáţe najít nové příjmy restrukturalizací stávajícího systému. S tím souvisí zvýšení spoluúčasti (zavedení standardů) na „úkor“ veřejných výdajů, poněvadţ má ČR stále vysoký podíl veřejných výdajů na celkových. Dále je to sníţení korupce81 ve zdravotním sektoru. Krokem, který by přispěl ke zlepšení situace, je sníţení počtu akutních lůţek. Ta jsou drahá a navíc jsou potřebnější lůţka rehabilitační a lůţka následné péče. ČR při porovnání s Velkou Británií vyšla „pozitivně“ z pohledu počtu lékařů přepočtených na obyvatele. Pozitivně jen v případě, ţe český zdravotnický systém najde dostatek prostředků na zaplacení kvalitních lidských zdrojů a nedotkne se to ostatních oblastí zdravotní péče jako například modernizace, výzkumu atd.

81

Zdroj: Euro, podle Transparency International se „ztratí“ 27 mld. Kč ročně.

Závěr

39

5 Závěr Z výsledku analýzy vztahu zdravotnických výdajů a struktury zdravotnického personálu vyplývá, ţe mezi těmito subjekty nebyla zjištěna přímá závislost, a to jak u výdajů veřejných, které v ČR převaţují, tak u výdajů soukromých. Neznamená to ale, ţe by zdravotnické výdaje neovlivňovaly zdravotnický personál a jeho strukturu. Jejich vliv je do jisté míry omezen nastaveným systémem odměňování zdravotnických pracovníků spolu s vyuţíváním modelu veřejného zdravotního pojištění. Systém zdravotnictví v ČR je tradiční a v současnosti začíná pociťovat absenci reformních kroků, které by ho přizpůsobily dnešním demografickým a ekonomickým podmínkám. Při komparaci s vybranými zeměmi EU zaostává české zdravotnictví právě v transformaci systému. Zmíněný fakt zabraňuje efektivnějšímu fungování českého zdravotnictví. Fungování systému, který dokáţe zajistit kvalitní zdravotní péči, je stále více nákladné. Výjimkou není ani český zdravotní systém, kde rostou výdaje veřejné i ty soukromé. Jednou ze sloţek výdajů na zdravotnictví jsou osobní náklady na zdravotnický personál. Počet pracovníků a jejich ohodnocení v čase také rostlo, ale meziroční srovnání temp růstu naznačuje, ţe v tomto vztahu není příčinná souvislost. Takţe můţeme říci, ţe se výše platu (mzdy) neodvíjí od mnoţství vynaloţených peněz na zdravotní péči. Otázkou zůstává, jestli české zdravotnictví nepotřebuje zvýšit podíl výdajů k HDP, aby se získaly dodatečné prostředky na zvýšení platů a mezd skupin zdravotnických odborníků. Při srovnání se Spolkovou republikou Německo a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska máme nízkou hladinu výdajů, jak v porovnání k HDP, tak v paritě kupní síly přepočtené na osobu. Mohlo by to znamenat migraci českých odborníků do zemí Evropské unie. Lepší moţnost vidím v restrukturalizaci některých finančních toků, které by napomohly najít dodatečné prostředky na osobní výdaje zdravotnických odborníků. Dá se to zajistit racionalizací úhradových mechanismů, revizí úhrad za léky nebo nastavením hranic, které určí, co bude a co jiţ nebude obsaţeno ve sluţbách veřejného zdravotnictví. Z logiky věci je jasné, ţe čím více je pracovníků, tím větší je zátěţ na výdajovou sloţku, která pokrývá osobní výdaje. Proto jsou celkové výdaje, veřejné výdaje a výdaje zdravotních pojišťoven korelované s celkovým počtem pracovníků. Díky změně v legislativě porovnání některých skupin odborných pracovníků není relevantní. Můţeme ale říci, ţe ať odborné profese jako jsou lékaři, farmaceuti nebo všeobecné sestry nebo ostatní zdravotnický personál, jako jsou dělníci, technickohospodářští pracovníci a pedagogové, nejsou co do počtu nijak ovlivněny vynakládanými prostředky do zdravotnictví. Svůj největší podíl má podle mne náročnost studia odborných zdravotnických profesí a nízká šance pro následné uplatnění v jiných oborech. Při analýze výdajů je zřejmé, ţe systém veřejného zdravotního pojištění pouţívaný v ČR odděluje zdravotnické výdaje od ekonomického výsledku země (HDP). Tedy alespoň zde nejsou přímé vlivy. Při sníţeném výkonu ekonomiky se zvýší

40

Závěr

nezaměstnanost a ta vyvolá niţší odvody sociálního a zdravotního pojištění do systému. Například ve Velké Británii je vztah zdravotnických výdajů a ekonomické situace uţší, neboť je největší podíl zdravotní péče hrazen z daní. V posledních letech je vidět snaha českého ministerstva zdravotnictví o navýšení soukromých výdajů a tím zvýšení přímé spoluúčasti občanů na zdravotní péči. Prvním výrazným krokem bylo zavedení regulačních poplatků. Zmíněný nástroj má spíše slouţit k omezení morálního hazardu v podobě bezplatné zdravotní péče, neţ by reálně obohatil podstatnou měrou příjmovou stranu. V dohledné době budou muset přijít další reformní kroky, které budou mít za úkol sníţit růst veřejných výdajů. Model financování zdravotní péče se Česká republika prozatím změnit nechystá. Pro tento krok nejsou známy opodstatněné výsledky z jiných zemí OECD. Experti dokonce uvádí, ţe tlaky na veřejné rozpočty se nesníţily a tam, kde byla garance soukromého zdravotního pojištění ze strany státu, se veřejné výdaje dokonce zvýšily. Například v Německu se duální systém projevuje svými negativy v podobě odklonu od solidarity a spravedlnosti systému. Střední a vysoce příjmová skupina obyvatel s dobrým zdravotním stavem se stává pojištěnci soukromých zdravotních pojišťoven a stát o to víc doplácí na pojištění veřejné. Cestu ve zkvalitnění finanční situace ve zdravotnictví proto vidím ve zvýšení konkurence u poskytovatelů zdravotní péče a zvýšení role pacienta formou „peníze za pacientem“. Společně s tím jde o tytéţ prvky, které jsou doporučovány pro dodatečné získání příjmů pro platy a mzdy pracovníků ve zdravotnictví. Nástroje mohou být: revize léků nebo transformací vybraných lůţek akutní péče a definování sluţeb hrazených veřejným systémem, který alespoň částečně vyřeší nepoměr mezi celkovou částkou zaplacenou pacientem a nákladností zdravotnických sluţeb. Při komparaci ukazatelů se Spolkovou republikou Německo a Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska, které se týkají výdajů, vidíme významné rozdíly. Jasně patrná je nejen odlišnost v objemu částek celkových a veřejných výdajů přepočtených na obyvatele, ale také v časovém vývoji podílu veřejných a soukromých výdajů na celku. Česká republika měla na počátku 90. let vysoké procento veřejných výdajů. Postupem času se sice podíl veřejných výdajů na celku sniţuje, ale v absolutním vyjádření přesto roste. I přes všechna známá fakta o nízké hladině výdajů vychází ČR v porovnání s Velkou Británií jako „vítěz“ v počtu lékařů na osobu a také v celkovém počtu nemocničních lůţek. Vyvstává však otázka, jestli má Česká republika dostatek volných prostředků na zabezpečení kvalitního zdravotnictví, při dostatečné úrovni modernizace zdravotního systému a zároveň dokáţe pokrýt konkurenceschopné mzdy a platy zdravotnických odborníků ve srovnání s vyspělými evropskými zeměmi?

Seznam zkratek

41

6 Seznam zkratek ČR ČSÚ EU GKV HDP HSC ICHA-HF JOP NHS OECD OSVČ USD ÚZIS VZP ZPBD ZPDZ ZPOD

Česká republika Český statistický úřad Evropská unie “Gesetzliche Krankenkassen” Zákonné zdravotní pojištění (Spolková republika Německo) Hrubý domácí produkt “Health and Social Care” Zdravotní a Sociální péče(Severní Irsko) Klasifikace zdrojů financování Jiní odborní pracovníci “National Health Service” Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj Osoba samostatně výdělečně činná Americký dolar Ústav zdravotnických a informačních statistik Všeobecná zdravotní pojišťovna Ostatní zdravotničtí pracovníci nelékaři s odbornou způsobilostí Zdravotničtí pracovníci nelékaři s odbornou a specializovanou způsobilostí Zdravotničtí pracovníci nelékaři pod odborným dohledem nebo přímým vedením

42

Seznam tabulek

7 Seznam tabulek Tab. 1

Korelace zdravotnických výdajů

28

Tab. 2

Výdaje na zdravotnictví [mil Kč]

28

Tab. 3

Korelace počtu pracovníků/zdravotnické výdaje

31

Tab. 4

Korelace mezd zákon č. 1/1992 Sb. na zdravotnických výdajích

34

Tab. 5

Korelace mezd zákona č. 143/1992 Sb. na zdravotnických výdajích 34

Tab. 6

Korelace počtu pracovníků na mzdách (platech)

Tab. 7

35

Poměr veřejných výdajů na zdravotnictví k celkovým výdajům na zdravotnictví [%]

37

Tab. 8

Veřejné výdaje přepočtené na osobu v paritě kupní síly [USD]

37

Tab. 9

Počet lékařů na 1 000 obyvatel

37

Tab. 10

Celkový počet nemocničních lůţek v přepočtu na 1 000 obyvatel

38

Tab. 11

Mzdy zdravotnických pracovníků (podle zák. č. 1/1992 Sb.) [Kč]

48

Tab. 12

Mzdy zdravotnických pracovníků (podle zák. č. 143/1992 Sb.) [Kč] 49

Tab. 13

Počet zaměstnanců (první část)

50

Tab. 14

Počet zaměstnanců (druhá část)

51

Tab. 15

Výdaje na zdravotnictví v ČR [mil. Kč]

52

Tab. 16

Hodnoty ukazatelů České republiky

52

Tab. 17

Hodnoty ukazatelů z OECD Spolková republika Německo

53

Tab. 18

Hodnoty ukazatelů Spojeného království Velké Británie a Severního Irska

53

Kategorie pracovníků ve zdravotnictví

54

Tab. 19

Seznam grafů

43

8 Seznam grafů Graf 1

Tempo růstu celkového počtu zdravotnických pracovníků a pracovníků v celé ČR ... 23

Graf 2

Počet lékařů včetně zubních lékařů .............................................................................. 23

Graf 3

Počet farmaceutů .......................................................................................................... 24

Graf 4

Počet všeobecných sester a porodních asistentek ........................................................ 25

Graf 5

Počet nelékařských pracovníků ve zdravotnictví ......................................................... 25

Graf 6

Podíl odborných pracovníků na celkovém počtu pracovníků ve zdravotnictví ........... 26

Graf 7

Veřejné výdaje na zdravotnictví [mil Kč] .................................................................... 29

Graf 8

Soukromé výdaje na zdravotnictví [mil Kč] ................................................................ 29

Graf 9

Srovnání mezd lékařů a zubních lékařů podle zák. č. 1/1992 a č. 143/1992 [Kč] ....... 32

Graf 10

Srovnání průměrných mezd pracovníků ve zdravotnictví podle zák. č. 1/1992 a č. 143/1992 [Kč] ............................................................................................................... 33

Graf 11

Procentuální podíl zdravotnických výdajů na HDP ..................................................... 36

Graf 12

Celkové výdaje přepočtené na osobu v paritě kupní síly [USD] ................................. 36

44

Literatura

9 Literatura 9.1 Literární zdroje: 1. BARTÁK, M. Ekonomika zdraví. 1. vyd. Praha : Wolters Kluwer ČR, 2010. ISBN 978–80–7357–503–8. 2. DOLASKÝ, H. Veřejné zdravotnictví. 1. vyd. Opava : Slezská univerzita v Opavě, 2008. ISBN 978–80–7248–494–2. 3. DURDISOVÁ, J. Ekonomika zdraví. 1. vyd. Praha : Oeconomica, 2005. ISBN 80– 245–0998–9. 4. KREBS, V. – A KOL. Sociální politika. 4. vyd. Praha : nakladatelství ASPI, a. s., 2007. ISBN 978–80–7357–276–1. 5. MÁTL, O. – a kol. Zdravotnictví za hranicemi. Praha : Kulatý stůl k budoucnosti financování zdravotnictví v ČR, 2009. ISBN 978-80-254-37766. 6. POTŮČEK, M., RADIČOVÁ, I., Sociální politika v Čechách a na Slovensku po roce 1989. Praha : Karolinum – nakladatelství Univerzity Karlovy, 1998. ISBN 80–7184–622–8. 7. RŮŢIČKA, Jan. Reforma zdravotnictví : Jak zlepšit systém. Euro : Ekonomický týdeník. 2.5.2011, 18, s. 70-71. 8. ÚZIS, Č. Zdravotnická ročenka České republiky 1995. Praha : Ústav zdravotnických informací a statistiky, 1994. ISBN 80-86100-01-4. 9. ÚZIS, Č. Zdravotnická ročenka České republiky 1996. Praha : Ústav zdravotnických informací a statistiky, 1995. ISBN 80-86100-43-X. 10. ÚZIS, Č. Zdravotnická ročenka České republiky 1997. Praha : Ústav zdravotnických informací a statistiky, 1996. ISBN 80-86100-71-5. 11. ÚZIS, Č. Zdravotnická ročenka České republiky 1998. Praha : Ústav zdravotnických informací a statistiky, 1997. ISBN 80-86100-97-9. 12. ÚZIS, Č. Zdravotnická ročenka České republiky 1999. Praha : Ústav zdravotnických informací a statistiky, 1998. ISBN 80-7280-026-4. 13. ÚZIS, Č. Zdravotnická ročenka České republiky 2000. Praha : Ústav zdravotnických informací a statistiky, 1999. ISBN 80-7280-071-X. 14. ÚZIS, Č. Zdravotnická ročenka České republiky 2001. Praha : Ústav zdravotnických informací a statistiky, 2000. ISBN 80-728015-9-7. 15. ÚZIS, Č. Zdravotnická ročenka České republiky 2002. Praha : Ústav zdravotnických informací a statistiky, 2001. ISBN 80-7280-286-0. 16. ÚZIS, Č. Zdravotnická ročenka České republiky 2003. Praha : Ústav zdravotnických informací a statistiky, 2002. ISBN 80-7280-401-4. 17. ÚZIS, Č. Zdravotnická ročenka České republiky 2004. Praha : Ústav zdravotnických informací a statistiky, 2003. ISBN 80-7280-520-7.

Literatura

18. ÚZIS, Č. Zdravotnická ročenka České republiky 2005. Praha : zdravotnických informací a statistiky, 2004. ISBN 80-7280-652-1. 19. ÚZIS, Č. Zdravotnická ročenka České republiky 2006. Praha : zdravotnických informací a statistiky, 2007. ISBN 978-80-7280-736-9. ÚZIS, Č. Zdravotnická ročenka České republiky 2007. Praha : zdravotnických informací a statistiky, 2008. ISBN 978-80-7280-783-3. 20. ÚZIS, Č. Zdravotnická ročenka České republiky 2008. Praha : zdravotnických informací a statistiky, 2009. ISBN 978-80-7280-845-8. 21. ÚZIS, Č. Zdravotnická ročenka České republiky 2009. Praha : zdravotnických informací a statistiky, 2010. ISBN 978-80-7280-909-7. 9.2

45

Ústav Ústav Ústav Ústav Ústav

Internetové zdroje:

22. BBC News [online]. 1. 4. 2010 [cit. 2011-05-04]. Prescription costs scrapped in Northern Ireland . Dostupné z WWW: . 23. Bundesaerztekammer.de [online]. 23.08.2007 [cit. 2010-11-23]. The German Healthcare System. Dostupné z WWW: 24. Bundesgesundheitsministerium [online]. 2011 [cit. 2011-05-04]. Finanzierungsgrundlagen der Gesetzlichen Krankenversicherung. Dostupné z WWW: . 25. BUSSE, Reinhard; RIESBERG, Annette. Health care systems in transition: Germany [online]. Copenhagen : WHO regional office for Europe on behalf of the European Observatory on Health Systems and Policies, 2004 [cit. 2011-0504]. Dostupné z WWW: . 26. Czso.cz [online]. 31. 3. 2011 [cit. 2011-05-04]. Výsledky zdravotnických účtů ČR 2000 aţ 2009. Dostupné z WWW: . 27. DAŇKOVÁ, Šárka, a Kol. Vývoj zdravotnictví České republiky po roce 1989 [online]. Praha : ÚZIS ČR, 2010 [cit. 2011-05-04]. Dostupné z WWW: . ISBN 978-80-7280-900-4. 28. Děkujeme, odcházíme [online]. 2010 [cit. 2011-05-04]. 13 důvodů exodu. Dostupné z WWW: . 29. Department of Health : NHS charges [online]. 11. 03. 2011 [cit. 2011-05-04]. NHS prescription charges will increase from 1 April 2011. Dostupné z WWW: .

46

Literatura

30. Federal Statistical office : Start [online]. c2010 [cit. 2010-11-23]. Health. Dostupné z WWW: . 31. Highlights on health in the United Kingdom [online]. Copenhagen : WHO Regional Office for Europe, 2006 [cit. 2011-05-04]. Dostupné z WWW: . 32. I Vysílání - Česká televize : 3. 4. 2011 [online]. 2011 [cit. 2011-05-04]. Otázky Václava Moravce. Dostupné z WWW: . 33. ISD Scotland [online]. 2010 [cit. 2011-05-04]. Prescription Charges. Dostupné z WWW: . 34. OECD Health data 2010 [online]. 2010 [cit. 2011-05-04]. Frequently Requested Data. Dostupné z WWW: . 35. RIVETT, Geoffrey. Nhshistory [online]. 8. 7. 2009 [cit. 2011-05-04]. National Health Service History. Dostupné z WWW: . 36. Ústav zdravotnických informací a statistik ČR [online]. 2010 [cit. 2011-0504]. Mzdy. Dostupné z WWW: . 37. Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky [online]. 2011 [cit. 2011-0504]. Povinnosti plátců metodika. Dostupné z WWW: . 38. World Health Statistics [online]. Francie : WHO Library Cataloguing-inpublication Data, 2010 [cit. 2011-05-04]. Dostupné z WWW: . ISBN 9789241563987. 39. WORLD Health Survey [online]. c2010 [cit. 2010-11-23]. The German Healthcare System. Dostupné z WWW: .

Přílohy

47

Přílohy

48 Tab. 11 Zdroj: Rok Lékaři a zubní lékaři Farmaceuti Všeobecné sestry a porodní asistentky ZPBD ZPSZ ZPOD JOP a dentisté Pedagogičtí pracovníci Technicko-hospodářští pracovníci Dělníci a provozní pracovníci Průměrná mzda

Mzdy zdravotnických pracovníků (podle zák. č. 1/1992 Sb.) [Kč] Vlastní zpracování podle dat z ÚZIS 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 15 163 17 262 19 733 21 141 22 606 25 288 27 593 14 013 16 338 18 115 20 279 24 199 22 000 24 246

7 360

8 416

9 428

9 994

10 666

11 390

12 458

2002 30 361 25 122

13 558

2003 32 546 28 698

14 458

2004 35 136 29 350

2005 37 659 29 621

2006 39 962 32 202

2007 40 549 34 108

2008 43 767 37 819

2009 47 266 39 921

15 052

15 750

12 895

13 557

17 023 19 046 16 257 11 892 20 685 12 116

18 873 20 269 18 319 12 805 22 482 12 829

20 504 21 896 19 355 13 699 24 807 12 933

22 371 23 203 20 805 14 578 24 789 15 125

23 791

23 866

26 150

27 033

11 388 18 254

12 063 19 621

12 738 21 386

13 422 22 840

15 922

16 786

Přílohy Tab. 12 Zdroj: Rok Lékaři a zubní lékaři Farmaceuti Všeobecné sestry a porodní asistentky ZPBD ZPSZ ZPOD JOP a dentisté Pedagogičtí pracovníci Technicko-hospodářští pracovníci Dělníci a provozní pracovníci Průměrná mzda

49

Mzdy zdravotnických pracovníků (podle zák. č. 143/1992 Sb.) [Kč] Vlastní zpracování podle dat z ÚZIS 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 15 860 19 116 20 258 20 857 23 692 24854 28839 33270 13 527 17 025 18 719 19 737 22 639 23285 26074 29494

2003 35814 31426

2004 37077 32272

2005 38668 33777

2006 42287 36560

2007 43353 37308

2008 45781 38989

2009 48723 40942

18787 20341 19888 13904 20584 21762

21298 22693 22433 15243 22432 22211

22990 23531 24168 16413 23940 23836

24221 24663 25227 17258 24085 23922

26261 26244 27023 18201 25774 24774

18852 10999 19833

20463 11690 22058

22065 12579 23513

23566 13375 24867

26041 14932 26750

9902

12242

10980

11663

13453

13383

18133

19641

21467

17950 19254 18605 13221 20948 20165

8316 5536 8288

10248 6443 10073

10836 6740 10608

11469 6930 10896

13004 7901 12409

13470 8101 12880

14877 8806 14913

16465 9674 17018

17533 10457 18477

18058 10606 18964

50

Tab. 13 Zdroj:

Počet zaměstnanců (první část) Vlastní zpracování podle dat z ÚZIS Rok

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

Lékaři včetně zubních lékařů

35 714

36 359

37 757

37 811

37 986

38 331

39 127

41 513

Farmaceuti

3 602

3 904

4 195

4 351

4 539

4 726

4 876

5 198

Všeobecné sestry a porodní asistentky

79 275

78 682

78 196

78 207

78 389

78 598

80 629

82 835

Pedagogičtí pracovníci

2 480

123

166

386

384

396

343

399

Technicko-hospodářští pracovníci

15 559

15 589

16 214

15 998

16 543

16 681

17 016

17 402

Dělníci a provozní pracovníci

43 042

38 668

36 436

34 993

33 899

33 237

32 842

31 924

Pracovníci ve zdravotnictví celkem

228 610

225 820

229 363

228 555

228 667

229 387

233 928

240 923

Odborní pracovníci ve zdravotnictví

166 191

171 440

176 547

177 177

177 851

179 073

183 727

191 200

Ostatní pracovníci ve zdravotnictví

62 419

54 380

52 816

51 378

50 816

50 314

50 201

49 723

Zdravotničtí pracovníci nelékaři s odbornou způsobilostí - ZPBD Zdravotničtí pracovníci nelékaři s odbornou a specializovanou způsobilostí - ZPSZ Zdravotničtí pracovníci nelékaři pod odborným dohledem nebo přímým vedením ZPOD Jiní odborní pracovníci a nelékaři - JOP a dentisté

Celkový počet zaměstnanců v ČR

4 962 578 4 971 991 4 936 525 4 865 737 4 764 099 4 731 603 4 727 692 4 764 915

Celkový počet zaměstnanců v ČR (očištěno o sezonost)

4 962 502 4 971 957 4 936 270 4 865 314 4 764 173 4 731 910 4 727 736 4 764 493

Přílohy

Tab. 14 Zdroj:

51

Počet zaměstnanců (druhá část) Vlastní zpracování podle dat z ÚZIS Rok

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Lékaři včetně zubních lékařů

41 801

42 076

42 702

43 046

43 414

44 381

45 186

Farmaceuti

5 365

5 548

5 634

5 694

5 667

5 832

5 898

Všeobecné sestry a porodní asistentky

82 486

83 241

83 189

82 672

82 264

82 359

83 586

106 138

105 862

105 447

105 082

105 254

106 787

Zdravotničtí pracovníci nelékaři s odbornou způsobilostí - ZPBD Zdravotničtí pracovníci nelékaři s odbornou a specializovanou způsobilostí - ZPSZ Zdravotničtí pracovníci nelékaři pod odborným dohledem nebo přímým vedením ZPOD

8 987

9 240

9 405

9 310

9 363

9 644

26 122

26 493

26 570

26 897

27 943

29 994

Jiní odborní pracovníci a nelékaři - JOP a dentisté

4 492

4 330

4 053

3 958

3 748

3 739

384

514

455

486

473

432

366

17 825

18 313

18 200

18 127

17 878

17 941

18 334

Pedagogičtí pracovníci Technicko-hospodářští pracovníci Dělníci a provozní pracovníci

30 509

29 793

29 533

28 401

27 634

26 712

26 714

Pracovníci ve zdravotnictví celkem

241 144

241 983

242 449

241 229

240 313

241 606

246 662

Odborní pracovníci ve zdravotnictví

192 425

193 363

194 262

194 215

194 328

196 521

201 248

Ostatní pracovníci ve zdravotnictví

48 719

48 620

48 187

47 014

45 985

45 085

45 414

Celkový počet zaměstnanců v ČR

4 733 182 4 706 627 4 764 016 4 828 065 4 922 014 5 002 478 4 934 268

Celkový počet zaměstnanců v ČR (očištěno o sezonnost)

4 733 008 4 706 383 4 762 558 4 829 338 4 922 234 4 999 406 4 932 804

52

Tab. 15 Zdroj: Rok

Výdaje na zdravotnictví v ČR [mil. Kč] Vlastní zpracování podle dat z ÚZIS 1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Výdaje celkem Veřejné výdaje Zdravotní pojišťovny

102664 93309 78233

110662 102400 89759

118914 109033 97574

129871 119267 107498

134928 123453 110325

146835 129626 115918

161300 145206 127860

178923 162297 142018

195155 175592 151701

209270 184825 163330

218774 191356 170093

226810 197027 174200

241935 206565 183713

264520 218719 197280

301457 253503 227469

Státní a územní rozpočty Soukromé výdaje Podíl veřejných výdajů % na celkových Podíl výdajů na zdravotnictví k HDP HDP ČR

15076 9355

12641 8262

11459 9881

11769 10604

13128 11475

13708 12245

17346 16094

20279 16626

23891 19563

21495 21927

21263 27418

22828 29783

22851 35370

21439 45801

26034 47954

90,9

92,5

91,7

91,8

91,5

88,3

90,0

90,7

90,0

88,3

87,5

86,9

85,4

82,7

84,1

7,0 1466500

6,6 1683300

6,6 1811100

9,1

8,8

8,5

Inflace Tab. 16 Zdroj:

6,5 6,5 6,7 6,9 7,3 7,6 7,4 7,3 7,0 1996500 2080800 2189200 2352200 2464400 2577100 2814800 2983900 3222400 10,7

2,1

3,9

4,7

1,8

0,1

2,8

1,9

2,5

6,8 3535500 2,8

7,2 8,3 3689000 3627200 6,3

1

Hodnoty ukazatelů České republiky Vlastní zpracování podle dat z OECD

Rok Celkové výdaje na zdravotnictví / HDP [%] Celkové výdaje na zdravotnictví, na osobu, v paritě kupní síly [USD] Roční tempo růstu celkových výdajů na zdravotnictví na 1 obyvatele, v reálném vyjádření Roční míra růstu veřejných výdajů na zdravotnictví na 1 obyvatele, v reálném vyjádření Veřejné výdaje na zdravotnictví / celkové výdaje na zdravotnictví [%] Veřejné výdaje na zdravotnictví, na osobu, v paritě kupní síly [USD] Počet lékařů / 1 000 obyvatel Počet sester / 1000 obyvatel Celkový počet nemocničních lůžek / 1 000 obyvatel Poznámka: červená čísla znamenají změnu v metodice

1995 7,0 897

1996 1997 1998 6,7 6,7 6,6 915 921 925

1999 6,6 938

90,9 815 3,00 7,40 8,5

92,5 830 2,98 7,38 8,3

91,5 849 3,08 7,38 7,7

91,7 832 3,11 7,35 8,0

91,8 837 3,03 7,35 7,9

2000 2001 2002 6,5 6,7 7,1 982 1081 1195 5,1 8,2 4,5 9 88,3 90,0 90,7 887 971 1081 3,37 3,44 3,50 7,59 7,84 7,99 7,8 7,8 7,8

2003 7,4 1338 8,8 8 90,0 1202 3,52 7,98 7,7

2004 7,2 1387 0,9 0,1 88,3 1236 3,52 8,11 7,6

2005 7,2 1475 6,9 4,7 87,5 1288 3,55 8,09 7,6

2006 7,0 1520 2,4 1,7 86,9 1318 3,56 8,05 7,4

2007 6,8 1621 2,4 0,6 85,4 1381 3,57 8,01 7,3

2008 7,1 1781 8,5 5,1 82,7 1470 3,60 8,07 7,3

Přílohy Tab. 17 Zdroj:

Hodnoty ukazatelů z OECD Spolková republika Německo Vlastní zpracování podle dat z OECD

Rok Celkové výdaje na zdravotnictví / HDP [%] Celkové výdaje na zdravotnictví, na osobu, v paritě kupní síly [USD] Roční tempo růstu celkových výdajů na zdravotnictví na jednoho obyvatele, v reál. vyjádření Roční míra růstu veřejných výdajů na zdravotnictví na jednoho obyvatele, v reál. vyjádření Veřejné výdaje na zdravotnictví / celkové výdaje na zdravotnictví [%] Veřejné výdaje na zdravotnictví, na osobu, v paritě kupní síly [USD] Počet lékařů / 1 000 obyvatel Počet zdravotních sester / 1000 obyvatel Celkový počet nemocničních lůžek / 1 000 obyvatel Tab. 18 Zdroj:

53

1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 10,1 10,4 10,2 10,2 10,3 10,3 10,4 2267 2392 2410 2480 2581 2669 2797 2,3 2 81,7 82,3 80,9 80,2 80,1 79,8 79,6 1852 1968 1950 1988 2067 2130 2226 3,06 3,11 3,13 3,17 3,21 3,26 3,31 9,59 9,68 9,7 9,6 9,4 9,3 9,2 9,1 9,0

2002 10,6 2934 2 1,6 79,3 2327 3,34 9,80 8,9

2003 10,8 3083 1,2 0,6 78,8 2429 3,37 9,98 8,7

2004 10,6 3161 -0,8 -3,2 76,9 2431 3,39 10,08 8,6

2005 10,7 3353 1,9 1,8 76,8 2577 3,41 10,22 8,5

2006 10,5 3471 1,9 1,7 76,7 2661 3,45 10,34 8,3

2007 10,4 3619 1,5 1,5 76,7 2776 3,50 10,48 8,2

2008 10,5 3737 2,5 2,6 76,8 2869 3,56 10,68 8,2

Hodnoty ukazatelů Spojeného království Velké Británie a Severního Irska Vlastní zpracování podle dat z OECD Rok 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 6,8 6,8 6,6 6,7 6,9 7,0 7,3 7,6 7,8 8,0 8,3 8,5 8,4 8,7 Celkové výdaje na zdravotnictví / HDP [%] 1347 1433 1488 1559 1679 1837 2004 2192 2324 2548 2701 2884 2990 3129 Celkové výdaje na zdravotnictví, na osobu, v paritě kupní síly [USD] 5,3 6,2 5,1 5,5 4,5 4,8 3 2,6 Roční tempo růstu celkových výdajů na zdravotnictví na 1 obyvatele, v reál. vyjádření 6,2 6,1 5,4 7,2 5,2 4,8 3,1 3,4 Roční míra růstu veřejných výdajů na zdravotnictví na 1 obyvatele, v reál. vyjádření 83,9 82,9 80,3 80,3 80,6 79,3 79,9 79,9 80,1 81,4 81,9 81,9 82,0 82,6 Veřejné výdaje na zdravotnictví / celkové výdaje na zdravotnictví [%] 1129 1189 1195 1252 1353 1456 1602 1750 1861 2073 2212 2361 2451 2585 Veřejné výdaje na zdravotnictví, na osobu, v paritě kupní síly [USD] 1,75 1,80 1,85 1,90 1,91 1,96 2,01 2,08 2,18 2,31 2,39 2,45 2,52 2,61 Počet lékařů / 1 000 obyvatel 8,68 8,96 9,26 9,71 9,84 9,92 9,55 9,48 9,52 Počet zdravotních sester / 1000 obyvatel 4,1 4,0 4,0 4,0 3,9 3,7 3,6 3,5 3,4 Celkový počet nemocničních lůžek / 1 000 obyvatel Poznámka: Červená čísla znamenají změnu metodiky, údaje o zdravotních sestrách jsou pouze dostupné odhady

54

Tab. 19

Kategorie pracovníků ve zdravotnictví

Lékaři Zubní lékaři

porodní asistentka ergoterapeut radiologický asistent zdravotní laborant zdravotně sociální pracovník optometrista asistent ochrany veř. zdraví ortotik-protetik nutriční terapeut

biotechnický asistent radiologický technik

sanitář psycholog

adiktolog psycholog a klinický psycholog klinický logoped zrakový terapeut fyzioterapeut radiologický fyzik

logoped abs. stud. oboru mat-fyz. zaměření abs. stud. oboru přírod. zaměření abs. stud. oboru elektro zaměření sociální pracovník úředníci státní správy

odb. prac. v laborat. metodách a v přípravě léčivých přípravků biomedicínský inženýr odbor. prac. v ochr. veř. zdraví Učitelé Vychovatelé Technicko-hospodářští pracovníci Dělníci a provozní pracovníci

ZPOD

zubní technik dentální hygienistka zdravotnický záchranář farmaceutický asistent biomedicínský technik

zdravotnický asistent laboratorní asistent ortoticko-protetický technik nutriční asistent asistent zubního technika dezinfektor řidič vozidla zdrav. záchr. služby ošetřovatel masér, nevidomý a slabozraký masér laboratorní pracovník zubní instrumentářka řidič dopravy nemoc. a raněných autoptický laborant

JOP a dentisté

ZPSZ

ZPBD

Farmaceuti všeobecná sestra z ř. 14 dětská sestra

dentista