Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra:
Filosofie
Studijní program:
Specializace v pedagogice
Studijní obor:
Český jazyk – Humanitní studia
VLIV MÉDIÍ NA DĚTI A MLÁDEŽ THE INFLUENCE OF MASSMEDIA TO CHILDREN AND YOUTH Bakalářská práce: 13–FP–KFL– 192
Autor:
Podpis:
Gabriela KOSINOVÁ
Vedoucí práce:
PhDr. Ondřej Lánský, Ph.D.
Konzultant:
PhDr. Ondřej Lánský, Ph.D.
Počet stran
grafů
obrázků
tabulek
pramenů
příloh
45
0
0
0
23
0
V Liberci dne: 22. 4. 2013
Čestné prohlášení Název práce:
Vliv médií na děti a mládeţ
Jméno a příjmení autora:
Gabriela Kosinová
Osobní číslo:
P10000342
Byl/a jsem seznámen/a s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo. Prohlašuji, ţe má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Uţiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem. Prohlašuji, ţe jsem do informačního systému STAG vloţil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem poţadované informace pravdivě.
V Liberci dne: 22. 4. 2013 Gabriela Kosinová
Poděkování Děkuji svému vedoucímu bakalářské práce PhDr. Ondřejovi Lánskému, Ph.D. za jeho odborné rady, pravidelné konzultace a podporu při psaní práce.
Anotace Bakalářská práce „Vliv médií na děti a mládež“ se zabývá negativními dopady médií na děti a mládeţ, zvýšená pozornost je věnována problematice nápodoby násilí. Dále práce přibliţuje funkce médií, jednotlivé druhy komunikačních prostředků s ohledem na jejich historický vývoj, upozorňuje na problém soudobých
médií,
jako
je
pravdivost
informací,
typizace
mediálního sdělení. Podstatná část je věnována neţádoucím účinkům médií na děti a mládeţ a násilí, které se objevuje v televizních pořadech a počítačových hrách. Práce obsahuje kapitolu mediální výchova, která informuje o současných projektech, které mohou pomoci dětem a mládeţi efektivně vyuţívat média ve svůj prospěch minimalizovat popsané negativní vlivy. Práce zahrnuje metodologickou poznámku, kde jsou vysvětleny pouţité postupy. Klíčová slova: agresivita, děti a mládeţ, internet, masmédia, média, násilí, televize
Annotation The bachelor thesis " The influence of media on children and youth" is dealing with the negative effects of media on children and youth. The imitation of violence is a very important part of the thesis. There are also parts about the function of media, different
types
of
communication
and
their
historical
development, the problems of contemporary media such as the veracity of the information and starndardization of media communication. A substantial part is devoted to adverse effects of media on children and youth and also violence that appears on television shows and computer games. The thesis embraces a chapter about media education, which informs us about the current projects that can help children and young people to effectively use the media to their advantage to minimize adverse effects.The thesis includes a methodological note explaining the procedures which were used.
Keywords : aggression, children and youth, Internet, mass media, media, violence, television
OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................................... 7 1
2
Co je médium ................................................................................................................. 9 1.1
Masová komunikace ........................................................................................... 10
1.2
Funkce médií ....................................................................................................... 10
1.3
Typy komunikačních prostředků ..................................................................... 12
1.4
Problém dnešních médií .................................................................................... 21
Vliv médií na děti a mládeţ ....................................................................................... 29 2.1
Fikce versus realita.............................................................................................. 29
2.2
Televizní a počítačová generace........................................................................ 30
2.3
Moţné účinky médií na děti a mládeţ ............................................................. 36
2.4
Rozvoj mediální výchovy u dětí a mládeţe .................................................... 39
ZÁVĚR .................................................................................................................................. 42 POUŢITÁ LITERATURA................................................................................................... 44
6
ÚVOD Téma vliv médií na děti a mládeţ jsem si zvolila, protoţe povaţuji tuto problematiku za vysoce aktuální. Ţijeme v informační společnosti, kaţdý den se dozvídáme o dění ve světě. Není problém zvednout mobilní telefon a zavolat svým příbuzným na druhý konec světa, oproti tomu naši předci měli komunikační moţnosti značně omezené. Vývoj médií trval mnoho století a jde neustále dopředu. Všichni média vyuţíváme, ráno zapínáme rozhlas, přes den surfujeme po internetu a večer usedáme k televiznímu vysílání, a co kdyby náhodou vypadla elektřina? Bezesporu by to pro některé z nás byla nepředstavitelná katastrofa, jakým způsobem strávíme volný čas bez svého oblíbeného média. Lidé by si měli uvědomit, ţe média do našich ţivotů nepřinášejí jen výhody, zábavu, informace, ale často se mohou stát i našimi špatnými přáteli. Kolikrát jsme ve zpravodajství zaslechli o případech, kdy děti zastřelily své kamarády, protoţe si myslely, ţe kdyţ je to dovoleno v jejich oblíbené počítačové hře, tak proč by to nemohly vyzkoušet v reálném ţivotě? A co případy cyberšikany, stalkingu? Proto povaţuji za důleţité, aby dnešní společnost měla povědomí o dopadech médií na své potomky, ale i na sebe. Jsme nuceni ţít v rychlejším a informačním světě, jelikoţ to naše doba vyţaduje, proto bychom si tento fakt měli uvědomit a čas od času umět vypnout televizní přijímač či internet. Ve své bakalářské práci se zaměřuji na zkoumání neţádoucích vlivů médií na děti a mládeţ, přičemţ pozornost věnuji především moţným negativním vlivům, a to zejména v oblasti dětského myšlení, dále v problematice nápodoby násilí a v rozpoznávání fikce a reality, zmiňuji i moţné zdravotní důsledky plynoucí z přílišného sledování televizního přijímače. Bakalářská práce bude mít následující strukturu. V první části se budu věnovat základnímu vymezení pojmu médium, dále přiblíţím funkce a detailněji popíši jednotlivá média s ohlédnutím na jejich historický vývoj. 7
Zaměřím se i na problematiku soudobých médií jako jejich bulvarizace, komercializace a v neposlední řadě vliv médií na společnost. Druhá část je zaměřena především na děti a mládeţ, kde se budu snaţit za pomoci odborné literatury zjistit zejména negativní vlivy a dopady na děti a mládeţ. Cílem bakalářské práce je podat komplexní pohled na danou problematiku se zaměřením na negativní vlivy současných médií, které působí na děti a mládeţ. Podstatná část práce bude věnována fenoménu násilí v pořadech, počítačových hrách pro děti a mládeţ. Metodologická poznámka Ve své práci pouţiji především metodu kompilace odborných textů, které se danou problematikou zabývají. Metoda kompilace spočívá ve spojení různorodých názorů a myšlenek na určitý problém, které jsou však systematicky a logicky provázané. Kompilace je přínosná především v tom, ţe
čtenářům
přináší
kvalitně
zpracované
aspekty
určitého
problematického jevu v jedné odborné práci.1
1
ŠANDEROVÁ, J.; MILTOVÁ, A.. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách: několik zásad pro začátečníky. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005.
8
1
Co je médium
Pojem média je odvozen z latinského slova „médium“, coţ znamená zprostředkovat, sdělit, prostředek. Média jsou tedy zprostředkovateli určitého sdělení. Mezi komunikační prostředky nepatří jen televize, rozhlas, kniha, film, ale lze sem zahrnout i jazykové kódy. Existuje dělení médií na „hot“ (horká) a „cool“ (chladná). Horká média jsou např. kino, rozhlas, a chladná média např. telefon, televize i řeč. Chladná média předpokládají velkou účast recipienta (příjemce sdělení) a následné doplnění informací, zatímco pro horká média je charakteristická menší účast recipientů a nízká míra doplnění. Média jsou společenskými institucemi, které se značnou mírou podílejí na našem kaţdodenním ţivotě. Do ţivota nám přinášejí zábavu, odpočinek, naplnění našeho volného času. Jsou také součástí běţné komunikace, ve které na ně často odkazujeme. V jednotlivých domácnostech se spotřeba médií můţe projevovat ustálenými zvyky, které spočívají v tom, kdo bude přepínat televizní kanály, kdo bude první číst denní tisk. Média a kultura od sebe nestojí odděleně, ale vzájemně se ovlivňují. Existují rozdíly v různém pojímání mediálního sdělení v různých společnostech, jako např. odlišný pohled na zpracování obsahu televizních zpráv, tisku. Vývoj lidské komunikace započal uţ pomocí kreseb a pokračoval dál ke vzniku řeči, písma. Za médium je moţné označit i řeč, jelikoţ nám zprostředkovává moţnost předat dál své myšlenky, obsahy, pocity. Jako první médium v historii lidského vývoje, které přenášelo informace, je moţné označit jeskynní kresby, protoţe uţ od pravěku měl člověk potřebu si sdělení určitým způsobem uchovat pro další potřebu, ať uţ tak činil kresbou jeskynní, písmem na hliněné destičky, papyrus apod. Lidská společnost se tak dostala od symbolů, ikon aţ k vytváření virtuální reality. Ve vývoji společnosti hrála zpočátku dominantní roli média tištěná, postupným vývojem převzala v 20. století tuto roli elektronická média. Dnes uţ je téměř nemoţné oddělovat od sebe televizi, tisk či internet. Všechna média jsou určitým způsobem propojená a svázaná. Spojila se v jeden 9
obrovský komunikační stroj. Média postupem času začala pronikat do všech oblastí
lidského
ţivota.
Najdeme
je
v domácnostech,
v dopravních
prostředcích, v zaměstnání. Nejčastěji je vyuţíváme jako zdroj informací a zábavy, a právě v tom spočívá jejich hlavní funkce pro společnost. Média si svou moc brzy uvědomila a začala ji vyuţívat ve svůj prospěch. Samotný vznik médií prošel dlouhým vývojem, a lze je tedy povaţovat za další vývojovou formu lidské komunikace.
1.1
Masová komunikace
Pojem masmédia se pouţívá pro označení médií, jejichţ sdělení je určeno velké skupině lidí, tedy mase. S masovými médii souvisí pojem masové publikum, coţ je publikum, které zůstává pro výrobce sdělení v anonymitě. Toto
publikum
nedisponuje
ţádnými
zvyky,
vnitřní
organizací
ani rozdělením rolí, jediné jeho spojení spočívá v médiu. Média se podílejí na formování tzv. masové kultury, a to tím, ţe disponují schopností nabídnout stejné sdělení velkému počtu příjemců - masám. Díky této schopnosti, tak lidem přinášejí zábavu i naplnění volného času. Postupně začala být tato funkce masmédií kritizována: „neboť jejich působením se oslabují tradiční kulturní projevy a masovým charakterem mediálních sdělení se potlačují estetické nároky elitněuměleckých počinů a podporuje
se
bezmyšlenkovitá
spotřeba
masově
produkovaného,
unifikovaného zboţí.“2
1.2
Funkce médií
M. Kunzcik mezi funkce masové komunikace zařazuje: „Artikulování názorů, působení na veřejnost, kontrola politické činnosti, výchova JIRÁK J.; KÖPPLOVÁ, B. Média a společnost : [stručný úvod do studia médií a mediální komunikace]. Praha: Portál, 2007. s. 57 2
10
a vzdělání,
politická
socializace,
ovlivňování
hospodářské
činnosti
reklamou.“3 Soukromá média mají za jednu z hlavních funkcí zábavu. V zemích, kde vládne totalitní reţim, plní média funkci propagandy a posilují stávající vládní reţimu. V těchto zemích mají diváci jen omezenou moţnost rozlišit, co je médii prezentováno jako pravdivé či nikoliv. Mezi další funkce médii patří oddychová a relaxační v praxi se tyto funkce projevují ve filmech a televizi. L. Urban, J. Dubský, K. Murdza funkce médií shrnují takto:„poskytují informace a usnadňují jejich přemisťování, ukládají a uchovávají informace, socializují jedince i celé sociální skupiny, nabízí zábavu, nabízí únik z reality a zapomnění, vydělávají peníze a nabízí pracovní uplatnění.“4 Dále upozorňují na to, ţe média jsou oknem do reality, jelikoţ nám poskytují pohled do aktuálního dění všech částí světa, plní i funkci zrcadla ke společenskému dění, ovšem ne vţdy zrcadlí realitu objektivně a nezaujatě. Média jsou i určitými filtry, protoţe selektují obrazy reality a společenské dění, také se snaţí divákům podstrčit správnou ţivotní cestu, být jejich průvodci v ţivotě. Dále média pro společnost znamenají únik od vlastních problémů, odpočinek, a tím vytvářejí pocit falešných potřeb. Pokud by lidé přestali sledovat televizi, mohli by začít přemýšlet nad vlastní ţivotní situací, coţ by vedlo k rozpadu mediálního průmyslu, jelikoţ by uţ člověk neměl čas přemýšlet nad osudy a problémy televizních hrdinů. Výrobci mediálních sdělení předpokládají z velké části menší míru vzdělanosti příjemců sdělení, a proto obsahy upravují, aby byly přístupné široké mase. M. Kunzcik v této souvislosti hovoří o tzv. „obsahu nízkého vkusu (např. nenáročná zábavní vysílání), který je důleţitý k zajištění zisků z prodeje reklamního času a co největší poptávky konzumentů.“5 Obsahy nízkého vkusu televize
KUNCZIK, M. Základy masové komunikace. Praha: Karolinum, 1995. s. 33 URBAN, L; DUBSKÝ, J.;MURDZA, K.. Masová komunikace a veřejné mínění. Praha: Grada, 2011. s. 51 5 KUNCZIK, M. Základy masové komunikace. C. d., s. 53 3
4
11
vysílají, jelikoţ tvoří nejvhodnější místo pro prezentování reklamního sdělení.
1.3
Typy komunikačních prostředků
Rychlý vývoj společnosti sebou přináší nové komunikační technologie, samotná výroba masových sdělení je s technickým rozvojem úzce propojena. Tištěná média se vyvíjela přes tři století, začínala od různých letáků, polemik, prohlášení. Dlouho dobu noviny, časopisy prezentovaly do světa myšlenky např. o osobní svobodě, o právech společnosti. Oproti tomu elektronická média se začala objevovat aţ ve dvacátých letech 20. století a postupem času se masově expandovala do všech domácností. Kaţdé médium nám přináší určité výhody v přenášení informací. Díky tisku máme moţnost vyrobit nesčetné mnoţství stejných kopií, televizní vysílání přenáší obrazy v krátkém časovém intervalu k
mase příjemců a digitalizace
dat je spojena s moţností dlouhodobého uloţení dat, textů a zároveň s jejich dlouhodobým uloţením a rychlým přenosem na jakoukoliv vzdálenost.
Tisk Noviny znamenaly velký převrat v historii médií, protoţe se v nich poprvé začaly objevovat informace z různých oblastí, které byly uspořádány do jednoho uceleného formátu. Vznik novin se datuje do 18. století. Vyvinuly se z informačních prospektů, které tehdejší společnost šířila. Periodika se postupným vývojem začala diferencovat. Rozvíjel se seriozní tisk, který byl určen bohatším vrstvám společnosti, a masový tisk, jehoţ cílovou skupinou byli lidé z niţších společenských vrstev. Pro masový tisk je charakteristická grafická podoba (tučné titulky, fotografie), niţší cena a zcela odlišný obsah, neţ mají seriozní plátky. Cílem 12
těchto
novin
je
přinést
senzace,
skandály,
něco
neobvyklého,
co potencionální čtenáře zaujme a osloví. Pro tento typ tisku se více pouţívá označení bulvární tisk. Obliba novin začala postupně klesat s příchodem jiných médií, především televize a rozhlasu. Podle M. Mcluhana: „…je tisk skupinovou konfesní formou, která umoţňuje účast společenství. Můţe událost zabarvit, tím, ţe jí pouţije nebo je nepouţije vůbec.“6
Noviny
svou formou, působí dojmem, ţe přinášejí zprávy od pramene o společnosti. Tisk nejlépe plní svou funkci, kdyţ se zaměřuje na stinné stránky ţivota společnosti. „Opravdová zpráva je špatná zpráva- špatná zpráva o někom, nebo špatná zpráva pro někoho.“7 Původní funkcí novin bylo objasňovat informace, které se šířily mezi lidmi. Tisk zanedlouho zjistil, ţe informace se mají hromadit, a ţe je moţné je i vytvářet. Pouze to, co otiskly noviny, se povaţovalo za zprávy. Tisk je ţiv především z počtu prodeje výtisků a reklamní plochy. Bulvární tisk se v českém kontextu datuje od 20. let 20. století, a vydávala ho společnost Tempo pod vedením Jiřího Stříbrného. Bulvární tisk se zajímal o senzace, vraţdy, skandály, nijak se nelišil od bulváru např. v USA. Seriozní tisk s bulvárem nesouhlasil a často ho zavaloval kritikou. Roku 1918 vznikla v česku ČTK, coţ byla Československá tisková kancelář, která funguje i v dnešní době. V současnosti je Česká tisková agentura (dále jen ČTK) zdrojem objektivních informaci z Česka i zahraničí. ČTK není financována státem ani ţádnými jinými poplatky. Na přelomu 19. a 20. století se objevila snaha vloţit do tiskovin obchod. Výrazně se tato snaha objevila u lorda Northcliffa, který vydával Daily Mail. Northcliff do svého plátku zařazoval senzace o zločinech, vyuţíval reklamu, aby zvýšil prodej u niţší třídy obyvatelstva.
Další výrazná změna byla
ve způsobu sazby za inzerci. „ Čím vyšší byl náklad, tím niţší byly náklady na výrobu jednoho čísla. Niţší cena výtisku přitahovala víc a víc čtenářů,
6 7
MCLUHAN, M. Jak rozumět médiím: extenze člověka. Praha: Mladá fronta, 2011. s. 216 MCLUHAN, M. Jak rozumět médiím: extenze člověka. C. d., s. 216
13
coţ zase dovolovalo zvyšovat ceny inzerce.“8 Daily Mail se snaţilo napodobit mnoho dalších vydavatelů, tím se jen zásadně zvětšil rozdíl mezi seriozními a masovými periodiky. Pro jeho revoluční postupy v oblasti vydávání a propagace tisku se pouţívá pojem northcliffovská revoluce.
Kniha Kniha uţ od pradávna zaznamenávala informace, dějiny, příběhy, je tedy nejstarším způsobem přechovávání informací. Výrazným přínosem v historii byl vynález knihtisku, který v 15. století vynalezl J. Gubenberg. Přínos knihtisku spočíval v šíření knih, různých textů, pamfletů slouţících k ponaučení i zábavě. Vynález knihtisku přinesl ještě jednu výraznou změnu. Poprvé se vyvinulo první mediální publikum (čtenáři). Díky rychlému rozvoji novodobých technologií se dnes objevují tzv. e-book, coţ jsou knihy v elektronické podobě, které si mohou uţivatelé stáhnout do speciálních čteček, Ipadů či mobilních telefonů. Ve vývoji dětí hraje kniha nepostradatelnou roli, pomáhá rozvíjet jejich fantazii, slovní zásobu i abstraktní myšlení, proto by rodiče měli děti a mládeţ vést ke čtení, jejich duševnímu vývoji to prospívá rozhodně více, neţ kdyţ je rodiče odkládají před televizi. Z toho vyplývá, ţe kniha by na děti a mládeţ neměla mít ţádný negativní vliv.
Internet Internet vznikl v roce 1969 v Pentagonu. Jeho původní název byl ARPA-net. „ARPA chtěla dát vědcům pracujícím na vojenských kontraktech moţnost, aby v různých oblastech USA spojili své prostředky a mohli se tak dělit o nákladné vybavení, které pouţívali.“9 Netrvalo však dlouho a internet 8
BEDNAŘÍK, P.; JIRÁK, J.; KÖPPLOVÁ, B. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. Prah: Grada, 2011. s. 130 9 GIDDENS, A. Sociologie. Praha: Argo, 1999. s. 387
14
se masově rozšířil do celého světa. „Významnou část internetu tvoří World Wide Web, globální multimediální knihovna, zaloţena jedním softwarovým specialistou ve švýcarské fyzikální laboratoři“10. Dnes je internet součástí našeho kaţdodenního ţivota. Jeho hlavní funkcí je rychlý přenos aktuálních informací.Internet se povaţuje: „za technologické prostředí, v němţ se nabízí moţnost vyuţití nejrůznějších produktů (YouTube, blogy).“11 Internet reaguje na potřeby uţivatele mnohem více neţ média např. tištěná. Uţivatel má moţnost zapojit se do rozmanitých diskuzí, sám si můţe vybrat z bohaté nabídky článků, hudby, on- line vysílání. V posledních letech zaznamenal velký ohlas tzv. Facebook, coţ je sociální síť, která umoţňuje sdílení příspěvků nebo fotek a rychlou komunikaci s online přáteli.
Tato síť nepřináší jen zábavu, identita
pomyslných přátel, které si mládeţ a děti přidávají do svého seznamu, nemusí vţdy odpovídat skutečnosti. Rodiče by měli mít přehled o stránkách a sociálních sítích, které jejich potomci navštěvují. Vznik internetu s sebou přinesl rizika, která se před jeho vznikem neobjevovala. V současnosti je hlavním nebezpečím nejen cyberšikana, coţ je oklamávání falešnými identitami, ale i hackeři. Internetová média značně oslabila tisk i televizi. Tisk i televize si brzy uvědomily, ţe je nutné s internetem spolupracovat. Brzy se objevila internetová podoba klasických médií (MfDnes- idnes.cz, Lidové noviny- lidovky.cz ,televize Nova - tn.cz). Podle českého statistického úřadu je téměř 2,4 milionů domácností vybaveno počítačem a přístupem na internet. Dále uvádí, ţe v rodinách, kde se nachází dítě, je větší pravděpodobnost vlastnictví počítače, neţ v rodinách, které potomky nemají. Lidé, kteří internet nemají, uvádějí jako nejčastější příčinu finance, nebo vyuţívání internetu mimo domov, či obavu, ţe by s ním neuměli pracovat. Populace starší 65 let obsahuje pouze 6% uţivatelů internetu. Internet
GIDDENS, A. Sociologie. Praha: Argo, 1999. s. 388 P.; JIRÁK, J.; KÖPPLOVÁ, B. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. Praha: Grada, 2011. s. 18 10
11BEDNAŘÍK,
15
obsahuje velké mnoţství různých informací, ale je třeba brát v potaz pravdivost informací, neexistuje ţádný systém, který by správnost dostupných
informací
ověřoval.
Největší
výhoda
internetu
spočívá
v aktualizacích a okamţitém zpřístupnění informací.
Televize Televize se začala objevovat v padesátých letech 20. století a podobně jako rozhlas se velice rychle rozšířila do lidských příbytků. Umoţnila nám vytvořit nový zdroj společenské komunikace, a to večerní zpravodajství, diskuse s politiky, odborníky, přenosy různých kulturních akcí, všechny tyto aspekty se stávají námětem k rozhovorům mezi lidmi další den. Vznik televize sebou přinesl oslabení ostatních médií. W. Kraus tento problém hodnotí tím, ţe televize má na ostatní média dvojí účinek. „Na jedné straně je podněcuje k vyšší kvalitě, vynucuje optimální úroveň informací a aktuálních analýz, na straně druhé tlačí konkurenci do skandálů, senzací a pornografie.“12 Samotná televize se z masového média stává médiem pro jednotlivce nebo skupinu, protoţe jedinec si sám podle svého uváţení vybírá a sestavuje svůj televizní program. Podle W. Krause televize vyuţívá efektů násilí proto, aby si vybojovala své publikum. Dále zdůvodňuje, ţe lidem se násilí na obrazovkách líbí, zejména protoţe v reálném ţivotě mají malou šanci, tyto senzace zaţít. „Také děti mají radost z krutosti a jsou fascinováni brutálními činy, dokonce i trápením zvířat, protoţe je s nimi nespojuje ţádná reálná zkušenost.“13 Drtivá většina společnosti disponuje přemírou volného času, blahobytu, tím se zvyšuje náchylnost k nudě a snaha vyhledávat napětí, násilí, dobrodruţství na televizní obrazovce. Je přeci mnohem jednodušší a hlavně bezpečnější 12
KRAUS, W. Televize-nový kontinent. Kultura nebo chaos? Praha: Československá televize, 1991. s. 53 13 KRAUS, W. Televize-nový kontinent. Kultura nebo chaos? C. d., s. 31
16
vidět vraţdu, přepadení z televize, neţ se o to pokoušet v reálném ţivotě. Násilí prezentované na obrazovkách představuje nebezpečí tehdy: „pokud se u diváka silněji zafixoval deficit chápání reality. Nejen děti, ale i mladiství a dospělí pak snadněji sahají po revolveru, protoţe si spletli skutečný výstřel s tím, co na obrazovce viděli, a protoţe se nenaučili porozumět smrti.“14 Televize sama o sobě přináší změny v lidském souţití, je důleţitou součástí rodinného vybavení, baví, vzdělává, informuje, ohlupuje, ale hlavně vyţaduje publikum, domov, přístřeší. Televize neplní jen funkci zábavy, odpočinku, relaxace, ale je také velmi důleţitým
informačním
prostředkem.
Umoţňuje
nejrychlejší
přenos
informací, jejím největším plusem je přenos pomocí obrazů. Podle I. Ramoneta se obrazy staly hlavním mottem televize: „jedině viditelné si zaslouţí být sdělováno“.15 Obraz má obrovskou výhodu, dokáţe působit na lidské emoce, vydá za jakákoliv slova. Právě zde se nachází rozpor mezi televizí a tiskem jelikoţ „váha slov se nevyrovná šokující síle obrazů“.16 Televize je chladným médiem, televizní obrazy po nás ţádají silnou účast a vtaţení do děje celou naší osobou. Televizní obraz má na rozdíl od filmu a fotografie odlišnou strukturu. „Televizní divák se sám stává obrazovkou. Je bombardován světelnými impulsy. Televizní obraz nabízí divákovi asi 3 miliony bodů za sekundu. Přestoţe jich divák zachytí jen pár desítek, stačí mu k vytvoření vlastního dojmu.“17 Televizní live vysílání umoţňuje divákům zúčastnit se předávané informace přímé, mají pocit, ţe se nacházejí na místě, jsou svědky události. Počátky televizního vysílaní v Čechách započali jiţ roku 1948, kdy se objevili pokusy sledovat pomocí kamer dění na ulicích. Roku 1953 započalo veřejné
KRAUS, W. Televize-nový kontinent. Kultura nebo chaos? Praha: Československá televize, 1991. s. 32 14
15 16 17
RAMONET, I. Tyranie médií. Praha: Mladá fronta, 2003. s. 37 RAMONET, I. Tyranie médií. C. d., s. 38 MCLUHAN, M. Jak rozumět médiím: extenze člověka. Praha: Mladá fronta, 2011. s. 326
17
vysílání a o rok později vysílání nabylo pravidelnosti a začal být vybírán poplatek za uţívání televizního přijímače. Během 90. let 20. století vznikla v Česku komerční televize Nova, která přinesla oslabení veřejnoprávní české televize. Komerční televize (v ČR např. Nova, Prima) tvoří televizní program hlavně z amerických pořadů. A. Suchý se domnívá, ţe: „příčinou přesycení české televize zámořskou programovou skladbou jsou natolik nízké výrobní náklady pořadů v USA, ţe mohou být nabízeny za ceny, které jsou podstatně niţší neţ náklady na domácí produkci.“18
Po roce 1989 se do televizního vysílání dostaly zcela nové
pořady a začala se zvyšovat dostupnost jiných médií (např. videopřehrávač, počítač). Současným trendem vysílání jsou reality show a pořady, kde mohou sami diváci ovlivňovat průběh vysílání pomocí SMS či telefonátů. Aby televizní stanice získaly větší počet diváků, snaţí se působit na lidské emoce a vyuţívají k tomu nahá ţenská těla, batolata nebo sledování účastníků reality show skrytými kamerami. „Televize jiţ běţně vysílají na internetu, lidé mohou anonymně vyjadřovat prostřednictvím e-mailů či SMS, které se live čtou rovnou ve vysílání, nebo dokonce nakličované běţí jako jakýsi ticker ve spodní části obrazovky (např. hudební TV Očko).“19 V ČR funguje tzv. duální systém, který spočívá v rozdělení na veřejnoprávní a komerční vysílání. V současné době existuje pestrá
škála
televizních
kanálů
(sportovní,
cestopisné,
hudební),
ale v dlouhodobém horizontu můţe nastat problém nedostatku pořadů, jelikoţ specializované
kanály
spotřebují
obrovské
mnoţství seriálů,
dokumentů, pořadů. Podle J. Musila televize slouţí jako kulisa při jiné činnosti:„…na program se soustředí 40% diváků, při reklamách se odvrací celých 81%, zprávy nesleduje 63% a u televize pravidelné usíná 12%.“20
18
SUCHÝ, A. Mediální zlo - mýty a realita: souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí. Praha: Triton, 2007. s. 15 19 SUCHÝ, A.. Mediální zlo - mýty a realita: souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí. C. d., s. 21 20 MUSIL, J. Elektronická média v informační společnosti. Praha: Votobia, 2003. s. 90
18
Televize bývá často povaţována lidmi za jejich náhradní svět, ţivot. Vede k tomu zejména to, ţe divák díky akčním filmům zaţívá dobrodruţství, nevnímá cizí bolest. Všechny tyto aspekty mohou být nebezpečné např. v totalitních reţimech, kde média plní funkci propagandy daného reţimu. Je nutné si uvědomit, ţe masová expanze televizních přijímačů do ţivota společnosti sebou nese i určitá rizika, většina pořadů uţ dnes ztrácí úroveň a stává se kýčem, dnes a denně nás z přijímačů zahlcuje přemíra reklamy a v neposlední řadě vyuţívaní násilí pro zvýšení napětí, zábavy při sledování televizních pořadů.
Rozhlas V roce 1923 v Německu započalo první veřejné vysílání rozhlasu a v rozpětí několika málo let se toto médium stalo oblíbenou součástí lidských domovů. Společnosti poprvé v historii umoţnil akusticky se účastnit různých politických i kulturních akcí. Rozhlas předává informaci na jakékoliv místo, a to během několika sekund z jedné části světa do druhé, disponuje i moţností hloubkově vtahovat společnost, ať uţ je to při poslechu hudby z jejich oblíbené stanice, nebo dopravnými zprávami. Samotné ovlivňování rozhlasem probíhá „intimně, v osobním kontaktu a umoţňuje nevyslovenou komunikaci mezi autoremhlasatelem a posluchačem.“21 Mezi další důleţitou funkci rozhlasu patří moţnost posluchači vytvářet individuální představy k poslouchanému obsahu, tj. podněcuje lidskou fantazií. Této moţnosti si byl vědom i Hitler, který tuto vlastnost aktivně vyuţíval.
21
MCLUHAN, M. Jak rozumět médiím: extenze člověka. Praha: Mladá fronta, 2011. s. 312
19
Televizní přijímač se dříve povaţoval za odnoţ rozhlasu, který disponoval obrazem. Rozhlas a televize se mohou povaţovat za hybridní média, protoţe na sebe mohou vzít funkci tisku nebo televize. Rozhlas začal v Čechách poprvé vysílat roku 1923 ve Kbelích. Téhoţ roku vznikla rozhlasová stanice Radiojournal. Ve svých počátcích Radiojournal vysílal především hudbu, zábavu, aţ později začal vysílat zpravodajství a předpovědi počasí. Mezi komerční rozhlasové stanice v ČR patří Evropa 2, Impuls, Frekvence 1, Kiss Radio. Tyto stanice mají zisk především z prodeje vysílacího času inzerentům. Komercializace vnesla do rozhlasu zásadní změnu, začaly se objevovat nízkonákladové
rozhlasové
stanice
se
značně
nekulturními
a neprofesionálními moderátory. V současném vysílání je pro posluchače více
přitaţlivý
nespisovný
a
vulgární
jazyk
neţ
kultivovaný
a smysluplný. Podle J. Musila se zábavné prvky médií objevují ve větší míře v rozhlase, jelikoţ pro většinu recipientů plní funkci zvukové kulisy, která nenarušuje běţnou činnost. Další výhodou rozhlasu je moţnost nabídnout rozmanitou škálu populární hudby. J. Musil dodává, ţe recipienti rozhlasové stanice zapínají především kvůli hudbě, vyuţití rozhlasu pro získání informací převaţuje především v ranních hodinách. V současnosti znatelně klesá poslech rozhlasu mladými lidmi, kteří raději volí internetové hudební stanice. Na tento trend zareagoval Český rozhlas, který vytvořil projekty Leonardo a Radio na přání. Obě tyto stanice umoţňují posluchači příjem bez reklam a jsou zamřené na jeho vlastní volbu a na tvorbu vzdělávacích pořadů.
Film První filmové vysílání mají na svědomí bratři Lumiérové. Film brzy získal podporu publika a začal se rychle rozvíjet jako forma nové a levné zábavy, 20
vyplnění volného času, a v neposlední řadě jako zdroj příjmu. „První promítací sály byly označovány nickelodeony (lístek stál pět centů)“.22 M. Kunzcik povaţuje filmy za odraz soudobé společnosti, protoţe filmový průmysl se snaţí vycházet vstříc poţadavkům současných diváků. Činí tak, protoţe zisky z promítání jsou pro jeho přeţití rozhodující.
1.4
Problém dnešních médií
Média nejsou jen zdrojem zábavy, rychlých informací, jejich pouţívání je spojeno s problémy. Informace, které média pouští do světa nemusí být vţdy pravdivé. Média si svou moc uvědomují a často ji vyuţívají ve svůj prospěch. Uvědomme si, ţe media usilují především o zisk a velkou sledovanost svých produktů. Odborníci zkoumali vliv médií na lidskou psychiku. Obecně vliv násilí na dospělou populaci je menší neţ na dětské a dospívající diváky. Nadměrná konzumace televizního vysílání na lidskou psychiku můţe působit v těchto oblastech. Televizní pořady nepodporují soustředění, ale tvoří pouze kulisu při jiné činnosti. S tímto tvrzením však nesouhlasí G. Burton, podle něj rodinní příslušníci nejsou pasivní, nesedí před televizní obrazovkou beze slova, ale naopak vedou aktivní diskuze o tom, co právě sledují a o další celé řadě věcí. Dále média vedou k vytváření tzv. pseudoreality (tj. obsah mediálního sdělení je polopravda) a k pasivitě při sledování televizního vysílání, jiţ po dvou minutách je lidská mysl nesoustředěná, uvolněná. Výše zmíněné efekty na lidskou psychiku vedou „k přijímání televize jako náhradního
22BEDNAŘÍK,
P.; JIRÁK, J.; KÖPPLOVÁ, B. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. Praha: Grada, 2011. s. 131
21
způsobu ţivota, které můţe být zvlášť silné v jisté frustrující společenské nebo osobní situaci.“23
Média jako nástroj manipulace společností „Média ve stále větší míře a rozsahu vtiskávají do mysli a vědomí člověka obsahy, které vůbec či jen v malé míře odráţejí realitu přirozeného světa a ve stálé větší míře produkují mediální a virtuální realitu. Tak jako se v minulosti změnu technologií proměňovaly funkce a rozsah lidských smyslů, v nadcházejícím informačním či digitálním věku se souvislosti s nástupem nových technologií mění fungování lidské mysli.“24 Mediální moc spočívá v síle vytvářet představu společnosti o světě, vnutit jí své myšlenky a názory. Média k tomu vyuţívají např. televizní zprávy, seriály, reklamy atd. Diskutovaným tématem mezi odborníky je bezpochyby vliv médií na jednotlivce nebo celou společnost. O účincích médií se hovoří jiţ od vynálezu knihtisku, kdy církev vyjádřila obavu o moţných dopadech mediálních obsahů na společnost. Proto se brzy začala objevovat snaha, aby se ke společnosti dostaly jen ty obsahy, které vládnoucí moc povaţovala za přijatelné. Tyto snahy vedly ke vzniku cenzury a propagandy. Hojně se vyuţívaly v dobách totalitních reţimů, které se snaţili omezit účinky médií kontrolou, popř. změnou jejich obsahů. Hlavním záměrem bylo většinou vynutit společenský souhlas s vládnoucím reţimem. „Média v totalitních státech pak obecně mají jen relativně malou důvěryhodnost. Recipienti obvykle nejsou v situaci, kdy mohou rozhodnout, která informace je falešná, a která ne.“25
23
MUSIL, J. Elektronická média v informační společnosti. Praha: Votobia, 2003. s. 95 AK, P.; MAREŠ, J. Člověk a vzdělání v informační společnosti. Praha: 2007. s. 23 25 KUNCZIK, M. Základy masové komunikace. Praha: Karolinum, 1995. s. 36 24S
22
Na podobném principu pracuje i reklama, která je zaloţena na snaze dosáhnout poţadovaného chování od příjemců mediálního sdělení, např. koupě určitého produktu. K tomu vyuţívá různé prostředky - televizi, rozhlas, internet. Snaţí se nám vnutit představu, ţe výrobky a sluţby na trhu nejsou stejné, ţe mezi nimi existují podstatné rozdíly a reklama nám můţe pomoci vybrat vhodný produkt, sluţbu. Reklama není chápana jako další typ komunikace, pouze vyuţívá práce s různými formami komunikace, aby dosáhla poţadovaného cíle. Reklama by neměla společnost oklamávat, navádět k rizikovému chování nebo být podprahová. V současnosti je velmi diskutovaným tématem v ČR zvyšování hlasitosti reklam. Senát dokonce podal novelu, která by měla od příštího roku zakázat hlasitost televizních reklam. Reklama je pro média důleţitou sloţkou jejich příjmů. Nebýt reklamy, nefungovaly by dnes komerční televizní stanice (např. Nova) a prodejná cena tiskovin by byla mnohonásobně vyšší. Různé mediální obsahy mohou ve společnosti vyvolat panické reakce. Nejznámějším případem je rozhlasové vysíláni Války světů od H. G. Wellse, kdy USA zaplavila fáma, ţe svět napadli Marťané. Lidé propadli panice a začali opouštět své domovy. Manipulace médii je zaloţena na síle obrazů, které se snaţí nejdříve působit na lidské emoce, aby ovlivnily náš rozumný úsudek, a člověk lehce podléhá myšlence, ţe to, co vidí na televizní obrazovce, je skutečné, dochází ke zkreslování reality s fikcí. Musil upozorňuje na vyuţití podprahových podnětů, za účelem manipulace příjemců sdělení. Do televizního vysílání se do obrazů vloţí obrazová políčka v takovém počtu, který recipient nestačí vědomě postihnout, tyto podměty zůstávají uloţené v podvědomí příjemce a ovlivňují jeho rozhodování
prostřednictvím asociací. Tento typ
manipulace byl velmi oblíben v reklamním sdělení, v současnosti je tato technika pro svou zákeřnost zakázána. Manipulaci médii najdeme i v tzv. reality show, jako je Big Brother, Vyvolení, kde se v divákovi vytváří pocit, ţe rozhoduje on sám, poslal přeci svému favoritovi velký počet sms, ale přitom si neuvědomuje, ţe vybral uţ vybraného a jeho vlastní pocit 23
rozhodování je pouze klamná iluze. P. Sak se domnívá, ţe společenská schopnost vytvářet informace se vystupňovala natolik, aţ vede k tvorbě tzv. virtuální reality a vzniká zde produkt lidské civilizace – kyberprostor.26
Bulvarizace a komercializace médií Snaha médií je získat co největší zisk, coţ vede ke komercializaci médií a vzniku bulvárních médií. Bulvární média si brzy získala oblibu veřejnosti a začaly vznikat různé bulvární plátky. Hlavním cílem bulváru je přinést co nejţhavější informace o ţivotě tzv. quasi celebrit, politiků. Vyuţívají velké lákavé titulky, které ale po přečtení článku většinou zcela neodpovídají obsahu. Bulvár často pracuje s photoshopy, aby si mohl k článku vyrobit ţádoucí fotografii. Cena těchto laciných plátku není příliš vysoká, a proto se těší velké oblibě společnosti. Mezi nejznámější český bulvár patří Blesk, Aha, Spy, ale i internetový super.cz. Jak uvádí J. Jirák: „Česká média se ustanovila jako komerční média se všemi důsledky, které to má na obsah mediální produkce. Seriozní tituly, vzdělávací stanice, kulturně orientovaná média mají v českém prostředí jen velmi okrajový prostor.“27 Komercializace se nevyhýbá ani zpravodajství G. Burton povaţuje zprávy za další mediální produkt, který je denně vyráběn a prodáván. Zprávy nám přinášejí informace o aktuálním dění u nás i v zahraničí. Často působí dojmem, ţe vše co vysílají je důleţité a pravdivé. Zprávy jsou ve své podstatě umělé, protoţe se vytvářejí a upravují do ţádoucí podoby. Média pracují s pojmem setting agenda, coţ znamená, ţe média si sami volí témata, která budou
prezentovat
to i u zpravodajství,
ve kdy
svém si
vysíláni,
tvůrci
26
zpráv
tisku, vybírají,
rozhlasu. to
co
Platí
povaţují
Kyberprostor – je produktem aktivního spojení nových informačních a komunikačních technologií a člověka a je zcela novým prvkem v lidské historii. SAK, P.; MAREŠ, J. Člověk a vzdělání v informační společnosti. Praha. 2007. s. 29 27 BEDNAŘÍK, P.; JIRÁK, J.; KÖPPLOVÁ, B. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. Praha: Grada, 2011. s. 382
24
za nejdůleţitější, tyto zprávy pak budí u publika dojem, ţe jsou z celého dne či týdne nejdůleţitější. Zpravodajství umocňuje svou autentičnost vyuţitím reálných záběrů a hlasatele z místa události, rozhovory se svědky činu, vyuţívá i různé grafické statistiky. Všechny tyto prostředky mají u diváka vzbudit dojem, ţe zprávy jsou pravdivé, reálně. Zpravodajství musí být zcela objektivní, nemělo by podporovat odlišné postoje, názory. V české republice platí zákon, ţe veřejnoprávní média musí podávat „nestranné, objektivní informace“.28 Ovšem G. Burton upozorňuje, ţe: „ve zpravodajství se vţdy projevuje určitý podíl předpojatosti.“29 Protoţe různá média mají odlišný pohled a názor na událost.
I přesto se ve zpravodajství objevují hodnotící
prvky, které však nejsou vyjádřeny přímo. K vyjádření postojů, názorů se vyuţívají prostředky, které na první pohled u příjemců budí dojem, ţe hodnotící nejsou. G. Burton v této souvislosti hovoří o „nevyřčeném postoji čili implicitním hodnocení.“30 Do zpravodajství pronikají i zábavné prvky. Televize Nova vţdy zakončila vysílání televizních novin nějakou zábavnou událostí např. borec na konec. Zpravodajství vyuţívá i prvky dramatu např. divák do poslední chvíle netuší pointu události dále tragické osudy lidí, konflikty mezi lidmi. G. Burton pouţívá pro pronikání zábavy do zpráv pojem „infotainment“31 (infozábava), dále upozorňuje, na velké mnoţství zábavních prvků, které vede k bulvarizaci a menší serioznosti vysílaných zpráv.
Podle G. Burtona:
„Nám zprávy pomáhají chápat
a konstruovat sociální realitu. Pomáhají reprodukovat stav věcí tak, jak je.“32 J. Musil se domnívá, ţe v současném zpravodajství převaţují negativní zprávy a senzace. Tyto tendence vedou k prezentování velkého mnoţství brutality, krutosti a násilí ve zpravodajství. „Zpravodajství plné zločinu vytváří falešný obraz nebezpečného a stále nebezpečnějšího světa, a to i v situaci, kdy míra zločinnosti skutečné klesá“.33 Negativismus ve
BURTON, G. - JIRÁK, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001. s. 259 BURTON, G. - JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. C. d., s. 259 30 Tamtéţ, s. 259 31 Tamtéţ, s. 264 32 Tamtéţ, s. 283 33 MUSIL, J. Elektronická média v informační společnosti. Praha: Votobia, 2003. s. 85 28 29
25
zpravodajství i obecně v ostatních médiích můţe být nástrojem indoktrinace (tj. ovlivnění obecných názorů, postojů a hodnotových stupnic34), ale můţe to být zapříčiněné i faktem, ţe „pozitivní zpráva = nezajímavá zpráva.“35 J. Musil upozorňuje na následky, které negativismus ve společnosti můţe vyvolat. U některých jedinců můţe vést „ k nárůstu podvědomých obav z nějaké katastrofy a ke stresujícímu pocitu ţivota v trvalém akutním nebezpečí.“36
Touha
médií
po
senzacích
vede
k desinformovanosti,
neodborné volbě zajímavostí a mnohdy k podpoře katastrofických vizí společnosti (např. předpovědi ohledně data 21. 12. 2012). Riziko tohoto postupu v médích vede k otupělosti společnosti, která uţ nebude schopna vnímat upozornění na opravdové nebezpečí. J. Musil k této problematice dodává: „Hlídací pes, který štěká nepřetrţitě, ztrácí roli skutečného hlídače a stává se obtěţující a postupně stále méně vnímanou zvukovou kulisou.“37 Podle L. Urbana, J. Dubského, K. Murdi se komercializace ve zprávách projevuje především selektivním výběrem zpráv, protoţe mají působit dojmem dobře prodejného zboţí. R. McChesney upozorňuje na degeneraci politického zpravodajství, které se projevuje tím, ţe působí dojmem závodů v popisování různých kampaní a politických sjezdech a na vytrácení kontextu v prezentovaných informacích. N. Postman k problematice zpravodajství dodává: „ Řečeno bez obalu, zprávy jsou ţánrem slouţícím zábavě, nikoli vzdělání, reflexi či katarzi. Ty, kdo zpravodajské relaci dali právě tuto podobu, přitom nesmíme posuzovat příliš přísně. Zprávy nejsou určeny ke čtení ani k poslechu, jsou vysílány především proto, abychom se na ně dívali.“38 Z toho je zřejmé, ţe zpravodajství v dnešní době zaujímá podobu televizní show.
MUSIL, J. Elektronická média v informační společnosti. Praha: Votobia, 2003. s. 76 MUSIL, J. Elektronická média v informační společnosti. C. d., s. 86 36Tamtéţ, s. 86 37Tamtéţ, s. 88 38 POSTMAN, N..Ubavit se k smrti: veřejná komunikace ve věku zábavy. Praha: Mladá fronta, 2010. s. 106 34 35
26
Problém pravdivosti informací Problém představuje i pravdivost informací, která média prezentují do světa. Trendem je poskytnout informaci, která je zajímavá, nezávisle na tom, zda je pravdivá. Televize, tisk, internet, rozhlas určují, co je a bude pravdivé. Manipulace medií probíhá i pomocí zfalšovaných fotografií, která souvisí s vývojem digitálních technologií. Díky tomu dnes není problém upravit si obraz podle potřeby, někoho přidat či odebrat, nebo něco dokreslit. Dříve pojem
informovat
znamenalo
poskytnout
pravdivou,
ověřenou
a důvěryhodnou informaci. To se ale změnilo vlivem televize, která dnes v mediích zaujímá primární postavení.
Typizace Média mají sklon ke stereotypizaci, která se projevuje pouţíváním stejných hudebních znělek v rozhlase, televizi, ale i opakováním milostných témat se stejnou zápletkou v ţenských časopisech, románech. Podle G. Burtona: „má opakování nabízených obsahů potvrzující funkci … kdyţ se něco dostatečně opakuje, mají příjemci tendenci to akceptovat a uvěřit tomu.“39 Typizace se týká i zpracování efektů ve filmu či televizním zpravodajství, coţ vede uţ předem k očekávání příjemců sdělení, ţe uvidí skutečné záběry z místa události nebo dokonalé filmové bitvy. Média opakují ţánry a témata za jediným cílem, a tím je obchod a zisk. G. Burton uvádí tři projevy opakování, ze kterých se minimálně jeden opakují.
„Kategorie mediálního produktu – typ pořadu, druh časopisu
Obsahové rysy produktu- typ postavy, téma zprávy
Způsob zpracování obsahu – sled stránek a rubrik v deníku, grafické uspořádání časopisu atd.“40
39 40
BURTON, G. - JIRÁK, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001. s. 164 BURTON, G.; JIRÁK, J. Úvod do studia médií. C. d., s. 167
27
Média tak nenápadně utvrzují skryté poselství, které se projevuje např. v televizních seriálech postavou policisty, který je zobrazen jako čestný a spravedlivý muţ. Po delším opakování se tedy můţe ustálit v mysli diváku představa, ţe všichni policisté vykazují tyto vlastnosti. Opakované prvky se stávají pro příjemce sdělení automatizované, proto média provádějí aktualizaci daných prvků za účelem získat větší pozornost. Aktualizace se projevuje např. postavou ţeny v roli policistky. Mediální sdělení jsou konstruována tak, aby budila dojem, ţe vše co prezentují je správné a má to tak být. Média do svých sdělení kódují určitá poselství a od příjemce sdělení ţádají, aby je dekódoval např. v reklamě na kočičí granule, je záměrně vloţeno poselství, ţe kočky jsou mazlíčci ţen, a protoţe se většina ţen stará o nákupy, předpokládá se, ţe budou kupovat i potravu pro kočky.41 G. Burton v této souvislosti pouţívá pojem preferované čtení, coţ znamená, ţe adresát vţdy text určitým způsobem interpretuje, vykládá. „Preferované čtení se projevuje především ve způsobu zpracování příslušného sdělení - ve volbě a uspořádání výrazových prostředků.“42 Pouţívá se vţdy za nějakým záměrem, nejčastěji, aby příjemci sdělení získali určitý pohled na různé věci (např. ţe kácení deštných pralesů je pro naši planetu špatné). Je ovšem na příjemci, aby na preferované čtení přistoupil, či nikoliv. Média se podílejí na formování našich hodnot a postojů, na tom co je pro společnost přijatelné, nevhodné např. ekologičtí aktivisté jsou prezentování jako výstřední jedinci a vrahové dětí jako nepřijatelní devianti. Podle G. Burtona média pomáhají vytvářet subkultury, tyto snahy se projevují v časopisech i televizních pořadech.
41 42
BURTON, G.; JIRÁK, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001. s. 291 BURTON, G.; JIRÁK, J. Úvod do studia médií. C. d., s. 291
28
2
Vliv médií na děti a mládež
Vliv násilí u dospělých jedinců je spíše krátkodobý, ale u dětí můţe zasahovat do jejich osobnostního vývoje. Násilné chování si děti osvojují jiţ v brzkém věku, kritickým obdobím je rozmezí mezi 6 – 8 lety ţivota. U dítěte mohou násilné scény, krev, bolest, padající hlavy způsobit strach, který vede aţ k posunu emočního vnímání. Dokonce se je zde moţné riziko, ţe u dětí začne převaţovat zvědavost a záliba vyhledávat násilí v reálném ţivotě. Řada odborníku se jednoznačně shoduje, ţe násilné chování je naučené. Pokud se octneme v situaci, ve které je potřeba se určitým způsobem zachovat, vyuţijeme k tomu své vlastní zaţité modely chování, a nejinak je tomu u dětí. Dítě tak nezůstane jen u pozorování, ale začne to, co vypozorovalo aplikovat do svého jednání, do dětských her. Pokud si dítě toto chování trénuje např. v počítačových hrách, objevuje se zde riziko automatických násilných reakcí bez pouţití vědomé kontroly v ţivotě.
2.1
Fikce versus realita
Poměrně často panuje mezi odborníky názor: „ţe děti nejsou schopny rozlišovat mezi fikcí a faktem a podléhají realisticky zobrazeným fiktivním příběhům, jako by se doopravdy staly, či jako by se mohly dít.“ 43 G. Burton se domnívá, ţe dítě okolo 8 roku ţivota uţ má předpoklady, aby dokázalo rozlišit realitu a fikci v dětských pořadech.
Ale zároveň tvrdí, ţe není
moţné: „podceňovat vlivy, které se v nezkušeném a vyzrálém příjemci formovaly v mladším období a jejichţ důsledky se mohou v dlouhodobé perspektivě projevit později“.44 Podle A. Suchého se ve čtyřech letech dítě dostává do období nápodoby, pokud vidí v televizi agresivní jednání, můţe ho začít zkoušet napodobit. Aţ v deseti letech začíná dítě rozumět dějové linii filmu a uvědomuje si rozdíl mezi realitou a fikcí. Dítě si snáze 43 44
BURTON, G.; JIRÁK, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001. s. 376 BURTON, G; JIRÁK, J. Úvod do studia médií. C. d., s. 376
29
zapamatuje násilnické chování, pokud je ve filmu přerušeno reklamou a vytrţenou ze souvislosti děje. Současné výzkumu poukazují na alarmující dobu, kterou mladá generace s médií stráví. Některá čísla se pohybují v rozmezí aţ deseti hodin denně, tento čas zahrnuje sledování televize, pouţívání mobilních telefonů, internetu. Postupně tak dochází k nahrazování reálného světa fiktivním (internetovým, televizním).
2.2
Televizní a počítačová generace
Dnes uţ moţné hovořit o tzv. televizních dětech. M. Mcluhan takové dítě povaţuje za kulturně znevýhodněné: „ neboť televize poskytuje nové prostředí s nízkou mírou vizuální orientace a vysokou mírou vtaţenosti.“45 Takovéto děti čtou malé mnoţství knih, mají menší slovní zásobu, nevěnují tak velkou pozornost školním povinnostem, tráví méně času se svými vrstevníky, a dokonce byla odborníky prokázána souvislost mezi sledováním televize a dětskou obezitou. Obezita vzniká u dětí a mladých zejména proto, ţe doprovodnou činností u sledování televizního vyslání je konzumace nezdravých potravin, která bývá podporována i televizními reklamami. Výše zmíněné jevy jsou způsobeny především tím, ţe sledování televizních obrazovek postupně vytlačilo činnosti, které jsou velice důleţité pro budoucí vývoj dětí a těmi jsou zejména hra, poznávaní okolního světa pomocí všech smyslů,
rozvíjení
fantazie.
Další
problém
je
neschopnost
verbálně
komunikovat, to je zapříčiněno především tím, ţe se děti a mládeţ stávají pouze jednostrannými příjemci mediální sdělení. V současnosti nenajdeme domácnost, která nemá ani jeden televizor, počítač. Tato média se stala přirozenou součástí našich domovů. Není výjimkou, ţe televizor je součástí dětských pokojů. 45
Výzkumy ukázaly, ţe dnešní
MCLUHAN, M. Jak rozumět médiím extenze člověka. Praha: Mladá fronta, 2011. s. 11
30
populace stráví u televizního přijímače téměř 4 hodiny denně, coţ znamená negativní dopad na rozvoj dítěte zejména v sociálních, intelektuálních a fyzických oblastech. Rodiče se mylně domnívají, ţe televizní programy jsou přínosem pro rozvoj jejich ratolestí. Neuvědomují si, ţe tím nevědomky posilují dětskou závislost na televizi. Odborníci z řad pediatrů se shodují, ţe by děti, neţ dosáhnou dvou let, neměly
přijít
do
kontaktu s televizním přijímačem. Starším dětem
se nedoporučuje před televizí a počítačem trávit více neţ dvě hodiny ze svého volného času. Internet je také místo, kde děti tráví většinu času. Díky „boomu sociálních sítí“ stále více tyto sítě navštěvují, a hledají si zde pomyslné přátele, s nimiţ se komunikace odehrává jen v rovině psaní zpráv. Právě toto psaní zpráv nemá pozitivní dopad na syntaktickou a pravopisnou stránku jejich projevu, objevují se gramatické chyby, jednodušší konstrukce vět a hojné pouţívání zkratek přejatých z anglického jazyka. V některých rodinách, kde nemají rodiče na děti tolik času, je zcela běţné odkládat dítě před televizní obrazovku. Televize tedy plní funkci třetího rodiče. Rodiče by si měli uvědomit, ţe takové jednání neprospívá vývoji jejich potomka. J. Klimeš definuje televizní dítě jako: „agresivní, neschopné se vyjadřovat, má problémy se učit, koncentrovat, číst, odolávat reklamě, navazovat vztahy s jinými dětmi.“46 Zároveň zdůrazňuje, aby rodiče televizi do dětského pokoje v ţádném případě nepořizovali. Není vhodné zcela zakázat dítěti sledování televize. Dítě si můţe připadat vyčleněné z kolektivu a pro své vrstevníky se stává terčem posměchu.
46
TRAMPOTA, T.; KLIMEŠ, J. Je násilí zobrazované v médiích důležitým faktorem způsobujícím
kriminalitu dětí a mládeže? [on-line ]. Panelová diskuze pro literární noviny. [Cit. 20. 3. 2013]. Dostupné z URL: http://idm.webpark.cz/televize/televize.htm
31
A. Suchý se domnívá, ţe „sledování mediálního násilí vede k nápodobě agresivních vzorců chování v reálném ţivotě.“47 Se zajímavou tezí přišla M. Winnová v knize The Plug- In Drug, kde vyslovila myšlenku, ţe pro děti a mládeţ je mnohem důleţitější samotný akt sledování obrazovky neţ obsah pořadu. Podle ní je dnešní mladá generace díky televizním obrazovkám pasivní, nekomunikativní, neumí vyuţívat hru a dokonce neumí ani jasně myslet, tato svá tvrzení dokládala na rozhovorech s rodiči a dětmi. Zdůrazňuje i problém rodinného ţivota pod vlivem televize, kdy se komunikace mezi příslušníky odvíjí od zkušenosti s televizí. L. Urban, J. Dubský, K.Murdza shrnují účinky televize na děti a mládeţ takto: „nárůst agresivity a nereálné posuzování bolesti, zhoršení slovní komunikace a písemného projevu negativní fyziologické pochody (např. zhoršený zrak nedostatečná schopnost koncentrace, špatný spánek, apatie a lhostejnost z nadměrného mnoţství podnětů, které dítě nemůţe hlouběji zpracovat.“48
Pořady pro děti a mládež Sledování televize patří k nejoblíbenějším činnostem dnešní mladé generace. Ovšem ne všechny pořady jsou pro dětského diváka vhodné, násilí, vraţdy, vulgarismy jsou běţnou součástí televizního vysílání. A. Suchý povaţuje za znepokojující zlehčování agresivního jednání v dětských pořadech. Američtí vědci prováděli výzkum spojitosti televizního násilí s agresí a došli k výsledkům, ţe chlapci ve věku 12- 17 let, kteří pravidelně sledovali násilné pořady, prokazovali větší míru agresivity při činnosti s jinými chlapci, pouţívali vulgarismy, sprejovali a čmárali po zdech. Rodiče často nevědí, jaké pořady jejich potomek sleduje. Sledování
SUCHÝ, A. Mediální zlo - mýty a realita: souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí. Praha: Triton, 2007. s. 42 48 URBAN, L.; DUBSKÝ, J.; MURDZA, K. Masová komunikace a veřejné mínění. Praha: Grada, 2011. s. 105 47
32
pornografických pořadů můţe u dítěte způsobit předčasnou touhu po sexuálním chování. Televizní pořady znamenají pro děti a mládeţ především zdroj zábavy. Informační a vzdělávací funkce nepovaţují za důleţité. Různé výzkumy ukázaly, ţe děti nejraději sledují kreslené pohádky, mládeţ dává přednost komediím, seriálům a hudebním pořadům. Naopak pořady zaměřené na vzdělání a rozvoj praktických schopností se netěší velké oblibě. V dětských pořadech se v hojné míře vyskytují násilné scény, např. oblíbený dětský seriál Simpsonovi je doslova přesycen násilím, např. škrcením dítěte, týráním zvířat, střelbou. Velké mnoţství násilných podnětů v pořadech pro děti a mládeţ vede k oslabení a ochuzení rozumového vývoje a negativním vlivem na dětské hry. Hra zaujímá ve vývoji dítěte primární postavení, pomáhá dítěti pracovat s jeho fantazií, emocemi, se světem kolem něho. Pokud je dětská hra ovlivněna velkým počtem násilných prvků, je značně redukována na pouhou nápodobu násilných scén a obsahuje velice chudé dějové, jazykové prvky. Agresivní děti a mládeţ mají poměrně těţší začlenění do kolektivu svých vrstevníků. Okolní svět se jim jeví jako místo, kde na ně číhá nebezpečí a není zde přátelství a láska. Tito jedinci mají pocit, ţe v tomto světě obstojí pouze hrubou silou. K vytvoření představy, ţe násilí je vhodnou reakcí k řešení problémů, velice přispívají dětské kreslené pořady, kde jsou násilní hrdinové atraktivní a jejich činy nejsou dostatečným způsobem potrestány. Děti jsou velmi vnímavé, a proto se mohou začít stylizovat do rolí, které viděly v televizi. Nejznámějším případem nápodoby násilí v médiích je poprava Saddáma Husajna z roku 2006, který měl za následek šest mrtvých dětí, které si hrály na tuto popravu. Rodiče jsou potom šokováni jednáním svého dítěte. K omezení negativních vlivů násilí na děti a mládeţ mohou domoci zejména rodiče, kteří by měli pozorovat hru dítěte, zhodnocovat vhodnost pořadů, sledovat pořady spolu 33
s jejich dítětem. Pouze rodič můţe dítě uklidnit, vést k zamyšlení. Důleţité je především komunikace. Mladším dětem mohou rodiče vysvětlovat neznáma slova a diskutovat nad motivy jednání postav, pokud se opravdu chtějí přesvědčit o tom, jak dítě pořad vnímalo, můţou např. vést dítě k nakreslení obrázku. U starších jedinců je přínosné vést rozhor o tom, jak film, pořad mohl doopravdy dopadnout, pousmát se nad nereálnými scénami, pouţitými triky apod. Rodiče by měli svým potomkům objasnit i hlavní záměr reklamy, který spočívá v tom, aby divák prezentovaný produkt zakoupil, a ţe chvála na daný výrobek nemusí znamenat nutnost jeho koupě. „Organizace I want my NZT doporučuje, dívat se s dětmi alespoň na jednu epizodu jejich oblíbeného seriálu, diskutovat o zobrazeném násilí, vypínat příliš agresivní pořady, limitovat čas strávený před televizní obrazovkou.“49
Počítačové hry Počítačové hry jsou vystavěny na krvavém násilí a pracují na systému odměn. Za zabití nepřítele je moţné získat větší počet bodů nebo lepší zbraně. A. Suchý dává do spojitosti hraní počítačových her s tzv. dětskými střelci - děti, které v náhlém pomatení smyslů střílí kolem sebe, nejčastěji v budově školy.50 Mezi hráče počítačových her patří mládeţ ve věku 11- 15 let. Větší skupinu tvoří chlapci, dívky začínají hrát později. U dívek se krvavé počítačové hry netěší velké oblibě, dominují u nich především simulátory lidského ţivota (např. nejznámější The Sims) Ovšem ne všechny počítačové hry mají na děti a mládeţ negativní dopad, na trhu nalezneme i celou řadu her, které mohou rozvíjet tvořivost, logiku, fantazií.
SUCHÝ, A. Mediální zlo - mýty a realita: souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí. Praha: Triton, 2007. s. 70 50 SUCHÝ, A. Mediální zlo - mýty a realita: souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí. C. d., s. 42 49
34
Reklama a její působení na děti a mládež Reklama je přirozenou součástí televizního vysílání a velmi často je zaměřena i na dětské a dospívající diváky. Reklamní trh si je zcela vědom, ţe dětští diváci jsou snadno ovlivnitelnou skupinou a rodiče podléhají tlaků svých potomků a zboţí z reklamy jim často pořídí. Spekuluje se dokonce o spolupráci reklamních agentur a psychologů, kteří hledají způsoby, jak co nejefektivněji dětské diváky oslovit. V řadě státu platí přísné zákony, které jsou zaměřené na sníţení vlivu reklamy na dětskou a dospívající populaci. Evropská unie dokonce zamýšlí návrh na zákaz reklamy pro děti do 12 let, a to proto, ţe děti mají problém rozpoznat hlavní cíl reklamy a často ji nedokáţou rozlišit od jiného vysílání. Bohuţel v České republice zatím ţádné zpřísnění reklam nefunguje, pouze se na téma regulace reklamy diskutuje. Regulace by byla vhodná zejména u reklam zaměřených na dětské potraviny, a to před a po odvysílání dětských pořadů. Podle současných výzkumů dítě zhlédne aţ 20 000 reklam ročně, a z toho jsou téměř dvě třetiny zaměřené na potraviny/nápoje. Dítě začíná chápat aţ kolem osmého roku ţivota, co je reklama. Problémem je i to, ţe reklamy zaměřené na dětské a dospívající diváky jsou sviţné, rychlé a často obsahují znělky popř. slogany, které jsou snadno zapamatovatelné. Rodiče mohou vliv reklamy eliminovat tím, ţe se budou svým potomkům snaţit vysvětlit, ţe cílem reklamy je pouze touha spotřebního trhu prodat nabízený produkt, dále je vhodné při čekání na seriál/ pořad ztlumit právě běţící reklamu a upozornit děti na to, ţe plní hlavně funkci výplně mezi televizním vysíláním. Dospívajícím dětem je vhodné vysvětlovat na jakých principech reklama pracuje, dále a ţe prezentovaný výrobek nemusí vţdy splňovat poţadavky, které mu v reklamě přisoudí.
35
Zákon o televizním vysílaní „Česká republika chrání dětské diváky před přímými negativními dopady televizního vysílání zákonem č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Pro oblast videa on demand je pak úprava zakotvena v zákoně
č.
132/2010
Sb.,
o
audiovizuálních
mediálních
sluţbách
na vyţádání. Dítě jako konzumenta obchodních sdělení, a to nejen reklamy televizní a rozhlasové, ale rovněţ jiných forem reklamy, například tištěné či billboardové, chrání zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy.“51 Tyto zákony mají především vytvořit podmínky, které pomohou zamezit nekontrolovatelnému rozšiřování neţádoucích a škodlivých mediálních obsahů. Je důleţité vzít v potaz, ţe tyto zákony v ţádném případě nenahrazují výchovnou funkci rodiny. V naší zemi funguje tzv. chráněný čas, který nedovoluje vysílat v časovém rozmezí 22.00 aţ 6.00 pořady, které by mohly narušit morální a psychický vývoj dítěte. Bohuţel ani zákon nezaručuje, ţe se ve vysílacích časech, které jsou určeny dětem, nevyskytnou nevhodné obsahy, to uţ je pouze na zodpovědnosti provozovatelů televizních stanic. V případě selhání provozovatelů, je na Radě pro rozhlasové a televizní, aby podnikla příslušné kroky k jednání.
2.3
Možné účinky médií na děti a mládež
Násilí, které je zobrazováno v televizních pořadech, je často spojenou s muţským pohlavím, můţe způsobit smrt a bývá prezentováno jako zcela běţné chování, které můţe slouţit k snadnějšímu dosaţení cíle. Násilnické jednání je ve filmech, pořadech je zvýrazněno např. zpomalenými záběry,
51
Ochrana dětí zákonem. [on-line ].Děti a média. [Cit. 20. 3. 2013 ]. Dostupné z URL: http://www.detiamedia.cz/col/6/ochrana-deti-zakonem.htm
36
dynamickou hudbou. Mediální násilí můţe mít na děti negativní dopad ve školních výsledcích, můţe způsobovat zvýšené agresivní jednání. Je dáváno i do spojitosti s poruchami spánku či slabou koncentrací, např. při školním vyučování52
Děti a mládeţ se mohou stylizovat do role jejich
oblíbeného filmového hrdiny a následné agresivní jednání ospravedlňovat právě chováním, které viděli v televizi. Agresivní chování nezpůsobuje jen násilí, které je prezentováno v médiích. Je třeba přihlédnout i k jiným faktorům, jako je rodinné zázemí a výchova. Avšak není pochyb, ţe násilí v médiích skutečně vliv na agresivitu dětí a mládeţe má. Nejčastěji se účinky násilí v médiích dělí na dlouhodobé a krátkodobé. Do krátkodobých účinků patří „moţnost vyvolání násilného či agresivního chování…, moţnost vyvolání strachu a moţnost znecitlivění vůči násilnému chování“.53 Do dlouhodobých účinků lze „zařadit změny v chování, zvýšené obavy lidí, ţe se sami stanou oběťmi násilí, a změny v postoji k „reálnému násilí“.“54 Televizní dítě v České republice vidělo v médiích přes 52 tisíc vraţd, loupeţí, přepadení a mnoho dalších násilných činů. Dětská populace stráví ze svého volného času téměř 25 hodin týdně před televizním přijímačem. V České republice byl v roce 2003 proveden výzkum, který přinesl následující údaje. „Denně u nás sleduje televizní vysílání 44% dětí ve věku 5-14 let bez rozdílu pohlaví… děti sledují televizi v létě v průměru 2,3 hodiny denně v pracovní dny, ovšem ve volných dnech cca 4 hodiny denně. V zimě potom tráví u obrazovek ještě více času, a to 3 hodiny denně v pracovní dny a 4,5 hodiny denně ve dnech volna. V průměru je tedy to tedy 3,45 hodiny denně před televizí, přičemţ celá čtvrtina dětí má vlastní televizor.“55 Přitom tři hodiny denně u televizní obrazovky se uţ povaţují za nadměrné a rizikové. U lidí, kteří sledují násilné scény v televizi více jak tři hodiny denně, se objevuje
KUNCZIK, M. Základy masové komunikace. Praha: Karolinum, 1995. s. 230-231 BURTON, G.; JIRÁK, J. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001. s. 378 54 BURTON, G.; JIRÁK, J. Úvod do studia médií. C. d., s. 378 55 SUCHÝ, A. Mediální zlo - mýty a realita: souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí. Praha: Triton, 2007. s. 63 52
53
37
nedůvěřivost k ostatním lidem, svět kolem nich jim připadá nebezpečný, trpí strachem, ţe se stanou obětí trestného činu. Nadměrné vysedávání před obrazovkou můţe způsobovat zdravotní problémy, např. obezitu, málo pohybu, problémy s očima. K agresivnímu chováni jsou více náchylní chlapci neţ dívky, protoţe násilí je v televizi a počítačových hrách spojeno spíše s maskulinní rolí. A. Suchý provedl experiment s psychology a psychiatry na téma mediální násilí.
Většina dotazovaných se shodovala, ţe existuje
souvislost mezi zvýšenou agresivitou a sledováním násilí v TV. Jako nejčastější příznaky uváděli „bezcitnost, šikana, agresivita, nadměrný strach a obavy z násilí, stírání rozdílů mezi realitou a virtualitou, brutalita, úzkost, pasivita, omezení zájmů, nedostatečná kultivace osobnosti, posun agresivity do niţšího věku, šikana jiţ v mateřských školkách.“56A. Suchý provedl rozsáhlý výzkum na základních školách, jehoţ cílem bylo zjistit, zda existuje souvislost mezi násilím v TV a agresivním jednáním. Z jeho výsledku jasně vyplynulo, ţe děti, které tráví nadměrné mnoţství času před TV, prokazují větší agresivitu. Další část výzkumu se zabývala oblíbenými televiznímu pořady. Podle výsledku „jednoznačně vítězí poněkud kontroverzní seriál Městečko South Park.“57 Jelikoţ jeho výzkumy byly prováděny v 2001, je zřejmé, ţe dnes by u dětí vítězil zcela jiný pořad, to jen dokládá, jak se rychle mění nabídka programů a dětský vkus. Zajímavé jsou jeho výsledky na téma, zda by dítě udělalo, to co vidělo v televizi. Většina děti tvrdila, ţe se s postavou ztotoţňují a udělala, co viděla v TV. „Zmlátil jsem jednoho kluka, chovám se jako Mily z Divokého anděla, oblékala jsem a chovala jako Stockley z filmu Fakulta.“58 J. Musil se domnívá, ţe vliv medií na psychiku jedinců se zvyšuje, pokud není
dostatečné
mnoţství
znalostí
a
zkušeností,
jeţ
jsou
potřeba
ke kritickému zhodnocení informace. Z toho tedy plyne, ţe dítě má problém rozlišit realitu a fikci a zachovat si tak správný odstup od děje, dále 56.SUCHÝ,
A. Mediální zlo - mýty a realita: souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí. Praha: Triton, 2007. s. 75-76 57 SUCHÝ, A. Mediální zlo - mýty a realita: souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí. C. d, .s. 117 58 Tamtéţ, s. 121
38
se objevuje návodovost k násilí, sebevraţdám, opakování nevhodných vzorců chování. Z různých studií, jeţ zkoumaly účinky násilí na děti a mládeţ, se prokázal fakt: „ţe na zločinnosti mladistvých se vedle biologických vlivů (poškození nebo odchylný vývoj mozku) a výchovy podílí i vliv televizního násilí.“59 Je tedy zřejmé, ţe násilí prezentované v médiích můţe mít o vliv na chování dětí a mládeţe.
2.4
Rozvoj mediální výchovy u dětí a mládeže
V posledních letech funguje v rámci školní výuky předmět mediální výchova, který učí mladé lidi umět efektivně vyuţívat média a vede je i k objektivnímu pohledu na pravdivost informací. Mediální výchova by měla mládeţ vybavit mediální gramotností, která jim má slouţit ke správnému vyuţití médií. V současnosti se realizuje jako průřezové téma RVP (rámcově vzdělávací program). J. Jirák zdůrazňuje tyto principy, které je potřeba, aby mládeţ pochopila a to: „…zprávy nejsou věrným odrazem skutečných událostí, , nýbrţ konstrukcí, kterou vytvářejí média a novináři, média ovlivňují společnost, ţe úlohou reklamy, je vytvářet iluzi, ţe rozdíly mezi výrobky jsou velké a ţe výrobky mohou řešit naše problémy…“60 Mládeţ díky mediální výchově získá kompletní přehled o funkcích médií, bude schopna rozlišit, co je zpráva, reklama, jaké vlivy na ně můţe reklama mít a v neposlední řadě bude informována o nebezpečích, které skrývají
59
MUSIL, J.. Elektronická média v informační společnosti. Praha: Votobia, 2003. s. 103
60
JIRÁK, J. Hlavní cíle a principy mediální výchovy. [on-line ] Metodický portál inspirace a
zkušenosti učitelů. [Cit. 20. 3. 2013 ]. Dostupné z URL: http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/87/MEDIALNI-VYCHOVA---INSPIRACE-KREALIZACI.html/
39
internetové sociální sítě jako je např. Facebook, Lide.cz
a další podobné
servery. V současnosti se objevují projekty, které pomáhají rozvíjet správné zacházení s médií u dětí a mládeţe. Jeden ze zajímavých projektů se jmenuje Knihobežník, který funguje na tomto principu: na různých veřejných prostranstvích po České a Slovenské republice jsou uloţeny knihy, které si případný nálezce půjčí, zaregistruje na speciálních internetových stránkách a po přečtení pošle dále, tento projekt můţe být velkým přínosem pro rodiče a jejich děti, jelikoţ děti mohou zábavnou formou hledat, číst knihy a popřípadě o nich vést diskuze. Mezi další projekty, které podporují zájem o knihy u dětí, a mládeţe patří např. Veletrh dětské knihy konaný kaţdoročně v Liberci. Dalším přínosem v oblasti rozvoje mediální výchovy je krouţek Dětské televize Liberec, tato televize pomáhá dětem a mladým lidem orientovat se ve světě médií, umět správně zpracovat informace. Vede i k vlastní kreativitě u dětí a mládeţe. Štáb této Dětské televize se skládá s lidí ve věku od 12 do 26 let a podstatnou část jejich práce tvoří tvorba krátkometráţních dokumentárních pořadů. V současnosti vstupuje na plátna jejich poslední dokument s názvem Vobrázky z vajglů, který vypráví o městě ovládaném reklamní agenturou, která na svých občanech testuje různé manipulační techniky. Dokument má dětí a mládeţ upozornit především na problematiku vlivu médií na společnost. Je především na rodičích, jak naučí své potomky s médií zacházet. Na jedné straně máme rodiče, kteří dítě před televizi vyloţené odkládají, důvody které je k tomu vedou, jsou různé. Můţe to být pracovní vytíţenost, neschopnost najít si na své děti čas. Je zcela běţné, ţe uţ dvouleté dítě sedí více jak tři hodiny u televizní obrazovky a sleduje animované pořady. Na straně druhé jsou rodiče, kteří přemýšlí nad výběrem pořadů, snaţí se vést diskuze nad odvysílaným pořadem, regulují dobu sledování televize a pouţívání počítače. Vţdy je správné najít kompromis pouţívání médií, jak bylo 40
zmíněno výše, dítěti není moţné zcela zakázat televizi, jelikoţ pro jeho sociální postavení v kolektivu to můţe mít negativní dopady. Rodičům s výběrem pořadů můţe pomoci tzv. labelling, coţ je značení pořadů, které jsou přístupné pro jednotlivé věkové kategorie. Cílem tohoto sytému je podat rodičům především informace do kolika let není daný pořad pro jejich potomky vhodný a jaké typy nevhodných prostředků obsahuje. Tento systém funguje v řadě zemí, např. ve Slovensku, bohuţel v České republice se zatím prosadit nepodařil. V roce 2011 byl v České republice proveden, výzkum, který se snaţil zmapovat
úroveň
je nepouţívanějším
mediální médiem
u
gramotnosti. dětí
do
15
let
Z výsledných televize.
dat
Představy
o zpravodajství jsou u dětí mladšího i staršího školního věků převáţně stejné, shodují se, ţe prezentace okolního světa není zcela objektivní. Přínosem výzkumu je i fakt, ţe děti a mládeţ mají jasnou představu o cílech a záměrech reklamního sdělení, dále vyplynulo, ţe poměrně dobře funguje rodičovská kontrola uţívání televize, která se projevuje pouţíváním různých softwarů (např. rodičovský kontrola) či přísným zákazem sledování např. pořadů s erotickými prvky.
41
ZÁVĚR Ve své bakalářské práci „Vliv médií na děti a mládež“ jsem se pokoušela přiblíţit problematiku negativních vlivů na děti a mládeţ s přihlédnutím k fenoménu nápodoby násilí v televizních pořadech. Ze studia různých přístupu k této problematice vyplývá, ţe média na děti a mládeţ vliv mají. Sílá médií spočívá zejména v tom, ţe dokáţou dětem a mládeţi vnucovat představy o světě, vytváří určité ţebříčky hodnot o tom, co je správné a co špatné. Média se tak stávají novými přáteli děti a mládeţe, často - tak nahrazují přátelé reálné. Rozdíl mezi fikcí a realitou je dítě schopné rozlišit teprve od osmého roku ţivota.
Častým
problémovým
jevem
je
velké
mnoţství
násilných
momentů/prvků, které se v pořadech pro děti a mládeţ vyskytují. Děti a mládeţ se zcela běţně začnou stylizovat do rolí, které viděly na obrazovkách, coţ pak přináší negativní dopady na rozvoj jejich osobnosti, např. v emoční oblasti (zvýšená labilita, agresivita). Mezi nejčastější negativní dopady médií na děti a mládeţ patří: zvýšené agresivní chování, necitlivost vůči násilí v televizních pořadech, výrazně menší slovní zásoba, nápodoba násilí, zvýšené riziko obezity. Při otázce vlivu médií na děti a mládeţ je třeba zmínit, ţe velkou roli hrají i další faktory, jako rodinné zázemí, sociální postavení, výchova. Neproblémovějšími médii pro děti a mládeţ jsou televize a počítač. Televize zejména proto, ţe produkuje velké mnoţství pořadů, které ač jsou určeny pro děti a mládeţ, obsahují velké mnoţství násilných prvků. Počítač přináší rizika v podobě nebezpečných internetových stránek a nevhodných počítačových her. Oproti tomu nejmenší vliv na děti a mládeţ má kniha, která přináší pozitiva zejména v oblasti rozvoje abstraktního myšlení, fantazie a slovní zásoby. Nelze ovšem tvrdit, ţe počítač a televize jsou pouze škodlivé. Správné zacházení s těmito médií můţe být dětem a mládeţi prospěšné. Vhodně 42
vybrané televizní pořady mohou děti a mládeţ vzdělávat, dodat jim informace o aktuálním dění ve světě. Televize je i důleţitý socializační prostředek, pokud dítě nemá přístup k televizi, je často vyčleněno z kolektivu. Počítačové hry, které jsou rodiči vybírány vzhledem k věku dětí a mládeţe, mohou také pozitivně působit např. v oblasti rozvoje dětské fantazie, logického uvaţování, vizuální představivosti. Rodiče by měli být informováni i o výše zmíněných negativech, které sebou média přináší. Je především na nich, zda naučí své potomky vyuţívat média ku prospěchu, anebo jim přisoudí funkci tzv. třetího rodiče. Ke správnému vyuţívání médií přispívá i předmět mediální výchova, který se snaţí mládeţi představit pozitiva i negativa, která sebou média v dnešní společnosti přinášejí.
43
POUŽITÁ LITERATURA
BEDNAŘÍK, Petr; JIRÁK, Jan; KÖPPLOVÁ, Barbara. Dějiny českých médií: od počátku do současnosti. Praha: Grada, 2011. BOURDIEU, Pierre. O televizi. V nakl. Doplněk 1. Brno: Doplněk, 2002. BURTON, Graeme ; JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. Brno: Barrister & Principal, 2001. Děti a reklama. [on-line ]. Děti a média. [Cit. 20. 3. 2013 ] Dostupné z URL: http://www.detiamedia.cz/art/1450/deti-a-reklama.htm GIDDENS, Anthony. Sociologie. Praha: Argo, 1999. JIRÁK, J. Hlavní cíle a principy mediální výchovy. [on-line ] Metodický portál inspirace a zkušenosti učitelů. [Cit. 20. 3. 2013 ]. Dostupné z URL: http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/87/MEDIALNI-VYCHOVA--INSPIRACE-K-REALIZACI.html/ Kolik domácnosti v ČR má počítač a internet? [on-line ]. Český statický úřad. [Cit. 20. 3. 2013 ]. Dostupné z URL: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/kolik_domacnosti_v_cr_ma_pocitac _a_internet KRAUS, Wolfgang. Televize-nový kontinent. Kultura nebo chaos? Praha: Československá televize, 1991. KUNCZIK, Michael. Základy masové komunikace. Praha: Karolinum, 1995. MANDER, Jerry. Čtyři důvody pro zrušení televize. Brno: Doplněk, 2000. MCCHESNEY, Robert Waterman. Problém médií: jak uvažovat o dnešních médiích. Všeň : Grimmus, c2009.
44
MCLUHAN, Marshall. Jak rozumět médiím: extenze člověka. Praha: Mladá fronta, 2011. MUSIL, Josef. Elektronická média v informační společnosti. Praha: Votobia, 2003. O projektu Knihoběžník. [on-line].Knihoběţník. [Cit. 20. 3. 2013 ]. Dostupné z URL: http://www.knihobeznik.cz/o-projekte Ochrana dětí zákonem. [on-line ]Děti a média. [Cit. 20. 3. 2013 ]. Dostupné z URL: http://www.detiamedia.cz/col/6/ochrana-deti-zakonem.htm POSTMAN, Neil. Ubavit se k smrti: veřejná komunikace ve věku zábavy. Praha: Mladá fronta, 2010. RAMONET, Ignacio. Tyranie médií. Praha: Mladá fronta, 2003. SAK, Petr - MAREŠ, Jiří. Člověk a vzdělání v informační společnosti. Praha: Portál, 2007. SUCHÝ, Adam. Mediální zlo - mýty a realita: souvislost mezi sledováním televize a agresivitou u dětí. Praha : Triton, 2007. ŠANDEROVÁ, Jadwiga; MILTOVÁ, Alena. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách: několik zásad pro začátečníky. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. TRAMPOTA, Tomáš-; KLIMEŠ, Jeroným. Je násilí zobrazované v médiích důležitým faktorem způsobujícím kriminalitu dětí a mládeže? [on-line ]. Panelová diskuze pro literární noviny. [Cit. 20. 3. 2013 ]. Dostupné z URL: http://idm.webpark.cz/televize/televize.htm Vliv násilí na vývoj dětí. [on-line]. Rodina, kaţdodeník o dětech a rodičích. Dostupné z URL: http://www.rodina.cz/clanek4514.htm Vobrázky z vagjů míří do kin. [on-line]. Dětská televize Liberec.[Cit. 20. 3. 2013 ] Dostupné z URL: http://www.dtv-liberec.cz/ 45
