VLADIMÍR
VELKÁ
I. LENIN
INICIATIVA
()
íl i
Ul
NAKLADATELSTVí
SVOBODA
PRAHA
1948
VELKÁ
o; /<'
t
ndc'
'j/
p:
INICIATIVA
o
hrdinství delníku v zázemí
o
komunistických
sobotnících
Z tisku se dovídáme o cetných príkladech hrdinství rudoarmejcu. Delníci a rolníci, bránící vymoženosti socialistické revoluce v boji proti kolcakovcUffi, denikinovcum a jiným vojskum statkáru a kapitalistu, konají casto pravé divy udatnosti a vytrvalosti. Pomalu a težce pokracuje prelkO'l1áwání pattY'zánštiny, premáhání unavenosti a neukáznenosti, ale prece jen pokracuje. Hrdinství pracujících mas, prinášejících vedome obeti pro vítezství socialismu - to je základ nové, kamarádské kázne v Rudé armáde, její obrody, jejího sílení a rostu. Neméne pozornosti si zaslouží hrdinství delníku v zázemí. Prímo obrovský význam mají po této stránce komunistické sobotníky, které organisují delníci z vlastního podnetu. Zrejme je to teprve pocátek, ale tento pocátek je neobycejne duležitý. Je to pocátek prevratu, prevratu obtížnejšího, podstatnejšího, hlubšího a duležitejšího než svržení buržoasie, nebot je to vítezství nad vlastní netecností, neukázneností a malomeštáckým sobectvím, nad onemi zvyky, které delníkovi a rolníkovi zanecha:l prokletý kapitalismus. Až toto vítezství bude pevne zajišteno, pak a jedine pak vznikne nová spolecenská kázen, kázensociaUstická, a jedine pak se stane návrat zpet, ke kapitalismu, nemožným a komunismus opravdu nepremožitelným. 7
-',~---~'
»Pravda« zeil<..c:: 17. kvetna uverejnila clánek tloo soud!'. )v:Q)~ O) O) Oo<1J,!sj;; o o p. '" o ~:>. O) o. olo ~ o A:>I O 'ol·ol O) 'ol ol ~o. "''O r:::> ~'~ ;:l o o:> o. Qi'ol ~ :8 ~ O)>0 ';:1 Cd~ z~l::.8~~<1l o:> s 's. z:> 'O b zpusobem. (Komunistická soA. Z. »Práce revolucním .~ -.---., ...., •... .!
8
bota) «.
;:l'Q);:l
.,.:
Ul ....•
í
•...
Cd
.'""'....,
r;n
• , ;:l
-
,.o o 0.8 ---'--------. , ••..• Q)'>Hóo~~.s '1~ H M lij .o .l'l M ....,~ ~~ ",sg§< -~, 0)0 M 00 ",00 o~r...s..; oM•... ~ 6~~ ~o'"áó;>; go>o~ 00 ~ 00 ~.g :8b I~> §' :g oH r...'0< ;....., :>';:1 I-g:> ---'o oS.€r~.§ t~ --.---~§< ;:'.ll "'~ ,e:g I~ § ~~~ ;;1 f!~ ~ ~ I~ 5g ~~ I
s::l 8>0) ~ ,o;:1
o....,
ooo.'~ ol •..• ...•• ...., 10 co 00 •...''0 '
. "" :;o, ..... ••.• .o •ol o~oltl<1l'~ •...•> ..... oC"l ~o ..... 1:'1 o."."':> 01O IOIO '<1<1:'1 '..". ,!sj ..... "" 00 o..".ol I:>' 0)<0 'O 00 o>101 •..• Ob ~~:>~8~ ;j) ••..• "'>N ~o:>. 00. ;:l;:l oo...c:: """ol ol o:>"0) o.~ go ~I>C •••• .,., o:>. >o.S •..• 0.0. 0) ci :>.0 ~'C1> ,o) ool ,~ I•..•0. •..... s..~,!sj ~ (J.Q -'O:> ,:>.'ol )N· f!l.8 ,!sj >N....,0)8'<1l;:l", 0<1l0 .!l: r;n>N ''" •..• ,!sj o,!sj > ;:>s::l,!sj :> oO) <1l '<1l'a ,O),!sj ,!sj,!sj0) ool '.;:l,o'o ó..c::$ e~:>. o;jo::i 'ol °0 ~ •...•ol •... J, <1lo.> :=ro Q),SE o~)Q) 1l,;:1I1~ 'C~~:>A:"'" 8b>~~ S.8•..• ol> j:l ,!sj.::~ ~ ~> "'td,g.o <1l ibC 8~:Ilo> oj go ~8 o.~OO o> ~r::i§ •,!sj~:>. ..c:: 00 :>.,f;] "',!sj il2 o.o:;l Oolgs~ .<1lg~~ ~':.= 2~~';:l ol &: 'O 'a .ojI O) oj
C"l
•...
;;>
•..• '~
I
~)~
>
bJ:
>t:'}
lt'~
~,o
I
o ol'O)
I
.....
ol'ol;:l
Tento clánek je ta:k duležitý, že jej otiskneme nezkrácene: PRÁCE REVOLucN1M
ZPUSOBEM
(Komunistická sobota) Prípis ústredního
výboru KSR o práci revolucním zpusoorganisacím a komunistum. Mnozí komunisté-železnicári, vedeni všeobecným elánem, odešli na frontu, ale vetšina z nich nemohla opustit svá odpovedná místa a hledat nové metody práce revolucním zpusobem. Zprávy s ruzných míst o zdlouhavém provádení mobilísace a kancelárské prutahy primely podokres Moskevsko-kazanské dráhy, aby sí povšiml, jak funguje železnicní provoz. Ukázalo se, že pro nedostatek pracovních sil a pro malou intensitu práce váznou terminované zakázky a naléhavii oprava lokomotiv. 7. kvetna bylo na plenárce komunistu a sympatisujících podokresu Moskevsko-kazanské dráhy jednáno o tom, že je nutno prestat mluvit o pomocí pri potrení Kolcaka a prejít od slov k cinum. Byl podán tento návrh: »Vzhledem k težké vnitrní a zahranicní situaci a za úcelem dosažení prevahy nad trídním neprítelem musí komunisté a sympatisující popohnat samy sebe a utrhnout si z doby svého odpocinku další hodinu, t. j. prodloužit svou pracovní dobu o jednu hodinu, tyto hodiny shrnout a v sobotu najednou odpracovat 6 hodin fysické práce, aby okamžite vyrobili reálnou hodnotu. Vzhledem k tomu, že komunisté, jde-·li o vymoženosti revoluce, nesmejí šetrit svého zdraví a SVýChživotu, budiž práce konána bezplatne. Komunistická sobota budiž zavedena v celém podokresu až do úplného vítezství nad Kolcakem.« Po jistém váhání byl tento návrh jednomyslne schválen. V sobotu 10. kvetna v 6 hodin vecer nastoupili komunisté a sympatisujíci jako vojáci do práce, seradili se a byli v porádku odvedeni mistry na svá místa. Výsledky revolucního zpusobu práce jsou zjevné. Priložená tabulka ukazuje, kde se pracovalo a co bylo vykonáno. bem dal mocný iinpuls komunistickým
ji
L
8
9
01. K<
I'IÓn
'mli I Mo!
o
i
Celková hodnota práce ciní podle normálních mezd 5 milionu rublu, podle mezd za práci pres cas o 50 procent více. Intensita práce pri nakládání je vetší než obvykle o 270%. Ostatní práce jsou približne stejné intensity. Tím bylo odstraneno váznutí zakázek (naléhavých) pro nedostatek pracovních sil a byrokratické prutahy o sedm dní až tri mesice. Pracovalo se s porouchaným strojním zarízením (které bylo možno snadno opravit), címž byly jednotlivé skupiny zdrženy o 30 až 40 minut. Administrativní personál, ponechaný ve službe, aby rídil práci, sotva postacil chystat novou práci a snad je trochu prehnaný výrok starého mistra, že ve srovnání s prací trídne neuvedomelých a nedbalých delníku bylo za komunistickou sobotu vYkonáno tolik, kolik za týden. Vzhledem k tomu, že se práce zúcastnili též jen uprímní stoupenci sovetské moci a že pro príští soboty se jich ocekáv,á více, a pak, jelikož jiné okresy se chtejí rídit príkladem komunistu-železnicáru Moskevsko-kazanské dráhy, vYlícím podrobneji podle zpráv s ruzných míst, jak byla vec zorgazusována. Asi 10% zúcastnivších se práce byli komunisté, kterí jsou tam trvale zamestnáni. Ostatní byli odpovední a volení funkcionári od komisare trati po komisare samostatného podniku, jakož i odboroví funkcionári a zamestnanci z reditelství a z komisariátu železnic. Pri práci vládlo nebývalé nadšení a družnost. Když se delníci a zamestnanci z kancelárí a reditelství chopili ctyricetipudového vence kola od osobní lokomotivY a jako pracovití mraveneckové jej valili bez klení a hádek na místo, zmocnil se srdce vrouci pocit radosti z kolektivní práce a rostla vira v nesporné vítezstvi delnické trídy. Svetovým dravcum se nepodarí zardousit víteze-delníky, sabotáž v zemi se nedocká Kolcaka. Po ukoncení práce jsme se stali svedky nevídané podívané: na sto komunistu, unavených, avšak s radostne planoucíma ocima, oslavilo zdar díla slavnostními tóny Internacionály a tu se zdálo, že tyto vítezné vlny vítezné hymny se prelijí pres zdi po delnické Moskve a jako vlny od vrženého kamene se rozšírí po delnickém Rusku a rozhýbají unavené a neukáznené. A. Z.
10
»Pravda« Z 20. kvetna, ocenujíc tento skvelý »príklad, hodný následování«, v clánku so-udr. N. R. pod tímto názvem psala: "Prípady takové práce komunistu nejsou vzácnosti. Vím o podobných prípadech v elektrárne a na ruzných drahácr. Na Nikolajevské dráze pracovali komunisté nekolik nocí pres cas, aby zvedli lokomotivu, která se zrítila dotocny; na Severní dráze pracovali v zime všichni komunisté a sympatisující po nekolik nedelních dnu, aby ocistili trat od snehu; bunky mnohých nákladních nádraží konají nocní obchuzky po nádraží, aby se celilo rozkrádáiní zboží - ale tato práce byla nahodilá, nesoustavná. Soudruzi z Kazanské dráhy vnesli do této práce cosi nového, co ji ciní systematickou a trvalou. »Až do úplného vítezství nad Kolcakem«, usnesli se soudruzi z Kazanské dráhy a v tom tkví všechen význam jejich práce. Prodlužují pracovní dobu komunistu a sympatisujících o jednu hodinu po celou dotu trvání války; zároven dávají príklad, jak je treba produktivne pracovat. Tento príklad se již stal a musí stát další pobídkou k následováni. Plenárka komunistu a sympatisujících z Alexandrovské dráhy, když byla projednala válecnou situaci a usneseni soudruhu z Kazanské dráhy, se usnesla: 1. Pro komunisty a sympatisujíci z Alexandrovské dráhy se zavádí >,sobotníky«. První sobotník se bude konat 17. kvetna. 2. Z komunistu a sympatisujícich budtež sestaveny príkladné, vzorné brigády, které by delníkum ukázaly, jak je treba pracovat a co lze ve skutecnosti vYkonat za nynejšího stavu materiálu, náradí a stravování. Jak oznamují soudruzi z Kazanské dráhy, jejich priklad mocne zapdsobil a príští sobotu se ocekává, že do práce prijde znacný pocet bezpartijních delníku. Zatím co píšeme tyto rádky, komunisté v dílnách alexandrovské dráhy ješte k práci pres cas neprikr~;cili, teprve se hovorí o zamýšlených pracích a už se masa bezpartijních rozhýbala, promluvila. »Vcera jsme o tom nevedeli, byli bychom se pripravili a také pracovali.« »Príští sobotu urcite prijdu,« je slyšet se VŠt:)ch stran. Dojem, vyvolaný takovými pracemi, je neobycejne veliký. Príkladu soudruhu z Kazanské dráhy musí následovati všechny komunistické bunky v zázemi. Nejen komunistické bunky moskevského uzlu, nýbrž organisace celé strany v ce-
11
lém Rusku. Také na venkove se musí komunistické bunky postarat, aby se v prvé rade pomohlo rodinám rudoarmejc]l pri obdelávání jejich polí. Soudruzi z Kazanské dráhy ukoncili svou práci, první komunistickou sobotu, zapením Internacionály. Budou-li tohoto príkladu následovati komunistické organisace v celém Rusku a budou-li se jím neochvejne ríditi, pak Ruská sovetská republika prestojí nejbližší težké mesíce za hrímavých zvuku Internacionály všech pracujícíCh republiky.,. Do práce, soudnlzi komunisté!«
»Pravda«
Z
23. kvetna 1919 aznámila:
»17. kvetna se konal na Alexandrovské dráze první komunistický sobotník. 98 komunistu a sympatisujících pracovalo podle usnesení plenárky 5 hodin pres cas bezplatne, bylo jim jen dovoleno, že si mohou koupit druhý obed, pri cemž jim jako fysicky pracujícím delníkum bylo k placenému obedu vydáno po pul libre chleba.'!.
AckaHv byla práce špatne pripravena a špatne zorganisována, byla pres to pracovní výkonnost dvakrát až trikrát :<.
(li
M
ilc. I [lI Jrxi
vyšší než obvykle.
Nekolik príkladu: 5 soustružníku apracovalo za 4 hodiny 80 hrídelÚ. Výkonnost byla o 113 % vyšší než obvykle. 20 pomacných delníku odklidilo za 4 hodiny 600 pudu staréha materiálu a 70 vagonavých per, z nichž každé vážila 3 a pul pudu, dohromady 850 pudu. výkonnost byla a 200% vyšší než obvykle. »Soudruzi to vysvetlují tím, že jim práce v normální pracovní dobe zevšednela, že se jim omrzela, ale zde pracují ochotne, s nadšením. Nyní však bude hanba delat v normální dobe méne než na komunistickém sobotníku.«
12
»Nyní mnozí bezpartijní delníci prohlašují, že se chtejí zúcastnit sobotníku. Lokomotivní brigády se nabízejí, že o sobotníku vytáhnou lokomotivu ze »hrbitova«, opraví ji a uvedou do provozu. Došly zprávy, že podobné sobotníky jsou porádány na vjazemské trati."
o tom, jak se pracuje o techto komunistických 80botnících, píše soudr. A. Dacenko v »Pravde« ze 7. cervna. Pretiskneme hlavní cást jeho clánku pad názvem »Poznámky ze sobotníku«: »8 velikou radostí js~m se vypravil se soudruhem, abych Hl odpracoval sobotní »službu« podle usneseni železnicního podokresu a na chvíli, na nekolik hodin, doprál odpocinku hlave a nechal pracovat svaly ... Máme pracovat v železnicní truhlárne. Prišli jsme tam, zastihli našince, pozdravili Jsme se, zažertovali, spocítali síly, celkem 30 ... A pr'ed námi Idí »netvor« - parní kotel o zcela solidní váze, nejakých 000 až 700 pudu, a práve tento kotel máme »prestehovat«, I. .J. odtáhnout témer polovinu ci tretinu versty k rampe. Pochyby se nám vkrádají do srdcí ... Ale už se dáváme do prrlCC: soudruzi proste podstrcili pod kotel drevené válecky, pl'lpevnili dva provazy a práce zacala ... Kotli se nechtelo, nIc prece jen se hnul. Máme radost, je nás prece tak málo ... vž(lvt s tímto kotlem se lopotil denne trikrát vetší pocet tll\lnlku nekomunistu témer dva týdny a prece se kotlem nehnulo. dokud jsme neprišli mv ... Pracujeme hodinu. s nap/l1im všech sil, svorne. za odmerených povelu našeho soudruha partáka: »Ráz, dva. tri«, a kotel se šine dál a dále. Nflh1e co se to jen stalo? Najednou se komicky zapotácela ('elf! fada soudruhu - to »vypovedel službu« provaz v našich rukou ... Zdržen! netrvalo však déle než minutu: na misto prnvazu pripevnujeme lano ... Je vecer, stmívá se již. m'lsíme v~nk ješte prekonat nevelký vršek a potom práce bude brzo holova. Zápestí praskají. dlane pálí. potíme se,tlacime plnou HtlOU a jde to. Zástupce .adrninistrace' stojí zaražen úspe('hern. chápe se také mimodek lana: Pomoz! Dávno na case! Nalil práci prihl lži rudoarmeiec. Drží harmoniku. Co si myslí? J'ld 180u to lidé? Co si to vzpomneli v sobotu. když všichní Rcclídoma? Tuším jeho myšlenky li povídám mu: »Soudruhu!
13
Zahrej neco veselého, nejsme prece ledajací packalové, nýbrž skutecní komunisté - vidíš, jak nám práce prímo letí od ruky, nezahálíme, nýbrž usilovne pracujeme.« Rudoarmejec opatrne odkládá harmoniku a rychle se chápe lana ... ,Chytrák Anglican', zanotoval krásným tenorem s. U. Prizvukujeme mu, táhle znejí slova delnické písne: »Hej, dubinuška, uchnem, zaberem, zaberem ... « Svaly, nezvyklé práci, jsou unaveny, ramena i záda jsou celá rozlámaná, avšak ... zítra je volný den - náš odpocinek, ješte se vyspíme. Cíl je blízký a po nevelkém kolísání stojí náš »netvor« již skoro u samé rampy: Podložte prkna, postavte na ra:mpu! - a at tento kotel delá, co již mel dávno delat. A v houfu jdeme do místnosti »klubu« místní bunky, ovešené plakáty, obložené puškami a jasne osvetlené, a po zdarilém zapení »Internacionály« si pochutnáváme na caji s »rumem«, ba dokonce s chlebem. Pohoštení prichystané tamejšími soudruhy prišlo nám po namáhavé práci velmi vhod. Bratrsky se loucíme se soudruhy a serazujeme do šiku. Revolucní písne hlaholí do nocního ticha spící ulice, zvuk odmerených krocej1i doprovází písen: »Smele, soudruzi, držte krok«, »Již vzh1iru, psanci této zeme«, zaznívá naše písen Internacionály a práce. Minul týden. Naše ruce ramena se zotavila a jedeme na »sobotník« nyní již devet verst daleko, opravovat vagony. Do Perova. Soudruzi si vylezli na strechu »amerikána« a zvucne a pekne zpívají Internacionálu. Cestující ve vlaku poslouchají a jsou zrejme udiveni. Rytmicky hlomozí kola a my, kterí jsme už nestacili vylézt nahoru, visíme kolem »amerikána« na 'stupátkách, predstavujíce »odvážné« pasažéry. Tu je stanice, jsme u cíle, prOCházímedlouhým dvorem a potkáváme rozradovaného soudruha komisare G. Práce je, ale lidí málo! Celkem tricet, a 'za šest hodin nutno provést strední opravu trinácti vagon1Í! Kolem stojí roztrídené nákolesniky, jsou zde nejenom prázdné vagony, také plná cisterna ... Nevadí, nejak už to »zarídíme«, souI' . druzi. Práce letí od ruky. Já s peti soudruhy pracuji vážkami, t. j. zdviháky. Sedesáti- a sedmdesátipudová soukolí pod náporem našich paží skácí pusobením dvou vážek, dirigovaných soudruhem »partákem«, cile a hbite s koleje na kolej. Jedno soukolí je premísteno, nové je už na jeho míste. Ted jsou
i
)
14
••••••
už všecka na svém míste a my toto staré opotrebované haraburdí rychle po kolejích »válíme« do kulny ... Ráz, dva, tri - soukoli jsou vyzvednuta do vzduchu železným otácivým jerábem a už nejsou na kolejích. Tam v temnu se ozývá bušení kladiv, to pilne jako vcelky pracují soudruzi u svých pochroumaných vagonu. Soudruzi truhlári natírají a pokrývají vagony - práce jen letí od ruky k radosti naší i soudruha komisare. A na jiném míste bylo zapotrebí naší pomoci i kovárum. V prenosné kovárské výhni leží žhavá »oj«, t. j. cep vagonového nárazníku, se zakrivením, které bylo zpó.sobeno neobratným nárazem. Do bela rozžhaven, sršící jiskrami, se ocitl na železné plotne a pod obratnými našimi údery, pod prísným dohledem zkušeného soudruha, nabývá své normální podoby. Je ješte do bela rozžhaven, avšak již je rychle na našich ramenou odnesen na své místo a sršící jiskrami zasazen do železného otvoru. Nekolik úderu a sedí. Lezeme pod vagon. Tam serízeni spojek a tycí naprosto není tak jednoduché, jak se zdá, tam je celý systém s nýty a spirálovou pružinou ... Práce jen letí od ruky, stmívá se, pochodne plápolají jasneji. Brzo bude konec. Cást soudruhu se pr'ikrcila vedle hromady obrucí a srká horký caj. Je vlahá kvelnová noc a na nebi se krásne stkví srpek pribývajícího mesíce. Zerty, smích, zdravý humor. Soudruhu G., nech toho, trináct vagon1Íti stací! Avšak soudruhu G. je toho málo. Caj je dopit, zanotovali jsme své vítezné písne, jdeme k východu .••
Hnutí pro porádání »komuni'stických sobotníkl1« se neomezuje na Moskvu »Pravda« ze 6. cervna oznámila: »31.kvetna se v Tveri konal první komunistický sobotník. Na železnici pracovalo 128 komunistu. Za tri a pul hodiny bylo naloženo a vyloženo 14 vagonu, byly opraveny tri lokomotivy, rozrezáno deset sáhu dríví a vykonány jiné práce. Pracovní výkonnost kvalifikovaných komunistu-delníku byla tfoináctkráte vyšší než obvykle.
Dále v :.Pravde« z 8. cervna cteme: 15
~",
KOMUNISTICKÉ
SOBOTNíKY
"Saratov, 5. cervna. Zeleznicári-komunisté, reagujíce na výzvu moskevských soudruhu, se na plenárce strany usnesli, že budou pracovat vždy v sobotu bezplatné pet hodin pí'es cas, fiby pomohli národnímu hospodárství.«
Uvedl jsem s nejvetší podrobností a úplností zprávy o komunistických sobotnících, nebot zde beze sporu máme jednu z nejduležitejších stránek komunistické výstavby, které si náš tisk málo všímá a kterou jsme všichni ješte náležite neocenili. Méne politického humbuku, více pozornosti k nejprostším, lec živým faktum budování komunismu vzatým ze života a životem overených - toto heslo musíme ustavicne opakovat my všichni, naši publicisté, agitátori, propagátoH, organisátori a tak dále. Je prirozené a nevyhnutelné, že v první dobe po proletárské revoluci si nejvíce sil žádá hlavní a základní úkol, úkol potlacení odporu buržoasie, vítezství nad vykor'istovateli a potlacení jejich spiknutí (jako na pr. »spiknutí otrokáru« za úcelem vydání Petrohradu, kterého se zúcastnili všichni od cernosotnencu a kadetu až po menševiky a esery). Ale zároven s tímto úkolem se stejne nevyhnutelne vynoruje - a cím dále tím více - podstatnejší úkol tvorivé komunistické výstavby, vytvárení nových hospodárských vztahu, nové spolecnosti. Diktatura proletariátu - jak jsem již nejednou uvádel, mimo jiné i v reci 12. brezna na :schuzi petrohradského sovdepu - není jen násilí na vykoristovatelích, ba není ani hlavne násilí. Hospodárským základem tohoto revolucního násilí, zárukou jeho živo16
ta schopnosti a zdaru je, že proletariát predstavuje a uskutecnuje vyšší typ spolecenské organisace práce než kapitalismus. V tom je jádro vecí. V tom je zdroj síly a záruka neodvratného úplného vítezství komunismu. Feudální organisace spolecenské práce byla udržována kázní karabáce, za krajní nevedomosti a zdeptanosti pra~ujících, které odírala a s nimiž svévolne nakládala hrstka statkáru. Kapitalistická organisace spolecenské práce byla udržována kázní hladu a obrovská masa pracujících pres všechen pokrok meštácké kultury a meštácké demokracie zustávala v nejpokrocilejších, nejcivilis.ovanejších a nejdemokratictejších republikách neuvedomelou a zakriknutou masou námezdních otroku nebo zdeptaných rolníku, které odírala a s nimiž svévolne nakládala hrstka kapitalistu. Komunistická organisace spolecenské práce, ke které je socialismus prvním krokem, jo udržována a cím dále tím více bude udržována svobodnou a uvedomelou disciplinou samotných pracujících, kterí svrhli jho jak statkáru, tak i kapitalistÚ. Tato nová kázen nepadá s nebe, ani se nerodí ze zbožných prání, nýbrž vyrustá z materiálních podmínek kapitalistické velkovýroby, jedme z nich. Bez nich je nemožná. A nositelkou techto materiálních podmínek nebo jejich vykonavatelkou je urcitá historická trída, která byla vytvorena, zorganisována, stmelena, vyškolena, vychována a zocelena velkokapitalismem. Touto trídou je proletariát. Diktatura proletariátu, preložíme-li tento latinský, vedecký, historicko-filosofický výraz do prostší reci, znamená: Jedine urcitá trída, a to mestští a vubec tovární, prumysloví delníci jsou s to vést celou masu pracu17
jícich a vykoristova;ných v boji za svržení jha kapitálu, v procesu tohoto svržení, v boji za udržení a upevnení vítezství, pri vytvárení nového,socialistického spolecenského rádu, v celém boji za úplné odstra;není tríd. (Mimochodem receno, vedecký rozdíl mezi socialismem a komunismem je jedine v tom, že první slovo znamená první stupen nové spolecnosti, vyrustajíd z kapitalismu, druhé slovo její vyšší, další stupen.) Omyl »Bernské«, žluté Internacionály 'spocívá v tom, že její vudcové uznávají trídní boj a vudcí roli proletariátu pouze slovy, bojíce se domýšlet vec do konce, bojíce se práve onoho nevyhnutelného záveru, kterého se zvlášt desí buržoasie a který je pro ni naprosto neprijatelný. Bojí se priznat, že diktatura proletariátu je také obdobím trídního boje, který je nevyhnutelný, dokud nejsou zniceny trídy, a který mení Isvé formy, nebot v první dobe po svržení kapitálu se stává zvlášt urputným a zvlášt svérázným. Proletariát, dobyv politické moci, neprerušuje trídní boj, nýbrž v nem pokracuje - až do znicení tríd ovšem za jiných okolností, v jiné forme a jinými prostredky. A co znamená »znicení tríd«? Všichni, kdož se nazývají socialisty, uznávají tento konecný cíl socialismu, avšak naprosto ne všichni premýšlejí o jeho význ8lmu. Tridy jsou veHké skupiny lidí, které se navzájem liší svým mí,stem v historicky urcitém systému spolecenské výroby, svým pomerem (z vetší cásti zajišteným a vytceným v zákonech) k výrobním prostredkum, svou úlohou ve spolecenské organisaci práce, a tudíž zpusoby nabývání a velikostí onoho dílu spolecenského bohatství, kterým disponují. Trídy, to jsou takové skupiny lidí, z nichž jedna si 18
muže prisvojovat práci druhé, nebot zaujímá rozdílné m~sto v urcité soustave spolecenského hospodárství. Je jasné, že k úplnému znicení tríd je treba nejen svrhnout vykoristovatele, statkáre a kapitalisty, nejen zrušit jejich vlastnictví, nýbrž dále zrušit jakékoliv soukromé vlastnictví výrobních prostredku, je treba úplne odstranit jaJk rozdíl mezi mesty a venkovem, tak i rozdíl mezi pracovníky fysickými a duševními. To je velmi dlouhý proces. Aby byl uskutecnen, je zapotrebí gigantického pokroku v rozvoji výrobních sil, je zapotrebí prekonat odpor (casto pasivní, který je obzvlášt houževnatý a který prekonat je obzvlášt nesnadné) cetných pozustatku malovýroby, je treba prekonat obrovskou sílu zvyku a setrvacnosti, spjatou s temito pozustatky. Predpokládat, že všichni »pracující« jsou stejne schopní této práce, by bylo nejplanejší frází nebo ilusi predpotopního, predmarxovského socialisty. Nebot tato schopnost není dána sama sebou, nýbrž vyrustá historicky a vyrustá jedine z materiálních podmínek kapitalistické velkovýroby. Tuto schopnost má, na pocátku cesty od kapita1irsmu k socialismu, jedine proletariát. Proletariát je s to vykonat gigantický úkol, který mu pripadá, predne proto, že je nejl:I11nejšía nejpokrokovejší trídou civilisovaných spolecností; za druhé proto, že v nejvyspelejších zemích tvorí vetšinu obyvatelstva; za tretí proto, že v zaostalých kapitalistických zemích, jako na pr. v Rusku, vetšinu obyvatelstva tvorí poloproletári, t. j. lidé, kterí trvale po cást roku žijí jako proletári, trvale si jistý díl svého živobytí opatrují námezdní prací v kapitalistických podnicích. Ti, kdo se pokoušejí rešit úkoly prechodu od kapitalismu k socialismu tak, že vycházejí z všeobecných 19
frází o svobode, rovnosti a demokracii vubec, o rovnosti pracovní demokracie a pod. (jak ciní Kautský, Martov a jiní hrdinové Bernské, žluté Internacionály) , odhalují tím jedine svou povahu malomeštáku, filistru a šosáku, kterí se po ideologické stránce otrocky belhají za buržoasií. Správné rozrešení tohoto úkolu muže dát jedine konkretní studium zvláštních vztahu mezi zvláštní trídou, která dobyla politické moci, totiž proletariátem, a mezi veškerou neproletárskou, jakož i poloproletárskou masou pracujícího obyvatelstva, pri cemž tyto vztahy se neutvárejí za fantasticky harmonické, »ideální« situace, nýbrž za reálné situace zbesilého a mnohotvárného odporu buržoasie. Obrovská vetšina obyvatelstva - a tím spíše pracujícího obyvatelstva - v kterékoliv kapitalistické zemi, tedy i v Rusku, zakusila tisír:krát na sobe a na svých drahých útisk kapitálu, jeho vydridušství a všeliké ponižování. Imperialistická válka - t. j. povraždení deseti milionu lidí, aby se rozhodlo, cí kapitál, zda anglický nebo nemecký, bude mít prvenství v olupování celého sveta - neobycejne zostrila, rozšírila a prohloubila tyto zkoušky a primela lidi, aby si je uvedomili. Z toho vyplývají nevyhnutelné sympatie obrovské vetšiny obyvatelstva a zvlášte masy pracující~h k proletariátu, protože s hrdinnou odvahou a S revolucní neúprosností svrhuje jho kapitálu, svrhuje vykoristovatele, potlacuje jejich odpor a s nasazením vlastního života razí cestu k vytvorení nové spolecnosti, ve které nebude místa pro vykoristovatele. At je malomeštácké váhání a kolísání neproletárských a poloproletárských mas pracujícího obyvatelstva zpet, k meštáckému »porádku«, pod »perute« 20
buržoasie, jakkoli silné a jakkoli nevyhnutelné, ne· mohou prece jen neu2Jnávat morálne politickou autoritu proletariátu, který nejen že svrhuje vykoristovatele a potlacuje jejich odpor, nýbrž také vytvárí nové, vyšší spolecenské pojítko, spolecenskou kázen; kázen uvedomelých a sjednocených pracujících lidí, kterínaid sebou ne:i'Jnajížádného jha a žádné moci než moc vlastn!ho sjednocení, své vlastní, uvedomelejší, odvážné, semknuté, revolucní a dusledné avantgardy. Aby proletariát zvítezil, aby vytvoril a upevnil s0cialismus, musí vyrešit dvojí, vla'stne dvojjediný úkol: za prvé nadchnout svým sebeobetavým hrdinstvím revolucního boje proti kapitálu veškerou masu pracujících a vykoristovaných, strhnout ji, zorganisovat ji a vést ji ke svržení buržoasie a k úplnému potlacení jakéhokoli odporu s její strany: za druhé vést celou masu pracujících a vykoristovaných. ja:kož i všechny malomeštácké vrstvy cestou nové hospodárské výstavby, cestou vytvárení nového spolecenského pojítka, nové pracovní kázne, nové organisace práce, spojující poslední vymoženosti vedy a kapitalistické techniky s masovým sjednocením uvedomelých pracovníku, budujících socialistkkou velkovýrobu. Tento druhý úkol je obtížnejší než první, nebot nemuže být na žádný zpusob vyrešen ojedinelým hrdinstvím, nýbrž vyžaduje nejtrvalejší, nejúpornejší a nejnesnadnejší hrdinství masové a každodenní práce. Tento úkol je však také podstatnejší než první, nebot konec koncu nejhlubším zdrojem síly k vítezství nad buržoasií a jedinou zárukou trvalosti a neotresitelnosti techto vítezství muže být jedine nový, vyšší zpusob spolecenské výroby, nahrazení kapitalistické a malomeštácké výroby socialistickou velkovýrobou.
I
I
I
I
21
u
»Kamunistické :sabotníky« mají práve prata abravský histarický význam, jelikaž nám ukazují vedO'maU a dobrO'volnau iniciativu delníku pri rozvíjení praduktivity práce, pri prechadu k navé pracavní kázni, pri vytvárení socialistických podmínek hospadárství a živata. J. Jacaby, jeden z nemnahých - ba, lépe recenojeden z výjimecne vzácných nemeckých meštáckých demokratu, kterí po zkauškách raku 1870-1871 neprešli k šavinismu a k nacianálnímu liberalismu, nýbrž k sacialismu, pravil, že založení jednaha delnickéhO'spalku má vetší histarický význam než bitva u Sadavé.*) Ta je pravda. V bitve u SadO'vése razhadovala a tam, které ze dvou buržoasních monarchií, rakauské nebo pruské, pripadne prvenství pri vytvárení nemeckéhO' kapitalistickéhO' náradníha státu. Zalažení jednaha delnickéhO' spolku bylO' prvním kruckem k svetavému vítezství praletariátu nad buržaasií. Stejne i my mužeme ríci, že první kamunistický sabatnik, uspará:daný 10. kvetna 1919 železnicními delníky Maskevsko-kazanské dráhy v Maskve, má vetší histarický význam než kterékaliv vítezství HindenburguvO' nebO'Fachava a Anglicanu za imperialistické války 1914-1918. Vítezství imperialistu jsau krvavými jatkami milionu delníku prO' zisky angla-amerických a fmncauzských miliardáru, jsau zverstvem hynoucma, prežranéhO' a za živa zahnívajícíhO' kapitalismu. Kamunistickýsobot*) V bitve li Sadové 'V Cechách (3. cervence 1866)za války ralkousko-pruské se rozhodl výsledek války ve prospech Pruska. (Poznámka red.)
22
ník železnicních delníku Moskevska-kazanské dráhy je jedním ze záradku navé, socialistické spalecnasti, která nese všem náradum na svete vykaupení ze jha kapitálu a z válek. Páni meštáci a jejich príživníci, vcetne menševiku a eseru, kterí si zvykli pakládat se za predstavitele »verejného mínení«, si pachapitelne trapí posmech z nadejí kamunistu, nazývají je »chlebavníkem v kvetináci od resedy«, vysmívají se nepatrnému pactu Sabotníku v paravnání s hramadnými prípady razkrádání, zahálky, paklesu praduktivity, kažení suravin, kažení výrabku a p. TemtO' pánum odpavíme: Kdyby meštácká inteligence pamahla svými vedamastmi pracujícím, a nikali ruským a cizazemským kapitalistum v zájmu abnavy jejich mO'ci,pak by prevrat prabíhal rychleji a pakajneji. Ta je však utapie, nebat otázku rozhaduje baj tríd, a vetšina inteligence tíhne k buržoasii. Nikaliv s pamací inteligence, nýbrž pres její odpar (alespan ve vetšine prípadu) praletariát zvít.ezí, adstraní nepalepšitelné meštácké inteligenty, predelá, prevychavá a podrídí si kaUsavé a panenáhlu bude získávat stále vetší cást jich na svau Ktranu. Škadalibá radast nad nesnázemi a neÚspechy prevratu, šírení paniky, prapaganda návratu ke star{,mu - ta všecka jsau zbrane a metady trídníhO' boje meštácké inteligence. Praletariát se tím nedá ulc1amat.
Vezmeme-U otázku v její padstate: caž se v dejiII(wh stala, aby se navý výrabní zpusab ujal rázem, lwz dlauhé rady nezdaru, chyb a recidiv? Pul staletí po pádu nevalnictví, zustávala v ruské vesnici ješte tHlmála prežitku nevalnictví. Pul staletí pa zrušení utractví cernachu v Americe zustávala pastavení cernochu vesmes ješte zpala atrackým. Meštácká inte23
ligence, vcetne menševiku a eseru, zustává si vernou, sloužíc kapitálu a používajíc zcela prolhané argumentace: pred proletárskou revolucí nám vytýkali utopismus a po ní od nás požadují fantasticky rychlé prekonání zbytku minulosti! Nejsme však utopisté a známe skutecnou cenu meštáckých »argumentu«, víme také, že stopy starého ve zvycích budou jistou dobu po prevratu nevyhnutelne prevládat nad výhonky nového. Když se nové práve zrodilo, zustává staré vždy po jistou dobu silnejší než nové, tak to bývá vždycky jak v prírode, tak i ve spolecenském živote. Výsmech nad slabostí výhonku nového, laciný intelektuálský skepticismus a pod. - to všecko jsou v podstate metody trídního boje buržoasie proti proletariátu, obrana kapitalismu proti socialismu. Musíme peclive zkoumat výhonky nového, co nejbedliveji se jim venovat, všemožne podporovat jejich rust a »ošetrovat« si tyto slabé výhonky. Je nevyhnutelné, že nekteré z nich zajdou. Nelze zarucit, že práve »komunistické sobotníky« budou mít zvlášt velký význam. O to tu nejde. Jde o podporu všech a všelikých výhonku nového, z nichž život vybere života nejschopnejší. Jestliže japonský ucenec, který chtel lidstvu pomoci potírat syfilis, mel trpelivost vyzkoušet 605 preparátu, pokud nevyrobil 606., vyhovující urcitým požadavkum, musí mít ti, kdož chtejí vyrešit obtížnejši úkol, zvítezit nad kapitalismem, dosti vytrvalosti k vyzkoušení set a tisíCll nových metod, zpusobu a prostredku boje, aby mohli pak vypracovat nejvhodnejší. »Komunistické sobotníky« jsou proto tak duležité, protože je zacali delníci, kterí naprosto nežijí v mimorádne dobrých pomerech, nýbrž delníci ruzných oboru, vcetne delníku bez kvalifikace, pomocných del24
níku, kterí žijí v obycejných, t. j. nejtežších pomerech. Všichni do1::re známe základní podmínku poklesu pracovní výkonnosti, který lze pozorovat nejenom v Rusku, nýbrž na celém svete: ožebracení a zbídacení, rozhorcení a vycerpání, zpusobené imperialistickou válkou, nemoci a podvýživa. Poslední stojí svou duležitostí na prvním míste. - Hlad - tot prícina. A aby byl odstranen hlad, je treba zvýšit pracovní výkonnost jak v zemedelství, tak v doprave 1 v prumyslu. Vzniká tudíž jakýsi zacarovaný kruh: aby byla zvýšena pracovní výkonnost, je treba lidi zbavit hladu, a aby byli zbaveni hladu, je treba zvýšit pracovní výkonnost. Jak známo, takové rozpory jsou v praxi rešeny prolomením tohoto zacarovaného kruhu, prelomem ve flmýšlení mas, hrdinským pocinem jednotlivých skupin, který v tomto prelomu má casto rozhodující význam. Moskevští pomocní delníci a moskevští železnicári (máme-li ovšem na zreteli vetšinu a nikoli hrstku spekulantu, byrokratu a podobnou belogvardejskou celádku) jsou pracující lidé, žijící v pomerech zoufale obtížných. Trvalá podvýživa a nyní, pred novými žnemi, za všeobecne zhoršené zásobovací si· tuace, prímo hlad. A tito hladovející delníci, v ovzduší zlovolné kontrarevolucní agitace buržoasie, menševlku a eseru, porádají »komunistické sobotníky«, pracují pres cas bezplatne a dosahují obrovského z17ýšení pracovní výkonnosti, pres to, že jsou unaveni, utrmáceni a vysíleni podvýživou. Což to není opravdu ohromné hrdinství? COŽ to není pocátek obratu, který má svetodejný význam? Produktivita práce je konec koncu to nejduležitejší a hlavní pro vítezství nového spolecenského rádu. Kapitalismus vytvoril produktivitu práce, nevídanou 25
za feudalismu. Kapitalismus muže být a bude definitivne poražen tím, že socialismus vytvorí novou, mnohem vyšší produktivitu práce. To je vec velmi obtížná a velmi zdlouhavá, je však již zapocata, a to je hlavní. Jestliže v hladovející Moskve v léte r. 1919 hladovející delníci, kterí prestáli ctyri težká léta imperialistické války, potom pul druhého roku ješte težší obcanské války, byli s to zacít toto veliké dílo, jak se bude utváret další vývoj, až zvítezíme v obcanské válce a vybojujeme si mír? V porovnání s kapitalistickou produktivitou práce je komunismus vyšší produktivitou dobrovolných, uvedomelých, sjednocených delníku, využívajících pokrocilé techniky. Komunistické sobotníky jsou neobycejne cenné jako faktický zárodek komunismu, a to je nesmírná vzácnost, nebot jsme na onom stupni, kdy se »delají teprve první kroky k prechodu od kapitali'smu ke komuni-smu« (jak je zcela správne uvedeno v programu naší strany). Komunismus zacíná tam, kde se objevuje sebeobetavá, težkou práci prekonávající péce prostých delníku o zvýšení pracovní výkonnosti, o ochranu kaž- . dého pudu obilí, uhlí, železa a jiných výrobku, které nepripadají ani deln~kum osobne, ani lidem jim »blízkým«, nýbrž lidem jim »vzdáleným«, t. j. veškeré spolecnosti, desetimi'lionUIDa stamilionum lidí, sdružených z pocátku v jeden socialistický stát, pOltomve Svaz sovetských republik. Karel Marx se v »Kapitálu« vysmívá nabubrelosti a mnohomluvnosti meštácko-demokratické velké charty svobod a práv cloveka, celému tomu frázerství o S'V'obode,rovnosti a bratrství vubec, které oslnuje šosáky a filistry všech zemí až po nynejší nicemné hrdiny nicemné Bernské internacionály. Marx 26
staví proti temto naJbubrelým deIdaTacím práv prosté, skromné, vecné a všední proletárské pojeti otázky: státem 'stanovené zkrácení pracovní doby, tot jeden z typických príkladu takového pojetí. Veškerá výstižnost a celá hloubka Marxovy pripomínky se nám stává tím jasnejší a zretelnejší, cím více se rozvíjí nápln proletárské revoluce. »Formule« ,skutecného komunismu se odlišují od nabubrelého, zchytralého a slavnostního frazérství ~autských, menševiku a eseru s jejich mHými »pobratimy« z Bernu práve tím, že redukují vše na pracovní podmínky. Méne žvanení o »pracovní demokracii«, o »svobode, rovnosti a bratrství«, o »lidovláde« a podobných vecech: uvedomelý delník a rolník za našich dnu rozpoznává v techto nabubrelých frázích šejdírství meštáckého inteligenta stejne snadno, jako mnohý životem zkušený clovek pri pohledu na bezvadne »uhlazený« zjev a zevnejšek »gentlemana« ihned neomylne usoudí: »Podle všeho šejdír«. Méne bombastických frází, více prosté, všední práce, více péce o každý pud obiU, o každý pud uhli! Více péce o to, aby tento pud chleba a pud uhlí, nezbytný hladovému delní-kovi a otrhanému, polonahému rolníkovi, byl opatrován nikoliv cachrárskými transakcemi, nikoliv kapitalisticky, nýbrž uvedomelou, dobrovolnou, sebeobetave hrdinskou prací prostých pracujících lidí, takových, jako jsou pomocní delníci a železnicári Moskevsko-kazanské dráhy. Všichni musíme priznat, že všude, na každém kroku, také v našich vlastních radách, se vyskytují stopy meštácko-inteligentského, frazérského pojetí otázek revoluce. Náš tisk na pL málo bojuje proti temto zpuchrelým prežitkum zpuchrelé, meštácko-demokratické minulosti, málo podporuje prosté, skromné, 27
každodenní, avšak živé výhonky skutecného komunismu. Vezmete postavení ženy. Ani jedna demokratická strana ve svete v žádné z nejpokrocilejších meštáckých republik neudelala v tomto smeru za nekolik desetiletí ani Isetinu ,toho, co jsme hned v prvním roce své vlády udelali my. Neponechali jsme doslova kámen na kameni z onech nicemných zákonu o nerovnoprá. 'lOSti ženy, ° prekážkách rozvodu, o hnusných formah~ách, které jej ztežují, o neuznávání práv nemanželských detí, o pátrání po otcovství atd. zákonu, jejichž pozustatku je tolik ve všech civilisovaných zemích, k hanbe buržoasie akapita1ismu. Máme tisíckrát právo být hrdi na to; co jsme udelali na tomto poli. Cím dukladneji jsme však ocistili pudu od veteše starých, meštáckÝch zákonu a zarízení, tím lépe jsme si ujasnili, že je to teprve urovnání pudy pro stavbu, ni'kCJIliv všalk ješte sama stavba, Zena zustává nadále domácí otrokyní pres všechny osvobo·zenské zákony, nebot ji deptá, rdousí, otupuje a ponižuje hospodarení v malé domácnosti: pripoutává ji ke kuchyni a k detskému pokoji, plýtvá její tvurcí silou na práci barbarsky neproduktivní, drobnou, vysilující, otupující a ubíjející. Skutecné osvobození ženy, skutecný komunismus zacne teprve tam a tehdy, kde a kdy zacne hromadný boj (rízený proletariátem, který má státní moc) proti tomuto hospodarení v malé domácnosti, nebo lépe receno, hromadné pretvárení takového hospodarení ve velké socialistické hospodárství. Venujeme v praxi dosti pozornosti této otázce, která je pro každého komunistu theoreticky nesporná? Jiste že ne! Opatrujeme dosti starostlive výhonky komunismu, které tu už nyní jsou na tomto poli ? 28
Nikoli, ješte jednou nikoli. Spolecné jídelny, jesle, materské školky, tot vzory techto výhonku, tot prosté a všední prostredky, které nepredpokládají nic bombastického, mnohomluvného a slavnostního, které skutecne jsou s to osvobodit ženu, které ve skutecnosti mohou zmenšit a úplne odstranit její nerovnost 8 mužem se zretelem k její úloze ve spolecenské výrobe a verejném živote. Tyto prostredky nejsou nové, jsou vytvoreny (jako vubec všechny materiální preJpoklady socialismu) velkokapitalismem, zustávaly však za kapitalismu, za prvé, vzácným zjevem, za druhé - což je zvlášt duležité - bud cachrárskýrni podniky se všemi nejhoršími stránkami spekulace, obohacování, šejdírství a falšování, anebo »komediantstvím meštácké dobrocinnosti«, kterou vyspelí delníci právem nenávideli a jíž opovrhovali. Není pochyby, že u nás je nyní techto zarízerlÍ mnohem více a že zacínají menit svuj ráz. Není pochyby, že mezi delnickými a rolnickými ženami je mnohem více organisátorských talentu, než si myslíme, lidí, kterí dovedou udelat neco praktického. za Úcasti velkého poctu pracovníku a ješte vetšího poctu spotrebitelu, bez záplavy frází, zmatku, sváru a žvanení o plánech, systémech atd., címž stále »stune« domýšlivá »inteligence« nebo novopecení »komunisté«. Neopatrujeme však náležite tyto výhonky nového. Vezmete buržoasii. Jak skvele dovede delat reklamu tomu, co ona potrebuje! Jak jsou vychvalovány v milionech exempláru jejich novin podniky, které jsou 8 hlediska kapitalistu »vzorné«, jak ze »vzorných« meštáckých zarízení se delá vec národní hrdosti! Náš tisk se bud vubec, nebo témer vubec nestará o to, aby popularisoval nejlepší jídelny nebo 29
jesle, aby se denne dožadoval, aby nekteré z nich byly premeneny ve vzorné, aby jim delal reklamu, podrobne lícil, jaJké Úspory lidské práce, ja;kého pohodlí pro spotrebitele, jaké úspory potravin, jakého osvobození ženy od domácího otroctví a jakého zlepšení zdravotních podmínek je a muže být dosaženo pri vzorné komunistické práci a jak tohle všechno muže být dáno celé spolecnosti, všem pracujícím. Vzorná výroba, vzorné komunistickésobotníky, vzorná péce a svedomitost pri opatrování a distribuci každého pudu obilí, vzorné jídelny, vzorná cistota toho a toho delnického domu, té a té ctvrti _ toho všeho si náš tisk i každá delnická a rolnická organisace musí desetkrát ví-ce všímat a desetkrát více se o to starat než nyní. Všecko to jsou výhonky komunismu a opatrování jich je naší spolecnou a prední povinností. At je stav našeho zásobování a naší vý_ roby jakkoli obtížný, je prece jen za pul druhého roku bolševické vlády nepochybný pokrok na celé cáre: množství státem vykoupeného obilí vzrostlo z 30 milionu pudu (od 1. VIII. 1917 do 1. VnI. 1918) na 100 milionu pudu (od 1. VIII. 1918 do 1. V. 1919); zelinárství bylo rozšíreno, ubylo neobdelaných polí, železnicní doprava se zacala zlepšovat pres nesmírné potíže s palivem atd. Na této všeobecné základne a s podporou proletárské státní moci výhonky komunism:l v úplný neodumrou, komunismus.llýbrž se rozrostou a rozkvetou
Musíme dobre promyslit význam »komunistických sobotníku«, abychom z této veliké iniciativy vyvodili velmi duležitá praktická poucení, která zvšechna nich vyplÝVají.
Všestranná podpora této iniciativy - tot první a hlavní poucení. Slova »komuna« se u nás zacalo užívat príliš lehkomyslne. Každý podnik, organisovaný komunisty nebo za jejkh úcasti, je obycejne ihned prohlašován za »komunu« - a pri tom se casto zapomíná na to, že tak cestného názvu treba vydobýt dlouhou a úpornou prací, vydobýt ho prokázaným praktickým úspechem ve výstavbe opravdu komunistické. Proto prišlo podle mého názoru v }2mvý cas rozhodnutí, ke kterému dospela vetšina Ustredního výkonného výboru sovetu - zrušit dekret Rady lidových komisaru v té cásti, která se týká názvu »spotrebitelských komun«. Necht bude název prostší, pak i závady a nedostatky prvních stupnu nové organisátorské práce nebudou svalovány na »komnny«, nýbrž (jak rto taJké má právem být) na špatné komunisty. Bylo by velmi užitecné vymýtit slovo »komuna« z bežné mluvy a zakázat, aby je vyslovoval kddý, komu je slina na jazyk prinese, cili: priznávat tento název jenom skutecným komunám, které opravdu v praxi dokázaly (a to podle jednomyslného zjištnnl vlliíkeróho okolniho obyvatelstva), že jsou schopny, !n dovooou komunisticky. NI'dl'!vo dokllŽ, žoor~anisovnt jsi schopen dilo nezištne pracovat pro blaho lIJ!olncnost1,pro blaho všech pracujících, že jsi IIchopen »pracovnt revolucním zpusobem«, že jsi IIchopen zvyšovat pracovní výkonnost, organisovat dilo vzorn~, a teprve pak se dožaduj cestného názvu »komuna«! V tomto smeru jsou »komu[list~cké sobotníky« nejvzácnejší výjimkou. Nebot zde pomocní delníci a železnicári Moskevsko-kazanské dráhy nejdríve skutkem prokázali, že jsou s to pracovat jako komunisté,
30 31
a teprve potom svuj pocin nazvali »korrunistickými sobotníky«. Je treba prosazovat a prosadit, aby se tak delo i nadále a aby všichni a každý, kdo svuj podnik, své zarízení nebo své dílo nazývají »komunou,<, ackoliv to nedokázali namáhavou prací a praktickým úpechem dlouhotrvající práce} vzornou a opravdu komunistickou organisací, byl nemilosrdne zesmešnen a zostuzen jako šarlatán nebo mluvka. Veliké iniciativy »komunistických sobotníku« je treba využít také v druhém smeru, a to k ociste strany. Bylo naprosto nevyhnutelné, že v první dobe po prevratu, kdy masa »poctivých« a šosácky naladených lidí se chovala zvlášt ustrašene, kdy meštácká inteligence, samozrejme vcetne menševiku a eseru, provádela bez výjimky sabotáž, prisluhujíc buržoasii, bylo naprosto nevyhnutelné, že se k vládnoucí strane lepili dobrodruzi a ostatní krajne škodlivé živly. Bez toho se žádná revoluce neobešla a nemuže obejít. Celkem jde o to, aby vládnoucí strana, opírající se o zdravou a silnou pokrokovou trídu, dovedla provádet ocistu svých rad. Ocistu strany provádíme dávno. Je treba v této práci neochvejne a neúnavne pokracovat. Mobilisace komunistu na vojnu nám pomohla: zbabelci a nicemové utekli ze strany. Štastnou cestu! Takový pokles clenstva je obrovským zvetšením její síly a váhy. Je treba pokracovat v ociste, využívat iniciativy »'komunistických sobotn1ku«: prijímat do strany teprve, rekneme, po pulrocní »zkušební dobe« nebo »cekatelské lhute«, která by záležela v »práci revolucním zpusobem«. Stejné osvedcení je treba požadovat od všech clenu strany, kterí do ní vstoupili po 7. listopadu (25. ríjnu) 1917 a neprokázali zvláštní 32
prací nebo zásluhami svou naprostou spolehlivost, vernost a zpusobilost být komunistou. Cistka strany, spojená s ustavicným zvyšováním požadavku kladených stranou na práci skutecne komunistickou, bude zlepšovat aparát státní moci prechod rolníku na a obrovsky uspíší definitivní stranu revolucního proletariátu. »Komunistické sobotníky« vrhly mimo jiné neobycejne pronikavé svetlo na trídní ráz aparátu státní moci za diktatury proletariátu. Ústrední výbor strany sestavuje dopis o »revolucním zpusobu práce«. Myšlenku predkládá Ústrední výbor strany o 100.000 až 200.000 clenu (predpokládám, že asi tolik jich zustane po vážné cistce, nebot nyní jich je více). Myšlenky se chopili odborove organisovaní delníci. Máme jich v Rusku a na Ukrajine na 4 miliony. V obrovské vetšine jsou pro proletárskou státní moc, pro diktaturu proletariátu, 200.000 a 4 miliony -takový je pomer »ozubených kol«, je-li prípustné se tak vyjádrit. A dále následuji desetimilionové masy rolnictva, kter6 se d~li na tri hlavni skupiny: poloproll'táf'i cili venkovská chudina, nc.ipo{~etncjšia prolet.llrlMu Ill'.IhliMí; potom HlJ'('dni rolnictvo; konecne vlJlmi necetná skupina -- kulaci cili vesnická buržoltsle.
Polmd zURtane možnost obchodovat obilím a spekulovat s hladem, zustane rolník (a to je za diktarury proletariátu po jistou dobu nevyhnutelné) zpola pracujícím clovekem, zpola spekulantem. Jako spekulant je našim neprítelem, je neprítelem proletárské. ho státu, je ochoten se smlouvat s buržoasií a jejími vernými lokaji až po menševika Šera nebo esera B. Cernenkova, kterí jsou pro volný obchod s obilím. Jako pracující clovek je však rolník prítelem prole33
társkéhostátu, nejspolehlivejším spojencem delnÍkovým v boji proti statkári a kapitalistovi. Jako pra,cující clovek podporuje rolník svou obrovskou, mni)hamilionovou ffi'asou onu »mašinerÍi« státu, která je rízena asi dvema sty tisíci príslušníky komunisticl:é proletárské avantgardy a skládá se z milionu organisovaných proletáru. Státu, který by byl v opravdovém slova smyslu d'~mokratictejší, který by byl tesneji spjat s pracujícími a s VYkoristovanÝmi masami, na 8vete d08ud nebylo. Práve taková proletárská práce, která se projevuje »komunistickÝmi sobotníky« a je jimi uskutecnována, prináší definitivní zajištení úcty a lásky rolníku k proletárskému státu. Taková práce _ a jedine taková práce - nadobro presvedcuje rolníka o tom, že pravdu máme my, že pravdu má komunismus, a ciní z rolníka našeho oddaného prívržence, což znamená: vede k úplnému prekonání zásobovacích obtíží, k úplnému vítezství komunismu nad kapitalismem, pokud jde o produkci a distribuci obilí, vede k bezpodmínecnému upevnení komunismu.
, ••••••••
VICI.KA '/. fu.kllhll
Vyšlo jako zvláštní brožura v cervnu 1919
7.
ft
INIUIA'IV.
1I11111111\hl N.III""""
J.1'1\11\t1v,~t'h
II IIIIYX
'I't1MIIX,
OrJ13,
MOC[{II11,
."I~I'li Vydllllyl'll
jJr'c!o}.l1
In,,"IIIII,I ",
"II'''''', ••
1I,I\Illltll
111"'"
.Mtlll""""
IIJ.I:I 1\1I111"tl"t"I~lvlI"
.IIII'Olllllv
I 'I't
H' II tI
1.11
II,
:f,1I
redakcní spolupráce Václava ProkUuJku u Mllu~u Svatošové. Obálku navrhl Ing. Karel Policanský. Vydala a vytiskla r. 1948 Svoboda v Praze jako 18. svazek »Malé knihovny marxismu-leninismu« v nákladu 20.000 výtisku. Druhé vydání (25.001 až 45.000). Cena 6 Kcs. Publitkace císlo 129a,
