Vliv přídavku dvou forem zinku v dietě na vybrané parametry metabolické odezvy organizmu krav

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství

Vliv přídavku dvou forem zinku v dietě na vybrané parametry metabolické odezvy organizmu krav

Vedoucí práce:

Vypracovala:

prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc.

Ing. Marie Balabánová

Brno 2013 1

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem disertační práci na téma Vliv přídavku dvou forem zinku v dietě na vybrané parametry metabolické odezvy organizmu krav vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Disertační práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího disertační práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

dne ………………………………….…. podpis doktorandky …………………….

2

PODĚKOVÁNÍ

Zpracovaná disertační práce byla finančně podpořena z prostředků specifického vysokoškolského výzkumu prostřednictvím projektů IGA AF č. IP10/2009 a č. TP08/2010 a č. TP02/2011. Ráda bych poděkovala prof. Ing. Ladislavu Zemanovi, CSc. za odborné vedení a dobré rady, které mi pomohly nejen při vypracování této práce. Dále bych chtěla poděkovat všem svým blízkým a známým, kteří mi svojí podporou pomohli dosáhnout mého cíle. A v neposlední řadě bych velmi ráda poděkovala pracovnímu kolektivu na Ústavu výživy zvířat a pícninářství, který mi neocenitelně pomohl nejen při zpracovávání a vyhodnocování vzorků, ale také mi vytvořil skvělé pracovní prostředí.

3

ABSTRAKT BALABÁNOVÁ, M. Vliv přídavku dvou forem zinku v dietě na vybrané parametry metabolické odezvy organizmu krav. Disertační práce, Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013, 123 s. V prvním

pokusu

jsme

ověřili

metodický

postup

při

provádění

pokusu

v experimentální stáji ŠZP Žabčice. Dále jsme se v práci zaměřili na zhodnocení vlivu přídavku dvou forem zinku (anorganické – oxid zinečnatý a organické – zinek navázaný na methionin) v dietě na stravitelnosti základních živin krmné dávky, na krevní parametry a kondici coby částečných ukazatelů zdravotního stavu sledovaných plemenic. Plemenice byly sledovány v období předporodním i v době laktace. Plemenice, kterým byla předkládána krmná dávka s přídavkem anorganické formy zinku, měly průměrnou stravitelnost NL 69,3 ± 7,80 %, tuku 70,9 ± 9,83 %, vlákniny 53,3 ± 14,89 %, bezdusíkatých látek výtažkových 76,7 ± 6,35 % a zinku 60,4 ± 8,35 % za celé sledované období. Skupina s přídavkem organické formy zinku v dietě měla během stejné doby průměrnou stravitelnost dusíkatých látek 75,0 ± 6,15 %, tuku 78,7 ± 16,06 %, vlákniny 65,3 ± 10,82 %, bezdusíkatých látek výtažkových 82,2 ± 4,62 % a zinku 68,4 ± 5,57 %. Z krevních parametrů bylo mimo jiné stanoveno množství jaterních enzymů. Skupina plemenic s přídavkem organické formy zinku v krmné dávce měla vyšší průměrnou aktivitu gamaglutamyltransferázy o 0,26 kat/l a alaninaminotransferázy o 0,05 kat/l a nižší aktivitu alkalické fosfatázy o 0,01 kat/ než plemenice s přídavkem anorganické formy zinku v krmné dávce. Jako statisticky vysoce průkazné se ukázaly rozdíly v množství červených krvinek. Skupina A měla před porodem, v den porodu, třicátý a šedesátý den po porodu statisticky průkazně vyšší (P < 0,01) hladiny erytrocytů než skupina O, což mělo vliv i na hodnotu hematokritu ve stejném období (P < 0,05 a P < 0,01) a množství hemoglobinu v den porodu a šedesátý den po porodu (P < 0,05). Průměrný denní příjem plemenic byl téměř stejný, avšak u skupiny s přídavkem organické formy zinku v dietě došlo k menšímu poklesu hmotnosti a kondice. U plemenic s přídavkem anorganické formy zinku v krmné dávce došlo k poklesu hmotnosti ze 744,4 kg před porodem na 610,8 kg šedesátý den po otelení oproti poklesu druhé skupiny ze 732,8 kg (před porodem) na 646,9 kg (šedesátý den po otelení). To znamenalo pokles kondice o 0,8 BCS u skupiny s přídavkem oxidu zinečnatého v dietě, zatímco pouze o 0,5 BCS u skupiny s přídavkem zinku navázaného na methionin. Klíčová slova: živiny, stravitelnost, enzymatická aktivita, krevní obraz

4

ABSTRACT BALABANOVA, M. The effect of addition of two zinc forms in the diet on selected parameters of the metabolic response of the cow organism. Dissertation thesis, Brno: Mendel University in Brno, 2013, 123 p.

In the first experiment we verified methodical procedure for conducting an experiment in the experimental stable of Mendel University in Brno in Zabcice. Further at work we observed the influence feeding two forms of zinc (inorganic – zinc oxide and organic – zinc bonded to methionine) on digestibility of basic nutrients of diets, on blood parameters and body condition as indicator of monitored dairy cows health. Dairy cows were observed in transitional phase and during lactation. Dairy cows fed by diet with inorganic form of zinc (called group A), had average digestibility of crude protein 69.3 ± 7.80 %, fat 70.9 ± 9.83 %, crude fiber 53.3 ± 14.89 %, nitrogen-free extracts 76.7 ± 6.35 % and zinc 60.4 ± 8.35 % during of the whole observation. Group with organic form of zinc in diet (called group O) had during the same time average digestibility crude protein 75.0 ± 6.15 %, fat 78.7 ± 16.06 %, crude fiber 65.3 ± 10.82 %, nitrogen-free extracts 82.2 ± 4.62 % and zinc 68.4 ± 5.57 %. Work mentioned some of selected analyzed blood parameters as activity of hepatic enzymes.

Dairy

cows

(group

O)

had

for

example

higher

average

activity

gamaglutamyltransferase (about 0.26 kat/l) and alaninaminotransferase (about 0.05 kat/l) and lower activity alkaline phosphatases (about 0.01 kat/l) than dairy cows with inorganic form of zinc in diet. Statistically significant differences are shown in the number of red blood cells (RBC) - group A had before calving, on day of calving, on 30th and on 60th day after calving statistically significantly higher (P <0.01) levels of RBC than group O, which had an effect on the value of hematocrit in the same period (P <0.05 and P <0.01) and hemoglobin on the day of calving and on 60th day after calving (P <0.05). Average daily intake of dairy cows were almost same. We observed lower decrease weight and body condition of dairy cows (group O). Dairy cows with inorganic form of zinc in diet decreased weight from 744.4 kg before calving on 610.8 kg on 60th day after calving compared to dairy cows with organic form of zinc in diet from 732.8 kg (before calving) on 646.9 kg (60th day after calving). It averaget fall condition about 0.8 BCS (group A), while only about 0.5 BCS (group O). Keywords: nutrients, digestibility, enzymatic activity, blood count 5

SEZNAM ZKRATEK ADF

acidodetergentní vláknina

AK

aminokyselina

ALP

alkalická fosfatáza

ALT

alaninaminotransferáza

AMYL

amyláza

AST

aspartátaminotransferáza

BCS

hodnota tělesné kondice (body condition score)

BIL

bilirubin

BNLV

bezdusíkaté látky výtažkové

EDTA

kyselina ethylendiamintetraoctová

FCM

fat-corrected milk (produkce mléka v kg obsahujícího 4 % mléčného tuku)

GGT

gamaglutamyltransferáza

GLU

glukóza

HCT

hematokrit

HGB

hemoglobin

KD

krmná dávka

KS

koeficient stravitelnosti

NDF

neutrálně detergentní vláknina

NEB

negativní energetická bilance

NEL

netto energie laktace

NL

dusíkaté látky

PDIE

nedegradovaný protein krmiva skutečně stravitelný v tenkém střevě a množství mikrobiálního proteinu, které může být v bachoru syntetizováno z dostupné energie, není-li obsah degradovaného proteinu krmiva a dalších živin limitující

PDIN

nedegradovaný protein krmiva skutečně stravitelný v tenkém střevě a množství mikrobiálního proteinu, které může být v bachoru syntetizováno z dostupného proteinu krmiva, není-li obsah dostupné energie a dalších živin limitující

PLT

krevní destičky (trombocyty)

RBC

červené krvinky (erytrocyty)

SARA

subakutní bachorová acidóza

SD

směrodatná odchylka

TG

triacylglyceroly

TMK

těkavé mastné kyseliny

TMR

směsná krmná dávka (total mix ration)

UREA

močovina

WBC

bílé krvinky (leukocyty)

6

OBSAH

1

ÚVOD .................................................................................................................... 8

2

LITERÁRNÍ PŘEHLED ..................................................................................... 9

2.1

MINERÁLNÍ PRVKY............................................................................................... 13

2.2

UKAZATELÉ ZDRAVÍ ............................................................................................ 25

2.3

ONEMOCNĚNÍ ....................................................................................................... 35

3

CÍL PRÁCE A HYPOTÉZA ............................................................................. 38

4

METODIKA ....................................................................................................... 39

4.1

POKUS I. – PŘÍPRAVNÝ POKUS .............................................................................. 40

4.2

POKUS II. – STRAVITELNOST ŽIVIN ....................................................................... 43

4.3

POKUS III. – KREVNÍ PARAMETRY A KONDICE ...................................................... 45

5

VÝSLEDKY A DISKUZE ................................................................................. 48

5.1

POKUS I – PŘÍPRAVNÝ POKUS ............................................................................... 48

5.2

POKUS II – STRAVITELNOST ŽIVIN ........................................................................ 50

5.3

POKUS III – KREVNÍ PARAMETRY A KONDICE ....................................................... 53

6

ZÁVĚR ................................................................................................................ 66

7

LITERATURA ................................................................................................... 69

8

SEZNAM PUBLIKOVANÝCH PRACÍ .......................................................... 85

9

PŘÍLOHY ........................................................................................................... 90

7

1

ÚVOD Zinek je v organismu zastoupen v mnoha funkcích a jeho nedostatek je považován

za příčinu poruch růstu, reprodukce, obranyschopnosti a nedostatečného využití krmiva dojnicemi. Všechny příznaky nedostatku způsobují často těžké ekonomické ztráty, kterým se chovatel snaží předejít. Jedním z řešení, jak dopomoci k ekonomičtějšímu chovu, je hledat nové způsoby efektivnějšího krmení zvířat, aniž by tím utrpěla kvalita krmné dávky. Zvýšení využitelnosti krmné dávky se zdá být nejlepší cestou vedoucí k tomuto cíli. Kvalitní výživa plemenic povede i k jejich lepšímu zdravotnímu stavu a prodlouží jim životnost ve stádě. Díky dobré kondici lze omezit vyřazování dojnic ze stáje z důvodů jejich sterility, nižší užitkovosti, onemocnění paznehtů či onemocnění různých orgánů, především trávicího traktu a jater. V reprodukčním cyklu krávy se nachází několik stěžejních období, z nichž asi nejnáročnější na příjem živin je přechodné období, kdy se z vysokobřezí krávy stává vysokoprodukční dojnice. Sledování krav nejen v tomto období je poněkud problematické vzhledem k velikosti zvířat, horší manipulaci, množství pracovníků a náročnosti na celkovou organizaci pokusu. Pro sledování vybraných parametrů metabolické odezvy krav jsme si vybrali právě období konce březosti a zahájení laktace plemenic. Bude zajímavé zjistit, která z forem přídavku zinku je pro organizmus tou nejvyužitelnější, zda je to organická či anorganická forma zinku. Měď a zinek mají stejného metabolického transmitera, chceme tedy zároveň zaznamenat vývoj obou mikroprvků během experimentu.

8

2

LITERÁRNÍ PŘEHLED V současné době, kdy jedním z nejzásadnějších problémů zemědělce je ušetřit

náklady, se snažíme hledat co nejvíce možností, jak zlevnit chov. Zatím co na jedné straně mléčná užitkovost dojnic za poslední roky plynule stoupala, na druhé straně se snižují stavy skotu a výrazně se zvýšila i potřeba energie a živin v krmné dávce. Může se zdát, že prevence je v chovu zvířat trochu přeceňována, na rozdíl od člověka, ale maso bylo vždy stěžejní formou potravy pro člověka. V České republice připadá spotřeba na obyvatele asi 83 kg za rok. Se změnami podnebí a ekonomických podmínek v chovu je třeba i sledovat změny v potřebách chovaných zvířat a hledat kvalitní alternativy, které by zároveň pokrývaly fyziologické potřeby těchto zvířat. Původem, procesem domestikace a charakteristickými vlastnostmi skotu se zabývali například autoři ŠPAČEK et al. (1987), STEINHAUSER et al. (2000), LAŠTŮVKA et al. (2001), PETR (2003) či SAMBRAUS (2006). Ve výživě přežvýkavců mají klíčovou úlohu procesy, které se odehrávají v předžaludku, kde jsou krmiva využívána mikroorganizmy. Zplodinami mikrobiálního metabolismu jsou oxid uhličitý, metan a těkavé mastné kyseliny. Vytvořené plyny jsou vylučovány, kyseliny vstřebávány většinou přímo přes stěnu bachoru a v organizmu dále metabolizovány. Také mikrobiální biomasa, trávená ve slezu a ve střevě stejně jako u zvířat nepřežvýkavých, je využívána jako zdroj energie, bílkovin a dalších živin. Jen část krmiva je trávena a využívána přímo, bez účasti mikrobiální populace (ZELENKA, 2010). Kromě příjmu krmiv, resp. sušiny, je hlavním problémem ve výživě dojnic negativní energetická bilance v době po porodu. Její příčinou je rychlý nárůst mléčné produkce. Schopnost efektivně využívat objemná krmiva je, z hlediska výživy lidské populace, významnou předností skotu před monogastrickými zvířaty. Trávicí ústrojí skotu je svou strukturou a funkcemi specializováno na využití celulózy (tvořící podstatu objemných krmiv). Z tohoto hlediska je výroba kvalitních objemných krmiv, přes všechny dočasné cenové výkyvy

jadrných

krmiv,

pro

skot

fyziologickou

nutností

(KUDRNA,

ILLEK,

ČERMÁKOVÁ, 2009). K základním objemným krmivům patří vojtěšková siláž, travní siláž, GPS (silážované celé rostliny obilnin), kukuřičná siláž, seno a sláma. Neexistuje dokonalé objemné krmivo pro krávy, každé má své výhody a nevýhody. Směs kukuřice a slámy, coby donora sušiny, pocitu plnosti bachoru a fyzikálně efektivní neutrálně detergentní vlákniny, se stala převážně v Americe velmi populární (SHAVER, 2011).

9

Při extenzivní výživě mladého skotu nebo suchostojných dojnic představují komponenty objemného krmiva buď jediný, nebo dokonce hlavní zdroj z celkového přijatého krmiva. Travní a kukuřičné siláže jsou dominujícími komponenty. RAAB (2007) zmiňuje obsahy některých prvků zjištěné ve vybraných objemných krmivech. Kukuřičné siláže vykazovaly v porovnání s travními silážemi výrazně nižší obsahy zvláště mědi, manganu a železa. Až na železo nedosahovaly hodnoty sledovaných prvků potřebného množství. V našich podmínkách má seno těžko zastupitelnou úlohu pro své vynikající dietetické vlastnosti a příznivý vliv na činnost mikroorganizmů v předžaludku především seno. Obsahuje vitamín D2, nenarušuje pH v bachoru, neobsahuje aceton a jiné jedovaté produkty nevhodného kvašení ani toxické zplodiny rozkladu bílkovin. V období stání na sucho a v období rozdojování by měla dojnice dostávat alespoň 1 % kvalitního sena ze své živé hmotnosti. Nedostatek sena se projeví ve špatném zdravotním stavu mláďat hned po narození (ZELENKA, 2010). Čím vyšší je užitkovost zvířete, tím méně objemných krmiv je vhodné zkrmovat (ZELENKA, 2010). V nevyvážených krmných dávkách bývá někdy s nedostatkem energie spojen přebytek dusíkatých látek. Důsledkem překrmování dusíkatými látkami mohou být ovariální cysty, pro které jsou dojnice vyřazeny z chovu. Cysty mohou být způsobeny i acidózou a celkově lze říci, že ve většině podniků s problematickou reprodukcí je chronická acidóza hlavní příčinou těchto poruch. Chronická acidóza působí negativně na vyvíjející se plod a oslabuje jej natolik, že telata se rodí málo životaschopná, se sníženou odolností a častými průjmy. Acidóza je provázena také špatným stavem končetin a častým výskytem zánětů paznehtní škáry. Dostatek strukturní vlákniny v krmné dávce je jedním z nejdůležitějších parametrů krmné dávky, a to nejen v období 1. fáze laktace (BURDYCH et al., 2004) Krmná dávka slouží do značné míry k výživě mikroorganizmů a tomu je nutné přizpůsobit techniku krmení. Čím lépe se podaří vyhovět jejich požadavkům, tím lépe bude živen přežvýkavec a tím vyšší užitkovosti v rámci svého genofondu může dosáhnout. Nejsouli zajištěny vhodné podmínky pro mikroorganizmy, může zvíře žrát luxusní krmnou dávku, a přitom hladovět. Nežádoucím průběhem mikrobiálních procesů může být i vážně poškozeno zdraví zvířete. Mikrobiální populaci předžaludku vyhovuje stabilní systém krmení, při kterém se během roku střídají krmné dávky co nejméně. Je velmi efektivní, když se některá složka krmné dávky nemění celý rok, funguje tak jako stabilizátor minerálních procesů. Pokles užitkovosti po změnách krmné dávky tak lze podstatně zmírnit. Vhodné z tohoto pohledu jsou směsné krmné dávky (TMR), ve kterých jsou komponenty navzájem promíchány. 10

Do krmného vozu se krmiva za použití tenzometrické váhy dávkují postupně od nejmenších do největších podílů hmotnosti, od suchých k vlhkým a od dlouhých ke krátkým strukturám. Míchá se jen po dobu nezbytně nutnou pro dokonalou homogenizaci (3 – 5 minut od naložení posledního komponentu). Při překročení doby míchání se porušuje struktura krmiv, což vede ke snížení příjmu TMR zvířaty. V krmných vozech s vertikálním mícháním může dojít i k opětovné separaci částic. Ideální sušina směsné krmné dávky je 50 – 55 %. TMR se naváží několikrát za den, aby bylo krmivo vždy čerstvé a zvířata o něj měla stálý zájem. Častější navážení je důležité zejména v létě. Na krmných stolech je třeba krmivo minimálně 4 – 6krát za den přihrnout (ZELENKA, 2010). Výše příjmu krmiva ovlivňuje množství přijatých živin zvířetem. Schopnost zvířete přijímat krmiva, která mu jsou předkládána, v dostatečném množství je základním předpokladem správné výživy odpovídající normám potřeby živin a energie pro danou užitkovost (KUDRNA et al., 1998). Příjem krmiva u přežvýkavců závisí i na jeho stravitelnosti a obsahu stravitelné energie. Je to komplexně řízený neurohumorální proces. Příjem krmiva u přežvýkavců závisí i na jeho stravitelnosti a obsahu stravitelné energie. Krmná dávka bohatá na bílkoviny a energii zpomaluje trávení a vyprazdňování předžaludku a následně snižuje příjem krmiva. Krmná dávka s nízkým obsahem bílkovin a přídavkem močoviny urychluje trávení a průchod obsahu trávicím traktem a příjem krmiva se zvyšuje. Obdobným způsobem se příjem krmiva zvýší po jeho mechanické úpravě (rozmělnění). Z metabolických faktorů omezuje příjem krmiva obsah těkavých mastných kyselin (TMK), zejména kyseliny octové a propionové (JELÍNEK et al., 2003). Mechanické a chemické zpracování potravy začíná už v dutině ústní, kde se mimo jiné prosliňuje (JELÍNEK et al., 2003). Hlavním cílem krmení přežvýkavců není nakrmit samotné zvíře, jako je tomu například u nepřežvýkavých zvířat, ale zajistit intenzivní fermentaci v bachoru a maximální výtěžek mikroorganizmů. Mikrobiální protein je totiž vysoce využitelný, jeho aminokyselinové složení nejlépe odpovídá potřebám přežvýkavců a co je nejdůležitější, je pro přežvýkavce nenahraditelný. Pokud chceme zajistit maximální množení mikroorganizmů a tím samozřejmě maximální výtěžek mikrobiálního proteinu, musíme do bachoru dodat optimální množství dusíku a energie. Dusík získávají mikroorganizmy z amoniaku, který je v bachoru fermentován z dusíkatých látek krmiva. Energie je získávána skrze těkavé mastné kyseliny (kyselina octová, propionová a máselná), které jsou tvořeny fermentací sacharidů, jejichž významná část je do bachoru dodávána jako součást vlákniny (JANČÍK, 2009). 11

Vláknina tvoří významnou a nepostradatelnou složku krmné dávky přežvýkavců. Je tvořena komplexem stavebních polysacharidů, celulózou a hemicelulózou, dále pektinem a ligninem. Tak jako všechny složky krmné dávky má i vláknina ve výživě přežvýkavců svou pozitivní i negativní roli. Mezi hlavní pozitiva patří zejména to, že se podílí jako zdroj stravitelných živin na energetické hodnotě krmiv. Dalším, neméně významným kladem, je její nezbytnost pro správný průběh trávení a funkce trávicího traktu. Podporuje žvýkání – udržení správného pH bachoru, předcházení acidózám a stimuluje pohyby bachoru. Mezi zápory patří její negativní vztah ke stravitelnosti ostatních živin a omezování výše příjmu krmiva (JANČÍK, 2009). Vláknina jako taková není trávena enzymy savců. A právě schopnost využívat vlákninu pomocí bachorových mikroorganizmů a jejich enzymů staví přežvýkavce do jedinečné pozice vysoce efektivního transformátora rostlinné hmoty na živinově vysoce bohaté živočišné produkty, jako jsou maso a mléko. Stravitelnost vlákniny je ovlivňována zejména druhem krmiva, dobou retence v různých částech trávicího traktu a dále množstvím a působením mikrobiálních enzymů zejména v bachoru. Výše trávení závisí na nestravitelném podílu krmiva a na výsledku procesu degradace v bachoru spolu s pasáží tráveniny do postruminálních částí trávicího traktu. Samotný proces trávení stavebních sacharidů zahrnuje hydrolýzu polysacharidů a následnou přeměnu monosacharidů na těkavé mastné kyseliny (TMK), fermentační plyny a teplo (JANČÍK, 2009). V USA hodnocení vlákniny spočívá v tom, že se stanoví neutrálně detergentní vláknina (NDF) hydrolýzou v neutrálním detergentu a acidodetergentní vláknina (ADF) hydrolýzou v kyselém detergentu. Tyto dva výsledky doplněné o stanovený acidodetergentní lignin (ADL) vytváří ucelený obraz o složení té části vlákniny, která má největší vliv na výši stravitelnosti a využitelnosti krmiv (VAN SOEST, 1962). Znalost obsahu NDF je velmi dobře využitelná nejen při hodnocení kvality jednotlivých krmiv, ale zejména při optimalizaci složení krmných dávek (KD). Obsah NDF v KD skotu má velký vliv na výši příjmu sušiny zvířaty. Při optimálním obsahu NDF mohou zvířata přijímat až 4 % (některé vysokoužitkové dojnice až 4,5 %) sušiny ze své živé hmotnosti. Vysoký obsah NDF v KD může snížit příjem sušiny i na pouhých 1,5 až 2 %. Naopak nízký obsah NDF způsobuje poruchy trávicí soustavy, zejména acidózy. Pro optimální funkci bachoru by KD měla obsahovat 28 až 32 % NDF v sušině, a z toho až 75 % by mělo být dotováno z objemných krmiv. Pro počátek laktace je doporučován obsah NDF v KD 30 až 33 %, pro střední část 30 až 36 % a pro konec laktace 34 až 40 %. V období stání na sucho by se měl obsah NDF v KD ještě zvýšit, a to zejména kvůli zajištění regenerace 12

bachoru a celé trávicí soustavy dojnic. V počátku stání na sucho je doporučován obsah NDF 40 až 45 % a před otelením 37 až 40 % (JANČÍK, 2009).

2.1 Minerální prvky Minerální látky jsou v těle krav zastoupeny v množství přibližně 3 % tělesné hmoty. Mají významný vliv na normální průběh metabolických procesů a tím i na užitkovost a zdraví zvířat, jejich dlouhověkost, reprodukci atd. Podle stupně potřeby můžeme minerální látky rozdělit na nepostradatelné, postradatelné a toxické. Toto rozdělení má ovšem jen relativní platnost. Nepostradatelnost prvku je zpravidla určena jeho přítomností v těle v normálním metabolickém stavu, stabilitou zastoupení v organizmu, morfologickými a fyziologickými změnami tkání při vyvolání deficitu prvku v dietě, dosažením normality metabolického stavu zvířete při aplikaci prvku (ZEMAN et al., 2006). Zařazení jednotlivých prvků do skupiny „postradatelných“ prvků je jen relativní. Stejně tak je možné, aby z „nepostradatelného“ prvku se stal toxický, vstoupí-li do organizmu v mnohonásobném přebytku. Ve výživě zvířat se podle ZEMAN et al. (2006) rozdělují nepostradatelné prvky na makroelementy (vápník, fosfor, sodík, hořčík, draslík, síra a chlór) a na stopové prvky neboli mikroelementy (železo, měď, zinek, mangan, kobalt, jód, selen a molybden). K toxickým prvkům se řadí například olovo, kadmium, rtuť, arzén, fluór aj. Makro i mikroelementy jsou zastoupeny v organizmu zvířat víceméně ve stálém podílu. Živočišný organizmus má velkou schopnost regulace obsahu minerálních látek, a to bez ohledu na mimořádně vysokou variabilitu jejich exogenních zdrojů. Existují čtyři základní funkce minerálních prvků v organizmu živočichů – strukturální, fyziologická, katalytická a regulační (JELÍNEK et al., 2003). Minerální látky patří k základním stavebním živinám kostní tkáně. V nich je uloženo asi 83 % minerálií a v ostatních tkáních těla zbývajících 17 %. Kromě podílu na stavbě těla mají vliv na udržování acidobazické rovnováhy, osmotického tlaku, podílí se na tvorbě vitamínů, enzymů, hormonů, hemoglobinu, živočišného produktu atd. Minerální látky mají nezbytný vliv na normální činnost mikroflóry trávicího aparátu zvířat, zejména pro činnost bachorové mikroflóry. Kromě kvantitativního zastoupení elementů má ve výživě zvířat mimořádný význam jejich vzájemný vztah v krmné dávce, zejména vztah alkalických a acidogenních prvků. Ke kyselinotvorným prvkům patří síra, chlór a fosfor, k alkalickým draslík, sodík, vápník a hořčík. Přebytek kyselinotvorných i alkalických prvků v dietě je z hlediska potřeb zvířat nežádoucí (ZEMAN et al., 2006). 13

Hlavním exogenním zdrojem makro i mikroelementů jsou krmiva. Jejich minerální složení je velmi rozdílné nejen, pokud se týká druhové příslušnosti, ale i v rámci téhož druhu. Přitom relativně větší variabilita zastoupení minerálních látek v krmivu téhož původu je ve vegetační části rostliny než v rozmnožovacích orgánech. V rámci téhož druhu ovlivňuje minerální složení rostlin zejména fyzikálně-chemické vlastnosti půdy, její pH, půdní typ, podnebí a povětrnostní podmínky (srážky a teplota v daném roce a v daném vegetačním období), hnojení a agrotechnika krmných plodin, vegetační fáze sklizně, geneticky zakotvené zvláštnosti, např. vlastnosti jednotlivých odrůd (ZEMAN et al., 2006). V sušině hlavních druhů rostlinných krmiv převládá draslík a vápník. Variabilita zastoupení u téhož prvku může dosahovat u mikroelementů dvoj až trojnásobku, u mikroelementů až desetinásobku průměrných hodnot. Z uvedených prvků (Ca, P, Na, K, Mg) převládá v živočišném organizmu vápník a fosfor. V těle dojnice připadá na vápník asi 56 %, na fosfor 31 % a naopak na draslík jen 6 % ze všech hlavních makroelemetů. Složení těla skotu a jeho produktů je z hlediska zastoupení hlavních minerálií známé. Avšak přesné stanovení potřeby jednotlivých minerálií je mimořádně obtížné, protože o metabolickém zapojení prvků v organizmu skotu rozhoduje jejich obsah a vzájemný poměr v krmivech, chemická skladba, ve které vstupují do organizmu, možnost vytváření se určitých rezerv minerálií v organizmu a jejich uvolňování při větším či menším deficitu v dietě (ZEMAN et al., 2006). Vzhledem k různým vztahům mezi jednotlivými prvky je důležité vědomí, že zvýšení jednoho prvku v krevní plazmě může vést následně ke změnám v hladinách jiných prvků. K těmto vztahům je třeba přihlížet při vyhodnocení tzv. metabolických testů, kdy z odběru krve a z následné analýzy se snažíme vyvozovat závěry směrem ke kvalitě krmné dávky. Je velmi důležité, aby se tyto testy prováděly na větším počtu zvířat, u kterých se bude analýza dělat několikrát ročně. Teprve z ucelené řady rozborů lze provést plnohodnotné závěry (ZEMAN et al., 2006). Kromě zdrojů minerálií z krmiv se používají k doplnění deficitních prvků v krmné dávce průmyslově vyráběné minerální směsi či jejich komponenty. Mnohé z těchto chemicky přesně definovaných sloučenin mají při řízení minerálního metabolismu zvířat přednost před zdroji minerálních prvků z krmiv. Tak např. využití železa z krmiv rostlinného původu nedosahuje zpravidla 10 %. Zřetelně lepší je utilizace železa například ze sulfátů (až 97 %) či chloridů, u kterých je využitelnost asi 75 % (ZEMAN et al., 2006). K doplnění minerálií do krmné dávky je hlavně používáno jako zdroj anorganických forem, tj. solí těchto mikroelementů (oxidy, sulfáty). Nejen prvek musí být povolen 14

ke zkrmování hospodářským zvířatům, ale také jeho odpovídající forma vazby. Využitelnost anorganických forem stopových prvků je obvykle velmi nízká a nedosahuje 15 % (ŠIMEK, ZEMAN, ŠUSTALA, 2000). Využitelnost různých forem vazeb prvků jednotlivých druhů zvířat je také omezena. Z anorganických vazeb jsou nejlépe využitelné sírany. Nejvýznamnější je to u mědi. Např. oxid mědnatý u skotu je využitelný podstatně hůře než síran mědnatý. Naopak u oxidu zinečnatého a síranu zinečnatého je tomu u skotu s využitelností naopak (RAAB, 2007). U přežvýkavců např. uvádí JONGBLOED et al. (2002) 100% využitelnost mědi z CuSO4.5H20 a 76% využitelnost mědi z CuO a 100% využitelnost zinku ze síranové vazby ZnSO4 a z oxidové vazby ZnO 98%. Minerální látky v organické formě – mangan, zinek, měď, selen, chrom s vazbou na organickou matrici – aminokyseliny, peptidy, kvasinky, mají významný vliv na produkci, reprodukci, zdraví a ekonomiku všech kategorií skotu. Jejich používání jak v zahraničí, tak v České republice se neustále rozšiřuje a tímto nutričním faktorem je příznivě ovlivněna intenzifikační úroveň chovů. Plodnost je jedním z hlavních problémů, které obvykle musí řešit farmáři - producenti mléka. Problémy s plodností krav jsou vždy v těsném vztahu k úrovni produkce mléka. Procesy spojené s udržením plodnosti jsou závislé na dostatečném přísunu esenciálních stopových prvků, které výrazně ovlivňují imunitní systém, hormonální stav a integritu buněčných epiteliálních tkání organizmu. Neadekvátní koncentrace těchto esenciálních stopových prvků ve tkáních přispívá ke zvětšení frekvence výskytu časné embryonální úmrtnosti. Adekvátní dodání organických forem stopových prvků – proteinátů Cu, Mn a Zn do krmných dávek dojnic v průběhu 100 dnů po otelení, se projevuje například zlepšením plodnosti. Stopové prvky – zinek, měď a mangan, hrají nezastupitelnou a významnou roli při reprodukčních funkcích. Nedostatek těchto prvků je často spojen s reprodukčními problémy. Zinek je důležitý pro spermatogenezi a nezbytný pro správnou funkci epitelu urogenitálního traktu. Předčasný úhyn zárodku a reprodukční poruchy jsou asociovány s deficiencí Cu (ŠIMEK, ZEMAN, ŠUSTALA, 2000). Povolené organické vazby jsou cheláty aminokyselin anebo sacharidů. U vazby prvku s aminokyselinami pochází anion z hydrolyzovaného sójového proteinu, nebo z glycinu. Se selenem není možná žádná chelátová forma, a proto je selen v organické vazbě k dispozici pouze z kvasnic (RAAB, 2007), kde se navazuje na methionin jako selenomethionin. Biologická využitelnost organických forem jsou vyšší oproti anorganickým formám. Minerální proteináty příznivě ovlivňují imunitní schopnosti zvířete, reprodukci, kvalitu produktu, obsah somatických buněk v mléce u dojnic, zdraví, růst zvířat a omezují efekt 15

stresu. Využití organicky vázaných forem zdrojů minerálních látek ve výživě zvířat představuje významný faktor příznivého vlivu na kvalitu produkce mléka a masa u hospodářsky chovaných zvířat. Při cílené aplikaci je jejich použití pro chovatele ekonomické (ŠIMEK, ZEMAN, ŠUSTALA, 2000). U produkce mléka je například příznivá ekonomika především ve zlepšení kvalitativních ukazatelů, snížení počtu buněčných elementů, lepší realizační cena produkce, omezení výskytů zánětů mléčné žlázy, prevence vzniku závažných onemocnění končetin (laminitid) u vysokoprodukčních krav, zlepšení vitality telat, snížení ztrát úhynem a snížením nákladů na akutní léčbu zvířat. V procentickém vyjádření v závislosti na úrovni chovu skotu je možné kalkulovat s minimálním ekonomickým efektem 2 až 5 %. V řadě případů je možné dosáhnout ekonomické efektivnosti vyšší než 10 % (ŠIMEK, ZEMAN, ŠUSTALA, 2000). U mědi jsou povoleny ke zkrmování sloučeniny s octanem, uhličitanem, síranem, chloridem, methioninem, oxidem, či chelátem mědi s aminokyselinami anebo ve vazbě s glycinem. Selen je povolen zkrmovat ve formě seleničitanu a selenanu anebo zabudován do kvasnic (RAAB, 2007). ŠIMEK, ZEMAN, ŠUSTALA (2000) sledovali vliv organických forem Cu, Mn a Zn na % zabřezávání u krav. Průkazně zjistili zvýšení zabřezávání v průměru z 51 % vlivem organických mikroprvků na 68 %.

Stopové prvky Stopové prvky - mikroelementy jsou prvky vyskytující se v organizmu ve velmi malém množství. Mnohé z nich jsou pro zvířata nepostradatelné (Fe, Zn, Cu, Mn, Co, Mo, I, Se, Cr aj.). Jejich nedostatek v půdě se projeví nedostatkem v krmivu. Nedostatek však může vzniknout i při normálním obsahu v krmivech, ale nevhodném poměru k jiným stopovým prvkům nebo mikroelementům. Organické látky (aminokyseliny, speciálně methionin, cystein, EDTA), které vážou polyvalentní kationty, vytvářejí cheláty. Některé cheláty jsou nedostupné pro zvíře (např. fytáty), jiné chrání minerální látku před tvorbou nerozpustných komplexů ve střevě a jsou velmi dobře vstřebávány. Cheláty mají většinou vyšší účinnost, ale mnohonásobnou cenu a při prodeji jsou snadno falšovatelné – těžko se analyticky stanoví, zda je prvek v organické nebo anorganické formě (ZEMAN et al., 2006). Skot potřebuje měď, zinek, mangan, jód, kobalt a selen. Z dalších povolených doplňkových látek stopových prvků ještě železo a molybden. Oba tyto prvky se vyskytují u dojnic spíše ve vysokých obsazích, s nimiž jsou spojené negativní antagonistické vztahy (RAAB, 2007).

16

Zinek Zinek má z pohledu buňky strukturální, katalytickou a regulační funkci a hraje důležitou roli v růstu a vývoji, odpovědi organizmu na různé antigeny, má neurologickou funkci a důležitý vliv na reprodukci (COUSINS, 2006). Zinek je po železu druhý nejhojnější tranzitní kov v organizmech a je jediným kovem, který se objevuje ve všech enzymatických třídách (BROADLEY et al., 2007). Podle autorů ZEMAN et al. (2006) je součástí až 160 enzymů. Je součástí například enzymů Cu-Zn superoxiddismutázy, karboanhydrázy, alkoholdehydrogenázy, karboxypeptidázy, alkalické fosfatázy a RNA-polymerázy, které mají vliv na metabolismus sacharidů, proteinů, lipidů a nukleových kyselin. Zinek reguluje kalmodulin, proteinkinasu C, hormony štítné žlázy a syntézu inositol fosfátu (GRAHAM, 1991, ILLEK et al., 2000). Zinek však působí i jako aktivátor některých enzymů (ILLEK et al., 2000). BRANDT (2009) říká, že zinkové ionty jsou často koordinovany k aminokyselinovým postranním řetězům, např. kyseliny asparagové, kyseliny glutamové, cysteinu a histidinu, a tvoří tak proteiny. Teoretický a výpočtový popis vazby zinku a proteinu je obtížný. Vedle železa je zinek nejběžnější stopový prvek v těle a nachází se v každé buňce (PRASAD, 1998). Slouží jako strukturální iont, který je uložen a přenášen v metalothioneinu (COTTON et al., 1999). Zinek má značný vliv na strukturu proteinů (např. antioxidační enzym) a také na složení buněčných membrán (O´DELL, 2000, KING a COUSINS, 2006). Ztrátou zinku z buněčné membrány dojde ke zvýšení citlivosti k oxidaci membránových fosfolipidů a tím se zmenšuje jejich funkčnost (O´DELL, 2000). Byly nalezeny proteiny obsahující zinek, které mají vliv na regulaci exprese genu a byly označeny jako faktory přepisu DNA a podílejí se na funkci specifických genů. Zinek má vliv i na přenos signálů v buňce, byl prokázán vliv na produkci hormonu podněcující nervové přenosy spojené s chutí a vůní (PRASAD et al., 1997). Zinek se podílí i na apoptóze (naprogramované buněčné smrti) a hojení zranění např. odstranění kožních krust (TRUONG-TRAN et al., 2000). Zinek se účastní metabolismu sacharidů, je aktivátorem inzulínu. Nedostatek zinku se projevuje parakeratózami, častými zejména u prasat. Potřeba zinku se zvyšuje při nadbytku mědi a vápníku. Zinek se doplňuje síranem, uhličitanem, octanem i mléčnanem zinečnatým aj. Maximální dávka zinku je 250 mg/kg, u oxidu zinečnatého do 600 mg/kg, z chelátovaných sloučenin jen 80 mg Zn/kg. V souvislosti se zákazem krmných antibiotik se ve směsích pro selata ve zvýšené míře využívají antibakteriální účinky zinku. Jde především o použití

17

vyšší koncentrace oxidu zinečnatého k tlumení průjmů. Nadměrné vylučování zinku ve výkalech však může vést k zátěži životního prostředí. V zemích EU byla proto koncentrace Zn v krmných směsích legislativně omezena na úroveň 250 mg/kg (ZEMAN et al., 2006). Nejnižší koncentraci zinku mají nervová a plicní tkáň, nejvyšší koncentraci má cévnatka oka a prostata. Relativně vysoký obsah zinku je v kůži a kožních útvarech, v slinivce břišní, játrech, v kůře ledvin. Rovněž spermie jsou bohaté na zinek. Obsah zinku ve svalové tkáni je rozdílný podle barvy a funkční aktivity jednotlivých svalů. Světle barevné svaly s nízkou aktivitou obsahují podstatně méně zinku než svaly tmavé s vysokou aktivitou. V jaterních buňkách je zinek přítomen v mitochondriích, v cytoplazmě, v mikrozomech a také v buněčném jádru (ILLEK et al., 2000). Část zinku v jaterních buňkách (asi 1/9) je velmi pevně vázána v pravděpodobně na nukleové kyseliny. Velký podíl jaterního zinku je v podobě metaloenzymů. Při jaterních onemocněních koncentrace zinku v játrech klesá. Zinek obsažený v pankreatu je koncentrován především v Langerhansových ostrůvcích a hraje důležitou roli ve funkci beta buněk, které produkují inzulín. V kostech je zinek obsažen především v oblastech aktivní osteogeneze, kde je součástí alkalické fosfatázy a karboanhydrázy. Zinek je aktivně koncentrován v místech hojení u kostních fraktur. Při zvyšujícím se obsahu zinku v krmné dávce se zvyšuje obsah zinku v kostech. Obsah zinku v kůži a kožních derivátech je vysoký (ILLEK et al., 2000). Epidermis obsahuje více zinku než corium (škára). Obsah zinku v srsti je variabilní u jednotlivých zvířat a liší se podle jejich stáří i místa odběru vzorku srsti. Apikální a bazální část chlupu má značně rozdílný obsah zinku. Obsah zinku v pigmentované srsti skotu se neliší. Vysoká koncentrace zinku je i v rohovině paznehtů, a to v závislosti na obsahu zinku v dietě (ILLEK, 2010). Využitelnost kyseliny listové je závislá na množství enzymu obsahujícím zinek v organizmu (KING a COUSINS, 2006), dále je součástí bílkovinného přenašeče vitamínu A (retinolu) v krvi. Zinek tedy nepřímo přes kyselinu listovou je důležitý pro schopnost přizpůsobení oka snížené světelnosti prostředí (BORON et al., 1988, CHRISTIAN a WEST, 1998). V chovech hospodářských zvířat se také používají profylakticky působící přípravky obsahující komplex chitosanových oligosacharidů s minerálními látkami (Ca, Fe, Zn). Tyto přípravky mají antibakteriální aktivitu a je možné je přidávat do pitné vody (OPLETAL et al., 2010). Zinek je vstřebáván převážně v tenkém střevě, a to zejména v duodenu. Resorbce zinku je ovlivněna řadou faktorů. Hlavním faktorem, který ovlivňuje vstřebávání zinku, je 18

jeho množství v krmné dávce. Při sníženém množství zinku v potravě se procento vstřebávání zvyšuje a při vysokém obsahu v krmivu se snižuje. Absolutní množství vstřebávání zinku je však při nedostatečném obsahu v krmné dávce menší a při enormním překrmování podstatně větší. U zvířat, která projevují příznaky karence, je procento resorbce zinku větší než u zvířat bez syndromu karence. Procento využití je ovlivněno i stářím zvířat. Mladší telata resorbují vyšší procento zinku z krmiva než telata starší a dospělý skot (MILLER, 1970). Využitelnost zinku v krmné dávce negativně ovlivňuje i nadbytek fosforu v krmné dávce. Resorbce zinku je negativně ovlivněna i kadmiem, které soutěží se zinkem na důležitých vazebných místech v buňkách organizmu. Významný antagonistický vztah je i mezi zinkem a mědí a také mezi zinkem a olovem (ILLEK et al., 2000, VONDRÁŠKOVÁ, 2002). Karence zinku u skotu jsou méně časté než u prasat, ale u telat a mladého skotu jsou aktuální i v našich podmínkách. Mírná karence zinku se projevuje pouze sníženým příjmem krmiva, špatným využitím živin, což u telat způsobuje zpomalení růstu a u žíru menší hmotnostní přírůstky, u dojnic pak nižší dojivost a nepravidelnou říji (HAMBIDGE a KREBS, 2000, ILLEK et al., 2000). Deficit zinku ovlivňuje tvorbu prostaglandinu a tím může ovlivňovat jeho luteální funkci (GRAHAM, 1991). Významnější forma onemocnění je charakterizována typickými změnami na kůži – tzv. parakeratózou. U telat jsou kožní změny lokalizovány na dorzální ploše nosu, v okolí očí, uší, na vnitřních plochách stehen a na karpálních a spěnkových kloubech. U dojnic bývá poškozena kůže vemene, okolí vulvy a kořen ohonu, bývá postižena i sliznice jícnu a předžaludku. Na postižených místech se tvoří a hromadí suché šupiny šedé až světle hnědé barvy, které tvoří strupovité krusty a způsobují zježení srsti a svědění. Olizování a otírání postižených partií způsobuje olysání, zarudnutí, někdy až krvácení. Místy je kůže vrásčitá, edematózní, ztluštělá. Tyto změny na karpálních a spěnkových kloubech způsobují strnulou a váhavou chůzi zvířat. V dutině ústní se vyskytuje eroze a krvácení dásní. U býků je zpomalen růst varlat a hyperkeratózní změny postihují i kůži šourku. Mechanismus retardace růstu telat a mladého skotu při karenci zinku je způsoben nechutenstvím a snížením příjmu krmiva, nedokonalým využitím živin z krmiva a poruchami metabolismu. Bylo prokázáno, že příjem potravy při nedostatku zinku je podstatně snížen a využitelnost krmiv je nižší (ILLEK et al., 2000). V důsledku karence zinku je narušen imunitní systém zvířat. Zvláště u jehňat, telat a mladého skotu s výskytem karence zinku dochází k častým onemocněním respiračního a trávicího ústrojí (DROKE et. al., 1993, ENGLE et al., 1997). U dojnic se při karenci zinku 19

významně zvyšuje počet somatických buněk v mléce a opakovaně byla prokázána zvýšená predispozice pro vznik mastitid. V chovech s karencí zinku je i častější výskyt onemocnění končetin. V důsledku dlouhodobé karence zinku dochází ke zhoršení kvality rohoviny paznehtů, která se rychleji opotřebovává, na kůži prstu se mnohem častěji objevují zánětlivé procesy, jako je dermatitis digitalis a dermatitis interdigitalis. V celém komplexu vyvolává tato karence zinku ekonomické ztráty (ILLEK et al., 2000). Příjem zinku v potravě se přímo odráží na jeho hladině v krvi, protože na zinek jsou bohaté erytrocyty, což ovlivňuje jeho vyšší obsah v krvi než v plazmě (ILLEK, 1987, ex ILLEK et al., 2000, JELÍNEK et al., 2003). Asi 1/3 plazmatického zinku je volně vázaná na albumin, zbytek je pevněji vázán na globulin. Zinek obsažený v erytrocytech je téměř výlučně ve formě karboanhydrázy, jen nepatrná část zinku tvoří součást jiných enzymů obsažených v erytrocytech. Leukocyty obsahují zinek ve formě metaloproteinu. Část zinku v leukocytech je součástí fosfatáz. Všeobecně se uvádí, že 75 - 88 % celkového zinku v krvi je obsaženo v erytrocytech, 12 - 22 % v krevní plazmě a 3 % v leukocytech. Obsah zinku v krevním séru je vyšší než v plazmě, a to v průměru asi o 16 %. Tento rozdíl je způsoben uvolněním zinku z rozpadajících se trombocytů při koagulaci krve. Obsah zinku v krvi reaguje na změny zinku v potravě. Zvýšená dotace zinku zvyšuje koncentraci zinku v plné krvi a krevní plazmě (ILLEK, 1987, ex ILLEK et al., 2000). Adekvátní příjem zinku je základním předpokladem udržení integrity imunitního systému skotu (BAUM, SHOR-POSNER, CAMPA, 2000, MacDONALD, 2000), při jeho nedostatku se stávají jedinci náchylnější na různé druhy infekčních podnětů. Množství přijatého množství během gravidity má vliv na životaschopnost telat, nízké hladiny zinku v krmivu mohou vést k dřívějším porodům méně aktivních telat s nižší porodní hmotností (CAULFIELD et al., 1998). Zdrojem snadno vstřebatelného zinku pro dojnice jsou například luskoviny nebo pivovarské kvasnice (SHANKAR a PRASAD, 1998, WAPNIR, 2000). U krav v přechodném období (tj. dva týdny před porodem a období následující bezprostředně po něm) se hlavní úloha zinku může týkat zvyšování vazné kapacity nenasyceného železa a pomoci při snižování zadržených fetálních membrán. Doplňování krmných dávek zinkem bylo spojeno se zvýšením vazné kapacity nenasyceného železa a s trendem nízkého výskytu zadržených fetálních membrán u multiparních krav. Aby se splnily potřeby absorbovaného zinku pro vysokobřezí krávy (650 kg), měla by krmná dávka obsahovat minimálně 30 mg/kg sušiny KD. Při porodu klesá koncentrace zinku v séru o cca 25 % z hodnot, které měly krávy měsíc před porodem. Ale krávy, kterým je zinek doplňován

20

v krmivu, se vrací na hodnoty, které měly měsíc před porodem, již za 30 dní po porodu. (VONDRÁŠKOVÁ, 2002). Zinek má jistou úlohu v procesech bachorové fermentace. Při nízkém obsahu zinku v krmné dávce přežvýkavců je snížena úroveň trávení celulózy (UNDERWOOD a SUTTLE, 1999). Prostřednictvím řady enzymů zasahuje zinek do biochemických reakcí na subcelulární a celulární úrovni. Celkový obsah zinku v organizmu savců je asi 10 - 15x větší než obsah mědi a více než 100x větší než obsah manganu (ILLEK et al., 2000). Koncentrace zinku v kolostru dojnic a prasnic je 3 - 5x vyšší než v mléce (ILLEK et al., 2000). Obsah zinku v mléce je poměrně vysoký a pohybuje se u dojnic na úrovni 4,66 ± 0,6 mg/l (KURSA et al., 2006) Mléko přežvýkavců má nižší obsah zinku než mléko prasnic. Obsah zinku v mléce je ovlivněn příjmem zinku v potravě. Se zvýšenou dotací zinku se zvyšuje i obsah zinku mléce (ILLEK et al., 2000). Téměř 90 % zinku je v mléce krav navázáno na kasein, v mlezivu je to jen 60 % (KINCAID a CRONRATH, 1992). PAVLATA, PECHOVÁ, DVOŘÁK (2004) zaznamenali koncentraci zinku v mlezivu vyšší než ve zralém mléce. Při prvním nádoji zaznamenali Zn 416,76 ±120,07 μmol/l. VAILLANCOURT a ALLEN (1991) 12 hodin po porodu naměřili koncentraci zinku 257 ± 14 μmol/l, která dalších 12 následujících hodin klesla na hodnotu 141,0 ± 8 μmol/l a třetí den po porodu bylo naměřeno 82 ± 5 μmol/l zinku. Tento pokles si vysvětlují autoři jako reflexi na klesající hladinu glukokortikoidů v čase uplynulém od porodu, který má za následek přesunutí zinku z krve do mléčné žlázy. PECHOVÁ, PAVLATA, LOKAJOVÁ (2006) u kontrolní skupiny 20 dojnic plemene českého strakatého skotu zaznamenaly měnící se hladiny zinku v mléce v rozmezí 38,002 – 86,113 µmol/l, u 20 pokusných dojnic, kterým bylo množství 2,2 mg Zn/ks/den uhrazeno ve formě methionovém chelátu, byly sledovány hladiny zinku 57,336 ± 10,554 µmol/l, střední koncentrace 57,443 µmol/l a nejčastěji byla naměřena hodnota 61,2 µmol/1. HAHN a BAKER (1993) ve svých třech studiích zkoušeli vliv různých hladin a forem zinku na růst prasat a na hladinu zinku v krvi 150 osmi kilogramových prasat. V první studii byl prasatům podán ZnO v dávce 0, 250, 500, 1000, 3000 a 5000 mg/kg, ZnSO4 v dávce 1500 nebo 2500 mg Zn/kg a komplex zinek-lysin (Zn-Lys) v dávce 1500 a 2500 mg Zn/ kg. Vývojový trend zinku v plazmě prasat byl u skupiny s ZnSO4 a Zn-Lys lineární s podobnými hodnotami, zatímco s přídavkem ZnO se lámal – koncentrace zinku se nezvyšovala až při dávce 1000 mg Zn/kg, pak došlo k lineárnímu nárůstu (P < 0,01). V druhé své studii zkrmoval prasatům 3000 a 5000 mg Zn/kg ve formě ZnO a 3000 a 5000 mg Zn/kg ve formě ZnSO4. Hladina zinku při zkrmování ZnSO4 v plazmě prasat byla téměř dvojnásobná 21

než u ZnO. Při dávce 3000 mg Zn/kg a 5000 mg Zn/kg ze zdroje ZnO byla hladina zinku v plazmě 1,30 mg/l a 1,99 mg/l, z formy ZnSO4 2,78 mg/l a 3,27 mg/l. A ve třetí studii sledoval vliv přídavku 3000 mg Zn/kg ve formě ZnO, ZnSO4, Zn-Met. Hladina zinku v krvi byla v případě zdroje zinku v oxidové formě 2,20 mg/l, u síranové formy 4,01 mg/l a u formy organické 4,82 mg/l (P < 0,05). Také WEDEKIND et al. (1994) sledovali vliv zkrmované formy zinku na prasnice a na alokaci zinku v krvi a v kostech. U šesti skupin odstavených vepříků po 20 kusech ve skupině a šesti skupin odstavených prasniček opět po 20 kusech ve skupině sledovali zinek poskytnutý v krmivu sledovaných prasat ve formě ZnO, ZnSO4∙H2O, Zn-Met a Zn-Lys. Nejvíce zinku v analyzovaném obratli bylo u skupiny s ZnSO4∙H2O, pak Zn-Met, poté ZnO a nejméně s formou Zn-Lys. Nejvyšší hladinu zinku v krvi měla varianta s ZnSO4∙H2O, poté Zn-Met, ZnO a ze sledování byla nejnižší hladina zinku u skupiny s Zn-Lys. S délkou podávání krmných dávek se u všech skupin zvyšovala jak hladina zinku v krvi tak v kostech.

Měď Měď je zastoupena ve všech rostlinách a zvířatech. Měď je distribuovaná široce v těle a vyskytuje se v játrech, svalech a kostech. Měď je přepravovaná v krevním řečišti na proteinu plazmy nazvané ceruloplasmin. Když je měď absorbována střevem, tak je následně transportována do jater a tam je vázána na bílkovinu. Měď je nenahraditelným krvetvorným prvkem, napomáhá mobilizaci železa a jeho vazbě do hemu. Je součástí některých metaloenzymů, ovlivňuje činnost jiných enzymů, účastní se tkáňového dýchání a působí na některé žlázy s vnitřní sekrecí. Snížená pružnost cév u zvířat nedostatečně zásobených mědí vede k rupturám aorty. Nadbytek molybdenu potřebu mědi zvyšuje. Měď lze přidávat v krystalickém síranu měďnatém, methionátu měďnatém aj. Přídavky vysokých dávek krystalického síranu měďnatého do krmné směsi ovlivňují složení mikrobiální populace trávicího traktu. Dříve se používaly přídavky mědi ve značné míře při výkrmu prasat, kde podstatně zvyšovaly přírůstky a zlepšovaly konverzi krmiva. Koncentrace Cu v játrech takto vykrmených prasat se mnohonásobně zvyšuje, nebývá však ani potom vyšší než v játrech přežvýkavců. Dnes je obsah mědi ve směsích pro prasata omezen. Vysoký obsah mědi v krmivu je spojen s vysokým obsahem Cu ve výkalech, a tím se zvyšuje zátěž životního prostředí. V mléčných krmných směsích pro telata je nejvyšší přípustná dávka 30 mg/kg a u ostatních zvířat 35 mg/kg. Podává-li se měď ve sloučenině s aminokyselinami (Cu(x)1-3 nH2O, kde x je aniont jakékoliv aminokyseliny z hydrolyzované sóji), je nejvyšší přípustná dávka 20 mg Cu/kg (ZEMAN et al., 2006). 22

Věří se, že zinek a měď soutěží o absorbci do zažívacího ústrojí tak, že dieta, která je nadměrná v jednom z těchto minerálů, má za následek nedostatek v dalších elementech. Kvůli její roli v usnadňování absorbce železa může nedostatek mědi mít za následek často chudokrevnost a podobné symptomy. Měď je obsažena ve všech tkáních organizmu. Tvoří přibližně 0,002 až 0,0025 % hmotnosti těla zvířat (JELÍNEK et al., 2003). Nejvyšší koncentrace mědi je v játrech, ledvinách, slezině, srdci a mozku. Nejnižší koncentrace mědi má hypofýza, štítná žláza a prostata. Ve svalové tkáni je koncentrace na střední úrovni a je poměrně stabilní. Funkce tohoto biogenního prvku je v organizmu mnohostranná. Měď je nezbytná pro tvorbu pigmentu, elastinu, kolagenu, ovlivňuje metabolismus kostí, reprodukční funkce, krvetvorbu, keratinizaci chlupů i činnost nervové soustavy. Je součástí a aktivátorem mnoha enzymů a metaloproteinů. Důležitými metaloenzymy jsou monoaminooxidáza, diaminooxidáza, superoxiddismutáza, tyrozináza, cytochromoxidáza, laktáza, dehydrogenáza a další. Prostřednictvím uvedených enzymů měď zasahuje do řady biochemických reakcí na celulární a subcelulární úrovni, a ovlivňuje

tak metabolismus.

Důležitými

metaloproteiny

obsahující

měď

je

ceruloplasmin, erytrokuprein a cerebrokuprein (JELÍNEK et al., 2003). V krvi je měď rovnoměrně rozdělena mezi plazmu a erytrocyty. V erytrocytech je vázána na specifickou bílkovinu erytrokuprein a hemokuprein. V krevní plazmě je z 80 % měď obsažena v ceruloplazminu a zbytek je vázán na albumin. Jisté množství mědi obsahují i leukocyty a trombocyty. Koncentrace mědi v krevní plazmě skotu činí 12 až 16 mol/l. Resorbce mědi probíhá v tenkém střevě aktivním způsobem (JELÍNEK et al., 2003).

Železo Tento mikroprvek je součástí bílkovinných přenašečů kyslíku hemoglobinu, myoglobinu a cytochromů i řady enzymů (katalázy, peroxidázy). Deficience je nejčastější u selat. Při nedostatku lze přidávat do krmiva krystalický síran železnatý, fumaran železnatý, chelát železa a aminokyselin aj. V EU se vyžaduje, aby mléčné krmné směsi o sušině 88 % obsahovaly 30 mg Fe/kg, čímž by měl být zajištěn dostatek železa pro zdraví a dobrý růst telat (ZEMAN et al., 2006). Množství železa obsaženého v kg kompletního krmiva je pro dojnice 1250 mg (Zákon 91/1996 Sb).

23

Antagonistické vztahy stopových prvků Využitelnost stopových prvků je mimo jiné závislá na nejrůznějších komponentech krmné dávky. Makroelementy, jako je síra, ale také stopové prvky, mohou svým vlivem využitelnost prvků výrazně minimalizovat. Přes dostatečné zásobení prvky v krmivu není vyloučeno v těchto případech sekundární nedostatečné zásobení. Těmito takzvanými antagonisty mohou být například železo, zinek nebo síra (RAAB, 2007). Již příjem zvýšeného množství zinku po dobu několika týdnů může snížit schopnost vstřebávání mědi (KING a COUSINS, 2006), příjem železa převyšující potřeby organizmu naopak může snížit vstřebatelnost zinku (SANDSTROM, 2001), což je důležitý fakt hlavně v období gravidity a pozdější laktace (O´BRIEN et al., 2000, FUNG et al., 1997). Na nižší hladinu zinku v organizmu mají vliv také vysoké hladiny přijímaného vápníku v dietě (WOOD a ZHENG, 1997, McKENNA et al., 1997). U mědi jsou možná antagonistická působení již v bachoru díky tvorbě těžce rozpustného síranu mědnatého. Molybden může tyto efekty ještě posílit (WINDISCH, 2003). Sloučeniny mědi a zinku mají antimikrobiální účinky. Představují tak levnou a účinnou alternativu ke krmným antibiotikům, nezanechávají však závadná rezidua ve tkáních a nepodporují vznik rezistence na antibiotika u bakterií. Lze je tedy zařadit do skupiny neantibiotických stimulátorů růstu s antimikrobiálním účinkem – spolu se sloučeninami manganu, nanočásticemi stříbra či oxidu zinečnatého. Nejčastěji takto používanými sloučeninami mědi jsou síran měďnatý, zásaditý uhličitan měďnatý, chlorid měďnatý a chelátové sloučeniny mědi s aminokyselinami. Protože měď se řadí k těžkým kovům, je její použití v zemích EU omezeno, přestože při intenzivní rostlinné výrobě obsah Cu v půdě a následně v rostlinných produktech (krmivu) klesá (SKŘIVANOVÁ a MAROUNEK, 2010). Velká část krmiv se zakládá na zkrmování různých rostlinných semen nebo na jejich upravené formě. Hlavní formou fosforu v semenech je kyselina fytová, představuje 50 - 85 % fosforu v semenech obilovin, olejnin a luštěnin. Kyselina fytová coby silná 12 sytná kyselina má velkou sorpční schopnost vázat různé kationty. Její afinita ke kationtům klesá v tomto pořadí Cu2+, Zn2+, Co2+, Mn2+, Fe3+ a Ca2+. Pevná vazba kationtů kovů s kyselinou fytovou ztěžuje jejich vstřebávání a díky této vlastnosti je zařazována do skupiny látek, které jsou označovány za antinutriční (OPLETAL et al., 2010). V místech s vysokou intenzitou živočišné výroby (chovy prasat a drůbeže) je kyselina fytová neboli fytát hlavní příčinou znečištění povrchových vod fosfáty. U zvířat

24

s jednoduchým žaludkem není většina kyseliny fytové strávena, s výkaly odchází do kejdy a teprve tam podléhá mikrobiálnímu rozkladu za uvolnění fosfátů. Z toho důvodu se do krmiva prasat a drůbeže často přidává fytáza (VOHRA a SATYANARAYANA, 2003). V rozvojových zemích je běžný nedostatek zinku a železa způsobený potravou chudou na tyto prvky a bohatou na kyselinu fytovou. Vápník ve vyšších koncentracích vazbu zinku kyselinou fytovou podporuje tím, že dochází ke koprecipitaci i malého množství Zn. Samotná kyselina fytová, stejně jako kyselina šťavelová, je příčinou malé stravitelnosti vápníku, hořčíku, zinku i železa obsaženého v rostlinách. Ke snížení rizik nežádoucího navázaní minerálních látek kyselinou fytovou může dojít, pokud dojde k defosforylaci, byť jen částečné, nebo přidáním fosfatázy. Podobný efekt mají i polysacharidy, které podporují růst mikroorganizmů v zadních oddílech trávicího traktu (OPLETAL et al., 2010). Železo je také známé, že napomáhá tvorbě těžce rozpustných sloučenin síranu mědnatého. Navíc železo ještě může potlačovat absorbci mědi také v tenkém střevě (WINDISCH, 2003). Vliv na příjem zinku nemá pouze měď. Také nadbytek fosforu kromě narušení přeměny vitamínu D na kalciferol omezuje resorbci vápníku, zinku, mědi a železa. Vysoká koncentrace železa v krmné dávce negativně ovlivňuje resorbci mědi, zinku a manganu (JELÍNEK et al., 2003). YOKUS a CAKIR (2006) ve svých sledováních vlivu sezónnosti podmínek na změny koncentrace chemických a minerálních ukazatelů krevního séra zjistili, že hladina zinku, železa, chloru, sodíku a vápníku není ovlivněna sezónními vlivy, zatím co hladiny mědi, hořčíku a draslíku jim podléhají.

2.2 Ukazatelé zdraví Vysoké nároky kladené na produkci hospodářských zvířat mohou být uspokojeny pouze za předpokladu zachování plného zdraví zvířete. Zdraví je dáno výslednicí jednotlivých interakcí mezi organizmem a jeho životním prostředím. K největšímu metabolickému zatížení dojnic dochází při maximální, geneticky dané produkci mléka a nedostatečné kapacitě příjmu živin, resp. jejich využití. V závislosti na úrovni jejich homeostatického mechanismu mohou dojnice do určité míry tuto stresovou situaci kompenzovat (MATOUŠKOVÁ, 2001). Metabolické poruchy v organizmu obvykle začínají subklinickou formou, která přetrvává určitý čas. Mezi počínající příznaky patří snížení produkce mléka a jeho kvality, poruchy reprodukce, zvýšení citlivosti na různé stresory (VRZGULA et al., 1990). Již tyto příznaky se podílejí určitou měrou na nízkých ekonomických výsledcích chovu krav. 25

KVAPILÍK (1995) udává, že se zhoršováním ukazatelů plodnosti nad optimální hranici se prodlužuje délka laktace. Z ekonomického hlediska je třeba brát v úvahu, že prodloužení servis periody (SP) nad 80 dní o 20 dní představují ztrátu produkce 0,3 až 0,4 telete za osmileté využívání dojnice a 4% snížení roční užitkovosti (ŘÍHA, 2000).

Metabolické testy Diagnostika produkčních a především metabolických poruch je velmi obtížná a náročná. Vyžaduje komplexní přístup a využívání nejnovějších poznatků vědy a moderní laboratorní techniky. Snaha o vytvoření ucelených diagnostických systémů zaměřených na kontrolu zdraví, produkce či reprodukce se datuje už od 70. let 20. století. Jmenovitě PAYNE et al. (1970, ex HRDINA, 2008) v Anglii vypracovali a postupně zdokonalili systém COMPT (Compton metabolit profite test), ve světě bylo vypracováno mnoho dalších systémů a mezi prvními pracovišti zabývajícími se touto problematikou byla i Katedra diagnostiky, terapie a prevence Vysoké školy veterinární v Brně, kde byl vypracován systém preventivní diagnostiky v 80. letech. Tento systém byl založen na celkové analýze stáda a na laboratorním vyšetření krve, moči, bachorové tekutiny u jednotlivých skupin zvířat vybraných podle fáze reprodukce a laktace. Tento systém je neustále rozvíjen a zdokonalován řadou pracovišť zabývajících se problematikou zdravotního stavu a užitkovostí skotu. Rovněž je přizpůsobován praxi v nových podmínkách zemědělského podnikání (HRDINA, 2008). Kontrola metabolismu je prováděna v současné době na žádost zemědělského podniku nebo v rámci různých vědeckých grantů. Nejčastěji je vyšetření metabolismu dojnic žádáno při poklesu užitkovosti, při změnách ve složení mléka, při zhoršení reprodukčních funkcí ve stádě a dále při zvýšeném výskytu zdravotních poruch (uléhání po porodu či v laktaci, endometritidy, mastitidy, problémy s končetinami). Jednou s indikací pro realizaci metabolického testu je také zhodnocení účinnosti krmné dávky a eliminace případných negativních vlivů na zdravotní stav dojnic ve stádě. Správné zásady jak provádět metabolické testy u dojnic uvádí HOFÍREK et al. (2004). Mezi hlavní parametry metabolických testů patří u energetického metabolismu sacharidů a lipidů glukóza a triglyceroly. Glukóza představuje transportní formu sacharidů a je prekurzorem fruktózy a laktózy. Tvoří se v játrech z kyseliny propionové a také z kyseliny mléčné, glykogenu či glycerolu. Koncentrace glukózy v krvi je ukazatelem schopnosti krav dosáhnout rovnováhu mezi úrovní produkce a příjmem energie nebo tukové mobilizace. Její koncentrace v krvi je poměrně stálá a označuje se jako glykémie, fyziologické

26

rozmezí se nachází mezi 3,0 – 4,0 mmol/l. Ke snížení koncentrace dochází při nedostatku pohotové energie nebo při nedostatečné tvorbě kyseliny propionové v bachoru, při ketózách nebo těžkém narušení funkčnosti jater. Zvýšení hladiny glukózy může být zapříčiněno nadměrným působením stresu nebo aplikací některých léčiv. K tomuto jevu dochází však poměrně vzácně (PECHOVÁ et al., 2004, ex HRDINA, 2008). VAN DEN TOP et al. (1996) uvádí, že jimi sledované plemenice dosáhly koncentrace glukózy v krvi půl týdne před porodem 3,8 mmol/l. Nepatrně nižší hodnoty sledovali PENNER a OBA (2008), kteří v pokusu na 53 dojnicích holštýnského plemene studovali vliv zkrmování sacharózy v dietě. Sledování probíhalo na dojnicích během prvních čtyřech týdnů po porodu. Dojnice byly rozděleny na dvě skupiny a první skupině se nezkrmovala žádná sacharóza a druhé skupině bylo k základní dietě přidáno 4,5 % sacharózy. Základní krmnou dávku tvořila ze 40 % silážovaná drť ječmene, z 10 % vojtěškové seno a 50 % společného koncentrátu tvořeného např. močovinou a mačkaného zrna. Během sledování bylo zjištěno, že dojnice s krmnou dávkou obsahující 4,5 % sacharózy, měly hladinu plazmatické glukózy vyšší (3,047 mmol/l) než skupina dojnic bez přídavku sacharózy (2,914 mmol/l). Pokud se jednalo o porovnání multiparních dojnic a prvotelek, hladina plazmatické glukózy byla u prvotelek vyšší - 3,119 mmol/l oproti 2,836 mmol/l. PENNER a OBA (2008) uvádí, že čtvrtý týden laktace dosáhla hladina plazmatické glukózy 3,047 mmol/l u krav s přídavkem sacharózy v dietě a 2,914 mmol/l u plemenic bez přídavku sacharózy. PARK et al. (2010) v pokusu na kravách, který probíhal od 79. dne před otelením až do 90. dne po jejich otelení v sedmidenních intervalech, sledovali hladinu glukózy v krvi krav. Šestnáctý den před otelením byla hladina glukózy 4,024 mmol/l, v den porodu 3,713 mmol/l, sedmý den po otelení 3,175 mmol/l, třicátý den po otelení 3,641 mmol/l a šedesátý den po otelení 3,719 mmol/l. WILLIAMS et al. (2004) ve své studii uvádí, že vysokobřezí jalovice dosáhly průměrné hladiny glukózy před otelením hodnoty 2,69 mmol/l, zatímco krávy na stejné krmné dávce měly průměrnou hladinu glukózy 2,78 mmol/l. Prvotelky měly průměrnou hladinu glukózy 5,00 mmol/l a krávy 4,08 mmol/l. Autoři uvádí, že sedmý den po otelení měly prvotelky a krávy hladinu glukózy 2,91 mmol/l a 2,61 mmol/l. Triacylglyceroly (TG) jsou metabolity lipidů, estery mastných kyselin a trojsytného alkoholu glycerolu. Snížená hladina triacylglycerolů je zapříčiněna například dlouhodobým deficitem energie v krmné dávce nebo třeba steatózou jater. Zvýšená hladina poukazuje na lipomobilizační syndrom či akutní pankreatitidy (DOUBEK et al., 2007).

27

PARK et al. (2010) sledovali, že hladiny TG byly v předporodním období téměř beze změn. Po otelení došlo k poklesu a měla tendenci zůstávat nižší než v období stání na sucho. Šestnáctý den před otelením pozorovali průměrnou hladinu TG 0,1379 mmol/l, v den porodu měly 0,1311 mmol/l, sedmý den po otelení 0,0949 mmol/l, třicátý den po otelení 0,1277 mmol/l a šedesátý den po otelení 0,1220 mmol/l. Hladinu triglyceridů v krvi krav sledovali VAN DEN TOP et al. (1996). Skupina krmená podle NRC (1989) měla průměrnou hladinu TG před porodem 0,140 mmol/l, v den porodu 0,068 mmol/l, sedmý den po otelení 0,062 mmol/l, třicátý den po otelení 0,060 mmol/l a šedesátý den po otelení 0,070 mmol/l. Skupina s neomezeným přístupem ke krmné dávce měla hladinu TG nižší – dva týdny před otelením 0,100 mmol/l, v den porodu 0,052 mmol/l, sedmý den po otelení 0,048 mmol/l, třicátý den po otelení 0,050 mmol/l a šedesátý den po otelení 0,058 mmol/l. Metabolismus dusíkatých látek lze sledovat skrze metabolismus aminokyselin, detoxikaci amoniaku spojenou s tvorbou močoviny a skrze proteosyntézu. Syntéza močoviny patří mezi energeticky nejnáročnější procesy v organizmu (HRDINA, 2008). Močovina je konečným produktem degradace bílkovin a je syntetizována v játrech a vylučována ledvinami. Její koncentrace v krvi je dobrým ukazatelem příjmu a metabolizmu dusíku, dává obraz o exkreční schopnosti ledvin a syntetické schopnosti jater (PECHOVÁ et al., 2004, ex HRDINA, 2008). Nadbytečný příjem proteinů způsobuje vzestup močoviny v organizmu, tím se stimuluje tvorba prostaglandinu inhibující tvorbu progesteronu a má to za následek zvýšení embryonální mortality (ROSSOW, 2006). PARK et al. (2010) sledovali u svých plemenic také vztestup hladiny močoviny v krvi od šestnáctého dne před porodem až k třicátému dni po otelení, kdy došlo k mírnému poklesu a šedesátý den po otelení opět ke zvýšení. Hladina močoviny v krvi krav byla 1,743 mmol/l šestnáctý den před otelením a 2,158 mmol/l v den porodu a 2,772 mmol/l sedmý den po otelení a 2,706 mmol/l třicátý den po otelení a 2,988 mmol/l šedesátý den po otelení (PARK et al., 2010). POLÁKOVÁ et al. (2010) ve své studii porovnávali tři skupiny po 13 plemenicích. První skupina měla doplněny bezdusíkaté látky výtažkové (BNLV) pomocí kukuřičného škrobu, druhá skupina prostřednictvím sacharózy ze sušené cukrovky a třetí skupina měla majoritní zastoupení BNLV právě sacharózou. Krmné dávky byly navzájem téměř isonitrogenní a isoenergetické a byly předkládány plemenicím ad libitum pětkrát denně. Krmná dávka v předporodním období (tři týdny před porodem) byla složena převážně z vojtěškové siláže (13 kg/ks/den) a kukuřičné siláže (6 kg/ks/den) a v poporodním období (tři 28

týdny po porodu) byla dominantními složkami vojtěšková a kukuřičná siláž (u obou položek 8,5 kg/ks/den). V předporodním období měla první skupina průměrnou hladinu močoviny v krvi 4,49 mmol/l, skupina s částečně zastoupenou sacharózou 4,69 mmol/l a s převahou sacharózy 3,9 mmol/l. V poporodním období dosáhly plemenice skupiny s kukuřičným škrobem průměrné hladiny močoviny 5,73 mmol/l, skupina s částečně nahrazenou sacharózou 4,99 mmol/l a s převahou sacharózy 4,58 mmol/l. Enzymatická diagnostika se využívá především v diagnostice hepatopatií (poruchy jater), myopatií (poruchy svalstva) a osteopatií (poruchy kosterního systému). Principem těchto stanovení je určení aktivity enzymů v krevní plazmě nebo tkáních. Nejčastěji se stanovuje aktivita enzymů v krevní plazmě nebo krevním séru. Za fyziologického stavu je aktivita určovaných enzymů nízká, při narušení orgánu dochází v důsledku změny permeability buněčných stěn nebo po rozpadu buněk postiženého orgánu k vyplavení intracelulárních enzymů do krevního řečiště a aktivita těchto enzymů v krvi se zvýší. Aspartátaminotransferáza (AST, GOT) je enzym, který se nachází v játrech, srdci, erytrocytech, střevní sliznici, nebo kosterních svalech. Její hladina stoupá při akutních poruchách jater, srdce či kosterních svalů. VAN DEN TOP et al. (1996) sledovali stoupající tendenci enzymatické aktivity aspartátaminotransferázy ke čtvrtému dni po otelení u skupiny s neomezeným přístupem ke krmné dávce a k sedmému dni po otelení u skupiny s omezeným přístupem ke krmné dávce podle NRC (1989) a následný pokles u obou skupin až k šedesátému dni po porodu. U skupiny s omezeným přístupem k dietě byl pokles mírnější než u druhé skupiny. Plemenice s omezeným přístupem ke krmivu měly aktivitu AST v den porodu 0,735 kat/l, sedmý den po otelení 1,002 kat/l, třicátý den po otelení 0,668 kat/l a šedesátý den po otelení 0,651 kat/l. Krávy s adlibitním přístupem ke krmivu měly aktivitu AST 1,303 kat/l, sedmý den po porodu 1,637 kat/l, třicátý den po otelení 0,969 kat/l a šedesátý den po otelení 0,651 kat/l (VAN DEN TOP et al., 1996). Gamaglutamyltransferáza (GGT, GMT) je enzym vázaný na membránu, má vysokou aktivitu v játrech, v pankreatu, ledvinách a tenkém střevě. Katalyzuje přenos gamaglutamylového zbytku na peptid nebo protein. Ke zvýšení aktivity GGT dochází především při cholestáze, poškození jater, či akutní pankreatitidě (PECHOVÁ et al., 2004, ex HRDINA, 2008, DOUBEK et al., 2007). Alkalická fosfatáza (ALP) má 3 izomery (kostní, střevní a placentarní), které hydrolyzují fosfátové estery v alkalickém prostředí. Ke zvýšené aktivitě ALP může dojít 29

z několika důvodů, nejběžnější je u rostoucích zvířat, dále může mít na vyšší hladinu vliv hyperbilirubinemie,

která

falešně

zvyšuje

aktivitu

ALP,

dalšími

důvody

jsou

hyperparatyreóza, onemocnění jater, žlučníku a žlučových cest (cholestáze), pankreatitidy, nebo onemocnění kostí. VAN DEN TOP et al. (1996) pozoroval u dvou skupin krav klesající tendenci aktivity alkalické fosfatázy v krvi s postupem laktace. V den otelení měly krávy s adlibitním přístupem ke krmné dávce aktivitu alkalické fosfatázy 1,336 kat/l a skupina s omezeným příjmem krmiva podle NRC (1989) 1,002 kat/l. Sedmý den po otelení měla skupina s omezeným přístupem ke krmné dávce podle NRC (1989) 0,835 kat/l. Plemenice, které měly adlibitní přístup ke krmivu, vykázaly aktivitu ALP 1,319 kat/l. Třicátý den po otelení měly plemenice s omezeným přístupem ke krmné dávce aktivitu ALP 0,752 kat/l a plemenice s neomezeným přístupem ke krmné dávce 1,219 kat/l. Šedesátý den po otelení byla aktivita ALP 1,069 kat/l (plemenice s adlibitním přístupem ke krmivu) a 0,768 kat/l (plemenice s omezeným přístupem ke krmné dávce). Alaninaminotransferáza (ALT, GPT) má nejvyšší aktivitu v hepatocytech, kde katalyzuje reakci alaninu a 2-oxoglutarátu při vzniku pyruvátu a glutamátu. Dává informaci o poškození hepatocytů, ale při těžkém poškození jaterního parenchymu (mnohočetné nekrózy, abscesy, tumory) může být aktivita ALT v referenčním rozmezí nebo i nižší. Zvýšení její aktivity bývá způsobeno poškozením jater ať už v důsledku infekcí, intoxikací, traumat, šoku nebo tumorů. Na zvýšení množství ALT může mít také vliv akutní pankreatitida či anémie. (HOFÍREK et al., 2004). Za ukazatele jaterního zdraví si alkalickou fosfatázu, GGT či AST vybrali např. EDRINGTON et al. (1995). Autoři sledovali na aktivitě těchto enzymů v krvi působení fumonisinu B1, B2 a B3 na jehňatech ve 3 hladinách. Tyto enzymy vykazovaly zvýšenou aktivitu a byly signálem poškození jater. Dokonce během došlo k několika úmrtím jehňat, která byla krmena nejvyšší dávkou mykotoxinů, a 1 jehně uhynulo na střední dávce mykotoxinů. Prokazatelně zvýšený byl také cholesterol triglyceridy, kreatin a urea (P < 0,05). Podobným výzkumem se zabýval i GURUNG (1998), který sledoval hladinu triglyceridů, GGT a AST v závislosti na zkrmování mykotoxinů v pokusech na angorských kozách. Na začátku pokusu byly hladiny sledovaných krevních parametrů velmi podobné jak u kontrolní skupiny, tak i u koz krmených pokusnou dávkou s mykotoxiny. Po 112 dnech se ale u triglyceridů, GGT a AST projevilo až dvojnásobné navýšení.

30

Prokazatelný nárůst jaterních enzymů aspartátaminotransferázy AST (P < 0,05) a gamaglutamyltransferázy GGT (P < 0,001) zaznamenali i BRUCATO et al. (1986). Nárůst červených a bílých krvinek a množství hemoglobinu u skupin telat krmených dietou obsahující mykotoxiny, nebyl statisticky průkazný. K dalším autorům, kteří se zaměřili na stanovení AST, GGT nebo množství bilirubinu v krvi jako indikátoru zdravotního stavu dojnic byli OSWEILER et al. (1993) nebo BATTACONE (2009). Z dalších enzymů, které lze stanovit je amyláza katalyzující hydrolýzu polysacharidů na dostupnější oligosacharidy. Je produkována pankreatem, slinnými žlázami, v menší míře játry, vaječníky, mléčnou žlázou. Příčinami zvýšené aktivity mohou být akutní pankreatitida, cholestáze nebo renální insuficience (DOUBEK et al., 2007).

Krevní obraz Z těla zvířat tvoří krev 7 – 10 % hmotnosti. Krev je složena z několika typů krvinek (leukocyty, erytrocyty a trombocyty - asi 45 % celé krve), zbytek tvoří krevní plazma – nažloutlá tekutina, která je kapalným mediem krve. Krevní plazma je v podstatě vodní roztok obsahující 90 % vody, 7 % plazmatických proteinů a 0,9 % anorganických solí a zbytek tvoří roznášené látky. V plazmě lze sledovat i obsah minerálních látek, na jejichž objem v krvi má vliv jejich množství přijaté z krmné dávky – například prvky zinek, selen nebo mangan (JELÍNEK et al., 2003). Bílé krvinky neboli leukocyty (3 % v krvi) jsou částí imunitního systému a eliminují původce infekcí. Zvýšené množství leukocytů může poukazovat mimo jiné na právě probíhající zánětlivý proces v těle, vakcinaci nebo na právě proběhnutý porod (JANEWAY et al., 2001). Podle velikosti, tvaru buněčného jádra, přítomnosti granul v cytoplazmě a jejich barvy rozlišujeme 5 základních typů bílých krvinek (KAJEROVÁ, RYBÁŘ, SKŘIVAN, 2006). Červené krvinky neboli erytrocyty (96 % v krvi) obsahují hemoglobin a distribuují kyslík. Jejich životnost v krvi se pohybuje kolem 120 dní. Krevní destičky neboli trombocyty (1 % v krvi) jsou odpovědny za srážení krve. Počet trombocytů se zvyšuje během březosti, při tělesné námaze a pod vlivem adrenalinu (JELÍNEK et al., 2003). Do základního vyšetření krevního obrazu patří právě stanovení krvinek a dále hematokritu a množství hemoglobinu. Hematokrit se zjišťuje z nesrážlivé krve. Při odstřeďování dochází k usazování červených krvinek, leukocytů a krevních destiček. Nad nimi zůstane vrstva plazmy. Protože červených krvinek je nejvíce (krevních destiček

31

a leukocytů je zanedbatelné množství), hodnota hematokritu závisí na poměru červených krvinek a krevní plazmy. Zvýšený hematokrit nastává například při dehydrataci nebo u novorozených jedinců (UTHMAN, 1997, DOUBEK et al., 2007). Hemoglobin je červený transportní metaloprotein erytrocytů, jehož molekula je složena z hemu (navázané dvojmocné železo) a z bílkovinné (globinové) složky. Jeho hlavní funkcí je transport kyslíku z plic do tkání a opačným směrem odstraňování oxidu uhličitého z tkání do plic (MURRAY et al., 2002). Podílí se také na udržování acidobazické rovnováhy a při poklesu pH a vzestupu teploty dochází ke snazšímu uvolňování kyslíku z hemoglobinu. Autoři DOUBEK et al. (2007) uvádí, že zvýšená hladina hemoglobinu v krvi může být zapříčiněna erytrocytózou, snížená naopak erytrocytopenií (onemocnění způsobené anémií či uremií). Bilirubin je pigment vznikající hlavně rozpadem hemoglobinu. Pokud dojde tedy ke zvýšení hladiny bilirubinu v krvi, může to znamenat, že zvíře právě prodělává akutní hemolýzu, jaterní insuficienci, hladoví nebo dojnice právě prodělává ketózu organizmu (DOUBEK et al., 2007). VAN DEN TOP et al., (1996) sledovali dvě skupiny kříženek holštýnského plemene a hladinu bilirubinu v krvi s ohledem na krmnou dávku. První skupina byla složená z 8 plemenic o průměrném věku 4,9 ± 0,32 let o průměrné produkci 9154 ± 716 kg mléka v 305 dnech laktace. Druhou skupinu tvořilo 10 plemenic o průměrném věku 4,8 ± 0,21 let a průměrné produkci 8702 ± 205 kg mléka v 305 dnech laktace. Jejich krmná dávka se skládala 140 g/kg travní siláže, 630 g/kg kukuřičné siláže, 23 g/kg řepkového extrahovaného šrotu, 47 g/kg cukrovarských řízků a 160 g/kg koncentrátu, jehož převážnou částí byl kukuřičný a pšeničný šrot. Krmná dávka se skládala z 524,5 g/kg sušiny, 71 g/kg dusíkatých látek a 96,3 g/kg vlákniny a 26,3 g/kg tuků a 38 g/kg popelovin. Sledování probíhalo od čtvrtého týdne před otelením do dvanáctého týdne po otelení. První skupina plemenic byla krmena podle energetické normy popsané v NRC (1989) a druhá skupina měla neomezený přístup ke krmné dávce. Autoři uvádí, že jejich sledované plemenice s omezeným přístupem ke krmné dávce podle NRC (1989) vykazovaly zvyšující se hladinu bilirubinu po porodu k sedmému dni (z 8 mol/l na 9,5 mol/l), poté došlo k poklesu k desátému dni po porodu a opětovnému zvýšení ke čtrnáctému dni po porodu a pak už plynule klesala hladina bilirubinu – třicátý den po otelení byla 7,4 mol/l a šedesátý den po otelení 6,9 mol/l. Skupina plemenic s neomezeným přístupem k dietě měla v den porodu hladinu bilirubinu 8,5 mol/l a sedmý den po otelení 10,5 mol/l. Třicátý den po otelení VAN DEN

32

TOP et al. (1996) uvádí, že plemenice s adlibitním přístupem ke krmné dávce měly hladinu bilirubinu 11 mol/l a šedesátý den po otelení 7,8 mol/l. Ne vždy zvýšené hladiny sledovaných parametrů jsou znakem kvalitnějšího či zdravějšího zvířete. Je na uvážení zdravého „selského“ rozumu, co je a co naopak není žádoucí a na základě těchto poznatků vyvodit závěry, které povedou ke zlepšení nejen zdravotního stavu, ale i celkového welfare zvířete. SOLEIMANI et al. (2010) například sledovali na 29 plemenicích holštýnského plemene vliv zkrácené doby zaprahnutí na krevní obraz těchto plemenic. V první skupině bylo 14 krav, které byly zaprahnuty klasicky šedesátý den před otelením. V druhé skupině bylo 15 krav, které byly zaprahnuty 35. den před otelením. Obě skupiny byly krmeny stejnou krmnou dávkou dvakrát denně a krev byla kravám odebírána jednou týdně od jednoho týdne před porodem až po sedmý týden po otelení. Skupina, která měla šedesátidenní dobu zaprahnutí, vykázala průměrnou hladinu bílých destiček 12,3 tis./mm3, červených krvinek 5,3 mil./mm3, průměrnou hodnotu hemoglobin 8,08 g/l, hematokritu 27,97 % a 250,3 tis./mm3 krevních destiček. Skupina krav, která měla zkrácené suchostojné období, vykazovala průměrné hladiny vyšší než předešlá skupina – 13,5 tis. bílých krvinek/mm3 a 5,4 mil. erytrocytů/mm3 a 8,11 g hemoglobinu/l a 28,24 % hematokritu a 286,4 tis. krevních destiček/mm3.

Laktoferin Poprvé byl objeven v roce 1939 v kravském mléce a byl pojmenován podle schopnosti vázat železo (z latinského slova ferrum - železo a lac - mléko) a pro jeho přítomnost v mléce (ADAM a KIZEK, 2007). Laktoferin, nazývaný někdy také laktotransferin nebo transferin se skládá z části aminokyselinové a z části cukerné, dohromady tedy jde o glykoprotein. Laktoferin vytváří prostorovou strukturu, která se popisuje jako brýlovitá, a v každé ze dvou kulovitých částí své prostorové struktury váže transferin molekulu železa (SUCHÁNEK, 2011). PIERCE et al. (1991) ve své práci sledovali složení molekuly laktoferinu v kravském mléce z pohledu zastoupení jednotlivých aminokyselin a výsledky porovnávali se složením molekuly lidského laktoferinu (tab. 1). Laktoferin má různé biologické funkce - hraje důležitou roli v metabolismu železa, buněčném dělení a množení, a také projevuje antibakteriální, antivirovou a antiparazitární aktivitu (CHENG et al., 2007). Na základě těchto vlastností mu např. ADLEROVÁ, BARTOŠKOVÁ, FALDYNA (2008), BELLAMY et al. (1992) nebo LASH et al. (1983) přisuzují funkci při preimunitní obranyschopnosti. Lactoferin také hraje důležitou roli 33

v obranných mechanismech mléčné žlázy u zvířat a nachází se především v mlezivu a mléce (REITER a ORAM, 1967, TENG, 2002). Množství laktoferinu v mléce je rozdílné pro různé druhy, více ho obsahuje lidské, prasečí či myší mléko, méně pak kravské a mléko jiných přežvýkavců. Výskyt laktoferinu byl však také prokázán i ve slinách, slzách, nosním a bronchiálním hlenu, žaludeční a střevní tekutině, žluči a moči nejen dojnic. Také slezina a kostní dřeň obsahuje velké množství tohoto protein (TENG, 2002). WODJAK-MAKSYMIEC, KMIEC, ZIEMAK (2006) potvrdili, že gen pro laktoferin může sloužit jako genetický marker koncentrace somatických buněk v mléce a také tedy jako ukazatel odolnosti nebo náchylnosti dojnic k mastitidám a jiným onemocněním mléčné žlázy. Je hlavním proteinem v sekundárních granulích neutrofilů (TENG, 2002). Mastitida je jednou z nejčastějších onemocnění, které mají významný ekonomický vliv na dojnice. Ve většině případů je způsobena výskytem především infekčních patogenů, a to zejména Staphylococcus aureus, Streptococcus uberis a Escherichia coli (CHANETON et al., 2008). Rozdíly ve výskytu těchto onemocnění jsou velké. Mléčná plemena z východní Francie (např. Montbéliard) a ve střední Evropě (např. Simmental, Brown Swiss), mají nižší počet somatických buněk v mléce a výskyt klinické mastitidy je u nich nižší než u vysokoprodukčního holštýnského skotu. Existují také rozdíly v chovech, které jsou převážně způsobeny stavem chovu (welfare). Přímý výběr zvířat odolných k mastitidám je obtížný, protože ve většině případů mastitidy nejsou zaznamenávány a predikce náchylnosti k tomuto onemocnění je velmi nízká (RUPP a BIOCHARD, 2003). Mastitida je jedním z hlavních důvodů snižování kvality mléka dojnic. Vedle senzorické vlastnosti mléka jsou také narušeny fyzikální, biologické nebo nutriční vlastnosti a též složení mléka. Zdraví konzumentů mléka je ohroženo přítomností patogenů v mléce, či toxiny, které mohou produkovat, nebo výskytem reziduí antibiotik použitých k léčbě mastitid (ŠRUBAŘOVÁ a DVOŘÁK, 2009). Mnohé vědecké týmy uvedly (APPELMELK et al., 1994, COHEN et al., 1992, DIONYSIUS, GRIEVE, MILNE, 1993) na základě silného vztahu mezi koncentrací laktoferinu a výskytem mastitid, že kravské mléko a jeho konzumace má významný vliv na obranyschopnost konzumenta před atakem Escherichia coli (ELLISON, GIEHL, LAFORCE, 1988, SMITH a SCHANBACHER, 1977). NONNECKE a SMITH (1984) a RAINARD (1986) ve svých pracích zmínili o tom, že laktoferin má jen malé antibakteriální účinky (např. na Staphylococcus aureus a Streptococcus agalactiae). HARMON et al. (1975) uvádí, že koncentrace laktoferinu v mléce je v korelaci s krevními buňkami, fází laktace a množstvím mléka. Ale normální koncentrace laktoferinu 34

u krav, a to zejména v období laktace, nebyla dosud jednoznačně stanovena. Za normální koncentraci laktoferinu v mléce během laktace se dříve považovalo 250 - 404 g/ml (SUZUKI et al., 1977, ex EL-LOLY a MAHFOUZ, 2011, HARMON et al., 1976, WELTY, SMITH, SCHANBACHER, 1976). Avšak KANYSHKOVA, BUNEVA, NEVINSKY (2001) pozorovali, že množství laktoferinu výrazně vzrostlo během zánětu a při virovém onemocnění, a CHENG et al. (2007), že koncentrace laktoferinu v mléce je ovlivněna fází laktace a počtem somatických buněk. Jejich teorie potvrdili O'HALLORAN et al. (2009), kteří uvedli, že množství laktoferinu v kravském mléce se může výrazně zvýšit výskytem mastitidy, nebo u suchostojných krav.

2.3 Onemocnění Výživa krav je považována za nejvýznamnější faktor vnějšího prostředí, který determinuje produkci mléka, plodnost, zdravotní stav zvířat a umožňuje realizovat genetický potenciál jedince i celého chovu. Přes značné pokroky v rozvoji krmivářského průmyslu, pěstování pícnin, konzervace píce, sestavování krmných dávek, technologie a techniky krmení i značný rozvoj vědeckých poznatků ve fyziologii a patofyziologii přežvýkavců se stále setkáváme s řadou nedostatků ve výživě a krmení krav, které negativně ovlivňují produkci, reprodukci, zdravotní stav zvířat a způsobují velké ekonomické ztráty předčasným vyřazováním krav z chovu i úhynem zvířat zpravidla v peripartálním období. I když chovatel má dostatek informací o rizicích, které období zaprahnutí přináší, stále dochází ke značným chybám ve výživě, ustájení i ošetřování krav. Tomu pak odpovídá i zdravotní stav a přímé i nepřímé ztráty (ILLEK, 2010). Porod je natolik zatěžujícím procesem pro organizmus krávy, že není-li kráva dostatečně fyzicky připravena na porod, mohou se vyvolat problémy již v průběhu porodu, hlavně v poporodním období, má to vliv především na produkci mléka (neobsahuje optimální úroveň), je narušena plodnost a dochází ke vzniku řady onemocnění, která způsobují značné ekonomické ztráty a často končí vyřazením zvířat z chovu či jejich úhynem. Podle ILLKA (2010) je z celého mezidobí morbidita a mortalita zvířat v tomto období nejvyšší. Za nejčastější poruchy po otelení a na začátku laktace STAUFENBIEL (2007) uvádí poruchy energetického metabolismu, metabolismu sacharidů a tuků. Zemědělci mají zkušenosti, že starší dojnice, zvláště ty vysokoprodukční, mají s vyšším věkem větší zdravotní problémy. Jak uvádí MATĚJÍČEK (2004), produkční choroby mají velmi často subklinický průběh a přetrvávají v organizmu velmi dlouho. Ve chvíli, 35

kdy jsou diagnostikovány na základě klinických projevů, bývá již často pozdě a organizmus je již nevratně těžce poškozen. Nejčastější chybou konce laktace a v období stání na sucho je zvýšený příjem energie, což vede ke ztučnění krav, k těžkým porodům, k poruchám puerperia, k jaterní steatóze, ke ketóze, k poruchám plodnosti a k predispozicím vzniku dislokace slezu. Syndrom ztučněných krav vzniká zpravidla již ke konci laktace, především u krav s dlouhou servis periodou (SP) a z důvodu vysokého příjmu energie v období stání na sucho. Přetučnělé krávy v předporodním období snižují příjem sušiny významněji než krávy s optimální kondicí, nejsou tudíž schopny optimálně pokrýt vzrůstající živinové nároky rostoucího plodu, dělohy, placenty i mléčné žlázy, která se připravuje na tvorbu nejprve kolostra a posléze mléka. Dochází tak k lipomobilizaci již několik dnů před porodem, rozvíjí se steatóza jater, zvyšuje se množství ketolátek v krvi (ILLEK, 2010). DANESH MESGARAN a HERAVI MOUSAVI (2008) ve své práci sledovali vliv stavu kondice na dojivost v prvních devadesáti dnech laktace vysokoprodukčních dojnic holštýnského plemene. Výsledky studie ukázaly, že zatučnělé krávy (BCS nad 4,6 v době stání na sucho) dosahují nižší produkce mléka. DANESH MESGARAN a HERAVI MOUSAVI (2008) dále uvádí, že u hubených krav (BCS 2,4) je produkce mléka nižší než u normálních (BCS 2,9). Z dalších poruch zdraví, které jsou důsledkem negativní energetické bilance (NEB) je např. steatóza jater, která je způsobena ukládáním mastných kyselin z tukové tkáně. Když dochází k nadměrnému příjmu mastných kyselin, ukládá se energie ve formě triacylglycerolů v játrech, ta tuční a zvyšují produkci ketolátek (GRUMMER, 2011). Dochází k narušení syntézy glukózy, albuminu, detoxikační činnosti, narušení buněčných membrán a imunitní funkce. Ketóza je akutní či chronicky probíhající porucha energetického metabolizmu charakteristická zvýšenou tvorbou ketolátek, jejich zvýšeným obsahem v krvi, mléce i moči, tukovou degenerací jater a nedostatečnou tvorbou glukózy. Vyskytuje se především u vysokoprodukčních dojnic v první třetině laktace - 20 až 60 % dojnic (ILLEK, 2010). Dalšími onemocněními, která mohou propuknout v jakékoliv fázi mezidobí, jsou bachorové indigesce, ať už to je jednoduchá bachorová indigesce, akutní bachorová acidóza, subakutní bachorová acidóza (SARA), chronická bachorová acidóza nebo bachorová alkalóza. Pro efektivní řešení poruch energetického metabolismu a souběžných onemocnění je třeba využívat různé metody sledování a to kondici (BCS – body condition score), žravost a chování krav, konzistenci výkalů, denní nádoj, skladbu mléka, počet somatických buněk 36

v mléce i biochemické vyšetření biologického materiálu. Například metodám hodnocení kondice dojnic se věnovali POLÁKOVÁ et al. (2010). Sledovali na 12 plemenicích (11 plemenic holštýnského plemene a 1 plemenice českého strakatého plemene) pokles BCS z původního hodnocení 3,34 dva týdny před otelením na 2,99 třetí týden po otelení a pokles živé hmotnosti sledovaných plemenic z průměrných 701 kg dva týdny před porodem na 612 kg třetí týden po otelení a na 608 kg padesátý den po otelení. Závěrem literárního přehledu můžeme konstatovat, že je velmi málo prozkoumán vliv kvality stopových prvků – zinku, na výsledky užitkovosti, reprodukce a zdraví dojnic. To je zapříčiněno tím, že pokusy s dojnicemi jsou obtížně organizovatelné, technicky náročné a finančně velmi zatěžující. Z literárního přehledu dále vyplývá, jak velmi málo je znám vliv minerálních látek v anorganické a organické formě například na kondici krav či na výsledky metabolických testů v předporodním a poporodním období dojnic.

37

3

CÍL PRÁCE A HYPOTÉZA Cílem předložené práce bylo sledovat vliv vybraného parametru výživy na metabolismus

plemenic Školního zemědělského podniku Žabčice. V pokusu I jsme chtěli zjistit, jak jsou ovlivněny vybrané krevní parametry (metabolický test) tím, zda se jedná o prvotelku nebo o krávu se standardní krmnou dávkou sestavenou z objemných a jadrných krmiv (TMR). Dále jsme chtěli ověřit metodiku odběru, převozu, uchování a zpracování krevních vzorků, mleziva a mléka na MENDELU a odběru krmiv a analýzy krmných dávek. Hodnotili jsme i tvar obecné závislosti mezi obdobím a vybranými krevními parametry prvotelek a krav. Předmětem pokusu II bylo porovnat vliv zkrmování přídavku anorganické a organické formy zinku v krmné dávce na stravitelnost živin krmné dávky včetně stravitelnosti zinku. Podle literárních zdrojů jsme si definovali hypotézu, že zkrmovaná forma zinku může ovlivnit stravitelnosti mědi a v našem pokusu jsme se tuto hypotézu pokusili ověřit. Cílem pokusu III bylo zkoumat vliv přídavku dvou forem zinku na kondici a zdravotní stav plemenic a na parametry metabolických testů v předporodním a poporodním období. Pro komplexní hodnocení zdravotního stavu jsme použili stanovení krevních obrazů, jaterních enzymů, posouzení živé hmotnosti a denního nádoje mléka. V rámci pokusů jsme sledovali: 

stravitelnost dusíkatých látek (NL), tuku (T), vlákniny (VL), bezdusíkatých látek výtažkových (BNLV), popela (P), zinku a mědi krmných dávek



hladinu bílých (WBC) a červených krvinek (RBC), krevních destiček (PLT), hemoglobinu (HGB) a hodnotu hematokritu (HCT) v krvi



aktivitu amylázy (AMYL), alkalické fosfatázy (ALP), alaninanmonotransferázy (ALT), aspartátaminotransferázy (AST) a gamaglutamyltransferázy (GGT) v krvi



množství triacylglycerolů (TG), močoviny (UREA), glukózy (GLU) a bilirubinu (BIL) v krvi



obsah vápníku, fosforu, hořčíku, železa, zinku a mědi v krevní plazmě



hladinu laktoferinu v mlezivu a mléce



stav kondice plemenic (BCS), denní nádoj mléka a živou hmotnost plemenic

38

4

METODIKA Pro potřeby pokusů byly vybrány plemenice holštýnského plemene chované na ŠZP

Žabčice, které byly volně ustájeny ve stejných mikroklimatických podmínkách (vlhkostní, teplotní i prostorové podmínky, proudění vzduchu ve stáji atd.). Sledované plemenice měly ad libitní přístup ke kompletní krmné dávce (TMR), která byla aplikována krmným vozem Faresin TMR 1400 dvakrát denně (obr. 1). V případě vyšší sušiny se krmná dávka vlhčila vodou.

Obr. 1 Ad libitní přístup plemenic ke krmné dávce

Podmínky dojení byly časově i technicky stejné. Vzorky mleziva a mléka se odebíraly během ranního dojení do prázdných čistých plastových zkumavek a vzorky krve po ranním dojení, přibližně 3 hodiny po založení čerstvé krmné dávky. Vzorky krve byly převáženy v plastových zkumavkách s antikoagulačním činidlem. Jednotlivé sledované parametry jak krevních vzorků, tak i mleziva byly vyhodnoceny faktorovými analýzami podle statistických (biometrických) metod popsaných SNEDECOR a COCHRAN (2012).

39

4.1 Pokus I. – přípravný pokus V rámci tohoto pokusu jsme odebírali vybraným plemenicím v předporodním a následně mlezivovém období vzorky krve, které byly dále zpracovány a analyzovány. Také jsme stanovili množství laktoferinu v mlezivu sledovaných plemenic. Cílem pokusu bylo stanovit standardní postupy při sestavování krmných dávek (pro krmný vůz), při krmení, při odběrech vzorků krmných dávek a vzorků krve a při jejich analýzách.

Zvířata Do sledování byly zařazeny dvě skupiny plemenic holštýnského plemene. První skupina byla tvořena 13 vysokobřezími jalovicemi a byla označena jako skupina „P“. Druhá skupina 13 vysokobřezích krav byla označena jako skupina „K“. Všechny sledované plemenice pocházely z chovu univerzitní farmy Žabčice s prokazatelným původem pod nejméně 5 generací a pohybovaly se ve stejných mikroklimatických podmínkách volného skupinového ustájení. Pozorování (pokusné období) u každé skupiny trvalo od čtrnáctého dne (± 1 den) před plánovaným porodem do pátého dne po porodu.

Krmná dávka Krmná dávka sledovaných vysokobřezích plemenic byla upravena tak, aby v obou případech byla stejného složení, s ohledem na minimální potřeby živin jak vysokobřezích jalovic, tak i vysokobřezích krav. Vzhledem ke skupinovému ustájení byla krmná dávka aplikována celé skupině. Předkládaná krmná dávka u obou skupin byla pečlivě dodržována po celou dobu sledování. Přípravné období předkládání krmné dávky bylo u obou skupin 14 dní. To znamená, že experimentální krmná dávka byla podávána od 255. dne gravidity vybraných plemenic. Krmná dávka byla sestavena z objemných krmiv - kukuřičná siláž, vojtěšková siláž ze zavadlé píce, silážované cukrovarské řízky a luční seno. Přesné složení krmné dávky je uvedeno v tabulkách 2 a 3. Z jednotlivých komponentů byla vyrobena směsná krmná dávka, která byla předkládána dvakrát denně pro adlibitní příjem. Krmná dávka byla několikrát denně přihrnována a žlabové ztráty se pohybovaly do 1 %. Vzorky krmiv a krmné dávky byly odebrány v souladu s Vyhláškou č. 415/2009 Sb. Po převozu ze Žabčic do laboratoří Ústavu výživy zvířat a pícninářství a firmy MIKROP, a. s. Čebín byly stanoveny jednotlivé živiny (tab. 3).

40

Odběry a analýzy vzorků mleziva a mléka Průměrný vzorek mleziva nebo mléka byl odebírán do čistých plastových zkumavek bez činidla vždy po ranním dojení plemenic. Odběry vzorků proběhly ve 3 termínech: 0. testační den – Den porodu byl označen jako nultý den. Pokud se plemenice otelila v odpoledních hodinách, došlo k odběru vzorku mleziva po odpoledním dojení. Pokud se plemenice otelila v noci, byl jako den porodu brán následující den. 2. testační den – další odběr mleziva proběhl ve druhém dni po otelení plemenice. 4. testační den - odběr mléka proběhl ve čtvrtém dni po otelení plemenice. Vzorky mleziva a mléka byly převezeny na Mendelovu univerzitu v Brně, kde na Ústavu chemie a biochemie byly analyzovány (Ing. Jiří Sochor, Ph. D.). Vzorky byly před samotnou analýzou 10x zředěny a z každého takto připraveného vzorku byl 1 ml dávkován do chromatografického systému. Pro separaci a detekci laktoferinu byl použit FPLC systém (by Biorad, USA). Systém se skládá ze dvou chromatografických pump pro dopravu elučních pufrů, separační kolony, dávkovacího ventilu s 1 ml dávkovací smyčkou, UV-VIS detektoru a automatického sběrače frakcí.

Odběry a analýzy vzorků krve Během pokusného období byly odebrány plemenicím sedmkrát vzorky krve z ocasní cévy (vena caudalis mediana). Vzorky krve byly odebírány do plastových zkumavek ošetřených antikoagulantem. Odběry krve byly zajištěny veterinárními lékaři (MVDr. Annou Slámovou nebo MVDr. Zdeňkou Bébarovou) vždy v dopoledních hodinách po ranním dojení sledovaných dojnic. Jednotlivé zkumavky se vzorky krve byly specificky označeny obojkovými čísly příslušných plemenic a byly převezeny k analýze do laboratoří Mendelovy univerzity v Brně. Odběry krevních vzorků pro stanovení krevních obrazů Vzorky krve vybraných plemenic byly odebrány do zkumavek s EDTA - kyselinou ethylendiamintetraoctovou v termínech: I. - První odběr vzorků krve byl proveden vysokobřezím jalovicím a kravám 14. den (± 1 den) před předpokládaným otelením. Datum porodu byl odhadnut podle termínu inseminace a podle odpozorovaných zvyklostí na Školním zemědělském podniku Žabčice, kdy se jalovice telily přibližně 281. den březosti a krávy 283. den březosti.

41

II. - Druhý odběr vzorků krve se uskutečnil 7. den (± 1 den) před otelením (za týden po prvním odběru). III. - Třetí odběr vzorků krve proběhl v den porodu (označen jako nultý den) sledovaných plemenic. IV. - VII. Čtvrté až sedmé odběry vzorků krve byly provedeny 1. až 4. den po otelení. U sledovaných plemenic bylo stanoveno množství bílých (WBC) a červených (RBC) krvinek, množství hemoglobinu (HGB) a krevních destiček (PLT) a také byl stanoven hematokrit (HCT). K diagnostice krevního obrazu byl použit přístroj ABC VET (by ABX HEMATOLOGIE, Francie) na pracovišti Ústavu výživy zvířat a pícninářství. Jde o plně automatický přístroj řízený mikroprocesorem, určený pro analýzu krevních parametrů. ABC Vet byl schopen změřit z 12 l plné krve odebrané do K3 EDTA až 16 parametrů, při každé analýze jednoho parametru udělal přístroj okamžitě 2 opakování a průměrnou hodnotu z těchto tří naměřených čísel udal jako výsledné množství sledovaného krevního parametru. Měření bílých krvinek, červených krvinek a krevních destiček bylo postaveno na principu změny impedance, hematokrit byl stanoven na základě numerické integrace a množství hemoglobinu bylo stanoveno prostřednictvím kyanmethemoglobinu při vlnové délce 550 nm. Odběry krevních vzorků pro stanovení enzymatické aktivity organismu a hladiny zinku Pro stanovení aktivity enzymů alkalické fosfatázy (ALP), alaninaminotransferázy (ALT) a aspartátaminotransferázy (AST) byly vzorky krve vybraných plemenic odebrány do zkumavek s antikoagulantem Lithium Heparin v termínech: I. – III. Termíny odebírání vzorků krve pro stanovení aktivity enzymů byly vybrány stejné jako pro stanovení krevních obrazů plemenic (14. a 7. den před otelením). IV. Čtvrté odběry krve byly provedeny plemenicím v druhém dni po otelení. V. Poslední odběry vzorků krve byly provedeny čtvrtý den po otelení. Ke stanovení ALP, ALT a AST byl použit automatizovaný biochemický analyzátor Reflovet Plus (by Scil, Německo). Tento přístroj pracoval na principu reflektační fotometrie za použití reagenčních proužků. Pro každou analýzu krevního vzorku bylo třeba 32 l krve ošetřené antikoagulantem, toto množství se aplikovalo speciálně kalibrovanou pipetou přímo na reagenční proužek. Ve stejných testačních dnech byly provedeny odběry vzorků krve pro stanovení zinku v krvi sledovaných plemenic. Analýzy byly provedeny na Ústavu chemie a biochemie MENDELU na základě diferenční voltametrie přístrojem 797 VA Computrace připojenému k 813 Compact autosampleru (by Metrohm, Swiss) - popsáno v HORKÝ et al. (2012). 42

4.2 Pokus II. – stravitelnost živin V tomto pokusu jsme sledovali vliv dvou forem přídavku zinku v krmné dávce na stravitelnost základních živin krmné dávky plemenic. Do sledování byly zařazeny dvě skupiny krav, jejich běžná krmná dávka, složená z objemného a jadrného krmiva, doplňkové směsi byla také analyzována na zinek a na měď. U pokusné skupiny pozorovaných krav byl přídavek anorganické formy zinku – oxid zinečnatý, nahrazen přídavkem organické formy, ve které byl zinek vázán na methionin.

Zvířata Experiment zahrnoval dvě skupiny plemenic – kontrolní s 9 kusy (3 vysokobřezí jalovice, 3 vysokobřezí prvotelky a 3 vysokobřezí multiparní krávy) a pokusnou skupinu s 10 kusy (3 vysokobřezí jalovice, 4 vysokobřezí prvotelky a 3 vysokobřezí multiparní krávy). Sledované plemenice byly holštýnského plemene. Pozorování každé skupiny trvalo od doby 14. den (± 1 den) před porodem a trvalo 60 dnů po otelení krav.

Krmná dávka Během pokusu byla krmena průměrná krmná dávka, která byla sestavena z objemných krmiv - kukuřičná siláž, vojtěšková siláž ze zavadlé píce, cukrovarské řízky silážované, luční nebo vojtěškové seno. První skupina krmena standardní krmnou dávkou a s přídavkem anorganické formy zinku (oxid zinečnatý) byla dále označena jako „A“. Druhou skupinu tvořila pokusná skupina označená dále jako „O“, která již v přídavku krmné dávky měla anorganický zinek zaměněn za jeho organickou formu – zinek byl fixován na methionin (Khei-chelate Zn powder 15 % by Kheiron). Sledování skupin bylo rozděleno do tří fází podle období. Schéma označení jednotlivých krmných dávek je uvedeno v tabulce 4. Přípravné období na krmnou dávku obsahující přídavky různých forem zinku trvalo šedesát dnů. Složení průměrné krmné dávky pro jednotlivé fáze sledování je uvedeno v tabulkách 5 až 7. V tabulkách 8 a 9 jsou uvedeny živinové složení a složky premixů jak pro skupinu A krmenou přídavkem anorganické formy zinku, tak i pro skupinu O, které byl přidáván zinek v organické formě navázané na methionin. 43

Příslušné premixy připravené firmou MIKROP Čebín a. s. byly přimíchány do TMR (směsné krmné dávky) denně. TMR byla podávána dvakrát denně. Denní žlabové zbytky nepřesáhly 1 % z objemu předložené krmné dávky. Odběry a analýzy vzorků krmných dávek a výkalů Období zahájení odběrů krmných dávek a výkalů se shodovala s počátky jednotlivých fází pozorování. Vzorky krmných dávek a výkalů byly odebírány 14. den (± 1 den) před otelením, 30. a 60. den po otelení. Vzorky krmné dávky byly odebírány dle Vyhlášky 415/2009 Sb. a per rectum byly odebírány vzorky výkalů. Odebrané vzorky byly převezeny do laboratoří Ústavu výživy zvířat a pícninářství Mendelovy univerzity v Brně, kde byly připraveny pro laboratorní analýzy (sušení, šrotování). Chemické analýzy výkalů a krmiv byly prováděny podle metod, které popsal ŠÍMA (2001). Hrubý protein (N × 6,25) byl stanoven na přístroji FOSS 2300 Kjeltec Analyzer Unit (by FOSS TECATOR).) Zinek a měď ve výkalech byly stanoveny na Ústavu agrochemie, půdoznalství, mikrobiologie a výživy rostlin metodou atomové absorbční spektrometrie. Vzorky krmných dávek a výkalů (navážka 0,5 g homogenního vzorku) byly mineralizovány ve směsi koncentrované kyseliny dusičné a peroxidu vodíku v mikrovlnném systému ETHOS 1 (by MILESTONE, Itálie). Po dekompozici vzorku byl roztok doplněn na objem 25 ml. Koncentrace prvků v takto připravených roztocích byla stanovena na atomovém absorbčním spektrometru s kontinuálním zdrojem záření s vysokým rozlišením ContrAA 700 (by Analytik Jena, Německo). Použité vlnové délky: Zn 213,857 nm a Cu 324,754 nm. Koeficienty stravitelnosti živin krmných dávek byly stanoveny postupem popsaným v práci BALABÁNOVÁ, HOŠKOVÁ, ZEMAN (2011).

44

4.3 Pokus III. – krevní parametry a kondice V tomto pokusu jsme se zaměřili na sledování metabolické odezvy organismu plemenic s ohledem na zkrmovanou formu přídavku zinku (skupiny A a O). Na základě výsledků jsme potom ohodnotili zdravotní stav sledovaných plemenic.

Zvířata První skupina zahrnovala 9 plemenic a druhá skupina 10 plemenic o stejném průměrném věkovém složení. Doba sledování byla zvolena stejná jako v druhém pokusu a bylo použito i stejné označení sledovaných skupin s ohledem na předkládanou formu přídavku zinku v krmné dávce.

Krmná dávka Schéma označení jednotlivých krmných dávek je uvedeno v tabulce 4 a složení průměrné krmné dávky pro dané období sledování je uvedeno v tabulkách 5 až 7. V tabulkách 8 a 9 jsou uvedeny živinové složení a složky přídavků skupiny A i O. Při zakládání krmných dávek do žlabů bylo postupováno jako v druhém pokusu. Příslušné přídavky zinku byly přimíchány do TMR každý den a denní žlabové zbytky byly přibližně 1 % z objemu předložené krmné dávky.

Odběry a analýzy krevních vzorků Krevní vzorky byly sledovaným zvířatům odebírány z vena caudalis mediana veterinárním lékařem (MVDr. Anna Slámová nebo MVDr. Zdeňka Bébarová) v dopoledních hodinách - přibližně v 10 hodin. Vzorky krve byly odebírány do plastových zkumavek ošetřených antikoagulačními činidly a to činidlem Lithium Heparin a EDTA. Každá plemenice byla během sledování odebírána celkem 5krát a to: I. - První odběr byl proveden 14. den (± 1 den) před očekávaným porodem (KD -14). II. - Druhý odběr byl v den porodu sledovaných plemenic, nejdéle pak den po porodu, a to v případě otelení v odpoledních či nočních hodinách, kdy nebylo možné zajistit odběr vzorků veterinářem. III. - Třetí odběr byl 7. den po otelení (KD 30) IV. - Čtvrtý odběr byl 30. den po otelení (KD 30). V. - Poslední odběry probíhaly 60. den po otelení (KD 60).

45

Jednotlivé zkumavky byly specificky označeny obojkovými čísly příslušných plemenic a byly převezeny do laboratoří Mendelovy univerzity v Brně. Na Ústavu morfologie, fyziologie a genetiky zvířat byly provedeny analýzy na obsah zinku a mědi v krevní plazmě. Na přístroji Konelab T20xt by THERMO ELECTRON OY, (Finland). Přístroj pracuje na principu přímého kolorimetrického stanovení koncentrace iontů bez deproteinace v nehemolytické krevní plazmě, kde k udržení krevního vzorku byly použity heparinové soli jako antikoagulant. Základem metody bylo to, že zinek a měď vytvářeli se specifickým kompletačním činidlem stabilní barevné komplexy, jejichž barevné intenzity byly úměrné množství sledovaných iontů ve vzorcích. Interference jiných prvků, které nebyly právě sledovány a byly přítomny ve vzorku, byla eliminována použitím specifických maskovacích činidel a dodržením daných reakčních podmínek. Vlnová délka pro stanovení zinku byla 560 nm, mědi 575 nm, železa 600 nm, hořčíku 510 nm, fosforu 340 nm a vápníku 660 nm. Na Ústavu výživy zvířat a pícninářství byly provedeny rozbory 10 krevních parametrů – triglyceroly (dále jen TG), amyláza (dále jen AMYL), gamaglutamyltransferáza (dále jen GGT), alkalická fosfatáza (dále jen ALP), bilirubin (dále jen BIL), urea (dále jen UREA), alaninaminotransferáza (dále jen ALT), aspartátaminotransferáza (dále jen AST) a glukóza (dále jen GLU). K těmto rozborům krevních parametrů byl použit plně automatizovaný biochemický analyzátor Reflovet Plus (by Scil, Germany) pracující na principu reflektační fotometrie. Na tomto pracovišti byly dále stanoveny základní rozbory krevního obrazu a to množství červených (RBC) a bílých krvinek (WBC), množství krevních destiček (PLT), hemoglobin (HGB) a hematokrit (HCT). K diagnostice krevního obrazu byl použit přístroj ABC VET (by ABX HEMATOLOGIE, France).

Hodnocení kondice K tomu, abychom zjistili, zda porod neměl výrazně negativní vliv na změnu hmotnosti, jsme vždy před odběrem krve každou plemenice individuálně zvážili na tenzometrické váze umístěné mezi dojírnou a stájí a subjektivně posoudili na základě 6ti stupňové metody hodnocení BCS (Body Condition Score – WEBSTER, 1993) podle vizuální předlohy (obr. 2) a slovního popisu (tab. 10). Hodnotitel byl předem proškolen o principu a způsobu klasifikace plemenic podle tohoto postupu a byl seznámen s plemenným standardem holštýnského plemene. Všechny

46

plemenice byly posuzovány stejným hodnotitelem, aby se minimalizovalo riziko spojené s individualitou hodnotitele. Obr. 2 Schéma pro posouzení BCS (Body Condition Score) podle WEBSTER (1993)

5

4

3

velmi ztučnělá (překrmená)

ztučnělá (výkrmná)

dobrá (chovná)

2

1

0

mírně slabší

slabá (hubená)

velmi slabá (hladová)

Obr. 3 Pohled na plemenice při posuzování BCS hodnotitelem

47

5

VÝSLEDKY A DISKUZE Pokusná zvířata pocházela z areálu ŠZP Žabčice. Výsledky pokusů jsou uvedeny

v tab. 11 až 21 a grafech 1 až 22. Během pokusů jsme u plemenic nepozorovali žádné zdravotní problémy.

5.1 Pokus I – přípravný pokus Cílem pokusu bylo ověřit metodiku odběru vzorků krmné dávky a krevních vzorků plemenic, způsob převozu a zpracování. Dále pak zjistit míru ovlivnění krevních parametrů faktorem pořadí laktace. Výsledky jsou uvedeny v tab. 11 až 13e a grafech 1 až 7. Pro lepší přehlednost byla skupina prvotelek dále označena jako P a krav dále označena K. První den po porodu se krevní parametry prvotelek i krav pohybovaly ve fyziologických limitech, které uvádí JAGOŠ a BOUDA (1981), nebo KAJEROVÁ, RYBÁŘ a SKŘIVAN (2006). Druhý den po otelení se projevily podlimitní hodnoty (tab. 11). Průměrné hodnoty nebyly statisticky průkazně odlišné (P < 0,05). Výsledky jsou dále uvedeny v grafech 1 - 5 s regresními rovnicemi. Tvar závislosti vybraných krevních parametrů (na základě indexu determinace) vystihoval polynom 3. řádu a jako typickou rovnici tvaru lze uvést y = a + bx + cx2 + dx3, kde x = čas ve dnech a y = sledovaný parametr v krvi. Hodnoty námi sledovaných plemenic se pohybovaly u bílých krvinek mezi 7,0 až 8,8 tis./mm3, u červených krvinek mezi 5,54 až 6,52 mil./mm3, u hemoglobinu mezi 8,8 až 10,2 g/l, u hematokritu 27,7 až 32,9 % a u krevních destiček mezi 250,0 až 367,1 tis./mm3. SOLEIMANI et al. (2010) sledovali na 29 plemenicích holštýnského plemene vliv zkrácené doby zaprahnutí z 60 na 35 dnů na krevní obraz těchto plemenic a jejich průměrné hodnoty těchto krevních parametrů byly téměř shodné s našimi hodnotami. Z grafu 6 a 7 můžeme porovnat hladiny zinku v krvi prvotelek (P) a krav (K) ve vybraných testačních dnech s hladinou laktoferinu v mlezivu a v mléce. U prvotelek došlo v druhém dnu po porodu ke zvýšení množství zinku v krvi krav, zatím co průměrná hladina laktoferinu klesla. Čtvrtý den po otelení průměrná hladina zinku v krvi prvotelek poklesla a průměrná hladina laktoferinu se zvýšila. Průměrná hladina zinku v krvi krav plynule stoupala a průměrná hladina laktoferinu naopak mírně klesala ke druhému dni po porodu a poté stoupala.

48

Prvotelky měly průměrnou hladinu zinku v krvi o 10,2 % (o 0,065 mol/l) vyšší v den porodu než krávy, o 21,3 % (o 0,169 mol/l) vyšší druhý den po porodu a o 61,3 % (o 0,792 mol/l) nižší čtvrtý den po porodu. Statisticky průkazný rozdíl nebyl prokázán. Podle naší předchozí práce (BALABÁNOVÁ et al., 2009) není prokazatelný rozdíl stanovených hodnot biochemických parametrů v krvi (např. ALT, AST, ALP atd.) analyzovaných z heparinové plazmy nebo z plazmy krve ošetřené K3 EDTA. To se potvrdilo i v našem sledování, proto jsme nadále vycházeli z hodnot stanovených z heparinové krevní plazmy a výsledky analýz jsou uvedeny v tab. 12. Z výsledků je zřejmé, že aktivita ALP v krvi krav je vyšší než u prvotelek ve všech testačních dnech. Aktivita AST v krvi je u krav vyšší než u prvotelek s výjimkou čtrnáctého dne před otelením a aktivita ALT byla u krav vyšší vyjma hodnot získaných v den porodu. Uvedené rozdíly nebyly statisticky průkazné. Hladina laktoferinu v mlezivu a v mléce byla u krav vyšší než u prvotelek mimo čtvrtý den po otelení, ani v tomto hodnoceném parametru nebyly zjištěny statisticky průkazné rozdíly. V tabulkách 13a – 13e je shrnuto statistické vyhodnocení korelací výsledků pokusu podle SNEDECOR a COCHRANA (2012), vzájemného vztahu aktivit ALT, AST a ALP v krvi plemenic 14. den před otelením až 4. den po porodu a hladin laktoferinu v mlezivu. Z tab. 13a je například patrná statisticky průkazná (P < 0,05) vzájemná korelace hladiny laktoferinu v den porodu a aktivity aspartátaminotransferázy (AST) čtrnáctý den před otelením. Při zvýšení aktivity AST se ve 41,6 % případů zvýší i hladina laktoferinu v mlezivu v den porodu. Vysoce statisticky průkazná (P < 0,01) je korelace aktivity alkalické fosfatázy v krvi plemenic čtrnáctý den před otelením a aktivita alkalické fosfatázy v krvi sedmý den před otelením, druhý a čtvrtý den po porodu a také na hladinu laktoferinu v mlezivu plemenic čtvrtý den po otelení. Pokud došlo například ke zvýšení aktivity ALP v krvi čtrnáctý den před otelení v 54,5 % případů, došlo i ke zvýšení aktivity alkalické fosfatázy sedmý den před otelením a v 73,4 % případů došlo ke zvýšení i aktivity ALP v krvi 2. den po otelení a v 58,4% případů došlo ke zvýšení i aktivity ALP v krvi 4. den po otelení. Aktivita alkalické fosfatázy v krvi sedmý den před porodem měla statisticky vysoce průkazný (P < 0,01) vliv na hladinu laktoferinu čtvrtý den po otelení. Při zvýšení aktivity alkalické fosfatázy v krvi sedmý den před otelením se v 67,6 % projevilo zvýšení hladiny laktoferinu v mlezivu plemenic čtvrtý den po otelení (tab. 13b). Vzájemné korelace aktivit alaninatransferázy, aspartátaminotransferázy, alkalické fosfatázy v krvi a hladiny laktoferinu v mlezivu v den porodu na jejich hladiny ve stejném a následujícím období jsou uvedeny v tab. 13c.

49

Například jsme sledovali, že pokud dojde ke zvýšení hladiny alkalické fosfatázy v krvi plemenic, pak v 64 % případů se projevilo i zvýšení hladiny laktoferinu v mlezivu v den porodu a v 70,6 % případů se zvýšila i hladina alkalické fosfatázy v krvi druhý den po porodu. V tab. 13d je vyhodnocen vzájemný vliv sledovaných enzymů v krvi a hladina laktoferinu v mlezivu druhý den po porodu na enzymatickou aktivitu a hladinu laktoferinu ve stejném a v následujícím období. Statisticky průkazný (P < 0,05) byl vztah aktivity alkalické fosfatázy v krvi druhý den po otelení a alkalické fosfatázy v krvi čtvrtý den po otelení.

Statisticky

vysoce

průkazná

(P

<

0,01)

se

ukázala

korelace

alaninaminotransferázy v krvi druhý den po porodu s aktivitou ALT v krvi čtvrtý den po porodu. Pokud tedy dojde ke zvýšení ALT v krvi druhý den po otelení, dojde také ke zvýšení ALT v krvi čtvrtý den po otelení (v 61 % případů). Přehled vzájemných vztahů aktivit sledovaných enzymů v krvi a hladiny laktoferinu v mlezivu čtvrtý den po otelení je uveden v tab. 13e. Statisticky průkazný rozdíl (P < 0,05) byl prokázán ve vztahu alkalické fosfatázy v krvi čtvrtý den po otelení a hladiny laktoferinu v mlezivu čtvrtý den po otelení. Došlo-li ke zvýšení aktivity alkalické fosfatázy čtvrtý den po otelení, pak ve 45 % případů byla vyšší i hladina laktoferinu v mlezivu sledovaných plemenic. Ostatní korelace sledovaných enzymů v krvi a laktoferinu v mlezivu již nebyly statisticky průkazné (P < 0,05). Na základě zjištěných výsledků se ověřilo, že naše přístroje pracují jako na ostatních pracovištích a že zvolené postupy odpovídali výsledkům několika autorů zmíněných v diskuzi. Ze získaných výsledků jsme došli k závěru, že denní odběry a krátkodobé sledování krevních parametrů byly bez zásadních změn, proto je nebylo nutné nadále sledovat pouze s denním odstupem, ale s dlouhodobějším.

5.2 Pokus II – stravitelnost živin Cílem tohoto pokusu bylo stanovit stravitelnost krmné dávky s ohledem na formu přídavku zinku v dietě. Na základě indikátorové metody jsme vypočetli koeficienty stravitelnosti základních živin u sledovaných dojnic s přídavkem anorganické formy zinku v krmné dávce (A) a s přídavkem organické formy zinku v krmné dávce (O) před porodem, třicátý a šedesátý den po porodu. Výsledky jsou uvedeny v tab. 14 a v grafech 8 až 12. Koeficient stravitelnosti dusíkatých látek (graf 8) byl u skupiny plemenic krmených přídavkem anorganické formy zinku v předporodním období 76,1 ± 7,17 %, třicátý den 50

po otelení 56,8 ± 9,34 % a šedesátý den po otelení 75,0 ± 6,90 % (průměr za celé období 69,3 ± 11,77 %). U skupiny krmené přídavkem organické formy zinku se koeficienty stravitelnosti dusíkatých látek pohybovaly před otelením 83,3 ± 5,27 %, třicátý den po otelení 63,4 ± 7,78 % a šedesátý den po otelení 78,2 ± 5,40 % (průměr za celé období 75,2 ± 10,44 %). U skupiny O došlo ke zvýšení koeficientu stravitelnosti, který nebyl statisticky průkazný (P < 0,05). CASPER a MERTENS (2008) ve svém pokusu na laktujících kravách zjistili stravitelnost dusíkatých látek 63,4 ± 0,45 % a WHEELER (1980) 65,7 – 67,8 %. Uvádějí tedy ve svých sledováních nižší koeficienty stravitelnosti dusíkatých látek, než které jsme pozorovali v našem pokusu. Koeficienty stravitelnosti tuku (graf 9) byly u skupiny A 80,4 ± 5,42 % před otelením a 62,1 ± 11,74 % třicátý den po otelení a 70,2 ± 12,34 % šedesátý den po otelení (průměr za celé období 70,9 ± 12,75 %). U plemenic ze skupiny O byly oproti první skupině v jednotlivých sledování zaznamenány vyšší koeficienty stravitelnosti bez statisticky průkazného rozdílu (P < 0,05) - před otelením byl průměrný koeficient stravitelnosti tuku 85,0 ± 3,44 %, třicátý den po otelení 65,1 ± 8,85 % a šedesátý den po otelení 86,0 ± 3,77 % (průměr za celé období 78,7 ± 11,16 %). Na směrodatných odchylkách lze pozorovat, že u plemenic, které měly ve své krmné dávce přídavek obsahující organicky vázaný zinek, byly jednotlivé koeficienty stravitelnosti si vzájemně hodnotově bližší než u plemenic s přídavkem anorganické formy zinku v krmné dávce. U obou sledovaných skupin jsme ve všech sledováních dosáhli nižších hodnot stravitelnosti tuku než 95 %, kterou uvádí NRC (1978). Maximální hodnota (86,0 ± 3,77 %), byla dosažena u skupiny krmené přídavkem organické formy zinku v dietě 60. den po otelení. U

přežvýkavců je koeficient stravitelnosti vlákniny ze slámy s vyšším obsahem ligninu

asi okolo 50 %, ale vlákniny z mladého travního porostu (mladé zelené píce s nízkým obsahem ligninu) kolem 70 % (ZEMAN et al., 2006). Skupina A měla průměrný koeficient stravitelnosti vlákniny (graf 10) v předporodním období 57,3 ± 18,15 %, třicátý den po otelení 44,1 ± 13,87 % a šedesátý den po otelení 58,6 ± 12,65 % (průměr za celé sledované období byl 53,3 ± 16,35 %). Průměrný koeficient stravitelnosti vlákniny skupiny O byl před porodem 70,9 ± 6,58 %, třicátý den po otelení 54,4 ± 15,54 % a šedesátý den 70,7 ± 10,33 % (průměr za celé období byl 65,3 ± 13,63 %). V druhém sledovaném období bylo vidět, že u skupiny O byla výjimečně variabilita 30. den po otelení větší než u skupiny s přídavkem anorganické formy zinku v dietě. Nárůst koeficientů stravitelnosti vlákniny ve prospěch skupiny plemenic s přídavkem organické formy zinku v dietě nebyl statisticky průkazný (P < 0,05). 51

Bezdusíkaté látky výtažkové (BNLV) vykazují vysoké koeficienty stravitelnosti (graf 11). Skupina s přídavkem zinku ve formě oxidu zinečnatého (A) měla před otelením průměrný koeficient stravitelnosti 80,2 ± 5,47 %, třicátý den po otelení 69,3 ± 8,01 % a šedesátý den po otelení 80,7 ± 5,57 % (průměr za celé období 76,7 ± 8,27 %). Hodnoty u pokusné skupiny plemenic (O) byly v jednotlivých sledováních vždy vyšší a to před porodem 86,8 ± 2,82 %, třicátý den po otelení 75,9 ± 6,28 % a šedesátý den po otelení 83,8 ± 4,76 % (průměr za celé období 82,2 ± 6,63 %). Rozdíly však nebyly statisticky průkazné (P < 0,05). V grafu 12 jsou znázorněny průměrné koeficienty stravitelnosti popela. Koeficienty stravitelnosti popela u skupiny plemenic krmených přídavkem anorganické formy zinku (A) byly před porodem 37,1 ± 11,66 %, třicátý den po otelení 29,0 ± 11,87 % a šedesátý den po otelení 42,6 ± 8,73 % (průměr za celé období byl 36,2 ± 12,15 %). U skupiny s přídavkem organické formy zinku v krmné dávce (O) byly průměrné koeficienty stravitelnosti 39,9 ± 7,74 % před porodem, třicátý den po otelení 35,9 ± 8,32 % a 45,2 ± 11,68 % šedesátý den po otelení (průměr za celé období byl 40,3 ± 10,08 %). I v tomto případě se průměrné koeficienty stravitelnosti ve všech třech sledováních zvýšily u skupiny plemenic, kterým byla přidávána v krmné dávce organická forma zinku, rozdíl však nebyl statisticky průkazný (P < 0,05). Dále jsme u skupin krav krmených přídavkem anorganické a organické formy zinku v přídavku sledovali koeficienty stravitelnosti makroprvků, jmenovitě zinku a mědi (tab. 14). Průměrné hodnoty koeficientů stravitelnosti mědi kopírují stejný trend poklesu v třicátý den po otelení, jaký byl pozorovatelný u ostatních živin. Tento trend jsme zaznamenali i u koeficientu stravitelnosti zinku u skupiny plemenic s přídavkem organické formy zinku v krmné dávce - trend koeficientu stravitelnosti byl stále se zvyšující. Průměrné koeficienty stravitelnosti zinku za celé sledované období bylo u skupiny A 60,4 ± 16,17 % a 68,4 ± 7,91 % u skupiny O, zatím co průměrné koeficienty stravitelnosti mědi byly 50,6 ± 11,99 % u skupiny A a 41,7 ± 14,19 % u skupiny O. Statisticky vysoká průkaznost (P < 0,01) se projevila mezi hodnotami KS mědi šedesátý den po otelení, kdy skupina s přídavkem organické formy zinku v dietě měla nižší koeficient stravitelnosti mědi než skupina s přídavkem anorganické formy zinku. U koeficientů stravitelnosti zinku byl zjištěn statisticky velmi vysoce průkazný rozdíl mezi skupinou A (47,0 ± 8,76 %) a skupinou O (65,5 ± 5,24 %) v předporodním období. Z výsledků vyplývá, že skupina se zařazeným přídavkem organické formy zinku do krmné dávky měla vyrovnanější koeficienty

52

stravitelnosti krmných dávek sledovaných plemenic a také došlo ke zmírnění poklesu třicátý den po otelení. Tento jev by bylo možné vysvětlit tím, že v době březosti je objem příjmu krmiva limitován objemem dělohy a organizmus plemenice proto lépe využije i to málo, které má k dispozici. Poporodní období je spojeno s nástupem laktace, která je nejen náročná na zdravotní stav, ale také na přísun kvalitní krmné dávky. Bachor v tomto období obnovuje svoji maximální kapacitu na úkor dělohy, ale organizmus je zaneprázdněn i produkcí mléka (STEINHAUSER et al., 2000). Na základě toho předpokládáme, že se může zhoršovat využití živin krmné dávky. Šedesátý den po otelení by se dalo konstatovat, že plocha sliznice bachoru se již ustálila a je proto možné sledovat již lepší využití krmné dávky. Závěrem pokusu II můžeme konstatovat, že podávání přídavku organické formy zinku zlepšovalo koeficienty stravitelnosti sledovaných organických živin a zinku a vedlo k poklesu stravitelnosti mědi.

5.3 Pokus III – krevní parametry a kondice Cílem pokusu bylo komplexní zhodnocení zdravotního stavu plemenic s ohledem na formu zinku v přídavku jejich krmné dávky. Zhodnocení zdravotního stavu sledovaných plemenic bylo provedeno krevními obrazy a metabolickými testy. V rámci sledování změn živé hmotnosti byla posouzena kondice před porodem a po porodu. Výsledky jsou shrnuty v tab. 15 až 21 a grafech 13 až 22.

Krevní obrazy sledovaných plemenic V tabulce 15 jsou uvedeny průměrné hodnoty a jejich směrodatné odchylky hladiny triglyceridů, močoviny, glukózy, amylázy, gamaglutamyltransferázy, alkalické fosfatázy, alaninaminotransferázy, aspartátaminotransferázy a bilirubinu v krvi plemenic. Plemenice, kterým byl zkrmován přídavek zinku v anorganické formě (A) v dietě, měly průměrnou hladinu triglyceridů za celé období sledování 0,97 ± 0,166 mmol/l a plemenice s přídavkem organické formy zinku (O) v krmné dávce měly průměrnou hladinu 0,97 ± 0,176 mmol/l. Skupina A měla průměrnou hladinu triglyceridů v krvi nepatrně odlišnou oproti skupině O, rozdíly nebyly statisticky průkazné (P < 0,05). PARK et al. (2010) v pokusu na kravách, který probíhal od 79. dne před otelením až do 90. dne po jejich otelení v sedmidenních intervalech, sledovali v krvi hladinu triglyceridů – zdrojů energie a indikátorů metabolismu lipidů. Podle WHO (1982) jsme mohli 53

přepočítat hodnoty krevních parametrů uvedené v mg/dl na dnes používané jednotky mmol/l. Hladiny TG byly v předporodním období téměř beze změn (PARK et al., 2010). Po otelení došlo k poklesu a hladina TG měla tendenci zůstávat nižší než v období stání na sucho. Podobný trend měly i naše plemenice v obou skupinách, ale šedesátý den po otelení byla jejich průměrná hladina TG vyšší než před porodem. Hladinu triglyceridů v krvi krav sledovali i VAN DEN TOP et al. (1996) na dvou skupinách kříženek holštýnského plemene. Námi sledované hodnoty byly vyšší v daném období, než uvádí PARK et al. (2010) či VAN DEN TOP et al. (1996). Hladiny močoviny v krvi měly stejný charakter u obou skupin – vzestup v den porodu s následujícím poklesem sedmý den po porodu a poté opět stoupající až k šedesátému dni po otelení (tab. 15). Plemenice s přídavkem organické formy zinku v dietě měly vyšší hladinu urei v krvi než plemenice s přídavkem anorganické formy zinku v krmné dávce, ale rozdíl nebyl signifikantní (P < 0,05). Šedesátý den po otelení měla skupina O průměrnou hladinu močoviny nižší než skupina A, rozdíl ale nebyl opět průkazný (P < 0,05). Celková průměrná hladina močoviny v krvi za sledovaná období byla u skupiny O 4,45 ± 1,109 mmol/l a u skupiny A 4,24 ± 1,038 mmol/l. PARK et al. (2010) sledovali u svých plemenic vzestup hladiny močoviny v krvi od šestnáctého dne před porodem až k třicátému dni po otelení, kdy došlo k mírnému poklesu a šedesátý den po otelení opět ke zvýšení. POLÁKOVÁ et al. (2010) ve své studii porovnávali tři skupiny s rozdílnými zdroji energie. Naše plemenice dosáhly průměrných hladin močoviny v krvi nižších, než uvádí POLÁKOVÁ et al. (2010), avšak přibližně dvojnásobně vyšších než PARK et al. (2010) – to mohlo být zapříčiněno dobou odběru (2 – 3 hodiny po ranním založení krmné dávky). Celková průměrná hladina glukózy v krvi plemenic za celé sledované období byla u skupiny A 3,01 ± 0,480 mmol/l a u skupiny s přídavkem organické formy zinku v krmné dávce 2,84 ± 0,661 mmol/l (tab. 15). Trend průměrné hladiny glukózy skupiny A byl klesající, zatímco skupiny O byl klesající ke dni porodu, poté stoupal ke třicátému dni po porodu a pak zase klesl. PARK et al. (2010) pozorovali u hladiny glukózy v krvi vývojový trend klesající k patnáctému dni po porodu a následně stoupající až k devadesátému dni laktace. Skupina s přídavkem anorganické formy zinku měla v prvních třech sledováních vyšší průměrnou hladinu glukózy v krvi než skupina s přídavkem organické formy zinku v dietě před otelením, v den porodu a sedmý den po otelení. Statisticky průkazný rozdíl byl před otelením (P < 0,05) a v den

54

porodu (P < 0,01). Třicátý a šedesátý den měla skupina O průměrnou hladinu glukózy vyšší než skupina A, ale tento rozdíl nebyl signifikantní (P < 0,05). VAN DEN TOP et al. (1996) uvádí, že jimi sledované plemenice dosáhly koncentrace glukózy v krvi před porodem 3,8 mmol/l, což bylo podobné jako u našich plemenic krmených přídavkem anorganické formy zinku před otelením. V tuto dobu měly plemenice krmené přídavkem organické formy zinku v krmné dávce o 10,5 % nižší hladinu glukózy v krvi, než uvádí VAN DEN TOP et al. (1996). PENNER a OBA (2008) ve svém pokusu na 53 dojnicích holštýnského plemene studovali vliv zkrmování sacharózy v dietě. Sledování probíhalo na dojnicích během prvních čtyřech týdnů po porodu. Naše plemenice krmené přídavkem organické formy zinku měly průměrnou hladinu glukózy přibližně stejnou, zatímco plemenice krmené přídavkem anorganické formy zinku měly hladinu glukózy nižší, než uvádí PENNER a OBA (2008). V porovnání s prací PARK et al. (2010) měly naše plemenice nižší hodnoty krevní glukózy a námi pozorovaný klesající trend hladiny glukózy v krvi u plemenic s přídavkem anorganické formy zinku v krmné dávce potvrdila i studie POLÁKOVÁ et al. (2010). Průměrná aktivita amylázy za celé sledované období byla 2,89 ± 0,955 kat/l u plemenic skupiny A a 2,77 ± 0,819 kat/l u plemenic skupiny O (tab. 15). Průměrná aktivita amylázy v krvi byla nižší u skupiny s přídavkem organické formy zinku v krmné dávce v den porodu, sedmý den po otelení, třicátý den po otelení a šedesátý den po otelení než skupina s přídavkem anorganické formy zinku v krmné dávce. Před otelením měly plemenice skupiny O aktivitu amylázy vyšší než plemenice s přídavkem anorganické formy zinku. Zjištěné rozdíly však nebyly signifikantní. Ke zhodnocení obecného biochemického stavu jater a žlučových cest jsme stanovili aktivity několika enzymů. Prvním byl enzym gamaglutamyltransferáza (GGT). Průměrně se aktivita GGT pohybovala u skupiny A 0,52 ± 0,302 kat/l a u skupiny O 0,78 ± 0,580 kat/l za celé sledované období (tab. 15). Celkový vývojový trend průměrných aktivit GGT byl stoupající, jen u skupiny O byl nejprve klesající ke dni porodu a pak stoupající. Statisticky průkazný rozdíl (P < 0,05) byl prokázán u skupiny O, která měla průkazně o 48,3 % (o 0,14 kat/l) vyšší aktivitu GGT před otelením než skupina A. I v následujících sledováních měly plemenice s přídavkem organické formy zinku v dietě vyšší průměrnou aktivitu GGT – v den porodu, sedmý, třicátý a šedesátý den po otelení, tyto rozdíly však již průkazné nebyly. Třicátý a šedesátý den po otelení byl rozdíl velký, avšak projevila se velká variabilita individuálních hodnot ve skupině (tab. 15). 55

Stanovení aktivity alkalické fosfatázy (ALP) slouží především k posouzení kostních a hepatobiliárních onemocnění. Celková aktivita ALP námi sledovaných plemenic byla 0,94 ± 0,343 kat/l u plemenic s přídavkem anorganické formy zinku v dietě a 0,93 ± 0,32 kat/l u plemenic s přídavkem organické formy zinku v dietě. Aktivita ALP byla u obou skupin nejvyšší před porodem. Skupina O měla aktivitu ALP vyšší než skupina A. V den porodu došlo k poklesu aktivity alkalické fosfatázy v krvi a skupina O měla průměrnou aktivitu ALP oproti skupině druhé nižší. Klesající trend si udržela skupina s přídavkem anorganické formy zinku až k třicátému dni po otelení. U skupiny s přídavkem organické formy zinku se projevila stoupající tendence průměrné aktivity ALP ke třicátému dni po porodu, zatím co poté průměrná aktivita ALP klesla, u skupiny s přídavkem anorganické formy zinku v dietě stoupla k šedesátému dni po porodu. Průměrná aktivita alkalické fosfatázy byla nižší u skupiny O sedmý den po otelení a šedesátý den po otelení, třicátý den po otelení byla vyšší než u skupiny A. Žádné zjištěné rozdíly však nebyly signifikantní. VAN DEN TOP et al. (1996) pozorovali u dvou skupin krav klesající tendenci aktivity alkalické fosfatázy v krvi s postupem laktace. V našem pokusu byla zjištěna aktivita ALP nepatrně nižší, než uvádí tito autoři. Z dalších

enzymů

jsme

sledovali

aktivitu

cytoplazmatického

enzymu

alaninaminotransferázy (ALT) uplatňujícího se při syntéze, odbourávání i přeměně aminokyselin a vyplavujícího se ve větší míře při poškození jater (tab. 15). Průměrná aktivita ALT za celé sledované období byla u skupiny s přídavkem anorganické formy zinku v dietě 0,32 ± 0,079 kat/l a u skupiny plemenic s přídavkem organické formy zinku v dietě 0,37 ± 0,090 kat/l. Aktivita ALT měla u skupiny A klesající tendenci ke dni porodu a poté stoupající, zatímco skupina O měla klesající trend k sedmému dni po porodu a poté stoupající. Skupina O měla aktivitu ALT vyšší před otelením než skupina A, rozdíl však nebyl průkazný. V den

porodu

byla

statisticky

prokazatelně

vyšší

(P

<

0,01)

aktivita

alaninaminotransferázy skupiny O než u plemenic s přídavkem anorganické formy zinku v krmné dávce. Sedmý den po porodu měly obě skupiny stejnou průměrnou aktivitu ALT v krvi, třicátý den po otelení měla skupina s přídavkem organické formy zinku v dietě vyšší průměrnou aktivitu než skupina s přídavkem anorganické formy zinku a šedesátý den po otelení ji měla nižší než skupina s přídavkem anorganické formy zinku v dietě, ale rozdíly již nebyly průkazné (tab. 15). Během

celého

období

byla

pozorována

i

aktivita

buněčného

enzymu

aspartátaminotransferázy (AST), jehož stanovení se využívá hlavně k posouzení onemocnění

56

jater. Námi zjištěná katalytická aktivita AST byla nevýznamně odlišná mezi sledovanými skupinami plemenic. V našem pokusu jsme dosáhli vyšší aktivity ve stejných obdobích, než uvádí VAN DEN TOP et al. (1996). Plemenice s přídavkem organické formy zinku v dietě měly průměrnou hladinu bilirubinu za celé sledování 9,80 ± 2,804 mol/l, zatím co plemenice s přídavkem anorganické formy zinku v dietě 12,59 ± 6,328 mol/l. Charakter trendu průměrné hladiny bilirubinu v krvi byl u obou skupin podobný a plemenice s přídavkem organické formy zinku v krmné dávce měly vyšší hladinu bilirubinu než plemenice s přidanou anorganickou formou zinku v dietě pouze sedmý den po otelení. Zjištěné rozdíly nebyly statisticky prokazatelné. Podobný trend hladiny bilirubinu uvádí i VAN DEN TOP et al. (1996). Z parametrů krevního obrazu jsme se zaměřili na hladinu bílých krvinek (WBC) a červených krvinek (RBC), hemoglobinu (HGB), hematokritu (HCT) a krevních destiček (PLT) v krvi sledovaných plemenic. V pokusu I jsme sledovali stejné krevní parametry a srovnání průměrných hodnot zjištěných v pokusu I a v pokusu III je uvedeno v tab. 21. V pokusu I byly naměřené hodnoty nepatrně odlišné od hodnot zjištěných v pokusu III. V pokusu III došlo oproti hodnotám uváděným JAGOŠ a BOUDA (1981) častěji k překročení fyziologického limitu pro hladinu bílých krvinek – 6,0 až 10,0 (JAGOŠ a BOUDA, 1981) a u hodnoty hematokritu i u pokusu I byly hodnoty v předporodním období nižší, než uvádí JAGOŠ a BOUDA (1981) – 30,0 až 38,0 %. U pokusu III byly podlimitní hodnoty hematokritu zjištěny i v období po porodu. Průměrné hodnoty krevních parametrů se směrodatnými odchylkami (SD) skupin plemenic krmených přídavky s anorganickou a s organickou formou zinku jsme pak uvedli v tab. 16. Z výsledných průměrných hodnot lze pozorovat vyšší hladinu bílých krvinek u plemenic s přídavkem anorganické formy zinku v dietě v době porodu, třicátý a šedesátý den po otelení, pouze před otelením a sedmý den po otelení byla hladina leukocytů nižší u této skupiny než u skupiny O. Rozdíly nebyly signifikantní. Šedesátý den po otelení se u skupiny plemenic s přídavkem anorganické formy zinku v krmné dávce projevila dvakrát vyšší hladina bílých krvinek než u skupiny s přídavkem organické formy zinku v dietě, přesto rozdíl nebyl průkazný. Nadlimitní hladinu bílých krvinek mělo 75 % plemenic skupiny A. Průměrná hladina červených krvinek byla u krav s přídavkem organické formy zinku v dietě statisticky průkazně nižší (P < 0,01) než u plemenic s přídavkem anorganické formy zinku (tab. 16) před otelením (o 28,3 %, tzn. o 1,8 mil./mm3), v den porodu (o 37,3 %, tzn. o 2,6 mil./mm3), třicátý den po otelení (o 28 %, tzn. o 1,2 mil./mm3) a šedesátý den 57

po otelení (o 26,2 %, tzn. o 2,1 mil./mm3). Sedmý den po otelení statisticky průkazný rozdíl nebyl, ale skupina O měla hladinu erytrocytů opět nižší než plemenice s anorganickou formou zinku. Průměrná hladina hemoglobinu byla v době před porodem a sedmý den po porodu u skupiny plemenic s přídavkem anorganické formy zinku v krmné dávce nižší než u skupiny plemenic s přídavkem organické formy zinku v krmné dávce. V den porodu, třicátý a šedesátý den po porodu byla hladina hemoglobinu skupiny A vyšší. V den porodu a šedesátý den po porodu byly rozdíly dokonce statisticky prokazatelně (P < 0,05) vyšší než u plemenic s přídavkem organické formy zinku v dietě (tab. 16). Skupina plemenic s přídavkem anorganické formy zinku měla sedmý den po porodu nižší hladinu hematokritu než skupina s přidanou organickou formou zinku v krmné dávce. V ostatních sledováních měly hladiny hematokritu vyšší než plemenice s přídavkem organické formy zinku - před otelením byl rozdíl statisticky průkazný na hladině P < 0,01 (o 36,9 %, tzn. o 8,3 % HCT), v den porodu na hladině P < 0,01 (o 60,4 %, tzn. o 12,6 % HCT), třicátý den po otelení na hladině P < 0,05 (o 35,8 %, tzn. o 5,2 % HCT) a 60. den po otelení na hladině P < 0,01 (o 38,2 %, tzn. o 10,8 % HCT). Průměrná hladina krevních destiček u skupiny plemenic krmených přídavkem anorganické formy zinku byla nižší před otelením, v den porodu a šedesátý den po otelení než u plemenic s přidanou organickou formou zinku v dietě, šedesátý den po otelení byl jako v jediném případě statisticky průkazný rozdíl (P < 0,01). Sedmý den po porodu a třicátý den po porodu bylo průměrné množství krevních destiček u skupiny O neprůkazně nižší než u skupiny A.

Hladiny minerálních látek v krvi U plemenic jsme také sledovali, jak se projeví vliv složení krmné dávky na hladinu vybraných minerálních látek v krvi. Ze skupiny makrominerálních látek jsme si vybrali k analýze vápník, fosfor a hořčík a ze skupiny stopových látek železo, zinek a měď. V tabulce 17 jsou uvedené průměrné hodnoty hladiny vápníku, fosforu, hořčíku, železa, zinku a mědi v krvi plemenic, kterým byl v dietě zkrmován přídavek anorganické formy zinku a organické formy zinku a vzorky krve byly odebrány přibližně čtrnáctý den před otelením, v den porodu, sedmý, třicátý a šedesátý den po otelení. V našem pokusu jsme zaznamenaly několik statisticky průkazných rozdílů (P < 0,05 a P < 0,01) mezi hladinami minerálních látek v krvi sledovaných skupin plemenic. 58

Celkové průměry minerálních látek za celé sledované období byly u hladiny vápníku v krvi 2,86 ± 0,211 mmol/l (skupina A) a 2,34 ± 0,316 mmol/l (skupina O), u hladiny fosforu v krvi 1,74 ± 0,352 mmol/l (skupina A) a 1,81 ± 0,331 mmol/l (skupina O) a pro průměrnou hladinu hořčíku 0,97 ± 0,095 mmol/l (skupina A) a 0,98 ± 0,096 mmol/l (skupina O). GOFF (2006) uvádí, že průměrná hladina vápníku u dospělé krávy je 2,1 – 2,5 mmol/l, průměrná hladina fosforu 1,3 – 2,6 mmol/l a hořčíku 0,75 – 1,0 mmol/l. Za celé sledované období byla průměrná hladina železa v krvi 20,77 ± 4,282 mol/l u skupiny A a 21,65 ± 5,255 mol/l u skupiny O, průměrná hladina zinku v krvi byla 13,91 ± 2,675 mol/l (skupina A) a 14,05 ± 1,747 mol/l (skupina O) a průměrná hladina mědi v krvi byla 13,62 ± 2,077 mol/l (skupina A) a 11,42 ± 1,681 mol/l (skupina O). PAVLATA, PECHOVÁ, DVOŘÁK (2004) na 12 klinicky zdravých kravách plemene RedHolštýn krmených stejnou krmnou dávkou složenou z kukuřičné siláže, travní senáže, lučního sena a tři týdny před porodem ze 3 kg jádra pozorovali průměrnou hladinu zinku 11,62 ± 2,35 mol/l a mědi 8,95 ± 1,95 mol/l. Tyto hodnoty zjistili v období od porodu do ukončení kolostrálního období. U hladiny zinku v krvi můžeme sledovat, že variabilita skupiny s přídavkem organické formy zinku v dietě byla menší, než u skupiny s přídavkem anorganické formy zinku v dietě (tab. 17). Větší vyrovnanost skupiny lze pozorovat i na hladině mědi, jedinou výjimkou je průměrná hodnota mědi v krvi šedesátý den po otelení, kdy skupina O měla větší rozptyl individuálních hodnot, než skupina A. Skupina s přídavkem anorganické formy zinku v dietě měla statisticky průkazně vyšší (P < 0,05) hladinu zinku v krvi než plemenice s přidanou organickou formou zinku v dietě před otelením. Šedesátý den po otelení z výsledků naopak vyplývá, že plemenice s přidanou organickou formou zinku v dietě mají statisticky průkazně vyšší (P < 0,01) hladinu zinku v krvi než plemenice s přídavkem anorganické formy zinku v krmné dávce, ostatní rozdíly hladin minerálních látek nebyly signifikantní. Pokud porovnáme jednotlivé doby odběru a zaměříme se na hladinu zinku a mědi, projeví se negativní korelace mezi hladinou zinku a mědi v krvi. Trend hladiny zinku je směrem k sedmému dni po porodu klesající a následně stoupající. Tento trend je stejný u skupiny A i skupiny O. Naopak tomu je u hladiny mědi, kde je trend stoupající k sedmému dni po porodu a následně klesající. Hladina mědi je u skupiny plemenic, kterým byla v krmné dávce přidávána anorganická forma zinku, byla ve všech sledováních vyšší než u plemenic s přidanou organickou formou zinku v krmné dávce, nebylo to však vyhodnoceno jako statisticky 59

průkazné (tab. 17). Hladina zinku u plemenic s přídavkem anorganické formy zinku v dietě byla statisticky neprůkazně vyšší pouze čtrnáctý den před otelením a v den porodu, v následujícím poporodním sledování sedmý, třicátý a šedesátý den po otelení byla hladina zinku v krvi plemenic s přídavkem anorganické formy zinku v dietě statisticky neprůkazně nižší než u plemenic s přídavkem organické formy zinku. Stejný trend, jaký měla hladina zinku v krvi, měla i hladina železa a fosforu v krvi, k propadu došlo sedmý den po porodu. Hladina železa u skupiny A byla vyšší před porodem a v den porodu než u skupiny O. Sedmý den po porodu již plemenice s přídavkem anorganické formy zinku v dietě měly méně železa v krvi než plemenice s přídavkem organické formy zinku a stejně tak i 30. a 60. den po porodu. Ze zástupců makrominerálních látek měl nejvyrovnanější hladinu vápník v krvi (tab. 17). Nejnižší dosáhnutou průměrnou hodnotou vápníku v krvi bylo 2,24 mmol/l (skupina A v den porodu) a nejvyšší hodnotou byla průměrná hladina vápníku 2,48 mmol/l (skupina A před porodem). Celkový vývojový trend hladiny vápníku plemenic s přídavkem anorganické formy zinku v dietě byl klesající ke dni porodu a následně vzrůstající, zatím co hladina vápníku v krvi plemenic ze skupiny O oscilovala a nižších hodnot dosahovala v den otelení a třicátý den po otelení. Průměrná hladina vápníku, kterou jsme sledovali třicátý den po otelení, byla téměř stejná jako u skupiny sledované v práci POLÁKOVÁ et al. (2010). Hladina fosforu u obou skupin sledovaných plemenic klesala ke dni porodu a následně stoupala (tab. 17). Ve čtyřech z pěti sledování je u plemenic s přídavkem anorganické formy zinku nižší průměrná hladina fosforu v krvi než u plemenic s přidanou organickou formou zinku v dietě. Pouze v den porodu mají tyto plemenice vyšší hladinu fosforu než druhá skupina. Žádné z rozdílů nebyly statisticky průkazné. Stoupající hladinu fosforu v krvi prokázali i POLÁKOVÁ et al. (2010). Hodnoty námi sledované byli čtrnáctý den před otelením mírně vyšší, než uvádí POLÁKOVÁ et al. (2010) v předporodním období a v poporodním období také přibližně stejné. Průměrná hladina hořčíku v krvi se pohybovala mezi 0,88 mmol/l (sedmý den po porodu) a 1,04 mmol/l (šedesátý den po porodu) u plemenic s přídavkem anorganické formy zinku v dietě a mezi 0,92 mmol/l (před otelením a sedmý den po otelení) a 1,06 mmol/l (šedesátý den po otelení) u plemenic s přídavkem organické formy zinku v krmné dávce. Nepatrný trend byl stoupající ke dni porodu, poté klesající k sedmému dni po porodu a následně stoupající k šedesátému dni po porodu. Před porodem a v den porodu měly plemenice s přídavkem anorganické formy zinku v krmné dávce vyšší průměrnou hladinu hořčíku než plemenice s přídavkem organické formy zinku v dietě, poté se jejich průměrná 60

hladina hořčíku v krvi snížila sedmý den po porodu, třicátý den po porodu a šedesátý den po porodu oproti skupině O (tab. 17). Žádné rozdíly však nebyly signifikantní. Autoři POLÁKOVÁ et al. (2010) uvádí ve svém pokusu rapidní nárůst hladiny hořčíku, který se v našem pokusu nepotvrdil.

Hodnocení kondice a produkce Na základě individuálního sledování plemenic v obou skupinách jsme mohli pomocí šestibodové stupnice dle WEBSTER (1993) ohodnotit jednotlivé plemenice z pohledu jejich kondice (dále jen BCS). Průměrné hodnoty BCS, hmotnosti, odhadnutý příjem TMR (v kg 100% sušiny označené S) a následně v období laktace i denní nádoj plemenic krmených přídavkem anorganické formy zinku (A) a plemenic krmených přídavkem organické formy zinku (O) před porodem, třicátý a šedesátý den po porodu jsou uvedeny v tabulce 18. Průměrný denní příjem krmiva se pouze nepatrně lišil mezi skupinami, rozdíl mezi živou hmotností již byl výraznější. Rozdíl průměrné předporodní a poporodní váhy 60. den byl u plemenic skupiny O méně výrazný než u plemenic skupiny A. VAN DEN TOP et al. (1996) uvádí příjem krmiva 17,5 ± 1,52 kg/kus/den, což je více než jsme sledovali v našem pokusu. Průměrný příjem krmiva v období prvních čtyř týdnů od porodu byl 22,0 kg, což je více než v našem případě třicátý den po otelení u skupin A a O. Naše plemenice měly i mírně vyšší příjem sušiny krmné dávky než uvádí KUDRNA et al. (2009). Průměrný denní nádoj mléka plemenic (tab. 18), které byly krmeny přídavkem anorganické formy zinku v krmné dávce, byl třicátý den vyšší a šedesátý den po otelení nižší než plemenic s přidanou organickou formou zinku v krmné dávce (rozdíly nebyly statisticky průkazné). ŠIMEK, ZEMAN, ŠUSTALA (2000) sledovali na 8 farmách u vysokoprodukčních dojnic vlivy doplnění chelátové formy zinku a ZnO na produkci mléka FCM 40 (40 g mléčného tuku na 1 kg mléka). Rozdíly v produkci za laktační období u jednotlivých mléčných farem kolísaly v rozmezí od 0,1 kg do 4,8 kg mléka FCM. Naše výsledky vykázaly opačnou tendenci. VAN DEN TOP et al. (1996) uvádí v odlišném modelu přibližně stejný průměrný denní nádoj jako naše plemenice. Dále pak sledovali rozdíl váhy v den porodu, po otelení a třicátý den po otelení. U skupiny s omezeným příjmem krmiva byl tento rozdíl 79 ± 9,3 kg a u skupiny s neomezeným příjmem krmiva 114 ±11,0 kg. Rozdíl hmotností našich plemenic (tab. 19) v období před otelením a šedesátý den po otelení byl 133,6 kg u skupiny

61

s anorganickou formou zinku v krmné dávce a pouze 85,9 kg u skupiny s organickou formou zinku v dietě. U skupiny s přídavkem organické formy zinku v dietě se projevila menší váhová deprese než u skupiny s přídavkem anorganické formy zinku a to bylo spojeno i s menším zhoršením tělesné kondice plemenic. KELLOGG et al. (2004) uvádí, že v jedenácti pokusech z různých zemí, na laktujících dojnicích převážně holštýnského plemene došlo u skupin s organickou formou zinku v krmné dávce (Zn-Met) vždy ke zvýšení produkce mléka oproti skupinám s anorganickou formou zinku. Produkce se pohybovala mezi 24,5 kg FCM (3,5 % mléčného tuku) – 36,4 kg FCM u skupin s anorganickou formou zinku v krmné dávce a u skupin s organickou formou zinku byla vyšší (25,8 kg FCM až 38,2 kg FCM). V našem pokusu jsme nezaznamenali zvýšení produkce FCM mléka. Porovnání průměrné živé hmotnosti sledovaných plemenic, jejich denního nádoje mléka a příjmu krmiva je znázorněno v grafu 13. Je z něj patrné, že zvýšení příjmu krmiva u skupiny plemenic s přídavkem organické formy zinku v krmné dávce kolidovalo s navýšením denního nádoje těchto plemenic. U plemenic s přídavkem anorganické formy zinku v krmné dávce došlo také k navýšení denního nádoje, ač příjem krmiva se nezvýšil tak výrazně, jak u skupiny s organickou formou zinku v dietě. Autoři DANESH MESGARAN a HERAVI MOUSAVI (2008) uvádí, že dojnice s přídavkem tuku měli statisticky průkazně vyšší (P < 0,05) produkci mléka (41,3 kg/den/kus) než dojnice bez přídavku tuku – 39,6 kg/den/kus. Dále výsledky studie ukázaly, že zatučnělé krávy (BCS nad 4,6 v době stání na sucho) dosahují nižší produkce mléka a že u hubených krav (BCS 2,4) je produkce mléka nižší než u normálních (BCS 2,9). Podle těchto autorů tedy můžeme konstatovat, že se naše plemenice v obou skupinách nacházeli v optimální kondici, která by měla být předpokladem pro nejlepší produkci mléka. POLÁKOVÁ et al. (2010) sledovala na 12 plemenicích (11 plemenic holštýnského plemene a 1 plemenice českého strakatého plemene) pokles BCS z původního hodnocení 3,34 dva týdny před otelením na 2,99 třetí týden po otelení a pokles živé hmotnosti sledovaných plemenic z průměrných 701 kg dva týdny před porodem na 612 kg třetí týden po otelení a na 608 kg padesátý den po otelení. Námi sledované plemenice měly průměrné živé hmotnosti na počátku pokusu větší (744,4 kg skupina A a 732,8 kg skupina O). POLÁKOVÁ et al. (2010), uvádí, že pokles hmotnosti na začátku a na konci pokusu byl 13,3 %. V našem případě (tab. 19) rozdíl u skupiny s přídavkem anorganické formy zinku v krmné dávce mezi počáteční hmotností a konečnou hmotností byl nižší o 133,6 kg (pokles o 17,9 %), zatímco

62

u plemenic s přídavkem organické formy zinku v krmné dávce byl tento rozdíl pouze 85,9 kg (pokles o 11,7 %).

Porovnání krevních parametrů prvotelek a multiparních krav vzhledem ke zkrmované formě zinku Pomocným kritériem hodnocení pokusného zásahu byla interakce zkrmované formy přídavku zinku v dietě a doby odběru vzorků krve sledovaných plemenic. Z výsledků vyplynulo, že z dalších parametrů měla vliv nejen fáze laktace, ale i forma přídavku zinku v krmné dávce nebo jejich vzájemné působení. Průměrná hladina bílých krvinek prvotelek krmených přídavkem anorganické formy zinku (dále jen AP), krav krmených přídavkem anorganické formy zinku (dále jen AK), prvotelek krmených přídavkem organické formy zinku (dále jen OP) a krav krmených přídavkem organické formy zinku (dále jen OK) před otelením, třicátý a šedesátý den po otelení je znázorněn v grafu 14. Na hladinu bílých krvinek měla vliv vzájemná kombinace fáze reprodukčního cyklu a formy přídavku zinku. Statisticky průkazné rozdíly však nebyly prokázány a v grafu 14 lze sledovat klesající množství bílých krvinek u krav krmených přídavkem organické formy zinku, zatím co se zvyšuje množství leukocytů u prvotelek, v jejichž krmné dávce byl přídavek zinku v anorganické formě. U množství červených krvinek (graf 15) se projevil vliv období a formy přídavku zinku. Statisticky průkazné rozdíly byly prokázány na hladině P < 0,01. U hemoglobinu se neprokázaly žádné statisticky průkazné rozdíly, i když lze sledovat vliv kombinace faktorů formy přídavku zinku s obdobím odběru na hladinu hemoglobinu (graf 16). Na hladinu hematokritu (graf 17) sledovaných plemenic měli vliv období odběru vzorků krve a forma přídavku zinku v krmné dávce (P < 0,01). Vliv období obděru krevních vzorků se projevil na množství krevních destiček a také vzájemná kombinace doby odběru a formy přídavku zinku. Na hladině P < 0,01 se žádné statisticky průkazné rozdíly neprokázaly, ale na hladině P < 0,05 bylo patrné, že krávy, kterým byl zkrmován přídavek organické formy zinku, měly před otelením statisticky prokazatelně (P < 0,05) nižší množství trombocytů než prvotelky a krávy šedesátý den po otelení, kterým byla přidávána organická forma zinku. Průměrné množství krevních destiček je znázorněno v grafu 18.

63

Například krávy s přídavkem anorganické formy zinku v dietě měly o 57,1 % (o 99,2 tis./mm3) vyšší hladinu krevních destiček než krávy s přídavkem organické formy zinku v krmné dávce před otelením. Krávy s přídavkem organické formy zinku v krmné dávce měly o 69,5 % (o 224,0 tis./mm3) vyšší průměrnou hladinu krevních destiček než krávy s přidanou organickou formou zinku v dietě a o 67,2 % (o 219,5 tis./mm3) vyšší průměrnou hladinu krevních destiček než prvotelky s přidanou anorganickou formou zinku v dietě šedesátý den po otelení. Prvotelky s přídavkem organické formy zinku měly dokonce o 75,8 % (o 247,8 tis./mm3) vyšší průměrnou hladinu krevních destiček než prvotelky s přídavkem anorganické formy zinku v dietě a o 78,3 % (o 252,3 tis./mm3) vyšší průměrnou hladinu krevních destiček než krávy s přídavkem anorganické formy zinku v dietě šedesátý den po otelení. Na aktivitě gamaglutamyltransferázy (GGT) lze pozorovat vliv období odběru, ale nejedná se o statisticky průkazné rozdíly (graf 19). Nejnižší hodnoty byly naměřeny u prvotelek a krav krmených přídavkem anorganické formy zinku před otelením a naopak nejvyšší u prvotelek krmených přídavkem anorganické formy zinku a krav krmených přídavkem organické formy zinku šedesátý den po otelení. Větší vliv mělo období odběru než zkrmovaná forma přídavku zinku. Aktivita alaninaminotransferázy (ALT) byla ovlivněna jak dobou odběru vzorků, formou přídavku zinku i kombinací faktorů odběru a četností porodů a kombinací faktorů formy přídavku zinku a četností porodů. Průměrná aktivita ALT je znázorněna v grafu 20. Krávy, které měly zařazen do krmné dávky přídavek organické formy zinku, měly šedesátý den po otelení statisticky průkazně (P < 0,05) vyšší aktivitu než prvotelky a krávy s přídavkem anorganické formy zinku před otelením a než prvotelky s přídavkem anorganické formy zinku třicátý den po otelení. Vyšší aktivita ALT u krav s přídavkem anorganické formy zinku šedesátý den po otelení byla statisticky průkazně (P < 0,01) vyšší než u prvotelek s přídavkem anorganické formy zinku v dietě před otelením. Například prvotelky s přídavkem organické formy zinku v krmné dávce měly o 50,0 % (tzn. o 0,13 kat/l) vyšší průměrnou enzymatickou aktivitu ALT před otelením a o 99,2 % (tzn. o 0,24 kat/l) vyšší třicátý den po otelení a o 20,7 % (tzn. o 0,07 kat/l) vyšší šedesátý den po otelení než prvotelky s přídavkem anorganické formy zinku ve stejných obdobích. Na aktivitu aspartátaminostransferázy (AST) v krvi působil faktor doby odběru a také kombinace faktorů formy přídavku zinku a fáze reprodukčního cyklu. Statisticky průkazný rozdíl se však nepodařilo prokázat (graf 21).

64

Na aktivitě alkalické fosfatázy (ALP) v krvi působil faktor doby odběru, reprodukčního cyklu a také kombinace faktorů formy přídavku zinku a reprodukčního cyklu. Statisticky průkazný rozdíl jsme nezjistili (graf 22). Například krávy s přídavkem anorganické formy zinku v krmné dávce měly před otelením o 52,6 % (o 0,77 kat/l) nižší průměrnou aktivitu alkalické fosfatázy v krvi než prvotelky s přídavkem anorganické formy zinku v dietě. Krávy s přídavkem organické formy zinku v krmné dávce měly před otelením neprůkazně o 106 % (o 0,74 kat/l) vyšší aktivitu ALP než krávy s přídavkem anorganické formy zinku v krmné dávce ve stejném období. Z dalších krevních parametrů můžeme u množství glukózy v krvi sledovat, že skupina s přídavkem anorganické formy zinku v krmné dávce se vyznačovala vyšší hladinou glukózy v krvi než hladina glukózy u skupiny s přídavkem anorganické formy zinku bez ohledu na fázi reprodukčního cyklu (tab. 20). Na hladinu glukózy v krvi působil faktor doby odběrů vzorků krve, formy přídavku zinku a také kombinace faktorů formy přídavku zinku a doby odběrů i interakce faktorů doby odběru a fáze reprodukčního cyklu. Statisticky průkazný rozdíl byl sledován mezi skupinou prvotelek před otelením krmených přídavkem anorganické formy zinku a kravami v den porodu, kterým byl krmen přídavek anorganické formy zinku v dietě. Tyto krávy měly o 42,5 % nižší hladinu glukózy v krvi než uvedené prvotelky. WILLIAMS et al. (2004) ve své studii uvádí mírně odlišné hladiny glukózy, než byly sledovány u našich plemenic. Rozdílné hodnoty mohly být způsobeny technikou odběru krevních vzorků anebo stresem v období odběru. Podle JAGOŠ a BOUDA (1981) nebo autorů KAJEROVÉ, RYBÁŘE a SKŘIVANA (2006) však byly stále ve fyziologických limitech. Na základě výsledků pokusu III můžeme konstatovat, že podávání přídavku organické formy zinku v dietě nemělo výraznější vliv na hladiny vybraných krevních parametrů, mimo hladiny zinku v krvi. U tohoto vybraného faktoru jsme sledovali statisticky průkazně vyšší hladinu zinku v krvi u skupiny A před porodem, ale tento vztah se změnil a na konci rozdoje již byla hladina zinku v krvi statisticky vysoce průkazně vyšší u skupiny O. Z hodnocení BCS bylo patrné, že u skupiny s přídavkem organické formy zinku v dietě došlo k menšímu zhoršení kondice než u skupiny A.

65

6

ZÁVĚR Cílem prvního pokusu bylo ověřit metodický postup při odebírání vzorků krmných

dávek, mleziva, mléka a krevních vzorků, způsob jejich přepravy do laboratoří a analyzování u zvířat se standardní směsnou krmnou dávkou (TMR). Způsob dávkování TMR prostřednictvím krmného vozu Faresin TMR 1400 se ukázal jako vhodný a způsob zakládání krmiva vedl k zamezení selektování jednotlivých krmných komponent plemenicemi. Zvolené postupy při získávání vzorků krmných dávek, mleziva, mléka a krve zajišťovali vznik reprezentativních vzorků a jejich bezproblémový a kvalitní převoz do laboratoří, kde byly analyzovány. Přístroj ABC Vet (by ABX HEMATOLOGIE) pro stanovení krevních obrazů plemenic z krve ošetřené EDTA a Reflovet Plus (by Scil, Německo) pro stanovení vybraných metabolických parametrů z krve ošetřené heparinovou solí pracovaly obdobně jako na ostatních pracovištích ve veterinární sféře a tím se prokázalo, že námi zvolené postupy a analýzy odpovídaly výsledkům jiných pracovišť a poskytovaly dostatečně přesné výsledky rozborů. Při grafickém znázornění výsledků bylo zřejmé, že sledované údaje v době stání na sucho (před porodem) měly jiný charakter než po porodu. Tvar závislosti vybraných krevních parametrů (na základě indexu determinace) vystihoval polynom 3. řádu a jako typickou rovnici tvaru lze uvést y = a + bx + cx2 + dx3, kde x = čas ve dnech a y = sledovaný parametr v krvi. Např. regresní rovnice obsahu červených krvinek v krvi u prvotelek byla y = 6,9052 -0,0254x -0,0273x2 - 0,0016x3 (R2 = 0,4768) a u krav byla y = 6,329 – 0,0026x – 0,0157x2 – 0,001x3 (R2 = 0,5731). Na základě výsledků pokusu I můžeme konstatovat, že mezi jednotlivými sledovanými parametry v krvi, mlezivu i mléce prvotelek a krav nebyly prokázány statisticky průkazné rozdíly, nebylo proto nadále třeba zohledňovat

pořadí

porodu

u

jednotlivých

pokusných

plemenic

v následujících

experimentálních skupinách. V druhém pokusu jsme hodnotili vliv přídavku anorganické a organické formy zinku v krmné dávce na stravitelnost dusíkatých látek, tuku, vlákniny, bezdusíkatých látek výtažkových, popele, zinku a mědi krmné dávky. Z výsledků druhého pokusu vyplynulo, že skupina s přídavkem organické formy zinku v dietě dosáhla vyšších koeficientů stravitelnosti (KS) sledovaných živin krmné dávky. Průměrný koeficient stravitelnosti NL byl 69,3 ± 7,80 % u skupiny A, zatímco u skupiny O byl 75,0 ± 6,15 %. Koeficient stravitelnosti tuku byl 70,9 ± 9,83 % (skupina A) oproti 78,7 ± 16,06 % (skupina O) a KS vlákniny byly 53,3 ± 14,89 % (skupina A) a 65,3 ± 10,82 % (skupina O). Bezdusíkaté látky výtažkové dosáhly u skupiny A průměrného koeficientu stravitelnosti 76,7 ± 6,35 % a u skupiny O 82,2 66

± 4,62 %. KS popela byl za celé sledované období 36,5 ± 12,15 % a 40,3 ± 11,62 % u skupiny O. U koeficientu stravitelnosti zinku se v předporodním období projevil velmi vysoce statisticky průkazný (P < 0,001) vliv formy přídavku zinku v dietě – skupina A měla KS zinku 47, 0 ± 8,76 % a skupina O 65,5 ± 5,24 %. V průměrných hodnotách KS Zn za celý pokus již statisticky průkazný rozdíl nebyl. Dále jsme chtěli ověřit hypotézu o poklesu stravitelnosti mědi v závislosti na přijaté formě přídavku zinku v dietě. Statisticky vysoce průkazný rozdíl (P < 0,01) byl u koeficientu stravitelnosti mědi šedesátý den po otelení, kdy skupina A měla vyšší KS Cu (60,5 ± 3,78 %) než skupina s přídavkem organické formy zinku v dietě (51,1 ± 6,45 %). Třicátý den po otelení byl tento rozdíl pouze statisticky průkazný na hladině P < 0,05 – skupina A měla 38,1 ± 10,99 % KS Cu a skupina O měla 25,3 ± 12,43 % KS Cu. Ze sledovaných výsledků koeficientů stravitelnosti je možné usoudit, že přídavek organické formy zinku mohl vést k celkově lepší stravitelnosti živin diety a zároveň ke snížení stravitelnosti mědi obsažené v krmné dávce. Cílem třetího pokusu bylo zhodnotit vliv anorganické a organické formy zinku v přídavku krmné dávky na metabolický profil organismu a kondici plemenic v předporodním (14 dní před porodem) a poporodním období (v době rozdoje - do šedesátého dne po porodu). Z výsledků pokusu III můžeme konstatovat, že plemenice s přídavkem organické formy zinku v dietě neměly významně odlišné hodnoty bílých krvinek oproti plemenicím s přídavkem anorganické formy zinku. Např. v den porodu byly průměrné hladiny bílých krvinek 11,7 ± 5,53 tis./mm3 (A) a 9,0 ± 1,79 tis./mm3 (O) a sedmý den po porodu 11,3 ± 6,36 tis./mm3 (A) a 12,8 ± 6,95 tis./mm3. Jako statisticky vysoce průkazné se ukázaly rozdíly v množství červených krvinek. Skupina A měla před porodem, v den porodu, třicátý a šedesátý den po porodu statisticky průkazně vyšší (P < 0,01) hladiny erytrocytů než skupina O, což mělo vliv i na hodnotu hematokritu ve stejném období (P < 0,05 a P < 0,01) a množství hemoglobinu v den porodu a šedesátý den po porodu (P < 0,05). U skupiny A byla celková průměrná hladina vápníku v krvi 2,86 ± 0,211 mmol/l, fosforu 1,74 ± 0,352 mmol/l, hořčíku 0,97 ± 0,095 mmol/l, železa 20,77 ± 4,282 mol/l, mědi 13,62 ± 2,077 mol/l a zinku 13,91 ± 2,675 mol/l. Skupina O měla průměrné hladiny vápníku v krvi 2,34 ± 0,316 mmol/l, fosforu 1,81 ± 0,331 mmol/l, hořčíku 0,98 ± 0,096 mmol/l, železa 21,65 ± 5,255 mol/l, mědi 11,42 ± 1,681 mol/l a zinku 14,05 ± 1,747 mol/l. Z výsledků analýz minerálních látek v krvi jsme nepozorovali statisticky významné rozdíly mimo hladiny zinku v krvi plemenic před porodem (P < 0,05) a šedesátý 67

den po porodu (P < 0,01). V předporodním období byla průměrná hladina zinku v krvi plemenic ze skupiny A statisticky průkazně vyšší (17,18 ± 3,890 mol/l) než plemenic skupiny O (13,98 ± 1,798 mol/l), avšak šedesátý den po otelení měla skupina A (14,22 ± 2,157 mol/l) statisticky vysoce průkazně nižší obsah zinku v krvi než skupina O (17,57 ± 1,536 mol/l). Další sledované metabolické krevní parametry byly nižší u skupiny A než u skupiny O, pouze u enzymatické aktivity ALT v den porodu byl tento rozdíl statisticky průkazný (P < 0,05) – skupina A měla průměrnou aktivitu ALT 0,25 ± 0,056 mol/l a skupina O 0,33 ± 0,069 mol/l. Pokles živé hmotnosti u plemenic ze skupiny A byl o 133,6 kg (tzn. o 0,8 BCS), zatím co plemenice ze skupiny O ztratily pouze 85,9 kg (tzn. 0,5 BCS). Na základě výsledků hodnocení kondice plemenic můžeme říci, že skupina s přídavkem organické formy zinku v dietě prodělala menší poporodní pokles hmotnosti než skupina s přídavkem anorganické formy zinku při téměř stejném odhadnutém příjmu krmné dávky. Závěrem lze konstatovat, že forma přídavku zkrmovaného zinku ovlivnila neprůkazně (P < 0,05) koeficienty stravitelnosti organických živin krmné dávky a průkazně (P < 0,05 třicátý den po otelení a P < 0,01 šedesátý den po otelení) koeficienty stravitelnosti mědi. Dále forma přídavku zkrmovaného zinku měla statisticky průkazný vliv na hladinu červených krvinek (P < 0,01 před porodem, v den porodu, třicátý a šedesátý den po otelení), na množství hemoglobinu (P < 0,05 v den porodu a šedesátý den po otelení) a na hodnotu hematokritu (P < 0,01 před porodem, v den porodu a šedesátý den po otelení a P < 0,05 třicátý den po otelení).

68

7

LITERATURA

1)

ADAM, V., KIZEK, R. Laktoferin: Nová zbraň na rakovinu? 21. Století. 2007, 4(9), 107–108. ISSN 1214-1097.

2)

ADLEROVÁ, L., BARTOŠKOVÁ, A., FALDYNA, M. Lactoferrin: a review. Veterinární medicina. 2008, 53(9), 457–468. ISSN 0375-8427.

3)

APPELMELK, B. J., AN, Y. Q., GEERTS, M., THIJS, B. G., DE BOER, H. A., MACLAREN D. M., DE GRAAFF, J., NUIJENS J. H. Lactoferrin is a lipid Abinding protein. Infection and Immunity. 1994, 62(6), 2627–2632. ISSN 0019-9567.

4)

BALABÁNOVÁ, M., HOŠKOVÁ, Š., VAŠÁTKOVÁ, A., VEČEREK, M., ZEMAN, L. Effect of sample conservation on blood parameters analyses. In: 8. BOKUSymposium TIERERNÄHRUNG. Wien: Universität für Bodenkultur Wien, 2009, s. 308–313. ISBN 978-3-900962-81-4.

5)

BALABÁNOVÁ, M., HOŠKOVÁ, Š., ZEMAN, L. The effect of inorganic and organic form of zinc on digestibility of nutrients dairy cows in three stages of reproductive cycle. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. 2011, 59(6), 17–24. ISSN 1211-8516.

6)

BATTACONE, G., NUDDA, A., PALOMBA, M., MAZZETTE, A., PULINA, G. The transfer of aflatoxin M1 in milk of ewes fed diet naturally contaminated by aflatoxins and effect of inclusion of dried yeast culture in the diet. Journal of Dairy Science. 2009, 92(10), 4997–5004. ISSN 1525-3198.

7)

BAUM, M. K., SHOR-POSNER, G., CAMPA, A. Zinc status in human immunodeficiency virus infection. Journal of Nutrition. 2000, 130(5), 1421–1423. ISSN 0022-3166.

69

8)

BELLAMY, W., TAKASE, M., YAMAUCHI, K., WAKABAYASHI, H., KAWASE, K., TOMITA, M. Identification of the bactericidal domain of lactoferrin. Biochemica et Biophysica Acta. 1992, 1121(1-2), 130–136. ISSN 0006-3002.

9)

BORON, B., HUPERT, J., BARCH, D. H., FOX, C. C., FRIEDMAN, H., LAYDEN, T. J., MOBARHAN, S. Effect of zinc deficiency on hepatic enzymes regulating vitamin A status. Journal of Nutrition. 1988, 118(8), 995–1001. ISSN 00223166.

10)

BRANDT, E. G., HELLGREN, M., BRINCK, T., BERGMAN, T., EDHOLM, O. Molecular dynamics study of zinc binding to cysteines in a peptide mimic of the alcohol dehydrogenase structural zinc site. Physical Chemistry Chemical Physics. 2009, 11(6), 975–983. ISSN 1463-9076.

11)

BROADLEY, M. R., WHITE, P. J., HAMMOND, J. P., ZELKO, I., LUX, A. Zinc in plants. New Phytologist. 2007, 173(4), 677. ISSN 1469-8137.

12)

BRUCATO, M., SUNDLOF, S. F., BELL, J. U., EDDS, G. T. Aflatoxin B1 toxicosis in dairy calves pretreated with selenium-vitamin E. American Journal of Veterinary Research. 1986, 47(1), 179–183. ISSN. 0002-9645.

13)

BUCEK, P. Kontrola mléčné užitkovosti krav. Farmář. 2009, 15(12), 22–25. ISSN 1210-9789.

14)

BURDYCH,

V.,

VŠETEČKA,

J.,

DIVOKÝ,

L.,

BRYCHTA,

J.,

STEJSKALOVÁ, E., KVAPILÍK, J. Reprodukce ve stádech skotu. 1. vydání. Hradec Králové: CHOVSERVIS a. s., 2004, 72 s. ISBN 80-86726-16-9.

15)

CASPER, D., MERTENS, D. Depression in nutrient digestibility by lactating dairy cows when dry matter intake is expressed as a multiple of maintenance. Journal of Dairy Science. 2008, 91(1), 618. ISSN 1525-3198.

16)

CAULFIELD, L. E., ZAVALETA, N., SHANKAR, A. H., MERIALDI, M. Potential contribution of maternal zinc supplementation during pregnancy to maternal 70

and child survival. The American Journal of Clinical Nutrition. 1998, 68(2), 499–508. ISSN 0002-9165.

17)

CHANETON, L., TIRANTE, L., MAITO, J., CHAVES, J., BUSSMANN, L. E. Relationship between milk lactoferrin and etiological agent in the mastitic bovine mammary gland. Journal of Dairy Science. 2008, 91(5), 1865–1873. ISSN 1525-3198.

18)

CHENG, J. B., WANG, J. Q., BU, D. P., LIU, G. L., ZHANG, C. G., WEI, H. Y., ZHOU, L. Y., WANG, J. Z. Factors affecting the lactoferrin concentration in bovine milk. Journal of Dairy Science. 2007, 91(3), 970–976. ISSN 1525-3198.

19)

CHRISTIAN, P., WEST Jr., K. P. Interactions between zinc and vitamin A: an update. The American Journal of Clinical Nutrition. 1998, 68(2), 435–441. ISSN 00029645.

20)

COHEN, M. S., MAO, J. H., RASMUSSEN, G. T., SERODY, J. S., BRITIGAN, B. E. Interaction of lactoferrin and lipopolysacharide (LPS)-effect on the antioxidant property of lactoferrin and the ability of LPS to prime human neutrophils for enhanced superoxide formation. Journal of Infectious Diseases. 1992, 166(6), 1375–1378. ISSN 1537-6613.

21)

COTTON, F. A., WILKINSON, G., MURILLO, C. A., BOCHMANN, M. Advanced Inorganic Chemistry. 6. vydání. New York: John Wiley & Sons, 1999. 1376 s. ISBN 0471199575.

22)

COUSINS, R. J. Zinc. In: Bowman BA, Russell RM, eds. Present Knowledge in Nutrition. 9. vydání. Washington, D. C.: ILSI Press, 2006. s. 445–457.

23)

DANESH MESGARAN, M., HERAVI MOUSAVI, A. Effect of close-up fat supplementation on first 90 days milk production of Holstein dairy cows. Journal of Dairy Science. 2008, 91(1), 70–71. ISSN 1525-3198.

71

24)

DIONYSIUS, D. A., GRIEVE, P. A., MILNE, J. M. Forms of lactoferrin: Their antibacterial effect on enterotoxigenic Escherichia coli. Journal of Dairy Science. 1993, 76(9), 2597–2600. ISSN 1525-3198.

25)

DOUBEK, J., ŠLOSÁRKOVÁ, S., ŘEHÁKOVÁ, K., SCHEER, P., BERÁNKOVÁ, J. Interpretace základních biochemických a hematologických nálezů u zvířat. 1. vydání. Brno: NOVIKO a.s., 2007. 77 s. ISBN 80-86542-16-5.

26)

DROKE, E. A., SPEARS, J. W. In vitro and in vivo immunological measurements in growing lambs fed diets deficient, marginal or adequate in zinc. Journal of Nutritional Immunology. 1993, 2(1), 71–90. ISSN 1049-5150.

27)

EDRINGTON, T. S., KAMPS-HOLTZAPPLE, C. A., HARVEY, R. B., KUBENA, L. F., ELISSALDE M. H., ROTTINGHAUS, G. E. Acute hepatic and renal toxicity in lambs dosed with fumonisin-containing culture material. Journal of Animal Science. 1995, 73(2), 508–515. ISSN 0021-8812.

28)

ELLISON, R. T., GIEHL, T. J., LAFORCE, F. M. Damage of the outer membrane of enteric gram-negative bacteria by lactoferrin and transferrin. Infection and Immunity. 1988, 56(11), 2774–2781. ISSN 0019-9567.

29)

EL-LOLY, M. M., MAHFOUZ, M. B. Lactoferrin in relation to biological functions and applcations: A review. Journal of Dairy Science. 2011, 6(2), 79–111. ISSN 1525-3198.

30)

ENGLE, T. E., NOCKELS, C. F., KIMBERLING, C. V., WEABER, D. L., JOHNSON, A. B. Zinc repletion with organic or inorganic forms of zinc and protein turnover in marginally zinc-deficient calves. Journal of Animal Science. 1997, 75(11), 3074–3081. ISSN 0021-8812.

31)

FUNG, E. B., RITCHIE, L. D., WOODHOUSE, L. R., ROEHL, R., KING, J. C. Zinc absorption in women during pregnancy and lactation: a longitudinal study. The American Journal of Clinical Nutrition. 1997, 66(1), 80–88. ISSN 0002-9165.

72

32)

GOFF, J. P. Macromineral physiology and application to the feeding of the dairy cow for prevention of milk fever and other periparturient mineral disorders. Animal Feed Science and Technology. 2006, 126(3-4), 237–257. ISSN 0377-8401.

33)

GRAHAM, T. W. Trace element deficiencies in cattle. The Veterinary Clinics of North America: Food Animal Practice. 1991, 7(1), 153–215. ISSN 0377-8401.

34)

GREMMELS, J. F. The role of mycotoxins in the health and performance of dairy cows. The Veterinary Journal. 2008, 176(1), 84–92. ISSN 1090-0233.

35)

GRUMMER, R. R. Řízení energetického metabolismu dojnic. Zemědělec. 2011, 19(32), 11–12. ISSN 1211-3816.

36)

GURUNG, N. K., RANKINS Jr., D: L., SHELBY, R. A., GOEL, S. Effects of fumonisin B1-contaminated feeds on weanling angora goats. Journal of Animal Science. 1998, 76(11), 2863–2870. ISSN 0021-8812.

37)

HAHN, J. D., BAKER, D. H. Growth and plasma zinc responses of young pigs fed pharmacologic level of zinc. Journal of Animal Science. 1993, 71(11), 3020–3024 ISSN 0021-8812.

38)

HAMBIDGE M, KREBS N. Zinc and growth. In: Roussel AM, ed. Trace elements in man and animals 10: Proceedings of the tenth international symposium on trace elements in man and animals. New York: Plenum Press, 2000, s. 977–980.

39)

HARMON, R. J., SCHANBACHER, F. L., FERGUSON, L. C., SMITH, K. L. Concentration of lactoferrin in milk of normal lactating cows and ganges occuring during mastitis. American Journal of Veterinary Research. 1975, 36(7), 1001–1007. ISSN 0002-9645.

40)

HARMON, R. J., SCHANBACHER, F. L., FERGUSON, L. C., SMITH, K. L. Changes in lactoferrin, imunoglobulin G, bovine serum albumin and -lactoalbumin during acute experimental and natural coliform mastitis in cows. Infection and Immunity. 1976, 13(2), 533–542. ISSN 0019-9567. 73

41)

HOFÍREK, B., PECHOVÁ, A., DOLEŽEL, R., PAVLATA, L., DVOŘÁK, R., FLEISCHER P. Produkční a preventivní medicína v chovech mléčného skotu. 1. vydání. Brno: Veterinární a farmaceutická univerzita, 2004. 184 s. ISBN 80-7305-501-5.

42)

HORKÝ, P., JANČÍKOVÁ, P., SOCHOR, J., HYNEK, D., CHAVIS, G. J., RUTTKAY-NEDECKY, B., CERNEI, N., ZITKA, O., ZEMAN, L., ADAM, V., KIZEK, R. Effect of organic and inorganic form of selenium on antioxidant status of breeding boars ejaculate revealed by electrochemistry. International Journal of Electrochemical Science. 2012, 7(10), 9643–9657. ISSN 1452-3981.

43)

HRDINA, P. Vliv výživy na změny parametrů vnitřního prostředí zjišťované v krvi. Brno, 2008. Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. Agronomická fakulta. 44 s.

44)

ILLEK, J. Vlivy chybného sestavení krmné dávky na zdravotní stav zvířat, řešení konkrétních případů I. a II. In: Výživa zvířat a její vliv na užitkovost a zdraví zvířete. Pohořelice: VÚCHS Rapotín, 2010. s. 30–36.

45)

ILLEK, J., BEČVÁŘ, O., LOKAJOVÁ, E., MATĚJÍČEK, M. Stopové prvky ve výživě skotu – zinek. Krmivářství. 2000, 4(6), 30. ISSN 1212-9992.

46)

JAGOŠ, P., BOUDA, J. Základní biochemické a hematologické hodnoty u domácích zvířat a nové způsoby vyjadřování výsledků laboratorních vyšetření. 1. vydání. Pardubice: SVS-Oddělení veterinární osvěty, 1981. 29 s.

47)

JANČÍK, F. Vláknina ve výživě přežvýkavců a její kvalita. Farmář. 2009, 15(12), 2–4. ISSN 1210-9789.

48)

JANEWAY Jr., CH. A., TRAVERS, P., WALPORT, M., SHLOMCHIK, M. J. Immunobiology. 5. vydání. New York: Garland Science, 2001. 672 s. ISBN 0-81533642-X.

49)

JELÍNEK, P., KOUDELA, K., DOSKOČIL, J., ILLEK, J., KOTRBÁČEK, V., KOVÁŘŮ, F., KROUPOVÁ, V., KUČERA, M., KUDLÁČ, E., TRÁVNÍČEK, J., 74

VALENT, M. Fyziologie hospodářských zvířat. 1. vydání. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2003. 414 s. ISBN 80-7157-644-1. JEŽEK, J., STARIČ, J., NEMEC, M., ZADNIK, T., KLINKON, M.

50)

Relationship between blood haemoglobin and serum iron concentrations and heart girth in pre-weaned dairy calves. Italian Journal of Animal Science. 2009, 8(3), 151–153. ISSN 1120-1770.

51)

JONGBLOED, A. W., KEMME, P. A., DE GROOTE, G., LIPPENS, M., MESCHY, F. Bioavailability of major and trace minerals. In: Emfema.org [online]. 2002

[cit.

28.6.2010].

Dostupné

z:

http://www.emfema.org/bio/20020701

Bioavailabilitystudy2.pdf.

52)

KAJEROVÁ, V., RYBÁŘ, J., SKŘIVAN, P. Atlas hematologie zvířat. 1. vydání. Hradec Králové: Střední odborná škola veterinární, 2006, 19 s.

53)

KANYSHKOVA, T. G., BUNEVA, V. N., NEVINSKY, G. A. Lactoferrin and its biological functions. Biochemistry. 2001, 40(1), 5–13. ISSN 0006-2960.

54)

KAUSHIK, R. D., SINGH, R. P., SHASHI, D. S. A kinetic – mechanistic study of periodate oxidation of p-chloroaniline. Asian Journal of Chemistry. 2003, 15(3), 1485–1490. ISSN 0970-7077.

55)

KELLOGG, D. W., TOMLINSON, D. J., SOCHA, M. T., JOHNSON, A. B. Review: Effects of zinc methionine complex on milk production and somatic cell count of dairy cows: twelve-trial summary. The Professional Animal Scientist. 2004, 20(4), 295–301. ISSN 1080-7446.

56)

KINCAID, R. L., CRONRATH, J. D. Zinc concentration and distribution in mammary secretions of prepartum cows. Journal of Dairy Science. 1992, 75(2), 481–848. ISBN 1525-3198.

75

57)

KING, J. C., COUSINS, R. J. Zinc. In: Shils ME, Shike M, Ross AC, Caballero B, Cousins RJ, eds. Modern Nutrition in Health and Disease. Baltimore: Lippincott Williams & Wilkins, 2006, s. 271–285. KUDRNA,

58)

V.,

ČERMÁK,

B.,

DOLEŽAL,

O.,

FRYDRYCH,

Z.,

HERRMANN, H., HOMOLKA, P., ILLEK, J., LOUČKA, R., MACHAČOVÁ, E., MARTÍNEK, V., MIKYSKA, F., MRKVIČKA, J., MUDŘÍK, Z., PINĎÁK, J., PODĚBRADSKÝ, Z., PULKRÁBEK, J., SKŘIVANOVÁ, V., ŠANTRŮČEK, J., ŠIMEK, M., VESELÁ, M., VRZAL, J., ZELENKA, J., ZEMANOVÁ, D. Produkce krmiv a výživa skotu. 1. vydání. Praha: Agrospoj Praha, 1998. 362 s. ISBN 80-2394241-7.

59)

KUDRNA, V., ILLEK, J., ČERMÁKOVÁ, J. Vliv objemných krmiv na ekonomiku produkce mléka. Farmář. 2009, 15(12), 6–8. ISSN 1210-9789.

60)

KUDRNA, V., ILLEK, J., MAROUNEK, M., NGUYEN NGOC, A. Feeding ruminally protected methionine to pre- and postpartum dairy cows: effect on milk performance, milk composition and blood parameters. Czech Journal of Animal Science. 2009, 54(9), 395–402 ISSN 1212-1819.

61)

KURSA, J., TRÁVNÍČEK, J., ILLEK, J., KROUPOVÁ, V. Selen a zinek v mléce jako potravině. Veterinářství. 2006, 56(2), 116–120. ISSN 0506-8231.

62)

KVAPILÍK, J. Ekonomické aspekty chovu skotu. 1. vydání. Praha: Svaz chovatelů českého strakatého skotu, 1995: 67 s.

63)

LASH, J. A., COATES, T. D., LAFUZE, J., BAEHNER, R. L., BOXER, L. A. Plasma lactoferrin reflects granulocyte activation in vivo. Blood. 1983, 61(5), 885–888. ISSN 0006-4971.

64)

LAŠTŮVKA, Z., GAISLER, J., ŠŤASTNÁ, P., PELIKÁN, J. Zoologie pro zemědělce a lesníky. 2. vydání. Brno: KONVOJ, 2001. 267 s. ISBN 80-7302-008-4.

76

65)

MACDONALD, R. S. The role of zinc in growth and cell proliferation. Journal of Nutrition. 2000, 130(5), 1500–1508. ISSN 0022-3166.

66)

MATOUŠKOVÁ, E. Ekonomické důsledky poruch acidobazické rovnováhy a metabolizmu Ca a Na u dojnic. In: Sborník příspěvků II. mezinárodní vědecké konference doktorandů. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2001, s. 47–51. ISBN 80-7040-485-X.

67)

MATĚJÍČEK, M. Využití metabolických testů k hodnocení výživy u skotu. Informační magazín VVS Verměřovice [online]. 2004, 2(1), 2–3 [cit. 2009-08-10]. Dostupné z: http://www.vvs.cz/vvs_info/jaro2004.

68)

MCKENNA, A. A., ILICH, J. Z., ANDON, M. B., WANG, C., MATKOVIC, V. Zinc balance in adolescent females consuming a low- or high-calcium diet. The American Journal of Clinical Nutrition. 1997, 65(5), 1460–1464. ISSN 0002-9165.

69)

MILLER, W. J. Zinc nutrition of cattle: A review. Journal of Dairy Science. 1970, 53(8), 1123. ISSN 1525-3198.

70)

MURRAY, R., GRANNER, D., MAYES, P., RODWELL, V. Harperova biochemie. 4. české vydání. Jinočany: Nakladatelství H+H, 2002. 871 s. ISBN 807319-013-3.

71)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 767/2009 ze dne 13. července 2009 o uvádění na trh a používání krmiv.

72)

NONNECKE, B. J., SMITH, K. L. Inhibition of mastitic bacteria by bovine milk apo-lactoferrin evaluated by in vitro microassay of bacterial growth. Journal of Dairy Science. 1984, 67(3), 606–613. ISSN 1525-3198.

73)

NRC. Nutrient requirements of dairy cattle. Washington, DC: National Academy Press, 1978. 157 s.

77

74)

NRC. Nutrient requirements of dairy cattle. Washington, DC: National Academy Press, 1989. 168 s.

75)

O'BRIEN, K. O., ZAVALETA, N., CAULFIELD, L. E., WEN, J., ABRAMS, S. A. Prenatal iron supplements impair zinc absorption in pregnant Peruvian women. Journal of Nutrition. 2000, 130(9), 2251–2255. ISSN 0022-3166.

76)

O'DELL, B. L. Role of zinc in plasma membrane function. Journal of Nutrition. 2000, 130(5), 1432–1436. ISSN 0022-3166.

77)

O´HALLORAN, F., BAHAR, B., BUCKLEY, F., O’SULLIVAN, O., SWEENEY, T., GIBLIN, L. Characterisation of single nucleotide polymorphism identified in the bovine lactoferrin gene sequences across a range of dairy cow breeds. Biochimie. 2009, 91(1), 68–75. ISSN: 0300-9084.

78)

OPLETAL, MAROUNEK,

M.,

L.

SKŘIVANOVÁ,

SIATKA,

T.,

V.,

TVRZNÍK,

MACÁKOVÁ,

K.,

P.,

ZEMAN,

L.,

CAHLÍKOVÁ,

L.,

MRKVICOVÁ, E., RADA, V., ŠPLÍCHAL, I., SUCHÝ, P., STRAKOVÁ, E., HERZIG, I., TŮMOVÁ, E., ZITA, T., ŠIMERDA, B., STRYK, J., ROZKOT, M., CHLEBEK, J., ČEŘOVSKÝ, J., HOLUB, K. Přírodní látky a jejich biologická aktivita. 1. vydání. Praha: Karolinum, 2010. 653 s. ISBN 978-80-246-1801-2.

79)

OSWEILER, G. D., KEHRLI, M. E., STABEL, J. R., THURSTON, J. R., ROSS, P. F., WILSON, T. M. Effects of fumonisin-contaminated corn screenings on growth and health of feeder calves. Journal of Animal Science. 1993, 71(2), 459–466, ISSN 0021-8812.

80)

PARK, A. F., SHIRLEY, J. E., TITGEMEYER, E. C., COCHRAN, R. C., DE FRAIN, J. M., WICKERSHAM, E. E., JOHNSON, D. E. Characterisation of plasma metabolites in holstein dairy cows during the periparturient period. Journal of Dairy Science. 2010, 5(4), 253–263. ISSN 1525-3198.

78

PAVLATA, L., PECHOVÁ, A., DVOŘÁK, R. Microelements in colostrum

81)

and blood of cows and their calves during colostral nutrition. Acta Veterinaria Brno. 2004, 73(4), 421–429. ISSN 0001-7213. PECHOVÁ, A., PAVLATA, L., LOKAJOVÁ, E. Zinc supplementation and

82)

somatic cell count in milk of dairy cows. Acta Veterinaria Brno. 2006, 75(3), 355–361. ISSN 0001-7213.

83)

PENNER, G. B., OBA, M. The effect of dietary sucrose on dry matter intake, plasma metabolites, and lactation performance for Holstein cows during the first 4 weeks of lactation. Journal of Dairy Science. 2008, 91(1), 68. ISSN 1525-3198. PETR, J. Jak dlouho pijí Evropané kravské mléko? In: Osel.cz [online]. 2003

84)

[cit. 6. 9. 2011]. Dostupné z: http://www.osel.cz/index.php?clanek=217.

85)

PIERCE, A., COLAVIZZA, D., BENAISSA, M., MAES, P., TARTRA, A., MONTREUIL, J., SPIK, G. Molecular cloning and sequence analysis of bovine lactoferrin. European Journal of Biochemistry. 1991, 196(1), 177–184. ISSN 00142956.

86)

POLÁKOVÁ, K., KUDRNA, V., KODEŠ, A., HUČKO, B., MUDŘÍK, Z. Non-structural carbohydrates in the nutrition of high-yielding dairy cows during a transition period. Czech Journal of Animal Science. 2010, 55(11), 468–478. ISSN 1212-1819.

87)

PRASAD, A. S. Zinc deficiency in humans: a neglected problem. Journal of the American College of Nutrition. 1998, 17(6), 542–543. ISSN 0731-5724.

88)

PRASAD, A. S., BECK, F. W., GRABOWSKI, S. M., KAPLAN, J., MATHOG, R. H. Zinc deficiency: changes in cytokine production and T-cell subpopulations in patients with head and neck cancer and in noncancer subjects. Proceedings of the Association of American Physicians. 1997, 109(1), 68–77. ISSN 1081-650X.

79

89)

RAAB, L. Stopové prvky u skotu - nepodceňovat. Krmivářství. 2007, 13(5), 14–15. ISSN 1210-9789.

90)

RAINARD, P. Bacteriostatis activity of bovine milk lactoferrin against mastitic bacteria. Veterinary Microbiology. 1986, 11(4), 387–392. ISSN 0378-1135.

91)

RAINARD, P. Bacteriostatis activity of bovine lactoferrin in mastitic milk. Veterinary Microbiology. 1987, 13(2), 159–166. ISSN 0378-1135.

92)

REITER, B., ORAM, J. D. Bacterial inhibitors in milk and other biological fluids. Nature. 1967, 216(5113), 328–330. ISSN 0028-0836.

93)

ROSSOW, N. Metabolism of proteins and their influence on fertility. Veterinářství. 2006, 56(2), 103–104. ISSN 0506-8231.

94)

RUPP, R., BOICHARD, D. Genetics of resistance to mastitis in dairy cattle. Veterinary Research. 2003, 34(5), 671–688. ISSN 0928-4249.

95)

ŘÍHA, J. Význam pravidelné reprodukce pro ekonomiku produkce mléka. Farmář. 2000, 6(7-8), 42–43. ISSN 1210-9789.

96)

SAMBRAUS, H. H. Atlas plemen hospodářských zvířat. 1. vydání. Praha: Brázda, 2006. 295 s. ISBN 80-209-0344-5.

97)

SANDSTROM, B. Micronutrient interactions: effects on absorption and bioavailability. British Journal of Nutrition. 2001, 85(2), 181–185. ISSN 0007-1145.

98)

SHANKAR, A. H., PRASAD, A. S. Zinc and immune function: the biological basis of altered resistance to infection. American Journal of Clinical Nutrition. 1998, 68(2), 447–463. ISSN 0002-9165.

99)

SHAVER, R. Stání na sucho, laktace a kvalita krmiv. Zemědělec. 2011, 19(32), 13–15. ISSN 1211-3816.

80

100)

SMIRNOFF, N., CUMBES, Q. J. Hydroxyl radical scavenging activity of

compatible solutes. Phytochemistry. 1989, 28(4), 1057–1060. ISSN 0031-9422.

101)

SMITH, K. L., SCHANBACHER, F. L. Lactoferrin as a factor of resistence to

infection of the bovine mammary gland. Journal of the American Veterinary Medical Association. 1977, 170(10), 1224–1227. ISSN 0003-1488.

102)

SNEDECOR, G. W., COCHRAN, W. G. Snedecor and Cochran's Statistical

Methods. 6. vydání. Malden, MA: Blackwell Pub, 2012. 576 s. ISBN 978-0813808642.

103)

SOLEIMANI, A., HERAVI MOUSSAVI, A., DANESH MESGARAN, M.,

GOLIAN, A. Effect of dry period length on, milk production and composition, blood metabolites and complete blood count in subsequent lactation of holstein dairy cows. World Academy of Science, Engineering and Technology. 2010, 68, 628–633. ISSN 2010-376X.

104)

STAUFENBIEL, R. Metabolické testy. In: Genoservis.cz [online]. 2007 [cit.

10.8.2009]. Dostupné z: http://www.genoservis.cz/layout.php.

105)

STEINHAUSER, L., BEŇOVSKÝ, R., BYSTRICKÝ, P., CABADAJ, R.,

ČERNÝ, H., DVOŘÁK, J., INGR, I., KEREKRÉTY, J., KUBÍČEK, K., MÁTÉ, D., MINKS, J., NAGY, J., NOVÁK, P., PIPEK, P., SIMEONOVOVÁ, J., SOVJAK, R., STEINHAUSEROVÁ, I., STRAKOVÁ, E., SUCHÝ, P., ŠUBRT, J., ŠVICKÝ, E., VEČEREK, V., VRCHLABSKÝ, J., ZABLOUDIL, F. Produkce masa. 1. vydání. Tišnov: Last, 2000. 464 s. ISBN 80-900260-7-9.

106)

SUCHÁNEK, P. O významu probiotik a laktoferinu v péči o imunitní systém.

In: Probio-Pearls.cz [online]. 1.4.2011 [cit. 5.9.2011]. Dostupné z: http://www.probiopearls.cz/odbornici-radi/13-o-vyznamu-probiotik-a-laktoferinu-v-peci-o-imunitni-system/.

107)

ŠÍMA, P. Postupy laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů

- I. 2. vydání. Brno: Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský v Brně, Laboratorní odbor, 2001. 266 s. ISBN 80-86051-81-1.

81

108)

ŠIMEK, M., ZEMAN, L., ŠUSTALA, M. Organické formy minerálních látek

příznivě ovlivňují zdraví, produkci, reprodukci a ekonomiku chovu skotu a prasat. Krmivářství. 2000, 4(6), 24–28. ISSN 1212-9992.

109)

ŠPAČEK, F., BLÁHA, K., BUCHTA, S., HORÁK, F., JELÍNEK, K., KŘÍŽ,

L., KUKLA, F., MIKŠÍK, J., PŠENICA, J., ŠOTNAR, F. Atlas plemen hospodářských zvířat. 1. vydání. Praha: Státní zemědělské vydavatelství, 1987. 264 s.

110)

ŠRUBAŘOVÁ, P., DVOŘÁK, J. Association between lactoferrin gene

polymorphism and bovine mammary gland inflamation. In: MendelNet´09 Agro Proceedings of International Ph.D. Students Conference. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009, 148 s. ISBN 978-80-7375-352-8.

111)

TENG, CH. T. Lactoferrin gene expression and regulation: an overview.

Biochemistry and Cell Biology. 2002, 80(1), 7–16. ISSN 0829-8211.

112)

TRUONG-TRAN, A. Q., HO, L. H., CHAI, F., ZALEWSKI, P. D. Cellular

zinc fluxes and the regulation of apoptosis/gene-directed cell death. Journal of Nutrition. 2000, 130(5), 1459–1466. ISSN 002-3166.

113)

UTHMAN, E. O. Blood cells and the CBC. In: web2iadfw.net [online]. 1997

[cit. 10. 1. 2011]. Dostupné z: http://web2.iadfw.net/uthman/blood_cells.html.

114)

UNDERWOOD, E. J., SUTTLE, N. F. The mineral nutrition of livestock. 3.

vydání. Londýn: CABI Publishing, 1999. 625 s. ISBN 9780851991283. 115)

VAILLANCOURT, S. J., ALLEN, J. C. Glucocorticoid effects on zinc

transport into colostrum and milk of lactating cows. Biological Trace Element Research. 1991, 30(2), s. 185–196. ISSN 0163-4984.

116)

VAN DEN TOP, A .M., GEELEN, M. J. H., WENSING, T., WENTINK, G.

H., VAN´T KLOOSTER, A. T., BEYNEN, A. C. Higher postpartum hepatic triacylglycerol concentrations in dairy cows with free rather than restricted access to feed during the dry period are associated with lower activities of hepatic 82

glycerolphosphate acyltransferase. Journal of Nutrition. 1996, 126(1), 76–85. ISSN 0022-3166.

117)

VAN SOEST, P. J. Estimation of forage protein digestibility and determinative

of effects of heat drying upon forages by means of nitrogen content of acid detergent fiber. Journal of Dairy Science. 1962, 45(5), 664–668. ISSN 1525-3198.

118)

VOHRA, A., SATYANARAYANA, T. Phytases: microbial sources,

production, purification, and potential biotechnological applications. Critical Reviews in Biotechnolgy. 2003, 23(1), 29–60. ISSN 0738-8551.

119)

VONDRÁŠKOVÁ, Š. Potřeba zinku ve výživě krav v přechodném období.

Feed Management. 2002, 53(3), 20–22. ISSN 0014-956X.

120)

VRZGULA, L., ČUPKA, V., KUŠEV, J., NOVÝ, J., PAGÁČOVÁ, A.,

ŠTYNDLOVÁ, O. Poruchy látkového metabolizmu hospodárskych zvierat a ich prevencia. 1. vydání. Bratislava: Príroda, 1990. 503 s. ISBN 8007002561.

121)

Vyhláška č. 415/2009 Sb. ze dne 19. listopadu 2009 o stanovení požadavků na

odběr vzorků a způsobu zveřejnění metod laboratorního zkoušení produktů ke krmení.

122)

WAPNIR, R. A. Zinc deficiency, malnutrition and the gastrointestinal tract.

Journal of Nutrition. 2000, 130(5), 1388–1392. ISSN 0022-3166.

123)

WEBSTER, J. Understanding the Dairy Cows. 2. vydání. New York: John

Wiley & Sons, 1993. 384 s. ISBN 978-0632034383.

124)

WELTY, F. K., SMITH, K. L., SCHANBACHER, F. L. Lactoferrin

concentration during involution of bovine mammary gland. Journal of Dairy Science. 1976, 59(2), 224–231. ISSN 1525-3198.

125)

WEDEKIND, K. J., LEWIS, A. J., GIESEMANN, M. A., MILLER, P. S.

Bioavailability of zinc from inorganic and organic sources for pigs fed corn-soybean meal diets. Journal of Animal Science. 1994, 72(10), 2681–2689. ISSN 0021-8812. 83

126)

WILLIAMS, C. C., CROCHET, B. T., BUNTING, L. D., FERNANDEZ, J.

M., STANLEY, C. C. Metabolic responses of periparturient holstein cows and heifers supplemented with chromium picolinate. The Professional Animal Scientist. 2004, 20(4), 312–318. ISSN 1080-7446. 127)

WINDISCH, W. Development of zinc deficiency in

65

Zn labeled, fully grown

rats as a model for adult individuals. Journal of Trace Elements in Medicine and Biology. 2003, 17(2), 91–96. ISSN 1878-3252. 128)

WHEELER, W.E. Effect of limestone buffers on digestibility of complete diets

and on performance by dairy cows. Journal of Dairy Science, 1980, 63(11), 1848– 1854. ISSN 1525-3198. 129)

WHO. Mezinárodní soustava jednotek SI ve zdravotnictví. 2. vydání. Praha:

Avicentrum, zdravotnické nakladatelství, n. p., 1982. 104 s. 130)

WODJAK-MAKSYMIEC, K., KMIEC, M., ZIEMAK, J. Associations

between bovine lactoferrin gene polymorphism and somatic cell count in milk. Veterinarní Medicina. 2006, 51(1), 14–20. ISSN 0375-8427. 131)

WOOD, R. J., ZHENG, J. J. High dietary calcium intakes reduce zinc

absorption and balance in humans. The American Journal of Clinical Nutrition. 1997, 65(6), 1803–1809. ISSN 0002-9165. 132)

YOKUS, B., CAKIR, U. D. Seasonal and physiological variations in serum

chemistry and mineral concentrations in cattle. Biological Trace Elements Research. 2006, 109(3), 255–266. ISSN 1559-0720. 133)

ZELENKA, J. Základy výživy dojnic ve vztahu k technice krmení. In: Výživa

zvířat a její vliv na užitkovost a zdraví zvířete. Pohořelice: VÚCHS Rapotín, 2010. s. 6–9. 134)

ZEMAN,

L.,

DOLEŽAL,

P.,

KOPŘIVA,

A.,

MRKVICOVÁ,

E.,

PROCHÁZKOVÁ, J., RYANT, P., SKLÁDANKA, J., STRAKOVÁ, E., SUCHÝ, P., VESELÝ, P., ZELENKA, J. Výživa a krmení hospodářských zvířat. 1. vydání. Praha: Profi Press, 2006. 360 s. ISBN 80-86726-17-7.

84

8

SEZNAM PUBLIKOVANÝCH PRACÍ Recenzované publikace: BALABÁNOVÁ, M., HOŠKOVÁ, Š., ZEMAN, L. The effect of inorganic and organic

form of zinc on digestibility of nutrients dairy cows in three stages of reproductive cycle. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. 2011, 59(6), 17–24. ISSN 1211-8516. HOŠKOVÁ, Š., VAŠÁTKOVÁ, A., KRATOCHVÍLOVÁ, P., BALABÁNOVÁ, M., LICHOVNÍKOVÁ, M., ZEMAN, L. Vliv sušených obilných lihovarských výpalků ve směsích pro brojlery na jejich růstové parametry. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis. 2010, 58(5), 179–183. ISSN 1211-8516.

Odborná sdělení: BALABÁNOVÁ, M. Agrárníci na bioakademii. Zemědělec. 2012, 20(41), 11. ISSN 1211-3816. BALABÁNOVÁ, M. Agrárníci na konferenci. Zemědělec. 2012, 20(18), 9. ISSN 12113816. BALABÁNOVÁ, M. Maďarští farmáři na Kyjovsku. Zemědělec. 2012, 20(5), 10. ISSN 1211-3816. BALABÁNOVÁ, M. Na farmě ve Studenkách. Zemědělec. 2012, 20(14), 12. ISSN 12113816. BALABÁNOVÁ, M. Pestrý rozvoj venkova. Zemědělec. 2012, 20(45), 10. ISSN 12113816. BALABÁNOVÁ, M. Z fóra mladých farmářů. Zemědělec. 2012, 20(49), 11. ISSN 12113816. BALABÁNOVÁ, M. Konference věnovaná venkovské mládeži. Zemědělec. 2011, 19(48), 10. ISSN 1211-3816. BALABÁNOVÁ, M. Odborný seminář se věnoval bachorům. Zemědělec. 2011, 19(44), 11. ISSN 1211-3816. BALABÁNOVÁ, M., HORKÝ, P. Zdravé stádo? Začínáme výživou telete. Zemědělec. 2010, 18(37), 12–13. ISSN 1211-3816.

85

BALABÁNOVÁ, M. Chov skotu na malé soukromé farmě na Vysočině. Náš chov. 2010, 70(10), 43–45. ISSN 0027-8068. ZEMAN, L., VAVREČKA, J., MAREŠ, P., KRATOCHVÍLOVÁ, P., KONVIČNÁ, S., BALABÁNOVÁ, M. Co ovlivňuje produkci vepřového masa. Náš chov. 2009, 69(10), 65–69. ISSN 0027-8068. ZEMAN, L., DOLEŽAL, P., BALABÁNOVÁ, M., TŘINÁCTÝ, J. Minerální výživa dojnic a potřeba na den. Krmivářství. 2009, 13(1), 14–16. ISSN 1212-9992.

Ostatní: BALABÁNOVÁ, M., HOŠKOVÁ, Š., HORKÝ, P., ZEMAN, L. The influence feeded forms of zinc in the diets on body condition score and production of dairy cows. [CD-ROM]. In: Animal Breeding 2013, 2013, s. 19–30. ISBN 978-80-7375-666-6. BALABÁNOVÁ, M., HOŠKOVÁ, Š., HORKÝ, P., ZEMAN, L The effect of different zinc forms on levels of zinc in body of dairy cows. In: X Miedzynarodowe Warsztaty Akademickie "Rolnictwo, Technika, Zdrowie i Zycie". Opole - Prószków: Politechnika Opolska, 2012, s. 2. BALABÁNOVÁ, M., HOŠKOVÁ, Š., ZEMAN, L The effect of inorganic and organic form of zinc on levels of macro minerals and trace elements in blood of dairy cows. In: NutriNET 2012. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2012, s. 15–24. ISBN 978-80-7375-6673. BALABÁNOVÁ, M., HOŠKOVÁ, Š., MLEJNKOVÁ, V., ŽVÁČKOVÁ, P., ZEMAN, L. Hladiny krevních parametrů prvotelek a krav krmených stejnou krmonou dávkou 1. až 4. den po porodu. In: Sborník z mezinárodní vědecké konference Výživa zvířat 2011. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2011, s. 84–91. ISBN 978-80-87415-10-8. BALABÁNOVÁ, M., HOŠKOVÁ, Š., HORKÝ, P., POŠTULKA, R., MAREŠ, P., ZEMAN, L. Hladiny krevních parametrů vysokobřezích jalovic a krav krmených stejnou krmnou dávkou. [CD-ROM]. In: Animal Breeding 2011, 2011, s. 17–21. ISBN 978-80-7375446-4. BALABÁNOVÁ, M., HOŠKOVÁ, Š., HORKÝ, P., ZEMAN, L. The values of blood parameters of high-pregnant heifers and cows two weeks forward of calving to four days after calving. In: 10. BOKU - Symposium Tierernährung. Wien: Institut für Tierernährung,

86

Tierische Lebensmittel und Ernährungsphysiologie, 2011, s. 331–334. ISBN 978-3-90096294-4. BALABÁNOVÁ, M., HOŠKOVÁ, Š., ZEMAN, L. Stravitelnost živin krmné dávky dojnic vzhledem ke zkrmované formě zinku. [CD-ROM]. In: MendelNet 2010 - Proceedings of International Ph.D. Students Conference, 2010, s. 196–203. ISBN 978-80-7375-453-2. BALABÁNOVÁ, M., HOŠKOVÁ, Š., URBANOVÁ, P., VAŠÁTKOVÁ, A., ZEMAN, L. The effect of cow nutrition on levels of zinc and copper in their blood. In: 9. BOKU Symposium Tierernährung. Wien: Universität für Bodenkultur Wien, 2010, s. 332–338. ISBN 978-3-900962-87-6. BALABÁNOVÁ, M., HOŠKOVÁ, Š., VAŠÁTKOVÁ, A., VEČEREK, M., ZEMAN, L. Effect of sample conservation on blood parameters analyses. In: 8. BOKU - Symposium Tierernährung. Wien: Universität für Bodenkultur Wien, 2009, s. 308-313. ISBN 978-3900962-81-4. BALABÁNOVÁ, M., URBANOVÁ, P., LOHNISKÝ, A., ZEMAN, L. Influence of feeding ration on values of blood parameters of cows on first lactation and dairy cows in period after calving. [CD-ROM]. In: MendelNet ´09 Agro - Proceedings of International Ph.D. students conference, 2009, s. 1–7. ISBN 978-80-7375-352-8. BALABÁNOVÁ, M., HOŠKOVÁ, Š., URBANOVÁ, P., HOŠEK, M., ZEMAN, L. Influence of feeding ration on values of blood parameters of dairy cows on first lactation and dairy cows on third lactation in first phase of lactation. In: VII Miedzynarodowe Warsztaty Akademickie, Rolnictwo, Technika, Zdrowie i Źycie. Opole - Glucholazy: Komitet Techniki Rolniczej PAN, 2009, s. 18–19. BALABÁNOVÁ, M., HOŠKOVÁ, Š., VAŠÁTKOVÁ, A., VEČEREK, M., ZEMAN, L. Influence of feeding ration on values of blood parameters of heifers and dairy cows in transition period. [CD-ROM]. In: XIII Internationale Conference Ph.D. Students of Animal Nutritions, 2009, s. 1–9. ISBN 978-80-7394-171-0. BALABÁNOVÁ, M., HRDINA, P., ZEMAN, L. Faktory ovlivňující vnitřní prostředí u skotu. [CD-ROM]. In: MendelNet '08 Agro. 2008, s. 1–7. ISBN 978-80-7375-239-2. DRESLER, S., BALABÁNOVÁ, M., ILLEK, J., ZEMAN, L. Zinc deficiency in calves of holstein breed during ontogenesis. In: VI Miedzynarodowe Warsztaty Akademickie w Naukach Rolniczych i Medycznych. Opole: Politechnika Opolska, 2008, s. 16–17.

87

HORKÝ, P., BALABÁNOVÁ, M., HOŠKOVÁ, Š. Effect of organic and inorganic form of selenium on antioxidant status of ejaculate. In: X Miedzynarodowe Warsztaty Akademickie "Rolnictwo, Technika, Zdrowie i Zycie". Opole - Prószków: Politechnika Opolska, 2012, s. 5–6. HOŠKOVÁ, Š., BALABÁNOVÁ, M., MAREŠ, P., ZEMAN, L. The effect of selenium in different forms on chicken growth. In: 10. BOKU - Symposium Tierernährung. Wien: Institut für Tierernährung, Tierische Lebensmittel und Ernährungsphysiologie, 2011, s. 193– 196. ISBN 978-3-900962-94-4. HOŠKOVÁ, Š., BALABÁNOVÁ, M., URBANOVÁ, P., HOŠEK, M., ZEMAN, L. Vliv přídavku methioninu ve směsích pro brojlery na jejich konečnou hmotnost a jatečnou výtěžnost. [CD-ROM]. In: Animal Breeding 2011, 2011, s. 40–42. ISBN 978-80-7375-446-4. HOŠKOVÁ, Š., NOVÁK, L., ZEMAN, L., BALABÁNOVÁ, M., VAŠÁTKOVÁ, A. The effect of feeding DDGS on growth of body weight in cockerels ROSS 308 with different Dynamic phenotypes of body weight (DPBW). In: 9. BOKU - Symposium Tierernährung. Wien: Universität für Bodenkultur Wien, 2010, s. 121–127. ISBN 978-3-900962-87-6. HOŠKOVÁ, Š., NOVÁK, L., ZEMAN, L., BALABÁNOVÁ, M., URBANOVÁ, P. The influence of feeding high level of distillers dried grains with solubles on growth of body weight in broilers with different Dynamic phenotypes of body weight (DPBW). [CD-ROM]. In: Animal Physiology 2010, 2010. s. 121–126. ISBN 978-80-7375-403-7. HOŠKOVÁ, Š., BALABÁNOVÁ, M., VAŠÁTKOVÁ, A., URBANOVÁ, P., ZEMAN, L., Vliv vzrůstající hladiny sušených lihovarských výpalků (DDGS) v krmných směsích pro brojlery na jejich růstové parametry a kvalitu masa. In: DRŮBEŽÁŘSKÉ DNY 2010, 2010, s. 21–24. ISBN 978-80-7375-426-6. HOŠKOVÁ, Š., BALABÁNOVÁ, M., HOŠEK, M., VAŠÁTKOVÁ, A., ZEMAN, L. Distillers Dried Grains with Solubles as a Feed Ingredient for Broiler Chickens. [CD-ROM]. In: XIII Internationale Conference Ph.D. Students of Animal Nutrition, 2009, s. 1–6. ISBN 978-80-7394-171-0. HOŠKOVÁ, Š., VAŠÁTKOVÁ, A., BALABÁNOVÁ, M., HOŠEK, M., ZEMAN, L. The effect of feeding DDGS on broiler meat composition. In: 8. BOKU-Symposium TIERERNÄHRUNG. Wien: Universität für Bodenkultur Wien, 2009, s. 264–267. ISBN 9783-900962-81-4.

88

NOVÁK, L., ZEMAN, L., HOŠKOVÁ, Š., BALABÁNOVÁ, M., LICHOVNÍKOVÁ, M., FOLTYN, M. Dynamic Phenotypes of body weight in chickens ROSS 308. In: 10. BOKU - Symposium Tierernährung. Wien: Institut für Tierernährung, Tierische Lebensmittel und Ernährungsphysiologie, 2011, s. 311–317. ISBN 978-3-900962-94-4. POŠTULKA, R., DOLEŽAL, P., BALABÁNOVÁ, M. Multimediální disk na téma "Technologický proces silážování vojtěšky a cukrovarských řízků do polyethylenových vaků". 2011. ZEMAN, L., DOLEŽAL, P., BALABÁNOVÁ, M., HOŠKOVÁ, Š. Ovlivnění emisí amoniaku a methanu výživou zvířat, problematika emisních povolenek. In: Výživa zvířat a její vliv na užitkovost a zdraví zvířete. Pohořelice: Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova, 2010, s. 27–29. ZEMAN, L., MAREŠ, P., DOLEŽAL, P., BALABÁNOVÁ, M., HOŠKOVÁ, Š. Studium faktorů ovlivňujících užitkovost prasnic. In: Lazarové dni výživy a veterinárnej dietetiky IX. Košice: Univerzita veterinárskeho lekárstva a farmácie v Košiciach, 2010, s. 36– 42. ISBN 978-80-8077-194-2. ZEMAN, L., BALABÁNOVÁ, M., DOLEŽAL, P. Potřeba živin a energie v chovu masného skotu. In: VIII. Kábrtovy dietetické dny. Brno: Tribun EU s.r.o., 2009, s. 97–103. ISBN 978-80-7305-065-8.

89

9

PŘÍLOHY

Tab. 1 Zastoupení aminokyselin v molekule kravského a lidského laktoferinu (PIERCE et al., 1991) Tab. 2 Složení krmné dávky v kg původní hmoty během pokusu I Tab. 3 Průměrný obsah živin krmné dávky během pokusu I Tab. 4 Schéma krmného zásahu (pokus II a III) Tab. 5 Složky krmných dávek v kg původní hmoty/ks/den (pokus II a III) Tab. 6 Složení doplňkové směsi v kg sušiny přidávaných do jednotlivých KD Tab. 7

Obsah živin krmných dávek v kg sušiny v jednotlivých obdobích (pokus II a III)

Tab. 8 Složení premixů v % (pokus II a III) Tab. 9 Živinové složení v 1 kg premixů (pokus II a III) Tab. 10 Slovní ohodnocení kondice plemenic (WEBSTER, 1993) Tab. 11 Průměrné hodnoty (x) krevních elementů, směrodatné odchylky (SD) před a po porodu Tab. 12 Průměrné hodnoty ( x) a jejich směrodatné odchylky (SD) vybraných krevních parametrů a hladiny laktoferinu Tab. 13a Vzájemná korelace aktivit ALT, AST a ALP v krvi a laktoferinu v mlezivu a mléce Tab. 13b Vzájemná korelace aktivit ALT, AST a ALP v krvi a laktoferinu v mlezivu a mléce Tab. 13c Vzájemná korelace aktivit ALT, AST a ALP v krvi a laktoferinu v mlezivu a mléce Tab. 13d Vzájemná korelace aktivit ALT, AST a ALP v krvi a laktoferinu v mlezivu a mléce Tab. 13e Vzájemná korelace aktivit ALT, AST a ALP v krvi a laktoferinu v mlezivu a mléce Tab. 14 Průměrné koeficienty stravitelnosti (KS) zinku a mědi ± směrodatné odchylky Tab. 15 Průměrné hodnoty ( x) a jejich směrodatné odchylky (SD) vybraných krevních parametrů Tab. 16 Průměrné krevní hodnoty (x) a jejich směrodatné odchylky (SD) u sledovaných plemenic Tab. 17 Průměrné hodnoty (x) vybraných minerálních látek v krvi a směrodatné odchylky (SD) Tab. 18 Průměrné hodnoty ( x ) sledovaných parametrů kondice a produkce plemenic a jejich směrodatné odchylky (SD) Tab. 19 Přehled poklesu hmotnosti a BCS sledovaných plemenic Tab. 20 Průměrné hodnoty ± směrodatné odchylky hladiny glukózy v krvi prvotelek a krav Tab. 21 Srovnání průměrných hodnot se směrodatnými odchylkami krevních parametrů plemenic z pokusu I a pokusu III

90

Graf 1 Průměrné hladiny bílých krvinek (WBC) Graf 2 Průměrné hladiny červených krvinek (RBC) Graf 3 Průměrné hodnoty hemoglobinu (HGB) Graf 4 Průměrné hodnoty hematokritu (HCT) Graf 5 Průměrné hladiny krevních destiček (PLT) Graf 6 Průměrné hladiny zinku [mol/l] v krvi prvotelek v porovnání s průměrnou hladinou laktoferinu [g/ml] v mlezivu plemenic během testačních dnů Graf 7 Průměrné hladiny zinku [mol/l] v krvi krav v porovnání s průměrnou hladinou laktoferinu [g/ml] v mlezivu plemenic během testačních dnů Graf 8 Průměrné koeficienty stravitelnosti dusíkatých látek a jejich směrodatné odchylky Graf 9 Průměrné koeficienty stravitelnosti tuku a jejich směrodatné odchylky Graf 10 Průměrné koeficienty stravitelnosti vlákniny a jejich směrodatné odchylky Graf 11 Průměrné koeficienty stravitelnosti bezdusíkatých látek výtažkových a jejich směrodatné odchylky

Graf 12 Průměrné koeficienty stravitelnosti popela a jejich směrodatné odchylky Graf 13 Průměrná živá hmotnost plemenic a denní příjem krmiva v kg sušiny znázorněných na levé ose grafu a průměrný denní nádoj v kg na pravé ose grafu sledovaných plemenic, kterým byl zkrmován přídavek buď anorganické formy zinku (A) nebo organické formy zinku (O) v jejich dietě před otelením, třicátý den po otelení a šedesátý den po otelení Graf 14 Průměrná hladina bílých krvinek [103/mm3] sledovaných plemenic Graf 15 Průměrná hladina červených krvinek [106/mm3] sledovaných plemenic Graf 16 Hladina hemoglobinu [g/l] sledovaných plemenic Graf 17 Průměrné hodnoty hematokritu [%] sledovaných plemenic Graf 18 Průměrné množství krevních destiček [103/mm3] sledovaných plemenic Graf 19 Průměrná aktivita GGT sledovaných plemenic Graf 20 Průměrná aktivita ALT sledovaných plemenic Graf 21 Průměrná aktivita AST sledovaných plemenic Graf 22 Průměrná aktivita ALP sledovaných plemenic

91

Tab. 1 Zastoupení aminokyselin v molekule kravského a lidského laktoferinu (PIERCE et al., 1991)

Laktoferin kravský

Laktoferin lidský

Alanin

67

63

Leucin

65

58

Lyzin

54

46

Glycin

48

54

Valin

47

48

Serin

45

50

Kyselina glutamová

40

42

Arginin

39

43

Kyselina asparagová

36

38

Treonin

36

31

Cystein

34

32

Prolin

30

35

Asparagin

29

33

Glutamin

29

27

Fenylalanin

27

30

Tyrozin

22

21

Izoleucin

15

16

Tryptofan

13

10

Histidin

9

9

Methionin

4

5

689

691

Aminokyselina

Celkem

92

Tab. 2 Složení krmné dávky v kg původní hmoty během pokusu I Množství

Komponenty Kukuřičná siláž

1 2

11,5

Vojtěšková siláž ze zavadlé píce

7,3

Cukrovarské řízky silážované

2,0

Kukuřičný šrot

0,8

Pšeničný šrot

0,8

Vojtěškové seno

0,5

Ječná sláma

0,5

Sójový extrahovaný šrot

0,5

Ječný šrot

0,4

DS 1 1

0,4

Glycerol

0,3

Laktofeed 2

0,2

DS 1 …složení doplňkové směsi 1 je uvedeno v tab. 6 Laktofeed…suchá jemně granulovaná krmná přísada na bázi syrovátky obsahující 70 % laktózy a 11,5 % proteinů (N × 6,25) a 7,5 % popele a 0,3 % tuku

93

Tab. 3 Průměrný obsah živin krmné dávky během pokusu I Živiny

Jednotky

Sušina

[kg]

11,04

1

[MJ]

66,17

NEL

Organická hmota

[g]

9517

BNLV 1

[g]

5543

1

[g]

3307

Škrob

[g]

2422

Hrubá vláknina 2

[g]

2156

ADF 1

[g]

2027

[g]

1523

NDF

Hrubý protein

2

1

[g]

971,5

1

[g]

931,1

Hrubý popel 2

[g]

838,9

Lignin

[g]

571,0

[g]

384,4

[g]

294,0

Ca

[g]

202,1

K

[g]

163,1

Cl

[g]

47,9

P

[g]

45,2

Mg

[g]

42,6

S

[g]

35,1

Na

[g]

25,9

Fe

[mg]

2109

Vitamín E

[mg]

1523

Mn

[mg]

1463

Zn

[mg]

1296

Cu

[mg]

342,7

I

[mg]

39,0

Co

[mg]

9,6

Mo

[mg]

7,4

Se

[mg]

3,8

PDIN PDIE

Cukry Hrubý tuk

1

Množství

2

Vitamín A

[tis. IU]

207,8

Vitamín D3

[tis. IU]

17,4

viz seznam zkratek

2

nové označení podle Nařízení ES 767/2009 94

Tab. 4 Schéma krmného zásahu (pokus II a III) Doba zkrmování

Skupina A1

14 dní před porodem

O2

do 2. dne po porodu

A1 O2 A1 O2 1

2

3

Označení

Množství [kg/kg KD]

krmné dávky

pokusného premixu 0,80 premix A 3

KD -14

3. až 30. den po porodu

0,80 premix O 3 0,87 premix A 3

KD 30

31. až 60. den po porodu

0,87 premix O 3 0,87 premix A 3

KD 60

0,87 premix O 3

A….skupina plemenic, kterým byl zkrmován během sledování ke krmné dávce přídavek zinku v anorganické formě (ZnO) O….skupina plemenic, kterým byl zkrmován přídavek zinku v organické formě (Kheichelate Zn powder 15 % by Kheiron) ke krmné dávce Složky a obsah živin premixů skupiny A a O jsou uvedeny v tabulkách 8 a 9

Tab. 5 Složky krmných dávek v kg původní hmoty/ks/den (pokus II a III) Složky

KD -14

KD 30

KD 60

11,5

4,0

16,5

Vojtěšková siláž ze zavadlé píce

7,3

5,0

5,0

Cukrovarské řízky silážované

2,0

5,6

10,0

Luční seno

-

-

1,0

Vojtěškové seno

0,5

2,0

2,0

Ječná sláma

0,5

1,0

1,5

Sójový extrahovaný šrot

0,5

1,5

2,5

Kukuřičný šrot

0,8

6,0

3,0

Pšeničný šrot

0,8

6,0

3,0

Ječný šrot

0,4

3,0

2,6

DS 11

0,5

-

-

DS 21

-

0,2

-

DS 31

-

-

Glycerol

-

0,2

-

Laktofeed 2

0,2

0,3

0,2

Berga fat 3

-

0,2

0,4

Kukuřičná siláž

1 2 3

DS 1, DS 2 a DS 3…doplňkové směsi viz tab. 6 viz tab. 2 Berga fat byl zdrojem energie na bázi palmového oleje (www.bergafat.com) 95

0,55

Tab. 6 Složení doplňkových směsí v kg sušiny přidávaných do jednotlivých KD Živiny

Jednotky

DS 1

DS 2

DS 3

Ca

[g]

246,4

94,0

172,2

Mg

[g]

35,0

67,5

61,6

Na

[g]

34,8

166,0

101,6

P

[g]

32,4

41,5

42,4

S

[g]

14,8

10,0

12,7

Zn

[mg]

2028

7500

7278

Mn

[mg]

2093

6500

6020

Vitamín E

[mg]

2000

2000

4091

Cu

[mg]

505,0

1625

1501

Fe

[mg]

197,5

1000

1340

I

[mg]

71,1

187,5

159,1

Co

[mg]

17,2

37,5

29,5

Se

[mg]

7,1

23,8

22,3

Vitamín A

[tis. IU]

150,0

687,5

704,5

Vitamín D3

[tis. IU]

30,0

137,5

140,9

96

Tab. 7 Obsah živin krmných dávek v kg sušiny v jednotlivých obdobích (pokus II a III) Živiny NEL 1

[MJ]

KD-14

KD 30

KD 60

5,99

7,62

6,91

Organická hmota

[g]

862,1

934,5

917,8

BNLV 1

[g]

502,1

637,9

564,3

NDF 1

[g]

299,6

268,1

279,7

Škrob

[g]

219,4

413,5

283,2

Hrubá vláknina 2

[g]

195,3

111,8

163,9

[g]

183,7

182,7

175,3

Hrubý protein 2

[g]

138,0

150,1

150,8

PDIN 1

[g]

88,0

103,6

103,3

PDIE 1

[g]

84,3

113,2

107,5

Hrubý popel 2

[g]

76,0

48,4

58,5

Lignin

[g]

51,7

27,0

39,2

Cukry

[g]

34,8

40,6

34,9

Hrubé tuky 2

[g]

26,6

36,4

42,0

Ca

[g]

18,3

4,7

8,6

K

[g]

14,8

10,0

12,6

Cl

[g]

4,3

1,8

2,3

P

[g]

4,1

3,7

4,0

Mg

[g]

3,9

2,4

3,5

S

[g]

3,2

2,1

2,6

Na

[g]

2,3

2,1

3,0

Fe

[mg]

191,0

142,6

202,6

Vitamín E

[mg]

137,9

78,3

124,0

Mn

[mg]

132,5

88,5

171,9

Zn

[mg]

117,4

95,5

194,9

Cu

[mg]

31,0

21,7

42,3

I

[mg]

3,5

2,0

4,0

Vitamín A

[tis. IU]

18,8

12,5

26,2

Vitamín D3

[tis. IU]

1,6

1,3

3,4

ADF

1, 2

Jednotky

1

viz tab. 3

97

Tab. 8 Složení premixů v % (pokus II a III) Složky [%]

Premix A

Premix O

Lactofeed 1

30,0

30,0

Energizer RP 10 2

20,0

20,0

NaHCO3 27,3%

5,0

5,0

Monokalcium fosfát

4,5

4,5

Hamag Kauster 82 3

2,7

2,7

Krmná sůl

2,5

2,5

1,5

1,5

Propionan vápenatý

1,3

1,3

MnO

0,17

0,17

ZnO 76%

0,15

-

-

0,81

Toxi-Tect

4

Khei-chelate Zn powder 15 %

1 2

3

4 5 6

Vitamín E 45%

0,134

0,134

CuSO4 25%

0,100

0,100

Optimin Mn 15%

0,050

0,050

Bioplex Cu 10% 5

0,025

0,025

Alkosel 0,2% 6

0,020

0,020

Vitamín A 1 000 tis. IU

0,012

0,012

Antioxidant

0,012

0,012

Vitamín D3 50%

0,004

0,004

Ca(IO3)2

0,004

0,004

CoSO4 22%

0,003

0,003

Optimin Co 2,5%

0,001

0,001

Laktofeed viz tab. 2 Energizer RP 10 představoval chráněný tuk proti bachorové mikroflóře s použitím nejmodernější technologie zpracování palmového oleje Hamag Kauster 82 byl aktivní MgO obsahující 85,6 % MgO a 5,9 % CaO a 0,4 % SiO 2 a 7,5 % Fe2O3 a 0,1 % Al2O3 Toxi-Tect byl přípravek, který má enzymaticko-inhibiční účinek na mykotoxiny Bioplex Cu 10%...Cu v organické vazbě na proteinát (by Alltech) Alkosel 0,2 % obsahoval v 1 kg: organicky vázaný selen v L-selenomethioninu v množství 3 100 ± 200 mg/kg a 6 - 8 % popele

98

Tab. 9 Živinové složení v 1 kg premixů (pokus II a III) Živiny

Jednotky

Premix A

Premix O

Na

[g]

23,5

23,5

Mg

[g]

14,3

14,3

Ca

[g]

14,0

14,0

P

[g]

12,0

12,0

Zn

[g]

1,2

1,2

Mn

[g]

1,2

1,2

Fe

[g]

1,2

1,2

Cholinchlorid

[mg]

908,0

889,3

Vitamín E

[mg]

603,6

603,6

Cu

[mg]

281,0

280,9

I

[mg]

26,1

26,1

Niacinamid

[mg]

9,1

8,9

Co

[mg]

6,9

6,9

Ca-pantotenát

[mg]

4,7

4,6

Se

[mg]

4,0

4,0

Etoxyquin

[mg]

24,0

24,0

Butylhydroxytoluen

[mg]

12,0

12,0

Butylhydroxyanisol

[mg]

2,4

2,4

Vitamín A

[tis. IU]

120,0

120,0

Vitamín D3

[tis. IU]

20,0

20,0

99

Tab. 10 Slovní ohodnocení kondice plemenic (WEBSTER, 1993) Stupeň

Hodnocení výživného

klasifikace

stavu plemenice

5

Velmi ztučnělá

Charakteristika výživného stavu Kořen ocasu je obklopen tukovou tkání, kosti pánve nelze nahmatat ani při silném tlaku Polštáře měkké, tukové tkáně pod kůží, kosti

4

Ztučnělá

pánve lze nahmatat při silném tlaku, postranní výběžky bederních obratlů nelze nahmatat Kosti pánve lze nahmatat, jsou však dobře

3

Dobrý výživný stav

kryté tukovou tkání, výživný stav odpovídá chovné kondici Kosti pánve lze snadno nahmatat, svaly kolem

2

Slabší výživný stav

kořene

ocasu

jsou

vpadlé,

s menším

množstvím tukové tkáně Bederní obratle a kořen ocasu jsou „vyschlé“, 1

Slabá

svaly vpadlé, bez hmatatelné tukové tkáně, kůže pružná, poddajná a volně pohyblivá Dojnice je vychrtlá, vyzáblá, kůže je tenká,

0

Velmi slabá

napjatá bez hmatatelných tkání mezi kostmi a kůží

100

Tab. 11 Průměrné hodnoty (x) krevních elementů, směrodatné odchylky (SD) před a po porodu (fyziologické limity podle JAGOŠ a BOUDA, 1981) Skupina

P1 K2

P1 K2

P1 K2

P1 K2

P1 K2

P1 K2

P1 K2 1 2

Fyz. limit

WBC [103/mm3] 7,0 - 10,0

x SD x SD

8,9 1,93 7,0 1,00

x SD x SD

8,1 1,53 7,3 1,25

x SD x SD

11,5 2,69 8,8 2,85

x SD x SD

8,3 2,25 7,0 1,81

x SD x SD

6,7 0,91 8,3 1,96

x SD x SD

7,3 1,24 8,4 2,26

x SD x SD

7,4 1,16 7,7 3,34

RBC HGB [106/mm3] [g/l] 5,5 - 8,0 90,0 - 140,0 14. den před otelením 6,3 99,9 0,53 6,12 6,1 96,7 0,43 8,29

7. den před otelením 6,3 94,2 0,62 8,04 5,9 94,6 0,37 6,34 0. den (den porodu) 7,2 107,8 0,86 7,45 6,5 102,0 0,58 7,39 1. den po porodu 6,6 100,8 0,51 4,53 6,3 100,0 0,54 5,74 2. den po porodu 6,4 99,6 0,41 3,56 6,0 95,6 0,34 3,50 3. den po porodu 7,0 100,4 0,43 5,75 6,2 93,9 0,63 7,18 4. den po porodu 6,2 93,3 0,38 3,41 6,1 93,9 1,10 8,45

P…skupina prvotelek K…skupina krav 101

HCT [%] 30,0 - 40,0

PLT [103/mm3] 175,0 -600,0

30,3 1,92 29,9 2,46

400,4 94,48 325,9 155,90

29,8 2,34 29,0 1,00

268,4 90,75 320,8 51,17

34,8 3,50 32,6 2,36

368,9 109,91 273,3 109,72

32,0 1,85 31,6 2,26

392,8 77,87 364,0 105,68

31,0 1,47 30,2 1,12

399,2 120,00 350,8 65,79

32,0 1,51 30,0 2,58

479,2 103,20 367,1 82,78

29,2 1,81 30,4 4,57

441,6 138,19 250,0 123,59

Tab. 12 Průměrné hodnoty (x) a jejich směrodatné odchylky (SD) vybraných krevních parametrů a hladiny laktoferinu (fyziologické limity podle JAGOŠ a BOUDA, 1981) Skupina

ALP

ALT

AST

[kat/l] Fyziologické limity

P1 K2

Laktoferin [g/l]

0,28 - 0,84 0,17 - 0,39 0,22 - 0,50 14. den před porodem

x

1,12

0,36

1,73

-

SD

0,101

0,039

0,096

-

x

1,83

0,42

1,64

-

SD

1,321

0,046

0,184

-

7. den před porodem P1 K2

x

1,06

0,37

1,53

-

SD

0,247

0,066

0,197

-

x

1,26

0,38

1,55

-

SD

0,986

0,038

0,172

-

1273,64

den porodu P1 K2

x

0,82

0,40

1,29

SD

0,109

0,045

0,250

x

1,30

0,39

1,50

SD

0,894

0,080

0,159

263,392 1331,18 612,370

2. den po porodu P1 K2

x

0,92

0,33

1,46

SD

0,242

0,069

0,315

x

1,84

0,40

1,51

SD

1,423

0,062

0,144

1138,07 619,918 1260,77 394,395

4. den po porodu P1 K2 1, 2

x

1,44

0,33

1,40

SD

0,884

0,064

0,212

x

1,73

0,42

1,59

SD

1,193

0,056

0,151

viz tab. 11

102

1287,87 607,717 1235,25 198,797

Tab. 13a Vzájemná korelace aktivit ALT, AST a ALP v krvi a laktoferinu v mlezivu a mléce Odběr 14. den před porodem Odběr

Krevní parametry

ALT

AST

ALP

[kat/l]

[kat/l]

[kat/l]

ALT

[kat/l]

AST

[kat/l]

- 0,415

ALP

[kat/l]

0,310

0,391

1

ALT

[kat/l]

0,268

- 0,239

0,040

AST

[kat/l]

- 0,173

- 0,341

- 0,170

ALP

[kat/l]

- 0,120

0,173

ALT

[kat/l]

0,284

- 0,268

- 0,093

AST

[kat/l]

0,240

- 0,394

- 0,091

ALP

[kat/l]

0,541

0,394

0,537

[g/l]

0,188

0,645*

0,432

ALT

kat/l]

0,392

- 0,268

0,312

2. den

AST

[kat/l]

0,245

- 0,300

- 0,133

po porodu

ALP

[kat/l]

0,533

0,334

- 0,052

0,017

- 0,099

14. den před porodem

7. den před porodem

1 1

0,738**

den porodu Laktoferin

Laktoferin

[g/l]

0,857**

ALT

[kat/l]

0,545

- 0,495

0,125

4. den

AST

[kat/l]

0,204

- 0,479

0,038

po porodu

ALP

[kat/l]

0,061

0,230

0,764**

[g/l]

0,132

0,145

0,845**

Laktoferin * P < 0,05

** P < 0,01

103

Tab. 13b Vzájemná korelace aktivit ALT, AST a ALP v krvi a laktoferinu v mlezivu a mléce Odběr 7. den před porodem Odběr

7. den před porodem

Krevní parametry

ALT

AST

ALP

[kat/l]

[kat/l]

[kat/l]

ALT

[kat/l]

1

AST

[kat/l]

0,225

ALP

[kat/l]

- 0,037

0,222

ALT

[kat/l]

- 0,052

- 0,099

- 0,335

AST

[kat/l]

0,290

0,470

- 0,165

ALP

[kat/l]

0,206

- 0,327

- 0,091

- 0,622*

- 0,115

den porodu Laktoferin

[g/l]

- 0,091

1 1

ALT

kat/l]

0,061

2. den

AST

[kat/l]

0,664*

po porodu

ALP

[kat/l]

0,110

- 0,337

0,363

[g/l]

0,583*

- 0,103

- 0,245

ALT

[kat/l]

0,268

- 0,182

- 0,001

4. den

AST

[kat/l]

- 0,109

0,513

0,353

po porodu

ALP

[kat/l]

- 0,060

- 0,034

0,651*

0,010

- 0,179

0,822**

Laktoferin

Laktoferin * P < 0,05

[g/l]

** P < 0,01

104

- 0,304 0,578*

0,055 - 0,151

Tab. 13c Vzájemná korelace aktivit ALT, AST a ALP v krvi a laktoferinu v mlezivu a mléce

Odběr

Krevní a mlezivové

Odběr v den porodu ALT

AST

ALP

Laktoferin

[kat/l]

[kat/l]

[kat/l]

[g/l]

parametry ALT

[kat/l]

1

AST

[kat/l]

0,065

1

ALP

[kat/l]

0,195

0,232

[g/l]

0,244

- 0,248

ALT

kat/l]

0,289

0,411

0,415

0,257

2. den

AST

[kat/l]

0,303

0,329

0,127

- 0,214

po porodu

ALP

[kat/l]

0,183

0,013

0,840**

[g/l]

- 0,027

- 0,031

0,055

- 0,010

ALT

[kat/l]

- 0,047

0,362

0,277

0,072

4. den

AST

[kat/l]

0,014

0,083

- 0,228

- 0,378

po porodu

ALP

[kat/l]

- 0,169

0,108

0,329

0,283

[g/l]

- 0,140

- 0,177

0,088

0,081

den porodu Laktoferin

Laktoferin

Laktoferin

1 1

0,801**

0,727**

** P < 0,01 Tab. 13d Vzájemná korelace aktivit ALT, AST a ALP v krvi a laktoferinu v mlezivu a mléce

Odběr

Krevní a mlezivové

Odběr 2. den po porodu ALT

AST

ALP

Laktoferin

[kat/l]

kat/l]

kat/l]

[g/l]

parametry ALT

kat/l]

2. den

AST

kat/l] - 0,179

po porodu

ALP

kat/l]

0,528

- 0,051

[g/l]

0,100

0,409

- 0,050

- 0,120

0,349

0,034

- 0,042

- 0,260

Laktoferin

1 1 1 1

ALT

[kat/l]

0,782**

4. den

AST

kat/l]

0,058

0,303

po porodu

ALP

kat/l]

0,329

- 0,411

0,633*

- 0,339

[g/l]

0,291

- 0,264

0,543

- 0,033

Laktoferin

* P < 0,05

** P < 0,01 105

Tab. 13e Vzájemná korelace aktivit ALT, AST a ALP v krvi a laktoferinu v mlezivu a mléce

Odběr

Krevní a mlezivové

Odběr 4. den po porodu ALT

AST

ALP

Laktoferin

[kat/l]

[kat/l]

[kat/l]

[g/l]

parametry ALT

[kat/l]

1

4. den

AST

[kat/l]

0,258

1

po porodu

ALP

[kat/l]

0,174

- 0,189

1

[g/l]

0,119

0,066

0,671*

Laktoferin

1

* P < 0,05 Tab. 14 Průměrné koeficienty stravitelnosti (KS) zinku a mědi ± směrodatné odchylky Skupina

Zn

Období

Cu KS [%]

A1

O2

53,2 ±

6,25 ab

55,4 ± 11,53 AB

38,1 ±

10,99 ab*

78,8 ±

4,77 AB

60,5 ±

3,78 a

před porodem

35,5 ±

5,24 B

48,6 ±

4,39 ab

30. den po otelení

63,6 ±

7,50 AB

25,3 ±

12,43 ab*

60. den po otelení

76,1 ±

3,96 AB

51,1 ±

6,45 b

před porodem

47,0 ±

30. den po otelení 60. den po otelení

1, 2

8,76 A

viz tab. 4 *…..čísla se stejným indexem jsou statisticky odlišné (P < 0,05) a, b… čísla označená různými písmeny jsou statisticky odlišné (P < 0,01) A, B… čísla označená různými písmeny jsou statisticky odlišné (P < 0,001)

106

Tab. 15 Průměrné hodnoty ( x) a jejich směrodatné odchylky (SD) vybraných krevních parametrů (fyziologické limity podle JAGOŠ a BOUDA, 1981) Skupina

TG

UREA

GLU

AMYL GGT

[mmol/l] Fyziologické limity

0,17 0,51

ALP

ALT

AST

[kat/l]

2,50 5,00

3,00 3,90

< 0,58

BIL [mol/l]

0,28 0,84

0,17 0,39

0,22 0,50

0,17 5,13

před porodem A1 O2

x

1,00

3,49

3,77

2,55

0,29

1,12

0,27

1,27

24,94

SD

0,129

0,459

0,301

0,967

0,081

0,455

0,066

0,590

22,487

x

0,99

3,93

3,40

3,30

0,43

1,34

0,35

1,33

11,26

SD

0,167

0,849

0,325

0,699

0,112

0,490

0,103

0,488

5,137

den porodu A1 O2

x

1,01

4,28

3,55

3,02

0,32

1,06

0,25

1,76

8,73

SD

0,194

1,292

0,423

0,949

0,152

0,315

0,056

0,512

0,525

x

0,99

5,00

2,36

2,62

0,38

0,79

0,33 *

1,80

8,56

SD

0,101

1,525

0,441

0,882

0,160

0,227

0,069

0,417

0,260

7. den po porodu A1 O2

x

0,88

3,82

3,07

2,84

0,41

0,87

0,26

1,80

SD

0,239

0,733

0,909

1,115

0,157

0,317

0,049

0,416

x

0,91

3,83

2,66

2,50

0,42

0,81

0,26

1,80

SD

0,266

0,797

0,628

1,160

0,155

0,334

0,043

0,496

8,451

11,79 7,557 12,00

30. den po porodu A1 O2

x

0,92

4,28

2,54

3,01

0,55

0,76

0,32

1,61

8,72

SD

0,148

1,367

0,312

0,802

0,237

0,253

0,083

0,317

0,487

x

0,90

4,69

2,99

2,83

1,04

0,89

0,42

1,55

8,59

SD

0,129

1,264

0,787

0,756

1,264

0,290

0,121

0,558

0,110

60. den po porodu A1 O2 1, 2

x

1,06

5,31

2,13

3,03

0,94

0,91

0,50

1,66

8,75

SD

0,122

1,337

0,455

0,940

0,884

0,374

0,140

0,563

0,585

x

1,07

4,81

2,79

2,59

1,62

0,82

0,48

1,91

8,60

SD

0,215

1,109

1,126

0,600

1,207

0,269

0,112

0,837

0,062

viz tab. 4

* P < 0,05 107

Tab. 16 Průměrné krevní hodnoty ( x) a jejich směrodatné odchylky (SD) u sledovaných plemenic (fyziologické limity podle JAGOŠ a BOUDA, 1981) Skupina Fyziologické limity

WBC

RBC

HGB

HCT

PLT

[103/mm3]

[106/mm3]

[g/l]

[%]

[103/mm3]

6,0 – 10,0

5,0 – 7,0

90,0 – 140,0

30,0 – 38,0

175,0 – 600,0

před porodem A1 O2

x

7,1

6,4 **

SD

1,93

0,48

x

9,0

4,6

SD

3,19

1,04

100,8 8,87 112,5 15,53

30,9 **

193,7

2,72

127,14

22,6 6,08

211,1 79,71

den porodu A1 O2

x

11,7

6,9 **

113,2 *

33,6 **

344,8

6,01

106,88

SD

5,53

1,23

18,69

x

9,0

4,3

96,6

SD

1,79

0,33

6,58

21,0

385,8

0,98

95,18

30,56

394,50

7. den po porodu A1

x

SD O2

x

SD

11,3 6,36 12,8 6,95

6,38

107,5

1,287

22,05

6,28

112,9

1,392

24,29

6,780 31,93

118,009 385,71

7,357

128,837

20,0 *

336,9

5,73

156,78

30. den po porodu A1 O2

x

8,9

4,2 **

SD

1,49

1,13

x

7,8

3,0

SD

1,81

0,34

100,4 22,77 85,2 6,91

14,8 1,37

307,2 63,73

60. den po porodu A1

x

8,2 **

113,3 *

7,93

1,75

30,33

x

7,3

6,1

88,0

SD

1,61

0,63

SD O2

15,2

6,27

1, 2

viz tab. 4 * P < 0,05

** P < 0,01 108

39,0 ** 8,65 28,2 2,19

324,0 85,46 558,8 ** 103,50

Tab. 17 Průměrné hodnoty ( x ) vybraných minerálních látek v krvi a směrodatné odchylky (SD) (fyziologické limity podle JAGOŠ a BOUDA, 1981)

Skupina

Ca

P

Mg

Fe

[mmol/l] Fyziol. limity

2,3 - 3,0

1,6 - 2,3

Zn

Cu

[mol/l] 0,8 - 1,1

21,5 - 35,8 12,2 - 45,9

12,6 - 18,9

před porodem A1 O2

x

2,48

1,82

0,93

SD

0,115

0,279

0,068

x

2,32

1,89

0,92

SD

0,167

0,309

0,097

27,34 5,362 24,51 2,275

17,18 * 3,890 13,98 1,798

12,98 2,104 10,07 1,192

den porodu A1 O2

x

2,24

1,77

0,99

SD

0,291

0,421

0,185

x

2,33

1,65

0,95

SD

0,218

0,333

0,120

19,90 3,383 18,38 6,284

14,55 2,526 12,93 1,362

14,71 2,091 10,77 1,953

7. den po porodu A1 O2

x

2,32

1,59

0,88

SD

0,129

0,255

0,120

x

2,28

1,61

0,92

SD

0,141

0,226

0,140

17,50 5,476 19,02 4,399

10,08 2,347 10,69 1,792

14,64 1,831 13,72 1,186

30. den po porodu A1 O2

x

2,38

1,67

0,99

SD

0,510

0,455

0,021

x

2,39

1,86

1,04

SD

0,958

0,406

0,093

17,96 3,707 21,29 7,309

13,52 2,455 15,09 2,249

14,35 2,868 11,46 2,000

60. den po porodu A1 O2

x

2,43

1,86

1,04

SD

0,062

0,349

0,082

x

2,39

2,02

1,06

SD

0,096

0,383

0,030

1, 2

viz tab. 4 * P < 0,05

** P < 0,01 109

21,16 3,484 25,03 6,008

14,22 2,157 17,57 ** 1,536

11,43 1,491 11,06 2,073

Tab. 18 Průměrné hodnoty ( x ) sledovaných parametrů kondice a produkce plemenic a jejich směrodatné odchylky (SD) Skupina

Hmotnost

Odhadnutý příjem TMR

Nádoj

BCS

[kg]

[kg S/den]

[kg/den]

[body]

-

3,2

-

0,29

12,9

-

3,1

12,87

-

0,39

35,5

2,5

před porodem x

A1

SD x

O2

SD

744,4

13,1

59,75

0,75

732,8 78,56

30. den po porodu x

A1

SD x

O2

SD

618,0

20,6

67,78

2,49

636,1

8,24

20,3

59,67

33,5

1,64

0,43 2,5

5,14

0,39

60. den po porodu x

A1

SD x

O2

SD 1, 2

610,8

20,9

40,33

37,4

1,07

646,9

4,95

21,0

54,92

2,4

35,5

1,12

0,28 2,6

3,06

0,38

viz tab. 4

Tab. 19 Přehled poklesu hmotnosti a BCS sledovaných plemenic Skupina

A1

O2

BCS [body]

Hmotnost [kg]

BCS [body]

Hmotnost [kg]

před porodem

3,2

744,4

3,1

732,8

60. den po porodu

2,4

610,8

2,6

646,9

rozdíl

0,8

133,6

0,5

85,9

1, 2

viz tab. 4

110

Tab. 20 Průměrné hodnoty ± směrodatné odchylky hladiny glukózy v krvi prvotelek a krav Období A

1

O

2

A

1

O

2

A

1

O

2

30. den po otelení

60. den po otelení

viz tab. 4

3, 4

P3

3,88 ± 0,246

4

3,75 ± 0,207

P3

3,20 ± 0,223

K4

3,48 ± 0,151

P3

3,21 ± 0,134

K4

3,78 ± 0,396

P3

2,57 ± 0,187

K4

2,24 ± 0,429

P3

3,60 ± 0,942

K4

2,71 ± 0,685

P3

3,67 ± 0,139

K4

2,91 ± 0,795

K

před otelením

1, 2

Glukóza [mmol/l]

Skupina

viz tab. 11

Tab. 21 Srovnání průměrných hodnot se směrodatnými odchylkami krevních parametrů plemenic z pokusu I a pokusu III

před otelením

den porodu

po porodu

pokus I

pokus III

pokus I

pokus III

pokus I

pokus III

WBC [103/mm3] 7,9

RBC [106/mm3] 6,2

HGB [g/l] 96,2

HCT [%] 29,7

PLT [103/mm3] 330,6

± 1,64

± 0,53

± 7,53

± 2,01

± 110,60

8,1

5,5

106,9

26,5

202,8

± 2,83

± 1,23

± 14,08

± 6,35

± 105,25

10,2

6,9

105,1

33,8

324,3

± 3,07

± 0,44

± 7,95

± 3,23

± 119,72

10,4

5,7

105,3

27,6

364,2

± 4,41

± 1,58

± 16,53

± 7,71

± 103,55

7,7

6,3

96,6

30,7

364,7

± 2,26

± 0,54

± 6,56

± 2,75

± 126,15

10,5

5,7

100,8

27,3

382,1

± 5,88

± 2,11

± 23,60

± 10,10

± 139,97

111

Grat 1 Průměrné hladiny bílých krvinek (WBC)

Skupina P

3

Skupina K

Polyn.(Skupina K)

Polyn.(Skupina P)

3

[10 /mm ]

- 14

-7

0

1

2

3

4 [den]

Skupina P a skupna K viz. tab. 11

Graf 2 Průměrné hladiny červených krvinek (RBC)

Skupina P

6

Skupina K

Polyn.(Skupina P)

Polyn.(Skupina K)

3

[10 /mm ]

- 14

-7

Skupina P a skupna K viz. tab. 11

112

0 1

2

3

4 [den]

Graf 3 Průměrné hodnoty hemoglobinu (HGB)

Skupina P

Skupina K

Polyn.(Skupina P)

Polyn.(Skupina K)

[g/l]

- 14

-7

0

1

2 3

4 [den]

Skupina P a skupna K viz. tab. 11

Graf 4 Průměrné hodnoty hematokritu (HCT)

Skupina P

Skupina K

Polyn.(Skupina K)

Polyn.(Skupina P)

[%]

- 14

-7

0

Skupina P a skupna K viz. tab. 11

113

1 2

3

4 [den]

Graf 5 Průměrné hladiny krevních destiček (PLT)

Skupina P

3

Polyn.(Skupina P)

Skupina K

Polyn.(Skupina K)

3

[10 /mm ]

- 14

-7

Skupina P a skupna K viz. tab. 11

114

0

1

2 3

4 [den]

Graf 6 Průměrné hladiny zinku [mol/l] v krvi prvotelek v porovnání s průměrnou hladinou laktoferinu [g/ml] v mlezivu plemenic během testačních dnů Lactoferin prvotelek [g/ml]

Zn prvotelek [mol/l]

Graf 7 Průměrné hladiny zinku [mol/l] v krvi krav v porovnání s průměrnou hladinou laktoferinu [g/ml] v mlezivu plemenic během testačních dnů Zn krav [mol/l]

Lactoferin krav [g/ml]

115

Graf 8 Průměrné koeficienty stravitelnosti dusíkatých látek a jejich směrodatné odchylky

[%]

A, O viz tab. 4

Graf 9 Průměrné koeficienty stravitelnosti tuku a jejich směrodatné odchylky

[%]

A, O viz tab. 4

116

Graf 10 Průměrné koeficienty stravitelnosti vlákniny a jejich směrodatné odchylky

[%]

A, O viz tab. 4

Graf 11 Průměrné koeficienty stravitelnosti bezdusíkatých látek výtažkových a jejich směrodatné odchylky

[%]

A, O viz tab. 4

117

Graf 12 Průměrné koeficienty stravitelnosti popela a jejich směrodatné odchylky

[%]

A, O viz tab. 4 Graf 13 Průměrná živá hmotnost plemenic a denní příjem krmiva v kg sušiny znázorněných na levé ose grafu a průměrný denní nádoj v kg na pravé ose grafu sledovaných plemenic, kterým byl zkrmován přídavek buď anorganické formy zinku (A) nebo organické formy zinku (O) v jejich dietě před otelením, třicátý den po otelení a šedesátý den po otelení

A, O viz tab. 4

118

Graf 14 Průměrná hladina bílých krvinek [103/mm3] sledovaných plemenic

[103/mm3]

AP, AK, OP, OK viz. tab. 20

Graf 15 Průměrná hladina červených krvinek [106/mm3] sledovaných plemenic

C C

BC

ABC

ABC

ABC 6

3

[10 /mm ]

ABC

ABC AB AB AB A

AP, AK, OP, OK viz. tab. 20 A, B, C… sloupky označené různými písmeny jsou statisticky odlišné (P < 0,01)

119

Graf 16 Hladina hemoglobinu [g/l] sledovaných plemenic

[g/l]

AP, AK, OP, OK viz. tab. 20

Graf 17 Průměrné hodnoty hematokritu [%] sledovaných plemenic

C BC

ABC ABC ABC

[%] ABC

ABC

ABC AB AB A

A

AP, AK, OP, OK viz. tab. 20 A, B, C… sloupky označené různými písmeny jsou statisticky odlišné (P < 0,01)

120

Graf 18 Průměrné množství krevních destiček [103/mm3] sledovaných plemenic

a a

[103/mm3]

ab ab ab

ab

ab

ab ab

ab

ab b

AP, AK, OP, OK viz. tab. 20 a, b… sloupky označené různými písmeny jsou statisticky odlišné (P < 0,05)

Graf 19 Průměrná aktivita GGT sledovaných plemenic

[kat/l]

AP, AK, OP, OK viz. tab. 20

121

Graf 20 Průměrná aktivita ALT sledovaných plemenic

B AB

AB AB

[kat/l]

AB

AB

AB

AB

AB A

AB

AB

AP, AK, OP, OK viz. tab. 20 A,B… sloupky označené různými písmeny jsou statisticky odlišné (P < 0,01)

Graf 21 Průměrná aktivita AST sledovaných plemenic

[kat/l]

AP, AK, OP, OK viz. tab. 20

122

Graf 22 Průměrná aktivita ALP sledovaných plemenic

[kat/l]

AP, AK, OP, OK viz. tab. 20

123