Vliv chovatelských podmínek a výživy na parametry vnitřního prostředí hospodářských zvířat

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

AGRONOMICKÁ FAKULTA

ÚSTAV MORFOLOGIE, FYZIOLOGIE A GENETIKY ZVÍŘAT

Vliv chovatelských podmínek a výživy na parametry vnitřního prostředí hospodářských zvířat

Bakalářská práce

Vedoucí práce :

Vypracovala:

Ing. Aleš Pavlík, Ph.D.

Eliška Kabourková Brno 2010

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem svou bakalářskou práci na téma Vliv chovatelských podmínek a výživy na parametry vnitřního prostředí hospodářských zvířat vypracovala samostatně za použití jen takových pramenů, které cituji a uvádím v soupisu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

dne ………………………………………. podpis ……………………………………

2

PODĚKOVÁNÍ Můj dík patří panu Ing. Aleši Pavlíkovi, Ph.D., vedoucímu mé práce; dále velice děkuji panu Doc. Ing. Janu Broučkovi, DrSc., Ph.D. za ochotu a poskytnutí vědeckých prací, paní Ing. Janě Kratochvílové a především děkuji Davidu Vepřkovi, sestře Evě, bratru Františkovi a svým báječným rodičům za podporu nejen při vzniku této práce, ale i po celou dobu mého studia. Děkuji vám, bez vás by tato práce nikdy nemohla vzniknout.

3

ABSTRAKT Chovatelské podmínky a nutriční stav mají pro chov hospodářských zvířat neodmyslitelný význam. Nevhodné životní podmínky a nedostatečná výživa v jednotlivých stádiích postnatální ontogeneze chovaných zvířat mění hematologické parametry a biochemické ukazatele krevní plazmy nežádoucím směrem. Tato změna narušuje zachování rovnovážného stavu organismu, přičemž vzniká zátěž organismu, která mobilizuje energetické rezervy. Poruchy homeostázy je možné sledovat pomocí parametrů vnitřního prostředí, především jejich odchylkou od referenčních hodnot, což umožňuje posuzovat reakce organismu na různé vlivy působící na živočišný organismus. Cílem práce je podat o těchto vlivech informace formou literární rešerše. Její obsah zahrnuje definice klíčových pojmů a následně jejich význam při praktických analýzách.

Klíčová slova: chovatelské podmínky, výživa, hospodářská zvířata, celkový protein, močovina, glukóza, ALT, AST

4

ABSTRACT Breeder´s conditions and nutrition have a huge significance in breeding of livestock. Inappropriate life's conditions and inadequate nutrition changes hematological indices and biochemical indicators of blood plasma undesirable way in various stages of postnatal ontogenesis of keeping livestock. This change disrupts retention of organism’s balance, there is a burden for the organism which

mobilizes energy reserves. Defects of

homeostasis is possible to watch thanks to the parameters of the indoor ambience; mainly their deviation from reference values, that allows rate reaction of the organism for various effects which acting to snímal organism. The aim of this work is to brink information about these effects like a literature search. Its summary includes definitions of keywords and then their import in practical analysis.

Keywords: breeder´s conditions, nutrition, livestock, total protein, urea, glucose, ALT, AST

5

OBSAH 1 ÚVOD..........................................................................................................8 2 CÍL PRÁCE................................................................................................9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED .........................................................................10 3.1 Historie.................................................................................................10 3.2 Vnitřní prostředí ...................................................................................10 3.3 Krev .....................................................................................................12 3.3.1 Erytrocyty .............................................................................................................12 3.3.2 Hemoglobin ..........................................................................................................13 3.3.2.1 Anémie ...........................................................................................................13 3.3.3 Leukocyty .............................................................................................................13 3.3.3.1 Granulocyty ...................................................................................................14 3.3.3.2 Agranulocyty ..................................................................................................14 3.3.3.3 Leukocytóza ...................................................................................................15 3.3.3.4 Leukopenie .....................................................................................................15 3.3.4 Trombocyty ..........................................................................................................15 3.3.5 Glykémie ..............................................................................................................16 3.3.5.1 Hyperglykémie ...............................................................................................16 3.3.5.2 Hypoglykémie.................................................................................................17 3.3.6 Glukokortikoidy ...................................................................................................17 3.3.6.1 Kortizol ..........................................................................................................18 3.3.7 Celkový protein ....................................................................................................18 3.3.8 Močovina (urea) ...................................................................................................19

6

3.3.9 Glukóza.................................................................................................................20 3.3.10 Alaninaminotranserasa & Aspartátaminotransferasa .........................................20

3.4 Nutriční vlivy .......................................................................................21 3.5 Chovatelské podmínky .........................................................................24 3.5.1 Mikroklima ...........................................................................................................24 3.5.1.1 Hypertermie ...................................................................................................25 3.5.1.2 Hypotermie.....................................................................................................27 3.5.1.3 Světlo..............................................................................................................28 3.5.1.4 Transport .......................................................................................................28 3.5.1.5 Hluk................................................................................................................29

3.6 Stres .....................................................................................................30 3.7 Výživa..................................................................................................31 3.7.1 Kalorická podvýživa.............................................................................................32 3.7.2 Kalorická nadvýživa .............................................................................................32 3.7.3 Výživa a prostředí.................................................................................................32

4 ZÁVĚR.................................................................................................. 34 5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................... 35

7

1 ÚVOD Veškeré vlivy na parametry vnitřního prostředí hospodářských zvířat je v dnešní době velice důležité znát. Ať už se jedná o vlivy pozitivní či negativní. Obojí má pro nás důležitou vypovídací schopnost. Především o jejich dopadu na organismus zvířete. Na jeho psychickou, fyzickou i sociální oblast. Existuje celá řada chemických, biochemických a jiných analýz, vyšetření apod., která jsou nám schopna sdělit důležité informace o stavu vnitřního prostředí. Seznámit se s takovými informacemi je významné z hlediska cíle chovu hospodářských zvířat. Máme-li chovat zvířata za účelem získání produktů z nich, chceme získat produkty kvalitní, v dostatečné kvantitě, za co nejnižší možné vynaložení finančních prostředků. Zvíře, kterému nejsou zajištěny alespoň minimální požadavky na jeho pohodu, není schopno splňovat požadavky na produkci vůbec nebo jen v nedostatečné míře. Vzroste mortalita a morbidita. Tím dojde ke zhoršení celé ekonomiky chovu. V posledních letech znamená velký boom tzv. welfare zvířat. Jedná se o zajištění pohody a možnosti projevu přirozeného chování daného druhu. Zásluhou parametrů vnitřního prostředí je možné zjišťovat reakce organismu na různé vlivy působící na zvíře. Welfare má význam nejen z hlediska výrobní praxe, ale také jako etický aspekt a v neposlední řadě rovněž jako požadavek spotřebitelů živočišných produktů. Spotřebiteli mnohdy není lhostejný původ potravin. Dává stále častěji přednost takovému produktu, u něhož má garanci, že pochází od zvířete z dobrých chovatelských podmínek.

8

2 CÍL PRÁCE Cílem této práce je vytvořit literární rešerši zabývající se chovatelskými podmínkami a výživou, které mají vliv na parametry vnitřního prostředí chovaných hospodářských zvířat. Mapování těchto změn je důležité z hlediska přímého dopadu na užitkovost zvířat a následně celou ekonomiku chovu.

9

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Historie Pojem vnitřního prostředí je znám již od 2. poloviny 19. století díky zakladateli moderní fyziologie, C. Bernardu. Nejen, že je autorem tohoto pojmu, ale rovněž objevil homeostázu – stálost vnitřního prostředí. Avšak samotný pojem homeostaze nebo také homeostáza zavedl až americký biolog W. B. Cannon ve své knize The Wisdom of the Body v roce 1939 (DOSTÁLOVÁ a kol., 1992; TAUTZ, 2010). Objevení stálosti vnitřního prostředí bylo hlavním přínosem výše jmenovaného francouzského fyziologa. Když fyziologové v 17. a 18. století projevovali snahu o experimentální ověření určité své hypotézy, postrádali teoretickou základnu u experimentálních metod. Teprve na základě Bernardovy teorie o fyzikálně-chemické stálosti vnitřního prostředí organismů bylo možné jednotlivé fyzikálně-chemické parametry měřit. Jejich variabilita či konstantnost se dala studovat za různých podmínek. Pokusy tak získaly jakýsi řád. Bylo již možné dát je mezi sebou do souvislosti; získali jednotné řešení (SMOLOVÁ, 2010).

3.2 Vnitřní prostředí Živý organismus představuje otevřený systém s ustáleným vnitřním prostředím. Od vnějšího prostředí se musí separovat, zároveň je však nucen s ním komunikovat (VÁCHA a kol., 2004). U mnohobuněčných organismů se z buněk vytvořily tkáně a orgány. Chybí jim tak přímý styk se zevním prostředím. Tento styk je důležitý pro přívod živin, odvod odpadních látek, výměnu tepla a dýchacích plynů a také informací. Nutný je ustálený, rovnovážný stav vnitřního prostředí. Tento stav je dynamický. Proto zde funguje systém takový, že buňky obklopuje tenká vrstva tekutiny. Z této tekutiny buňky celým svým povrchem čerpají kyslík i živiny. Čerpat však mohou i další důležité látky jako jsou hormony, minerály, vitamíny aj. Dále zde funguje systém zajišťující proudění živné tekutiny v těle. Dochází k doplňování živin a kyslíku. Buňky organismu jsou tak ve styku

10

s vnějším prostředím (PETRÁSEK a kol., 1992). Samotný živočich je s vnějším prostředím v kontaktu kůží a kožními deriváty, sliznicí trávící soustavy a sliznicí i stěnou dýchacího ústrojí (JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003). Vnitřní prostředí hospodářských zvířat je tekuté (MACHOVÁ, 2005). Považují se za něj extracelulární tekutiny (JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003). Ty se dělí na intersticiální část a intravaskulární část (PETRÁSEK a kol., 1992). Extracelulární prostory jsou odděleny cévní stěnou (HULE a HENDRICH, 1978). Intersticiální část je tvořena tekutinou nacházející se mezi buňkami. Tato tekutina je také známá pod názvem tkáňový mok (PETRÁSEK a kol., 1992). Tvoří se z krevní plazmy prolínáním stěnami vlásečnic (MACHOVÁ, 2005). A právě tato tělní tekutina je v kontaktu s buňkami, jejichž membránou se vyměňují látky mezi intracelulární tekutinou a vnitřním prostředím (PETRÁSEK a kol., 1992). Intravaskulární tekutina zahrnuje krevní plazmu představující tekutou složku krve a mízu, která se tvoří z tkáňového moku v mízních vlásečnicích (MACHOVÁ, 2005). Složení mízy je totožné s intersticiální tekutinou. Avšak s tím rozdílem, že obsahuje i fibrinogen, protrombin a lymfocyty. Složení intersticiální tekutiny je téměř shodné se složením plazmy, ovšem s výjimkou bílkovin, jelikož stěna kapilár, kterou představuje endotel, propouští bílkoviny jen velmi málo (PETRÁSEK a kol., 1992). Buňky tkání neustále z krve čerpají živiny a odevzdávají do ní zplodiny metabolismu. Z krve zdravého jedince se živiny nikdy nevyčerpají. Zároveň se krev nikdy nenasytí odpadními látkami natolik, aby je již dále nemohla přijímat. Je tomu tak proto, že každá změna se upravuje rychle. Tím pádem se koncentrace rozpuštěných organických a anorganických látek, pH a teplota vnitřního prostředí udržují stálé (MACHOVÁ, 2005). Úlohou vnitřního prostředí je tedy zajistit buňkám přívod živin vstřebávaných v zažívací soustavě a přívod kyslíku z vdechovaného vzduchu. Dalšími úkoly je řízení množství vody a minerálů v těle (tzn. udržení stálého osmotického tlaku a pH organismu), transport hormonů a jiných účinných látek od místa vzniku do místa působení a konečně transport odpadních zplodin látkové přeměny či cizorodých látek k orgánům zajišťujícím jejich vyloučení z organismu, popř. i jejich zpracování (PETRÁSEK a kol., 1992).

11

3.3 Krev Krev je životně důležitá tělesná tekutina cirkulující v uzavřeném systému. Spoluvytváří vnitřní prostředí organismu. Cirkulace krve je nezbytnou podmínkou pro naplnění jejích funkcí. Mezi hlavní funkce patří přenos dýchacích plynů, dalších metabolitů, vody a tepla, což představuje funkci transportní. Regulační funkce zahrnuje obsah informačních molekul a nárazníkové systémy. Obranná funkce je zabezpečována leukocyty, imunoglobuliny, cytokiny aj. (DOUBEK a kol., 2003). Z morfologicko-funkčního hlediska můžeme krev považovat za vitálně významný orgán. Je složena z celulárního kompartmentu, tj. erytrocytů, leukocytů a trombocytů. Tento oddíl zaujímá u dospělých zvířat asi 45 % z objemu krve. Dále je to extracelulární kompartment, který odpovídá průměrné tkání parenchymatozních orgánů a jeho podíl na celkovém objemu krve činí asi 55 % (DOUBEK a kol., 2003). Množství krve vyjádřené na 1 kg živé hmotnosti u dospělých savců kolísá v rozmezí od 55 do 90 ml. Např. u skotu se jedná o hodnotu mezi 70 - 90, prasete 55 - 65, koně 65 75 a u ovce 55 - 65 ml krve/kg živé hmotnosti. U mladých zvířat je objem krve na jednotku hmotnosti vyšší (DOUBEK a kol., 2003).

3.3.1 Erytrocyty Červené krvinky jsou ploché nepohyblivé buňky, morfologicky přizpůsobené výměně plynů (MARVAN a kol., 1992). Vznik začíná v kostní dřeni v podobě bezbarvých jaderných útvarů, které označujeme jako erytroblasty. Jejich přestavba ve zralé erytrocyty probíhá zánikem jádra, přestavbou cytoplazmy a nasycením hemoglobinem (MIHOLOVÁ a LIPSKÝ, 1976). U savců jsou bezjaderné a mají tvar bikonkávních disků, u ostatních obratlovců jsou bikonvexní s plochým jádrem (KOMÁREK a kol., 1964). U ptáků je jádro centrálně uložené. Má plochý tvar (ČERNÝ, 2005). Za tvar erytrocytu odpovídá lipoproteinové stroma, což jsou zbytky cytoplazmy bez jakýchkoliv organel. Nepřítomnost organel snižuje spotřebu kyslíku krvinkou na minimum. 12

Erytrocyt obsahuje 60 % vody, 40 % tvoří červené krevní barvivo – hemoglobin. V 1 mm3 je u koně 7,5 milionů, u skotu 6 milionů a u ovce 12 milionů červených krvinek. Žijí asi 30 až 100 dní a zanikají ve slezině (KOMÁREK a kol., 1964).

3.3.2 Hemoglobin Hemoglobin je speciálně utvářená bílkovina obsažená v erytrocytech. Hlavním úkolem hemoglobinu je transport kyslíku z dýchacích orgánů do tkání. Molekula Hb obsahuje čtyři prostetické skupiny hemu. Uprostřed každého hemu je koordinačně vázáno dvojmocné železo. Bílkovinnou složku hemoglobinu představuje globin. Je to tetrametr, složený ze čtyř globinových řetězců (dvou alfa- a dvou beta-řetězců). Každý řetězec váže jednu molekulu hemu (ČERMÁKOVÁ a ŠPĚPÁNOVÁ, 2003). Referenční hodnota u skotu je 80-150, koně 110-190 a u prasete 100-160 g/l (DOUBEK a kol., 2007). Při nedostatku hemoglobinu a erytrocytů vzniká chorobný stav zvaný anémie (HULE a HENDRICH, 1978).

3.3.2.1 Anémie Anémie je chorobný stav definovaný jako absolutní snížení hladiny hemoglobinu v obvodové krvi pod dolní hranici referenčního intervalu zvířat stejného živočišného druhu a přibližně stejného věku, které je většinou doprovázeno i snížením absolutního počtu erytrocytů a hematokritu pod hladinu fyziologických hodnot. V klinických projevech anémie dominuje anémický syndrom (DOUBEK a kol, 2003; DONNER a FRIEDMANN, 1977).

3.3.3 Leukocyty Bílé krvinky jsou bezbarvé krevní buňky obsahující jádro (KODÍČEK, 2007).

13

Nemají stálý tvar (JELÍNEK a ZICHÁČEK, 1999). Hlavní funkcí leukocytů je zabezpečení obranyschopnosti organizmu. Pro tento účel jsou leukocyty vybaveny řadou enzymů se schopností produkovat cytosiny a další mediátory (DOUBEK a kol., 2003). Obsah enzymů v leukocytech je velmi vysoký (HOŘEJŠÍ a kol., 1979). Pomocí enzymů se zúčastňují i na přeměně bílkovin a tuků (KRESAN a kol., 1979). Zdroj energie představuje depo glykogenu v cytoplazmě (DOUBEK a kol, 2003). Jsou několikanásobně větší než erytrocyty a jejich počet v krvi je podstatně menší. V 1 ml krve se nachází jen několik tisíc bílých krvinek (KRESAN a kol., 1979). Leukocyty dělíme podle tvaru jádra, barvitelnosti váčků v cytoplazmě i podle velikosti na granulocyty a agranulocyty (ROSYPAL a kol., 1998).

3.3.3.1 Granulocyty Granulocyty jsou bílé krvinky, v jejichž cytoplazmě se vyskytují jemná zrnka granula. Podle schopnosti granul přijímat kyselá nebo zásaditá anilínová zrnka rozdělujeme tuto skupinu bílých krvinek na leukocyty bazofilní, acidofilní a neutrofilní. V největším množství jsou v této skupině obsaženy neutrofilní leukocyty, kterých je přibližně 40-50% všech bílých krvinek. Nejméně je bazofilních leukocytů (KOMÁREK a kol., 1964).

3.3.3.2 Agranulocyty Cytoplazma těchto bílých krvinek neobsahuje žádná granula. Patří sem monocyty, bílé krvinky s velkým ledvinovitým jádrem a velkým dvorcem v cytoplazmě, které jsou relativně největšími bílými krvinkami. Mají totiž průměr až 25µ. Dalšími bílými krvinkami této skupiny jsou lymfocyty. Jsou to bílé krvinky s kulatým jádrem a nepatrným lemem cytoplazmy. Na rozdíl od předešlých monocytů jsou lymfocyty nejmenšími bílými krvinkami, dosahuji velikosti kolem 10µ. V krvi dosahují množství až 40 % všech bílých krvinek (KOMÁREK a kol., 1964).

14

3.3.3.3 Leukocytóza Leukocytóza znamená zvýšený počet leukocytů v krvi. V užším slova smyslu se myslí zejména zvýšení počtu neutrofilních granulocytů. Vzniká při některých infekcích, zánětech nebo nádorech (VOKURKA a HUGO, 2003). DOUBEK et. al. (2003) jako jednu z příčin projevu zvýšení počtu bílých krvinek uvádí stres. Podle KELLEYHO (1983; cit. BROUČEK, 1997a) akutní, kontinuální a střídavý chlad způsobuje zvýšení celkového počtu bílých krvinek a snižuje celkový počet neutrofilů. Ovšem i přesto po dlouhé expozici počet neutrofilních granulocytů v krvi stoupá.

3.3.3.4 Leukopenie Leukopenie, opak leukocytózy, představuje snížený počet leukocytů v krvi. Může se jednat o snížení počtu některé skupiny leukocytů ku všem bílým krvinkám, avšak většinou se jedná o snížený počet neutrofilních granulocytů (VOKURKA a HUGO, 2003).

3.3.4 Trombocyty Savčí trombocyt je buněčný, bezjaderný fragment megakarocytů s průměrem 2-4 µm se slabě modrou až purpurovou cytoplazmou (JELÍNEK, KOUDELA a kol., 2003; DOUBEK a kol., 2003). Jeho hlavní funkcí je účast na zástavě krvácení. Předpokladem splnění funkce je aktivace destiček. Změní se tvar a metabolismus destičky. Proces je důsledkem řady interakcí aktivované destičky s rozpustnými plazmatickými faktory a porušeným cévním endotelem. Účast destiček na homeostáze spočívá ve vytvoření primární krevní zátky s prokoagulačním působením. Další funkcí je vstup do reakcí při zánětu pomocí jimi produkovaných mediátorů, účast na hojení ran či ovlivňování permeability kapilár. Životnost trombocytů je v periferní asi 10 dní (DOUBEK a kol., 2003). Zaniká v retikulohistokompatibilním systému (RHS) (JELÍNEK, KOUDELA a kol.,

15

2003).

3.3.5 Glykémie Glykémie označuje koncentraci glukózy v krvi. Je udržována v poměrně stálém rozmezí, protože přísun cukrů je důležitý pro řadu orgánů, zejména pro mozek. Na řízení hladiny glukózy se podílejí hormony slinivky břišní a nadledvin (VOKURKA a HUGO, 2003). Hladina krevního cukru se při krátkodobém, maximálně intenzivním, zatížení prakticky nemění. Větší uvolňování glukózy z jaterního glykogenu a krátkodobý vzestup glykémie nastává po skončení fyzické námahy. Při výkonech střední intenzity metabolismu a při dostatečně dlouhém trvání nastane pokles glykémie, jakmile dojde ke značnému vyčerpání zásob jaterního a svalového glykogenu (LINC a kol., 1970).

3.3.5.1 Hyperglykémie Hyperglykémie znamená zvýšenou hladinu cukru v krvi. Může k ní dojít po požití velkého množství cukru najednou. Takovéto zvýšení hladiny cukru je jen přechodné, nezanechává následky. Zvýší-li se hladina nad určitou hranici, dojde ke glykosurii, vylučování cukru močí. K poruše metabolismu glycidů dochází při nedostatku inzulinu. Sekreci inzulinu ovlivňuje sama koncentrace glukózy v krvi procházející pankreatem. Inzulin, spolu s hormony hypofýzy a nadledvinek, se podílí na udržování stálé koncentrace glycidů v krvi, čímž se organismus brání zbytečným ztrátám glukózy (LINC a kol., 1970). BROUČEK (1997) popisuje hyperglykémii u dojnic chovaných v otevřené stáji, a to při působení nízkých teplot. Zvýšenou hladinu glykémie, jako následek vystavení zvířat vysoké teplotě prostředí, popisují i ROBERTSHAW a WHITTOW (1966, cit. BROUČEK, 1997 b). Rovněž při permanentní expozici dojnic vysoké teplotě prostředí, a to teplotě 34°C po dobu 72 h, BROUČEK et al. (1997) zaznamenali zvýšení obsahu glukózy v krvi. Zatímco COMBERG et al. (1969, cit. BROUČEK, 1997b) udává její pokles.

16

3.3.5.2 Hypoglykémie Zásoba glykogenu v těle není stálá. Glykogen ubývá při lačnění. Doplňuje se po konzumaci krmiva. Sníží-li se glykémie, je tento stav označován jako hypoglykémie. Nastává zejména po fyzické námaze, kdy zvíře nepřijímá krmivo. Zásoby glycidů se vyčerpávají a nejsou krmivem doplňovány. Jiné mechanismy nestačí fyziologickou hladinu udržet. Zvíře pociťuje hlad, svalovou ochablost, potí se a dále nemůže ve fyzické činnosti pokračovat (LINC a kol., 1970). U transportovaných telat nastala hypoglykémie jako výsledek zvýšené energetické potřeby při přepravě, hladovění a omezení příjmu potravy před i po transportu zvířat (BROUČEK a kol. 2007). Podle BROUČKA (1997) dále prokazovala zvýšenou hodnotu glykémie skupina telat ze vzdušného odchovu v zimním období.

3.3.6 Glukokortikoidy Glukokortikoidy, steroidní hormony, jako je kortizol, kortizon a kortikosteron mají zajistit odolnost jedince při zátěži. Mobilizují energetické zdroje (MACHOVÁ, 2005). Jsou nezbytné pro metabolismus glycidů. Jejich nedostatek způsobuje hypoglykémii. Kortikoidy zvyšuji katabolismus bílkovin a aminokyselin v játrech, což je normálně vyrovnáváno anabolickými pochody. Glukokortikoidy se uplatňují především při glukoneogenezi v játrech, kdy zajišťují dodávky glukózy novotvořením ve zbytku bílkovin a tuku. Vyšší dávky kortizolu mají výrazný protizánětlivý účinek a zabraňují výstupu a infiltraci leukocytů do místa zánětu (KOMÁREK a SOVA a kol., 1971). Tyto hormony představují markery, pomocí kterých lze stres či jednotlivé druhy stresu indikovat. Např. při akutním stresu zjišťujeme v krvi zvýšenou hladinu ACTH, kortizolu (u ptáků kortikosteronu), metabolitů katecholaminů, glukózu, neutrofily (DOUBEK a kol., 2007).

17

3.3.6.1 Kortizol Hlavním glukokortikoidem je kortizol. Odpovídá na stresory v organismu, a to aktivací glukoneogeneze, podporou proteolýzy a lipolýzy (DOSTÁL a kol., 2003). Zvýšenou sekreci při akutním tepelném stresu zaznamenali u dojnic CHRISTON a JOHNSON (1972) i FUQUAY et al. (1980; cit. BROUČEK a kol., 1990). Činností sympatoadrenálního systému dochází k sekreci ACTH. ACTH podmiňuje tvorbu a vyplavování glukokortikoidů; hlavně kortizonu (BROUČEK, 1997b).

3.3.7 Celkový protein Laboratorní terminologie tímto pojmem rozumí skupinu všech proteinů krevní plazmy a intersticiální tekutiny (KVASNICOVÁ, 2002). Obsah bílkovin v krevní plazmě označuje termín proteinemie. Zvýší-li se koncentrace nad fyziologickou hranici, je užíván termín hyperproteinemie; pod fyziologickou hranici termín hypoproteinemie (VOKURKA a HUGO a kol., 2002). Jedná

se

o

přírodní

sloučeniny

polypeptidového

charakteru;

tvořené

aminokyselinami. Peptidová vazba spojuje jednotlivé aminokyseliny v řetězec (JINDRA, 1966). Bílkoviny po strávení poskytují tělu dusík pro syntézu aminokyselin, nebo i přímo aminokyseliny (MURRAY a kol., 2002), které pak představují hlavně organickou strukturu protoplazmy a pouze přebytek bílkovin přijatých krmivem vytváří zdroj energie (JINDRA, 1966). Zachování rovnovážného stavu koncentrace aminokyselin v krevní plazmě v časových intervalech mezi jednotlivými příjmy krmiva záleží na vyrovnanosti mezi uvolňováním z endogenních proteinových zásob a zároveň utilizací v tkáních organismu (MURRAY a kol, 2002). Největší podíl na syntéze těchto proteinů, která je řízena hormonálně, mají játra, avšak významně se na ní podílí také lymfocyty (KVASNICOVÁ, 2002). Naopak při

18

odbourávání těchto proteinů jsou aminokyseliny produktem a zpětně se využívají pro tvorbu nových bílkovin, nízkomolekulárních dusíkatých látek, ale např. i glukózy, nebo jsou dále štěpeny až na oxid uhličitý, vodu a amoniak. Neboť je amoniak pro organismus toxický, játra ho degradují na močovinu, která je vyloučena močí, popř. stolicí (KVASNICOVÁ, 2002). Významným zdrojem bílkovin pro hospodářská zvířata jsou obiloviny. Obsah bílkovin v nich je střední, ovšem jejich podíl v krmných dávkách je vysoký. V současné době se také zkrmují sojové extrahované šroty s vysokým podílem bílkovin (VODRÁŽKA, 1999).

3.3.8 Močovina (urea) Urea, diamid kyseliny uhličité, představuje odpadní produkt metabolismu savců vylučovaný močí (VACÍK, 1990). Jedná se o látku bezbarvou, netoxickou, bez chuti i zápachu, rozpustnou ve vodě i organických rozpouštědlech (JINDRA, 1966). Přes všechny membrány prochází difůzí podle osmotického gradientu, bez nosiče. Její koncentrace je tak stejná ve vodě krevní plazmy i ve vodě intracelulární tekutiny (KVASNICOVÁ, 2002). Stanovením její koncentrace v krvi je získán ukazatel příjmu dusíkatých látek krmivem. Koncentraci ovlivňuje přebytek amoniaku (KUDRNA a HOMOLKA, 2009). Zvyšuje se po přísunu většího množství bílkovin v krmné dávce na kg živé hmotnosti. Naopak při sníženém příjmu bílkovin v krmivu koncentrace klesá (KVASNICOVÁ, 2002). Hladina močoviny v krvi se tedy odvíjí od příjmu bílkovin a energie. Je-li zvýšen příjem dusíkatých látek nebo katabolismus bílkovin, dochází k vzestupu koncentrace močoviny (KUDRNA a HOMOLKA, 2009; cit. IDE et al., 1966). Při zkrmování krmiv s nízkým podílem dusíkatých látek se hladina v plazmě snižuje (KUDRNA a HOMOLKA, 2009; cit. ECKART, 1980). Požadované množství dusíkatých látek v krmné dávce se odvíjí od mnoha faktorů (věk, užitkovost, zdravotní stav zvířete aj.). Např. pro vysokoužitkové dojnice se jedná zhruba o 180 g/kg sušiny krmiva (KUDRNA a HOMOLKA, 2009).

19

3.3.9 Glukóza Krevní cukr, energetický substrát zásobující buňky těla, ze kterého v játrech vznikají makromolekuly glykogenu (CRAM a HAMMOND, 1969; KVASNICOVÁ, 2004). Je přírodní sloučeninou oxidu uhličitého a vody; rozpustnou ve vodě (VACÍK, 1990). Polymerizací se z molekul glukózy vytvoří škrob. Škrob je považován za hlavní složku potravy živočichů. Ti ji metabolizují na glukózu. Játra ji přeměňují na glykogen sloužící jako zásoba energie (CRAM a HAMMOND, 1969), která vydrží zvířeti podle intenzity tělesné námahy (KVASNICOVÁ, 2004). Krev glykogen přivádí do tkání, kde se oxiduje za uvolnění potřebné energie (CRAM a HAMMOND, 1969). Glukóza z přijatého krmiva je do krevního řečiště uvolňována z enterocytů (KVASNICOVÁ, 2004). Při nedostatečném příjmu krmiva nebo stresu klesne obsah glykogenu v játrech; glukóza je vytvářena glukoneogenezí, tj. z necukerných zdrojů v játrech a ledvinách. Takto vzniklá glukóza je po transportu do krve nabídnuta všem buňkám těla (KVASNICOVÁ, 2004). Ledviny glukózu filtrují do moče, ze které se v proximálním tubulu opět vrátí do krve. Glukóza patří mezi prahové látky. Přesáhne-li její koncentrace ledvinový práh, nestačí ji ledviny vstřebat. Dojde tak k jejímu vyloučení močí. Inzulin, glukagon, adrenalin a kortizol jsou hormony řídící požadovanou hodnotu ledvinového prahu glukózy v krvi, aby po příjmu krmné dávky zvířetem nenastal významný pokles čí zvýšení glykémie. Přičemž inzulin podporuje vstup glukózy do buněk, zatímco zbylé hormony působí antagonisticky (KVASNICOVÁ, 2004).

3.3.10 Alaninaminotranserasa & Aspartátaminotransferasa Aminotransferasy plní funkci přenosu aminoskupiny aminokyseliny na příslušný akceptor

(JINDRA,

1966).

Mezi

nejběžnější

aminotrasferasy

v séru

patří

alaninaminotrasferasa (ALT). Jejím úkolem je vytvoření pyruvátu z aminokyseliny zvané

20

alanin. V klinické diagnostice je využívána pro diagnostiku virové hepatitis (MURRAY a kol., 2002), kdy se zvyšuje její aktivita v séru (VOKURKA a HUGO a kol., 2002). Neméně významnou aminotrasferasou je aspartátaminotransferasa (AST) přetvářející asparát na oxalacetát, které zvýšením své aktivity signalizuje infakt myokardu (MURRAY a kol., 2002). Osm měsíců starým beranům byla zkrmována pouze sláma, druhé skupině stejně starých zvířat sláma plus močovina, melasa a minerální blok, třetí skupině bylo ještě navíc přidáno sto gramů ječmene. Z odebraných vzorků krve nebyly zjištěny žádné rozdíly v činnosti AST a ALT. Rozdíly dále nebyly ani v koncentracích celkové bílkoviny a glukózy mezi jednotlivými skupinami zvířat (CENESZ a ATAKS, 2006). Zvýšenou aktivitu aminonransferás ALT a AST vykazovali brojleři, do jejichž krmných směsí byly přidány aflatoxiny. Po přidání hlinitokřemičitanů do krmiva se zabránilo zvýšení aktivity AST (DENLI a OKAN, 2006).

3.4 Nutriční vlivy Při sledování účinku zkrmování fermentovaných sojových bílkovin na obsah krevních bílkovin u prasat vědci zjistili, že stravitelnost samotného dusíku se zvyšovala přímo úměrně se zvyšováním gramáže krmných dávek. Čím vyšší dávky sojových bílkovin prasata přijímala, tím větší podíl dusíku strávila. Celková koncentrace bílkovin v krvi však nebyla pokusem ovlivněna (MIN et al., 2009). Při studiu mikrobiálních krmných doplňků jako alternativy k antibiotikům na kuřecích brojlerech se došlo k obdobným výsledkům udávajícím pouze nevýznamné zvýšení celkových bílkovin v krvi (BHUVNES KUMAR et al., 2002). Rovněž ani krmení krav krmnými směsmi s přídavkem klinoptilolitu po dlouhou dobu nemělo žádný znatelný vliv na koncentraci celkové bílkoviny ani glukózy v séru (KATSOULOS a PANOUSIS, 2006). Zatímco u ovcí na pastvě, v období sucha, při zkrmení vrby dochází ke snížení obsahu bílkovin v krevním séru (PITTA et al., 2009). Kontrolní skupina ovcí, oproti pokusné skupině, které byl podáván imunostimulační

21

preparát, vykazovala výrazný pokles celkové bílkoviny pod úrovní referenčních hodnot (RODINOVÁ a kol., 2006). Ke zvýšení celkového obsahu bílkovin v krevním séru došlo v krvi kuřecích brojlerů po přidání probiotik do krmných směsí. Zároveň se změnily i některé další biochemické parametry krve (SIRVYDIS et al., 2006). Přídavky jódu a selenu nemají podle pokusu WRZA et al. (1999) žádný významný vliv na parametry krevní plazmy krav. Glukóza i dusíkaté látky svou koncentraci po podání přídavku nezměnily. Obsah močoviny v krevní plazmě krav se významně zvyšovala s vyššími dávkami jódu (WRZO et al., 1999). Křepelkám po čtrnáctidenním zkrmování sušeného pekařského droždí, které mělo za cíl zjistit jeho případné účinky na krevní parametry, se hladina celkových bílkovin nezměnila. Nebyly zaznamenány ani rozdíly v koncentraci mezi pokusnými skupinami zvířat, kdy každá jednotlivá skupina dostávala různě velké dávky pekařského droždí. Dokonce ani mezi pokusnými skupinami a skupinou kontrolní, která nedostávala droždí vůbec (YALCN et al., 2009). Sója s přídavkem L-karnitinu u selat také neměla vliv na krevní metabolity – koncentrace glukózy nebyla v krvi ovlivněna (PIAO a KIM, 2000). Kukuřice, sója a 1% mravenčan vápenatý zvýšil koncentraci celkových bílkovin v séru o 13,9%. Činnost ALT stoupla o 10,5%, AST o 2,2% (WU TIAN XING a WANG YA JUN, 2000). Doplněk 1.01.5% chloridu vápenatého do krmné směsi podávané mladým prasatům zajistil snížením hladiny močoviny v krvi. Důvodem bylo lepší využití bílkovin obsažených v krmivu (MUCHOWICZ et al., 1997). Vliv na využití bílkovin má také sled krmení. Důkazem je pokus IKUTA et al. (2005), ve kterém byla zvířata rozdělena do tří skupin. Dojnicím bylo v první skupině podáno nejprve běžné krmení (jádro) a poté bílkovinný doplněk. Druhá skupina dostala krmnou dávku v opačném sledu – nejprve bílkovinný doplněk, poté jadrná krmiva. Třetí skupině byl podán mix obou komponentů, který byl rozdělen na dvě krmné dávky, které se svou gramáží sobě rovnaly. Výsledkem byla rozdílná koncentrace močoviny v krvi. Přičemž nejnižší hladinu močoviny v krvi měla skupina číslo jedna. Při zkrmování mucuny jehňatům nedošlo ke zvýšení hladiny močoviny ani glukózy v krvi (CHIKAGWA-MALUNGA a ADESOGAN, 2009). Po osmi týdnech zkrmování krmiva o nízké energetické hodnotě došlo u skupiny ovcí k poklesu hladiny močoviny v séru (NOUROZI et al., 2005). Zanedbatelný vliv na množství glukózy v krvi má fytáza. 22

Toto tvrzení dokazuje studie zkoumající vliv fytázy na biochemické parametry v krvi brojlerů. Fytáza byla přidávána po sedm týdnů do kukuřice, hlavního krmného komponentu pokusných kuřat. Po analýze odebraných krevních vzorků hladina glukózy nevykazovala významnou změnu způsobenou přídavkem fytázy. Neboť jen mírně poklesla. Co se týče vlivu fytázy na sérovou hladinu celkového proteinu, je situace opačná. Hladina se po doplňku enzymu významně zvýšila. (HASSEN a CHAUHAN, 2003). Dojnicím před porodem zkrmením pšenice, jako zdroje snadno zkvasitelných škrobů, oproti zkrmování ječmene s pšeničnými otruby, nastalo zvýšení hladiny glukózy v krvi a sedm dní před porodem se zvýšila i hladina krevních bílkovin. U obsahu močoviny v krvi nedošlo k žádné změně (AMANLOU et al., 2008). Koncentrace krevního cukru vzrostla i u skupiny osmi dojnic. Ty dostávaly krmné směsi s obsahem jedné pětiny sena, jedné pětiny sušené vojtěšky a přes jednu desetinu kukuřičné siláže hmotnostního obsahu. Navíc se přidal propylenglykol a nedegradovatelné bílkoviny. Na koncentraci močoviny v krvi toto doplnění krmné dávky nemělo vliv (BAIYLA et al., 2002). Naopak změna nastala u telat, v podobě hypoglykémie, při doplnění mléčných krmných směsí o omega-3 mastné kyseliny z rybího tuku. Nízká hladiny krevního cukru trvala po dobu 8 až 24 hodin; na aktivitu AST rybí tuk neměl vliv. Avšak obsah močoviny se v krvi prokazatelně zvýšil. (BALLOU et al., 2008). Vyšší hodnoty obsahu močoviny v krvi měla i skupina prasat krmená sušenými plazmatickými bílkovinami, a to oproti skupině prasat krmených mléčnou bílkovinou (HANSEN et al., 1990). Časně odstaveným selatům byly do krmiva přidány živočišné plazmatické bílkoviny. Prasata byla rozdělena do tří skupin, kde první skupina měla volný přístup ke kontrolnímu krmivu, druhá měla volný přístup ke krmivu s plazmatickými bílkovinami a poslední skupina k oběma krmivům.

Prasata z druhé

skupiny přijímala o 33 % bílkovin více oproti skupině třetí. Koncentrace močoviny byla o 40 a 42 % nižší ve skupině druhé a třetí oproti první. Krmení těchto bílkovin zvýšilo účinnost využití proteinu,

z části

tím,

že snížilo

katabolismus aminokyselin

(JIANGRUHONG a CHANG XION YAN, 2000). Vyšší obsah močoviny v krevním séru vysokoužitkových dojnic je důkazem značící nedostatek bílkovin v krmné dávce zvířat, která obsahovala fazole a hrách. Pro dostačující příjem bílkovin bylo v experimentu

23

MAHLKOW-NERGE potřeba přidat zvířatům olej ze semen řepky a extrakty ze sóji (MAHLKOW-NERGE, 2004).

3.5 Chovatelské podmínky Primárním faktorem ovlivňujícím chovatelské podmínky pro hospodářská zvířata je člověk, který působí na zvířata přímo, a to svým chováním a ošetřovatelskou péčí nebo nepřímo, vytvářením souboru všech dalších podmínek, především správnou výživou, mikroklimatickými podmínkami, režimem ve stájích a návazností podmínek před a po přesunu zvířat (ŠOCH, 2005). Chovatelské podmínky mohou velice významně ovlivnit vznik stresových situací. Že se nejedná pouze o stájové prostředí, které se však řadí mezi hlavní, potvrdil BROUČEK (2001). Provedl etologickou studii, kde se zabýval pozitivním přístupem chovatele ke zvířatům, tzv. handlingem. Došel k výsledku, že hladina kortizolu byla výrazně nižší při pozitivním handlingu oproti negativnímu. Významný je i sociální kontakt. Důkazem může být pokus japonských vědců, kdy byla telata krmena mléčnou náhražkou z vědra opatřeného gumovým strukem. Délka sání byla regulována velikostí otvoru v gumovém struku. Jedna skupina telat sála nápoj 9 minut (dlouhý čas sání), další skupina 1,5 minuty (krátký čas sání). Zkrácená doba sání měla za následek změnu hladiny kortizolu (BROUČEK, 2002).

3.5.1 Mikroklima KUNC a OPATRNÁ (1990; cit. ŠOCH, 2005) pod pojmem mikroklima rozeznávají soubor činitelů ovlivňujících tepelný režim ve stáji, složení vzduchu, záření a světlo. Při umístění zvířat do špatných klimatických podmínek dochází k podnětům vyvolávajícím negativní imunologické reakce. Různé typy zacházení vedoucí k horšímu welfare způsobují větší adrenální činnost s negativním účinkem až na úrovni buněčné reakce (BROOM, 2000; cit. ŠOCH, 2005).

24

Pobyt zvířat v prostředí s vysokou teplotou může vyvolat porušení homeostázy. Zvíře začne zrychleně dýchat. Hyperventilací se z plic odvádí přebytečný oxid uhličitý, což může po určité době vést k vzestupu pH v krvi (BROUČEK a kol., 2006). Za hlavní, nejsledovanější ukazatel stájového prostředí považují ČERNÝ a BUKVAJ (1983; cit. ŠOCH, 2005) teplotu vzduchu.

3.5.1.1 Hypertermie Nezajistí-li chovatel dostatečné větrání stáje, hlavně v letních měsících, zvířata jsou vystavena vysoké teplotě prostředí. Pobyt zvířat v takovém prostředí může vyvolat porušení homeostázy. Vysoké teploty mění hematologické ukazatele. Změna podmiňuje zachování rovnovážného stavu organizmu. Vzniklá zátěž organismu mobilizuje energetické rezervy. Klesá počet lymfocytů a eozinofilních granulocytů v krvi. Dojde ke vzniku neutrofilní leukocytózy (BROUČEK, 1997b). Ovšem samotným podnětem vyvolávající hypertermální stres je zvýšení tělesné teploty nad fyziologickou hodnotu (Brouček a kol., 1998; cit. BROUČEK a kol., 2008). Hodnoty závisejí na mnoha faktorech. Mohou se proto pro určité druhy a kalorie zvířat lišit. Např. pro dojnice kritickou teplotu znamená již 24 27°C. (BROUČEK a kol., 2008). Po překročení této hranice reaguje hovězí dobytek na vzniklý tepelný stres snížením koncentrace a změnou složení krve (KOPECKÝ a kol, 1977). WISE et al. (1988; cit. BROUČEK, 1997b) sledovali v době říjového cyklu dojnice chované při teplotě 26°C a 41,7°C. Vlivem vysoké teploty měly dojnice průkazně vyšší hladinu kortizolu. V posledním trimestru gravidity hypertermie mění koncentraci hormonů v

organizmu

matky

i

plodu

(BROUČEK

a

kol.,

2006).

Podle TRÁVNÍČKA et al. (1977, cit. BROUČEK, 1997b) dojde u zvířat ke zvýšené spotřebě kyslíku. V krvi se hromadí neokysličené meziprodukty látkové přeměny. Dochází k hemokoncentraci s poklesem plazmatického objemu. WIERSMA a SCOTT (1969; cit. BROUČEK, 1997b), GIESECKE et al. (1988; cit. BROUČEK, 1997b) zaznamenali neutrofilní leukocytózu. HARTMANN et al. (1974, cit. BROUČEK, 1997b) zase u telat vystavených teplotě 36°C snížení počtu leukocytů. LEE a kol. (1975, cit. BROUČEK,

25

1997b) po vystavení dojnic hypertermii, popsali signifikantní snížení hematokritu a neprůkazné zvýšení počtu eozinofilů. MAY et al. (1977; cit. BROUČEK, 1997b) umístili mladý dobytek šest hodin na sluneční záření. Teplota stoupala postupně z 35°C až na 52°C. Zaznamenali pokles hladiny hemoglobinu, počtu eozinofilů. Zvýšila se hodnota hematokritu, počet leukocytů, neutrofilů a hladina glukózy v krvi. Vznikla hyperglykémie. Lymfopenie a neutrofilie nastala u dojnic po 60. minutách hypertermické zátěže Za 24 h po započetí stresu následovala lymfocytóza, neutropenie a výrazné snížení počtu eozinofilů. Poměr lymfocytů k neutrofilům byl zúžený (BROUČEK a kol., 1984; cit. BROUČEK, 1997b). Pětidenní sledování biochemických ukazatelů v krvi a krevním séru provedli BROUČEK a kol. (1990b). Nejvyšší teploty, které na skupinu dojnic během doby experimentu působily, nepřesáhly 34°C. Nejmarkantnější reakce nastala po 12 h stresové zátěže - vzestup kortizolu; neprůkazně stoupla hladina glykémie a třetí den pokusu i hladina inzulinu. BROUČEK a kol. (1990a) svým pokusem, ve kterém zjišťovali vliv střídavé hypertermie na hematologické parametry dojnic, dokázali, že střídavé působení vysokých teplot, oproti permanentnímu, nezpůsobuje významnější narušení homeostázy. Autoři nepozorovali změny v červeném krevním obrazu; tj. v hematokritu, hemoglobinu a střední hemoglobinové koncentraci. Naopak bílý krevní obraz indikuje stres. Došlo ke zvýšení podílu lymfocytů. Klesl podíl i absolutní počet neutrofilních granulocytů. Rozšířil se poměr lymfocytů ku neutrofilům. BROUČEK a kol. (1985) nechali působit na krávy 72 h konstantní teplotu 33 - 34°C bez respektování kolísání teplot během dne. Snížil se hematokrit, počet neutrofilů i eozinofilů. Nastala lymfocytóza a monocytóza. Po první hodině pokusu došlo k mírnému zvýšení hladiny glukózy. Mírné zvýšení trvalo až do konce sledování. Dále se v první hodině zvýšila koncentrace kreatinu, která třetí den poklesla s následným výraznějším vzestupem. Nebílkovinný dusík reagoval na zátěž až třetí den. Zvýšen zůstal do šestého dne po ukončení sledování. Aktivita alkalické fosfatázy měla sestupnou tendenci až do doby 24 h po skončení stresu. Koncentrace neesterifikovaných mastných kyselin v první hodině stoupla jen mírně. Ve druhém dni bylo zvýšení znatelnější a koncentrace stoupala i po druhém dni. 26

Vysoké teploty podmiňují snížený příjem krmiva, zvýšený metabolismus a zvýšené vyplavování adrenalinu (KOVALČIKOVÁ a kol., 1985), proto je nutná eliminace. Účinným způsobem eliminace tepelného stresu je tzv. evaporační ochlazovaní (BROUČEK, 1997b).

3.5.1.2 Hypotermie GROTH (1984; cit. BROUČEK a kol., 1988) nízkou teplotu popisuje jako stresový faktor aktivizující osu hypotalamus-hypofýza-nadledviny. Oproti tomu BUKVAJ a ČERNÝ (cit. ŠOCH, 2005) nepovažují nízké teploty za negativní faktor působící na zvířata. Jako negativní vnímají až sekundární projev hypotermie, kdy dochází k narušení dynamického stereotypu narušením výživy, napájení atd. Z pokusu s telaty, kdy deset telat bylo umístěno ve venkovních boudách a zbylých deset v zatepleném teletníku, BROUČEK a kol. (1991) nezjistili rozdíly v červeném krevním obrazu mezi oběma skupinami telat. Počet bílých krvinek byl neprůkazně vyšší u telat ze zatepleného objektu. Podle literárních údajů (WIERSMAN a SKOTT, 1969; SUNDER-PLASSMANN, 1980 a další), by mělo při poklesu teploty prostředí pod dolní hranici termoneutrality dojít k hemokoncentraci a výrazným kvantitativním i kvalitativním změnám leukocytů. V tomto pokusu zaznamenány nebyly, což si autoři vysvětlují jako dobrou přizpůsobivost telat na běžně nízké teploty prostředí, ve kterém jsou zvířata chována. V zimním období let 1984/1985 BROUČEK a kol. (1988) uskutečnili výzkum vlivu extrémně nízkých teplot na biochemické ukazatele v krvi krav. Použili dvacet jedna dojnic, které rozdělili na skupinu pokusnou a skupinu kontrolní. První skupina byla ustájena v otevřené nezateplené stáji; druhá v zateplené. U obou skupin se zvýšil obsah glukózy v krevní plazmě. BROUČEK (1997) dále uvádí, že v pokusu, provedeném v USA, nebyly teploty -20°C stresujícím faktorem. Vystavení zvířat této teplotě nemělo vliv na množství kortizolu ani adrenalinu v krevním séru. Naopak mírně vyšší hladiny kortizolu a adrenalinu byly zaznamenány u zvířat chovaných v zateplených stájích.

27

3.5.1.3 Světlo AHARONI et al. (2005; cit. BROUČEK a kol., 2008) potvrdili, že delší světelný den je ve spojení s výrazně vyšší aktivitou endokrinních mechanizmů galaktopoietického vlivu. Podle KRAKOVIČE et al. (1981; cit. BROUČEK a KOVALČIK, 1988) se po ozáření u hovězího dobytku zvyšuje počet erytrocytů a obsah hemoglobinu. Po delší době expozice MARKOV (1963; cit. BROUČEK a KOVALČIK, 1988) uvádí pokles hemoglobinu se zvýšenou střední hemoglobinovou koncentrací. Dvacet jalovic, které byly v jarních měsících vystaveny záření o vlnové délce 280 - 320 nm, měly následkem této expozice zvýšený obsah hemoglobinu. Autoři tento jev považovali za příznivý. Počet leukocytů nevykazoval rozdíly. Množství lymfocytů se zvýšilo jen mírně; eozinofilní granulocyty byly beze změn. Poměr lymfocytů ku neutrofilům se měnil jen nepatrně. Pokus dokázal, že záření nemělo na zvířata negativní dopad (BROUČEK a KOVALČIK, 1988). Při experimentu BROUČKA a kol. (1992) byla telata vystavena umělému ultrafialovému světlu o vlnové délce 280 - 320 nm po dobu 12 h. Účelem bylo stanovení vlivu abnormálně vysokých dávek umělého UV záření na činnost sodíku, draslíku, vápníku a aldosteronu v krevní plazmě telat. Po 5 h došlo ke zvýšení aldosteronu a draslíku. Koncentrace vápníku se zvyšovala; největší vzestup nastal po 12 h záření.

3.5.1.4 Transport BROUČEK a kol. (2007) zmiňují pozorované změny v chování býků během transportu včetně přesunu skupiny do nového prostředí. Proto je hustota obsazení velmi důležitá, zvířata nesmí být ani příliš natlačená na sobě, ani naopak uzavřená ve vozidle s velkým volným prostorem, protože by mohlo dojít k nežádoucímu pohybu během jízdy. Účinky transportu na stresové hormony byly větší, když se zvíře během transportu volně pohybovalo, než když byla stejná cesta opakovaná se zvířetem umístěným v dřevěném boxu. Za nejvíce stresová stádia transportu jsou kvůli fyzické námaze, hluku a účinkům kontaktu s lidmi považována nakládání a vykládání V průběhu prvních dvou hodin transportu bylo zjištěno výrazné zvýšení hladin kortizolu, zatímco při dlouhých jízdách

28

měly koncentrace tendenci se stabilizovat. Z toho vyplývá, že odezva může být hlavně následkem nakládání (BROUČEK a kol., 2007). U skotu je možný výskyt tmavého pevného a suchého masa. To je přímým výsledkem podmínek v posledních hodinách před porážkou, včetně stresu během přepravy. Účinek se zvyšuje, když jsou vyčerpány zásoby svalového glykogenu, takže může být před smrtí produkováno jen malé množství kyseliny mléčné a pH zůstává vysoké. U prasat se zase vyskytuje bledé, měkké a vodnaté maso (PSE) (BROUČEK a kol., 2007). Transport nevyhnutně znamená i přesun zvířete do nového prostředí, což způsobuje psychologický stres. Práce kanadských autorů ukázaly, že když byly krávy přestěhované z domácí stáje do cizí, zvýšilo se vylučování stresových hormonů (BROUČEK a kol., 2007). Navíc zvířata, která jsou chovaná izolovaně, jsou více náchylná ke stresu oproti zvířatům chovaných v ohradách. BROUČEK a kol. (2007) uvádějí, že roční jalovice chované individuálně bez toho, že by viděly jiný skot, ochuzené o všechny sociální kontakty, měly průkazně vyšší průměrné koncentrace stresových hormonů při přepravě než kontrolní zvířata chovaná v ohradách.

3.5.1.5 Hluk Sledování devadesáti tří dojnic vystavených hluku o akustickém tlaku 110 dB přineslo statisticky průkazné výsledky o zvýšení koncentrace glukózy v krevním séru. Opačný efekt nastal u hemoglobinu, který se signifikantně snižoval. Z výsledků vyplývá, že u krav došlo k akustickému stresu (BROUČEK a kol., 1988b). Byla-li hluková zátěž, rovněž o akustickém tlaku 110 dB, aplikovaná po dobu 30 minut, opakovaně v 1. a 2. laktaci, rovněž došlo ke změnám biochemických ukazatelů. V době 1. laktace došlo ke zvýšení glykémie, klesla hladina hemoglobinu. Ve 2. laktaci tyto změny nebyly tak výrazné (BROUČEK a kol., 1988a). PLJAŠČENKO a SIDOROV (1984; cit. BROUČEK a kol., 1988) uvádí zvýšení glykémie u krav při hluku s akustickým tlakem 90 dB. KLIMIK (1985; cit. BROUČEK a

29

kol., 1988) a GIRINA(1986; cit. BROUČEK a kol., 1988) u telat a jalovic při 75 dB. KRAKOSEVIČ (1970; cit. BROUČEK a kol., 1988) zjistil u dojnic snížení hemoglobinu při 65 dB. ZARIPOV a SALMAKOV (1983; cit. BROUČEK a kol., 1988) při 85 dB u mladého dobytka. BROUČEK a kol, (1983; cit. BROUČEK a kol., 1988) simulovali hluk traktoru o 97 dB. Dojnicím se znatelně snížila hladina hemoglobinu; zvýšila glykémie.

3.6 Stres Stres je zátěž organismu nějakou změnou zevních nebo vnitřních podmínek. Zátěž může být způsobená v podstatě jakýmkoli patogenním podmětem (stresorem) nebo patologickým procesem, ať už má povahu fyzikální, chemickou, biologickou nebo psychologickou (TRÁVNÍČEK a kol., 1977). Tento stres vede k tzv. adaptačnímu syndromu, který popsal Seyle. Adaptační syndrom podle Seyleho se rozvíjí v několika fázích. •

Poplachová reakce, která je charakteristická zvýšenou sekrecí katecholaminů a glukokortikoidů, hyperglykémií, katabolismem bílkovin a destrukcí lymfocytů.

•

Vyplavení

somatotropního

mineralkortikoidů.

hormonu

Somatotropní

a

mechanismem

hormon

působí

aktivace

sekrece

proteoanabolicky,

mineralkortikoidy zvyšují retenci vody a solí. •

Rezistence,

kdy

se

nejvíce

uplatňuje

zvýšený

výdej

glukokortikoidů.

V metabolismu převládá glukoneogeneze a katabolismus tkáňových bílkovin. Zároveň se uplatňuje brzdivý vliv glukokortikoidů na zánětlivé procesy a imunobiologickou reakci. •

Vyčerpání. Projevy tohoto stádia jsou podobné alarmové reakci, jsou však spojeny s vyčerpáním rezerv a se vzestupem produktu bílkovinného katabolismu (TRÁVNÍČEK a kol., 1977).

ŠOCH (2005) uvádí, že při stresu dochází k mnoha změnám v organismu, které mohou 30

být prospěšné, ale i škodlivé. Příkladem uvádí jev, kdy v důsledku zvýšení hladiny plazmatických katecholaminů se objevuje ztráta chuti k příjmu potravy (cit. ANONYMUS, 1984). Jako další záporný projev uvádí velký rozpad bílkovin a útlum jejich tvorby navozený glukokortikoidy. JELÍNEK, KOUDELA a kol. (2003) považují stres za nutný a prospěšný, jelikož pomáhá adaptacím, zvyšuje a zlepšuje výkonnost živých systémů. Nesmí ale překročit meze adaptability, pod a nad základní fyziologické hodnoty. BOULANT et al. (1989; cit. BROUČEK, 1997b) uvádí při stresu vzestup obsahu hemoglobinu působením adrenalinu a vlivem hemokoncentrace. Koncentrace hemoglobinu závisí na intenzitě a době působení zátěže (BROUČEK, 1997b). Při působení stresoru se zvyšuje sekrece kortikotropin stimulujícího hormonu (CRH) v hypotalamu, který aktivuje sekreci adrenokortikotropního hormonu (ACTH) v hypofýze a ten posléze glukokortikoidy v kůře nadledvin. Hladinu glukokortikoidů v krvi pak inhibuje negativní zpětnou vazbou sekreci jak ACTH, tak i CRH (ŠOCH, 2005). Opakem stresu je pohoda. Lze ji zjišťovat fyziologickými metodami. Ty jsou založeny na hypotéze, že pohoda je stav bez přítomnosti stresu, anebo jen s mírným stresem. Fyziologicky měřené vlivy stresu mohou být změřené zkoumáním neuro-chemických a endokrinologických reakcí na úrovni mozku, anebo monitorováním aktivace osy hypotalamus-hypofýza-nadledvinky, která zahrnuje uvolňování glukokortikoidů. Množství stresu, které zvíře vnímá, zjevně závisí nejen na intenzitě a trvání vlivů, ale i na psychickém a fyziologickém stavu a předcházejících zkušenostech, podobně jako tomu je u člověka (BROUČEK, 2002).

3.7 Výživa Výživa se řadí mezi biologické faktory (MASOPUST, 1998). Její hlavní funkcí je zajistit přívod živin do organismu hospodářských zvířat, a to pomocí krmiv (SOMMER a kol., 1985). Po bezprostředním příjmu krmiva stoupá hladina glukόzy, kyseliny močové, plazmatického železa a dochází ke snížení koncentrace anorganického fosfátu a aktivity laktátdehydrogenázy v krvi. Parametry vnitřního prostředí jsou ovlivněny druhem výživy. 31

Obsahují-li krmiva vyšší procento tuků, zvyšují hladinu triacylglycerolů. Dieta s větším podílem bílkovin výrazně zvyšuje koncentraci močoviny v krevním séru (MASOPUST, 1998). Glycidová dieta způsobuje zvýšení glykogenu o více než dvojnásobek běžných hodnot. Zvýšení podílu glycidů v krmné dávce má za následek zvýšenou sekreci inzulinu z beta-buněk pankreatu. Důvodem je co nejvyšší utilizace přiváděných glycidů (PETRÁSEK a kol., 1992). ZEMAN et al. (2006) definují výživu jako soubor pochodů, především fyziologických a biochemických, spojených s příjímáním, trávením, vstřebáváním a intermediárním metabolismem živin potřebných k udržení všech životních funkcí se zvláštním zřetelem k užitkovosti hospodářských zvířat. Význam výživy zvířat spočívá v tom, že je nejužším spojením mezi organismem zvířete a jeho vnitřním prostředím (JAMBOR a VESELÝ, 1992). Například právě narozené sele ve svém krevním séru postrádá γ-globuliny. Získá je až za 24 h po požití mleziva (PAŘÍZEK, 1960).

3.7.1 Kalorická podvýživa Nastává při dlouhodobém snížení přívodu kalorií do těla. Způsobuje pokles činnosti endokrinních žláz a citlivost tkání na inzulin a adrenalin (PETRÁSEK a kol., 1992).

3.7.2 Kalorická nadvýživa Vzniká nesouladem mezi příjmem a výdejem energie, kdy převyšuje příjem. Menší odchylku mezi příjmem a výdejem řeší regulační mechanismus pomocí štítné žlázy. Prostřednictvím tyroxinu ovlivňuje metabolické pochody (PETRÁSEK a kol., 1992).

3.7.3 Výživa a prostředí Potřeba výživy je potřebou fyziologickou společně s požadavky na prostředí a

32

udržení dobrého zdravotního stavu. Nevyváženost jakéhokoliv z fyziologických faktorů, kterým může být například nepřiměřeně vysoká dávka jádrového krmiva, vyvolává u zvířete stres. Požadavky výživy jsou nejdokonaleji pochopené potřeby zvířat. Výživová doporučení jsou specifikována na vysoké úrovní. Odpovídají i genetickým faktorům a vlivům prostředí (BROUČEK, 2002). Klimatické vlivy prostředí, přímé a nepřímé, na zdraví a produkci hospodářských zvířat jsou známé dlouho. Avšak v posledních letech se snažíme zvířatům vytvořit adekvátní teplotní, světelné, mikrobiální a sociální prostředí. Mnoho zvířat je vystaveno stresu nebo usmrceno vlivem nepříznivých teplot (BROUČEK, 2002). Stájové bioklima představuje faktory, které mají vliv na fyziologické funkce. Je důležité, aby mělo odpovídající úroveň, neboť působí na produkci organismu (ŠOCH, 2005). Chlad a přerušované hladovění zvířete značně ovlivňuje aktivitu isoenzymů esteráz v séru (PETRÁSEK a kol., 1992). Podmínky výživy, spolu se zdravotním stavem a věkem, ovlivňují hladinu citlivosti na environmentální stresory (BROUČEK a kol., 2008). Výživa je, spolu s hygienou stájového prostředí a genofondem, klíčovým faktorem limitující užitkovost chovaných zvířat (ŠOCH, 2005).

33

4 ZÁVĚR Živočišný organismus je od zevního prostředí oddělen, avšak neustále s ním komunikuje. Vzájemná interakce je nezbytná pro přívod živin, odvod odpadních látek, výměnu tepla, kyslíku, oxidu uhličitého a také informací. Cílem práce bylo podat formou literární rešerše korektní informace týkající se vlivů vnějšího prostředí působícího změny v parametrech vnitřního prostředí hospodářských zvířat. Jedná se především o vlivy ze strany chovatele, neboť právě člověk je primárním faktorem zajišťující požadované, vyhovující podmínky vnějšího prostředí a zároveň adekvátní nutriční příjem hospodářských zvířat. Z obsahu práce je zřejmé, jaké změny jednotlivé vlivy způsobují; zda se koncentrace hematologických parametrů mění; jakým směrem a jaké závěry o daném působícím vlivu lze získat pomocí biochemických ukazatelů krevní plazmy.

34

5 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY AMANLOU, H.; ZAHMATKESH, D.; NIKKAH, A., 2008. Wheat grain as a prepartal cereal choice to ease metabolic transition from gestation into lactation in Holstein cows. Journal of Animal Physiology and Animal Nutrition. 92: 5, 605-613. BAIYLA, T., HAN JI FU, KANDA, S., ITOH, M., WASHIO, Y., SUZUKI, T., HORIKAWA, H., KAMADA, T., ITABASHI, H. 2002. Effect of propylene glycol and undegradable protein source on rumen fermentation, blood metabolism and milk production in lactating dairy cows. Animal Science Journal. 73: 3, 207-213. BALLOU, M. A.; CRUZ, G. D.; PITTROFF, W.; KEISLER, D. H.; DePETERS, E. J., 2008. Modifying the acute phase response of Jersey calves by supplementing milk replacer with Omega-3 fatty acids from fish oil. Journal of Dairy Science. 91: 9, 3478-3487. BHUVNES KUMAR, PANDEY, K. L., NARENDRA KUMAR. 2002. Effect of different dose levels of microbial feed supplement EY Micromix on broiler performance and plasma proteins profile under mid hill conditions. Indian Veterinary Journal. 79: 9, 932-934. BROUČEK, J. Co je to welfare? Agromagazín, 3, 2002, 4, 54-56 BROUČEK, J.: Vplyv vysokých teplôt na hovädzí dobytok. Poľnohospodárstvo, 43, 1997, (7), 522-542 b BROUČEK, J.: Omezujme nežádoucí projevy sání u telat, později se to vyplatí! Agromagazín, 3, 2002, 12, 50-52. BROUČEK, J.: Pozitívny prístup chovateľa k zvieratám zvyšuje ich zdravie aj produkciu. Roľnícke noviny č. 202, príloha Agrárne ozveny, 18.10.2001, 1 a 5 BROUČEK, J; GAJDOŠÍK, D; LETKOVIČOVÁ, M; KOVALČIK, K. (Výskumný ústav živočišné výroby v Nitře) Pôsobenie nadmerného ultrafialového žiarenia na sodík, draslík, vápník a aldosteron v plazme teliat. Veter. med. (Praha), 37, 1992 (7) 365 – 370. BROUČEK, J; KOVALČIK, K. Vplyv umelého ultrafialového svetla na hematologické ukazatele teliat. Poľnohospodárstvo 34, 1988, (6), 569 – 577, 6 tab.

BROUČEK, J; KOVALČIK, K; ŠOTTNÍK, J ; BRESTENSKÝ, V. (Výskumný ústav živočišné výroby v Nitře) Vplyv extrémne nízkých teplôt na produkciu mlieka a na

35

biochemické ukazovatele kráv. Věděcké práce VÚŽV v Nitre, XXIII, 1988. BROUČEK, J; KOVALČIKOVÁ, M; KOVALČIK, K. (Výskumný ústav živočišné výroby v Nitře) Hodnotenie vplyvu opakovanej hlukovej záťaže na biochemické ukazatele dojníc. Věděcké práce VÚŽV v Nitre, XXIII, 1988. a BROUČEK, J; KOVALČIKOVÁ, M; KOVALČIK, K. (Výskumný ústav živočišné výroby v Nitře) Vplyv hlukovej záťaže na zmeny biochemických ukazovateľov u rôzne príbuzných prvôstok. Poľnohospodárstvo 34, 1988, (7), 647 – 654, 3 tab. b BROUČEK, J; KOVALČIKOVÁ, M; KOVALČIK, K; FĽAK, P. (Výskumný ústav živočišné výroby v Nitre) Pôsobenie vysokej teploty na biochemické ukazovatele kráv. Živoč. Výr., 30, 1985, (1), 33 – 42.

BROUČEK, J; KOVALČIKOVÁ, M; KOVALČIK, K; LETKOVIČOVÁ, M. Vplyv striedavého

pôsobenia vysokých teplôt na hematologické ukazovatele dojníc.

Poľnohospodárstvo 36, 1990, (5), 464 – 469, 2 tab.a BROUČEK, J; KOVALČIKOVÁ, M; KOVALČIK, K; LETKOVIČOVÁ, M. (Výskumný ústav živočišné výroby v Nitre) Reakcia biochemických ukazovateľov dojníc na striedavé pôsobenie vysokých teplôt. Živoč. Výr., 35, 1990, (1), 17 – 26.b BROUČEK, J; MIHINA, Š; RYBA, Š.: Mají vysoké letní teploty vliv na dojivost krav? Farmář, 12, 2006, č. 2, s. 49-51 BROUČEK, J; MIHINA, Š; TRÁVNÍČEK, J; ŠOCH, M.: Jak zlepšovat pohodu zvířat během transportu. Agromagazín, 8, 2007, (1), 56-60 BROUČEK, J; NOVÁK, L; KOVALČIK, K. (Výskumný ústav živočišné výroby v Nitře) Reakcia krvného obrazu teliat na nízke teploty a jeho vzťah k rastu živej hmotnosti. Živoč. Výr., 36, 1991, (10), 835 – 847. BROUČEK, J; RYBA, Š; SOKOL, J; VEČEREK, V; UHRINČAŤ, M; MIHINA, Š; KIŠAC, P; RAJSKÝ, D.: Vlivy tepelně-vlhkostního indexu a evaporačního ochlazování na mléčnou produkci dojnic. Ochrana zvířat a welfare 2008, 15. odborná konference 36

s mezinárodní účastí pořádaná při přiležitosti 90. výročí založení Vysoké školy zvěrolékařské v Brně, 24.9.2008,VFU Brno, 46-49,

BROUČEK, J; RYBA, Š; UHRINČAŤ, M; ŠOCH, M; CEMPÍRKOVÁ, R; TRÁVNÍČEK, J; MIHINA, Š.: Vliv stádia laktace, způsobu ochlazování a plemene na reakci dojnic na vysoké teploty. Biotechnologie 2008, České Budějovice, 13.-14.2.2008, University of South Bohemia, Faculty of Agriculture, Scientific Pedagogical Publishing, Č. Budějovice, s. 49-51. CENESZ, S., ATAKS, O., OZCAN, A., YUCEYRT, R., UNAL, Y., 2006. Effect of feed supplemented with urea molasses mineral blocks on activity of serum AST, ALT and levels of total protein, glucose, triglyceride, total lipid, total cholesterol in lambs. Kafkas Universitesi Veteriner Fakultesi Dergisi. 12: 2, 137-140. CRAM, D; HAMMOND, G. Organická chemie. 1. vyd. Praha: Academia, 1969. 687 s. ČERMÁKOVÁ, M; ŠPĚPÁNOVÁ, I. Klinická biochemie 1. díl. 1. vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 2003. 104 s. ČERNÝ, H. Anatomie domácích ptáků. 1. vyd. Brno: Metoda spol. s r. o., 2005. 351 s. DENLI, M.; OKAN, F., 2006. Efficacy of different adsorbents in reducing the toxic effects of aflatoxin B-1 in broiler diets. South African Journal of Animal Science. 36 :4. 222-228. DONNER, I; FRIEDMANN, B. Hematologie. 1. vyd. Praha: Aviceum, 1977. 85 s. DOSTÁL, J; PAULOVÁ, H; SLANINA, J; TÁBORSKÁ, E. Biochemie pro bakaláře. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2003. 99 s. DOSTÁLOVÁ, K. 2010. Vnitřní prostředí. E-learningová podpora výuky patologické fyziologie na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

DOUBEK, J. a kol. Interpretace základních biochemických a hematologických nálezů u zvířat. 1.vyd. Brno: Noviko a. s., 2007. 71, 75.s. DOUBEK, J. a kol. Veterinární hematologie. 1. vyd. Brno: Noviko, a. s., 2003. 27, 48, 49,

37

50, 52, 157, 180 s. HANSEN, J. A.; GOODBAND. D.; NELSSEN, J. L.; FRIESEN, K. G.; WEEDEN, T. L.; GOODBAND, B.; HANCOCK, J., 1990. Effect of substituting spray-dried plasma protein for milk products in starter pig diets. Kansas State University Swine Day. Report of Progress 610. 30-36. HASSEN, H., CHAUHAN, S. S. 2003. Phytase supplementation on biochemical blood parameters of maize-based-diets-fed broilers. AgriTopia. 18: 1/2, 2-3.

HOŘEJŠÍ, J. a kol. Základy klinické biochemie ve vnitřním lékařství. 3.vyd. Praha: Aviceum, 1979. 267 s. HULE, V; HENDRICH, F. Klinická biochemie. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 48, 80 s. CHIKAGWA-MALUNGA, S. K.; ADESOGAN, A. T.; SOLLENBERGER, L. E.; PHATAK, S. C.; SZABO, N. J.; KIM, S. C.; HUISDEN, C. M.; LITTELL, R. C., 2009. Nutritional characterization of Mucuna pruriens: 4. Does replacing soybean meal with Mucuna pruriens in lamb diets affect ruminal, blood and tissue L-dopa concentrations? Animal Feed Science and Technology. 148: 2/4, 124-137.

IKUTA, K., SADAKURA, K., NISHIMORI, K., HANKANGA, C., OKADA, K., YASUDA, J. 2005. Effects of supplement feeding order on lactation, diurnal variation of ruminal ammonia and urea in the blood and milk of dairy cos. Animal Science Journal. 76: 1, 29-36. JAMBOR, V; VESELÝ, Z. Krmíme zdravě a ekonomicky. 1. vyd. Praha: Brázda, 1992. 6,7 s. JELÍNEK, P; KOUDELA, K.

a kol. Fyziologie hospodářských zvířat. 1. vyd. Brno:

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2003. 37 s. JELÍNEK, J; ZICHÁČEK, V. Biologie pro gymnázia. 3. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 1999. 254 s.

JIANG, R., CHANG, X., STOLL, B., FAN, M. Z., ARTHINGTON, J., WEAVER, E., CAMPBELL, J., BURRIN, D. G. 2000.Dietary plasma protein reduces small intestinal growth and lamina propria cell density in early weaned pigs. Journal of Nutrition. 130:1. 38

21-26. JINDRA, A; ŠÍPAL, Z; KOVÁCS, P. Učebnice biochemie pro farmaceuty. 1. vyd. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, n. p., 1966. 36, 44, 163 s. KATSOULOS, P. D., PANOUSIS, N., ROUBIES, N., CHRISTAKI, E., ARSENOS, G., KARATZIAS, H., 2006. Effects of long-term feeding of a diet supplemented with clinoptilolite to dairy cows on the incidence of ketosis, milk yield and liver function. Veterinary Record. 159: 13, 415-418. KODÍČEK, M. 2007. Biochemické pojmy : výkladový slovník. Databáze online [cit. 201002-19]. Dostupné na: http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es002/ebook.html?p=leukocyty KOMÁREK, V. a kol. Anatomie a fyziologie hospodářských zvířat. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1964. 165, 166 s. KOMÁREK, V; SOVA, Z. Anatomie a fyziologie hospodářských zvířat. 2.vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1971. 415 s. KOPECKÝ, J. a kol. Speciální chov hospodářských zvířat 1. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství Praha, 1977. 247 s. KOVALČIKOVÁ, M; KOVALČIK, K; BROUČEK, J. Zmeny v príjme krmiva a v produkcii mlieka pri vysokých teplotach. Živočišná výroba, 30, 1985 (1) : 25-31. KRESAN, A. a kol. Morfologia hospodárskych zvierat. 1. vyd. Praha: Príroda, 1979. 124, 125 s. KUDRNA, V; HOMOLKA, P. 2009. Vliv diety, zejména obsahu dusíkatých látek, na množství a kvalitu mléčné bílkoviny a zdraví dojnic. Databáze online [cit. 2010-04-16]. Dostupné na: http://www.vuzv.cz/sites/Dojnice.pdf KVASNICOVÁ, V. 2002. Databáze online [cit. 2010-04-15]. http://ciselniky.dasta.mzcr.cz/hypertext/200610/hypertext/AJDOZ.htm

Dostupné

na:

KVASNICOVÁ, V. 2004. Databáze online [cit. 2010-04-16]. http://ciselniky.dasta.mzcr.cz/hypertext/200610/hypertext/AJCEH.htm

Dostupné

na:

39

LINC, R. a kol. Biologie člověka. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1970. 113, 156, 186 s. MACHOVÁ, J. Biologie člověka pro učitele. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 64, 122 s. MAHLKOW-NERGE, K., 2004. Survey on farms: Metabolism of organic dairy cows is often unbalanced. Okologie & Landbau. 132: 4, 42-44.

MARVAN, F. a kol. Morfologie hospodářských zvířat. 2. vyd. Praha: Brázda, 1992. 44 s. MASOPUST, J. Klinická biochemie požadování a hodnocení biochemických vyšetření, část I. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1998. 64 s. MIHOLOVÁ, B; LIPSKÝ, D. Anatomie a fyziologie hospodářských zvířat. 1. vyd.Praha: Zemědělské nakladatelství, 1976. 125 s. MIN, B. J.; CHO, J. H.; CHEN, Y. J.; KIM, H. J.; YOO, J. S.; LEE, C. Y.; PARK, B. C.; LEE, J. H.; KIM, I. H., 2009. Effects of fermented soy protein on growth performance and blood protein contents in nursery pigs. Asian-Australasian Journal of Animal Sciences. 22:7. 1038-1042

MUCHOWICZ, M., LEROCH, R., SOLARZ, J., FUCHS, B. 1997. Calcium chloride as a feed mixture component lowering the incidence of feeding disorder in young piglets. Biuletyn Naukowy Przemysu Paszowego. 36: 3/4, 54-55. MURRAY, R; GRANNER, D; RODWELL, V. Harperova biochemie. 23. vyd. Jinočany: H+H, 2002. 74, 309, 379 s. NOUROZI, M., ABAZARI, M., MOHAMMADI, M., RAISIANZADEH, M., ZARE SHAHNE, A. 2005. Effect of two beta-adrenergic agonists on performance and carcass composition of an Iranian native breed of sheep. Pakistan Journal of Nutrition. 4: 6, 384388. PAŘÍZEK, M. a kol. Chov prasat. 1. vyd. Praha: Státní zemědělský nakladatelství, 1960. 313 s.

40

PETRÁSEK, R; ŠIMEK, V; JANDA, V. Fyziologie adaptací u živočichů a člověka. 1. vyd. Brno: rektorát Masarykovy univerzity Brno, 1992. 15, 16, 96, 98, 99, 102, 113 s. PIAO, X. S., KIM, J. H., JIN, J., KIM, J. D., LEE, J. H., SHIN, I. S., HAN, I. K., 2000. Effects of L-carnitine on the nutritive value of extruded full-fat soybean in weaned pigs. Asian-Australasian Journal of Animal Sciences. 13:9. 1263-1271. PITTA, D. W.; BARRY, T. N.; LOPEZ-VILLALOBOS, N.; ATTWOOD, G. T., 2009. Effect of willow supplementation upon plasma amino acid concentration in ewes grazing drought pastures of low nutritive value. Animal Feed Science and Technology. 148: 2/4, 183-191. RODINOVÁ, H.; KROUPOVÁ, V.; TRÁVNÍČEK, J.; GRADL, T., 2006. Impact of immunostimulation preparation Elo Macro on plasma proteins in ovine. Collection of Scientific Papers, Faculty of Agriculture in Ceske Budejovice. Series for Animal Science. 23: 1, 49-54. ROSYPAL, S. a kol. Přehled biologie. 3. vyd. Praha: Scientia, 1998. 478 s. SIRVYDIS, V.; CEPULIENE, R.; BOBINIENE, R.; SEMASKA, V.; GUDAVICIUTE, D.; VENCIUS, D., 2006. Influence of probiotic feed additive on quantitative changes of blood proteins in chicken. Gyvulininkyste : Mokslo Darbai (Animal Husbandry: Scientific Articles). 47, 94-100. SMOLOVÁ, O. 2010. Ochrana a práva zvířat v myšlení frankofonních autorů. Databáze online [cit. 2010-03-05]. Dostupné na: http://www.actaeon.cz/R%C5%AFzn%C3%A9/ClaudeBernardvivisekcevefyziologii19st.as px

SOMMER, A. a kol. Výživa a kŕmenie hospodárskych zvierat. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 1985. 7 s.

ŠOCH, M. Vliv prostředí na vybrané ukazatele pohody skotu. 1. vyd. České Budějovice: Kopp, 2005. 35, 36,41,42, 49, 68, 69, 74 s. TAUTZ, J. 2010 Včelstvo - savec složený z mnoha těl (2). Databáze online [cit. 2010-0305]. Dostupné na: http://www.garten.cz/a/cz/5930-vcelstvo-savec-slozeny-z-mnoha-tel-2/ TRÁVNÍČEK, T. a kol. Obecná patologická fysiologie. 1. vyd. Praha: Aviceum, 1977. 62,

41

63 s. VÁCHA, M; BIČÍK, V; PETRÁSEK, R; ŠIMEK, V; FELLNEROVÁ, I. Srovnávací fyziologie živočichů. 2.vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 2004. 7 s.. VACÍK, J. a kol. Přehled středoškolské chemie. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1990. 262, 290 s. VODRÁŽKA, Z. Biochemie. 2. Vyd. Brno: Centa, spol. s r. o., 1999. 160 s. VOKURKA, M; HUGO, J. Velký lékařský slovník. 3. vyd. Praha: Maxdorf, 2003. 32, 302, 491 s. WRZO J., BRZOSKA, F., SZAREK, J. 1999. Effect of iodine and selenium dietary level on performance of cows and composition of milk fatty acids. Roczniki Naukowe Zootechniki. 26: 3, 159-173. WU TIAN XING, WANG YA JUN, DONG XUE MEI, HU QIAO ZHEN, DAI XIAN JUN, HUA WEI DONG, 2000. Effects of acid protease and calcium formate on performance of weanling pigs. Acta Agriculturae Zhejiangensis. 12: 4, 179-182. YALCN, S., OGUZ, F., GUCLU, B., YALCN, S. 2009. Effects of dietary dried baker's yeast on the performance, egg traits and blood parameters in laying quails. Tropical Animal Health and Production. 41: 1, 5-10. ZEMAN, L. a kol. Výživa a krmení hospodářských zvířat. 1. vyd. Praha: Profi Press, 2006. 11 s.

42