Vize. Rozhovor s Věrou Palkovskou, starostkou města Třinec

03–16

Vize Rozhovor s Věrou Palkovskou, starostkou města Třinec Věra Palkovská, dlouholetá starostka města Třince, je známa svou nezměrnou aktivitou, silným morálním postojem a odvahou. Je iniciátorkou Třinecké výzvy za vyšší kvalitu staveb z veřejných peněz, která řeší nešvary s výběrem na základě nejnižší ceny. Má za sebou řadu velmi úspěšných projektů a svou práci staví na osobní odpovědnosti ve službě občanům.

Kontinuita a stabilita

Jsem v Radě města Třince od roku 1994 a od roku 2006 stojím v jejím čele. Mým osobním vzorem je Tomáš Baťa, jenž byl odpovědným starostou i podnikatelem. Protože je politika službou občanům, i když se to dnes takto mnohdy nevnímá, musí být starosta této službě oddaný, starat se o město, a to vyžaduje být z 90 % manažerem a jen z 10 % politikem. Je důležité nehledět jen na „ekonomickou výtěžnost“, ale i na budování společenství a vztahu k městu a ke svému okolí. Budování prostředí, ve kterém se pracuje i odpočívá. Chytré město může vzniknout jen díky osobní odpovědnosti a stabilnímu dlouhodobému plánu rozvoje. Podobné odpovědnosti, s jakou přistupujete k penězům, jež jste si vydělali sami. Máte k nim jiný vztah, než když „jen rozdělujete“ ty cizí (veřejné). Proto jsme i při budování místní průmyslové zóny pečlivě vybírali firmy nejen z hlediska momentálního finančního přínosu, ale i dlouhodobé perspektivy, která staví především na vztahu k danému místu a tradici. I proto byla naše průmyslová zóna, řešená jako PPP (Public Private Partnership, tedy ve spolupráci soukromého a veřejného sektoru), vybrána jako vzorová a získala řadu ocenění, kromě jiných například Brownfield roku. Na zcela zaplněné ploše 20 ha naleznete průmyslové podniky i chráněnou dílnu, celkem 1700 pracovních míst. Firmy zde podnikající jsou dlouhodobými partnery města a město s nimi připravuje společné investice a programy, především v oblasti kultury a sportu. Průmyslová zóna je plná a působí zde firmy, které projevují společenskou odpovědnost – podporují místní klub důchodců či stacionář, což je v českých poměrech u zahraničních investorů neobvyklé. Odmítli jsme například dále jednat o nabídce jedné německé firmy na 400 pracovních míst. Firma nebyla k životnímu prostředí šetrná a navíc chtěla stěhovat svou továrnu z Německa k nám, což je varující signál, že po vyčerpání daňových a jiných výhod ji přestěhuje dále na východ. V dané chvíli by to tak byl úspěch, ale v dlouhodobé perspektivě by se jednalo o špatné rozhodnutí. Chytré řešení tak spočívá ve vidění dlouhodobých přínosů, ne v okamžitém zisku. A tento přístup se Třinci bohatě vyplácí.

Proto město podporuje občany v progresivních investicích, například do výměny kotlů, a dorovnává státní dotace. Stát přispívá 85 %, kraj 5 % a město také 5 %, takže každý, kdo o výměnu kotle zažádal, dostal 95 % investice nazpátek. V kraji s nízkými příjmy tak motivujeme i ty, kteří by na takovou investici nikdy nedosáhli, přestože jsou většinou mezi těmi nejvíce potřebnými. Kvalitě života ve městě to prospívá a přispíváme k ní všichni.

Umět se domluvit

Mým druhým vzorem je Karol Wojtyła, tedy papež Jan Pavel II., který vždy hledal cesty, jak se s druhými domluvit. A to je i druhý pilíř tvorby chytrého města – umět se domluvit, hledat společné přínosy a modely spolupráce. Starosta si musí být vědom, že jeho úlohou je propojovat lokální zájmy a hledat řešení, jak nejlépe s možnými „vydělanými“ prostředky naložit. Třinec letos slaví 85 let od získání statutu města. K jeho vzniku přispěly dva významné mezníky – založení Třineckých železáren a vybudování Košicko-bohumínské železnice. Zásadní roli v přeměně našeho města na centrum regionu sehrály v novodobé historii Třinecké železárny. Město a huť jsou spojeny takřka pupeční šňůrou, podnik je největším zaměstnavatelem v celém regionu a mezi městem a železárnami úspěšně funguje už mnoho let vzájemná spolupráce. Fabrika se nachází prakticky v těsné blízkosti kostela a školy. Významnou roli pro Třinec sehrálo také vybudování Košicko-bohumínské dráhy. Železniční stanici máme nejen u železáren, ale od roku 2013 také přímo v centru města. Pojali jsme to jako výhodu: regionální vlaky i rychlíky nám zastavují u náměstí na dnes již moderní železniční stanici, a lidé tak mohou nechat svá auta doma a přijet veřejnou dopravou. Městem prochází i hranice s Polskem, což opět nevnímáme jako bariéru, ale jako příležitost ke spolupráci, například skrze přeshraniční rozvojové projekty s partnerskými městy Bielskem-Białou a Žilinou.

Odvaha

V našem městě žije mnoho národností, což je opět velká výhoda. Existuje tu totiž přirozená soutěživost, kdo danou věc vykoná lépe. Člověk až žasne, že na tak malém prostoru existuje tolik schopných lidí – od hokeje, atletiky, gymnastiky přes kulturu, hudbu po podnikatelské počiny. To je dáno obrovskou touhou jít dopředu, tahem na branku a také tradicí – lidé jsou tu hodně svázáni s regionem, neradi se stěhují. Máme pocit, že k tomuto regionu patříme. Takový silný citově emociální vztah spojený s odvahou je pro město důležitým základem pro budoucnost, proto věřím, že se nám v Třinci podaří vytvořit chytré město. Chceme být v tomto ohledu lídrem, vzorem pro menší česká města. O své město však chceme pečovat nejen citem, ale i rozumem. Pro každou ze čtyř oblastí našeho konceptu – správu města, mobilitu, životní prostředí a informační technologie – proto již máme zpracován souhrn provázaných investic a projektů. Chytré město pro nás znamená zavedení elektronických služeb a aplikací, sbírání, vyhodnocování a zveřejňování dat o městě. Budeme podporovat investice do obnovitelných zdrojů, zelené infrastruktury a čistého ovzduší, elektromobility a dalších alternativních způsobů dopravy. To vše musí být podpořeno zavedením moderních systémů a technologií. Třinec se na koncept chytrého města již dlouhou dobu připravuje, přípravě plánů věnovalo město několik posledních měsíců. Navazují na dřívější povedené projekty v oblasti cyklodopravy, železniční dopravy, elektromobility nebo životního prostředí. Ve městě se dlouhodobě daří zlepšovat ovzduší, spolu s partnery se povedlo uskutečnit velké dopravní projekty a rozestavěný obchvat města brzy odlehčí dopravě i vzduchu. Koncept zahrnuje například zajištění nákupu autobusů na elektřinu, pořízení dobíjecích stanic pro autobusy i auta. Město propojí dopravní terminály sítí chytrých zastávek, aktuální data o provozu budou dostupná pro cestující i řidiče. Chystáme také úpravy cyklistických tras ve městě i v jeho okolí. Město také dlouhodobě podporuje transparentní řízení, zavádí například standardizovanou přípravu projektů v procesu BIM (Building Information Modeling, informační model budovy). Dokladem, že jde Třinec správnou cestou, je i aktuální ocenění Město pro byznys Moravskoslezského kraje.

Ondřej Bárta, 4 roky

Úvodník Máloco je tak aktuální pro města a obce jako téma tohoto čísla: veřejné zakázky. Vždyť již od října 2016 vstupuje v platnost nový zákon. Měl by vést k odklonu od tendence zadávat na nejnižší cenu, a naopak posílit možnost zadavatelů získat kvalitně provedenou zakázku. Také přináší mnohé novinky v poptávání inovací, které by mohly usnadnit zavádění konceptu chytrých měst, a to skrze nové nástroje, jako je inovační partnerství, veřejné zakázky v předobchodní fázi (PCP) a veřejné zakázky na inovativní řešení (PPI). Pro obrodu kultury veřejného poptávání však samotný zákon a jeho nástroje nestačí. Potřebujeme i zadavatele, kteří mají tři „O“: odpovědnost, odvahu a odbornou zdatnost. Spolu s desítkami autorů jsme pro vás sestavili unikátní přehled návodných informací, které by vám mohly posloužit při přípravě zadávací dokumentace, ale i v rychlé orientaci v nových postupech, které zákon umožňuje. Řešení některých známých problémů, jakými jsou například proprietární uzamčení (vendor lock-in) či soutěž na nejnižší cenu, představujeme na příkladech z několika zahraničních i domácích měst. Dalším z cílů tohoto čísla bylo sdílet informace o možnostech zadávání veřejných zakázek (verejne obstaravanie) mezi Českem a Slovenskem a posílit tak vzájemnou inspiraci k tomu, jak lze udělat veřejnou soutěž, za kterou se už nikdo nebude stydět. Právě společenská prestiž, která byla před sto lety u nás přirozenou součástí zadavatelské hrdosti a dodavatelské profesionality, se dnes díky dobře vysoutěženým a dobře odvedeným dílům možná znovu v našich krajích masivně prosadí. I my jsme v naší rodině došli k platnému závěru, že jen ty dobré věci přetrvají a člověk na ně může být i po létech pyšný. Tak buďme odvážní! Pro ty z vás, kteří berou koncept chytrých měst vážně, mohu doporučit velmi úspěšný příklad z chorvatského Dubrovníku, který je ukázkovým vzorem pro menší města, jak dosáhnout za jediný rok hmatatelných výsledků. Základem jejich úspěchu je společná koncepční práce ve spolupráci s lokálními firmami s cílem vybudovat město otevřené inovacím. A takový cíl má určitě i vaše město.

03–16 VIZE Rozhovor s Věrou Palkovskou, starostkou města Třinec veřejné zakázky 02 Veřejné zakázky od října 2016 05 Aktivity Ministerstva pro místní rozvoj 07 Jak získat to, co jako zadavatel potřebujete 11 Dôležitá je pozitívna komunikácia 13 Mestá a obce chcú obstarávať lacno, ale efektívne! 15 Vyhovuje súčasné VO projektantom? 18 Problém vendor lock-in ve veřejných zakázkách 21 Veřejné zakázky v předobchodní fázi (PCP) 23 Praha řeší PCP 24 Předobchodní zadávání veřejných zakázek (PCP) 27 Chytrá a udržitelná města a program Horizont 2020 29 Zakázková mafie 31 Jak poptávají inovace ve Vídni 35 Malmö – vízia naplnená v pravý čas 38 Musíme sa viac stretávať 42 Jak Británie poptává „smart“ Smart 44 Smart City Dubrovník 48 Stromy v chytrém městě – proč je stále týráme?! 56 Hľadanie krásy mobilita 58 Patří sběrné komunikace do sběru? 65 Jak na carsharing ENERGETIKA 68 Aktuální trendy 70 Veřejná zakázka se zaručeným výsledkem 74 Osvětlení zimního stadionu  Arch 78 Procenta umění 81 Elena Madison 88 Dotační náboženství v procesu revitalizace Perly 01 92 Příklady dobré praxe Brand 96 Tak trochu jiná mapa 100 Soutěže o nový vizuální styl města 102 Literární lavičky Life 104 Moje stopa 108 Škola ako nástroj na budovanie komunity 110 Benátské bienále: Zprávy z fronty

David Bárta, šéfredaktor Smart Cities K dispozici na

NYNÍ NA

komerční prezentace 2 ob MasterCard 40 Deloitte 47 Sinfin 55 SMARTUP SUMMIT 60 MasterCard 62 VARS BRNO 64 Cross

67 CITIQ 73 E.ON 76 E.ON 91 Studio21 94 mmcité 3 ob mmcité

www.scmagazine.cz

Když to nejde po dobrém, tak to nejde.

02

veřejné zakázky

Veřejné zakázky od října 2016 Donika Zůbková, Frank Bold Advokáti

V říjnu 2016 vstoupí v účinnost zákon o zadávání veřejných zakázek, který nahradí stávající zákon o veřejných zakázkách. Měl by vést k odklonu od tendence zadávat na nejnižší cenu, a naopak posílit možnost zadavatelů získat kvalitně provedenou zakázku. Jaké podstatné změny tedy zákon přinese?

veřejné zakázky

Důraz na kvalitu Nový zákon poskytuje větší váhu kritériím kvality v zadávacím řízení. Zadavatelé tak budou moci v zadávací dokumentaci více ovlivnit, zda získají kvalitní a udržitelné plnění veřejné zakázky. Požadavek zákona, aby byly nabídky v nadlimitním režimu posuzovány na základě jejich ekonomické výhodnosti, zůstává. Ekonomická výhodnost však neznamená nejnižší cenu, nýbrž nejvhodnější poměr nabídkové ceny a kvality. Zadavatel může v zadávací dokumentaci zohlednit sociální, inovační a estetická hlediska spojená s předmětem veřejné zakázky. Například může stanovit, že jedním z kritérií pro hodnocení ekonomické výhodnosti budou náklady životního cyklu nabídky (náklady na údržbu či náklady spojené s koncem životnosti produktů) nebo zapojení osob dlouhodobě nezaměstnaných do plnění veřejné zakázky (zejména v oblasti stavebních prací). Tento výčet možných kritérií není zdaleka vyčerpávající: nový zákon umožňuje zadavateli kvalitu určit podle vlastních potřeb a preferencí, které jsou pro něj v zadávacím řízení klíčové. Z hodnoticích kritérií by tedy mělo jasně vyplývat, jaká je představa zadavatele o plnění, aby uchazeči mohli své nabídky této představě co nejlépe přizpůsobit. Zadavatel bude také mít možnost stanovit pevnou cenu soutěžené služby nebo zboží a hodnotit došlé nabídky na základě kvality, kterou nabízejí za jím stanovenou cenu. Tímto opatřením se zadavatel může vyhnout nabídkám obsahujícím podezřelou mimořádně nízkou nabídkovou cenu. Příklad: Výběr uchazeče, se kterým bude uzavřena smlouva, se uskuteční při posouzení dílčího hodnoticího kritéria nabídkové ceny a dílčího hodnoticího kritéria kvality věcného návrhu dopravního řešení křižovatky na ul. Jánské. Hodnoticí kritérium nabídkové ceny má váhu 60 %. Hodnoticí kritérium kvality věcného návrhu má váhu 40 %.

Výběr důvěryhodného dodavatele Na rozdíl od stávající právní úpravy nový zákon o zadávání veřejných zakázek umožní zadavateli vyloučit z výběrového řízení účastníka, s nímž má z minulosti špatnou zkušenost: například plnil předchozí zakázku nekvalitně nebo se zpožděním. Právo na vyloučení nespolehlivce se vztahuje i na případy, kdy vadné plnění uchazeče proběhlo v rámci zakázky jiného veřejného zadavatele. Možnost vyloučit takového uchazeče má zadavatel tehdy, pokud závažné nebo dlouhodobé pochybení uchazeče nastalo v posledních třech letech před zahájením zadávacího řízení. Současně musí být splněn předpoklad, že dané pochybení vedlo ke vzniku škody, předčasného ukončení smluvního vztahu či mělo obdobný důsledek. Pozn.: Za účelem vyloučení účastníka musí zadavatel jeho nezpůsobilost prokázat. Odůvodněné oznámení o vyloučení je potřeba účastníkovi odeslat bezodkladně poté, co zadavatel nezpůsobilost účastníka zjistí.

Hodnocení všech nabídek už nebude nutné Zákon přináší zadavatelům širokou možnost volby, v jakém sledu provedou jednotlivé kroky pro výběr vítězné nabídky. Podle dosavadního zákona se musela hodnoticí komise zabývat všemi nabídkami, které zadavatel obdržel – i těmi, u nichž nebyly splněny všechny podmínky účasti. Nově bude možné posoudit splnění podmínek účasti ještě dříve, než dojde k samotnému hodnocení nabídek. Vyhodnocovací proces se tak zjednoduší, aniž by byl někdo vyloučen bezdůvodně. Alternativně může zadavatel rozhodnout, že nejprve budou nabídky hodnoceny z hlediska své kvality a až poté z hlediska podmínek účastenství. Pozn.: Doporučujeme nejdříve prověřit splnění podmínek účastenství a až poté se věnovat hodnocení. Opačný postup by mohl vést k tomu, že čas strávený hodnocením rozsáhlé nabídky bude nakonec vzhledem k nesplnění základních podmínek pro účast zbytečný.

03

04

veřejné zakázky

66,047

Zrušení zadávacího řízení si lze vyhradit

Zadavatel bude mít možnost zrušit řízení na základě výhrady v zadávacích podmínkách. Doposud tuto výhradu mohli využít pouze zadavatelé v případě soutěže o návrh nebo sektoroví zadavatelé (například některé městské firmy). Účelně vynaložené náklady spojené s účastí v zadávacím řízení je však potřeba účastníkům uhradit. Příklad: Zadavatel si vyhrazuje právo zrušit zadávací řízení nad rámec důvodů uvedených v § 127 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Odůvodnění postupu zadavatele bude v takovém případě uvedeno v oznámení o zrušení zadávacího řízení.

Méně formalismu při výběru nejvhodnější nabídky Předkladatele nejvýhodnější nabídky už zadavatel nebude muset vyloučit kvůli chybějícímu údaji, dokladu, vzorku nebo modelu vyžadovaného zadávací dokumentací. Zadavatel v takovém případě může účastníkovi stanovit lhůtu k dodatečnému doplnění. Uchazeč bude vyloučen teprve tehdy, pokud ve lhůtě potřebné náležitosti nedoplní.

Více stavebních zakázek ve zjednodušeném podlimitním řízení Zatímco dosud si zadavatel u stavebních prací mohl zjednodušené podlimitní řízení zvolit pouze v případě, kdy stavební práce nepřesáhly hodnotu 10 000 000 Kč, podle nového zákona může stavební práce takto zadávat až do výše 50 000 000 Kč. Zadávání ve zjednodušeném podlimitním řízení povede k nižší administrativní zátěži pro zadavatele, ale na druhé straně k větší uzavřenosti daného typu zadávání. Větší objem veřejných zakázek tak bude možné zadávat méně transparentním způsobem.

Nové definice pro uplatnění in-house výjimek Návrh zákona ponechává zadavatelům výjimku z povinnosti zadávat veřejnou zakázku, pokud jde o in-house, tedy plnění činností a služeb mezi tzv. ovládající a ovládanou osobou. V praxi se mohou v této situaci nacházet obce či kraje ve vztahu ke společnostem, ve kterých mají majetkovou účast. Nově budou mít zadavatelé více jasno v tom, zda lze jejich společnosti podřadit pod pojem „ovládané osobou“, která in-house zakázku plní. Je k tomu potřeba, aby ovládaná osoba vykonávala více než 80 % činnosti na základě úkolů svěřených ovládajícím veřejným zadavatelem (např. obcí). Pod ovládáním ve smyslu in-house si lze představit rozhodující vliv ovládajícího na strategické cíle a významná rozhodnutí ovládané osoby. Pozn.: Pro uplatnění in-house výjimky musí být zadavatelem obec či kraj a zároveň musí mít podle aktuální judikatury zástupce v řídicích orgánech společnosti.

Zveřejnění smlouvy v registru smluv Smlouvu uzavřenou s vítězným uchazečem musí zadavatel vyvěsit na svém profilu do 15 pracovních dnů. Totožná je lhůta i pro uveřejnění změn a dodatků dříve uveřejněné smlouvy. Nový zákon reaguje nově na povinnost obcí a úřadů zveřejňovat uzavřené smlouvy v registru smluv, která platí od 1. července 2016. Pozn.: Pokud zadavatel uveřejní smlouvu podle zákona o registru smluv, nemusí ji už zveřejňovat na svém profilu. Naopak pouze zveřejnění na profilu zadavatele (bez vložení do registru smluv) ke splnění povinností nebude postačovat.

veřejné zakázky

Aktivity Ministerstva pro místní rozvoj ve vztahu ke Smart Cities – spolupráce se soukromým sektorem Jana Korytářová, František Kubeš (Odbor regionálního rozvoje MMR ČR) ve spolupráci s Odborem práva veřejných zakázek a koncesí (MMR ČR)

Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (MMR) je gestorem zavádění konceptu smart cities v českých městech, a to v rámci iniciace udržitelného rozvoje měst, jenž je nedílnou součástí celé urbánní politiky. MMR je také gestorem metodického řízení zadávání veřejných zakázek a významných opatření Národního plánu elektronického zadávání veřejných zakázek, podílí se na zajištění přípravy souvisejících právních norem a dále na tvorbě celostátní koncepce v oblasti spolupráce veřejného a soukromého sektoru. Tyto agendy spolu úzce souvisejí, neboť právě aktivní spolupráce měst, škol a inovačních firem může významným způsobem přispět k místnímu rozvoji na půdorysu tzv. chytrých měst. Aktivity smart cities na národní úrovni ze strany MMR

MMR považuje uplatňování konceptu a následnou podporu smart cities za jednu ze svých priorit v oblasti regionální politiky a podniká řadu aktivit, které tomu mohou pomoci. Jsou jimi např. spoluvytvoření certifikované Metodiky konceptu inteligentních měst, založení Pracovní skupiny pro Smart Cities pod Radou vlády pro udržitelný rozvoj, pořádání tematických seminářů pro zástupce měst a relevantních institucí nebo odborné prezentace na stále častějších tematických konferencích věnovaných rozvoji měst. Další plánované aktivity ze strany MMR jsou organizace studijní cesty pro zástupce

měst, organizace exkurzí ve firmách či velké konference podobné té, která se v rámci předsednictví ČR ve Visegrádské čtyřce konala na začátku dubna v Ostravě. MMR poskytuje metodickou podporu městům, která chtějí zavádět smart řešení v rámci svého rozvoje, zároveň nepřímo nabízí spolufinancování konkrétním projektům díky možnostem Integrovaného regionálního operačního programu (IROP). Také další rezorty prolínají smart řešení udržitelného rozvoje do svých operačních programů a dotačních výzev pro programové období 2014–2020, ať už jde o Ministerstvo životního prostředí ČR (OP Životní pro-

05

06

veřejné zakázky

středí), Ministerstvo průmyslu a obchodu (OP Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost), Ministerstvo dopravy (OP Doprava). Financování chytrých řešení se věnuje také Magistrát hlavního města Prahy skrze OP Praha – pól růstu. Metodika konceptu inteligentních měst vznikla ve spolupráci MMR, MD, MPO a MŽP a expertů na urbánní tematiku. Metodika je chápána jako kuchařka pro zástupce měst, jež chtějí svůj budoucí rozvoj řešit pomocí konceptu smart cities. Zmiňovaná Pracovní skupina pro Smart Cities je pak platformou pro setkávání zástupců relevantních rezortů a institucí, nabízí účast zástupcům z akademické obce i samotným městům a poskytuje prostor pro mezioborovou komunikaci, předávání zkušeností a informování o aktuálním vývoji. Pracovní skupina si dává za cíl doplnit metodiku o postupy, které v ní v době jejího vzniku nemohly být dostatečně zohledněny. Skupina se bude podílet na organizaci odborných seminářů pro obce i na propagaci zavádění konceptu smart cities. Výsledky její činnosti by měly představovat důležité vstupy pro aktualizaci Zásad urbánní politiky a dále pro strategické dokumenty České republiky včetně přípravy na nové programové období 2021+, kde bude mít městská agenda své místo. MMR také organizuje semináře, na kterých seznamuje zástupce měst s konceptem smart cities na základě výše uvedené metodiky a informuje je o možnostech financování konkrétních projektů či o akcích. Semináře slouží také k výměně zkušeností mezi jednotlivými městy. Každý seminář se zaměřuje na jednu tematickou oblast (trendy řízení měst, mobilita, energetika, ICT neboli informační a komunikační technologie). Pod patronací MMR již proběhly semináře v Brně, v Praze a v Hradci Králové spolu s exkurzí do Vrchlabí.

Aktuálně připravujeme seminář se zaměřením na ICT, který se bude konat 16. 9. 2016 v Plzni. Tyto semináře jsou výbornou příležitostí pro města i jejich partnery zejména stran předávání dobré praxe a inspirace, ale také potřebného síťování.

Mezi města, která prokazují silnou iniciativu v rámci zavádění konceptu smart cities, se řadí např. města Praha, Písek, Brno, Pardubice, Ostrava, Hradec Králové, Plzeň či Vrchlabí. Realizace smart strategií do řízení měst je chytrou cestou k udržitelnému rozvoji a budoucnosti našich měst. Na seminářích budou dále diskutována témata, která jsou ve vztahu ke smart cities nedostatečně řešena, případně o nich města nejsou dostatečně informována. Jsou jimi například financování smart projektů, otázka hodnocení a monitorování výsledků a úspěchů chytrých řešení, postupů při zadávání veřejných zakázek na smart řešení. V návaznosti na téma aktuálního čísla bychom se rádi věnovali právě poslední zmíněné oblasti.

Zadávání veřejných zakázek

S cílem modernizovat zadávání veřejných zakázek v členských státech schválila Rada Evropské unie v únoru 2014 legislativní

balíček, který obsahoval Směrnici o zadávání veřejných zakázek (nahrazující Směrnici 2004/18/ES), Směrnici o zadávání veřejných zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb (nahrazující Směrnici 2004/17/ES) a Směrnici o udělování koncesí. České republice stejně jako ostatním členským státům vyplynula z této skutečnosti povinnost do dvou let transponovat nová pravidla do vnitrostátního právního řádu. Zcela nový zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, který reflektuje veškeré přijaté změny na nadnárodní úrovni, byl dne 29. dubna 2016 vyhlášen ve Sbírce zákonů ČR, nabytí účinnosti nastane 1. října 2016.

veřejné zakázky

Jak získat to, co jako zadavatel zakázky skutečně potřebujete

Změny, kterými nová právní úprava přispívá k podpoře inovací

Zákon zavádí zcela nový druh zadávacího řízení – inovační partnerství, jehož cílem je vývoj inovativních dodávek, služeb nebo stavebních prací, které nejsou dosud dostupné na trhu a zadavatel tak není schopen uspokojit svou vzniklou potřebu. Inovační partnerství umožňuje vytvářet a prohlubovat spolupráci mezi veřejnými a soukromými subjekty v oblasti vědy a výzkumu, a to bez ohledu na skutečnost, zda se jedná o rozsáhlou investici či malý projekt. Nová právní úprava klade důraz na hodnocení nabízeného plnění na základě kvalitativních kritérií. Pro hodnocení jednotlivých nabídek zadavatel volí vedle ceny z výčtu kritérií kvality stanovených zákonem. Kritéria jsou uvedena pouze jako neuzavřený příkladný výčet, proto je pouze na rozhodnutí zadavatele, v tomto případě měst, zda stanoví kritéria, která mu zákon „nabízí“, nebo zda zvolí kritéria vlastní, která budou souviset s předmětem jím zadávané veřejné zakázky a lépe tak vyjadřovat kvalitu požadovaného plnění. Podle zákona mohou mezi kritéria kvality patřit zejména kvalita návrhu technického řešení, estetické vlastnosti, funkční vlastnosti, uživatelská přístupnost, sociální aspekty, environmentální aspekty, inovační aspekty, organizace, kvalifikace nebo zkušenost osob, které se mají přímo podílet na plnění veřejné zakázky v případě, že na úroveň plnění má významný dopad kvalita těchto osob, úroveň servisních služeb včetně technické pomoci nebo podmínky a doba dodání nebo dokončení plnění. Právě možnost hodnocení inovačních aspektů dává městům v rolích zadavatelů prostor poptávat i plnění inovativního charakteru, respektive posuzovat míru inovace nabízeného řešení, případně míru zapojení nových technologií. Přímo z evropských směrnic pak vyplývá tendence k rozšiřování důvodů pro použití zadávacích řízení, ve kterých je umožněn prvek jednání. Cílem tohoto kroku by pak mělo být zlepšení nabídek ve prospěch zadavatelů, tedy tak, aby výsledkem zadávacího řízení bylo poskytované plnění, které skutečně odpovídá potřebám zadavatele.

Nově je tedy zadavatelům umožněno využít jednací řízení, popřípadě řízení se soutěžním dialogem, u širšího spektra zadávaného plnění. Prostor pro zavedení jednání v rámci zadávacích řízení byl tedy významně navýšen, i nadále je ovšem možné jeho použití pouze za podmínek stanovených zákonem.

Filip Nečas, Frank Bold Advokáti

Panuje široce rozšířené přesvědčení, že ve veřejné zakázce vítězí nabídky s nejnižší cenou a že zvolit dražšího kvalitnějšího dodavatele představuje riziko. Není to tak docela pravda. Jaké nástroje obec může použít, když chce vybírat dodavatele podle svých priorit? Před vypsáním zakázky: znát možnosti trhu Častým nedostatkem zadávacích dokumentů k veřejným zakázkám je jejich neurčitost nebo obtížná realizovatelnost za požadovaných podmínek. V důsledku toho je zpravidla podáno málo nabídek a v těchto nabídkách se musí často odstraňovat chyby pramenící z odlišných představ o předmětu plnění. Nová zadávací směrnice, respektive nový zákon o zadávání veřejných zakázek účinný od října tohoto roku zavádí nový institut – předběžnou tržní konzultaci, která by měla podobným situacím předcházet. V rámci předběžné tržní konzultace může obec ještě před zahájením zadávacího řízení prodiskutovat předmět veřejné zakázky a jeho parametry s dodavateli působícími na příslušném trhu. V důsledku toho může například dospět k závěru, že poptávka obce bude na současném trhu těžko hledat nabídku, nebo naopak může objevit jiná a vhodnější řešení. Pozor je třeba si dát na to, aby zakázka nebyla na základě předběžné tržní konzultace vypsána na míru určité společnosti (zpravidla se účastnící právě předběžné tržní konzultace). Doporučujeme v tomto případě konat předběžné tržní konzultace veřejně, obdobně, jak k tomuto nástroji přistupuje například Ministerstvo zemědělství v rámci své připravované veřejné zakázky na pojištění motorových vozidel. Příklad: oznámení veřejné tržní konzultace Ministerstvo zemědělství ČR připravuje veřejnou zakázku Pojištění motorových vozidel. Před vyhlášením veřejné zakázky budou představeny předpokládané zadávací podmínky veřejné zakázky potenciálním dodavatelům a veřejnosti v rámci veřejné předběžné tržní konzultace, která se bude konat v úterý 31. 3. 2015 od 14.00 hod. v místnosti č. 400 v hlavní budově ministerstva, Těšnov 65/17, 110 00, Praha 1 – Nové Město. Možnost účastnit se tohoto jednání má kdokoliv. Zájemci se mohou registrovat nejpozději do pondělí 30. března 2015 na adrese [email protected]. V registraci dodavatelé uvedou název instituce a jména zúčastněných osob.

07

08

veřejné zakázky

Zadávací dokumentace: popsat vlastnosti, účel, funkce

veřejné zakázky

Každá nabídka obdrží počet bodů podle následujícího vzorce: počet bodů = (počet bodů za dílčí hodnoticí kritérium nabídková cena za hodinu poskytování právních služeb) * 80 + (počet bodů za dílčí hodnoticí kritérium kvalita právního rozboru) * 20 1.

Dílčí hodnoticí kritérium nabídková cena za hodinu poskytování právních služeb Při hodnocení tohoto dílčího kritéria bude brána v úvahu cena za jednu skutečnou hodinu poskytování právních služeb vyjádřená v korunách českých bez DPH.

Pro uspokojivý výsledek veřejné zakázky je z logiky věci nutné věnovat detailní pozornost zadávací dokumentaci a ujistit se, že obsahuje všechna kritéria, která by výsledek měl splňovat. Dokument by měl obsahovat nejen detailní popis předmětu veřejné zakázky (požadovaného plnění), ale i jeho požadované funkce, technické a jiné vlastnosti a účel, k němuž bude sloužit. Zadávací dokumentace představuje příležitost definovat takové parametry plnění, které zohledňují priority obce. Pokud se obec například potýká s vysokou nezaměstnaností, je možné stanovit jako podmínku plnění veřejné zakázky povinnost zaměstnat uchazeče o práci evidované na příslušném úřadu práce, jak to udělali například v Semilech nebo v Mostě. Pozor však na to, aby takto vymezené podmínky plnění veřejné zakázky nepřímo nediskriminovaly jiné dodavatele – doporučujeme tento postup v konkrétním případě konzultovat s odborníky.

Hodnoticí komise přidělí každé nabídce počet bodů odpovídající podílu nejnižší nabídkové ceny a ceny uvedené v hodnocené nabídce. 2.

Zpracování právního rozboru bude provedeno v rozsahu dvou až tří normostran souvislého textu, a to dle právního stavu platného a účinného ke dni podání nabídky.

Příklad: Na zakázce musí získat práci lidé evidovaní na úřadu práce Město Semily realizovalo zakázku rekonstrukce Riegrova náměstí, ve které využilo požadavek na zaměstnání absolventa nebo osoby vedené úřadem práce. Takto vypadala specifikace v zadávací dokumentaci:

Pro hodnocení tohoto dílčího hodnoticího kritéria přidělí hodnoticí komise každé nabídce číselné ohodnocení na stupnici 0 až 10 (nejvýhodnější nabídka z hlediska tohoto dílčího kritéria obdrží nejvyšší číselné ohodnocení) podle toho, nakolik bude předložený právní rozbor naplňovat následující požadavky: • věcná správnost a komplexnost poskytnuté odpovědi, včetně zohlednění rozhodovací praxe českých soudů, • kvalita argumentace, logické členění a návaznost jednotlivých argumentů, věcnost a stručnost právního rozboru, • jazyková správnost a srozumitelnost textu.

Smlouva o dílo: Práva a povinnosti smluvních stran Zhotovitel je povinen po dobu realizace stavby (min. však 6 měsíců) zaměstnat min. 2 osoby evidované na Úřadu práce v Semilech; zhotovitel předloží objednateli originály pracovních smluv s těmito osobami. Při dokončení díla předloží zhotovitel objednateli doklady, z nichž bude zřejmé trvání pracovního poměru těchto osob (např. doklad o vyplacené mzdě). Smluvní pokuty V případě, že zhotovitel nezaměstná po dobu realizace (min. 6 měsíců) min. 2 osoby vedené v evidenci nezaměstnaných u Úřadu práce v Semilech dle bodu 3.22 smlouvy, má dodavatel právo inkasovat pokutu ve výši 250 000 Kč za každou osobu. Toto neplatí v případě, že tento zaměstnanec úmyslně poruší hrubým způsobem pracovní kázeň. Zhotovitel však musí tuto skutečnost řádně doložit. Obdobně tato sankce neplatí, pokud Úřad práce v Semilech nebude evidovat vhodného nezaměstnaného a toto bude doloženo potvrzením Úřadu práce v Semilech.

Hodnoticí kritéria: přiřadit jim váhu Hodnoticí kritéria, tedy měřítka, podle nichž obec posuzuje došlé nabídky, mohou být objektivní, nebo subjektivní. Ta objektivní jsou vyjádřena zpravidla číslem či jinou předem přidělenou hodnotou. Subjektivní kritéria naopak nejsou přímo měřitelná, nicméně musí být co nejpřesněji definována. Podstatné je, že hlavním hodnoticím kritériem je vždy cena nebo ekonomická výhodnost. Ostatní (dílčí) hodnoticí kritéria představují toliko upřesnění hlavního hodnoticího kritéria. Každému z jednotlivých hodnoticích kritérií je nutné přiřadit jeho váhu, a to buď v procentech, nebo pomocí sestupného pořadí všech kritérií. Příklad: Kombinace cenových a kvalitativních hodnoticích kritérií Hodnoticí kritéria zakázky, jejímž předmětem bylo poskytování právních služeb. Obec si v tomto případě přála vybrat uchazeče nejen podle nejnižší nabídkové ceny, ale také podle kvality plnění. Toto opatření vyžadovalo správné vymezení hodnoty jednotlivých hodnoticích kritérií a parametrů, podle nichž se bude kvalita plnění posuzovat. Hodnocení nabídek bude provádět hodnoticí komise, jejímiž členy budou osoby s právním vzděláním. Základním hodnoticím kritériem nabídek je ekonomická výhodnost nabídky stanovená následujícími dílčími hodnoticími kritérii: dílčí hodnoticí kritérium: váha kritéria nabídková cena za hodinu poskytování právních služeb (v Kč bez DPH): 80 % kvalita právního rozboru: 20 %

Dílčí hodnoticí kritérium kvalita právního rozboru Uchazeč přiloží k nabídce zpracovaný právní rozbor, který odpoví na otázku, zda a za jakých podmínek člen zastupitelstva obce odpovídá za újmu, kterou obci způsobí výkonem své funkce.

Hodnoticí komise přidělí každé nabídce číselné ohodnocení orientačně dle následujícího postupu:

číselné ohodnocení

hodnocení právního rozboru

10

Právní rozbor komplexně pojednává o celé problematice, avšak věnuje se jí věcně a nezabíhá do okrajových otázek. Závěry právního rozboru jsou věcně správné a podpořené bohatou rozhodovací praxí českých soudů. Jednotlivé argumentační body na sebe plynule navazují, činí dohromady jednotný a vzájemně provázaný koncept. Doporučení plynoucí z právního rozboru jsou srozumitelná i pro laickou veřejnost, text je prostý pravopisných chyb či překlepů.

8

Právní rozbor se věnuje všem v úvahu připadajícím otázkám. Místy zabíhá do okrajových otázek, jež nejsou podstatné pro řešení věci. Závěry právního rozboru jsou podpořeny základní rozhodovací praxí českých soudů. Předložená argumentace na sebe místy navazuje, avšak často odkazuje na jiné části textu. Text je nicméně prostý pravopisných chyb a závěry jsou srozumitelné.

5

Právní rozbor poskytuje odpovědi na základní otázky navozené v zadání. Některá tvrzení a argumentační body nejsou dostatečně podloženy rozhodovací praxí českých soudů. Argumentace působí v některých částech zmatečně. Učiněné závěry jsou však srozumitelné a text neobsahuje pravopisné chyby (až na drobné překlepy).

3

Právní rozbor neposkytuje jednoznačné odpovědi na všechny v úvahu připadající otázky. V rámci právního rozboru téměř absentuje judikatura českých soudů. Předložená argumentace ne vždy nachází svůj odraz v závěrech právního rozboru. Doporučení provedená v rámci právního rozboru nejsou použitelná bez dalšího dotazování ze strany zadavatele.

1

Právní rozbor neposkytuje odpovědi ani na základní otázky navozené v zadání nebo je věcně zcela nesprávný. V rámci právního rozboru absentuje judikatura českých soudů. Právní argumentace je vnitřně rozporná, přičemž tyto rozpory nejsou v rámci rozboru vysvětleny. Právní závěry nejsou srozumitelné a text obsahuje značné množství překlepů.

Za toto dílčí hodnoticí kritérium přidělí hodnoticí komise nabídce počet bodů rovný podílu číselného ohodnocení hodnocené nabídky a číselného ohodnocení nabídky, jíž bylo přiděleno nejvyšší číselné ohodnocení ze všech nabídek.

09

10

veřejné zakázky

Administrativní požadavky: usnadnit cestu menším hráčům Výsledkem výběrového řízení je zpravidla přidělení zakázky tomu uchazeči, který předloží z pohledu hodnoticích kritérií nejvýhodnější nabídku. Zájmem obce by měla být zároveň podpora místní ekonomiky. Jen málokdy se však podaří, aby zakázku získal některý z drobných místních podnikatelů. Proces výběrového řízení se vyznačuje často množstvím administrativních úkonů, které musí potenciální dodavatelé vykonat, pokud se chtějí vůbec výběrového řízení účastnit. Jakákoliv zbytná administrativa vyžadovaná od uchazečů však nepřímo zvýhodňuje velké společnosti s celostátní působností před malými místními podnikateli. Malí podnikatelé totiž zpravidla nemají dostatek personálního zajištění, aby se mohli plně věnovat přípravě nabídek pro jednotlivá výběrová řízení (ačkoliv by jinak byli schopni předmět veřejné zakázky splnit). Proto chce-li zadavatel oslovit i menší firmy, neměl by na administrativu spojenou se zadávacím řízením klást nadbytečné požadavky. V úvahu připadá například využití některých nástrojů, v rámci nichž lze splnění kvalifikačních předpokladů prokazovat příslušnými dokumenty až v případě, že se nabídka ukáže jako nejvhodnější, a do té doby si vystačit s čestnými prohlášeními uchazeče o splnění takových kvalifikačních předpokladů. Může také zveřejnit vzory dokumentů, formuláře plných mocí a dalších dokumentů, aby firmám usnadnil práci. Nabízí se i jiné, méně tradiční možnosti, jak menším firmám usnadnit účast v zadávacím řízení, a to aniž by se postup obcí dostal do rozporu se základními zásadami transparentnosti, zákazu diskriminace a rovného zacházení – viz níže uvedený případ. Příklad: Zakázka na dodávky jídla v severoanglickém kraji Northumberland Rada okresu Northumberland vypsala za své školy a zařízení sociální péče kompletní výběrové řízení na dodávky potravin v hodnotě 3 milionů liber, přičemž jako svou prioritu si určila, aby do tendru měli rovný přístup i malí a lokální dodavatelé. Podnikla proto několik důležitých kroků, které měly za cíl odstranit bariéry, které malým dodavatelům bránily ve vstupu do zakázky.

1.

Použité nástroje: Poradenství potenciálním uchazečům při kompletaci nabídky Rada kraje oslovila zastřešující organizaci pro dodávky potravin a regionální obchodní provozovatele, aby zajistili poradenství a pomoc malým obchodníkům při přípravě a kompletaci veškeré dokumentace.

2.

Rozdělení zakázky na části, které se soutěží současně, přičemž uchazeč má možnost přihlásit se do těch částí zakázky, které si sám zvolí a u nichž splňuje kritéria realizace. Původní kontrakt byl rozdělen do několika menších (namísto 4 do 16 položek), které drobným podnikatelům umožnily soutěžit o dodávky různých kategorií potravin. Ačkoli bylo pro okresní radu časově náročnější výběrové řízení zorganizovat, podařilo se jim dosáhnout požadované kvality potravin ve školách a sociálních zařízeních a zároveň podpory místní ekonomiky.

3.

Hodnoticí kritérium: ekonomická výhodnost nabídky V hodnocení se použilo kritérium kvalita : cena v poměru 60 : 40. Dodavatelé se rovněž museli zavázat k požadavkům kvality, jak je definoval příslušný odbor.

Díky použitým nástrojům se do tendru zapojilo pětkrát více lokálních dodavatelů než v předešlých letech. Čtyři ze sedmi potravinových kategorií, představující téměř polovinu třímilionové hodnoty kontraktu, jsou nyní dodávány místními malými a středními podniky.

veřejné zakázky

Dôležitá je pozitívna komunikácia So Zitou Táborskou, predsedníčkou Úradu pre verejné obstarávanie, sa zhováral Vladimír Jurík Veľa už bolo povedané a napísané k téme verejného obstarávania. Na konferenciách, v médiách, ale aj pri rokovaniach rozličných odborných skupín odznelo za posledných niekoľko rokov toľko námetov, že by sa z nich kniha dala napísať. To, čo podľa nás chýba, je pozrieť sa na problém optikou „druhej strany“, pochopiť, že to, čo navrhujem, môže byť pre druhú stranu problém, a pochopiť tú druhú stranu. A vôbec – existuje vlastne druhá strana? Totiž spoločná pre všetkých, ktorí sa verejnému obstarávaniu venujú, je proklamácia dobrých úmyslov. V dnešnom čísle nášho časopisu sme sa rozhodli priniesť nielen pohľad partnerov procesu verejného obstarávania, ale tiež to, čo všetkých aktérov spája. Čitateľ, ktorý si pozorne prečíta jednotlivé rozhovory a články, tam tie spoločné prvky nájde. Našou úlohou nie je poúčať, posudzovať, našou ambíciou je spájať. Našou ambíciou je vytvoriť priestor pre pozitívnu komunikáciu. Aj preto sme oslovili predsedníčku Úradu pre verejné obstarávanie Zitu Táborskú a položili jej pár otázok.

na vyhodnotenie ponúk len na kritérium najnižšej ceny. Toto kritérium je legitímne, legálne a používa sa všade v Európskej únii. Ak vychádzam z materiálu The 2016 Single Market Scoreboard, ktorý koncom júla 2016 zverejnila Európska komisia, až 80 % všetkých súťaží v EÚ majú jediné kritérium – najnižšiu cenu. Slovensko v tomto ukazovateli dosahuje 88 % podiel súťaží s kritériom najnižšej ceny. To len na dokreslenie, že samotné kritérium nie je a nikdy ani nebolo samé o sebe zdrojom problémov a jeho voľbu nie je možné vnímať ako pochybenie vo verejnom obstarávaní alebo pochybenie pri čerpaní fondov. Problém skôr vidím v nedostatočnej príprave, zlom nastavení časového manažovania priebehu verejného obstarávania, v nedostatočnom odhadnutí obchodných podmienok, za ktorých sa zákazka má zrealizovať.

Téma verejného obstarávania stále rezonuje v odbornej aj laickej verejnosti. Často sa k nej vyjadrujú aj tí, ktorí by si ju najprv mali naštudovať. Narába sa s pojmami transparentnosť, najnižšia cena, efektívnosť – to všetko pospájané spôsobom, ktorý naznačuje, že skôr ide o vyjadrenie neznalosti alebo alibi prístupu, než reálnej snahy dosiahnuť pri obstarávaní investícií efektívny výsledok. Ako to vníma Úrad pre verejné obstarávanie? Súhlasím. Pojem verejné obstarávanie je vďačná téma, ktorá napĺňa stránky novín a časopisov. V médiách sa ale veľmi často stretáme s tým, že sa odprezentujú len „kauzy“. Je veľmi potrebné medzi laickú verejnosť vniesť aj pozitívne informácie o fungovaní a riadení verejného obstarávania. Vítam iniciatívu vášho časopisu spropagovať a priblížiť túto problematiku verejnosti. Verím, že sa tu čoskoro objavia aj príklady dobrej praxe a prezentácia toho, čo sa podarilo a spravilo „dobre“.

Všetci účastníci procesu verejného obstarávania majú dobré úmysly a snahu, a aj tak ide všetko po starom. Aj investori, aj obstarávatelia tvrdia, že chcú obstarávať efektívne. Účastníci súťaží sa často čudujú, prečo si investor (mesto) zvolí často najkrutejšiu formu – kritérium najnižšej ceny – a vyvolá vojnu medzi dodávateľmi, kde vyhrá niekedy dodávateľ, ktorý nedokáže dodržať záväzok ceny zo súťaže. Úrad pre verejné obstarávanie hovorí, že v zmysle zákona si môže investor vybrať metódu, akú chce. Verejný obstarávateľ si musí vedieť postaviť kritériá do súťaže. Môžeme tomu rozumieť tak, že problém je skôr v aplikačnej praxi? Takmer všetky problémy vznikajú v aplikačnej praxi. Nemyslím, že kritérium najnižšej ceny je, ako vy hovoríte, najkrutejšie. To, že dodávateľ nevie dodržať záväzok, nie je problém kritéria, ale skôr asi dodávateľov, ktorí chcú získať zákazku za akýchkoľvek podmienok, nie? My na úrade si vieme predstaviť aj iné kritériá ako cenu, ale je potrebné ich správne nastaviť a vidieť v nich ekonomicky najvýhodnejšiu ponuku. Teda je potrebné sa na kritériá pozerať cez ekonomiku, nastaviť ich tak, aby mi ako obstarávateľovi priniesli ekonomický efekt. A toto nie je ľahké nastaviť. To musia nastavovať odborníci, technici, ekonómovia, ale i právnici.

Najvýznamnejším zdrojom investovania na Slovensku sú eurofondy. Blíži sa vyhlasovanie výziev, investori sa budú uchádzať o masívne peniaze, budú pripravovať a podávať projekty, verejne obstarávať dodávateľov. Budeme opakovať aj chyby z minulého programového obdobia? V tom čase sa ako jediné kritérium používalo kritérium najnižšej ceny. Investori a obstarávatelia sa bránili používať iné, efektívnejšie metódy verejného obstarávania. Hovorili často, že to majú nariadené „zhora“. Že sa boja následných kontrol, ktoré by im verejné obstarávania zrušili a oni by nemali čas vypísať nové... Tak ako je to vlastne? Takto by som to nespájala. V predchádzajúcom programovom období bolo veľmi veľa súťaží, ktoré mali nastavené kritérium

Investícia, ktorá je kvalitne vyprojektovaná, reálne rozpočtovaná, je navrhnutá tak, aby slúžila investorovi po dlhé roky, sa cez uplatňovanie jediného kritéria „najnižšia cena“ stane na dlhé roky problémom z hľadiska nákladov na prevádzku a údržbu. Dodávatelia sa čudujú, prečo verejný obstarávateľ oberá o peniaze ich – ktorí chcú dodať kvalitnú stavbu, prečo oberá mesto o možnosť za päť percent spoluúčasti získať kvalitnú investíciu, ktorá mu bude slúžiť dlhé roky. My sa v redakcii pýtame všetkých účastníkov tohto procesu – kde je chyba? Pýtame sa preto aj vás – pohľad vášho úradu môže byť rozhodujúci, je mienkotvorný, váš výklad veci je rešpektovaný...

11

12

veřejné zakázky

Spomínali ste kvalitne vyprojektovanú, reálne rozpočtovanú a navrhnutú stavbu. Ruku na srdce, máme takto pripravené všetky stavby? Máme navrhnuté stavby energeticky nízkonákladové? Máme všetky prvky stavby popísané dostatočne technicky presne, ale pritom tak, aby sme nepreferovali len určitý tovar alebo určitého zhotoviteľa? Len pri takto naprojektovaných stavbách sa dá ľahko stanoviť iné ekonomické kritérium, napríklad spotreba energie, nároky na údržbu a prevádzku a podobne. Ja ale mám skôr skúsenosti s nedostatočne pripravenými stavbami, ktoré nemajú dobre pripravené podklady, či už technickú dokumentáciu alebo nedostatočne určené obchodné podmienky, a práve tu vznikajú problémy pri realizácii zákazky a samozrejme sa to odrazí aj pri užívaní diela. Kvalitná investícia nutne vyžaduje veľmi kvalitnú prípravu, ale i seriózny a prísny stavebný dozor, ktorý bude dohliadať na práce a bude vyžadovať 100% zrealizovanie toho, čo bolo naprojektované a vysúťažené. Pri zle pripravenej stavbe nepomôže akékoľvek iné ekonomicky najvýhodnejšie kritérium. Pri zle pripravenej investícii sa ekonomická výhodnosť veľmi rýchlo stráca, a myslím si, že tu zvolenie ďalších kritérií ešte viac zvýrazní nedostatočnú prípravu. Kritériá nikdy nemôžu suplovať a eliminovať pochybenia v príprave. Čo ešte môže ÚVO urobiť preto, aby sa obstarávalo v praxi efektívnejšie? Úrad je kontrolným orgánom, t. j. prvoradou úlohou úradu je dohliadať na čistotu procesu verejného obstarávania. Napriek tomu je mojou ambíciou, aby úrad pôsobil preventívne v čo najväčšej miere. Dnes úrad zverejňuje všetky svoje rozhodnutia, z ktorých sa odborná verejnosť vie poučiť a vie predvídať rozhodovaciu prax úradu. Vydávame výkladové stanoviská ako nástroj na objasnenie a zjednodušenie aplikačnej praxe, zverejňujeme všetky metodické usmernenia. Intenzívne komunikujeme s riadiacimi orgánmi, ktoré prideľujú finančné prostriedky z fondov EÚ, s cieľom zjednotiť ich kontrolnú činnosť. Na našej webovej stránke sme zverejnili moderované prezentácie vybraných problémov verejného obstarávania.

Štefan Bieľak a Zita Táborská na konferencii Smart Cities v Trnave, 2016. Foto: 4F

K týmto prednáškam sa vedia verejní obstarávatelia a obstarávatelia kedykoľvek vrátiť a ozrejmiť si riešenie daného problému. Zriadili sme „Fórum expertov“ s cieľom získať od odbornej verejnosti spätnú väzbu a poznať aktuálne problémy s aplikáciou zákona. Napriek uvedeným aktivitám ťažisková činnosť a zodpovednosť zostáva stále na odborných kapacitách verejných obstarávateľov a obstarávateľov, ktorých zodpovedný, plánovaný, odborný, technický a ekonomický, ale aj efektívny, hospodárny a transparentný prístup je nezastupiteľný a nie je možné ho suplovať aktivitami úradu. Mnohí obstarávatelia nesledujú základný cieľ verejného obstarávania – obstarávať efektívne, ale prevláda snaha – len neurobiť chybu. Pravdou je, že za chybu, ktorá vznikne z iniciatívy dosiahnuť pre investora lepší výsledok, sa niekedy platí odchodom z funkcie. Za pasivitu – s neskoršími, až často fatálnymi následkami – sa nestane nikdy nikomu nič. Ako sa to dá zmeniť? Veď priamo v tomto prístupe je „zakódovaný“ neúspech využívania efektívnych postupov pri verejnom obstarávaní. Nerozumiem presne, kam mierite vašou otázkou, a navyše nemám informácie o „odchodoch z funkcií“ pre porušenie procesu verejného obstarávania. Napriek tomu som presvedčená, a mám to aj v praxi overené, že aj sebalepšie vedené verejné obstarávanie, ktoré je po procesnej stránke vedené dobre a je bezchybné, nemusí viesť k očakávanému výsledku. Verejné obstarávanie samo o sebe nie je záruka dobre zazmluvnených a zrealizovaných zákaziek. Verejné obstarávanie je len spôsob transparentného zadávania zákaziek. Ak si verejný obstarávateľ nenašpecifikuje jednoznačne svoje požiadavky dostatočne jasne, neuvedie si obchodné podmienky, za ktorých sa dielo má zrealizovať, môže dostať tovar, stavebné dielo alebo službu, ktorú nepotrebuje, alebo ktorá nemá požadovanú kvalitu, a navyše zákazka je dodaná za podmienok, ktoré neodzrkadľujú potreby, požiadavky a možnosti verejného obstarávateľa.

veřejné zakázky

Mestá a obce chcú obstarávať lacno, ale efektívne! So Štefanom Bieľakom, podpredsedom Združenia miest a obcí Slovenska, sa zhováral Vladimír Jurík Obstarávania (česky: výběrová řízení) v mestách a obciach sú diskutované na zastupiteľstvách, v médiách, ale aj samotnými obyvateľmi miest a obcí. Je to kategória investícií, ktorá je občanom – hneď po vlastných investíciách – azda najbližšia. Dá sa dokonca povedať, že týmto veciam väčšina občanov rozumie, prípadne aspoň cíti, ako by to malo byť... Ľudia sú často nespokojní – pýtajú sa, prečo príprava a obstarávanie projektov trvá dlhšie ako samotná stavba, prečo za päť percent hodnoty zákazky (vyjadrené vlastnou spoluúčasťou) majú nekvalitu namiesto kvality, ale tiež prečo niektoré stavby stále nie sú dokončené. V niektorých prípadoch, najmä keď dôjde k tzv. korekciám, nadávajú na eurofondy, ktoré im bol „čert dlžen“. Najbližším hromozvodom je vtedy starosta alebo primátor, ktorý stojí pred ťažkou úlohou vysvetliť niečo, čo nemá sám možnosť efektívne ovplyvniť. Pritom by pomohol iný prístup k verejnému obstarávaniu na úrovni všetkých zainteresovaných v príprave, trocha viac profesionality a občianskej statočnosti na úrovni obstarávateľov a viac zmyslu pre kontrolu „ex ante“ na strane riadiacich pracovníkov. Aký je pohľad primátorov na súčasné verejné obstarávanie a jeho aplikačnú prax sme sa opýtali JUDr. Štefana Bieľaka, primátora Spišskej Belej a zároveň podpredsedu Združenia miest a obcí Slovenska. Naše mestá a obce zaznamenali v poslednej dekáde nárast investícií do svojho majetku. Mení sa tvár miest, zlepšuje sa stav infraštruktúry, verejných priestorov, stav základných a stredných škôl, vrátane vybavenia učební. Čo vnímate v súčasnosti ako najväčší problém, do čoho by mali mestá investovať svoje, prípadne „eurofondové“ zdroje? Súhlasím s tvrdením, že za ostatných niekoľko rokov sa v našich mestách a obciach masívne investovalo. A reálne to aj vidieť. A boli to predovšetkým dopytovo orientované projekty, ktoré riešili konkrétne čiastkové problémy danej samosprávy, niekedy aj bez integrovaného prístupu. Takže väčší dôraz by sa mal dať na integrované projekty či inteligentné projekty v zmysle filozofie „smart cities“. Ale, žiaľ, ešte to nejaký čas potrvá, nakoľko modernizačný dlh v našich mestách a obciach je značný, a tak dobiehame to, čo už v iných európskych krajinách majú dávno za sebou a riešia už iné projekty s vyššou pridanou hodnotou. Ale som optimista, nakoľko už aj u nás sa postupne prikláňame k inteligentným riešeniam (aspoň vidieť už prvé pokusy).

Hovoríme o tom, že všeličo sa mení, odborná verejnosť však negatívne vníma, že to, čo sa za posledné roky príliš nezmenilo, sú metódy a spôsoby verejného obstarávania. Prečo je to tak? Samotné metódy a spôsoby nie sú zlé. Ani samotné princípy na ktorých stojí verejné obstarávanie. Skôr je potreba zmeniť len niektoré detaily (aj keď podstatné), napríklad výšku finančných limitov pre jednotlivé druhy verejných zákaziek a na základe toho použitie konkrétnej metódy verejného obstarávania. Ale čo považujem za oveľa dôležitejšie je aplikácia týchto metód a spôsobov obstarávania v praxi a najmä ich aplikácia zo strany riadiacich a kontrolných štátnych orgánov. Takže ak treba niečo zmeniť, je naše myslenie – čo sledujeme verejným obstarávaním, pričom štátny úradník nám má byť nápomocný, a nie nás považovať za nedôveryhodných. Verejné obstarávanie bolo za posledných niekoľko rokov skloňované v súvislosti s verejnou správou často v negatívnych súvislostiach. Vo verejnosti – u občanov – to vyvoláva podozrenie, že za tendrami takmer vždy „niekto stojí“. Ako to znášate ako starostovia a primátori? Samozrejme, že ľahko sa paušalizuje a teda používa sa tvrdenie, že „jeden kradol – všetci kradnú“, takže jeden porušil, všetci porušujú. Tento „ľahký“ postoj občanov budeme ťažko meniť a treba poznamenať, že niektoré média tomu výdatne napomáhajú. Ale v tomto prípade treba rozlišovať v rámci verejnej správy samosprávu a štátnu správu. Prečo? Je rozdiel v prístupe, v zodpovednosti za verejné financie a v zodpovednosti voči občanom (voličom), nakoľko sme priamo volení občanmi, s ktorými sme v dennom kontakte a ktorí nás osobne poznajú. Ak urobíte takýto chybný krok raz, v najbližších voľbách vám to priamo zrátajú. V mestách a obciach sme pod iným drobnohľadom. Netvrdím, že sa nenájdu pochybenia aj v samospráve, ale ich počet je v opačnom pomere, ako je to v štátnej správe. Odborná verejnosť sa nevie vyrovnať so skutočnosťou, že obstarávatelia (možno, aby mali pokoj od rôznych podozrení) volia neúmerne často jediné kritérium – najnižšia cena, a to i v prípadoch, keď sa ide obstarávať investícia, ktorá má slúžiť mestu ďalšie desaťročia. Nevadí mestám, že pri orientácii na najnižšiu nominálnu cenu obstarávajú často nekvalitné veci, s vysokými prevádzkovými nákladmi, často s nízkou životnosťou? Veď za opravy, údržbu, prevádzkovanie je zodpovedný investor počas celej dĺžky životnosti investície. Nemožno to tvrdiť paušálne, určite je dostatok príkladov, že použitie tohto jediného kritéria prinieslo aj kvalitu, nie len najniž-

13

14

veřejné zakázky

šiu cenu. Ale rovnako je aj dosť príkladov, kedy toto tvrdenie platí. Na mieste je otázka: Sme takí bohatí, aby sme si kupovali lacné veci? Nemeňme zákony, zmeňme naše myslenie. Všetci chceme, aby sa obstarávalo transparentne a efektívne. Zdá sa, že sa zatiaľ darí napĺňať iba prvú polovicu tohto želania. Je podľa vášho názoru problém v zákone, alebo skôr v jeho aplikačnej praxi? Možno niektorí nebudú som mnou teraz celkom súhlasiť, ale súčasná platná legislatíva je dostačujúca, pokiaľ hovoríme o princípe obstarávať efektívne. Ale rovnako netvrdím, že je ideálna. To, že samotný proces obstarávania je komplikovaný, tak nie zákon, ale jeho aplikácia v praxi je problém. Každý sa snaží zákon vyložiť, a teda aplikovať tak, aby dosiahol požadovaný cieľ. A keď nám aj zákon dáva určité možnosti a vytvára právny rámec, aby sme obstarávali aj efektívne (kvalita za primeranú rozumnú cenu), častokrát si to chceme zjednodušiť, nechceme mať komplikácie v procese obstarávania a radšej zvolíme jediné kritérium – cenu, hoci dnes nám zákon dáva možnosť použiť aj iné kritéria. Ale tieto iné kritéria sa v praxi častokrát ťažko vyhodnocujú a sú spravidla spochybňované zo strany uchádzačov. Preto volíme jediné a pre obstarávateľa bezproblémové kritérium (z hľadiska jeho vyhodnotenia v procese obstarávania). Ale potom príde realizácia zákazky a čudujeme sa jej výsledku, buď hneď po ukončení zákazky, alebo o niekoľko týždňov či mesiacov, keď predmet zákazky zrazu prestáva mať požadované vlastnosti a parametre, ktoré sme chceli, aby mal minimálne aspoň po dobu záruky. V tomto roku sa konečne rozbehnú výzvy v rámci IROP (Integrovaný regionálny operačný program). Ako sú mestá a obce pripravené na to, aby pri verejnom obstarávaní neprichádzali o 30 až 40% prostriedkov na investíciu v rámci súťaže? Veď to sú vaše „budúce“ peniaze, za ktoré buď postavíte kvalitu, alebo nekvalitu. Projekty sú predsa štandardne naceňované, už keď idú do súťaže... V čom je problém? Chybu netreba vidieť len na strane obstarávateľov, čiže v našom prípade miest a obcí. Veď ponuky predkladajú uchádzači. A pýtam sa, až na akú sumu sú ochotní znížiť cenu zákazky vo svojej ponuke? Ja už dnes poznám firmy, ktoré pod určité zníženie ceny jednoducho nepôjdu. To sa dá urobiť raz, dvakrát, ale dlhodobo „robiť pod cenu“ je pre firmu likvidačné. Samozrejme, vždy sa nájde niekto, kto tú cenu „podlezie“. Takže zamyslenie by malo nastať aj na strane uchádzačov. Ale jasné, že v prvom rade by malo byť v záujme nás, verejných obstarávateľov, obstarávať nielen lacno, ale aj kvalitne. Sú zákazky, kedy sa dajú tieto princípy aplikovať ľahko, ale sú aj prípady, kedy sa radšej vyhnete komplikáciám a nastavíte to na jediné kritérium – cenu. Problém je aj v tom, že sa podcení zo strany obstarávateľa čas na prípravu predmetu zákazky. Častý problém je so špecifikáciou predmetu zákazky, t. j. určenie jeho špecifikácie. Hoci na druhej strane zase nemôžete zákazku špecifikovať tak detailne, aby ste nediskriminovali ostatných uchádzačov – a to je druhý problém. V praxi sa často stretávam s prípadmi, že si chcem kúpiť overený tovar určitej kvality, a preto aj určitej značky, a tu narážam na zákon, resp. na výklad zákona, ktorý je často aj zo strany štátnych, najmä kontrolných orgánov posudzovaný tak reštriktívne, že sa radšej vyhýbame veľmi podrobnej špecifikácii predmetu zákazky, aby sme neobmedzili iných možných uchádzačov. Pričom dopredu vieme, že sa oberáme o kvalitu...

Sme zhruba v polovici programového obdobia. Vždy na jeho konci je stres spojený s dočerpávaním finančných prostriedkov. Dá sa tomu už teraz predísť? Odpoveď na túto otázku by si vyžadovala aj niekoľko strán. Predísť sa tomu dá, ale mám za to, že v tomto, práve „bežiacom“ programovom období to už nebude možné, nakoľko samotné procesy implementácie sa ešte viac sprísnili a podľa môjho názoru aj viac skomplikovali a sú náročnejšie. A napriek tomu, že všetci volajú po menšej byrokracii a zjednodušení procesov, opak je pravdou: nakoľko ešte sme ani nevyhlásili prvú výzvu, a už všetkých potenciálnych žiadateľov nepriamo označujeme za zlodejov, nakoľko pravidlá „šrubujeme“ tak, že na to nakoniec doplatia len tí slušní a zodpovední. A tí, ktorí budú chcieť procesy obísť, tak to aj tak urobia. Len na margo čerpania IROP, sme v 3. roku implementácie nového programovacie obdobia a nielen, že sme nevyčerpali ani cent, ale ešte nebola vyhlásená ani jedna výzva a ideme si komplikovať samotnú implementáciu zložitými procedúrami. Dokedy? Veď to spôsobuje škody nielen mestám, obciam, ale pokiaľ berieme do úvahy investičný proces ako taký, tak aj škody národohospodárskeho rozsahu! Je pravdou, že aj samotná príprava týchto výziev sa často nekoordinuje a najmä nekomunikuje sa s tými, pre ktorých je určená, a potom zistíme, že sme výzvy a ich parametre zle nastavili, pričom neskôr – keď nás to dostihne – konštatujeme, že to sa už zmeniť nedá, lebo výzva bola takto nastavená. Ale nastavenie predsa robia slovenskí úradníci. Pre koho? Pre slovenských žiadateľov? Tak to treba odkomunikovať s relevantnými zástupcami potenciálnych žiadateľov a s odborníkmi z praxe (napr. v prípade samosprávy so Združením miest a obcí Slovenska). Len, prosím vás, už o tom všeobecne nehovorme, ale už konajme! Predsa aj za tieto veci je niekto zodpovedný!

Z obdobia rokov 2007–2013 máme toľko skúseností, aj tých negatívnych, tak prečo opakujeme zase tie isté chyby? Čo prvé by ste navrhovali zmeniť v súčasnom zákone o verejnom obstarávaní? Ako prvý krok by som zvýšil finančné limity pre jednotlivé typy zákaziek. Táto zmena by urýchlila realizáciu niektorých zákaziek tým, že v prípade zvýšenia dolnej hranice podlimitnej zákazky by sa aplikoval len jednoduchý prieskum trhu. Súčasné limity pre tovary a služby vo výške 30 tisíc eur bez DPH a pre stavebné práce 70 tisíc eur bez DPH sú nízke v porovnaní so smernicou EÚ a tiež legislatívami niektorých štátov EÚ. Ako inšpiráciu môžeme spomenúť Českú republiku, ktorá prevzala limity práve zo smernice EÚ. A rovnako súbežne by som hľadal možnosti, ako do zákona o verejnom obstarávaní presadiť regionálny a sociálny princíp verejného obstarávania. To znamená, aby sme v rámci obstarávania dali prácu miestnym a regionálnym firmám a prípadne nezamestnaným z regiónu obstarávateľa. Aj takto sa dajú účinným spôsobom znižovať regionálne rozdiely v slovenskej ekonomike. Veď práve miestne či regionálne firmy by mohli byť väčším garantom princípu efektívnosti – čiže požadovaná kvalita za rozumnú cenu – nakoľko sú to predsa najmä miestni podnikatelia, ktorí majú vzťah k tomuto územiu, a tým aj väčšiu zodpovednosť za dodržanie realizácie zákazky. Žijú tu, ľudia ich poznajú, svojou prácou si vytvárajú referencie. A keď už ich získali, mali by dostať šancu ich využiť.

veřejné zakázky

Vyhovuje súčasné verejné obstarávanie projektantom a tvorivým ľuďom? So Imrichom Pleidelom, predsedom Slovenskej komory architektov, sa zhováral Vladimír Jurík

Často zvykneme hovoriť – a zopakujeme to aj dnes, že v investičnom procese žiadne verejné obstarávanie nedokáže zabezpečiť takú úsporu nákladov ako kvalitný a premyslený projekt. To platí, ak berieme do úvahy celý životný cyklus obstarávanej investície, stavby. Ako je to však so samotným obstarávaním projektovej dokumentácie? Opýtali sme sa predsedu Slovenskej komory architektov Imricha Pleidela. O verejnom obstarávaní sa veľa hovorí v médiách – najmä v súvislosti s veľkými stavbami. Pomerne málo vie verejnosť o tom, že aj verejné obstarávanie projektovej dokumentácie k stavbám má svoje úskalia… S čím sa najčastejšie stretávajú projektanti? Ak sa aj v médiách hovorí o verejnom obstarávaní, tak skôr o prípadoch, ktoré majú charakter káuz, alebo ako hovoríte, v súvislosti s veľkými investičnými projektami, na ktorých sa prezentujú akoby ušetrené peniaze oproti predpokladaným nákladom. Prakticky mimo záberu žurnalistov a médií sú systémové problémy vo verejnom obstarávaní a rôzne nešváry, ktoré sa v ňom už udomácnili. Jedným zo základných, ktoré pociťujeme ako architekti a projektanti, ktorým nechýba určitá vízia do budúcnosti vo verejnom sektore, je obstarávanie architektonických a inžinierskych služieb formou obchodných súťaží na vypracovanie projektovej dokumentácie v „balíku“ viacerých stupňov projektovej dokumentácie, avšak bez obstarania návrhu, ktorý je základným východiskom pre akékoľvek ďalšie stupne projektovej dokumentácie. Pokúsim sa to prezentovať na vymyslenom, ale chronicky sa opakujúcom modeli: Obec, alebo mesto chce zabezpečiť projekty napríklad na revitalizáciu námestia. Nemá k nemu žiadnu prípravnú dokumentáciu, návrh. Vyhlási verejné obstarávanie na vypracovanie dokumentácie – rovno na vydanie územného rozhodnutia a stavebného povolenia – v podrobnosti na realizáciu stavby. Súčasťou je aj podrobný položkový výkaz výmer, autorský dozor a často aj kompletná inžinierska činnosť, čo predstavuje najmä zabezpečenie územného rozhodnutia, stavebného povolenia a kolaudačného rozhodnutia.

Čiže o celkovom rozsahu, čo a akým spôsobom bude potrebné riešiť v projektovej dokumentácii a v rámci zabezpečenia rôznych vyjadrení, stanovísk a rozhodnutí, sa nevie nič, no ak sa projektanti chcú uchádzať o zákazku, sú nútení strkať hlavu do tohto chomúta a ponúknuť pevnú cenu za v podstate neznámy rozsah prác. Nie je nič výnimočné, keď sa v rámci územného konania vyskytnú požiadavky napríklad na preriešenie dopravného napojenia, preložky vedení technickej infraštruktúry, nehovoriac o individuálnych požiadavkách niektorých dotknutých účastníkov. Obdobne ešte i v rámci stavebného konania bývajú doplnené ďalšie technické a bezpečnostné požia-

Imrich Pleidel

15

16

veřejné zakázky

davky. Boli v praxi prípady, keď niektorých projektantov tento model de facto zruinoval, lebo nedokázali za vysúťaženú cenu zabezpečiť všetky výkony podľa požiadaviek objednávateľa, dotknutých orgánov a účastníkov konaní. Drvivá väčšina projektantov však ide cestou najjednoduchších a najdostupnejších riešení bez premýšľania v dlhšom časovom horizonte a s ohľadom na prostredie, pričom celková kvalita diela už na papieri klesá rapídne dolu. Potom sa nestačíme čudovať dôsledkom – nezvládnutým a nekvalitne riešeným verejným priestranstvám, rekonštrukciám i novostavbám. Stavbám, ktoré nielenže hyzdia prostredie našich miest a dedín, ale ktoré treba v krátkom časovom úseku po kolaudácii opravovať alebo upravovať, aby spĺňali potrebná kritériá, a ďalej investovať zvýšené náklady na prevádzku a údržbu. Spravidla na týchto stavbách nenájdete meno autora, lebo ho pravdepodobne ani sám nechcel prezentovať. Za ešte pomýlenejší model považujeme obstarávanie projektovej alebo územnoplánovacej dokumentácie cez elektronické systémy, ako sú elektronické aukcie, či elektronické trhovisko. Napriek výkladovým stanoviskám a metodickým usmerneniam Úradu pre verejné obstarávanie, že na obstarávanie služieb, ktorých predmetom je intelektuálne plnenie, nie je vhodná metóda elektronickej aukcie a že cez elektronický kontraktačný systém, elektronické trhovisko, sa nemajú obstarávať tovary a služby, ktoré vznikajú na základe jedinečných špecifických požiadaviek a ktoré nie sú v čase vyhlásenia obstarávania reálne k dispozícii bez potreby ich ďalších zmien alebo úprav (tým je samozrejme aj samotné vypracovanie projektovej dokumentácie alebo územnej projektovej dokumentácie), sa tieto metódy občasne stále používajú. Jednoducho povedané: obstarávanie architektonických a inžinierskych služieb v balíkoch bez návrhovej fázy, či elektronicky, je ako kupovanie mačky vo vreci. Projektanti, stavbári, investori – najmä súkromní – dobre vedia, že pri investícii najväčšie a najefektívnejšie úspory nevznikajú pri verejnom obstarávaní stavby samotnej, ale o úsporách – pokiaľ ich chápeme v poctivom slova zmysle – rozhoduje kvalita projektu. Prečo sa aj tu často stretávame s uplatňovaním jediného kritéria – najnižšej ceny? Ak by som to mal vyjadriť jedným slovom, tak z neprezieravosti. Z neprezieravosti pri tvorbe legislatívy a nastavenia pravidiel vo verejnom obstarávaní a z neprezieravosti veľkej časti verejných obstarávateľov, ktorí si nechcú komplikovať život a siahajú po zaručenej a len ťažko spochybniteľnej metóde, kde hlavným a často jediným kritériom je najnižšia cena. Obzvlášť vypuklé je to v komunálnej sfére, kde si starostovia a primátori často uvedomujú riziká najmä čo sa kvality diela týka, avšak cena je stále najpohodlnejším a najsilnejším argumentom pre voličov. Pritom je chronicky známa skutočnosť podložená reálnymi štatistikami, že ak náklady na projektové a súvisiace práce architektov a inžinierov tvoria napríklad 5 % z celkových investičných nákladov budov, tieto „obstarávacie“ náklady tvoria po uplynutí doby cca 25–30 rokov (jednej ľudskej generácie) približne 5 % zo všetkých nákladov použitých na prevádzku a údržbu danej budovy. To znamená že honorár, alebo ak chcete cena za projektové a súvisiace práce, tvorí z úhrnu všetkých peňazí použitých na výstavbu a prevádzku budovy 2,5 promile, teda 1/4 %, podotýkam obvykle ešte dlhú dobu pred uplynutím životnosti stavby. Práve však v tejto mikro-čiastke je zakódovaná, okrem iných parametrov stavby, aj jej ekonomická efektivita a ekologická udržateľnosť, kultúrno-spoločenská i trhová hodnota. Čiže vyberať službu inžiniera či architekta len, alebo hlavne na základe najnižšej ceny je aj ekonomický nezmysel.

Sú však aj svetlé výnimky, keď sa do hodnotiacich kritérií okrem rôznych až diskriminujúcich ekonomických podmienok, napríklad čo sa týka obratu na zákazkách rovnakého druhu nepretržite za niekoľkoročné obdobie, podarilo vyhlasovateľom dostať aj zmysluplné kritériá zamerané na kvalitu, dlhodobú udržateľnosť a celkovú efektívnosť diela počas jeho životného cyklu a aj na skúsenosti, či kreatívny potenciál uchádzačov. Vy projektanti máte dlhoročné skúsenosti s rôznymi súťažami – dokonca aj medzinárodnými. Čo by ste odporúčali našim investorom? Odporúčal by som začať štádiom, ktorému sa kedysi hovorilo predprojektová príprava. Svedomito si zanalyzovať svoj zámer v zrkadle svojich možností a nechať si v ňom ešte určitý priestor. Urbanistické, architektonické, krajinárske či inžiniersko-staviteľské súťaže návrhov, ako ich pozná súčasný zákon a č. 343/2015 Z.z. a vykonávacia vyhláška č. 157/2016 Z.z., sú momentálne najlepšou cestou pre hľadanie najkvalitnejšieho riešenia pre sformulovanie podrobného zadania pre ďalšie stupne projektovej dokumentácie alebo územnej projektovej dokumentácie. Táto metóda zásadne otáča princíp verejného obstarávania, ktorým sa nezíska najlacnejší dodávateľ služby, ale najkvalitnejšie riešenie v širšom zmysle. Navyše je s touto metódou spojená pomerne komfortná možnosť uzatvorenia zmluvy s víťazom súťaže návrhov na nasledujúce architektonické a inžinierske služby.

veřejné zakázky

spravidla 2-kolové architektonické súťaže, kde v 1. otvorenom kole záujemcovia odovzdajú len písomný návrh, akýsi motivačný list s ukážkami prác a prípadne s popisom základnej filozofie riešenia.

v týchto dňoch finalizujeme práce na vydaní manuálu súťaží návrhov, ktorý, verím, bude veľmi dobrou pomôckou, akousi „kuchárkou“ pre prípravu súťaží návrhov.

Na základe odborného vyhodnotenia vyhlasovateľ vyzve do 2. kola obmedzený počet účastníkov, napríklad 5, ktorým zaplatí za vypracovanie návrhu, ktorý je potom predmetom hodnotenia porotou. Na menšie zadania, napr. rôzne úpravy verejných priestranstiev, menšie rekonštrukcie a pod., používajú metódu súťaže na časovo vymedzenú zmluvnú spoluprácu s vybraným architektonickým alebo projektovým ateliérom napr. na obdobie 5 rokov. Počas tohto obdobia poskytuje víťazný ateliér architektonický a projektový servis na zákazky do určitého limitu.

Intenzívne tiež pracujeme na štandardoch architektonických a inžinierskych služieb vo väzbe na medzinárodné dokumenty. Detailné štandardy našich služieb od prípravných prác cez návrh, projektovanie, spoluprácu pri povoľovaní, realizácii až po užívanie stavby by v budúcnosti mali slúžiť aj ako pomôcka verejným obstarávateľom na precízne stanovenie predmetu i metódy verejného obstarávania. Pripravujeme tiež podklady na vypracovanie metodiky výpočtu predpokladanej hodnoty zákazky podľa § 6 zákona č. 343/2015 Z.z. o verejnom obstarávaní, ako odbornej pomôcky pri určení metódy verejného obstarávania ako aj pri investičnom plánovaní pre verejný aj súkromný sektor.

Toto sa mi vidí inšpiratívne aj pre nás – ide o oblasť, ktorú v našich podmienkach reprezentujú zákazky s nízkou hodnotou, ktoré je možné obstarávať metódou tzv. prieskumu trhu. Jednou z nesporných výhod takéhoto „time share“ obstarávania je nielen výrazné zredukovanie narastajúcej agendy vo verejnom obstarávaní a možnosť použitia ľudského potenciálu verejnej správy na inom mieste, ale i odborná kontinuita a koncepčný prístup v urbanistických, architektonických, krajinárskych a infraštrukturálnych riešeniach pre dané sídlo.

Množia sa nám pozitívne príklady aj s mimoriadnym ohlasom v odbornej aj širokej verejnosti, dokonca s medzinárodným presahom. Za všetky spomeniem aspoň košický Kulturpark, ktorý bol zrealizovaný na základe verejnej anonymnej súťaže podľa víťazného návrhu architektonického ateliéru zerozero na čele s architektom Iraklim Eristavim. Je však na druhej strane pravda, že proces prípravy súťaže návrhov je náročnejší z hľadiska časového, finančného zabezpečenia cien, odmien a réžie súťaže, ako aj odborného a nedá sa aplikovať naozaj na všetky stavby. Preto sa dlhodobo usilujeme v Slovenskej komore architektov o poskytnutie čo najúčinnejšej odbornej pomoci pri spracovaní súťažných podmienok, kreovaní odborných porôt ako i s organizáciou súťaží návrhov. Aj vďaka tejto pomoci vyhlasovateľom počet súťaží návrhov poslednom období výrazne vzrástol.

Čo sa dá zmeniť a urobiť ihneď a na ktoré zmeny je podľa vás potrebná legislatívna iniciatíva? Každý z nás môže napomáhať konkrétnym zmenám. Tie často nevyžadujú ani tak zmenu legislatívy, ako zmenu myslenia a prístupu. Pripraviť kvalitnú, zmysluplnú súťaž návrhov s neveľkým finančným objemom si dnes môže dovoliť prakticky každá obec, mesto, nehovoriac o vyšších územných celkoch a štátnych inštitúciách. Je potešiteľné, že viaceré z nedávnych úspešných súťaží návrhov, napr. v Leopoldove (radnica), Selciach (materská škola) alebo v Šali (športovo-rekreačná zóna), boli iniciované verejnosťou vrátane lokálnych architektov. Naopak je smutné, že niektorí veľkí verejní obstarávatelia nerešpektujú ani tie zákonné limity na hodnotu zákazky, pri ktorých je povinnosť postupu cez súťaž návrhov. O to viac nás mrzí nejednoznačný postoj ústredného orgánu vykonávajúceho dohľad nad verejným obstarávaním, pretože akoby tak nepriamo posväcoval nedodržiavanie zákona.

Cítite rozdiel v prístupe k verejnému obstarávaniu u súkromných investorov oproti prístupu zamestnancov štátnej a verejnej správy? Áno, jeden zo zásadných, aj keď možno nie najvýraznejších je ten, že súkromní investori si vyberajú architektov a projektantov najmä na základe poznania ich práce a spravidla vedia dobre odhadnúť, ktorý by im svojim zameraním, úrovňou služieb i honorárových podmienok sedel najlepšie. Do spolupráce často vstupuje tiež fenomén odporúčania a dôvery nadobudnutej pri predchádzajúcej spolupráci.

Vo vyššom horizonte nás čaká prijatie národnej stratégie – politiky v oblasti architektúry a stavebnej kultúry obdobne, ako je tomu vo viacerých krajinách Európskej únie. Najbližší príklad máme v susednej Českej republike, kde bola „Politika architektury a stavební kultury“ prijatá nariadením vlády ČR v januári minulého roka. Takýto nadrezortný prierezový nelegislatívny dokument, ktorý by pomenoval napr. aj vhodné a nevhodné metódy verejného obstarávania architektonických a inžinierskych služieb, stanovil princípy vzdelávania o architektúre, ochrany nášho hmotného kultúrneho dedičstva a podobne, na Slovensku zatiaľ citeľne chýba.

Tento fenomén, teda že investor bol s vami na predchádzajúcej zákazke spokojný a rád by vám zveril ďalšie zadanie, sa vo verejnom sektore nedá využiť, lebo jednak by mohol byť zneužiteľný, alebo ako zneužitie interpretovateľný. Zaujal ma preto v tejto súvislosti príklad zo Švédska, kde som sa pred časom zúčastnil Letnej školy tvorby verejných priestorov, kde každoročne architekti spolu s našimi primátormi môžu konfrontovať svoje poznatky so skúsenosťami švédskych odborníkov a predstaviteľov samospráv. Pri lokálnych zadaniach ako novostavba školy, bytovka, či námestie používajú

Ako by sa mohla zapojiť SKA do tohto procesu? Veď je najvyšší čas, aby o odborných veciach rozhodovali odborníci. Slovenská komora architektov je už v súčasnosti veľmi aktívna, najmä čo sa týka vypracovania podkladov a pripomienkovania návrhov právnych úprav verejného obstarávania služieb poskytovaných našimi členmi, ďalej cielenej propagácie súťaží návrhov a spolupráce s verejnými obstarávateľmi pri príprave a organizácii urbanistických, architektonických a krajinárskych súťaží návrhov. Práve

Slovenská komora architektov ako samosprávna stavovská organizácia môže prostredníctvom svojich funkcionárov a odborníkov vynakladať (a aj vynakladá) enormné úsilie na zmenu podmienok a zaužívanej praxe vo verejnom obstarávaní architektonických a inžinierskych služieb. V tomto úsilí sme však často osamotení. Na jednej strane by bola potrebná súčinnosť všetkých stavovských a profesných organizácií vo výstavbe, aby bol spoločný hlas silnejší. Na druhej strane je potrebné čo najviac komunikovať i smerom k verejnosti a verejným obstarávateľom prostredníctvom rôznych odborných podujatí a médií. Okrem Ceny za architektúru Slovenskej komory architektov CE.ZA.AR, v rámci ktorej sa pravidelne prezentujú aj v diela, ktoré vzišli z architektonických a krajinárskych súťaží, by som rád vyzdvihol odborné konferencie a časopis Smart Cities, ktoré sú výbornou platformou pre výmenu skúseností a názorov z viacerých zúčastnených strán.

Okrem pozitívnej prezentácie a propagácie dobrých príkladov verejného obstarávania by bolo načase poukazovať aj na nepodarené príklady z praxe, ktoré nielenže budú kvôli nekvalitnému projektu v konečnom dôsledku stáť daňových poplatníkov viac, ale čo je ešte horšie, budú dlho narúšať naše prostredie. Toto sú veci, ktoré mnohých ľudí naprieč profesiami zaujímajú a nielen v situácii, keď sa zrúti alebo je staticky narušená nejaká stavba. Tu vidím veľký priestor pre médiá, aby sa týmito otázkami zaoberali systematickejšie. Som presvedčený, že máme šancu aspoň o kúsok skrátiť obdobie, za ktoré sa ako spoločnosť poučíme z chýb i z dobrých príkladov vo verejnom obstarávaní.

17

18

veřejné zakázky

Problém vendor lock-in ve veřejných zakázkách a možnost jeho řešení na přístupu dánského města Aarhus Ladislav Tobiáš, manažer IT projektů odboru informatiky hlavního města Prahy Poměrně častá situace ve větších veřejných institucích v České republice provozujících významnější informační systémy: zadavatel před blížícím se termínem ukončením platnosti licencí, údržby a základní podpory vypisuje Jednotné řízení bez uveřejnění (JŘBU) na jediného možného dodavatele informačního systému. Následuje mediální lynč, kritika opozičních politiků (často spolutvůrců předchozího zadání), poté negativní stanovisko Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který neposuzuje již vynaložené investice (sunk costs), ale především právní čistotu a zachování konkurenčního prostředí. Výsledkem je patová situace a ohrožení fungování instituce, plýtvání veřejnými prostředky a příprava „otevřené“ soutěže, ze které jako vítěz vychází nový dodavatel s vlastním uzavřeným řešením. Převážná většina státních organizací v České republice je „uzamčena“ do svých informačních systémů, neboť detailní znalosti jsou k dispozici pouze poskytovateli řešení, takže v okamžiku, kdy je nutné zakoupit nové komponenty či licence, lze je zajistit pouze prostřednictvím stejného poskytovatele či v lepším případě prostřednictvím omezeného okruhu poskytovatelů. Nedostatek konkurence logicky vede k vyšším cenám. Evropská komise odhaduje, že až 1,1 miliardy eur ročně se zbytečně ztrácí ve veřejném sektoru právě z důvodu proprietárního uzamčení (tzv. vendor lock-in). Lepší využívání norem či otevřených standardů umožňuje poskytnout alternativní řešení, a tudíž snížit závislost na vendor lock-in. Klíčovým prvkem technologií jsou normy, jež umožňují nastavit rovné podmínky pro všechny dodavatele informačních a komunikačních technologií (ICT), a tím přispět ke zvýšení konkurence a snížení cen. Digitální agenda pro Evropu zmiňuje vendor lock-in jako zásadní problém; bod 23 akčního plánu se zavazuje poskytovat návody ke standardům ICT ve vazbě na veřejné zakázky a pomáhat veřejným orgánům s cílem podpořit účinnost zavádění norem a snížit vendor lock-in. Akční plán je doprovázen praktickým průvodcem, jak lépe využívat standardů v zadávání veřejných zakázek, zejména ve veřejném sektoru. Nicméně je diskutabilní, zda technokraticko-byrokratický přístup vede v reálné praxi k realizaci řešení s menší mírou vendor lock-in.

Některé vybrané iniciativy na úrovni městských samospráv v Dánském království, realizované ve spolupráci s evropskými partnery, naznačují potenciál a zajímavou alternativu při využívání otevřených standardů s využitím open source řešení.

Přístup města Aarhus

V lednu 2014 druhé největší dánské město Aarhus přijalo akční plán pro implementaci open source řešení. Plán je součástí širší městské IT strategie a má za cíl zvýšit používání open source softwaru a otevřených standardů a snížit závislost IT odboru na dodavatelích uzamčených řešení (vendor lock-in). Zásady uvedené v akčním plánu byly v souladu s předchozími deklaracemi Rady města Aarhus – v roce 2011 například rada rozhodla, že při nákupu softwaru by jako alternativa měl být vždy zvažován open source software. Jedním z hlavních důvodů, proč obec Aarhus vytvořila open source strategii, je, že volně dostupný software dodržuje nativní otevřené standardy, což je nejdůležitějším předpokladem proto, aby se zabránilo lock-in dodavatele a dosáhlo vyšší interoperability. Další výhoda otevřených standardů spočívá ve využívání modulárních komponentů, které mohou být snadno propojeny podle momentální potřeby organizace. Modularita je neodmyslitelnou vlastností open source softwaru, protože tento software je určen pro sdílení a opětovné využití. Při svých předchozích zkušenostech s otevřeným zdrojovým kódem si již město Aarhus ověřilo, že vývoj softwaru a aktivní účast v open source vyvojářské komunitě „oživuje“ lidi zapojené do vývoje a dále podporuje motivaci, tvořivost, invenci a kompetence související s rozvojem produktů a služeb. Je nutné zdůraznit, že velké množství dánských obcí a jiných veřejných organizací již spoléhá na open source řešení v rámci své infrastruktury. Například dánské veřejné knihovny vytvořily společný systém pro zpřístupnění knižních fondů formou webových služeb na bázi open source. Tento project (TING) je založen na aplikačním rámci Drupal, který Evropská komise používá k vytvoření webové platformy „The New Europe“.

Open source strategie

Podle autorů plánu vyžaduje rostoucí popularita open source softwaru samostatnou strategii, jejímž cílem je maximální využití výhod open source řešení, která následně vedou k minimali-

veřejné zakázky

•

zaci provozních, technických a právních rizik. Strategie se především zaměřuje na následující otázky: • Kde a jak by se měla open source technologie využívat? • Jak vyhodnotit, schvalovat a řídit jednotlivé open source komponenty a služby? • Jak podporovat a udržovat vyvinuté komponenty? • Jak přizpůsobit organizaci spolupráce s open source komunitou?

• • • •

Akční plán obsahuje taktéž řadu doporučení pro komunální IT manažery a definuje priority open source řešení v IT strategii obce: • open source software není absolutní náhradou za licencovaný software, ale doplňkem, který může přispět k racionalizaci IT a omezit vendor lock-in v krátkodobém i dlouhodobém horizontu; • pokrok směrem k open source by neměl ohrozit stabilní provoz IT, a to ani externě ve vztahu k občanům, ani interně pro administrativní pracovníky IT podpory a business procesy; • všechny běžné služby a aplikace, které vyžadují řízení, jsou provozovány oddělením IT; • služby a aplikace by měly být zdokumentovány; • open source by měl podporovat inovativní pracovní místa ve městě Aarhus. Strategie IT je vytvářena společně v mezioborovém řídicím výboru, v němž jsou zastoupeny všechny odborné útvary.

OS2

OS2 je open source komunita (se sídlem v Aarhusu) otevřená všem dánským veřejným institucím, která podporuje spolupráci, sdílení a digitální vývoj v následujících oblastech:

•

19

vytváření a sdílení digitálních řešení a produktů pro veřejný sektor; vytváření a sdílení zdrojů pro rozvoj a účast na projektech v jiných rozvojových komunitách; zachování právního vlastnictví zdrojového kódu, obsahu a dokumentace vypracované či darované OS2 komunitě; aktivní a otevřená podpora open source řešení a otevřený obsah; zpřístupnění informací, systémů a znalostí v kontextu, který je srozumitelný veřejným zaměstnancům a občanům; snížení nákladů na digitální řešení.

Otevřené standardy na národní a místní úrovni

V roce 2007 uzavřely vláda Dánského království a dánské samosprávné regiony dohodu o povinném využívání otevřených standardů ve veřejném sektoru. Od 1. ledna 2008 tudíž musí všechny veřejné instituce používat sedm sad otevřených standardů pro nová IT řešení. Dohoda rovněž požaduje, aby úřady byly schopné přijímat textové dokumenty ve dvou otevřených standardech dokumentů. Podle mnohých odborných názorů maří dodavatelé přechod na otevřené standardy umělým zvýšením jejich ceny, a tím nutí obce pokračovat v nákupu uzavřených produktů. Tyto dodávky často vyžadují další proprietární produkty, jako jsou Microsoft Office, Windows atd. – závislosti tak často vznikají spíše z ekonomických než z technických důvodů. Například celonárodní projekt KOMBIT vznikl kvůli vytvoření sdílené platformy služeb na bázi otevřených standardů pro instituce na národní a regionální úrovni. Aby program projektu KOMBIT mohl fungovat s dalšími komunálními technologiemi, bylo taktéž nutné, aby požadavek na používání otevřených standardů byl uplatňován i pro software třetích stran.

Zkušenost s lock-in podle zadavatelů veřejných zakázek Silně souhlasím

Souhlasím

Neutrální postoj

Nesouhlasím

Silně nesouhlasím

100 % 90 % 80 % 70 % 60 % 50 % 40 % 30 % 20 % 10 % 0% Změna výrobce našeho IT řešení by byla příliš nákladná, neboť i další systémy by musely být přizpůsobeny

Změna výrobce našeho IT řešení by byla příliš nákladná, neboť náš odborný personál by musel být vyškolen pro využívání produktu jiného výrobce

Není možné změnit naše ICT řešení, neboť naše informace (data) nemohou být přenesena na řešení od jiných dodavatelů

Není možné změnit naše ICT řešení, neboť žádný jiný dodavatel nedokáže pracovat s ICT systémem předchozího dodavatele

Zdroj: Guidelines for Public Procurement of ICT Good and Services SMART 2011/044, Final Report

20

veřejné zakázky

Způsob implementace open source iniciativy 1.

2.

3.

Akční plán definuje 6 hlavních principů: ANALÝZA Ne všechny oblasti, ve kterých Aarhus využívá otevřený zdrojový kód, jsou rovnoměrné rozvinuté, proto byla vytvořena podrobná analýza o možnostech implementace a dalšího rozvoje open source řešení, která se zaměřuje na znalost open source, motivaci pro práci s otevřeným zdrojovým kódem a výhrady vůči open source. Cílovými skupinami analýzy jsou management, IT oddělení a technická podpora. KULTURA A KOMPETENCE Existuje mnoho mýtů o open source vytvářených zaměstnanci a zejména dodavateli. Pro úspěšný přechod na open source je nezbytné překonat negativní vnímání tím, že zaměstnanci získají objektivní informace o možnostech a omezeních open source. KONKRÉTNÍ INICIATIVY Projekty mohou být iniciovány jak řídicím výborem, tak jednotlivými odděleními úřadu. Řídicí výbor využívá společných prostředků (tzv. dynamické portfolio), zatímco samostatné iniciativy jsou odpovědné z titulu vlastních finančních prostředků, avšak musí být v souladu s obecnými zásadami pro open source/ otevřené standardy a celkovou IT architekturou.

4.

AKVIZICE A POŽADAVKY Získávání open source softwaru je odlišné od nákupu licencovaných produktů, zejména s ohledem na právní terminologii a její chápání. Standardy pro IT akvizice, včetně požadavků na otevřené standardy, bude definovat takzvaná bílá kniha.

5.

DLOUHODOBÁ STRATEGIE Strategie Aarhusu je založena na těchto principech: • řešení musí být založena na otevřených standardech; • upřednostňujeme řešení, která nemají za následek opakované platby licenčních poplatků; • trváme na řešeních, která podporují naši nezávislost; • vytvořili jsme společné iniciativy a sítě na podporu cílů tohoto akčního plánu.

6.

KOMUNIKACE Rozvoj open source je důležitou, formální, dlouhodobou strategií města Aarhus, která by měla být komunikována externě i interně. Měl by být vytvořen seznam nejčastějších dotazů k open source a rovněž seznam odpovědných osob – tyto informace je vhodné aktivně sdílet přes intranet a poskytovat obecním IT odborníkům a médiím. Zdroj: Případová studie města Aarhus

Hlavní výsledky, přínosy a dopady

Město Aarhus využívalo open source software již nějakou dobu před spuštěním cílených iniciativ – veřejná knihovna pracuje s otevřeným zdrojovým kódem od roku 2010, platforma s otevřenými daty byla postavena na CKAN (Comprehensive Kerbal Archive Network). Obecně lze říci, že v posledních letech, i díky této iniciativě, významně vzrostl počet open source projektů. Dalším pozitivním vedlejším výsledkem je skutečnost, že organizace musí mnohem více vnímat open source příležitosti na trhu a zvažovat je jako alternativu pro případně využití. Součástí této iniciativy je taktéž návod pro pořizování konkrétního open source softwaru, který obsahuje samostatné sekce zaměřené na tři specifické oblasti (otevřená data, otevřené standardy a zdrojový kód). Tento návod při vedení projektů napomáhá jednotlivým oddělením organizace a zaměstnancům, aby si ověřili, zda pořizovaný software nebo systém je dodáván s otevřenými standardy, otevřenými daty a otevřeným zdrojovým kódem. V současnosti probíhá implementace čtyř open source aplikací: GIMP, Scribus, Inkscape a ProjectLibre. Podle vyjádření zástupců města nejsou tyto aplikace primárně určeny pro úplné nahrazení jiného (uzavřeného) řešení, ale fungují jako alternativa či první volba zaměstnance (podle pokynu nadřízeného) při využití konkrétní funkcionality. Navíc je tímto způsobem zpřístupněn software, který často bývá součástí drahých licenčních balíčků. Přestože cílem akčního plánu v současné době není vytváření pracovních míst, ale širší využití open source tam, kde to má smysl, existuje shoda mezi odbornými zástupci města, že iniciativa může v dlouhodobém horizontu vytvořit více kvalitních pracovních míst. Open source na úrovni municipalit přináší nutnost zapojení do komunity vývojářů. Aarhus je od roku 2010 součástí komunity TING, v rámci které již realizoval několik open source projektů. OS2 komunita v čele s Aarhusem vytvořila pozici obchodní manažera, který je zároveň umístěn v oddělení zodpovědném za TING, čímž by měla být zajištěna úzká spolupráce mezi těmito dvěma iniciativami. Město se zároveň účastní dalších celonárodních a celoevropských open source komunit a plánuje zřídit tzv. networking group pro zainteresované pracovníky na úrovni města. Zástupci města realisticky přiznávají, že cílem není zbavit se všech proprietárních aplikací, nýbrž používat open source tam, kde vytváří nejvyšší přidanou hodnotu. Předpokladem pro úspěšnou realizaci je mít podporu klíčových osob s rozhodovacími pravomocemi, vytvoření dokumentů a šíření informací nezbytných k omezení vendor lock-in, a definování konkrétních požadavků na otevřený standard směrem k dodavatelům. Podle zkušenosti města je open source iniciativa nejenom o technické změně, ale stejně důležitá je i změna kultury a myšlení organizace. Přirozený odpor na straně vedoucích pracovníků a zaměstnanců je nevyhnutelný při jakýchkoliv změnách, které mají za cíl změnu zažitých pracovních postupů. Zkušenosti města ukazují, že trpělivým zdůrazňováním skutečnosti, že nabízené open source řešení je objektivně lepší alternativou k licencovanému produktu (nikoliv na pseudofilozofických argumentech), lze tento odpor postupně překonat. Jak přiznávají odborní zástupci města: „Open source nabízí především nový způsob, jak přemýšlet o softwaru, a některým zaměstnancům trvá delší dobu, než se přizpůsobí.“

veřejné zakázky

Veřejné zakázky v předobchodní fázi (PCP) jako nástroj pro podporu růstu a inovací Ladislav Tobiáš, manažer IT projektů odboru informatiky hlavního města Prahy

Tradiční zadávání veřejných zakázek slouží k získávání komodity nebo služby z katalogu dodavatele, která je již k dispozici na trhu; zabývá se tudíž především krátkodobými taktickými nákupními hledisky, jako je nízká cena, kvalita a hodnota v krátkodobém horizontu. Na rozdíl od tradičního modelu je smyslem veřejných zakázek v předobchodní fázi (PCP) zpřístupnit/vytvořit produkt či službu, která dosud neexistuje na trhu. PCP tak nejčastěji najde strategické využití u inovativních projektů centrálních orgánů či samospráv jako nástroj k vývoji nových, inovativních řešení (inkrementální vývoj) v souladu s požadavky na kvalitu a efektivnost pro střednědobý až dlouhodobý horizont. Jedná se tudíž o vhodný postup pro vývoj smart řešení. Podle definice Technologické agentury České republiky (TAČR) představuje metoda PCP „fázované zadávání zakázek na služby v oblasti vědy a výzkumu (a s tím souvisejících výsledků), které zahrnují sdílení rizik a zisků za tržních podmínek, kdy několik podniků vyvíjí v konkurenčním prostředí nová řešení odpovídající potřebám veřejného sektoru ve střednědobém a dlouhodobém horizontu, a které jsou financovány primárně veřejným zadavatelem. Metodu PCP lze využít při uspokojování náročných potřeb vyžadujících technologicky složitá řešení. Aplikuje se buď při hledání zcela nových řešení, která na trhu ještě neexistují, nebo při vylepšení stávajících, nedostatečných řešení, u nichž je nutný další výzkum a vývoj“. Je nutné si uvědomit, že PCP je v podstatě přístup k zadávání zakázek na služby ve výzkumu a vývoji, který je primárně vyvolán potřebou najít řešení problému ve veřejném zájmu, pro který zatím neexistuje komerčně dostupné

řešení na trhu, a toto řešení vyžaduje značné množství investic do výzkumu a vývoje. PCP projekty jsou obvykle projekty, které se vážou ke střednědobým až dlouhodobým potřebám veřejného sektoru, jež by měly být řešeny soukromým sektorem s finanční podporou veřejného sektoru. V PCP zadavatelé veřejných zakázek, jako technologicky nároční „první kupující“, sdílejí s dodavateli rizika a přínosy až do stádia, kdy je produkt připraven pro komerční spuštění.

•

Hlavní výhody přístupu PCP lze shrnout v následujících bodech:

PCP je proces vzájemného získávání znalostí a zkušeností ze strany zadavatele, uživatelů a dodavatelů, který umožňuje ověření funkčních potřeb na straně poptávky a možnosti a omezení vývoje nových technologií na straně nabídky při

21

22

veřejné zakázky

•

•

•

•

•

•

•

řešení konkrétního problému veřejného sektoru. Koevoluce (souběžný vývoj) na pomezí poptávky a nabídky je zásadní pro inovativní projekty, které jsou náročné na vědu a výzkum v oblastech s velmi krátkým životním cyklem (např. informační a komunikační technologie). PCP podporuje vývoj produktů, které lépe uspokojují potřeby zadavatelů. Lepším řízením vývoje podle priorit zákazníka, hodnocením výkonnosti funkčních prototypů a předprodukčními testy v reálných tržních podmínkách mohou zadavatelé omezit problémy s hotovými produkty, jež často obsahují nákladné a zbytné funkcionality, zatímco jiné důležité funkcionality chybí. PCP snižuje riziko chybně specifikovaného tendru na komerční produkt, jakož i riziko, že velké veřejné zakázky na komerční produkt nenaplní očekávání. PCP prostřednictvím otevřeného procesu koevoluce zkracuje dobu potřebnou k uvedení na trh pro dodavatele, kteří tak mohou lépe předvídat poptávku po nových řešeních a lépe sladit vývoj produktů s konkrétními potřebami zákazníka. Aktivní zapojení zainteresovaných veřejných zadavatelů v prvních fázích vývoje produktu umožňuje veřejným zadavatelům odhalit potenciální politické a regulační překážky, které je nutné včas odstranit k zajištění krátké doby uvedení na trh pro inovační veřejné služby. Zahrnutí několika dodavatelů při vývoji řešení v předobchodní fázi umožňuje výběr nejvhodnějšího produktu za nejnižší cenu a eliminuje tak obecné nevýhody nákladných projektů s jediným dodavatelem. Sdílení rizik a přínosů mezi zadavateli a dodavateli v rámci PCP taktéž znamená, že zadavatelé získávají méně nákladné (a méně rizikové) produkty ve srovnání s exkluzivními uzavřenými vývojovými tendry z důvodů nižších nákladů na vývoj a licenční poplatky. Metody řízení rizik používané v rámci PCP mohou rovněž přilákat rizikový kapitál, který vyhledává zajímavé příležitosti u startupů zapojených do PCP projektů.

Přestože legislativa EU v oblasti veřejných zakázek na služby vědy a výzkumu umožňuje vyhnout se zadávacímu řízení s využitím výjimky ze zadávacích postupů platných pro tzv. standardní veřejné zakázky, v rámci České republiky širší využití PCP naráží na legislativní limity. Ačkoliv je možnost využití výjimky na služby vědy a výzkumu výslovně zmíněna v zákoně č. 137/2006 Sb., stanovisko právních expertů je takové, že existuje několik závazných právních předpisů, které využití výjimky výrazně komplikují. Dokument zvaný PCP/SBIR (Small Business Innovation Research program) a veřejné zakázky ve výzkumu, vývoji a inovacích, inovační partnerství zpracovaný TA ČR podrobně rozebírá výhody a nevýhody jednotlivých přístupů vhodných pro služby vědy a výzkumu (metoda inovačního partnerství, metoda soutěže o návrh, metoda jednacího řízení s uveřejněním, metoda soutěžního dialogu) v mezích stávající legislativy. Po zhodnocení zpráva konstatuje, že u všech porovnávaných metod „převažují odlišnosti a nedostatky, které by ztěžovaly dodržení smyslu a cíle využití PCP“. Pro vlastní realizaci pilotního řešení vývoje softwaru pro popis archiválií na základě Základních pravidel pro zpracování archiválií metodou PCP plnící výzkumné potřeby Ministerstva vnitra a vyhlášené TA ČR preferuje využití metody rámcové smlouvy a minitendrů. Tato metoda, která je v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., je vnímána jako obecně vhodná a zároveň účelná „pro vytvoření určitého uzavřeného trhu výzkumných a testovacích či výrobních kapacit, kde se bude po malých částech s definovanými parametry odehrávat sdílený vývoj formou dílčích dodávek“. Podrobnější informace k možnostem realizace PCP jsou dostupné ve výše zmíněné studii Technologické agentury České republiky (www.tacr.cz/interni_projekty/zefektivneni). V budoucnu lze předpokládat další změnu zákona o podpoře výzkumu a vývoje, jejímž smyslem by mělo být především oddělit PCP projekty od veřejných zakázek, a tímto způsobem rozšířit nástroje pro poskytování podpory.

Nabídkové řízení v obchodní fázi (použije se GPA*WTO)

Průběžné hodnocení a výběr

Průběžné hodnocení a výběr

Nabídkové řízení v předobchodní fázi (nepoužije se GPA*WTO)

Právní úprava zadávání veřejných zakázek v předobchodní fázi

Zadávání veřejných zakázek ve fázi průmyslové výroby a distribuce

Zadávání veřejných zakázek v předobchodní fázi

Dodavatel A Dodavatel B

Dodavatel C

Dodavatel C

Dodavatel D

Dodavatel D

Fáze 0 Výzkum motivovaný zvědavostí

Nápad

Fáze 1 Zkoumání řešení

Fáze 2 Vytváření prototypu

Návrh řešení

Dodavatel A, B, C, D, E nebo X

Dodavatel E

Dodavatel E

Dodavatel E

Dodavatel C

Fáze 3 Původní vývoj omezeného množství prvních výrobků/služeb ve formě testovací série Prototyp

Typický životní cyklus inovace výrobku

veřejné zakázky

Fáze 4 Uvedení výrobků/služeb na trh (obchodní rozvoj)

Testování prvních výrobků

Konečné výrobky určené pro trh

Příklad znázorňující jednotlivé fáze zadávání veřejných zakázek v předobchodní fázi První etapa = předobchodní fáze, dělená na jednotlivé kroky či fáze (až do fáze 3). Jedná se o oblast vědy a výzkumu během vývoje produktu. V rámci pilotní implementace PCP byla tato etapa testována prostřednictvím institutu rámcové smlouvy dle zákona č. 137/2006 Sb. Poskytovatelem/zadavatelem je v rámci pilotního testování TA ČR, a vzhledem k tomu, že se jedná o pilotní testování, tak zahraniční experti v rámci komunikace doporučili na tento fakt explicitně upozornit, neboť postupem času (legislativními změnami) bude pravděpodobně možné obecnou metodu PCP dle Sdělení k PCP aplikovat i odlišným způsobem. Druhá etapa = komerční fáze, umístění produktu na trh, respektive zahájení zadávacího řízení pro pořízení produktu. Po ukončení účinnosti rámcové smlouvy, tj. po skončení etapy vědy a výzkumu (tj. produkt je vyvinut), bude výrobek uveden na trh (v obrázku uvedeno jako fáze 4), respektive bude zadána veřejná zakázka pro veřejného zadavatele v některém ze standardních typů zadávacího řízení. Zdroj: Draft PCP Manual A practical guide to PCP Implementation for PROGR-EAST WP4 Pilots (2012)

Praha řeší PCP Jakub Pechlát, Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy Hlavní město Praha, jako jedna z nejvýznamnějších samospráv v zemi, si roli iniciátora a podporovatele inovací vtisklo do své Regionální inovační strategie (RIS) schválené Zastupitelstvem hl. m. Prahy v roce 2014. Touto svou rolí chce vhodně doplnit úřady státní správy, které mají ze zákona výzkum a inovace na starosti, tj. zejména ministerstva školství a průmyslu a Technologickou agenturu ČR. Praha se zároveň v době zpracování RIS stala řídicím orgánem nového operačního programu pro přístup k eurodotacím v období 2014–2020 s názvem Praha – pól růstu ČR (OP PPR). Tím získala možnost využít tyto externí zdroje na podporu inovačních aktivit, které jsou významným předmětem zájmu Evropské komise v politice soudržnosti. Podpora inovací a výzkumu nakonec tvoří 31 % rozpočtu OP PPR. V příspěvku se budeme věnovat jednomu konkrétnímu nástroji, který se Praha chystá využít, a tím jsou tzv. veřejné zakázky v předobchodní části (PCP z angl. pre-commercial public procurement). V tomto okamžiku si vystačíme se stručnou definicí, že jde o speciální typ zakázky na nákup služeb výzkumu a vývoje, který slouží k tomu, aby veřejná správa získala nový produkt (tj. výrobek nebo službu), který na trhu buď dosud neexistuje, nebo sice existuje, ale nesplňuje potřebné parametry. Veřejná správa prostřednictvím PCP poptá výzkumnou činnost od soukromého sektoru způsobem, který umožňuje například i zapojení malých a středních podniků do dílčích fází větší zakázky, kterou by jako celek nezvládly dodat. K vývoji hledaného řešení dochází postupně přes dílčí fáze, v nichž krystalizuje nejvhodnější řešení. V roce 2015 schválilo zastupitelstvo Prahy jak OP PPR, tak i na RIS navazující akční plán zahrnující mj. pilotní projekt PCP realizovaný městskou samosprávou. Od července 2016 je z OP PPR otevřena výzva k předkládání projektů typu PCP pro magistrát a jeho příspěvkové organizace a městské části a jejich příspěvkové organizace. Při přípravě na využívání veřejných zakázek typu PCP byly identifikovány tři hlavní otázky k řešení: metodika procesu PCP vzhledem k legislativě, tvorba námětů a jejich výběr a zdroj financování. Zdrojem financování je v tomto případě výše zmíněný operační program, který díky 50% podpoře z Evropského fondu pro regionální rozvoj umožní Praze zavést PCP coby nový nástroj, jehož prosazení bez podpory by nepochybně trvalo déle a probíhalo v menším měřítku. Pokud jde o metodiku, jak ukazují dosavadní zkušenosti Technologické agentury ČR (TAČR) s pilotním projektem PCP v ČR, kterým je Vývoj software pro popis archiválií na základě Základních pravidel pro zpracování archiválií metodou PCP, v aktuálním českém legislativním prostředí není lehké tento nástroj realizovat. Proto Praha dosavadní zkušenosti TAČR pečlivě sleduje (ostatně jedním z předpokládaných budoucích uživatelů je i Archiv hl. m. Prahy) a snaží se je maximálně využít ve spolupráci s experty, kteří na projektu v minulosti spolupracovali. Magistrát pro tyto účely připravuje interní metodiku PCP, která může posloužit i příspěvkovým organizacím a městským částem jako inspirace. Tato metodika bude důleži-

tým prvkem, který napomůže rozšíření PCP v praxi, protože právní otázky procesu PCP představují hlavní rizika PCP mimo vlastní vývojovou činnost. S metodikou souvisí také novela zákona o veřejných zakázkách, která od 1. 10. 2016 zavede nový režim tzv. inovačního partnerství, který lze teoreticky pro PCP také využít, byť podle zkušeností TAČR nejde o preferované řešení. Druhým klíčovým prvkem je iniciace vzniku projektových námětů a jejich výběr a rozpracování. Magistrát v červnu 2016 ve spolupráci s Institutem plánování a rozvoje hl. m. Prahy uspořádal informační seminář pro odbory magistrátu spojený s tvorbou projektových námětů. V rámci semináře byl IPR Praha prezentován aktuální projekt H2020 Triangulum, jehož cílem je rozpracování pilotních inovativních opatření z pražské agendy smart cities. Na semináři, kde vzniklo a bylo diskutováno několik desítek námětů, z nichž několik bylo vybráno k dalšímu rozpracování, tak zafungoval jako funkční platforma propojující magistrátní odborníky z několika odborů a IPR Praha. Projektové návrhy se často týkaly informačních a komunikačních technologií, což je i hlavní oblast, s níž pracuje Evropská komise. Z dalších oblastí šlo např. o veřejné osvětlení nebo sociální služby. Rada města poté dále uložila odborům magistrátu navrhnout několik projektových námětů, z nichž poté budou dále vybírány ty s největším potenciálem k rozpracování do projektových žádostí. Jde přece jen o poměrně revoluční změnu v uvažování veřejné správy, kdy se nedefinuje jasný (často spěchající) výstup jako v klasické veřejné zakázce, ale „pouze“ problém k řešení nebo potřeba k naplnění ve spíše střednědobém horizontu. Jde zároveň o případy, kdy zadavatel umí říct, co chce vyřešit, ale neví, jak přesně toho dosáhnout. Dosud ne zcela vyřešenou otázkou je způsob výběru vhodných námětů k dalšímu zpracování. V rámci hodnocení projektových žádostí do OP PPR hodnotí řídicí orgán jednotlivé žádosti samostatně a pak porovná výsledné hodnocení. Podávání žádostí do OP PPR by však v ideálním případě měla předcházet interní selekce a slučování synergických projektů, minimálně na straně magistrátu a jeho organizací, aby se neplýtvalo kapacitami žadatelů na přípravu příliš mnoha projektů, které pak mezi sebou budou zbytečně soutěžit. Způsob prioritizace projektů je nyní předmětem řešení. Vedle aktivit magistrátu je nutno zmínit, že řídicí orgán OP PPR o uvedené výzvě informoval také městské části, protože i ty mohou být zdrojem námětů, z nichž vzejdou produkty využitelné i magistrátem nebo jinými municipalitami. Praha má tak nakročeno k tomu, aby se připojila k TAČR při zavádění nového nástroje – veřejných zakázek v předobchodní fázi – umožňujícího spojit inovační agendu nastolenou RIS s konceptem smart city, který je aktuálně v centru pozornosti vedení města. Zatím je však Praha v počáteční fázi a klíčové kroky, kterými jsou srozumitelná metodika pro potenciální uživatele PCP a tvorba a výběr skutečně přínosných projektových námětů, se teprve rozbíhají. Jelikož uspokojování potřeb občanů je koneckonců zákonnou povinností hlavního města Prahy, může tento nový nástroj v delším období přispět ke zvýšení kvality služeb, které zajišťuje samospráva pro obyvatele města.

23

veřejné zakázky

veřejné zakázky

Samotná soutěž je realizována v několika fázích a může vypadat následovně:

Organizace projektu PPI pak schematicky vypadá následovně: Projekt PCP (Příspěvek EK 35 %)

Projekt PCP (Příspěvek EK 90 %)

Přípravná fáze

Přípravná fáze

Soutěžní fáze

Předobchodní zadávání veřejné zakázky (PCP) Fáze 1 Proveditelnost Zadavatel 1

Fáze 2 Prototyp

Hodnocení

Soutěžní fáze

Veřejná zakázka Veřejná zakázka

Fáze 3 Testování Zadavatel 1

Hodnocení

1

3

4

3

6

7

8

2

4

5

= Dodavatelé

5

8

Řešení

5

1

8

1

2

3

4

5

6

7

8

Zadavatel 5

Zadavatel 4

Zadavatel 2

Zadavatel 3

Zadavatel 2 nakupuje řešení E Soutěž dle specifikace

1

Otevřená konzultace na trhu

2

Specifikace

1

Návrh řešení

Zadavatel 3

Soutěž

Zadavatel 4

Zadavatel 2

Otevřená konzultace na trhu

Zadavatel 1 nakupuje řešení A Zadavatel 5

Zadavatel 3 nakupuje řešení C

Zadavatel X nakupuje řešení X

Specifikace

i v regionální samosprávě. V H2020 jsou veřejné zakázky na inovace podporovány prostřednictvím dvou typů projektů. Prvním z nich je předobchodní zadávání veřejných zakázek (pre-commercial procurement, dále jen „PCP“), druhým pak veřejné zakázky na inovativní řešení (public procurement of innovative solutions, dále jen „PPI“). Systém podpory je v tomto případě poněkud odlišný od ostatních typů projektů v H2020. Prostřednictvím příjemců grantu, jimiž jsou

V úvodním článku tohoto čísla je analyzována situace veřejných zakázek v České republice. V následujícím textu se zaměřujeme na možnosti programu Horizont 2020 a na přínosy, jež mohou těžit města a obce z projektů financovaných z tohoto evropského programu. Horizont 2020, největší evropský program na podporu vědy, výzkumu a inovací (dále jen „H2020“), nabízí, kromě jiného, systémová řešení v oblasti správy veřejných záležitostí, ve státní správě, ale

Řešení

Veronika Korittová, Daniel Frank, Jiří Kotouček, Technologické centrum AV ČR

Návrh řešení

Co tyto dva nástroje programu Horizont 2020 přinášejí městům a obcím?

Soutěž

Předobchodní zadávání veřejných zakázek (PCP) a veřejné zakázky na inovativní řešení (PPI)

25

v tomto případě zadavatelé veřejné zakázky, je v průběhu trvání partnerů jsou stejné jako v případě projektů PCP. Cílem by mělo projektu velká část grantu použita na uskutečnění veřejné zakázky být vybrat řešení na základě kritéria nejlepší nabídky za nabízenou a distribuována skrze zadavatele dodavatelům, tedy výzkumným cenu (best value for money). Každý ze zadavatelů přitom může institucím či inovačním firmám, jejichž výzkum a vývoj je tak zvolit jiné řešení, nejlépe odpovídající jeho potřebám. Stejně jako Projekt PCP (Příspěvek EK 90 %) z H2020 nepřímo podpořen. v případě PCP jsou uznatelnými náklady i koordinační a přípravné práce. Evropská komise se však finančně na projektu podílí jen Přípravná fáze fáze do 35 %Soutěžní jejich výše. PCP Projekty typu PCP slouží k zajištění vývoje řešení, které Pro města a obce jsou důležité zejména výsledky dosažené bude co nejvíce vyhovovat potřebám zadavatelů a zároveň není uplatněním technologií. Následující dostupné na trhu. Skupina zadavatelů (tzv. buyers group) musí být Předobchodníinformačních zadávání veřejné a komunikačních zakázky (PCP) Veřejná zakázka graf vypovídá o zastoupení členských států ve dvou projektech složena nejméně ze tří subjektů ze tří různých členských států EU dosud schválených k financování, nebo států přidružených k H2020. Nejméně dva subjekty z této FázePCP 1 Fáze 2 Fázejež 3 jsou zaměřeny na veřejPrototyp ný sektor. Přestože se jedná pouzeTestování o popis situace ve dvou realiskupiny přitom musí vyhovovat definici tzv. veřejného zadavatele Proveditelnost Zadavatel zovaných projektech, je velmi pravděpodobné, že PCP projekty dle příslušné směrnice. Typickými subjekty, pro které je tento typ 1 budou využívány spíše ve starých projektu určen, tak mohou být právě obce nebo jejich příspěvkové Hodnocení Hodnocení členských státech EU. Z grafu je patrné, že výrazné zastoupení v těchto dvou projektech mají organizace. Pro sestavení skupiny zadavatelů vyhovující zmíněným instituce z Belgie (BE), Německa (DE), Španělska (ES) a Spojenépodmínkám se nabízí využít vztahů s partnerskými obcemi mimo Zadavatel Zadavatel ho2království (UK). V projektech převažují instituce výzkumného Českou republiku. 2 1 1 1 1 2 5 charakteru, tj. výzkumné ústavy (REC), nicméně je možné říci, že se4do uvedených projektů zapojily instituce různého charakteru, a to Vytvořená skupina zadavatelů musí v rámci tématu kon4 3 3 4 3 veřejné i soukromé. krétní výzvy identifikovat společné zadání, které bude předmětem projektu. V případě úspěchu mohou být způsobilé náklady projektu 6 6 5 5 5 5 Projekt HNSciCloud chce podpořit produktivitu veřejného financovány až do výše 90 %. Mezi ně se přitom řadí jak vlastní náZadavatel Zadavatel sektoru při získávání a zpracování obrovského množství dat. Cílem klady soutěže o nejvhodnější řešení, tak i náklady na aktivity spojené 4 3 8 7 8 8 7 je 8vytvoření hybridní cloudové platformy, která kromě jiného bude s přípravou a organizací soutěže. obsahovat katalog služeb, které úspěšně prošly mezinárodně uznávaným certifikačním procesem. Dalším prvkem bude vývoj monitoPPI rovacího rámce pro zajištění mezinárodních standardů bezpečnosti Projekty typu PPI jsou určeny k nákupu inovativních řešení, = Dodavatelé 1 2 a interoperability, kritérií účinnosti a finančního srovnání oproti která ještě nejsou na trhu, nebo jen ve velmi omezeném množství. vedoucím subjektům na globálním trhu. Výsledná platforma by měla Mohou tak přímo navazovat na projekt PCP. Veřejný sektor slouží sloužit jako inkubátor nových obchodních příležitostí a vědeckých jako první nakupující, který pomůže s rozvojem výroby inovativního aktivit pro rostoucí počet kupujících, dodavatelů a uživatelů. řešení a s jeho uvedením na trh. Podmínky týkající se počtu a složení Otevřená konzultace na trhu

24

26

veřejné zakázky

veřejné zakázky

Chytrá a udržitelná města a program Horizont 2020

AMSTERDAM

ANTWERPEN

BARCELONA

HNSciCloud

BE

DE

REC Veronika Korittová, Daniel Frank, Jana Čejková, Technologické centrum AV ČR

CERDANYOLA DEL VALLES ENFIELD

ES

FRASCATI GENEVA GENT

UK

PUB

HAMBURG HEIDELBERG

SELECT for Cities

HELSINKI KARLSRUHE LONDON PARIS

NL

PRC

FI FR CH

OTH HES

IT

Účast států v projektech HNSciCloud a SELECT for Cities. Graf schematicky prezentuje počty řešitelských týmů v těchto dvou projektech z hlediska typu organizace, kde řešitelský tým působí (HES – vysokoškolský sektor, REC – výzkumný sektor, PRC – privátní výrobní sektor, PUB – veřejné instituce a OTH – ostatní instituce), a zároveň města a státu, ve kterém má instituce řešitelského týmu své sídlo.

Zajímavými příklady dalších projektů, které v H2020 přímo nespadají pod agendu projektů PCP a PPI, ale svým charakterem se týkají veřejných zakázek v oblasti energetiky, jsou projekty FosterREG a EURECA. Cílem projektu FosterREG je posílit kapacitu úřadů v oblasti plánování a implementace udržitelných energetických politik a opatření při regeneraci měst. Výsledkem by mělo být vytvoření a šíření školicích materiálů v rámci Evropy a organizace školicích aktivit. Projekt napomůže při implementaci směrnice o energetické účinnosti. Projekt EURECA pomáhá při identifikaci

Je účast v evropských projektech tohoto typu pro města přínosná? Soudě podle zájmu o účast a podle zapojení měst do již financovaných projektů jistě ano. Něco o tom vypovídají jak následující obrázek, tak bližší pohled na projekty vybrané k financování. Kartodiagram – počet účastí v projektech výzvy Chytrá a udržitelná města v H2020 počet účastí 1–2 3–6 7–11

SWINDON

Projekt SELECT for Cities je pak přímo zaměřen na města. Ke změně způsobu, jak řídit městské prostředí a jak v něm žít, využívá tzv. internet všeho (internet of everything – IoE), který je postaven na internetu věcí přidáním síťové inteligence. Jde o obrovskou příležitost pro nové služby a podnikání v takových oblastech, jako je logistika, doprava, životní prostředí, bezpečnost a životní pohoda.

Program Horizont 2020 představuje pro města obrovskou příležitost k navázání spolupráce se subjekty v zahraničí, které řeší obdobné problémy a často se již více přiblížily efektivnímu řešení. Svým důrazem na volný přístup k informacím o průběhu a výsledcích financovaných projektů představuje zároveň zdroj inspirace. Ke zveřejňování úspěšných projektů slouží databáze CORDIS: http://cordis. europa.eu/home_en.html

a vytváření datových center přátelských k životnímu prostředí, a to prostřednictvím srovnávacích kritérií jak již užívaných, tak nově vytvářených. Projekty typu PCP a PPI se řeší i nadále. Pro zájemce jsou nyní k dispozici témata ICT-27-2017, kde je jedna část zaměřena na projekty PCP v oblasti chytrých měst, které budou využívat robotickou technologii, a ICT-33-2017, což je koordinační a podpůrná akce pro vytváření sítí zadavatelů veřejných zakázek. V obou případech je uzávěrka 25. 4. 2017. Téma EE-19-2017 je PPI pro oblast energetické účinnosti, a to jak pro nízkoenergetické budovy, tak pro výrobky nebo služby dosud nedostupné v komerčním měřítku. Uzávěrka je stanovena na 7. 6. 2017. Bližší informace o programu poskytnou národní kontakty pro program Horizont 2020, pracovníci TC AV ČR (www.h2020.cz).

12–35 36–49

Koncept chytrých měst v programu Horizont 2020 navazuje na obdobnou problematiku v 7. rámcovém programu pro výzkum a technologický rozvoj. Tam byl chápán jako propojení oblasti energetiky a dopravy ve městech s využitím informačních a komunikačních technologií. Toto pojetí se postupně mění, důraz je kladen na komplexní řešení formou tzv. majákových projektů. V prvních dvou letech programu Horizont 2020, tj. v období 2014 a 2015, bylo k financování vybráno 7 majákových projektů, do nichž je zapojeno celkem 231 subjektů. Další témata ve výzvě pro chytrá města a obce byla zaměřena na oblast sběru dat při porovnávání efektivity zvolených řešení nebo na standardizaci pro chytrá města. Úspěšní účastníci v projektech často navazují na své dlouhodobé aktivity v dané oblasti. Příkladem může být zapojení Prahy do projektu Triangulum, a to prostřednictvím Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Podařilo se zde navázat na předchozí úspěšnou spolupráci s Fraunhofer-Institute, který je koordinátorem zmíněného projektu. Projekt se zaměřuje na vznik nízkoenergetických čtvrtí ve městech, integrování infrastruktur a udržitelnost městské mobility. Pilotní řešení vzniklá ve městech Manchester, Eindhoven a Stavanger se budou ověřovat v tzv. následnických městech. Touto formou se do projektu zapojuje kromě Prahy ještě Lipsko a Sabadel. Projekt GrowSmarter koordinuje přímo město, konkrétně švédský Stockholm. Projekt cílí jak na zlepšení kvality života občanů, tak na vznik nových pracovních míst. Jako majákové město se sem zapojuje ještě Kolín nad Rýnem a Barcelona, s následnickými městy Årsta, Mülheim a vymezenou oblastí v blízkosti Barcelony. Mohli bychom jmenovat dále, ale obraťme se ke konkrétním příležitostem pro města v budoucnu. Na začátku října tohoto roku bude otevřena další výzva k podávání projektů pro majáková města, SCC-1-2017, s uzávěrkou 14. února 2017. Města, která se chtějí zapojit jako majáková, musí mít vytvořen akční plán pro udržitelnou energii již schválený Paktem starostů. Projekty mají napomáhat při transformaci městských infrastruktur a služeb tak, aby se zvýšila role uživatelů a orientace na poptávku. Řešení mají města rozvinout ve větším měřítku, a pak je uzpůsobit pro různě velké oblasti a odlišné místní podmínky. Je třeba hledat návaznost na širší strategie v kontextu Evropských strukturálních a investičních fondů. Další téma bude zaměřeno na demonstraci inovativních řešení inspirovaných přírodou ve městech (Demonstrating innovative nature-based solutions in cities – SCC-02-2017). Koncept projektů spočívá ve spolupráci tzv. frontrunner cities (obdoba majákových měst), která budou fungovat jako živé laboratoře, ve kterých budou vyzkoušena inovativní na míru vyvinutá řešení, a následnická města (follower cities). Tato města budou aktivně hledat inspiraci a rady u svých pokročilejších kolegů a v průběhu trvání projektu připraví vlastní plán na začlenění řešení inspirovaných přírodou do svého prostředí.

27

28

veřejné zakázky

Cílem jsou města (včetně zpustlých či zanedbaných území) zdravější, kulturně rozmanitá, zelenější, se sníženou kriminalitou a zlepšenými podmínkami pro pohyb osob apod. Každý projekt by měl zahrnovat alespoň dvě „vedoucí“ a tři „následovnická“ města z různých států. Uzávěrka tohoto tématu je plánována na 7. března 2017. Evropská komise prostřednictvím své agentury INEA pořádá k výzvě pro podávání projektů dne 23. září 2016 informační den, kam je možné se registrovat, případně sledovat akci prostřednictvím webu: https://ec.europa.eu/inea/en/news-events/events/2016-information-day-horizon-2020-smart-cities-and-communities

Pokud vás možnosti programu Horizont 2020 zaujaly a chcete se dozvědět více, je vaším prvotním kontaktem Technologické centrum AV ČR, specializované pracoviště, kde naleznete národní kontaktní pracovníky, kteří vám pomůžou vybrat vhodné téma pro projekt, seznámí vás s tím, jaké projekty už v dané oblasti existují, ale mohou vám i poradit, kde hledat praktické informace a postupy spojené s podáváním projektů například z hlediska administrativy nebo finančních záležitostí, ochrany dat apod. Technologické centrum AV ČR rovněž spravuje webové stránky věnované veškerým aspektům programu Horizont 2020: www.h2020.cz.

Financované projekty výzvy Smart Cities Ve výzvě roku 2014 byly k financování vybrány tři majákové projekty: GrowSmarter, Triangulum a REMOURBAN, a dále projekt CITYKEYS z oblasti sběru dat. Pro rok 2015 to byly čtyři majákové projekty: REPLICATE, Smarter Together, SmartEnCity a SHAR-LLM, a projekt ESPRESSO, který se věnuje normám a standardům pro města. Projekt REMOURBAN se soustředí na vytvoření renovační strategie měst v majákových městech Valladolid, Nottingham a Tepebaşi/Eskişehir. Koordinátorem je španělská Fundacion CARTIF, ověření proběhne v Seraingu a Miskolci. CITYKEYS je projekt menšího rozsahu z oblasti horizontálních podpůrných aktivit. Projekt s finským koordinátorem chce vytvořit rámec pro měření a porovnávání aktivit měst a jejich harmonizaci, kromě jiného definováním a vývojem klíčových indikátorů výkonnosti (KPIs – Key Performance Indicators). Koordinátorem projektu REPLICATE je San Sebastian, další majáková města jsou Florencie a Bristol. Vzniklé replikační plány se budou realizovat v Essenu, Lausanne a Nilüferu. Klíčová je zde energetická účinnost v kombinaci s využíváním místních zdrojů. V projektu Smarter Together se sešla majáková města Lyon (koordinátor), Mnichov a Vídeň při hledání rovnováhy mezi chytrými technologiemi a organizačními aspekty při zkvalitňování

života občanů. Kromě následnických měst Santiago de Compostela, Sofie a Benátek se zapojují i Kyjev a Jokohama jako pozorovatelé. SmartEnCity vytváří koncept chytrého města s nulovými uhlíkovými emisemi s využitím technologií kontrolujících poptávku. Koordinátorem je Španělsko, odkud je i majákové město Vitoria-Gasteiz, dalšími jsou Tartu a Sønderborg, a jako následnická města Lecce a Asenovgrad. SHAR-LLM, kam je jako koordinátor zapojen Londýn, chce posílit trh pro oblast chytrých měst využitím digitalizace a zvýšeným zapojením občanů. Dalšími zapojenými městy jsou Lisabon a Milán, a následnická města Bordeaux, Burgas a Varšava. ESPRESSO je menší projekt zaměřený na vývoj standardů pro chytrá města a obce. Součástí řešení je platforma pro města a navazující zpracovatelské služby pro integraci dat. Koordinátor je ze Spojeného království.

veřejné zakázky

Zakázková mafie David Bárta, šéfredaktor Smart Cities

Povídal jsem si s osobou na pozici ředitele korporátní firmy, jež dodává produkty pro komerční i veřejný sektor, abych se dozvěděl, jaké je pozadí problémů s výběrem dodavatelů ve veřejném i korporátním sektoru. Inovace v konceptu smart city se velmi často opírají o technologickou (IT) infrastrukturu. Jak něco takového správně soutěžit? Jak poznat, co je inovace, a co už inovace není? A je tato debata legitimní, nebo bychom se měli soustředit spíše na stávající kulturu jednání a chování spojenou s osobní odpovědností? Kdo vlastně v tomto postkomunistickém marasmu kope za stát? Věřím, že byť jsou následující popisy manipulativních technik kontroverzní, bude tento vhled za záclonku veřejných i korporátních zakázek pro mnoho z vás poučný.

Jak manipulovat s veřejnou zakázkou

Celý průběh veřejné zakázky se dá ovlivnit tím, jak se připraví zadávací dokumentace. Můžeme zakázku napsat tak, aby dodavatel nebo partner plnil dílo dobře, aby měl vůbec možnost to dílo dobře plnit. Nebo jde také napsat zakázka tak, že ani neočekáváme možnost dobře plnit. A většina zakázek je postavena na lidech a vztazích, takže veřejné zakázky fungují dobře, pokud všichni ti, kteří byli u počátku projektu, zůstávají až do jeho konce. Problém je, když někdo z toho řetězce „zmizí“. Pak se stane, že přestane fungovat nastavená logika, a náhle se začne upozorňovat na některé skutečnosti zakázky, a nemusí být zrovna nekalé. Tím se poodhalí, že zakázka byla napsána značně účelově, nebo byla napsána tak, že je od začátku pro (sub)dodavatele nesplnitelná, ale dodavatel danou věc do určité doby (při plnění role) kryje. Je to ideální nástroj, jak případně nepohodlné partnery ze zakázky bezpracně odstranit a nahradit. Zadavatel, příp. hlavní dodavatel, jen upozorní, že daný „partner“ neplní smlouvu, byť je dané zadání nereálné dodat, protože například řešení na trhu není. Na tomto principu končí většina zakázek. Typicky jde třeba o nemožnost splnit dobu servisu, dobu vývoje, dodání náhradních dílů nebo není upřesněno, jak se požadovaná inovace bude dále vyvíjet. A to je skvělý prostor pro tyto „šedé zóny“. Obvykle bývají podezřelá díla s nízkou pořizovací cenou, která se pak dohání bobtnáním měsíční částky např. za servis. To jsou klasické nástroje, jak manipulovat se státními zakázkami, ale ono to platí i pro korporátní sektor. Veřejné zakázky ale mají napsaná pravidla a jejich dikce dává velký prostor pro vznik této šedé zóny. Je to tím, že je mnoho věcí v zadávací dokumentaci nepopsaných, také zde hrají velkou roli vztahy s lidmi. Partneři se dokáží domluvit, ale jakmile se některý změní, problémy vybublají na povrch. Zadavatel to v běžné praxi dělá tak, že poptá všechny své dodavatele nezávisle, což je v pořádku, neboť získá od všech potřebné vstupy; bavíme se ale o ideálním světě, v němž je všechno

krásné a všichni spolupracují se všemi. Většinou se ale zakázka tvoří jen s jedním dodavatelem – a když se dělá jen s jedním, pak může být v zadávací dokumentaci rovnou napsáno, že se vyžaduje konkrétní platforma nebo technologie, a tím se soutěže může zúčastnit i více subjektů. Většinou to tak ale není a zadavatel se snaží popsat dodávku rádoby nezávisle. Pokud se neuvede, že je vyžadována například limonáda Coca-Cola, ale limonáda hnědé barvy s registrovanou značkou ve Spojených státech a v konkrétním městě, všem samozřejmě dojde, že je žádána Coca-Cola, a nikdo jiný se tudíž do předem prohrané soutěže ani nepřihlásí. A na tomto principu často fungují státní zakázky. Klíčem je tedy zadávací dokumentace.

Jak správně zpracovat zadávací dokumentaci?

Jak už jsem řekl: jít po jednotlivých možných dodavatelích a dát jim stejnou možnost a stejnou váhu zadávací dokumentaci ovlivnit. Ale zadavatel musí být z principu velmi silný člověk, schopný vyhodnotit a rozhodnout, co je správné, a co správné není. A musí umět za toto rozhodnutí přijmout odpovědnost. A to chceme po úředníkovi v tu chvíli příliš. On je ještě schopný zanalyzovat nižší/vyšší cenu. Když mu řekneš, že například u IT zakázek je dané řešení lepší kvůli datové propustnosti, tomu ještě možná rozumí – ale pak se začneme bavit „o těch megabajtech“ a začneme používat další cizí slova, a v tu chvíli se nám ten odborník stává odporníkem a vlastně nechce nést odpovědnost za dané rozhodnutí, protože nám nerozumí. Člověk, který je v tísni, který nerozumí, často utíká a snaží se schovat. Anebo zaútočí. Zakázka je shozená ze stolu, a úředník pak často zavolá protistraně a dodá jí veškeré informace. Jak je možné, že v rámci státní zakázky jsou některé věci veřejné a některé nejsou zcela veřejné, ale dodavatelé mají velmi přesné informace o cenách konkurence a o navrhovaných řešeních?! Jedna firma to obvykle celé vymyslí, představí krásné řešení za padesát, ale stávající dodavatel z ničeho nic nabídne řešení za čtyřicet. To je náhoda! Bavíme se tedy o světě vztahů; možná bychom se nemuseli bát a nazvat to úřednickou mafií. Nebo spíše zakázkovou mafií, ať nehaníme úředníky. Zakázková mafie, která je jak na straně státní správy, tak i v korporacích. Se zájmem opakovaně sledujeme, jak nějaká firma vlastní drahý vůz, například Mercedes S kupé za tři miliony, a po dvou letech jej prodá soukromé osobě za neuvěřitelně skvělých podmínek, třeba za 300 tisíc Kč. Nový majitel má nové auto, tvrdí, že ho koupil

29

30

veřejné zakázky

v bazaru, ale nikdo neřeší, jestli ta cena odpovídala reálné hodnotě vozu. Prostě se počkalo dva roky, aby to šlo zprocesovat. Další věc: Jak je možné, že když pracuji na tak vysoké pozici v korporaci, trávím téměř veškerý svůj čas v práci, „dřu jak kretén“, a pak se potkám se státní správou, s lidmi, kolegy, spolužáky, kteří v podstatě začínali na „stejné nule“, ale během velmi krátké doby se dostali někam, kde by normálně nemohli být – bez hypotéky, bez úvěrů… A tohle všechno je vidět! Ale jak bychom to mohli skutečně vidět, když všichni přivíráme oko?! Jsem proto vděčný za jednoho kluka z Olomouce, za jedno velmi chytré dítě, které do nich šije. Takové lidi potřebujeme v každém městě, v každé městské části, v každé vesnici. Angažované lidi, děti, důchodce…, kteří budou mít zájem tohle řešit, a bude jim to vlastní. A budou sledovat tu kterou zakázku, budou se ptát, proč je to nastavené takto, proč chceme Coca-Colu, když vhodnější by byla RC Cola nebo bio limonáda nebo voda se šťávou. Pomocí papírů dokážeme totiž vytvořit hrozná omezení a zákazy, které nám obrazně brání konzumovat vodu se šťávou a nutí nás pít tu drahou hnědou limonádu. Úřad prostřednictvím zadávací dokumentace vytváří představu o tom, jak by mělo výsledné dílo vypadat. Ale nemá znalost, odbornost a musí si najmout tým odborníků. Proč to ve světě může fungovat i tak, že se zadavatel častokrát spolehne na jednu firmu?! A nemusí to být se zlým úmyslem. Jsou v zahraničí příklady, kdy firma přijde s propracovanou koncepcí za městem a celý systém zrealizuje, tedy veškeré projektové řízení odpracuje za město. Město s ní uzavře nějakou dohodu, která je pro obě strany výhodná. Není to zajímavější než nějaká veřejná zakázka? Firma dá městu know-how, zajistí, že celý projekt bude proveden efektivně (v jejím vlastním zájmu) a třeba dá městu i nějaké peníze na kampaň či investice: vzniká společné dílo s jistotou, že daný byznys bude dodáván po jistý čas, třeba 5–7 let, aby se investice mohla vrátit. Město tím ale získá kvalitní a dobře fungující dlouhodobou službu, která nedělá ostudu.

Ale my jsme sklouzli k něčemu, čemu se říká PR a marketing, což je nadhodnoceno všemu. A všechno, co si čteme v novinách a médiích, je zveličeno a zkresleno oproti realitě. Klasický Potěmkin. Dnes není problém vyprodukovat pochvalné tiskové zprávy, ať už na úrovni měst nebo jednotlivých projektů, o věcech, které ale v realitě nefungují. Přitom se nabízí cesta – dlouhodobé piloty, kdy se testuje nějaká technologie s cílem zlevnit IT, zlevnit provoz. Pre-commercial public procurement nebo inovační partnerství mohou být právě cestami, jak urychlit nasazení a testování otevřených technologií. Opět máme legitimní cestu, ale nikdo se jí nebude chtít vydat, protože to zaprvé nikdo neumí a zadruhé to nikdo nebude chtít, protože jsou tu zažité staré koncepty a silné vztahy. My už máme zákonnou podporu pro inovace, dlouhodobé piloty a otevřené IT prostředí. Dříve to bylo možné jen tak, že dodavatel sponzoroval daný pilot, město jej dostalo jako dar. Nyní se na projektu může město finančně podílet a může tak rozběhnout i několik pilotů s několika partnery zároveň. Legislativa nám dává rámec, teď už jde jen o to, aby si ji přečetlo pár lidí z praktického života, kteří by byli schopni ukázkové realizace – jeden či dva konkrétní případy. Pro technologické firmy jsou tyto postupy velmi atraktivní a mohou pomoci překlenout „strach z nového“. Ale vznikne zde stejný spor, jaký je s užitnými vzory. A to vnímám jako riziko. Já začnu něco vyvíjet a někdo mě napadne, že dané technické řešení určitého zařízení naplňuje v nějaké části jeho užitný vzor, a boj se tak přesouvá z výběrového řízení do inovačního partnerství.

veřejné zakázky

31

Jak poptávají inovace ve Vídni

A co je vlastně ta inovace? Že jsem použil jinou komunikační technologii, třeba WiFi? No asi ne. Jak budou partneři obhajovat svou „inovaci“? Nový zákon o veřejných zakázkách ji totiž nedefinuje!!! Rizika nového zákona tak spočívají v chybějící definici inovace i v tom, že není stanoveno, kdo bude určovat, co je inovace. A taková nejistota může vést k úvahám, zda raději nejít starou osvědčenou cestou s firmami, které již v minulosti prokázaly svou „rektální šikovnost“.

Obvykle bývají podezřelá díla s nízkou pořizovací cenou, která se pak dohání bobtnáním

Rozhovor s Klemensem Himpelem, vedoucím odboru MA23 města Vídně, vedl šéfredaktor Smart Cities David Bárta

Pod odbor MA23 města Vídně spadá i inovační strategie, která se zabývá řešeními, jak inovace poptávat. Proto jsme o rozhovor požádali jejího vedoucího Klemense Himpeleho. Foto: Helena Szmigielova

32

veřejné zakázky

veřejné zakázky

budou schopny dobíjet na konečných zastávkách, tj. mimo centrum. Takové technické řešení do té doby nebylo. Zásada výběrového řízení na inovace je jasná: neplatí kritérium nejnižší ceny, ale nejlepší vhodné zadání/řešení. Proto bylo výběrové řízení na nové elektrobusy postaveno na těchto kritériích: • • • •

Vídeňský elektrobus napojený na trolejbusovou trakci

Město Vídeň v minulém roce přijalo novou strategii na podporu inovací do roku 2020, která je součástí rámcové strategie smart city do roku 2050. Rámcová strategie smart city staví na třech pilířích – na úspoře zdrojů, zvýšení kvality života a inovacích. Součástí inovační strategie jsou i veřejné zakázky. V současné době víme, že zhruba 2,8 % ze všech veřejných zakázek připadá na zakázky v oblasti inovací.

45 % cena (zahrnovala i výměnu baterií) 25 % technologie (velikost vozidla, počet sedadel atp.) 20 % spolehlivost (záruční doba, frekvence údržby) 10 % proces dobíjení

Podpora elektromobility je ve Vídni masivní, neboť odpovídá velmi ambiciózním environmentálním cílům města Vídně v rámci úspory zdrojů. Existují přímé dotace i ze strany spolkové vlády, které město Vídeň navyšuje. Jde například o přímou dotaci na nákup nových elektrických taxi vozidel, a to až do výše 8 tisíc eur. Město navíc poskytlo 10 dobíjecích stanic, u kterých prvních 120 taxi dostane na rok elektřinu zdarma. V dalších 6 letech chce město takto podpořit nákup 250 taxi vozidel. Samotná infrastruktura a vozidla ale pro chytré město nestačí. Vídeň proto podporuje vzdělávání – Vídeňský fond podpory zaměstnanců financuje rekvalifikaci zájemců na řidiče taxislužby. To je určitě zajímavý model s ohledem na současné debaty v ČR s přicházející službou Uber či na aktuální nedostatek řidičů veřejné dopravy.

Pokud by se podařilo tento podíl navýšit, mělo by to pozitivní dopad i na podnikatelský sektor. Ve Vídni funguje projekt Wien win (výhra pro Vídeň), kde je cílem propojit různé veřejné nabídky se soukromým sektorem. Panuje zde totiž přesvědčení, že spousta soukromých firem disponuje řadou inovativních myšlenek a nápadů. Jedním takovým případem byl třeba hasičský robot, který je možné využívat při zásazích u požárů zejména tam, kde jsou zásahové jednotky vystaveny velkému nebezpečí. A vídeňští hasiči se spolupodíleli na jeho vývoji, čímž významně zasáhli do koncepce robota díky své praxi a reálným potřebám hasičů. Chtěli, aby byl návrh mnohem jednodušší a aby robot nedisponoval složitými funkcemi, aby řešení nebylo přetechnizované. Spolupráce tak měla oboustranný pozitivní dopad – hasiči získali praktického pomocníka a firma získala potřebné know-how pro správnou koncepci robota. U inovativních veřejných zakázek je přístup opačný než u klasických. Není to tak, že by existovalo konkrétní řešení, které bychom poptávali. My necháváme přicházet firmy s inovativními nápady a řešeními a hledíme na to, jak je možné je ve spolupráci s městem realizovat. Samozřejmě že je zde celá řada výzev, ale Vídeň vždy ctí pravidla dle zákona o veřejných zakázkách. Také se změnila kultura. Dříve město poptávalo konkrétní řešení, například chtělo mít žárovku s konkrétními parametry. U inovativních zakázek je to jinak – tam klademe otázky, nepřicházíme s odpověďmi, a proto můžeme získat mnohdy významně lepší nebo kvalitnější výsledek, o němž jsme sami neuvažovali.

Vídeňský jízdní řád na elektronickém papíře. Fota: zdroj Magistrát města Vídně

Tato nová kultura se projevila například v zakázce na dodávku elektrobusů. Vídeňský dopravní podnik má cíl jezdit v centru města bez emisí, ale napájecí stanici pro elektrobusy nelze postavit vedle kulturní památky. Proto se došlo k řešení, že poptávané autobusy se

Dostupné informace ze všech druhů dopravy v jedné mobilní aplikaci a významně zvýhodněné celoroční jízdné činí z veřejné dopravy logickou volbu pro stále více Vídeňanů.

33

34

veřejné zakázky

Fond na inovace (WWF)

Inovace jsou pro město Vídeň klíčovým rozvojovým prvkem. Již v roce 2007 si město stanovilo několik cílů, které byly postupně upřesněny, především díky práci na Rámcové strategii smart city. Nová inovační strategie tak pojímá tyto tři základní cíle: • Město příležitostí: Vídeň poskytuje optimální podmínky pro vznik inovačního potenciálu v metropolitní oblasti. • Inovativní veřejná správa: Vídeň se zavazuje k inovacím vedeným veřejným sektorem a ke své roli spočívající v utváření, nakupování a využívání inovací v praxi. • Místo, kde se setkávají různí lidé: Vídeň vytváří příznivé prostředí inovacím a sází na spolupráci a otevřený přístup. „Město příležitostí“ podporuje roční projekty výzkumu a inovací, které město financuje a následně i vyhodnocuje. Existuje speciální fond (WWF), který dofinancovává výzkum komerčních firem či výzkumných ústavů, a to pravidlem 1+1, tj. přispívá jedním eurem na 1 euro v projektu. Pro kontrolu a výběr projektů má Vídeň poradní výbor, který sestává z několika odborníků z různých profesí a klíčových magistrátních úředníků. WWF je privátním fondem, a to jediným takovým v Rakousku. Komise pro hodnocení projektů je mezinárodní a staví na kritériích vědecké kvality, což jsou čistě věcná kritéria. Určitě se nevybírají projekty podle výše nákladů. V rámci inovativní městské správy cílíme na motivaci úředníků učit se novým věcem, učit se od sebe a mezi odděleními. První výsledky budou zveřejněny v září 2016. V rámci města setkávání cílíme na to, aby se celý svět, firmy různých velikostí potkávaly ve Vídni. Pro rozvoj vzdělanosti obyvatel i budoucích zaměstnanců firem

Cíle Rámcové strategie smart city města Vídně v oblasti inovací: • •

V roce 2050 je Vídeň lídrem v inovacích díky vrcholovému výzkumu, silné ekonomice a vzdělávání. V roce 2050 je Vídeň jedním z pěti největších výzkumných a inovačních center v Evropě.

Další cíle: • • •

• •

•

• •

Do roku 2030 Vídeň přitáhne další výzkumná oddělení mezinárodních korporací. V roce 2030 je Vídeň magnetem pro mezinárodní špičkové vědce a studenty. V roce 2030 je trojúhelník Vídeň–Brno–Bratislava jedním z nejpokročilejších přeshraničních regionů s významnými inovacemi a futuristickým přesahem. V roce 2050 Vídeň zůstává jedním z deseti top evropských regionů s nejvyšším HDP na hlavu. Vídeň dále posílí svou pozici preferovaného města pro umístění hlavního sídla společností podnikajících ve střední a jihovýchodní Evropě. Deset tisíc osob ročně si založí ve Vídni firmu, Vídeň se stává nejatraktivnějším městem pro založení startupu v regionu. Přímé investiční toky z Vídně a do Vídně budou dvojnásobné oproti roku 2013. Podíl technologických výrobků na exportu se do roku 2050 zvýší na 80 % oproti 60% podílu v roce 2012.

tak existuje například program na podporu technického vzdělávání pedagogů a pedagožek základních a středních škol s ohledem na nové technologie a inovace a jejich využití ve výuce.

IoT a průmysl 4.0

Vídeň také vnímá jako důležité téma internetu věcí a průmyslu 4.0. Kromě již známé inovační čtvrti Aspern, která slouží jako testovací místo pro nové technologie (živá laboratoř města) a je vnímána jako etalon pro městské čtvrtě budoucnosti, se město soustředí i na výrobní postupy skrze „pilot fabrik“, tj. testování automatizace ve výrobních procesech místních firem, které podporuje Hospodářská agentura města Vídně. Vídeň velmi pokročila v řízení dopravy a v podpoře změny dopravního chování tím, že data jednotlivých provozovatelů otevřela. Tím vznikly inovativní mobilní či webové aplikace (např. aplikace Quando), které dokáží porovnat cestovní čas při kombinaci různých dopravních prostředků včetně sdíleného vozidla a navést uživatele na optimální trasu pro daný druh dopravy. Cestování po Vídni je tak jednoduché i bez auta. Vídeň už na otevřených datech získala přes 200 mobilních aplikací, které ulehčují nejen samotný život ve Vídni, ale i plánování a investice města.

veřejné zakázky

Malmö – vízia naplnená v pravý čas So Tyke Tykessonom, hlavným architektom mesta Malmö, sa zhováral Vladimír Jurík

Škandinávske mestá máme u nás vždy spojené s vysokou kvalitou života, s ekologickým správaním ich obyvateľov, orientáciou na čisté technológie, vysokou úrovňou vzdelávania, starostlivosti o seniorov a handicapovaných ľudí.

Vídeň také zorganizovala v únoru 2016 první idea camp s občany pod názvem Open Space, který má za cíl zlepšit životní a sociální prostředí. Lidé diskutovali o svých představách komunitního života, změnách uličního prostoru a vybavení konkrétních ulic a možných technologiích. Tento workshop přinesl 106 nových myšlenek. Rozvoj technologií je velmi rychlý, a proto Vídeň ctí zásadní pravidlo pro nakládání s technologiemi: „ve středu pozornosti je vždy člověk“. Vídeň vnímá, že klíčovým aspektem pro správné uchopení technologií je vzdělaný člověk. A to je v multikulturní Vídni opravdová výzva. Za posledních 15 let přišlo do Vídně 300 tisíc nových obyvatel (což je počet převyšující obyvatele druhého největšího města v Rakousku). Do Vídně jezdí Rakušané studovat, Němci a Východoevropané pracovat. Rodí se více dětí, než umírá lidí. Zlepšuje se celková vzdělanost a kvalifikovanost. Vídeň má nejvíce studentů z německy mluvících zemí, 195 tisíc. Třetina Vídeňanů se narodila v zahraničí. Vídeň se i k uprchlíkům chová podle hesla „kdo ve městě žije, ten je Vídeňan“. Proto nově příchozím poskytuje startovací informační balíčky, které jim například poradí, jaké jsou nájemní podmínky městského bytu či kam docházet na jazykové kurzy. Nečeká na výsledek azylového řízení, ale integruje od prvního okamžiku – okamžité programy pro vzdělávání a rekvalifikaci, děti do školy. Vídeň má i zvláštní školu s 1000 míst pro děti, které již nemohou chodit na základní školu. Posledních dvacet let tak Vídeň svou strategii opírá o znalosti a vědění. Migranti se tak od první chvíle učí soužití v evropském velkoměstě. Proto odbor MA17 přišel s Vídeňskou chartou, tj. diskuzí s občany, jak bychom spolu chtěli žít, jak spoluvytvářet přátelskou podobu městských čtvrtí a jak integrovat občany do spolků a zájmových sdružení. I v osobě Klemense Himpeleho se odráží vztah Vídně k nově příchozím. Coby Němce ho do Vídně přitáhly široké možnosti uplatnění a vysoká kvalita života a pro město je určitě skvělou vizitkou, že i „cizinec“ může vést tak strategický odbor, jakým je MA23. Ve Vídni totiž dostávají velkou šanci všichni! Fota: archiv redakce

35

36

veřejné zakázky

Kvalita verejných priestorov je tu úzko vnímaná ako súčasť snahy architektov, úradov, zamestnávateľov, ale aj samotných obyvateľov o zvýšenie kvality života. Rozhovor s hlavným architektom mesta Malmö Tyke Tykessonom nám ukázal, že to nie je vždy úplne jednoduchá cesta, že je dôležité, aby samosprávy v niektorom momente urobili odvážne, zásadné rozhodnutie – a aby ho urobili v pravý čas. Mesto Malmö sa za ostatných vyše 20 rokov neskutočne rozrástlo. Počet obyvateľstva sa od roku 1985 zvýšil z 230 tis. na 300 tis. v roku 2012. Bolo to napriek celoeurópskej finančnej kríze v poslednom desaťročí. Ako k tomu došlo, čomu pripisujete tento úspech? A hodnotia to aj obyvatelia Malmö ako úspech? Rast mesta Malmö v posledných desaťročiach má viacero rôznych dôvodov. Jedným z významných dôvodov je vytvorenie regiónu Öresund. Bolo to umožnené významnou investíciou – výstavbou Öresundského mosta, ktorý spojil Švédsko a Dánsko. Ďalším dôvodom je úspešný prechod z priemyselného mesta na mesto založené na vedomostiach. To významnou mierou podporilo vytvorenie univerzity v Malmö. Významným faktorom rastu je orientácia na kreatívny priemysel, predovšetkým vytvorenie a rast IT spoločností, orientujúcich sa na video a počítačové hry, tiež hudobná produkcia, vznikli mnohé konzultačné a poradenské spoločnosti. Všetko s orientáciou na trvalú udržateľnosť. Kým v minulosti bol v Malmö dominujúcim jeden zamestnávateľ – lodenica, dnes sú ľudia zamestnaní v stovkách menších spoločností, čo dáva z hľadiska prípadných kríz väčšiu stabilitu v oblasti zamestnanosti. Podstatné je, že na začiatku bola transformácia mesta s dôrazom na udržateľnosť – ako vízia. Všetky tieto faktory spôsobili, že mesto sa stalo atraktívnym pre mladých ľudí z celého regiónu, nielen zo Švédska, ale aj z Dánska. Ďalším dôvodom je príliv prisťahovalcov do Švédska a najmä do Malmö. Mladá populácia umožnila zvýšiť pôrodnosť na relatívne vysokej úrovni. Je ťažké povedať, či občania súhlasia s takýmto rastom, ale vo všeobecnosti sa na to pozerajú ako na úspech mesta Malmö. Súdiac podľa stále rastúceho počtu obyvateľov je pravdepodobné, že väčšina ľudí súhlasí. Reálne však treba povedať, že je veľká časť obyvateľstva, ktorá sa nezúčastnila na ekonomickom úspechu mesta. Keď hovoríme o raste miest často je rast miest v Európe, ale aj vo svete, najmä extenzívny. Mestá rastú na svojich okrajoch – do šírky, vznikajú mestské satelity, komplikuje sa doprava, ľudia prestávajú žiť s mestom. Zdá sa, že vedenie mesta Malmö zvolilo iný koncept – zmeny vidieť najmä v centrálnej časti mesta. Čo umožnilo, že mesto sa zameralo viac na „revitalizáciu“ doterajšieho vlastného urbanizmu namiesto toho, aby sa zameralo na výstavbu na „zelenej lúke“? Zameranie sa na „zvyšovanie hustoty“ mesta má mnoho výhod, pokiaľ ide o udržateľnosť, v porovnaní s rozširovaním mesta. Zachovanie poľnohospodárskej pôdy okolo Malmö je dôležité pre budúcnosť. Mesto s väčšou hustotou spotrebuje menej energie na prepravu osôb a tovaru, viac ľudí používa energeticky efektívny dopravný prostriedok, ako je pešia doprava, doprava na bicykli alebo využívajú verejnú dopravu. Infraštruktúru mesta je možné využiť efektívnejšie, je to vytvorená základňa pre komerčné a verejné služby – preto tiež lepšie fungujú, rovnako ako sa stáva hospodárnejšou a rentabilnejšou aj verejná doprava. Navyše – tam, ak sa v určitej oblasti stretáva viac ľudí, znamená to nielen viac stretnutí, ale aj viac interakcie, a tým aj viac kreativity.

Návštevník mesta si iste všimne, že na mesto veľkosti Malmö nie je príliš stresujúca doprava. Ulice pôsobia voľnejšie, všade je množstvo cyklotrás a zdá sa, že je vcelku využitá aj verejná doprava. Ako sa vám podarilo dostať obyvateľov z vlastných áut na bicykle a do mestskej, prípadne prímestskej dopravy? Mesto Malmö pracuje s riadením mobility na dlhú dobu. V prvom rade sa nám podarilo významným spôsobom zlepšiť podmienky pre používanie bicyklov a verejnej dopravy. Pokiaľ ide o cyklodopravu – neznamená to iba vybudovanie bezpečných cyklochodníkov. Tiež signalizácia, informačný systém, vytvorenie priestorov pre parkovanie a garážovanie bicyklov je dôležité. Významným faktorom je údržba cyklotrás – musia byť bezpečné, musia byť zjazdné po celý rok – aj v zime. Veď 70 % z tých obyvateľov, ktorí sa rozhodli pre využitie bicykla na cestu do práce, využíva cyklotrasu aj v zime. Mesto na to musí byť pripravené. Možno aj preto sa vám zdá, že doprava v Malmö nie je taká stresujúca. Veď aj ľudia z prímestských oblastí použijú vlak a na stanici presadnú na vlastný bicykel. Máme na to podzemnú veľkokapacitnú garáž – vyhrievanú, s plným vybavením, monitorovaním a servisom. Namiesto parkovísk sa koncepčne zameriavame na budovanie ukľudnených komunikácií s prioritou cyklo a verejnej dopravy. Významným výsledkom je možnosť budovania nových peších zón. Pri tomto všetkom nám pomáha permanentná informačná kampaň – pokiaľ ľudia vedia čo sa ide robiť, vedia to vopred a vysvetlí sa im to, má to pozitívny vplyv na ich postoje a správanie. Pokiaľ ľudia súhlasia s krokmi mesta, informačná kampaň bola úspešná. Celé mesto je možné spoznať na bicykli doslova v priebehu niekoľkých hodín. Udržiavané cyklotrasy umožňujú návštevníkovi dostať sa do úplného centra mesta. Je požičiavanie bicyklov v súčasnosti významnou súčasťou verejnej dopravy v Malmö? Nie, v súčasnosti ešte nie je, ale v nedávnej dobe bol mestský systém prenájmu bicyklov verejnosti predstavený. Funguje podobne ako tie, ktoré už možno nájsť v mnohých európskych mestách. Malmö je mestom s množstvom kultúr. Mnohé z nich sú nové – ako sa vám podarilo zosúladiť nové kultúry, náboženstvá, ale aj zvyky obyvateľov s tradičnými hodnotami švédskej kultúry, mentality, spôsobu života? A podarilo sa to vôbec? Toto je pokračujúci proces, niekedy úspešný, niekedy nie. Treba povedať, že aj dlhodobý. Kľúčom k úspechu je integrácia, vytváranie podmienok na to, aby samotní ľudia túto integráciu podporovali. Ale to sa ľahšie povie, ako urobí. Pokiaľ ide o verejný život – vytvorili ste v meste množstvo kvalitných verejných priestorov. Sú živé – nie sú to parky, kde je zakázané chodiť po tráve. Je tam množstvo detských ihrísk, športovísk – sú verejné, neplatí sa za vstup. Vyžadovalo to iste dobrú komunikáciu s obyvateľmi, veď nie je príjemné pre mnoho ľudí prísť o tradičné parkovacie miesta priamo pred domom, aby uvoľnili miesto detskému ihrisku. Máte na to nejaký špeciálny spôsob – teraz mám na mysli komunikáciu s obyvateľmi? Vytváranie verejných priestorov je tak trocha tradícia – veď v samotnom centre sú pomerne veľké zelené plochy. Využívame aj vodné plochy, nábrežia, ale aj morské pobrežie, ktoré je súčasťou nášho života. Nové sídlisko, ktoré stojí na mieste bývalej lodenice, vzniklo ako medzinárodná architektonická súťaž – a podľa víťazných projektov sa potom naozaj stavalo. Museli byť dodržané. Tie pro-

veřejné zakázky

jekty mali v sebe zakomponovanú zeleň, verejné priestory, ich významnou súčasťou je množstvo nových detských ihrísk a športovísk. Sú lokalizované najmä v blízkosti materských škôlok a škôl. V posledných rokoch väčšina verejných parkov, detských ihrísk, športovísk bola navrhnutá spoločne s miestnymi obyvateľmi. Z hľadiska trvalej udržateľnosti je zrejme dôležité, ako sa vám darí obyvateľstvo zapájať do procesu prípravy a realizácie verejných priestorov. Vandalizmus vidno v minimálnej miere. Je to výsledok komunikácie mesta s obyvateľmi, alebo sú prosto obyvatelia takto „vychovaní“? Zložitá otázka. Myslím, že vandalizmus sa vyskytuje ešte stále pomerne veľa. Ale tiež mesto, investori, developeri a mnohé realitné spoločnosti sú veľmi rýchle pri obnove svojho majetku. Je dôležité, aby sa škody nerozširovali a nezväčšovali. Mesto Malmö je často označované ako zelené mesto. Ako vidíte budúcnosť Malmö ako zeleného mesta? Pripravujete alebo máte v tomto smere konkrétne projekty, prípadne aj medzinárodné? Myslím, že ešte stále nie sme takí „zelení“, ako by sme mohli byť. Máme pred sebou ešte veľa práce, aby sme mesto dostavali a ozelenili. Najdôležitejšou úlohou je dosiahnuť taký stav, aby sme mohli trvale financovať zelené plochy tak, aby sme ich dlhodobo udržali. Je to proces, ktorý pokračuje. Mestá, ktoré sú európskymi lídrami v spomenutých oblastiach, sú často inšpiráciou pre iné európske mestá, ktoré sa usilujú byť zelenšie, priateľskejšie k obyvateľom a návštevníkom. Stáva sa vám, že vás požiadajú o radu, prípadne spoluprácu? Áno, mesto Malmö má mnoho návštevníkov a odborných spolupracovníkov z iných miest po celom svete. My sme sa zapojili do viacerých sietí a medzinárodných projektov (napríklad Eurocities, URBACT, mestské siete Nordic a množstvo rôznych projektov financovaných z EÚ fondov).

37

38

veřejné zakázky

Musíme sa viac stretávať So Bengtom Samuelssonom, starostom mesta Aneby, sa zhováral Vladimír Jurík Švédsko vždy bolo pre obyvateľov z centrálnej Európy synonymom prosperity, štátom s vysokou úrovňou sociálnych vzťahov, korektnosti v podnikaní a v prístupe k životnému prostrediu. Pozreli sme sa tentoraz do vnútrozemia Švédska, do typického malého mestečka Aneby, ktoré je zároveň aj sídlom komúny. Jeho starostu Bengta Samuelssona sme sa opýtali aj na veci, na ktoré starostovia a primátori neradi odpovedajú – na veci súvisiace s verejným obstarávaním. Vaše mesto Aneby je typickým príkladom pokojného malého švédskeho mestečka, kde veci majú svoj poriadok, ľudia sú zamestnaní a pôsobia spokojným dojmom. Ako sa na tomto stave podieľa samospráva, mestský úrad, čo je jeho najvýznamnejšími kompetenciami vo vzťahu k zlepšovaniu života ľudí? V malom meste (komúne) pozná väčšina obyvateľov niektorého z miestnych politikov, takže sa domnievam, že dochádza k mnohým rozhovorom s obyvateľmi, ku vzájomnej komunikácii medzi nimi. Preto si myslím, že všetky potreby a požiadavky obyvateľov „vyjdú najavo“ aj takýmto spôsobom. V súčasnosti sme pripravili možnosť písať požiadavky prostredníctvom tzv. návrhov občanov. Je to systém, ktorý umožňuje všetkým vyjadriť svoj názor. Ďalej máme stretnutia v rôznych geografických častiach obce (mesto plní zároveň úlohu komúny – prirovnať by sme to mohli k nášmu okresu; pozn. red.). Aj tam majú občianske združenia a iné zainteresované osoby možnosť komunikovať svoje námety, prípadne požiadavky, tam je priestor na diskusiu, na otázky. Dôležitou časťou komunikácie sú stretnutia s rôznymi organizáciami, ako Dôchodcovia s hendikepom a podobne. Z regionálneho hľadiska je mesto reprezentované aj na krajskej úrovni. V našom kraji Jönköping je 13 obcí a miest a na krajskej úrovni sme reprezentovaní v rôznych oblastiach – zdravotná a sociálna starostlivosť, doprava, školstvo, prakticky vo všetkých oblastiach, kde pracuje verejná správa. Taktiež starostovia obcí a miest majú svoje stretnutia na krajskej úrovni, pri ktorých reprezentujem svoje mesto aj ja. Celkovo zhrnuté – snažíme sa počúvať názory občanov a plniť potreby obyvateľstva čo najlepšie. Predpokladom prosperity je fungujúca ekonomika nielen na celoštátnej, ale tiež na regionálnej úrovni. Aké máte v tomto smere kompetencie? Ako je mesto zapojené do ekonomickej integrácie v rámci regiónu? Máme vcelku dobré financie – založené na vyrovnanom rozpočte. Už desiaty rok sme v hospodárskom prebytku. Máme schopné finančné oddelenie, ktoré je aktívne už pri našom procese pripravovania rozpočtu. To vytvára predpoklad úspechu. Aj v oblasti financovania spolupracujú všetky obce v rámci kraja; množstvo aktivít má regionálny charakter, preto aj tu je potrebná spolupráca. Všetky obce majú dobre prepracovanú kontrolu financií – tiež všetci sledujeme, ako pracuje vláda a ktoré návrhy sú „na ceste“. Ako sa na rozvoji regiónu podieľa znalostná ekonomika? Ako je to s rozvojom turizmu?

Tu platí to, čo v predchádzajúcej odpovedi: bez regionálnej spolupráce by jednotlivé obce nič nezmohli. V oblasti turizmu máme prepojené Turistické informačné kancelárie, na úrovni regiónu a obcí podporujeme všetky turistické atrakcie, ktoré máme na našich územiach. U nás máme Asen – turistickú kultúrnu dedinu, ktorá funguje ako skanzen a ukazuje, ako sa žilo na dedine začiatkom 20. storočia. Mnoho menších miest v Európe zápasí s odchodom mladých ľudí – väčšinou idú za vzdelaním, ale späť sa nevrátia. Mestá starnú a aj ich rozpočty sú čoraz viac zaťažované týmto smerom. Aká je vaša skúsenosť? Áno, tento problém majú prakticky všetky menšie mestá, my ani nemáme svoje gymnázium, takže máme dosť veľa mladých ľudí, ktorí sa sťahujú. Toto nemôžeme priamo ovplyvňovať, ale máme jedno opatrenie, ktoré znamená, že tí, ktorí zostanú bývať v meste, majú od nás preplatenú cestu autobusom alebo vlakom pri štúdiu na vysokej škole v inom meste, napríklad v mestách Linköping, Jönköping. Umožňuje im to, že môžu u nás bývať počas štúdia a možno ostanú bývať aj po doštudovaní v našom meste. Za posledných niekoľko rokov sme videli, že mnohí vo veku okolo 30 rokov sa sťahujú späť, čo považujeme za pozitívny trend. Myslím, že to súvisí tiež s tým, že v materskej škôlke alebo v škole máme menšie skupiny detí a veľmi dobré školské vzdelanie v porovnaní s celoštátnym priemerom. Tým sme azda pre mnohých mladých ľudí atraktívni, a preto sa mnohí vracajú. Normálne sa očakáva, že počet nášho obyvateľstva bude každým rokom nižší, ale minulý rok sa počet obyvateľov u nás zvýšil o 100 a tento rok o 90 v prvom polroku. Väčší počet obyvateľov vytvára ďalšie možnosti pre pozitívny rozvoj. Narábate s verejnými zdrojmi, mesto musí pracovať transparentne. Ako to vyzerá v praxi? Ako sú občania informovaní o narábaní s peniazmi mesta? Všetka dokumentácia práce mesta je verejne prístupná všetkým obyvateľom, čo znamená, že ktokoľvek si môže vyžiadať dokumentáciu týkajúcu sa toho, čo sme urobili a tiež ako sme to urobili. Mnoho informácií je na internetovej stránke mesta. Samozrejme všetky protokoly, zápisy zo schôdzí a rokovaní. Množstvo služieb, ale aj investícií obstarávate z externého prostredia. Tu je vždy súboj najnižšej ceny a efektívnosti obstarávania. „Value for money“ je zásada, ktorú formálne všetci uznávame, v praxi verejného obstarávania sa však nie vždy podľa nej riadime. Ako sa dokážete vysporiadať s tým, aby ste obstarávali za dobrú cenu, ale rešpektovali pritom najvyššiu kvalitu a trvalú udržateľnosť obstarávanej investície, stavby, služby...? Verejné súťaže sú vždy citlivou záležitosťou. V skutočnosti už mnoho rokov pracujeme na tom, aby sme proces verejného obstarávania zlepšovali, čo napokon robia všetky mestá a obce. Snažíme sa vytvoriť a popísať rôznym spôsobom čo najpresnejšie požiadavky, pokiaľ ide o obsah a kvalitu. Potom sú tu rôzne pravidlá a požiadavky zo strany Európskej únie a tiež nášho štátu – tie tiež spôsobujú určité obmedzenia. Ale aby sme napríklad podporovali miestnych

veřejné zakázky

producentov vajec, vypisujeme súťaž iba pre túto špecifickú oblasť. Pretože máme v rámci komúny Aneby výrobcov, ktorí sa špecializujú iba na túto produkciu. Pretože ak by sme vypísali súťaž na všetky potravinárske výrobky spoločne, potom sa súťaže môžu zúčastniť iba veľkí producenti a dodávatelia. Tým by sme odsúdili našich výrobcov do úlohy dodávateľov veľkých potravinárskych dodávateľov – so všetkými dôsledkami, vrátanie tlaku na čo najnižšiu cenu subdodávky. Ale miestni výrobcovia zamestnávajú našich obyvateľov a nie je naším záujmom pripustiť ich likvidáciu. Aby sme zabezpečili dostatočnú kvalitu herných zostáv detských ihrísk a športovísk a mestského mobiliáru v našom meste, trváme na kvalite materiálu a rozmeroch – tiež napríklad zadefinujeme drevené časti tak, aby boli odolné voči vandalizmu. Máme záujem, aby výrobky, ktoré nakúpime, boli dlhodobo používané – zaujíma nás celková životnosť zostáv a ich jednotlivých častí. Nestačí nám formálne zadeklarovaná záruka. Pretože hra detí je ich prípravou na prácu v dospelosti, prípravou na vzájomnú medziľudskú komunikáciu, vyžadujeme kvalitu plnenia pedagogických požiadaviek súvisiacich s vývojom detí. Notebook ani mobil deti empatii nenaučí… Môžete uviesť príklad ekonomických kritérií, ktoré používate, okrem kritéria najnižšia cena? Prípadne uveďte konkrétnu investíciu z vášho regiónu a na nej, prosím, ilustrujte uplatnenie výberových kritérií a postup pri verejnom obstarávaní. Viete, pre nás je dôležitá aj finančná sila a stabilita dodávateľa, tiež kvalita a rýchlosť služieb, bezpečné splnenie lehoty dodávky – to všetko tiež môžeme požadovať. Rôzne kritériá potom môžeme kombinovať podľa stupnice od 1 do 10, napríklad každý splnený bod môže zodpovedať hodnote 1000 švédskych korún, ktorá sa odpočíta z celkovej ponúknutej ceny. Počet kritérií tak dá možnosť odpočítať celkovo 10 000 korún z celkovej ponúknutej ceny podľa tohto príkladu. Samozrejme to neznamená, že víťazný dodávateľ nám dodá zariadenie v cene o 10 000 korún nižšej. Ide o to, že natoľko si ceníme my, že dokáže splniť naše kritériá, chceme ho týmto uprednostniť pred dodávateľom, ktorý okrem nízkej ceny nevie ponúknuť nič iné. Takto my vnímame metódu value for money – my vychádzame z najnižšej ceny, ale tá musí byť podložená skutočnou hodnotou podľa kritérií, ktoré sme nastavili. Nedáme sa oklamať nominálne nízkou cenou, pretože by nám to prinieslo množstvo problémov do budúcnosti – opravy, údržba, prípadne celková výmena. Takto každý rok dokupujeme iba kvalitné veci, ktoré nám dlhodobo slúžia. Treba povedať, že pokiaľ máme dlhodobo osvedčeného dodávateľa, prináša to výhodu v tom, že udržiava zariadenia v bezpečnom a technicky bezchybnom stave. Takže nie kritérium najnižšej ceny? Zásadne nie. Prakticky na všetky tovary, služby, investície dokážeme nastaviť kritériá zamerané na bezpečnosť, odolnosť, kvalitu, trvanlivosť. Trocha máme aj v povahe tento konzervatívny prístup: ani auto nemeníme každé tri – štyri roky, dávame prednosť tomu, čo dlhšie vydrží. Okrem týchto špecifických kritérií používame kritériá, ktoré reprezentujú tzv. „mäkké“ hodnoty, ktoré znamenajú subjektívne hodnotenie. Práve tento spôsob používame preto, aby sme mohli zaradiť iné kritériá, aby najnižšia cena nebola jediným kritériom. Pretože takýto jednoduchý postup a prístup stojí nakoniec vždy viac... Kto rieši prípadné odvolanie neúspešného uchádzača? Koľko trvá proces odvolania, prípadne náprava, ak úrad pochybil a neúspešný uchádzač bol v práve?

Inštitúcia Zväzu švédskych krajov, miest a obcí má skupinu, ktorá sa zaoberá verejnými súťažami, a sem sa môžu obrátiť za účelom získania rady alebo pomoci pri príprave aj pri realizácii verejných súťaží. Tam sa môžeme dozvedieť, ako je možné verejnú súťaž zrealizovať, čo je dovolené a čo nie. Tu je sústredených mnoho skúseností – a je možné dostať radu, ako niektorá obec postupovala, kde je hranica, čo je ešte dovolené a čo už nie. Ale tiež sa môžete dozvedieť, ako je to potom v skutočnosti. Pokiaľ ide o uchádzačov: Normálne po oznámení výsledku súťaže majú všetci, ktorí dali ponuku a nevyhrali, možnosť podať do 10 dní odvolanie obci – čiže tomu, kto vyhlásil súťaž. Obec má možnosť zmeniť svoje rozhodnutie, pokiaľ posúdi, že ten, kto sa odvolal, má pravdu, a má právo zmeniť dodávateľa. Ak obec posúdi, že postupovala správne, dodávateľ má možnosť odvolať sa k Správnemu súdu, ktorý vec prejedná a vyjadrí svoje rozhodnutie. Správny súd rozhodne, kto bude dodávateľom. Pokiaľ je záujem zo strany odvolávajúceho odvolávať sa ďalej, je ďalšou inštanciou Krajský správny súd. Ale odvolávanie zostáva najčastejšie na úrovni Správneho súdu. Ako súd rozhodne, to platí. Obec, mesto sa môže rozhodnúť súťaž zrušiť a vyhlásiť novú. Predovšetkým v prípadoch, ak sa ukáže, že rôzni dodávatelia interpretovali rôzne požiadavky rôznym spôsobom. Alebo sa môže stať, že obec interpretovala vlastné požiadavky inak ako súd. Je to časovo náročné? Časové rozmedzie môže byť rôzne, v závislosti od toho, koľko rôznych prípadov je na riešení u Správneho súdu práve v danej dobe, a môže trvať od jedného mesiaca do 9 mesiacov, ale stalo sa, že prípad trval aj rok... Aj ochrana životného prostredia je zaradená ako kritérium pre obstarávanie? Ochrana životného prostredia je dôležitou súčasťou nášho života. Je to rozhodne kritérium, ktoré je potrebné zahrnúť do verejného obstarávania. Určite musí byť dodávateľský podnik certifikovaný v oblasti životného prostredia. Je možné sa aj bližšie pozrieť na prácu podniku – čo konkrétne robí pre ochranu životného prostredia, aké materiály používajú, s akými dodávateľmi spolupracujú a pod. Ochrana životného prostredia by mala byť dôležitou súčasťou ohodnotenia. Bodovanie by tu malo byť vysoké a široko využívané, pretože je v záujme spoločnosti, všetkých obyvateľov. Čo by ste si vedeli predstaviť vylepšiť na práci vášho úradu a čo by mohol vylepšiť štát, aby sa ľuďom v regiónoch žilo lepšie? Vždy sa dajú nájsť veci, ktoré by sa dali robiť lepšie, inak by sme sa mohli „zbaliť“ a ísť domov. Chceme pracovať tak, aby samotní obyvatelia mohli rozhodovať čo najviac. Aby každému bola daná možnosť ovplyvňovať svoj každodenný život. Mesto a jeho práca musí byť spôsobom a nástrojom toho, aby občania mohli žiť svoj život čo najlepším spôsobom. Musíme sa viac stretávať, viac sa navzájom počúvať. Chceme sa dozvedieť, akú školu chcú naši obyvatelia, akú chceme mať zdravotnú starostlivosť o seniorov, ako chceme žiť teraz, ako chceme žiť v pokročilom veku. My nehovoríme, čo by mal vylepšiť štát, pýtame sa ľudí, aby sme vedeli, čo môžeme na našich postoch vylepšiť my. Pracujeme prostredníctvom dlhodobého plánu s perspektívou desať až dvadsať rokov. Tento plán pravidelne obnovujeme, aktualizujeme, je možné ho nájsť na internete, aby všetci občania mohli získať informácie, aby sa mohli pýtať, prípadne aj spochybňovať a prichádzať s novými návrhmi. V tom je významná možnosť ovplyvňovania komunálnej politiky pre všetkých obyvateľov mesta.

39

40

komerční prezentace

komerční prezentace

Smart City strategie Jak nastavit pravidla Zajištění financování

Smart City strategie

2

Nastavení priorit

Iniciace projektů

Hodnocení projektů

3

Jan Sedliačik, Ondřej Chmela, Deloitte

Spuštění funkčního ekosystému Smart Cities

1

4

Brainstorming nápadů – idea camp, iniciativa města, zapojení občanů

Bude nový zákon zárukou chytrého hospodaření s veřejnými financemi?

Zahájení realizace projektů

Uzavření projektů

6

5

Vyhodnocení dosažených výsledků projektů

Monitoring a reporting

Výběr a smluvní zajištění projektů

Služby Deloitte při implementaci Smart City strategie

Zákon 134/2016 Sb. ze dne 19. dubna 2016 o zadávání veřejných zakázek reflektuje celoevropské zkušenosti s aplikací předchozí legislativy v oblasti výběrových řízení. Zákon přináší celou řadu novinek pro zadavatele i uchazeče o veřejné zakázky. Velká část textu zákona je determinována příslušnou evropskou směrnicí a není zde tedy prostor pro domácí invenci (v pozitivním ani negativním smyslu). Kladně lze oproti stávající úpravě hodnotit odstranění některých nadbytečných administrativních požadavků např. ohledně hodnoticích komisí a formálního posuzování nabídek nebo upřesnění pravidel pro změnu uzavřených smluv z veřejných zakázek, což bylo dosud v praxi častým problémem. Také explicitní stanovení podmínek pro tzv. in-house zadávání, kdy zadavatelé nejsou povinni vyhlašovat veřejnou zakázku v případě jejího zadání subjektům, které např. ovládají nebo jsou s nimi jinak propojeni (např. dceřiné společnosti pro své matky a naopak, společné právnické osoby obcí apod.), lze přivítat. Do právní úpravy byla rovněž nově zařazena oblast koncesí doposud upravených v samostatném zákoně, který byl však svými odkazy výrazně propojen se zákonem o veřejných zakázkách.

Vývoj na úrovni EU

Analýza potřeb

Funkční ekosystém em Výběr projektů

Financování projektů

Realizace pilotů

• Šetření spokojenosti občanů se službami

• Administrativní kapacity

• Modely podpory (dotace, zvýhodněný úvěr, kapitál, PPP, EPC)

• Služby projektové kanceláře

• Srovnání s obdobnými • Sběr projektových městy nápadů • Definování priorit • Vytvoření nebo oponentura strategie

• Pravidla výběru projektů • Závazná struktura pro business case (CBA)

• Monitoring a reporting • Složení expertní hodnoticí komise • Právní poradenství • Nezávislá oponentura • Komunikační kampaň projektů

• Zajištění alternativního financování • Právní služby spojené s novým ZVZ • Propojení na investory

• Srovnání výsledků projektů proti plánu • Technický dozor investora • Evaluace dopadu projektů

Jsou předměty veřejných zakázek skutečně potřebné?

Kontakt:

V souvislosti s výše uvedeným vývojem je potřebné si (jsem-li chytrý hospodář města) pravidelně klást následující otázku. Skutečně potřebuji to, co soutěžím, nebo je to víceméně z důvodu toho, že je na to dotace a jako město mám nízkou míru

Jan Sedliačik, [email protected], +420 605 234 788

203x260 SMART CITIES 2.indd 1

Aktuální vývoj v oblasti rozpočtování EU směřuje k tomu, že v průběhu Slovenského předsednictví dojde nejenom ke tvorbě rozpočtu na rok 2017, ale Slovensko s největší pravděpodobností dostane na stůl také přehodnocení současného sedmiletého finančního rozpočtového rámce EU (2014–2020). Očekává se vážná diskuse o tom, co v následujících letech financovat méně a co naopak víc. Existují zjevné tlaky na to, aby byl rozpočet flexibilnější a byl schopen reagovat na krizové situace. Jedním ze skloňovaných nástrojů je i omezení strukturální podpory. Lze tedy očekávat tendenci ke snižování celkové alokace a intenzity pomoci v rámci Evropských strukturálních a investičních fondů. Nasvědčuje tomu i aktuální tlak Evropské komise na větší využívání tzv. finančních nástrojů na úkor klasických dotací a motivace členských států ve středoevropském regionu k odklonu od politiky závislosti na grantovém financování.

23. 8. 2016 14:06:34

spolufinancování? V diskuzích s různými zákazníky a partnery objevujeme poměrně často interní pochybnosti nad smysluplností realizace některých veřejných zakázek. Pozorujeme i trend (zejména u projektů z konce předchozího programového období) nedostatku finančního krytí na udržitelnost a počáteční nadšení z množství realizovaných projektů teď střídá skepse a obavy z nenaplnění podmínek poskytnutí podpory. Zrealizovali sice projekt z „dotačních peněz“, který zase až tak nepotřebovali, a na aktivity, které potřebují, jim nezůstávají zdroje.

Změna obecného myšlení

Fenomén smart city by měl sloužit zejména k tomu, aby se chytří představitelé měst zamysleli nad tím, zda danou aktivitu/ projekt potřebují, komu přináší blaho a jak je udržitelná. Chytrý přístup není o tom, jak do poslední tečky aplikovat zákon o veřejných zakázkách při výběrových řízeních mnohdy dotacemi roztočeného umělého kolotoče, nýbrž o tom, jak ufinancovat potřeby města, na které aktuálně dotační titul není a město je potřebuje. Jistě budou mnozí namítat, že když tu už ty dotace jsou, tak proč toho nevyužít. Zde se ale pohybujeme na platformě smart city a smart řešení nebude to, které řeší pouze přítomnost, ale naopak se dokáže dívat i do budoucna. Vytvářet strategické rezervy pro financování reálných potřeb města v dlouhodobějším horizontu, než je rozpočtový rok, potažmo volební období. Využít i jiné než vlastní zdroje a zapojit poskytovatele těchto zdrojů do kontroly jejich smysluplného využití.

Existuje jiná alternativa?

Z naší praxe lze jednoznačně potvrdit, že existuje. Alternativní financování je jednou z cest, jak se vymanit z kruhu plánování na jeden rok (co rozpočet dá), a umožní i financování náročnějších projektů, na které nejsou v současnosti poskytovány dotace. Vznik a fungování městských investičních fondů již dnes není jen hudbou budoucnosti a zdrojem inspirace v zahraničí, první vlaštovky lze pozorovat i v našem regionu. Také zřizování společností s unikátním účelem realizování a financování projektů, tzv. SPV – Special Purpose Vehicle, není v dnešní době něčím neobvyklým. Do této struktury si pak město může přizvat i dalšího spolufinancujícího partnera z řad soukromých subjektů nebo třeba Evropskou investiční banku. Působení soukromého partnera striktně dbajícího na účelnost a efektivnost výběru dodavatele předmětu plnění může být dokonce větší pojistkou než procesně dokonale zvládnutá soutěž dle zákona o veřejných zakázkách vedoucí ke koupi předmětu s diskutabilní potřebností.

41

42

veřejné zakázky

Jak Británie poptává „smart“ Mark Cartwright, britský konzultant Smart Cities

Veřejné zakázky nejsou hlavním problémem, ale není to ani něco, co lidi dělají pro zábavu. Vyžaduje to čas a úsilí, stojí peníze a vytváří poměrně značné riziko. Chytré veřejné zakázky by měly některé z těchto věcí zjednodušit. Proto se v posledních 50 letech vyvíjí značné úsilí, aby se proces nastavil správně. Až do nedávna nebyly „veřejné zakázky“ vnímány jako disciplína. Lidé prostě kupovali věci. Pokud jste potřebovali propisky a papír, šli jste do nejbližšího papírnictví. Pokud jste chtěli něco speciálnějšího, měli jste seznam dodavatelů, a tak jste jim napsali nebo zavolali, abyste zjistili cenu. V historii byly organizované veřejné zakázky většinou spojeny s vojenským kontextem. Armáda byla vždy tou významně největší veřejnou institucí a měla kulturu, která kladla silný důraz na plánování a disciplínu; nakoupila spoustu různého zboží, v obrovském množství a musela se vždy ujistit, zda nakoupené věci dobře fungují. Například Napoleon před dvěma stovkami let řekl, že „jeho armáda pochodovala na úkor jeho žaludku“, takže velmi dobře vnímal důležitost dobré logistiky, i když nakonec kvůli problémům se zásobováním neuspěl. Také v dřívějších časech hlavní tovar nakupoval přímo král nebo královna. Šlo například o válečné lodě, jako je Mary Rose (www.maryrose.org): byly navrženy a postaveny tak, aby byly „nejlepší“. Po průmyslové revoluci v 18. století se toto změnilo, takže například tanky v první světové válce již byly konstruovány „veřejně“ strojírenskými firmami, zejména výrobci autobusů a traktorů. V Británii se poprvé začaly veřejné zakázky řešit – obecně – jako politikum již v 80. letech minulého století, za éry Margaret Thatcherové. Byl to první velký pokus, jak stanovit hranice veřejného

sektoru. Takže v roce 1980 byly v souvislosti s územním plánováním a zákonem o půdě zavedeny povinné veřejné soutěže (tzv. compulsory competitive tendering, CCT) pro některé veřejné funkce: novou výstavbu, údržbu budov a některé dálniční stavby. Pozdější zákony tuto povinnost rozšířily do dalších oblastí veřejné služby. CCT požadovalo po orgánech veřejné správy, aby poptávaly chytřeji. Avšak CCT neobsahovalo způsob, jak to udělat. Tudíž rané zkušenosti s CCT byly velmi často ad hoc procesy, a přestože končily úsporou prostředků, nebyly výsledky vždy tak bezchybné, jak by si paní Thatcherová přála. Jaké z toho vyplynulo ponaučení: veřejné zakázky jsou částečně o tom, co zaplatíš, ale většinou o tom, co dostaneš. Jinými slovy, klíč k úspěšným veřejným zakázkám neleží jen ve znalosti ceny, ale v důvěře, co bude dodáno. Můžeme rozlišit dva klíčové prvky chytrých veřejných zakázek: efektivně vedený proces nakupování a výzva k optimalizaci přínosů (value for money, hodnota za peníze). Nejdříve k samotnému procesu. Do 1980 vytvořily mechanismy veřejných zakázek a reakce dodavatelského trhu jistou formalizovanou strukturu, která byla schopna pořídit komoditní zboží. Pořizovatelé využívali konkrétní číselně vyjádřené požadavky, modely hodnocení kvality, strategie pro výpočet celkového skóre, zpětnou vazbu dodavatelům apod. To fungovalo velmi dobře, ale současnost přinesla mnohé změny. Učinit tento druh procesu chytrým tak bylo vcelku jednoduché. Vytvořili jsme si elektronickou databázi zboží, dodavatelů a zakázek. V současné době provozujeme národní vyhledávací portál veřejných zakázek www.gov.uk/contracts-finder – podobný službě Evropské komise (TED, http://ted.europa.eu), která zveřejňuje velmi mnoho poptávek nižších, než je limit Evropské komise (podlimitních zakázek). Tyto služby zveřejňování zakázek se během svého provozu významně rozšířily, lokalizovaly a specializovaly. Takže například máme Organizaci pro nákup ve východních hrabstvích, ESPO (www. espo.org), která začínala provozem obecného regionálního portálu veřejných zakázek, ale nyní poskytuje služby na míru v oborech, jako je vzdělávání nebo mládežnický sport. Jiným příkladem je Konsorcium veřejných zakázek univerzit Severovýchodu (www.neupc.ac.uk/), které samozřejmě pracuje pro univerzity na severovýchodě země. Stinnou stránkou tohoto rozrůstání je fragmentace: jelikož je každý portál úzce zaměřen, ztrácí se příležitost propojení s širší sítí. To znamená zmatečnou orientaci pro potenciální dodavatele, kteří (minimálně) potřebují znát „to nejlepší“ místo, kde hledat zakázky, ale rádi by sledovali mnoho dalších různých portálů. Například město Birmingham má přístup k národnímu portálu a k portálu Evropské komise (TED). Nicméně provozuje také

veřejné zakázky

www.birmingham.gov.uk/tenders, a to pro specifické potřeby konkrétní městské části. Ale místní nemocnice, univerzita či policie mají své vlastní portály, které se od městského velmi liší. Město také provozuje portál veřejných zakázek pro své příspěvkové organizace a místní charitu. A podobná situace je v mnoha větších městech. Rád bych tvrdil, že tyto portály veřejných zakázek jsou propojené, ale ony nejsou. A to bohužel není úplně smart. A tak podobně jako v IT, i zde se kolem nadstavbové propojovací služby pro vyhledávání napříč portály rozvinulo komplexní průmyslové odvětví. Některé z těchto služeb jsou vcelku jednoduché. Například lze kritéria pro vyhledávání všemožně zúžit: skrze uživatelem definovaná kritéria lze prohledat všechny existující portály a shromáždit podrobnosti o těch relevantních. Některé vyžadují jistou odbornou znalost, kterou nabízí různé malé či velké konzultantské firmy v podobě nastavení a řízení efektivního výběrového řízení. A také existuje vcelku slušný trh se zaměstnanci v oboru „veřejné zakázky“ – většinou pracují pro veřejnou správu a jejich zaměstnáním je být „chytrý“ a profesionální veřejný pořizovatel. Samotná technologie vyhledávání má velký vliv na proces veřejných zakázek. Vytvořila mnohem vyšší úroveň otevřené komunikace a konkurence na trhu, ale samotný trh odpověděl tím, že přebudoval tyto virtuální ostrovy do propojené sítě. Je to podobné dopadům sociálních sítí na jednotlivce: naši „přátelé“ bývali těmi, kteří bydleli za rohem nebo pracovali poblíž, ale nyní jsou to lidé, kteří s námi sdílí podobný koníček, ale nejsou pravděpodobně lidmi, které dobře známe. Druhá oblast veřejných zakázek, která se zaměřuje na optimalizaci přínosů, se za posledních třicet let taktéž výrazně rozvinula. Protože Británie byla součástí Evropské unie (a jejích předchůdců), bylo to, co jsme dělali, spojeno s tím, co dělala EU. Takže první rozdíl se vymezil mezi nakupováním zboží a nakupováním služeb. A v současné praxi se tak veřejné instituce samy rozhodují, jaký přístup zvolí. Například předpokládejme, že chceme rozšířit školu. Tradiční přístup veřejného sektoru by byl následující: zaměstnat několik stavitelů, vysoutěžit cihly a cement a postavit stavbu. Co ale v takovém případě budou dělat stavitelé, až tuto stavbu dokončí? A jak poznáme, že jsou tito stavitelé dostatečně kompetentní? Proto se začaly některé úkoly outsourcovat. Možná bychom si chtěli pronajmout složité zařízení, jako je bagr pro speciální výkopové práce. Mohli bychom poptat stavitele prostřednictvím agentury. Nebo bychom mohli poptat celý projekt u specializované výrobní společnosti.

A zašli jsme ještě dále. Proč nenajímat učitele přes agenturu? Proč nepoptávat provoz školy od specializované „vzdělávací společnosti“? Proto nyní máme v Británii několik dobře zavedených organizací, jako například Babcock (www.babcock-education.co.uk), která poskytuje komplexní služby pro zlepšení výuky v našich centrech vzdělávání. A před jedním či dvěma roky zde byl velmi prosazován koncept „free schools“: škol, které jsou „financovány vládou [a] provozovány jako neziskové“ skupinami z řad charity, univerzit, církví, rodičů nebo komerčních subjektů (www.gov.uk/types-of-school/ free-schools). Podobné změny nastaly v mnoha dalších oblastech veřejných zakázek. Tyto inovace ve strategii a poptávání měly radikální dopady na veřejné výběrové řízení a učinily je těžšími a složitějšími. Zaprvé platí, že poptávat složité věci s sebou nese mnohem vyšší riziko než poptávat věci jednoduché. Je snazší uspořádat veřejnou soutěž na nákup cihel než na stavbu školy. Na druhé straně nezávisí úspěch pouze na procesu veřejné soutěže. Máme národního (veřejného) regulátora, Úřad pro standardy vzdělávání (Ofsted), jehož inspektoři jednou za několik let navštěvují po dobu několika dní danou školy kvůli hloubkovému auditu, zda škola funguje správně (www.gov.uk/government/organisations/ ofsted). To platí jak pro free schools, tak i pro tradiční veřejné školy. Tohle všechno taktéž stojí peníze a existuje zde jistá vůle zbavit se přebujelé „byrokracie“ – neboť jedním s hlavních cílů veřejných zakázek je minimalizace zbytných výdajů. Nicméně ne všechno vždy fungovalo dobře. Například Private Finance Initiative (PFI) je dlouholetý a kontroverzní program zacílený na zpřístupnění velkého kapitálu. Od roku 1992 se využíval mimo jiné pro financování staveb nových nemocnic. Na jedné straně umožnil rychlou a bezproblémovou výstavbu, ale zanechal také finanční zátěž v podobě poplatků za tuto „půjčku“, které mohou být i značně vysoké – zejména pokud se makroekonomické podmínky významně změní, protože tyto fixní závazky většinou trvají i několik desítek let (viz například https://en.wikipedia.org/wiki/Private_finance_initiative#United_Kingdom). Je těžké představit ve stručnosti jakési všeobjímající shrnutí. Možná je nejférovějším závěrem, že veřejné zakázky lze vykonat správně pouze za předpokladu naplnění mnoha konfliktních požadavků na kvalitu, cenu a riziko. A to je velmi obtížné. Technologie tak mohou být pomocníkem, ale pouze jako nástroj. Chytré veřejné zakázky vyžadují více přemýšlení, ne méně! I tento článek byl napsán v textovém editoru, ale věty vytvořil mozek!

Klíč k úspěšným veřejným zakázkám neleží jen ve znalosti ceny, ale v důvěře, co bude dodáno.

43

44

Smart

Smart City Dubrovník Marko Cosmai, Nikša Vlahušič, DURA

Dubrovník je vzorovým příkladem akčního a rozumného přístupu k tvorbě smart city. To, co se jim povedlo za posledních 12 měsíců, je obdivuhodné. Třeba inspiruje i vás!

Smart

Jaká je vize a strategie města v konceptu smart cities? Celý projekt smart city v Dubrovníku začal před necelým rokem, ale za tu dobu se už mnohé zrealizovalo. Jedná se o jeden velký projekt sestávající z několika malých projektů, které řeší několik agend města, proto bylo na samotném počátku věnováno hodně pozornosti projektové přípravě. Nejdříve jsme napsali strategii smart city, tj. dokument, který obsahuje identifikované problémy a jejich řešení s ohledem na dostupné informační a komunikační technologie (ICT). Nejdůležitějším krokem bylo vyčíslení a následná prioritizace projektů. Využili jsme klasické statistiky a uspořádali několik workshopů s klíčovými partnery a zjistili jejich názory a návrhy řešení. Nakonec byla strategie schválena zastupitelstvem a nyní ji používáme jako závazná pravidla pro aktuální i budoucí projekty. Další výzvou je integrace, na níž se shodli všichni experti. Pokud zavedete spoustu ICT projektů, nemusíte nezbytně dosáhnout cílů smart city; projekty musí být provázané a musí spolupracovat, databázově se propojit, s cílem využít pokročilou datovou analytiku. S takovou je pak možné vybudovat funkční operační centrálu smart city, což v naší strategii považujeme za největší úspěch. Díky těmto datům v reálném čase je město schopné adekvátně a rychle rozhodovat. Nejvyšším cílem je pak existence nástroje – virtuálního městského poradce, který monitoruje město 24/7 a navrhuje, jak na nové situace reagovat, a dokonce některé předvídat. Jak je koncept chytrého Dubrovníku organizován z hlediska lidí, pozic a ekosystému partnerů? Město Dubrovník má pro smart city velké předpoklady – je to malé město se 43 000 obyvatel a lidé od technologií se navzájem znají, ať už pracují na městě, ve firmách či v neziskovkách. Další výhodou je, že zásadní agendy města, jako jsou vodovody a kanalizace, odpadové hospodářství, parkování apod., řeší jedna městská firma, zatímco soukromý sektor se soustředí na turismus. Takto skvělá organizace vše ulehčuje! Zájmové strany jsou jasně dány a většinou na sobě nezávislé. Projekt smart city je strategicky řízen městskou Agenturou pro rozvoj Dubrovníku – DURA, založenou a vlastněnou městem. Jaké projekty jste realizovali, co jste se naučili a co můžete nabídnout ke sdílení s ostatními městy? Všechny projekty, které jsme už realizovali, byly piloty různého druhu, ale všechny souvisely se smart strategií. Většina z nich je v různých fázích testování, některé jsou již uzavřené beta verze. Některé jsou otevřené dalšímu zlepšování a jen málo projektů je již dokončeno v podobě hotových služeb pro občany a turisty.

Karta Dubrovníku Jedná se o upgrade stávající městské turistické služby, ve které získávají turisté různé benefity v poskytovaných službách (volné vstupy do muzeí, galerií, cestování veřejnou dopravou, slevy v restauracích apod.) a také slevy na místní výrobky. Všechna tato data a informační brožura jsou nyní spouštěny v podobě mobilní aplikace pro Android a iOS. Je to ale také aplikace nad 80 iBeacony (malými Bluetooth zařízeními), které jsou rozmístěny na důležitých objektech města a slouží k zasílání upozornění turistům na jejich telefon o tom, že jdou kolem významné památky či stavby, ke které se také váže nějaký benefit karty Dubrovníku. Oko Dubrovníku Nejnovější aplikace Chytré laboratoře města, která umožňuje občanům nahlásit své podněty městu. Všechna hlášení s popisem, polohou a fotkami jsou zaslána pracovníkům města, kteří obdržení potvrdí a odešlou hlášení konkrétnímu odboru města. Všechny fáze tohoto procesu jsou zcela veřejné a online, takže žadatel i ostatní veřejnost vidí veškeré změny a výsledky. Všechna tato řešení byla vyvinuta a realizována místními startupy; to byl jeden z našich cílů – zmocnit lidi, aby mohli řešit problémy města, a také prokázat, že neexistuje výmluva, že koncept smart city nelze realizovat v každém městě. Máte zdroje a máte občany, co jiného dalšího potřebujete? Tak vyrazte a najděte je! Jaké projekty plánujete a jakou odbornost a znalost hledáte? Aktuálně se soustředíme na zlepšení a vyšší integraci projektů, které jsou hotové. Proces je založen na analýze datových sad a doprovodného schématu vytvořeného různými nasazenými zařízeními IoT (internet of things, internet věcí) ve všech projektech s cílem vytvořit jednotné komunikační protokoly a standardy pro všechny smart city projekty. Taková standardizace je potřeba pro vytvoření technické platformy smart city. Platforma je integrální součástí budoucího operačního centra, neboť je potřeba, aby fungovala jako databáze a programové rozhraní (backend API) pro projekty, které se do ní budou připojovat. Rádi bychom věděli o dalších městech, která zvolila tento přístup, namísto aby nakoupila na trhu dostupná komerční řešení. Hlavní problém s těmi „hotovými platformami“ je nedostatek flexibility, proprietární kód, nákladná údržba a adaptace atp. Všechny takové praktiky jsou naprostým opakem toho, co chytré město skutečně reprezentuje: otevřená data, otevřený kód, otevřený hardware, nikdy dokončená platforma,

Chytré parkování 124 parkovacích míst je vybaveno senzory, uživatelé získávají informace o volných parkovacích místech skrze aplikace platforem Android, iOS a a také skrze web. Chytré zalévání Jeden městský park má závlahový systém doplněný senzory vlhkosti, který umožní zalévat na konkrétních potřebných místech, nikoliv jen plošně, a jen když je potřeba.

Chytré zalévání – zavlažovací systém podpořený detektory vlhkosti půdy. Zdroj: DURA

Solární lavička Na dvě místa ve městě jsme nainstalovali tři lavičky se solárními panely. Uživatelé mohou použít lavičky k nabití telefonu nebo tabletu, ale lavička měří i hodnoty životního prostředí, jako je UV index, teplota, vlhkost, tlak vzduchu, úroveň hluku a informace o vyprodukované a spotřebované elektřině.

Představení vývojářských záměrů a prototypů pracovníkům agentury. Zdroj: DURA

45

46

Smart

ale stále se adaptující na nové technologie a výzvy. Také plánujeme nasadit po celém městě WiFi síť, protože je skvělé mít dostupnost internetové sítě jako základní komunikační infrastruktury pro všechna IoT zařízení, jež budeme v budoucnu nasazovat. Zapojujete se do evropských projektů; nechtěli byste úžeji spolupracovat s některými českými a slovenskými městy na výměně zkušeností či rozvojových programech? DURA je součástí mnoha EU projektů, které dělá pro město Dubrovník. To je skvělý způsob, jak získat financování pilotních projektů, zejména Horizont 2020, ve kterém je mnoho výzev pokrý-

Výsledky „chytrého“ Dubrovníku dosažené za jediný rok. Zdroj: DURA

vajících ICT, smart cities a další podobná témata. V současné době pracujeme na druhé fázi evropského projektu, který pokryje klíčové body města iBeacony, které budou nasazeny pro analýzu dopravy. V jiném projektu je hlavní myšlenkou analyzovat pěší turisty a vytvořit systém pro turisty, který by uměl navrhovat návštěvu klidnějších míst Dubrovníku, což by mohlo pomoci místům, která jsou návštěvníky přeplněna; doprava je totiž největším problémem Dubrovníku. Ale hledáme i další partnerská města pro jiné typy projektů. To se netýká jen projektů, ale jakéhokoliv síťování nebo spolupráce – je to nejlepší způsob, jak sdílet myšlenky a šířit je za naše horizonty, propojovat startupy a dělat velké věci!

Smart

47

48

Smart

Stromy v chytrém městě – proč je stále týráme?!

Smart

•

• •

Jakub Finger, Atelier Partero

•

O problémech, které brání tomu, aby naše města byla zelenější a veřejný prostor přívětivější, byly popsány stohy papíru. Máme-li mít chytrá zelená města, je třeba bezpodmínečně konat na všech úrovních, a to jak malými krůčky v denním provozu, tak snahou o velké kroky. Tento článek bije na poplach. Díky osvíceným starostům a pár kvalitním projekčním týmům z řad architektů i zahradních architektů vznikají i přes značné obtíže také u nás zelené veřejné prostory mimořádné, s Evropou srovnatelné úrovně. Většina zbývajících míst je ovšem kvality průměrné až velmi podřadné a jejich vyhlídky jsou značně pesimistické. Mnohdy se úspěšně „daří“ decimovat i to málo, co ještě ze zeleně zbylo. Následující řádky jsou subjektivní a snadno zpochybnitelné, při pohledu na stávající stav vegetace v našich městech však nelze vyčkávat na správný moment a vytříbenou formu. Je třeba začít! Chytré město si je vědomo, že stromy a vegetace jsou jasnou hodnotou místa a na rozdíl od budov není možné je budovat ze dne na den nebo z roku na rok. Další odstavce definují některé hlavní hrozby nebo slabá místa. Pokud chceme mít města zelenější, zdravější a hodnotnější, je třeba předcházet škodám a maximalizovat ochranu toho cenného, co nám zde zachovali naši předci. V neposlední řadě je to i věc ekonomiky – zelené město je atraktivnější, pro obyvatele i investory. Co je tedy brzdou nebo nepřítelem toho, aby naše města byla chytrá a zelená?

Kácení, legislativa

„Ten strom se kácet nebude, on ještě vydrží, JÁ mu věřím. Ale podepsaný pod tím budete Vy, pane architekte.“ (Nadpis je autentickým vyjádřením zástupce odboru životního prostředí.) Kácení nebezpečných stromů nebo kácení „jen“ z rozvojových, výchovných důvodů či přestavby porostu v intravilánu je velkým tématem. Jak pravil klasik: „Správný zahradník musí mít tvrdé srdce a ostrou sekyru.“ Mnohé z našich krásných parků a statných stromů jsou výsledkem kácení a následné výsadby našich osvícených předků. Pouze smysluplné kácení a obnova je cestou k trvale udržitelné vegetaci ve městech.

•

Jaké je tedy chytré řešení, když víme, že legislativu ani obsazení některých odborů jen tak nezměníme? Provádět dendrologické průzkumy, začínat u potenciálně nejfrekventovanějších nebo nejproblematičtějších míst s maximálním využitím moderních a efektivních metod a technologií (GIS, čipování atd.). Využívat již existující systémy, jako např. www.stromypodkontrolou.cz. Komunikovat s veřejností, oznamovat kácení i navazující výsadbu tak, aby bylo zřejmé, jak a kdy na sebe jednotlivé kroky navazují a předešlo se nedorozuměním. Využívat městské informační systémy, případně hromadné lokálně určené SMS v případě blížících se mimořádně silných klimatických jevů (déšť, vítr, bouřky, sněžení). Do budoucna využívat internet věcí v kombinaci s již existující infrastrukturou, například proměnné infotabule se zákazem vstupu do parku v případě zvýšeného rizika selhání stromů v důsledku nepříznivého počasí.

V případě našeho veřejného prostoru se nyní v mnoha městech, případně na odborech životního prostředí míchá hořký a do budoucna většinou velmi nebezpečný koktejl. Hlavními ingrediencemi jsou staré a zanedbané stromy v kombinaci se snahou podporovanou spolky a OŽP nekácet ideálně nic nebo téměř nic. Kořením je minimální až nulová odpovědnost zúčastněných a mnohdy povrchní znalost problematiky, tolikrát pojmenovaná jako láska k čemukoliv zelenému. Výsledkem je to, že často zůstávají stát i prokazatelně nebezpečné stromy z důvodu alibismu, a jejich odstranění je často bráněno na základě iracionálních argumentů nekvalifikovaných zástupců samosprávy nebo účastníků řízení. Ve chvíli, kdy strom selže a způsobí škodu, jsou ti, kteří trvali na jeho zachování, daleko a nedostupní, a prstem se ukazuje na projektanta či zhotovitele dendrologického posouzení. V neposlední řadě je mnohdy třeba při rekonstrukcích odstranit sice zdravé a bezpečné, ale esteticky nebo prostorově nevhodné stromy, které jsou dědictvím z dob minulých. Jakkoliv mohou být v pořádku, někdy je to nutné a nevyhnutelné. Ponechávání těchto jedinců na místě (většinou na nátlak pracovníku OŽP) leckdy degraduje výsledek.

ků, kde již nikdy nebudou stromy a jejichž sekání s sebou nese trvalé náklady. Veřejnost se ptá: „Proč tam nevysadíte stromy?“ Nevysadíme, protože nemůžeme.

•

•

•

•

Jak se s uvedeným chytré město vypořádá? Na co dbá? V rámci rekonstrukcí sítí i ulic aktivně tlačí na maximální využití kolektorů, průchodek a chrániček. Skvělou inspirací jsou pražské stavební předpisy a mimořádně dobře zpracovaný Manuál veřejných prostranství (http://manual.iprpraha. cz/cs/manual-tvorby-verejnych-prostranstvi-d2-stromy-a-vegetace), kde je v kostce řečeno vše důležité. V případě budování nových sítí je město obezřetné při umísťování do stávajících ploch (ochrana kořenového prostoru stávajících stromů). Při vzniku nových sítí důsledně kontroluje a případně upravuje trasování již v rámci povolovacího procesu tak, aby se do budoucna neblokovala možnost výsadeb nebo úpravy veřejných prostranství. Pracuje na implementaci systémů, které umožní vzájemnou koordinaci správců sítí i samosprávy a na to navazující koordinaci v průběhu provádění rekonstrukcí a staveb infrastruktury. Změny a koordinace v průběhu přípravy projektové dokumentace jsou nejefektivnější a nejlevnější.

Green tip Není snad méně ekonomický a ekologický způsob přepravy vody než zalévání pomocí multikáry s cisternou, které zatěžuje dopravní systém i ovzduší. Přitom pod nohama pracovníka technických služeb jistě pulzuje veřejný vodovod. Je žádoucí, aby v rámci rekonstrukcí vodovodní sítě vznikala odběrná místa i pro ruční nebo automatickou zálivku městské zeleně.

Každý kvalitní a alespoň trochu perspektivní strom je důležitý a cenný, pokud je bezpečný. Pokud strom bezpečný není, je nutné vyhodnotit, zda při jeho kolizi mohou vzniknout škody na majetku nebo životech. Právě to odlišuje krásné, i když třeba částečně nestabilní velikány v krajině, u kterých se prakticky nemá co stát (pokud se zhroutí), od stromů u hřišť, cest, komunikací a domů. V prvním případě není důvod je nenechat dožít, v druhém případě je lepší aplikovat předběžnou opatrnost a jedince buď skácet, nebo minimálně monitorovat. Teoreticky srozumitelné a jednoduché, prakticky už ne tak jasné.

49

Gahurův prospekt – kácelo se, nesázelo, ale na užitnou kvalitu to vliv nemá. Projekt vegetačních úprav Partero, architektonický koncept Ellement. Foto: Ellement

Technická infrastruktura

Stromy v sítích, sítě v ulicích Při rekonstrukcích veřejných prostor, ulic a především náměstí je nově vysazovaných stromů minimum. Zrekonstruované prostory, zpevněné plochy, žádné stromy – projektant pochopí po nahlédnutí do výkresu sítí, veřejnost tomu nemůže rozumět vůbec.

Uložení v rýze max. 600 mm

Každá síť má ochranné pásmo, často několikametrové. Výjimky z ochranného pásma jsou jako Yetti – tušíme, že by mohly existovat, ale nikdo je skutečně neviděl. Je jasné, že ochranné pásmo je z technického hlediska nutné. Doba postoupila dál, máme kolektory, průchodky, malé bagry, protlaky… Přesto jako by stávající normy a majitelé sítí byli k těmto postupům slepí.

Kořeny o průměru nad 30 mm nepřerušovat a chránit proti vysychání, například obalením jutou a vlhčením

Projekt vegetace je vždy až v poslední řadě za projekty dopravních a technických prvků. Vzhledem k nekoordinaci správců sítí, jejich výsadnímu postavení a rutinnímu projektování je výsledek většinou takový, že už prakticky žádné místo pro stromy a zeleň nezbude. Ulice jsou samostatnou kapitolou. Nejjednodušší, a pro správce sítí nejlevnější je uložit všechnu infrastrukturu do zeleného pásu, a tak máme obce plné různých zelených stuh a úzkých trávní-

min. 2,5 m

co nejdříve vyplnit vhodným prefabrikátem (ornice pouze v horních 0,3–0,4 m)

betonový prefabrikát (kabelová tvárnice)

Jedna z možností ukládání sítí v kořenovém prostoru, pokud je to nezbytně nutné.

50

Smart

Smart

•

•

•

Automatická závlaha stromů, Bolzano – žádné zalévání z multikáry. Foto: autor článku

Životní prostor – prokořenitelný objem

Vysaďte ho vejš, ať se houpá Výsadba stromů v nově opravené ulici, den předání: vše je v pořádku, nové stromy jsou vysazeny v chodníku do otvorů 1,2 × 1,2 m v hloubce 80 cm, v lepším případě v otvorech 2 x 2 m. Občané jsou spokojeni, je to nové, zelené a čisté, stromům se do konce záruční doby většinou daří a prospívají. Svět se točí správným směrem…

•

Moderní město a jeho správa Již v úvodních fázích projektů město intenzivně dbá na začlenění odborníka – zahradního architekta – do procesu. Aktivně naléhá na správce sítí z důvodu vytvoření prostoru pro kořenový systém uvažovaných stromů. V případě, že jsou nutná technická opatření, město nabídne dostatečný rozpočet pro provedení patřičných kroků a způsobů provádění (minerální substráty, výsadbové boxy, závlaha…). Cílem je, aby v mezích reálných možností města bylo učiněno maximum. Město dbá na celkový poměr vegetace v území. Není nutné, aby v každé ulici byly za jakoukoliv cenu miniaturní druhy stromů, například všem dobře známá javorová „lízátka“. Pokud je v blízkosti zelené náměstí nebo park, stačí zachovat rozumnou rovnováhu. Stejně tak není vhodným pravidlem „jeden strom na tři parkovací stání“ – výsledkem jsou často zakrslé stromy na nevhodných místech a celkový efekt je negativní. Chytré město má kvalitně sestavený (ne dogmatický!) seznam vhodných a osvědčeních druhů stromů v místě, ideálně členěný podle charakteru prostoru výsadby (úzké ulice, stromořadí, velké otevřené prostory, specifická stanoviště). Na základě takového seznamu je možné držet v oblasti kontinuitu a minimalizovat nebo zabránit vysazování nevhodných, netypických nebo naopak mimořádně vzrůstných druhů.

První scénář: Za 15 až 20 let kořeny začnou zvedat dlažbu, kořeny vrůstají, kam to jen jde, rostou a rostou. Jejich vývoj a vzniklé škody jsou bez nákladného stavebního zásahu nekontrolovatelné.

•

• Kdo s koho. Foto: autor článku

Stavba stromům nesvědčí

Fáma naší doby: Strom vydrží vše, i stavební firmu Množství textů, grafů a úsilí věnovaných ochraně stromů na staveništi a při stavebních činnostech je neúměrné tomu, co se denně děje na stavbách. Z nevědomosti se na vzrostlých stromech neustále páchají fatální škody a většině přihlížejících to nijak nevadí. Proč? Jednoduše o tom nevědí. Při provádění staveb ve městech intenzivně ničíme vzrostlé stromy. Likvidujeme i velmi cenné jedince. Co je dobré vědět a jak škodám na dřevinách zabránit?

2.

Minimální prokořenitelný prostor pro běžné druhy použité v ulicích je alespoň 12–13 m3, tj. plocha 4 x 4 m o hloubce 0,8 m. Pokud tento objem nedokážeme stromu poskytnout, je třeba o něm uvažovat jako o dočasném prvku, dekoraci na 15, 20 nebo 30 let, nikdy však ne na dobu, které by se strom mohl dožít na stejném místě v rozumnějších podmínkách.

3.

V již zmiňovaném Manuálu veřejných prostranství hlavního města Prahy jsou tyto základní principy jasně definovány. Detaily a skutečná hloubka problému jsou nad rámec několika stran článku. Pokud je něco opravdu důležité, je to opravdové minimum pro výsadbu stromu – uvedených 13 m3, resp. 16 m2 a hloubka 80 cm. V místech, kde toho není možné dosáhnout, nastupují technologická opatření anebo specifické druhy, ale 2 m3 jsou pro smysluplný život stromu málo! Existuje mnoho řešení, jak vytvořit a ochránit kořenový prostor, zajistit, aby plocha pro strom měla rozměry 4 x 4 m, přitom bylo možné většinu z ní zadláždit... Poučený a zkušený zahradní architekt bude znát celou škálu takových řešení. S čím si neporadí, jsou již zmíněné sítě a ochranná pásma – kde není prostor, lze těžko něco vysadit. Proto koordinace je prvním a hlavním „smart“ krokem.

•

1.

Druhý scénář: Stromy nemají na rozšíření svého prostoru dost sil a začnou postupně chřadnout, při bouřkách jim stále častěji padají větve nebo začnou schnout. Nikoho nenapadne umístit mládě domácího mazlíčka do nesmyslně malého prostoru a tam ho vykrmovat, ale u stromů v ulicích a zpevněných plochách to děláme běžně.

4.

5.

Metr na metr, ničeho se nebojte. Dlažba vlevo už se zvedá. Foto: autor článku

51

Stavební činností poškozený strom umírá a degraduje pomalu. Úpadek stavu stromu trvá roky. I při fatálním poškození strom vydrží ještě několik let, postupně prosychá a degraduje. Při jeho kácení si už málokdo vzpomene, kdo mu před lety půl roku jezdil bagrem po kořenech, přisypal jej 15 centimetry hlíny nebo bez skrupulí při výkopu pro kabel přetnul polovinu kořenů. Objem koruny odpovídá přibližně objemu kořenového systému. To, co má strom nad zemí, má i pod zemí, většina nejdůležitějších kořenů se nachází v hloubce do 50 cm. Kořenový systém je životním orgánem stromu, každé jeho poškození poškodí i celek. Ochránit kmen nestačí. Kořenový prostor stromu je bez svolení, opatření a kontroly nedotknutelný. Kořenový prostor je vymezen hranicí koruny zvětšenou o 1,5 m (u sloupovitých druhů o 5 m). Stačí pár přejezdů bagru v tomto prostoru, a strom to má spočítané, i když tomu málokdo mimo odbornou veřejnost věří. V kořenovém prostoru stromu by neměla probíhat jakákoliv stavebně technická činnost, pojíždění, násypy, odkopy nebo odkládání materiálu. Pokud je to nutné, jsou potřeba opatření, která navrhne dendrolog nebo zahradní architekt, a veškeré práce musí být pod bedlivou kontrolou. Poškození jsou prakticky nevratná. U stromu neexistuje funkce Ctrl+Z, není to špatně postavená zeď, kterou lze zbourat a postavit znovu. Proto je nutné škodám předcházet. Viník je dávno za horami. Ti, kdo poškození způsobí, jsou ve chvíli, kdy strom prokazatelně odumírá, již nedostižní a prakticky nepostižitelní. Majiteli tak zbude strom, který je nutné pokácet, a ten, kdo tento stav způsobil, ani neví, k čemu jeho konání vedlo.

•

Jak chytře minimalizovat škody nebo jim zcela zabránit Všichni zúčastnění v procesu stavby a rekonstrukcí, jak legislativním, tak praktickém, musí být poučeni a informováni – v tom má být místní samospráva lídrem. Je nutné, aby v případě existence stávajících stromů na staveništi byl jasně definován způsob ochrany stromů, kontroly ze strany obce a způsob postihů. Je nutné dopředu se zhotovitelem definovat způsob provádění stavby, ochrany stromů i stanovení sankce. Pokud se tak nestane, tak tvrdě vymáhat správný způsob ochrany nebo náhradu poškozených dřevin okamžitě, ne až po úhynu, který nastane za několik let. Zničit strom je vždy levnější než jej chránit, a „výchovnou“ roli musí nést samospráva, jako majitel i objednatel. Ihned při předání staveniště zhotoviteli stavby má být spuštěna IP kamera nebo kamery se záznamem orientované na potenciálně ohrožené stromy. Kromě preventivního efektu je získaný materiál jasným důkazem dodržování pravidel stavbou, nebo naopak jejich překročení, přejezdů mechanizace atd. V nejbližších letech dojde k dalšímu rozvoji internetu věcí IoT – čidla otřesů, přejezdu nebo vstupu do prostoru, jež umožní efektivně a relativně levně chránit kořenový prostor a v případě porušení zajistit okamžitý zásah.

Smrtelná rána v přímém přenosu. Foto: autor článku

Strom k sobě magicky přitahuje veškerý stavební materiál. Foto: autor článku

52

Smart

Údržba křovinořezy

Bičujte ho do mrtva Pokud proces výsadby stromu ve městě dospěl až do zdárného konce, zbývá již pouze pravidelně provádět údržbu stromu i okolních ploch, zvláště trávníků. V ploše proběhne sekání velkou sekačkou a následně strunové dočištění plevele nebo trávníku, který zbyl u kmenů stromů. To je záslužná činnost, pokud při sekání u kmene nedojde k jeho poškozování a zvláště u nových a mladých výsadeb k totální devastaci kmene. Tam, kde při výsadbě nebyly použity ochranné manžety nebo nejsou poučení pracovníci a osvícená samospráva, si stačí prohlédnout bázi kmene u nových výsadeb. Stav kmenů bez ochrany je mnohdy zdrcující. Velká část stromů bude poškozena, řada z nich i nevratně. Tyto stromy se cítí asi stejně, jako kdyby nám párkrát za sezonu byla dopřána péče strunou v úrovni kotníků – nejspíš přežijeme, ale bude to bolet a dlouho nevydržíme. I když se to může zdát jako drobnost, život nebo minimálně perspektivní vývoj stromů v našich městech může ukončit banální skutečnost. Ve výsledku pak není banální ani zdaleka. •

•

Nejlepším řešením nevědomosti v oblasti péče o stromy je kombinace osvěty a důsledné ochrany, která začíná již v projektu a při výsadbě (ochranné manžety, kotvení s ohrádkou nebo ideálně kombinace). Za rok se ve městech vysadí stovky až tisíce stromů, těžko si zapamatovat všechna ta místa. V případě implementace do informačního systému je možné nastavit „alarm“, kdy má dojít ke kontrole, odstranění kotvení atd. Správce, který nemá dohled nad všemi konkrétními místy, stěží zkontroluje plnění záruční péče ze strany dodavatele.

Smart

Co například vyplývá z provedených hodnocení? V horizontu šedesáti let je nejdražším povrchem betonová dlažba (takřka 2× proti přírodnímu kameni, je nutné ji 3× obnovit), pak trávník a mlatový povrch (nebo chcete-li MZK), kamenná dlažba je po 60 letech s přehledem nejlevnější. Startovní pozice realizační ceny je u kamenné dlažby nejvyšší, v čase je však nejekonomičtějším řešením. Kalkulace vychází z „německé“ kvality provádění a z vybraných materiálů (německý výrobce garantuje kvalitu betonové dlažby s 20letou životností), u nás je kvalita betonové dlažby velmi proměnlivá, a tudíž v kontextu 60leté životnosti velmi drahá.

• • • •

•

Chytré město a jeho ekonomika Chytré město vidí za horizont nejen volebního období, ale mnoha desetiletí, jedná podle dlouhodobé vize. Sleduje životní cyklus veřejných prostor a cíleně určuje místa s vyšší a nižší prioritou investic, údržby, obnovy… Určuje již při zadávání soutěží a zakázek standarty materiálů a požadovanou životnost. Využívá nejnovějších poznatků a softwarových nástrojů ke sběru a analýze dat, na základě výsledků vytváří a koriguje koncepci. Nenechá se ukolébat nízkou realizační cenou, ale důsledně kalkuluje s veškerými budoucími náklady.

Fenomén nejnižší ceny

Náhrobek vytesaný již při porodu – zde leží nejnižší cena O fenoménu nejnižší ceny již byly popsány stohy papíru, reálný pozitivní dopad těchto textů zatím v praxi příliš nepozorujeme. Naopak to vypadá, že víra v „jistotu desetinásobku“, resp. to, že někdo dokáže dílo kvalitně zrealizovat za výrazně nižší cenu, než je odhad projektanta nebo tabulkové hodnoty, je v nás zakořeněna hlouběji, než si dokážeme připustit. Jestli bude mít naše desetiletí nějaké přízvisko, mohlo by znít „doba dotační“. Toto není obhajoba vysokých nebo tabulkových cen, ale v praxi pozorujeme výsledky tohoto fenoménu a není to pěkná podívaná. Ostatně investory (především tedy obce) takový postup v relativně krátkém horizontu doběhne – nekvalitní rozpadající se díla, padlé nebo donekonečna se soudící realizační firmy. Pokud při realizaci veřejných prostorů a vegetačních prvků zadavatel podlehne nízké nabídce, jsou jen dvě možnosti: • Zhotovitel nízkou cenu dožene na vícepracích. Větu „žádné vícepráce nebudou!“ je slyšet tolikrát, jako je možno spatřit podepsaných změnových listů. • Nízká cena se projeví na kvalitě díla.

Nahoře standartní německá dlažba, dole standartní český výrobek. Stav po 7 letech.

•

•

• Oběť křovinořezu. Foto: autor článku

Levná realizace nemusí být výhrou

Ekonomický životní cyklus Město je správcem, majitelem a hospodářem – a pokud neví, kolik jej bude v průběhu například šedesáti let stát realizace, údržba a obnova různých povrchů, je finanční plánování věštbou vedenou přáním a neekonomickou úvahou. Není nutné objevovat objevené. Kvalitní a osvětovou činnost najdeme doma nebo můžeme čerpat cenné zkušenosti ze zahraničí, mnohdy jsou velmi dobře aplikovatelné i u nás. V Evropě již roky vznikají aplikace a postupy sledující a kvantifikující celkové náklady veřejných ploch po dobu jejich životnosti. Jako jeden příklad za všechny zmiňme například Green Cycle® (Florian Brack).

53

Jiný konec podstřelená zakázka nemá, realizační firma není mecenáš. Buď rozpočet někde dožene, nebo dílo ošidí, jiná možnost není. Možnosti Projekt korektně vysoutěžený na základě nejnižší ceny nebývá dobrou oporou realizace, a takovými věcmi jako ekonomický životní cyklus se ani nezabývá. Nemá smysl dále nad tímto tématem truchlit, je třeba být konstruktivní a zaměřit se na to, co lze změnit a definovat: •

Základem všeho je projekt. Nejkvalitnější výsledky přináší soutěž a odborná porota. Odborné, při vší úctě k práci a nasazení, nebývá grémium složené pouze ze zaměstnanců úřadu, kteří mají vlastní zahradu nebo postavili garáž.

„Úřední“ složení poroty je častější, než bychom u veřejných soutěží čekali. Projekt vysoutěžený na nejnižší cenu je jako nejlevnější možný oběd v restauraci. Můžete mít štěstí, ale pravděpodobněji vám chutnat nebude. A do kuchyně raději nechoďte. Toto přirovnání je nadsázka, ale pokud je to tak jasné u nevhodného jídla, proč to v tolika obcích není jasné u projektů? Obce musí již při zadání vyvinout maximální úsilí, aby jediným nebo rozhodujícím kritériem nebyla nejnižší cena. To je jednoduše otázka dobrého hospodáře. V zadávacím řízení na realizaci je třeba definovat takové množství požadavků na reference, zkušenosti se zadáním, pracovníky atd., jak jen je to možné. Ani to ovšem není velkou zárukou. Doba realizace vegetačních prvků musí respektovat harmonogram projektu a vegetační období. Sázet stromy v červenci nebo vysévat trávník v zimě je nesmysl. Jak zadavatel, tak projektant jsou pak tlačeni „proplacením dotace“ přejímat naprosté nesmysly a bizarnosti.

Autorizace ČKA

Razítko z komory, razítko z brambory Situace odborných a oborových komor architektů (ČKA) i inženýrů (ČKAIT) a související legislativní nejasnosti mohou být pro mnohé matoucí. Pokud má veřejný prostor fungovat a v průběhu projekčních prací a realizace má být část vegetační úpravy pod dohledem certifikované osoby, je nezbytné, aby součástí projekčního týmu nebo jeho vedoucím byl autorizovaný architekt(ka) s autorizací KA (A.3) – krajinářská architektura.

Kamenná dlažba po více než 30 letech. Foto: autor článku

Pokud dokumentaci pro provádění vegetačních úprav autorizuje projektant, který obor nestudoval, nevěnuje se mu a není jeho denním chlebem, tak jakkoliv je jeho razítko legislativně v pořádku, nemá pro výsledek většího významu než otisk brambory. Právě ony stromy podivných kultivarů vysazené „do ničeho“ jsou mnohdy výsledkem „sadovek“ kreslených „subkou“ (subdodavatelem pozn. red.), která to tak dělá již roky, a hlavní projektant to pak všechno „obouchne“. Je to začarovaný kruh – nejnižší cena projektu, levní subdodavatelé a minimální nebo žádný tlak ze strany objednatele. Stejně jako v každém oboru je autorizace základním stupněm kvalifikace, a nevypovídá prakticky nic o kvalitě práce. Přesto je jisté, že začleněním krajinářského architekta bude vegetaci v projektu věnována odborná specializovaná péče.

•

•

Chytré řešení? Soutěž s odbornou porotou nebo minimálně kvalifikace, reference a zkušenosti mohou přinést kvalitní a ekonomické řešení. Při sestavování soutěže je nutné, aby podmínky na kvalifikaci byly jasné a rovnocenné. Vedoucím týmu může být architekt, krajinářský architekt nebo inženýr stejnou měrou. Pokud je součástí zadání vegetace, musí být v realizačním týmu projektu autorizovaný krajinářský architekt. Stejně tak pokud jsou v projektu budovy, je třeba, aby součástí týmu byl autorizovaný architekt nebo inženýr. Všude na světě jsou zvykem multioborové týmy – a to je příklad, který bychom měli následovat.

54

Smart

•

komerční prezentace

Zadavatel musí včas definovat, že projekt vegetačních úprav musí zpracovávat autorizovaný krajinářský architekt. (Toto není oborová lobby – u statiky si málokdo dovolí nemít „kulaté“ razítko od statika, což u projektů vegetace neplatí.)

Monitoring Dohled nad bezpečím uživatelů, upozornění v případě nebezpečného počasí s rizikem pádu větví nebo stromů při vstupu. Nenáročné kroky výrazně přispívající k prevenci.

Smart park

Chytré osvětlení Osvětlení regulující intenzitu podle průchodu osob je s LED technologiemi a senzory mnohem jednodušší než před lety. Množství energie, kterou musíme vyrábět, je nutné snižovat a světelný smog je znečištění jako každé jiné.

Žijeme v novém století Doba se mění a s ní i uživatelé veřejného prostoru. Dámy v kloboucích, páni v cylindrech s ratolestmi na nedělním korzu? Dnes spíš než vycházka vládne parku sport, venčení psů, grilování a všemožné trávení volného času. Doba je jiná a je třeba adaptovat i parky a veřejný prostor. Jak pro uživatele, tak pro správce. Podstata je stále stejná: stromy, vegetace, trávníky… ale co dál, co potřebujeme dnes? Free internet Médium, které funguje jako magnet a dokáže neskutečně natáhnout obyvatele do veřejného prostoru. Příkladem může být například mimořádně úspěšný Gahurův prospekt ve Zlíně. Za 10–15 let nejpozději bude něco takového jako wifi hotspot jistě out, technologie pokročí a internet bude mít každý ve svém telefonu. Nyní je wifi prvek dostupný a mimořádně přitahující uživatele. Využití dešťové vody Práce s dešťovou vodou (tedy její sběr, vsakování, retence) podle charakteru místa a možností podloží z módy určitě nevyjde.

Management zeleně Cílená správa, údržba a směřování investic jsou možné jen v okamžiku, kdy máme zpětnou vazbu a kontrolu nad celkem.

Závěr

Stromy a vegetace jsou mimořádnou hodnotou místa. Je to organismus, který chřadne a odumírá, pokud nemá snesitelné podmínky. Jeho růst nelze urychlit, pouze podpořit. Nejsou to konstrukční prvky a není to stavební kámen. Pokud budeme chytře přistupovat k zeleni našich měst, té stávající i budoucí, odmění se nám svými nedocenitelnými pozitivními vlastnostmi.

START THINKING SMART.

Chytrá města jsou zelená. Cesta k nim je však na nás, a každý dobrý krok je cennější než přešlapování na místě.

27 / 10 / 2016 CITY TOWER, PRAGUE 4 WWW.SMARTUPSUMMIT.CZ

POWERED BY Chytrý detail přirozeného vsaku dešťové vody z trávníku (Gahurův prospekt). Návrh detailu Partero, generální projektant Ellement. Foto: Ellement

56

smart art

Hľadanie krásy Barbora Šedivá, kurátorka a teoretička nových médií „Zmenil sa pohľad na krásu? Možno je to tak, že každá generácia musí znova predefinovať krásu, možno je krása iba chvíľková,“ zamýšľajú sa kurátorka a riaditeľka Slovenského centra dizajnu Mária Rišková a grafické dizajnérky Michaela Čopíková a Veronika Obertová (Ové Pictures). Ich spoločný projekt Hľadanie krásy spočíva v otvorenej výzve, do ktorej sa môže prostredníctvom webovej stránky www.hladaniekrasy.sk zapojiť úplne každý a vytvoriť tak vlastný pohyblivý obrázok GIF (Graphics Interchange Format), ktorý zachytáva nejaký okamih z našej každodennosti, detaily miest, ktoré sme navštívili, alebo ľudí, ktorých sme stretli. Dôležitým rozmerom projektu je však aj to, že vznikol pod gesciou Ministerstva zahraničných vecí a európskych záležitostí SR a Ministerstva kultúry SR a je súčasťou aktivít v rámci kultúrno-spoločenskej prezentácie slovenského predsedníctva v Rade EÚ v Bruseli. I tak môže vyzerať skvelá prezentácia krajiny v zahraničí, ktorá zároveň odráža aktuálnu dobu, v ktorej žijeme. www.hladaniekrasy.sk http://searchingforbeauty.eu

smart art

57

58

mobilita

mobilita

Plánování udržitelné dopravy je celospolečenským tématem posledních dvou let. Upouští se od řešení „průjezdného města“ stavbami pro auta a začíná se stále více hovořit o změně dopravního chování a uzpůsobení veřejného prostoru pro pohyb lidí. Sběrné komunikace (tj. de facto ulice sloužící pro průjezd velkého množství vozidel městem) se tak budou z městských „dálnic“ proměňovat zpět na ulice, kde se dá kvalitně žít. Tento názor sdílí všechna pokročilá evropská města, která své zásady formulovala v Brémské deklaraci. Tato deklarace byla prezentována na 3. výroční evropské konferenci o plánování udržitelné městské mobility, která se konala 12.–13. dubna 2016 v německých Brémách. Dokument zasazuje již zpracovanou metodiku plánování udržitelné mobility měst do reality evropských měst. Brémská deklarace zdůrazňuje několik zásadních prvků, jež se týkají jak obsahu, tak i správného postupu:

Patří sběrné komunikace do sběru? David Bárta, šéfredaktor Smart Cities Zdroj: www.mesto.dobramesta.cz/bremska-deklarace

Plánování pro auta zabíjí život i byznys. Pokud jsme ochotni si tuto pravdu vůbec připustit, změníme i náhled na investice do dopravy. Zklidnění dopravy totiž přináší ekonomické i společenské benefity občanům i městu. Foto: redakce

Když mluvíme o efektivitě v dopravě, musíme se nejprve podívat na efektivní využití uličního prostoru. Ten je omezeným a vzácným zdrojem. Efektivní doprava zajišťuje přístupnost pro lidi i pro podnikatelské aktivity s minimem technické infrastruktury. Data o dopravních zácpách ukazují, že chůze a jízda na kole jsou z hlediska využívání prostoru velmi účinné. Města, v nichž se jezdí na kole, vykazují nízkou míru kongescí neboli zácp. Při plánování efektivního dopravního systému se už na začátku musíme seznámit s efektivnějšími způsoby využívání uličního prostoru. Dávejme přednost lidem před vozidly. Po desetiletí byl vývoj orientovaný na automobily, a tím si auta vymohla více veřejného prostoru, než jim náleží. Ulice, v nichž je život, před vozidly upřednostňují chůzi a jízdu na kole a pohyb lidí. Jenže pro bezmotorovou dopravu – zejména chůzi – často chybějí data. Abychom ale mohli podporovat bezmotorové druhy dopravy, musíme pochopit, co lidi k jejich využívání vede. Reagujme na změny v dopravě, které vyvolává podnikatelská činnost. Města jsou pro rozvoj podnikání klíčová. Obchod a služby jsou hlavní činnosti měst – vyžadují přepravu osob, zboží a informací. Zvyšující se podíl obchodování po internetu vytváří nové nároky na dodavatelské služby. Je třeba kombinovat dobré logistické koncepce, multimodální dopravu a řadu starých i nových způsobů dopravy vozidly bez emisí (včetně doručovacích služeb využívajících kola) až po inovace, jako jsou 3D tiskárny, s jejichž pomocí bychom se mohli vypořádat se současnými i budoucími problémy nákladní dopravy. Plánujme současně město i jeho mobilitu. Územní plánování a urbanismus mají na mobilitu velký vliv. Plány udržitelné mobility měst nemohou napravit chyby územního plánování orientovaného na auta, ale mohou posloužit jako základ pro budoucí vývoj. Nezbytným předpokladem pro rozvoj dopravy šetrné vůči životnímu prostředí je určitá hustota městské zástavby a orientace na potřeby udržitelných druhů dopravy. Budování obytných celků s nižším využíváním automobilů může hrát roli ve strategiích zajišťujících dostupné bydlení. Snižuje totiž náklady na parkovací infrastrukturu a eliminuje provozní náklady spojené s vlastnictvím automobilu. Musíme mobilitu lépe integrovat do územního plánování a urbanismu. Uvažujme nejprve o jednoduchých řešeních a technologie používejme vhodným způsobem. Technologie bychom měli používat jako nástroj k dosažení cílů, nikoli jako cíl sám o sobě.

Chytrá města využívají technologie tak, aby sloužily potřebám občanů. Například auta na elektrický pohon mohou přispět k dosažení cílů v oblasti klimatu, avšak vůbec neřeší problémy s dopravními kongescemi a záborem veřejného prostoru. Musíme proto upřednostňovat využívání těch nejjednodušších, nejefektivnějších způsobů dopravy před těmi efektními. Někdy využívání „no-tech“ a „low-tech“ může být chytřejší než jakékoli high-tech. Dávejme přednost sdílení před vlastnictvím. Prostor měst trpí množstvím soukromých automobilů – jak těch projíždějících, tak i zaparkovaných. Veřejná doprava je jednou z forem sdílené dopravy, ale díky novým technologiím existují dnes i další formy: například spolujízda, carsharing a bikesharing, tedy sdílení vozidel a jízdních kol. To všechno může přispět ke zlepšení efektivity dopravy, ušetřit uliční prostor a snižovat dopravní emise. Sdílení automobilů pomáhá snížit počet automobilů v našich městech. Potenciál na evropské úrovni je obrovský, ale nevyužitý: z ulic evropských měst by mohlo zmizet 500 000 aut, přesto evropské strategie carsharing neobsahují. Princip přednosti sdílení před vlastnictvím je třeba lépe začlenit do místních, národních a evropských strategií. Umožněme lidem podílet se na utváření jejich města. Hlavním cílem plánů udržitelné mobility (SUMP) je vytvářet taková města, v nichž lidé chtějí žít, pracovat, vychovávat své děti i zestárnout. Abychom toho dosáhli, je nutné do plánovacích procesů zapojit co nejvíce skupin a jednotlivců a zahrnout i potřeby skupin, které budou málo zastoupeny. Díky novým online nástrojům a kreativním metodám může proces lépe zastupovat zájmy všech, být transparentnější a lépe propojit lidi s těmi, kdo mají rozhodovací pravomoci. Proces by měl probíhat věrohodně, nebudit falešná očekávání a stanovit realistické a dosažitelné cíle. Doprava je politicky citlivé téma, proto je potřeba cíle vysvětlovat a transparentním způsobem zapojit občany. Buďme připraveni na budoucnost. Mobilita ve městech musí stále reagovat na nové podněty. Probíhající digitalizace v sobě ale nese jak velké možnosti, tak i rizika. V současné době jsou vyvíjena autonomní vozidla, ale o potenciálních dopadech tohoto technického rozvoje na dopravní systémy ve městech mluví jen sdělovací prostředky; vedení měst a regionů o tématu ještě nezačala diskutovat. Pokud se však politici včas nezapojí, mohl by tento vývoj zmařit cíle celé řady plánů rozvoje udržitelné dopravy. Používání scénářů při plánování podporuje vznik strategií, které budou schopny se vypořádat s novými směry rozvoje a nastaví rámec pro jejich uplatnění. Města se musí zapojit do diskusí o nových technologiích a tom, jak tyto technologie města v budoucnosti ovlivní.

59

60

komerční prezentace

Smart Cities – koncept chytrých měst V České republice dosáhla míra urbanizace 74 %, což znamená, že pouze čtvrtina obyvatel žije na venkově. Když se podíváme na celosvětový nárůst populace, tak obrovský boom zažívá za několik posledních let především Asie a Afrika. Dle předpokladů se počet obyvatel v Africe během následujících 30 let až zdvojnásobí, což bude mít za následek obrovský nárůst spotřeby energie a dalších životně důležitých zdrojů.

komerční prezentace

Jaké základní předpoklady musí splňovat město, aby se dalo označit jako smart? Začal bych tím, jaká je vlastně definice pojmu smart city a co si pod tím můžeme představit. Města mají všeobecně obrovský dopad na životní prostředí, ať už z pohledu nárůstu populace, spotřeby energie a s tím spojené náročnosti na využívání zdrojů. Podstatou konceptu smart city je využití moderních technologií v rámci rozvoje města, které mají za úkol šetřit zdroje a zároveň ulehčit a zjednodušit život jeho obyvatelům. Je velice těžké konkrétně určit, zda dané město je, či není smart. V některých zemích již vznikají projekty, které si daly za úkol vytvořit soběstačná města, campusy. Jedním z příkladů je město Masdar, které leží uprostřed pouště Spojených arabských emirátů a má ambici stát se nejzelenějším městem na světě. Město má pojmout až 50 000 obyvatel, recyklovat až 80 % spotřebované vody a elektrickou energii budou vyrábět výhradně solární panely. Termín dokončení města byl původně stanoven na rok 2016, nicméně projekt je velmi komplikovaný a náročný na realizaci a termín realizace byl posunut až do roku 2030. Existují již dnes nějaká města, která jsou podle vašeho názoru smart? Které světové regiony mají v tomto ohledu nejlépe našlápnuto? Dalším příkladem soběstačného města je např. projekt Fudžisawa v Japonsku. Město by mělo tvořit zhruba 1 000 domů opatřených solárními panely a fungovat na nejnovějších technologiích. Přenos energie by měly obstarávat moderní elektrické sítě, tzv. smart grids, které budou moci přelévat energii tam, kde jí bude zrovna potřeba. Když se podíváme do Evropy, tak jedním z měst, které má v tomto směru velké ambice, je Amsterdam. Zde vzniká spousta zajímavých projektů od dopravy, šetrného veřejného osvětlení, vytápění budov, elektromobility a mnoha dalších. V tomto směru se máme u nás ještě hodně co učit, nicméně i v České republice si města velmi dobře uvědomují, že se musíme začít chovat k našemu prostředí šetrně, snaží se realizovat zajímavé projekty a díky novým technologiím zkvalitňovat život nás občanů. V jakém časovém horizontu budeme moci říci, že u nás v České republice máme smart města? Jak jsem již naznačil, i u nás bychom mohli vyjmenovat řadu měst, která pracují na vlastní koncepci chytrého města a postupně začínají realizovat jednotlivé fáze projektů. Jednou z hlavních oblastí je především dopravní řešení z důvodu vysoké míry urbanizace. Jedná se např. o projekt chytrého parkování, veřejné dopravy, veřejného osvětlení, využívání vodních zdrojů a recyklace a řady dalších. Určit, kdy je město chytré, je poměrně složité, jelikož tak jak se vyvíjí jednotlivé technologie, tak bude stále co zlepšovat a inovovat. Důležité je uvědomit si, kde jsou slabá místa, ta začít co nejdříve řešit a vždy plánovat s výhledem do budoucnosti. Představu města, které je smart z dnešního pohledu, již tedy máme, ale co dál? Proč je koncept smart city tak důležitý? Je v něm budoucnost? Koncept smart city je významný především pro udržení vzrůstajících nároků na život ve městech. Pokud se chceme vypořádat efektivně s výzvami, kterým města čelí, právě z důvodu vzrůstající spotřeby energií a zdrojů, je nezbytně nutné začít využívat nové moderní technologie. Ty nám sice dají možnost chovat se efektivně, nicméně nejprve je potřeba, abychom začali u sebe, uvědomili si, jak svým chováním zatěžujeme prostředí, ve kterém žijeme, přemýšleli o změnách a chtěli se chovat efektivně.

Kam se to všechno posune? Vnímáte globálně nějaké významné osobnosti v této oblasti? Mluví se i o budování měst tzv. na zelené louce, která budou od samého počátku smart. Vnímáte to jako budoucí realitu, nebo pouze optimistickou vizi/utopii? Jak jsem již zmínil, na světě vzniká několik projektů, kde se staví nová města takříkajíc od nuly na zelené louce, která mají být kompletně soběstačná, šetrná k životnímu prostředí a recyklovat většinu vyprodukovaného odpadu. Každopádně to je ještě hudba budoucnosti a teprve uvidíme, zda bude život v takovýchto městech reálný a bude uspokojovat nároky svých obyvatel. Nicméně se domnívám, že nemůžeme očekávat v nejbližší době nějaké hromadné stěhování do těchto nově vznikajících měst, a je tedy nutné zaměřit se nejprve na stávající situaci. Začít budovat koncepci chytrých měst, která se bude zajisté lišit město od města, a postupně aplikovat jednotlivé kroky a projekty, které povedou k ulehčení a zjednodušení života ve městech. Co naopak brzdí tento rozvoj, kde vidíte limity současného uspořádání společnosti? Vždy, když přijdete s něčím novým, tak je nejtěžší přesvědčit společnost, lidi, aby novinku přijali a případně změnili svoje chování. Z toho důvodu je nutné, abychom vždy hledali co nejjednodušší řešení, které bude rychle osvojitelné a aplikovatelné a zároveň ho budeme moci do budoucna modifikovat a dále rozvíjet. K tomu potřebujeme také silné osobnosti, které budou udávat správný směr, motivovat ostatní k tomu, abychom se chovali zodpovědně, hleděli do budoucnosti a nebránili se učit novým věcem, trendům. Jak konkrétně se do konceptu smart cities zapojuje společnost Mastercard? Globálně i lokálně. Společnost Mastercard se začíná poslední dobou zapojovat do konceptu chytrých měst velmi aktivně. Především nás zajímají oblasti spojené s možností platby, kde hledáme využití nových technologií, které nám mohou výrazně ulehčit život. Jednou z hlavních oblastí je právě veřejná hromadná doprava a elektronický systém odbavení cestujících. Zde se jedná především o využití platební karty jako identifikátoru platné jízdenky a platebního nástroje. Díky platební kartě, kterou máte ve své peněžence a používáte ji pro běžné nákupy, si budete moci zakoupit jízdenku v dopravním prostředku, případně si ke kartě přiřadit váš časový kupón, kdy máte veškeré informace uloženy online v centrálním systému. Tento systém jsme pomohli realizovat již několika městům a regionům, jako jsou Liberec, Plzeň, Jeseník a další. Další z oblastí je parkování ve městech. Zde se snažíme opět využít platební karty jako nástroje pro rychlou a jednoduchou platbu. Aktuálně také připravujeme pro několik měst v rámci ČR mobilní aplikaci, která vám ukáže, kde máte volná místa, a za parkovné jednoduše zaplatíte přímo z mobilního telefonu. Další oblasti, kterým se věnujeme, jsou např. městské portály a jednoduchá platba za městské služby, bike a carsharing nebo virtuální vstupenka/tiket. Naším záměrem je poskytnou městům odbornou znalost dané problematiky a pomoci jim s přípravou a plánováním konceptu. Za tímto účelem spolupracujeme s lidmi, kteří mají mnohaleté zkušenosti v dané oblasti, a pomáháme městům doručit co nejlepší řešení přizpůsobené na míru jejich potřebám, komunikovat tyto inovace směrem k občanům, a tím také edukovat náš trh. Martin Dolejš – ve společnosti Mastercard se zabývá především rozvojem akceptace platebních karet a mobilní peněženky Masterpass v různých odvětvích se zaměřením na dopravní projekty v rámci České republiky a Slovenska.

61

komerční prezentace

Veaejné 4B

ÝrB brána

Svoz 

àB B  

Chré parkB

Inf,B  In B 

ß4 doprava à B body

Ý ,B BiéÛØÛ

Kamerový sysém

İBzB dopravy

á4B spor ei

á,2 sysémy

á4B ar 

Ô   B B  Ô ke  

Ýr  zeB Ýr vody

âaB 2 4B ß{ný sysém

Brno má nové Dopravní informační centrum

In B 4B

Moderní otevřený systém, který je plně připraven na přicházející technologické novinky v oblasti dohledu a řízení dopravy, kooperativních dopravních systémů a chytré mobility – to je nový DIC Brno dodaný společností VARS BRNO a.s.

VARS BRNO A.S. VÁŠ PARTNER PRO CHYTRÉ MĚSTO

SMARTiC CITY INFORMAČNÍ PLATFORMA CHYTRÉHO MĚSTA

Co nový DIC poskytuje

SMARTiC CITY JE UNIKÁTNÍ ŘEŠENÍ:

:: :: ::

:: JSME SOUČÁSTÍ SILNÉ NADNÁRODNÍ

SKUPINY VINCI, KTERÁ MÁ ROZSÁHLÉ ZKUŠENOSTI V PROJEKTECH SMART CITY NAPŘÍČ EVROPOU.

::

MANAGEMENT MĚSTA

::

:: JSME SILNÝ SOFTWAROVÝ PARTNER

S OBROVSKOU TRADICÍ V OBLASTI DISPEČERSKÝCH ŘÍDICÍCH SYSTÉMŮ, SPRÁVY MAJETKU A GIS.

VEŘEJNOST

PRACOVNÍCI MĚSTA

:: VYUŽILI JSME NAŠE ZKUŠENOSTI

::

SMARTiC CITY

Zajišťuje sdílení informací – napříč všemi oblastmi řízení a správy města a pro všechny skupiny uživatelů. Implementuje vyspělou aplikační logiku – vyhodnocování zdrojů dat, aktivní rozesílání informací, statistické zpracování, apod. Je nezávislé na technologiích existujících řešení – není třeba se omezovat na určité dodavatele. Je tvořeno pouze webovými a mobilními aplikacemi – jsou vždy dostupné pro ty, kdo je potřebují. Je připraveno pro další rozšiřující moduly – např. doplnění dohledu dopravy o přímé řízení dopravních systémů.

VÝHODY KONCEPCE SMARTiC CITY:

:: :: ::

A VYTVOŘILI JSME NOVOU MODULÁRNÍ PLATFORMU PRO CHYTRÁ MĚSTA.

Portálové řešení v našem cloudu > nestaráte se o provoz. Webové a mobilní aplikace > informace dostupné kdykoliv a odkudkoliv. Velmi rychlé nasazení a úpravy > nové informace vždy, kdy je potřebujete. Příznivá cena > není zátěží pro váš rozpočet.

SLEDUJTE DALŠÍ ČÍSLO SMART CITIES MAGAZÍNU, VE KTERÉM VÁS S ŘEŠENÍM SMARTiC CITY PODROBNĚ SEZNÁMÍME!

DOPRAVA

HOSPODAŘENÍ

OVZDUŠÍ

ODPADY

MAJETEK

STAVBY

ÚZEMNÍ ROZVOJ

ENERGETIKA

TECHNICKÉ SÍTĚ

SOCIOLOGIE

ZELEŇ

•••

W W W.VARS.CZ

Město Brno se rozhodlo nahradit letitý systém dohledového dopravního centra řešením nové generace, které dokáže reagovat na přicházející trendy v inteligentních dopravních systémech. Dodavatelem tohoto systému se stala naše společnost, která má v oblasti řídicích a dohledových center dlouholeté zkušenosti a soustavně se snaží nabízet inovativní řešení.

VARS BRNO a.s. Kroftova 3167/80c :: 616 00 Brno +420 515 514 111 :: [email protected] www.vars.cz

Nový systém DIC pracuje v režimu dynamických funkcí, kdy poskytuje online informace o dopravě ve městě, i v režimu statistických funkcí, které jsou určeny pro vyhodnocování dat dopravními odborníky.

• • • • • • •

DIC zahrnuje všechny potřebné dopravní funkce: Dopravní zátěže, plynulost dopravy s využitím dat FCD a fuzzy modelování Dojezdové doby a rychlost dopravního proudu Obsazenost parkovišť a parkovacích domů s automatickými detekčními systémy Události – nehody, omezení, uzavírky, meteosituace Vykonávání zimní údržby – stav ošetření povrchu komunikací Poskytuje také základní provozní funkce: Sledování základních stavů světelných signalizačních zařízení Sledování stavů tunelových staveb

Jaké zdroje dat DIC využívá • • • • • • • • • • •

V rámci implementace jsme během několika týdnů integrovali stávající systémy města i externí zdroje dat: Silniční tunelové stavby (3 tunelové stavby) Dohledový kamerový systém (48 dopravních kamer) Videodetekční systém (97 kamer v tunelových systémech) Světelná signalizační zařízení (143 zařízení) Automatické parkovací systémy FCD data z flotily vozidel veřejné dopravy a z flotily vozidel zimní údržby FCD data z externích flotil automobilů Data ze strategických dopravních detektorů Data z Dopravního podniku města Brna Data z Jednotného systému dopravních informací ČR Evidenci dopravních nehod PČR

Veřejná část DIC Brno

Všechna data jsou zpracovávána a vyhodnocována vyspělou aplikační logikou v jednotlivých modulech systému. DIC lze snadno rozšířit i o přímé řízení dopravy.

• • •

Informace jsou zpřístupněny několikerým způsobem: Zobrazením na velkoplošném zařízení v rámci CTD BKOM Webovou aplikací pro dopravní experty města Webovou i mobilní aplikací pro veřejnost (www.doprava-brno.cz)

Platforma SMARTiC CITY

Nové Dopravní informační centrum je postaveno na firemní platformě SMARTiC CITY, která je modulární a umožňuje rychle a snadno přidávat další zdroje dat, aplikační logiku i vytvářet další výstupy a vizualizace informací. Platforma SMARTiC CITY však není určena pouze pro dopravní informace. Poskytuje prostředí pro zpracování a vizualizaci dat ze všech oblastí života chytrého města, pro podporu rozhodování i pro komunikaci s obyvateli. www.vars.cz

63

64

komerční prezentace

Mobilita

65

Jak na carsharing David Bárta, šéfredaktor Smart Cities

Road Traffic Technology

Auto používáme asi hodinu denně. Proto lidé přišli na to, že lze auta více vytěžovat, pokud je budou sdílet. Dobře nasazený carsharing tak významně přispívá k řešení klasické bolesti našich měst – nedostatku parkovacích míst. Americká města nám nemohou být vzorem, mentalita lidí i urbanistická řešení se od evropského pojetí významně liší. To ale neplatí o Portlandu (600 tisíc obyvatel), asi nejevropštějším americkém městě, které může být v oblasti regulace dopravy pro nás velkou inspirací. Už jsem o Portlandu psal: možná si vzpomenete, že Portland podporuje nevlastnění aut, a to například tím, že všem pronajímatelům bytů ve vzdálenosti do 500 m od páteřní sítě MHD ukládá povinnost zahrnout do nájmu i celoroční jízdenku na MHD, a také tím, že do stejné vzdálenosti neplatí tak úplně normativní nutnost výstavby „potřebného“ množství parkovacích míst.

CROSS RS 4 & ŘADIČE SVĚTELNÉ SIGNALIZACE DOPRAVNĚ-ŘÍDICÍ ÚSTŘEDNA

Naše města trpí dlouhodobě uplatňovanou filozofií dopravních inženýrů i ostatních „síťařů“, kteří velmi efektivně plánují investice do města z pohledu řešení svých (oborových) problémů. Ulice našich měst se tak proměnily na „komunikace“, tedy jakési jednoúčelové dopravní spojnice, jejichž primární funkcí je průjezdnost. Desetiletími budovaný systém nás ale zavedl do slepé uličky. Komunikace se přes jejich objemovou rozpínavost nestaly průjezdnými a lidé, protože chtějí žít v libém prostředí, které jim město náhle nenabízí, se stěhují za město a do města dojíždějí, čímž činí město neprůjezdným.

Systém adaptivního řízení dopravy v městských oblastech CROSS jsou inteligentní systémy řízení dopravy, které je možné přizpůsobit pro každé město a konkrétní dopravní situaci. Systém zahrnuje jak dispečerské nástroje pro ovládaní jednotlivých křižovatek, tak nástroje pro dopravně závislé řízení v koordinaci a pro adaptivní řízení. Umožňuje např. aktivní preferenci vozidel městské hromadné dopravy a vyvolání tras pro průjezd vozidel záchranných složek. Systémy CROSS plně podporují cloudová řešení.

Vyhovět potřebám občanů žádajících více parkovacích míst lze připodobnit k tomu, když dovolíme dítěti, aby naráz zbaštilo dva pytlíky bonbónů. Primární uspokojení tak vede k sekundárním trávicím problémům. V našich městech je díky dopravnímu nastavení mnohdy obtížné trávit volný čas venku, neboť je prostor i vzduch zamořen. Tak jako střídmost přináší vzpruhu pokaženému žaludku, tak i pokaženému městu je nutné naordinovat dietu – a carsharing je jedním z léčiv, pokud je lék podáván správně.

Přínosy a strategie

www.cross.cz

Jak ukazuje příkladná regulace z Portlandu, nemusí být vždy proklamovaný carsharing řešením, zvláště pokud jsou sdílená auta

využívána stejně málo jako ta vlastní. Portland tak přichází i s pravidly, jak na svou skvěle a jednoduše nastavenou regulaci dohlížet a v případě neplnění podmínek dohodnuté smlouvy zrušit. Začíná se strategií. Ta portlandská se vejde na tři strany a začíná jasnou proklamací, že si město uvědomuje, že carsharing přináší velké přínosy jak městu samotnému, tak jeho obyvatelům. Mezi hlavní přínosy patří nižší znečištění vzduchu a vody, menší dopravní zácpy a zvýšení počtu cestujících veřejnou dopravou, na kole či pěších. Cílem strategie je nastavit transparentní, spravedlivou a konzistentní regulaci poskytování carsharingu ve městě Portland. Pro podporu konceptu město umožňuje provozovatelům carsharingu, aby si zarezervovali pouliční parkovací místa vyhrazená exkluzivně pro carsharing. Každému provozovateli je vystaveno povolení na každé parkovací místo, vozidlo či celou organizaci. Za provozovatele carsharingu je považována organizace, která provozuje alespoň 20 sdílených vozidel.

Obecné požadavky

Každé sdílené vozidlo musí mít viditelně vystavené povolení. Program městské podpory sdílených vozidel vyhradil celkem 300 míst, tj. 100 placených parkovacích míst a 200 neplacených parkovacích míst. Každé takto vyhrazené místo slouží právě jednomu provozovateli carsharingových služeb a nesmí být využito jinou společností. Vyhrazená parkovací místa v placených zónách jsou každoročně soutěžena v aukci, kdy minimální cenu stanoví město. Tato cena je sumou parkovného a nákladů na instalaci a údržbu a administrativních nákladů spojených s pronájmem a aukcí. Vyhrazená parkovací místa mimo placenou oblast jsou nabízena provozovatelům carsharingu s ohledem na strategickou podporu v oblastech, kde je potřeba koncept zavést či více podpořit a odkud lidé často využívají individuální dopravu. I tato místa jsou pod dohledem jak technologicky, tak i fyzickými kontrolami pracovníků městského úřadu, aby se eliminovalo případné nedostatečné využívání daného parkovacího místa v místech vysoké poptávky. Jako nedostatečné využívané je definováno jakékoliv parkovací místo, které je využíváno méně než 60 jízdami za měsíc po dobu 3 měsíců (pokud neexistují důvody, které provozovatel nemohl ovlivnit, např. rekonstrukce ulice či vyšší moc). Rozhodnutí o odejmutí parkovacího stání je danému provozovateli oznámeno písemně. Odejmutí nebo přesunutí vyhrazeného parkovacího stání se děje po uplynutí 30denní oznamovací povinnosti. Pokud tento úkon zasahuje do doby, za kterou si provozovatel již v aukci zaplatil, je mu adekvátní částka refundována. Pokud se musí dané vyhrazené stání z nějakého důvodu zrušit, nabídne město dotčenému provozovateli adekvátní náhradní stání. Každé takové místo je náležitě označeno, nicméně neumožňuje danému provozovateli žádnou veřejnou reklamu.

66

Mobilita

Poplatky

Poplatky za místa v placených zónách jsou stanoveny výsledkem každoroční aukce, která začíná na minimální ceně zohledňující veškeré náklady spojené s vyhrazením místa pro carsharing. Dané místo je vždy pronajato nejvyšší nabídkové ceně. Pokud pro dané místo není nabídnuta ani minimální cena, zůstává dané místo dále placeným stáním bez specifického vyhrazení. Pro vyhrazená místa mimo placené zóny si město vyhrazuje právo nastavení ceny pokrývající náklady na vyhrazení takového místa, přemístění, odstranění, údržbu a související administrativní náklady. Pokud se místo nachází v zóně rezidentního parkování, jsou příslušné poplatky také zahrnuty. Poplatky standardním procesem pravidelně reviduje městský odbor dopravy.

Každé sdílené vozidlo odstraňuje 7 až 11 vozidel z městských komunikací. Rozmístění vyhrazených míst

Každoroční aukce je oznámena měsíc před jejím pořádáním všem stávajícím provozovatelům i těm, kteří o povolení úspěšně požádali. Instalace schválených a úspěšně pronajatých míst bude provedena bezodkladně a dotčený provozovatel bude o připraveném vyhrazeném místě informován. Portland si vyhradil i zónu (centrální obchodní zóna), ve které nelze vyhradit parkovací místa pro carsharing. Je zcela v kompetenci „hlavního městského dopravního inženýra“, aby kdykoliv taková omezení změnil. Samotní provozovatelé carsharingu mohou odpovědné osobě navrhovat umístění dalších vyhrazených stání v neplacených zónách. U každé žádosti se však musí doložit souhlas vlastníka sousedních pozemků. Pokud se dané místo nachází v oblasti rezidentního parkování, musí o povolení rozhodnout příslušná komise dopravy dané městské části, případně jiná touto agendou pověřená organizace. Město také může navrhnout zřízení takových míst na základě strategií řešících dopravní poptávku a požadavků místních organizací i fyzických osob. Jakmile je takové místo vyhrazeno, město informuje všechny provozovatele carsharingových služeb.

Odpovědnosti provozovatelů carsharingu

Za provozovatele carsharingu lze považovat organizaci provozující flotilu o více než 20 vozidlech. Provozovatel musí uhradit všechny relevantní poplatky městu i zákonné poplatky. Provozovatel může službu provozovat jen s příslušným povolením. Provozovatel musí každou žádost o vyhrazení parkovacího místa mimo placenou zónu doložit souhlasem vlastníka sousedního pozemku. Pokud se místo nachází v zóně rezidentního parkování, musí provozovatel získat povolení od místní samosprávy nebo jiné pověřené organizace. Provozovatelé jsou povinni každoročně předkládat seznam svých členů i data o změnách v dopravním chování, nákladech a přínosech, aby město mohlo v úzké spolupráci s provozovateli správně nastavit podpůrný program pro sdílení aut. Provozovatelé musí předkládat čtvrtletní zprávu obsahující informace o využívání svých parkovacích míst, využívání vozidel, počtu registrovaných uživatelů a počtu provozovaných vozidel.

komerční prezentace

Dohled

Město Portland provádí aktivní dohled nad obsazeností parkovacích míst pro carsharing. Město vystaví pokutu těm řidičům, kteří parkují na daných místech bez patřičného povolení. Požadavky na řešení neoprávněného parkování mohou podávat pouze pověřené osoby jednotlivých provozovatelů carsharingu. Odpovědností města je oznamovat provozovatelům carsharingu plánované události, čištění nebo opravy ulic, které vyžadují přeparkování vozidel. Pracovníci dohledu informují bezodkladně dotčeného provozovatele předtím, než bude jeho vozidlo odtaženo. Provozovatelé carsharingu jsou odpovědní, aby bezodkladně po obdržení oznámení vozidlo přeparkovali, jinak budou předmětem odtahu a správního řízení. Jakékoliv porušení těchto odpovědností bude vyřešeno správním řízením do 30 dnů. V případě neúspěšného řízení může být povolení na dané stání ze strany města zrušeno.

Přínosy carsharingu v číslech Výzkumné centrum dopravy Kalifornské univerzity Berkeley vydalo výsledky vůbec první studie zaměřené na carsharing v Severní Americe a na jeho dopad na mobilitu. Výzkumníci tvrdí, že závěry jasně dokazují, že carsharing snižuje počet automobilů jedoucích a parkujících ve městě. Studie shromáždila data od téměř 9500 členů služby car2go z Calgary, San Diega, Seattlu, Vancouveru a Washingtonu DC a zjistila, že 2–5 % uživatelů car2go své auto prodalo a dalších 7–10 % uživatelů si díky car2go auto nekoupilo. Studie také zjistila, že každé sdílené vozidlo car2go odstraňuje 7 až 11 vozidel z městských komunikací. Výzkumníci také odhalili, že se napříč uživateli v různých městech snížil celkový objem ujetých kilometrů o 6–16 % (v průměru 11 %) a emise skleníkových plynů o 4–18 % (v průměru 10 %). Z těchto výsledků bylo dále odhadnuto, že cestováním sdílenými vozidly lze u středně velkého „amerického“ města ušetřit 16 až 46 milionů ujetých kilometrů ročně, v závislosti na předpokládaných změnách dopravního chování, což znamená úsporu mezi 5,5 až 12,7 tun emisí skleníkových plynů na jedno sdílené car2go vozidlo ročně. Průměrné stáří vozů, které členové car2go následně prodali, bylo 14,4 let napříč všemi městy, což dokládá, že je carsharing i účinným nástrojem pro eliminaci starších vozů s vysokou emisní zátěží z území města.

WWW.CITIQ.CZ

Pomocí magnetických detektorů dokážeme sledovat obrátkovost míst vyhrazených pro carsharing a hodnotit tak přínos carsharingu pro město.

67

68

ENERGETIKA

Aktuální trendy

na evropských trzích s energetickými službami se zaručenou úsporou (EPC) Jana Szomolányiová, Tomáš Černý, SEVEn – Středisko pro efektivní využívání energie, o. p. s.

Nedávný průzkum z léta 2015 o trhu EPC přinesl zajímavý přehled posledního vývoje. Zaměřil se na problematiku omezení a podpory EPC. Odpovědi na tyto a další otázky byly získány v rámci projektu Transparense, jehož cílem je zvýšit transparentnost a rozvoj trhů EPC v Evropě.

ENERGETIKA

Průzkum, jehož se zúčastnilo 81 poskytovatelů EPC a 60 facilitátorů, navazuje na shodně koncipovaný průzkum z roku 2013, v němž odpovídalo 144 poskytovatelů EPC. Výsledky obou průzkumů jsou shrnuty a online k dispozici v Databázích trhu EPC projektu Transparense.

EPC v Evropě roste

Z průzkumu vyplývá, že nejnovější vývoj na trzích EPC v Evropě skýtá poměrně pozitivní pohled. Přibližně dvě třetiny všech respondentů v roce 2015 uvedly, že jejich národní trh EPC zaznamenal v posledních třech letech růst, přičemž 17 % tento růst označilo za silný (6% a vyšší růst) a 45 % za slabý (1% až 5% růst). Vedle 13 % respondentů, kteří připustili propad, označila zhruba jedna pětina z nich (21 %) národní trh za stagnující. Tyto výsledky jsou o něco pozitivnější v porovnání s rokem 2013, kdy silný růst uvedlo o čtyři procentní body méně dotázaných. Je zajímavé, že poskytovatelé EPC se zdají být ve svém hodnocení optimističtější než facilitátoři EPC. Zatímco za „významný růst“ označilo vývoj na trhu jen 15 % facilitátorů, v případě poskytovatelů se jednalo o 23 %. Podobně více než čtvrtina zúčastněných facilitátorů EPC (28 %) uvedla, že trh EPC v jejich zemi za poslední tři roky stagnoval, zatímco tento názor sdílí pouze 16 % poskytovatelů EPC.

Hlavní motivační faktory

69

Překážkou EPC je také komplikovanost a nedostatek informací

V aktuálním průzkumu se jako největší překážky podnikání v oblasti EPC ukázaly nedostatek státní podpory a přílišná regulace, spolu s nejistotou ohledně dotací a vládní politiky. Další v průzkumu zmiňované bariéry jsou strukturálního charakteru, a sice nedostatek důvěry v odvětví energetických služeb, složitost konceptu EPC nebo nedostatek informací. Při srovnání výsledků loňského průzkumu s rokem 2013 lze vysledovat několik zajímavých posunů. Například o pětinu méně respondentů v posledním průzkumu označilo finanční krizi za hlavní překážku rozvoje trhu. Naopak vyšší podíl dotázaných v tomto roce považuje za hlavní bariéru komplikované účetní předpisy, konkrétně 27 % oproti 14 % v roce 2013. Důvodem těchto změn může být pozitivnější hospodářský vývoj v Evropě a zároveň rostoucí obavy v souvislosti s nařízeními, jež považují investice EPC za součást státního dluhu, což znatelně omezuje trh EPC. Pokud jde o hlavní „hnací motory“ odvětví EPC, tím nejzřetelnějším je tlak na snížení nákladů, následovaný rostoucími cenami energií a zvyšující se poptávkou. Zde můžeme opět pozorovat podstatné rozdíly mezi odpověďmi z let 2013 a 2015. Zatímco rostoucí ceny energií byly v roce 2013 identifikovány jako primární hybatel trhu v 70 % případů, v novém průzkumu tento podíl klesl na polovinu. Příčina tohoto poklesu je zjevně spojena s obratem ve vývoji cen energií. Je poměrně překvapující, že „vládní politiku“ loni označila za hlavní hnací sílu pouze pětina respondentů (22 %), jelikož v roce 2013 činil podíl 41 %.

Finanční krize Tlak na snižování nákladů

Zvyšování cen energie

Hlavní bariéry pro rozvoj EPC

Finanční krize Dostupnost vhodného financování

Poptávka

Vládní politika

Veřejné dotace

Komplikovaná pravidla pro účtování / účetnictví

Nedostatek důvěry ve firmy ESCO

Komplexnost EPC/ nedostatek informací

Hlavní motivací k využívání EPC je tlak na snižování nákladů na energie. Největší překážkou je pak nedostatek informací a důvěry.

Poptávka

Nejistota v oblasti dotací a politiky

Regulace / nedostatek podpory ze strany vlády

Získání vhodného financování

70

ENERGETIKA

ENERGETIKA

71

Veřejná zakázka se zaručeným výsledkem – úspory energie s uplatněním metody EPC Stav kotelny před modernizací. Fota: PORSENNA o. p. s.

Miroslav Šafařík, Jiří Mazáček, PORSENNA o. p. s 

postupováno v souladu se zákonem o veřejných zakázkách (ZVZ). Proto se nadále bude tento článek věnovat metodě EPC z pohledu veřejného zadavatele.

Hledáme-li chytrá řešení, zcela nepochybně mezi ně patří projekty realizované metodou EPC. Jedná se o vztah zadavatele a dodavatele, kdy mají oba stejný zájem, tedy šetřit zadavateli provozní prostředky v podobě výdajů za energii, vodu a s tím spojené ostatní provozní náklady. Jedná se o ukázkový příklad aplikace strategie trojí výhry – z výsledků má prospěch kromě obou jmenovaných stran také životní prostředí díky nižší zátěži emisemi, nižší spotřebě vody apod. Metoda EPC (Energy Performance Contracting) je komplexní odborná služba dodávaná „na klíč“ firmou energetických služeb, tzv. ESCO (Energy Service Company), a jejím principem je dosahování dlouhodobě zaručených úspor energie (tepla, elektřiny, zemního plynu, případně dalších paliv) a vody. Metoda EPC je využitelná jak ve veřejném, tak v soukromém sektoru. V podnikové praxi má však její použití jistá specifika a navíc nemusí být nutně 180 %

Na úvod bychom rádi připomněli, že základem metody EPC jsou garantované úspory energie (provoz), nikoli financování. Dodavatelská společnost ESCO Energy Services COmpany navrhuje a následně realizuje úsporná opatření a poskytuje smluvní záruky, že po dobu trvání smluvního vztahu bude dosaženo minimálně smluvně garantovaných úspor energie, potažmo úspor provozních nákladů, z nichž budou splaceny veškeré vynaložené náklady. Do nich patří kromě samotné investice do úsporných opatření náklady na činnost energetického managementu, kterou ESCO po celou dobu trvání smluvního vztahu provádí, a obvykle je součástí služby (tj. celkových nákladů) také zajištění financování úsporných

provozní náklady

splátky investičních nákladů

160 %

finanční přínos (úspora)

Ukončení splátek

140 % Realizace opatření

Provozní náklady

120 %

opatření ze strany ESCO. Pokud jde o financování, alternativou je využití vlastních zdrojů, resp. úvěru, který pro účel projektu čerpá přímo zadavatel. Na grafu je vyjádřen průběh provozních nákladů s metodou EPC a bez metody EPC. Rozdíl, který vzniká po dobu trvání kontraktu, je tzv. nadúspora, o niž se ve smluveném poměru dělí zadavatel a ESCO. Klient je současně lépe chráněn proti nárůstu nákladů zapříčiněných případným růstem cen energie, neboť dochází k vyšší úspoře, než jaké by bylo dosaženo realizací dílčích opatření bez použití metody EPC.

Jediným výdajem města v rámci tohoto projektu jsou náklady na externího poradce – firmu, která připraví zadávací dokumentaci a následně organizuje výběr dodavatele v rámci režimu jednacího řízení s uveřejněním. Vše ostatní – splátky investice a finanční služby – je v ideálním případě spláceno nejvýše ve stejné výši, v jaké byly před realizací projektu vynakládány provozní náklady v souvislosti se spotřebou energie a vody. Platí tudíž, že investice je splácena z úspor (pokud se nejedná o deficitní projekt – viz dále v textu). Existují v zásadě dvě schémata financování: častější je zajištění financování ze strany dodavatele (ESCO), ale může být využito i možnosti, že si financování zajistí zadavatel a ESCO zajišťuje realizaci opatření a ručí za dosažené úspory. Obvykle je financování součástí dodávky a výše finanční služby je součástí celkové ceny zakázky.

1. 80 %

2.

40 %

20 %

3.

0% 2015

2016

2017

2018

Průběh splátek investičních nákladů a úspor při využití metody EPC

2019

2020

2021

2022

2023

2024

2025

2026

2027

2028

4.

Charakteristika metody EPC

100 %

60 %

Armatury kotelny modernizované pomocí metody EPC

Projekt realizovaný metodou EPC má několik zásadních předností: Jedná se o jediný smluvní vztah zadavatel–dodavatel, kdy obě strany mají stejný zájem, tj. dosažení co nejvyšších úspor energie, a společnou motivaci. Sloučení mnoha výběrových řízení na realizaci jednotlivých opatření (obvykle pro každé opatření jedna veřejná zakázka, dále VZ, na projekční činnost a poté VZ na realizaci) do jedné soutěže, ESCO zajistí všechny fáze projektu tzv. na klíč – od vlastního návrhu úsporných opatření přes projekční práce a realizaci až po následnou činnost prokazování a garance předpokládaných přínosů. Zhodnocení významné části majetku a zlepšení provozních parametrů správy majetku najednou. Často lze na rámec standardně návratných úsporných opatření zařadit i některá další investiční opatření.

• • • • • • •

Úspory provozních nákladů jsou garantovány smluvně, jejich nedosažení je na vrub dodavatele. Splátky investice jsou vždy kryty výnosy projektu a jsou rozloženy do delšího časového období tak, aby byly ve výši nejvýše původních nákladů na energii. Důležitý ekonomický dopad má také skutečnost, že úspory jsou dosahovány od prvního roku po dokončení realizace, a nikoli postupně tak, jak by na jejich realizaci zadavatel jinak získával prostředky do rozpočtu v jednotlivých letech. Obvyklé typy opatření prováděných v rámci projektů metodou EPC: modernizace otopné soustavy, včetně zdrojů tepla regulace a řízení dodávky tepla, měření a regulace (MaR) optimalizace přípravy a cirkulace teplé užitkové vody (TUV) výměna čerpadel výměna světelných zdrojů instalace spořičů vody energetický management

Kvalitní projekt EPC potřebuje kvalitní přípravu

S ohledem k náročnosti přípravy projektu metodou EPC je doporučeno na počátku provést analýzu vhodnosti využití metody EPC na objektech v majetku veřejného zadavatele (kraje, města či jiné organizace s rozsáhlejším souborem budov – nemocnice, sportovní areály apod.). Ne u každé budovy musí být použití metody EPC optimální a volba souboru budov a zařízení je zásadní též s ohledem na náročnost přípravy zadávací dokumentace. Na druhou stranu, s vyšším počtem budov (resp. celkových nákladů, z nichž je stanovována úspora) se snižují jednotkové náklady za administraci a také je umožněno do projektu zařadit i budovy, resp. realizaci opatření, u nichž by samostatně metodu EPC uplatnit nebylo možné, resp. která by samostatně nebyla ekonomicky proveditelná. Cílem analýzy je tak vytipování vhodných objektů, ve kterých je potenciál pro využití metody EPC. Tyto vybrané objekty tvoří následně předmět veřejné zakázky na poskytovatele energetických služeb (výběr ESCO). Základem hladkého průběhu VZ je kvalitně připravená zadávací dokumentace. Nedílnou součástí ZD jsou co nejpodrobnější podklady k jednotlivým budovám. Více než kde jinde zde platí, že čím lepší a podrobnější jsou podklady, tím lepší jsou následné nabídky uchazečů, resp. výsledná podoba projektu.

72

ENERGETIKA

Stanovení kritérií

Správné nastavení kritérií a jejich vah je klíčem k úspěchu celého řízení a k žádaným parametrům výsledného projektu.

1. 2. 3.

Základní sestava kritérií je: výše zaručených úspor nabídková cena kvalita technického návrhu

Každé z uvedených kritérií se může skládat, a také obvykle skládá, z více podkritérií; zejména kvalita technického návrhu může mít více různých, více či méně kvantifikovatelných podkritérií pro lepší možnost vyhodnocení nabídek. Nastavení vah kritérií si zadavatel volí podle svých preferencí a po konzultaci s odborným poradcem tak, aby co nejlépe postihly jeho potřeby. V případě zájmu o vyšší zhodnocení majetku tak zadavatel nastavuje jiný poměr vah zaručených úspor k nabídkové ceně než v případě, že hodlá udržet rozsah realizace níže. Proces je poměrně komplexní a je potřeba zvážit více faktorů. Vlivem soutěže se nezřídka stane, že výsledná cena zakázky je podstatně vyšší, než bylo očekáváno. V případě správného vedení jednacího řízení to nepředstavuje zásadní problém, investice je vždy splacena z dosažených spor.

Organizace výběrového řízení – fáze veřejné zakázky

V následujících bodech jsou stručně popsány základní fáze a prvky procesu přípravy veřejné zakázky až do fáze provedení a vyhodnocení. Celý proces obvykle trvá minimálně půl roku, ale může být i delší. Pořadí a popis aktivit z důvodu zjednodušení pro tento článek nemusí být důsledně chronologické a úplné. • • • • • •

• • •

Vyhlášení výběrového řízení podle zákona a v souladu s požadavky na jednací řízení s uveřejněním (JŘsU) Zpracování zadávací a kvalifikační dokumentace (ZD) Výběr kvalifikovaných uchazečů Výzva k podání nabídek a k převzetí ZD Prohlídky místa plnění, zodpovězení dotazů; podání nabídek v souladu se zadávacími podmínkami Úvodní hodnocení nabídek a zahájení procesu jednání o nabídkách a jejich postupného hodnocení. V každém z jednacích kol musí být bezvýhradně respektována zadávací dokumentace a všichni uchazeči musí mít stejné informace a podmínky. To je zcela zásadní, neboť s uchazeči je jednáno odděleně. Konečné vyhodnocení nabídek, rozhodnutí zadavatele o výsledku výběrového řízení, vyhlášení vítěze a podpis smlouvy Verifikace úspor a projektová příprava; zpracování projektové dokumentace a postupná realizace opatření Dokončení realizace a zkušební provoz

Po dokončení dodávek následuje předání k užívání a formálně také převod do majetku zadavatele, klíčové je rovněž zpracování provozních řádů a školení uživatelů a nastavení parametrů pro řízení spotřeby. Období záruk za úspory je obvykle 10 let, ale může být i delší. V průběhu celé doby smluvního vztahu probíhá pravidelné roční vyhodnocování projektu a zúčtování dosažených úspor, případně nadúspor. Zadavatel může s dodavatelem domluvit další podmínky, například častější termíny pro pravidelné schůzky a diskuzi dosažených výsledků, vedení energetického managementu a případnou realizaci dodatečných opatření v případě dosahování lepších výsledků, než bylo předpokládáno.

komerční prezentace

Energetický management

Zcela zásadní pro dosahování zaručených úspor je provádění energetického managementu. Energetický management v rámci projektů EPC lze oprávněně považovat za jeho nejvyšší formu, neboť na jeho správně vykonávaných funkcích přímo závisí výsledná úspora, za niž dodavatel ručí a při jejímž nedodržení platí ztrátu v plné výši. Metodou EPC je často ošetřeno pouze několik vybraných budov nebo zařízení zadavatele, je proto vhodné uvažovat o zajištění energetického managementu na veškerém majetku a oba systémy na nějaké úrovni propojit. Takovéto uspořádání již v některých případech funguje a dává smysl také s ohledem na skutečnost, že provádění energetického managementu bude potřeba zajistit i po skončení kontraktu EPC.

Deficitní projekty

Stále častěji bude v praxi nastávat situace, kdy se nenalezne dostatečný potenciál úspor pro splacení investic v požadované době, obvykle 10 nebo 12 let. Důvodem může být postupná realizace úsporných opatření jiným způsobem, aktuálně stagnující ceny energie apod. I v takových případech je však možné projekty EPC realizovat, zadavatel však musí akceptovat určitou míru spolufinancování – ať už jednorázovou investicí, nebo ve formě vyšších splátek. Výhoda projektu je však stále stejná: garance smluvených přínosů.

Smart grids V rámci projektu Smart City společnost E.ON Česká republika dlouhodobě nabízí městům a obcím služby v oblastech veřejného a interiérového osvětlení, podporu elektromobility, využití CNG a rozvoj inteligentní energetiky. V souvislosti s tím se často setkáváme s termínem smart grids.

Na co si dát pozor

Metoda EPC má mnohem více výhod, které převáží i v případě, že se v procesu přípravy a realizace ne vše podaří úplně podle plánu a správně. Je to i logické, neboť je-li realizováno několik desítek opatření na 10 až 20 budovách, resp. souborech budov, narůstá samozřejmě i riziko, že ne vše se podaří na 100 %, ale současně se toto riziko rozloží do většího počtu opatření. Přesto existuje několik zásad, které je potřeba dodržet, aby proces neselhal. Již ve fázi výběru objektů a zařízení, která budou předmětem projektu EPC, je potřeba zajistit, aby na těchto objektech již nebyla prováděna žádná opatření s dopadem na spotřebu energie, vyjma například řešení havarijních stavů. Tato opatření jsou kontraproduktivní hned dvakrát – ubírají potenciál úspor projektu EPC a zatěžují zadavatele administrativně i finančně, aniž by nesla hodnotu garantované úspory. Jde zejména o zabránění snížení efektu metody EPC, neboť proces od přípravy veřejné zakázky do podpisu smlouvy s dodavatelem trvá nejméně půl roku, ale obvykle i déle než jeden rok. Přesto se tato příprava a zpracování vyplatí. Mylná je také představa, že proces veřejné zakázky je možno realizovat svépomocí. Pokud o realizaci projektu metodou EPC uvažujete, svěřte se do rukou prověřených odborníků, kteří vás provedou nejen zákonným procesem JŘsU (tuto část je skutečně možné realizovat minimálně zčásti v režii zadavatele), ale zejména přípravou technické části zadávací dokumentace, nastavením kritérií, přípravou smlouvy a vedením jednání s uchazeči. Současně je potřebná vysoká součinnost zadavatele. Například jednání s uchazeči by se měli vždy účastnit zástupci zadavatele, kteří za správu daných objektů odpovídají a mají zásadní přehled o tom, co daný objekt vyžaduje a jak se chová v provozu. EPC funguje, není se čeho bát. Metodu EPC je také možné kombinovat se zateplením budov, kdy ESCO přebírá garanci i za přínosy ze zateplení. Aktuálně je v tomto ohledu také zvýhodněna dotace z programu OPŽP. V článku byly kromě vlastních zkušeností autorů ze společnosti PORSENNA o. p. s. využity informace a materiály společností SEVEn o. p. s. – Střediska pro efektivní využití energie a APES (Asociace poskytovatelů energetických služeb – www.apes.cz).

lze síť provozovat tak, že dochází k optimalizaci spotřeby a výroby. To umožňuje distributorovi/obchodníkovi nabízet přebytečnou energii zákazníkům za zajímavější ceny.

Smart grid, neboli chytrá elektrická síť, je nový koncept distribuční sítě, která využívá obousměrnou komunikaci mezi jednotlivými účastníky, a tím umožnuje v reálném čase velmi pružně reagovat na aktuální zatížení sítě a integrovat více obnovitelných zdrojů.

• • • •

Z pohledu koncového zákazníka je zajímavým benefitem tzv. smart home, tedy nasazení inteligentních prvků do domácnosti zajišťujících její větší automatizaci. Tyto prvky se budou řídit za pomoci dat získaných z chytrých elektroměrů a přispějí tak k optimalizaci provozu jednotlivých spotřebičů, tj. dojde k omezení spotřeby v době vysokého tarifu a k přesunu do období nízkého tarifu bez jakéhokoli dopadu na komfort zákazníků. To se týká např. provozu praček, myček, sušiček, mrazniček, ohřevu vody, topení, klimatizace a dobíjení elektromobilů.

V praxi to znamená, že bude docházet k selektivnímu řízení spotřebičů (náhrada HDO) pro ohřev teplé užitkové vody, řízení topení a klimatizace, malých elektrických zdrojů v domácnostech, lokálních zdrojů el. energie (např. kogenerační jednotky), nabíjení a akumulačních možností elektromobilů.

Rovněž budou vznikat tzv. virtuální elektrárny, díky kterým budou moci zákazníci nabízet distribučním společnostem své aktuálně nevyužité výrobní kapacity elektrických zdrojů a mohou se tak stát dodavateli elektřiny do sítě.

Pro provoz smart grids je potřeba zajistit spolehlivé měření a predikci toků elektrické energie v distribuční síti. Z principu fungování sítě jsou rovněž kladeny vysoké nároky na monitoring a ovládání sítí VN a NN, kdy tyto sítě nejsou v současné době pro provoz v režimu smart grids připraveny.

Všechna tato opatření zvýší spolehlivost distribučních sítí. Tím bude také umožněn další rozvoj a integrace obnovitelných zdrojů bez nutnosti nehospodárného odpojování klasických výroben elektrické energie. Základním předpokladem pro spolehlivé fungování smart grids je zavedení systému inteligentního měření spotřeby elektrické energie (smart metering) včetně všech jeho funkcionalit. Chytré měření probíhá v reálném čase a díky obousměrné komunikaci mezi odběrnými místy a distributorem

Nasazení dostatečného počtu potřebných zařízení pro spolehlivé fungování smart grids vyžaduje nákladné investice a dostatek času. Výzvou pro následující období je zejména zajištění efektivní, bezpečné a ekonomicky přijatelné obousměrné komunikace pro přenos dat, která je podmínkou pro existenci a plné využití chytrých sítí.

Tradiční distribuční síť • • • •

Radiální topologie Centralizovaná výroba elektrické energie Tok energie od výroby k zákazníkovi Jednosměrná komunikace

Smart grids • • •

Síťová topologie Začlenění distribuované výroby Různé směry toku energie

73

74

energetika

energetika

Osvětlení zimního stadionu 

nání energetických i finančních jednotek se skutečnou spotřebou. Současně byla určena i referenční cena elektřiny, jejíž výše nadále slouží i pro případné stanovení sankcí za nedodržení garantované spotřeby. Uchazeči se v rámci svých nabídek zavázali k nepřekročení garantované spotřeby elektřiny (v kWh/rok). Pro vyhodnocení jsou tak vždy použity měřené hodnoty skutečné spotřeby elektřiny a skutečné doby svícení v jednotlivých úrovních osvětlení za daný rok. Nepřekročení garantované spotřeby bude po dobu smluvního vztahu každoročně prokazováno městem na základě porovnání skutečně naměřené a garantované spotřeby.

Příležitost pro hodnocení na základě ekonomické výhodnosti Autoři: Miroslav Šafařík, Jiří Mazáček, PORSENNA o. p. s. Nový zákon o zadávání veřejných zakázek (č. 134/2016 Sb.) je mnohdy vnímán jako zásadní nejen pro zjednodušení procesu, ale také pro zvýšení kvality zakázek a jako vysvobození od převládajícího vyhodnocování podle nejnižší ceny. Pro ty, kteří měli odvahu a byli ochotni podstoupit o něco složitější přípravu veřejné zakázky, nebyla ani za předchozího předpisu žádná překážka pro zadávání na základě kritérií ekonomické výhodnosti. Také ministerstvo pro místní rozvoj pro tyto případy připravilo již v roce 2008 Metodiku hodnocení veřejných zakázek s ohledem na kritérium 3E jako součást dokumentu „Jak zohledňovat principy 3E (hospodárnost, efektivnost a účelnost) v postupech zadávání veřejných zakázek“. Pravdou je, že v některých případech může být příprava takovéto zadávací dokumentace náročná, ale vyšší úsilí se zúročí ve výsledku. Jednou z procesně nejsložitějších veřejných zakázek tohoto typu je zřejmě příprava projektů metodou EPC (viz jiný článek v tomto vydání časopisu), jsou však případy, kdy podstata veřejné zakázky přímo vybízí k hodnocení na základě ekonomické výhodnosti a kdy lze zadávací dokumentaci připravit relativně jednoduše. Právě to byl případ řešení nového osvětlení zimního stadionu v Sušici. Zimní stadion zde má dlouhou historii a je součástí unikátního sportovního areálu s plaveckým bazénem a s dalšími možnostmi sportovního vyžití a relaxace. Zimní stadion je v podstatě víceúčelovým zařízením, neboť po částečné rekonstrukci v roce 2009 zde byl pořízen rozebíratelný umělý povrch pro halové sporty. Osvětlení však zůstalo původní, rozpočet neumožnil komplexní renovaci. V roce 2015 však již uzrál čas na výměnu svítidel, a jelikož zde byl zájem pořídit osvětlení s co nejlepšími parametry a navíc energeticky úsporné, bylo rozhodnuto o relativně náročnější přípravě zadávací dokumentace tak, aby si dodavatele zavázali zajištěním garantované spotřeby energie. Situace byla v tomto případě odlišná od té, která je popsána v případě projektu realizovaného metodou EPC. Jednalo se o klasické výběrové řízení na zakázku malého rozsahu v podobě stavebních prací. Namísto obvyklého kritéria nejnižší nabídkové ceny však bylo připraveno vícekriteriální hodnocení (viz dále v článku), doplněné navíc o podmínku vyhodnocování dosažených úspor po dobu několika let od ukončení realizace. Tento požadavek by mohl být považován za formu rozšířené záruky za dodané dílo.

Zadávací dokumentace

Profesní a technické kvalifikační předpoklady byly nastaveny co nejjednodušeji, nebylo vyžadováno nic více než doklad k podnikání v předmětné oblasti a doložení tří obdobných zakázek. Zadavatelem byly dále poměrně precizně specifikovány technické požadavky dodávky osvětlení. Zásadní přílohou smlouvy však byla část definující vyhodnocení skutečně měřené spotřeby.

Hodnocení nabídek prováděla hodnoticí komise, jejímiž členy byli zástupci města, provozovatele zimního stadionu a také odborný poradce, který se podílel na přípravě technické části zadávací dokumentace. Vzhledem k charakteru zakázky si zadavatel ponechal možnost vyzvat uchazeče k úpravě či doplnění nabídky, nicméně tuto možnost nemusel využít, a to i přesto, že nabídek se sešlo celkem pět. Třem zvoleným dílčím kritériím byly stanoveny váhy v procentech podle jejich důležitosti následovně 1

Nabídková spotřeba (v kWh/rok)

50 %

2

Nabídková cena (v Kč bez DPH)

40 %

3

Kvalita technického návrhu

10 %

Nabídková spotřeba

Nabídkovou spotřebou se rozumí spotřeba energie, kterou byl každý z uchazečů schopen garantovat v rámci podání nabídky a zaručit tak její dosažení a udržení po realizaci jím navrženého řešení. Nabídkovou spotřebu stanovil každý z uchazečů výpočtem na základě zadavatelem stanovených okrajových podmínek, a to pro své technické řešení. Jak je asi zřejmé z podstaty předmětu zakázky, podklad pro výpočet nabídkové spotřeby obsahoval základní parametry pro výpočet – požadovanou intenzitu osvětlení pro každou úroveň osvětlení a dobu svícení stanovenou zadavatelem na základě zkušenosti s provozem a předpokládaným provozem v budoucnu. Hodnocení nabídek bylo u tohoto kritéria provedeno samozřejmě ve prospěch nižší hodnoty.

Nabídková cena

Nabídková cena představovala celkovou cenu za dodávku předmětu díla, včetně projektové dokumentace. Podmínkou však bylo, aby cena za realizaci díla, tj. dodávka a montáž zařízení včetně souvisejících stavebních prací, byla v nabídce doložena kalkulací v podobě soupisu prací a dodávek, resp. hrubým položkovým rozpočtem.

Kvalita technického návrhu

Třetím z hodnoticích kritérií byla kvalita technického návrhu. Podobná kritéria bývají ve veřejných zakázkách problematická, proto se kvalita příliš často jako subjektivní kritérium neobjevuje. V případech, kdy kritéria určující kvalitu dodávky je možné alespoň částečně kvantifikovat, lze užití kritéria doporučit vždy. Kvalitou návrhu se rozumí prokázání vazby mezi technickým řešením a nabídkovou spotřebou (respektive úsporou energie) a dalších přínosů pro zadavatele (např. doba garance, přehlednost předložené nabídky, způsob provedení apod.). V tomto konkrétním případě byla hodnocena mimo jiné subkritéria zohledňující technickou kvalitu a úroveň osvětlení, mimo jiné například možnost jednoduchého uživatelského doladění světelného toku na požadovanou úroveň, možnost vzdálené správy, monitoringu a diagnostiky stavu jednotlivých svítidel, možnost programování jednotlivých zón nebo prodloužená garance spotřeby.

75

Svítidla v akci. Foto: Město Sušice

Způsob hodnocení nabídek

Hodnocení nabídek bylo provedeno standardně, na základě bodovací stupnice v rozsahu 1 až 100. Každé jednotlivé nabídce je podle dílčího kritéria přidělena bodová hodnota, která odráží úspěšnost předmětné nabídky v rámci dílčího kritéria. Vyhodnocení kritérií nabídkové spotřeby a nabídkové ceny bylo provedeno stanovením bodové hodnoty na základě poměru rozdílu hodnot nejvyšší a posuzované nabídky ve vztahu k nejvyšší hodnotě. Vyhodnocení kvalitativního kritéria bylo provedeno na základě subjektivního hodnocení jednotlivých nabídek přiřazením bodů v intervalu 0 až 100. Výsledná hodnota byla stanovena na základě vah jednotlivých kritérií, a na základě výsledných hodnot hodnoticí komise stanovila jako vítěznou tu nabídku, která dosáhla nejvyšší bodové hodnoty. Každý uchazeč v nabídce na základě předaných zadávacích podkladů sám navrhl energeticky úsporné řešení předmětu zakázky, které je podle něj vhodné realizovat a za jehož ekonomický výsledek byl schopen převzít garanci. Navržené řešení doložil popisem, technickými daty a zdůvodněním. Každý z uchazečů dále sám mohl navrhnout dobu garance, po kterou bude zaručovat, že nedojde k překročení garantované spotřeby, přičemž zadavatel požadoval, aby byla minimálně dva roky od uvedení do provozu.

Vítězné technické řešení

Pro realizaci byla navržena svítidla InduLED 89W DALI od výrobce FAGERHULT vybavená budičem LED čipů a s možností regulace výkonu pomocí rozhraní. Elektronický předřadník umožňuje regulaci v rozsahu 1–100 %, nicméně pro daný účel je systém nastaven pomocí přednastavených scén s ovládáním z dispečinku ověřeného řídicího systému Helvar. Systém umožňuje konfigurovat každé svítidlo samostatně, což je užitečné v případě řešení poruch, diagnostiky a plánování výměny svítidel. Životnost svítidel a předřadníků je udávána 100 000 provozních hodin. Garance nepřekročení spotřeby byla vítězným dodavatelem, společností EFektivní OSvětlování s. r. o., stanovena na 3 roky.

Vyhodnocování úspor

Zřejmě nejzajímavějším prvkem zakázky bylo nastavení klíčové části zadávací dokumentace (resp. přílohy smlouvy), která definuje způsob vyhodnocování úspor. Této části se budeme nyní věnovat blíže. V prvé řadě bylo potřeba stanovit referenční spotřebu energie. Od této referenční spotřeby energie se odvíjí porov-

V rámci technické specifikace bylo definováno celkem 5 úrovní osvětlení stadionu ve vztahu k provozovaným aktivitám a zásadním požadavkem bylo zajištění měření skutečné doby svícení pro jednotlivé úrovně svícení. Garantovaná spotřeba je pro potřeby vyhodnocování každoročně přepočítávána na základě skutečných provozních hodin, tj. je stanovena jako součet součinů skutečně měřených dob svícení v jednotlivých úrovních osvětlení a celkových příkonů svítidel pro jednotlivé úrovně osvětlení. Spotřeba elektřiny je tak stanovena jako součin celkového příkonu uvedeného v nabídce (předpokladem je, že příkon v nabídce, potažmo v projektové dokumentaci je následně i skutečným příkonem svítidel) a skutečně měřené doby svícení. Garantovaná spotřeba je nadále stanovena jako součet dílčích spotřeb elektřiny z jednotlivých úrovní osvětlení. Skutečná spotřeba je stanovena měřením spotřeby elektřiny na osvětlení, přičemž průběhové měření spotřeby bylo požadavkem na dodávku řídicího systému. Splnění garance bude prokázáno porovnáním skutečné spotřeby a garantované spotřeby. V případě, že dojde k překročení garantované spotřeby, resp. skutečná spotřeba bude vyšší než garantovaná spotřeba, může zadavatel po uchazeči požadovat finanční kompenzaci. Model pro vyhodnocování počítá i s variantou dosažení „méněspotřeby“, tj. v případě, že skutečná spotřeba bude nižší než garantovaná spotřeba, vyplatí město zhotoviteli prémii. Zadavatel spolu s připravenou technickou částí ZD obdržel model pro vyhodnocování úspor v pravidelných ročních termínech v programu MS Excel. Dosahované výsledky má město možnost sledovat a vyhodnocovat také průběžně díky zavedenému energetickému managementu.

Příklad hodný následování

Na příkladu této veřejné zakázky je možné ukázat, že možnosti, jak v rámci dodávky stavebních prací lze dodavatele zavázat ke snížení budoucích provozních nákladů, existují a lze jich v praxi využívat. Tomu nakonec odpovídá i zájem o takto pojatou zakázku, kdy bylo celkem hodnoceno 5 nabídek; soutěž byla kvalitní a vyrovnaná, což je možné považovat za další důkaz toho, že takovýto způsob pojetí zakázky není bariéra. Autoři tohoto článku při přípravě technické části dokumentace využili své zkušenosti s přípravou projektů realizovaných metodou EPC a připravili systém hodnocení zakázky a vyhodnocování úspor tak, že může být inspirací pro využití v dalších podobných případech. Většina zakázek na stavební práce bývá samozřejmě podstatně rozsáhlejší a je složitější správně nastavit parametry veřejné zakázky, ale tím spíše je to potřeba považovat za výzvu a pokoušet se o to, než hned na počátku konstatovat, že je to složité nebo že to nejde. V případě, že se budete chtít přesvědčit na vlastní oči, jste na zimním stadionu v Sušici vítáni. Po předchozí dohodě si můžete osvětlení prohlédnout za provozu a navíc můžete využít všechny možnosti, které Sportoviště Sušice nabízejí (více viz www.sportoviste-susice.cz).

76

KOMERČNÍ PREZENTACE

Města motivují své organizace k úsporám energií Menší tuzemská města a obce dokazují, že principy smart city mohou mít pro jejich fungování nezanedbatelný přínos. V Litoměřicích se městu daří motivovat k úsporám energií veškeré své organizace. Ročně tak ušetří téměř 3 miliony korun. Obec Haňovice zase díky úzké spolupráci s místní firmou snižuje náklady a vytváří nová pracovní místa. Oba projekty byly za svůj přínos nominovány v 8. ročníku soutěže E.ON Energy Globe. Soutěž E.ON Energy Globe letos přináší souboje dvou nominovaných projektů v každé kategorii. V kategorii Obec může veřejnost hlasovat pro fond úspor energie města Litoměřice, proti němuž stojí projekt zaměřený na přístup k životnímu prostředí v Haňovicích. „Oba projekty jsou v kontextu České republiky naprosto unikátní. Staví na principech Smart Cities, ve kterých spatřujeme budoucnost rozvoje českých měst,“ říká Pavel Sovička, generální ředitel developerské společnosti Panattoni Europe pro Českou republiku a Slovensko, která se v letošním roce stala společně s českou společností Accolade novým partnerem soutěže E.ON Energy Globe.

KOMERČNÍ PREZENTACE

2,9 milionu korun. Město navíc o výsledcích své aktivity pravidelně informuje občany, případně pro ně pořádá nejrůznější osvětové a vzdělávací akce. Koncept úzké spolupráce města s jeho organizacemi funguje díky unikátnímu fondu pro úspory energií. „Fond úspor energie je koncipován tak, aby byly finance na podporu nových opatření a obnovitelných zdrojů generovány z již realizovaných úspor energie. Tím v minimální možné míře zatěžujeme rozpočet města,“ vysvětluje Klusák. Ušetřené peníze jsou navíc rozděleny tak, aby z úspory těžily rovněž dílčí organizace. Zhruba 35 % financí je alokováno do rozpočtu města, 30 % do Fondu úspor energie a 30 % získává konkrétní příspěvková organizace, v níž byla úspora realizována.

Haňovice šetří díky spolupráci s místním družstvem

V malé obci Haňovice s 460 obyvateli se za posledních několik let podařilo odstranit černé skládky, snížit spotřebu energie i vyměnit veřejné osvětlení. Zásluhu na tom má především intenzivní spolupráce obce a místního zemědělského družstva, které je zdejší největší firmou. Ta začala v roce 2011 stavbou bioplynové stanice. „Bioplynová stanice je zemědělského typu a zpracovává především odpad, který vzniká při chovu 800 kusů skotu, které jsou ustájeny v Haňovicích. Elektrická energie z bioplynové stanice je využívána pro provoz celého areálu, naše obec ji pak používá pro kulturní a společenské akce,“ vysvětluje starosta Arnošt Vogel. Bioplynová stanice vedle elektřiny vyrábí také teplo, které může obec rovněž zdarma využívat v několika svých objektech včetně kulturního domu, v němž sídlí mimo jiné i obecní úřad nebo knihovna. „Kulturní dům se před výstavbou teplovodu v zimě nevytápěl. Nyní je především v zimních měsících téměř denně využíván pro spolkové, sportovní a společenské akce, jako jsou svatby a rodinné oslavy,“ dodává Vogel. Ani objekty obce však nedokáží využít veškerou energii, kterou bioplynová stanice vyrábí. Zemědělské družstvo proto hledalo možnosti, jak tyto energie efektivně využít. „V roce 2015 zastupitelstvo obce schválilo záměr výstavby skleníků o rozloze 3 ha a výšce 7,5 m, které budou sloužit k pěstování rajčat. První sklizeň proběhne v prosinci 2016,“ prozrazuje Vogel. ZD Haňovice je aktivní též v oblastech přidružené výroby. V tomto roce plánuje kolaudaci haly pro výrobu drátů do 3D tiskáren. „Díky této stavbě a zvýšení provozu výroby drátů do 3D tiskáren vznikne až 50 nových pracovních míst,“ odhaduje starosta.

V Litoměřicích financuje úsporná opatření zvláštní fond

Litoměřice jsou jedním z prvních měst v České republice, kterému se podařilo motivovat k úsporám energií veškeré své organizace i občany. „Naším cílem je, aby si občané a městské organizace uvědomovali vzácnost energie a využívali ji efektivně i za přispění obnovitelných zdrojů energie,“ vysvětluje Jaroslav Klusák, energetický manažer města. Podle Klusáka by mělo být úsporné nakládání s energiemi stejně běžné, jako je třídění odpadu ze strany domácností i veřejných institucí. Konkrétních úspor energií dosahují v Litoměřicích kombinací důsledného energetického managementu a rekonstrukce svých objektů. „Budovy renovujeme v nízkoenergetickém či pasivním standardu. Dále využíváme také fotovoltaické elektrárny,“ říká Klusák, podle něhož je ale nejzásadnější pravidelné monitorování a vyhodnocování spotřeby městských budov. Úsporná opatření přitom mají jasné výsledky – za poslední rok přinesly finanční úsporu ve výši zhruba

Arnošt Vogel, starosta obce Haňovice

Kdo získá E.ON Energy Globe?

Obě města byla za svou aktivitu nominována v letošním 8. ročníku soutěže E.ON Energy Globe v kategorii Obec. O vítězi rozhoduje veřejnost v on-line hlasování. „Obě obce dokazují, že úspory energií nejsou jen líbivou reklamou, ale reálně přispívají k lepšímu životu místních obyvatel. Za unikátní považujeme zejména způsob spolupráce, ať již mezi městskými organizacemi v Litoměřicích, nebo mezi obcí a soukromou firmou v Haňovicích. Velmi si vážíme veškerých aktivit, které přispívají k dlouhodobě udržitelným cílům,“ říká Pavel Sovička, generální ředitel Panattoni Europe pro Českou republiku a Slovensko.

Hlasujte! Můžete vyhrát ceny v hodnotě čtvrt milionu

Každý může hlasovat pro jeden ze dvou nominovaných projektů až do 30. září. „Na hlasující čeká spousta zajímavých odměn v podobě sušičky prádla či podlahového vysavače Miele. Tou hlavní je pak roční zápůjčka vozu ŠKODA Citigo G-TEC na stlačený zemní plyn,“ prozrazuje Vladimíra Glaserová z organizačního týmu soutěže. Pokud se lidé budou chtít zapojit do soutěže o ceny, stačí při hlasování správně tipovat, kdo se stane celkovým vítězem a jaký bude celkový počet hlasujících. Lidé mohou vítězné projekty vybírat na webových stránkách www.ekologickyoskar.cz

Panattoni Europe – partner českých smart cities

Panattoni Europe je developer průmyslových ploch. Od zahájení činnosti ve střední a východní Evropě v roce 2005 společnost dokončila 36 projektů o celkové rozloze 3,2 milionu m². Nabízí průmyslové, skladové a kancelářské plochy. Specializuje se na stavby na klíč (build-to-suit – BTS), které přesně odpovídají požadavkům jednotlivých klientů. Jako správce zařízení nabízí Panattoni Europe komplexní administrativní a provozní služby: 24hodinové zabezpečení, zajištění údržby, výkonnost technického vybavení a také profesionální vzhled parků. Mezi klienty Panattoni Europe patří velké mezinárodní společnosti jako: Amazon, Avon, Bertelsmann, CAT Logistics, CEVA, Coca-Cola, Coty Cosmetics, Dachser, DSV, Flextronics, Gefco, HM, Intermarche, Leroy Merlin, Raben, ND Logistics, Orsay, Sauer Danfoss, Schenker nebo Wincanton. www.panattoni.cz

Jaroslav Klusák, energetický manažer města Litoměřice, na solární lavičce.

Bioplynová stanice v Haňovicích

77

78

Arch Jedna z nejoblíbenějších a nejzdařilejších realizací památníkového typu v Praze. Vzešla z veřejné jednokolové soutěže a byla financována veřejnou sbírkou. Krištof Kintera, Bike to heaven / Pomník Jana Bouchala, 2013. Foto: Krištof Kintera

Arch

„Hrozně mě štve, jak málo soutěží je vypisovaných, a ještě víc, jak to potom dopadne,“ stěžoval si mi před pár lety kamarád sochař. A měl pravdu. Veřejných soutěží na umělecké dílo ve veřejném prostoru je dnes stále jak šafránu a ty, které jsou dobře vypsané a ve výsledku i úspěšně dotažené k realizaci, je možné spočítat na prstech jedné ruky. Nedávno vydaná knížka Manuál monumentu vychází ze zkušeností z praxe, nahlíží ji perspektivou umělců a snaží se přispět ke změně popsaného stavu. Vznikl tak manuál, který se zabývá specificky situací památníků a pomníků. Mnoho z popsaného můžeme vztáhnout i na aktuální téma nazývané zjednodušeně 1 % na umění. Letos v létě byla k projednání Poslaneckou sněmovnou předložena novela zákona 203/2006 Sb., která má mimo jiné zavést povinnost zadavatele investovat minimálně 1 % z objemu veřejné nadlimitní zakázky do pořízení uměleckého díla, které bude umístěno přímo v budově nebo poblíž – to v případě zakázky na zlepšení nebo dobudování infrastruktury či urbanistického plánu obce. Je zřejmé, že měřit umění na procenta z nové silnice je byrokratický nesmysl, měřit je na peníze (koupíme si několik levnějších děl, nebo jedno pořádné a drahé?) je často neadekvátní. Nicméně pokusím se zde vysvětlit, že princip zvaný 1 % na umění z veřejných peněz je nejen opravdu dobrý nápad, který má oporu v příkladech ze zahraničí, ale že navíc výsledek může těšit všechny zúčastněné strany. Klíčovým slovem je tu, stejně jako v tolika jiných případech, důvěra.

Procenta umění Anežka Bartlová, autorka je teoretička umění a editorka knihy Manuál monumentu, aktivně se podílí na činnosti Spolku Skutek, který jednal s Ministerstvem kultury ČR o zavedení 1 % na umění.

vě popovídáte, připomínají vám minulé (dobré i špatné) společné zážitky a pomáhají tvořit atmosféru toho, čemu říkáte domov. A důvěra v to, že sousedské vztahy mohou fungovat dobře, je jistě snem každého zodpovědného správce obce. Na něm leží hlavní díl zodpovědnosti za vybudování důvěry v samosprávu. Umělci se jen těžko budou hlásit do soutěží a poskytovat své know-how někomu, kdo má pověst nespolehlivého partnera v dialogu, kdo ruší soutěže, nedodržuje termíny, pravidla, nebo dokonce bez omluvy a vysvětlení upřednostní nevítězný návrh. Stejné je to samozřejmě s odborníky, kteří by měli být v komisi.

Jednak je to důvěra v umění, které je podstatnou součástí fungování demokratické společnosti, a to právě proto, že umí být nejednoznačné či kritické. Kvalitní umění (ve smyslu ideje, sdělení, zpracování a provedení) nemusí být jen to staré a rozhodně není nutně interiérové. A cena, která je stvořena až v okamžiku vstupu díla na trh, s kvalitou souvisí jen v určitém ohledu, a to v tom smyslu, že sběratelé a mecenáši se snaží v umění orientovat, a tak vědí, co je a není dobré umění. Dobré umělecké dílo ale nemusí stát desítky milionů. I zde tedy je potřeba jistá důvěra, tentokrát v to, že odborník je odborníkem proto, že má vědomosti (případně vycvičené schopnosti), a nikoli proto, že má doma ve skříni věšteckou kouli.

Zmíněná novela zákona o některých druzích podpory kultury totiž jasně definuje, že pro zdárný proces výběru uměleckého díla pořízeného za ono 1 % z objemu financí investovaných do dané nadlimitní, veřejné zakázky (tj. předpokládaná celková výše od 3,6 mil. v případě státu, 5,7 mil. v případě samosprávy na služby a 142 mil. na stavební práce) je potřeba svolat komisi. V ní mají zasednout zástupci zadavatele a ministerstva; minimální počet členů je zákonem stanoven na pět, ale ve většině musí být odborníci v oboru umění. Často jsou to ale sami politici samosprávy, kteří onu důvěru podrývají neotevřeností a z lenosti nebo strachu z neznámého k tvorbě plakety významnému rodákovi povolají „kamaráda, co si po šichtě vždycky pájel obrázky s andělíčky a hambatý obrázky“. Nejde tu o urážku principu kutilství, ale o fakt, že umělcem sice může být každý, ale ne každý jím je. O nutnosti orientovat se na poli současného umění jsem psala již výše.

Důvěra je pak potřeba i na třetí straně: totiž důvěra v obyvatele daného místa, že i zpočátku snad neobvyklý formát může ve veřejném prostoru města fungovat a že bude veřejností přijat dobře. Ale co vlastně znamená „dobře fungovat“? Moje odpověď je, že dobře fungující je takové výtvarné, architektonické nebo urbanistické dílo, které je vícevrstevnaté (dá se číst na různých úrovních), respektuje historii (autenticitu) místa (materiálově, měřítkem, obsahem a odkazy) a ideálně pracuje s estetikou, která není drzá a nevysmívá se. Dobře fungující dílo komunikuje s okolím, podobně jako spolu komunikují dobří sousedé – kladou otázky, občas si s nimi zajíma-

Soutěž, která je organizována zadavatelem, je vhodným nástrojem pro splnění komplikovaného zadání, jakým je realizace uměleckého díla, které svou přítomností veřejný prostor zkvalitní – tedy vybrat z dostupných přihlášených návrhů jeden, který je nejen realizovatelný v rámci možností (finančních, místních a časových, případně i z hlediska památkové ochrany), ale ještě navíc bude „fungovat“. Právě vzájemným respektem a důvěrou všech stran účastnících se procesu je vůbec možné dosáhnout toho, aby výsledek zkvalitnil kulturní prostředí obce a obyvatelům dělal radost.

79

80

Arch

Arch

Elena Madison: „Mali by sme plánovať miesta s ľuďmi pre ľudí.“ Dominika Belanská, architektka a placemakerka

Už viac ako štyridsať rokov ľudia v newyorskej organizácii Project for Public Spaces (PPS) inovujú a zlepšujú spôsoby navrhovania a správy verejných priestorov, aby sa stali zmysluplnými miestami, ktoré prispejú k zdraviu, šťastiu a prosperite miestnych ľudí. Mnohovrstevnaté čtení nabízí pomník obětem železné opony, který byl z podnětu místního spolku Paměť vybudován u státní hranice mezi městy Poysdorf a Laa an der Thaya. Na realizaci ovšem nebyla vypsána soutěž. Kuba & Pilař architekti, Tor zur Freiheit / Brána ke svobodě, 2014. Foto: David Korsa.

A jak probíhá samotný proces pořízení uměleckého díla, pomníku nebo památníku do veřejného prostoru obce? Ve zmíněné knize se můžete dočíst, jaká úskalí a naopak výhody můžete na cestě k úspěšné realizaci potkat. Dobrým konzultantem a rádcem je v tomto případě Česká komora architektů. Obecně lze samozřejmě říci, že tak jako všechno na tomto světě, i formát soutěže (forma výběrového řízení) s sebou nese výhody i nevýhody. Mezi jasná pozitiva patří například jednoduchý princip, že víc hlav víc ví. Platí to i pro kvalitu návrhů – pokud oslovíme pouze jednoho umělce, dostaneme jeden návrh a případně další dvě tři varianty, kdežto v otevřené soutěži je možné získat několik desítek návrhů, což je užitečné při přemýšlení nad potenciálem daného místa. Stejně tak je ale výhodou možnost využít vícero hlav, které návrhy posuzují; už jen proto, že, jak jsem zmínila výše, kvalitní a funkční umělecké dílo je vícevrstevnaté, a tedy umožňuje několik způsobů čtení, z nichž lze číst významy a obsahy. A samozřejmě zde platí, že pokud se porota shodne na více návrzích, které je ale třeba ještě trochu dopracovat, je tu možnost druhého kola, které vyjasní detaily a realizovatelnost. Součástí podkladů vyžadovaných u návrhů bývá také rozpočet, a tedy obec rovnou ví, kolik ji realizace bude stát. Ve druhé řadě, přesto stále mezi důležitými pozitivy, je pak sociální rozměr vypisování soutěží (ideálně i pro podlimitní veřejné zakázky nebo „jen tak“); totiž právě takto může fungovat a rozvíjet se vztah společnosti a umělců. Vzájemná komunikace sledování potřeb jedněch a možností druhých posilují z počátku zmíněnou důvěru a v neposlední řadě i povědomí veřejnosti o současném umění. Je zřejmé, že občas vzniknou skvělá řešení i mimo soutěž, a bohužel ne vždy se také soutěž podaří. Stojí za to připomenout si, že například nejvýznamnější realizace ve veřejném prostoru

za posledních roky, totiž Pamätník ľudovej architektúry ve slovenských Košicích od Tomáše Džadoně, soutěží neprošel, kdežto podobně monumentální, ač o poznání méně vřele přijatá socha Jošta Lucemburského alias Odvaha od Jaroslava Róny naopak soutěží prošla. Závěrem by bylo možné shrnout, že ačkoliv není soutěž na umělecké dílo ve veřejném prostoru 100% receptem na štěstí, jedná se o nejdemokratičtější a procentuálně nejúspěšnější model. A pokud skutečně „jednoprocentní zákon“ začne platit, budeme mít brzy i více konkrétních zkušeností a příkladů. Pevně věřím, že budou vesměs pozitivní.

Verejný priestor je všeobecné blaho a základ kvality života každej komunity – to je predpoklad, z ktorého vychádza PPS. Úspech ich projektov dokazuje, že proces orientovaný na spoluprácu s komunitou je najefektívnejším spôsobom pre tvorbu a revitalizáciu verejných priestorov. Jeho základom je pozorovať, pýtať sa a počúvať tých, ktorí žijú, pracujú, či hrajú sa v danom priestore, aby sa vyjasnili potreby a očakávania celej komunity. Na nich je možné vystavať spoločnú, zdieľanú víziu pre dané miesto a rýchlo ju uviesť do praxe – počnúc malými zlepšeniami, ktoré prinášajú okamžite viditeľné výsledky na miestach, ako aj úžitok ľuďom, ktorí ich využívajú. Pre tento prístup, ktorý do stredu záujmu kladie miestnu komunitu, jej potreby, možnosti, schopnosti a participáciu, sa zaužívalo označenie placemaking (tvorba miesta, resp. miestotvorba).

Ukázali ste inšpiratívne projekty premeny verejných priestorov z miest naprieč Spojenými štátmi. V našom regióne ale často počujeme „Tu to nikdy nebude fungovať. Nie sme na západe“. Ako by ste reagovali? Moja odpoveď by bola – aspoň to skúste. Neviete, či to funguje, kým to neskúsite. Placemaking je o riskovaní, počúvaní ľudí a, ako profesionáli, aj interpretovaní toho, čo počujeme. Nejde o doslovný preklad toho, čo počujeme na stretnutí do fyzického elementu alebo programu pre verejný priestor. Placemaking je skôr ako liečba. Jeho proces dáva mnoho príležitostí vyskúšať veľa vecí a nebáť sa možného zlyhania – s vedomím, že prispôsobenie, zmena, dokonca aj neúspech sú súčasťou vyvíjajúceho sa procesu. Pristúpte k tomu smelo, s otvorenou mysľou.

Počas medzinárodného fóra Come on, Community! na tému rozvoja životaschopných komunít, ktoré zorganizovala Nadace Via v Prahe v máji 2016, sme využili príležitosť rozprávať sa s Elenou Madison, viceprezidentkou organizácie PPS, urbanistkou a poprednou odborníčkou v oblasti placemakingu. Elena Madison má bohaté skúsenosti s plánovaním parkov, námestí, kampusov, verejných a kultúrnych inštitúcií, ako aj expertízu v tvorbe vízie prostredníctvom medzisektorovej spolupráce a príprave konceptov manažmentu a plánovania verejných priestorov. Narodila sa v Sofii (Bulharsko), ale po štúdiu urbanizmu na Hunter College newyorskej City University sa usadila v New Yorku. S dianím v strednej a východnej Európe naďalej udržuje krok vďaka prednáškam a spoluprácam s partnerskými organizáciami, ktoré sa venujú rozvoju verejných priestorov v tomto regióne.

Jasně čitelný motiv splňuje jasné zadání (památník významné osobnosti). Výsledek jednokolové soutěže, do níž bylo vyzváno sedm výtvarníků. Soutěž byla součástí rekonstrukce veřejného prostranství. Tomáš Medek, Pocta Edisonovi, 2010. Foto: Tomáš Medek.

Vo svojej prednáške na fóre Elena Madison ukázala, ako rýchle intervencie a vyvážené programovanie premenilo námestia a ulice v mestách ako New York alebo Detroit na prívetivé živé miesta, ktoré si miestni ľudia zamilovali.

Elena Madison. Foto: Nadace Via

81

82

Arch

Plánovanie v našich mestách zvyčajne neráta s dočasnými zásahmi, cez ktoré by sa plánované riešenia a spôsob využitia verejných priestorov otestovali predtým, ako sa spraví väčšia investícia. Ako zapadá placemaking do väčšieho obrazu mestského plánovania? Placemaking nie je v opozícii voči dlhodobému plánovaniu. Je jeho komponentom a dlhodobé plánovacie rozhodnutia by mali na ňom stavať. Je to rámec pre participáciu, zameraný na verejné priestory, ktorý môže vyprodukovať významné dlhodobé plány. Dá sa použiť pri tvorbe plánov verejných priestorov alebo zelených plôch, alebo keď sú tieto časťami územných plánov či plánov zón. A čo je ešte lepšie, v posledných rokoch od nás samosprávy žiadajú, aby sme vytvorili placemakingové stratégie, ktoré sú aplikovateľné lokálne na viacero rôznych priestorov.

Arch

si ho začne všímať aj lokálna samospráva a ďalší ľudia. Niekedy však jednoduché intervencie, ktoré fungovali, nahradia dlhodobé a často veľmi drahé zmeny, ktorých dizajn aj funkčnosť je otázna. A tak môžete mať nakoniec priestory, ktoré treba adaptovať, aby sa dali používať, hoci ste už na ne minuli veľa peňazí. Ako sa tomu dá predísť? Čo zabezpečí, aby bol prechod medzi krátkodobými zásahmi a dlhodobou podobou verejných priestorov logický a konzistentný? V ideálnom prípade má proces placemakingu svojho miestneho „strážcu“. Ten by mal dohliadnuť, aby sa dlhodobý dizajn neodklonil od pôvodnej vízie. Rolu strážcu môže mať partner komunity, zástupca samosprávy, alebo aj konzultant či dizajnér – musí to byť niekto, kto je zaangažovaný do premeny miesta a je súčasťou procesu od začiatku. Niekto, kto rozumie vízii premeny, je s ňou stotožnený a zostáva súčasťou celého procesu aj počas dizajnu a realizácie, čo môže trvať roky. Tento „strážca“ môže byť tiež zapojený do programovania a života daného miesta. Zrealizovať projekt ešte neznamená, že ste skončili. Prichádza ďalšia výzva – miesto potrebuje neustále pozornosť a starostlivosť. Niekedy všetko závisí práve od toho, ako je miesto manažované. Ako hovorí jeden z princípov placemakingu v PPS, „nikdy nie je hotovo“.

Krátkodobé aspekty placemakingu sú často zamerané na experimentovanie, testovanie programov alebo elementov – alebo samotného miesta –, aby sa zistilo, či ľudia naozaj prídu a či miesto využívajú tak, ako sa očakáva. Inokedy umožňuje placemaking odhaliť hodnotu miesta. Stáva sa, že priestor nie je považovaný za hodnotný, ale práve vďaka tomu, že na ňom niekto „robil placemaking“, začne fungovať a stáva sa významným – stáva sa miestom. A vtedy

počet žien, detí a seniorov

vlastníctvo prevádzok funkčné využitie pozemkov

uličný život autentický aktívny

rôznorodý spravovaný

sociálne väzby

oslavný

susedský večerný život

vitálny

hrdý priatelský

dobrovoľníctvo

Sociabilita

interaktívny

cena nehnuteľností

zábavný

spoločný

výška nájmov

špeciálny

Využitia a aktivity

skutočný

výška tržieb

užitočný

vitajúci

udržatelný Miesto bezpečný

nadväzujúci dopravné dáta

blízky

Prístup a prepojenia

prepojený

pre peších spirituálny

schodný využitie MHD

„zelený“

hygienické podmienky

na posedenie

čitatelný

spôsob dopravy

čistý

Komfort a obraz

pôvabný

pohodlný

stav, udržiavanost budov

atraktívny

prístupný

historický

kriminálne štatistiky

aktivita peších

spôsob parkovania

Kľúčové vlastnosti

environmentálne dáta

Nemerateľné kvality prostredia

Čo potrebuje priestor, aby bol skvelým miestom? Diagram: Project for Public Spaces. Preložila Zuzana Žúžiová-Čupková

Fundraisingová večera v parku. Travis Park, San Antonio (štát Texas). PPS navrhlo redizajn historického parku, pridalo programovanie, „foodtrucks“ (pojazdné stánky s občerstvením), kiosk plný hier a pracovnú pozíciu pre človeka, ktorý sa stará o denný režim parku. Foto: Project for Public Spaces

Merateľné kvality prostredia

Pre termín „placemaking“ v slovenčine nemáme zaužívaný ekvivalent... Neprekladá sa ľahko do iných jazykov. Ale na tomto výraze a na samotnej praxi sa mi páči, že je o „making“ (robení, akcii) – nie len o plánovaní alebo dizajne. Dostanete sa pri ňom do praktických detailov. Placemaking tak ruší bariéry medzi dizajnérmi a teoretikmi – a realizátormi. Hlavne v oblasti tvorby parkov je veľká priepasť medzi krajinnými architektmi a ľuďmi, ktorí robia „na tvári miesta“ – sadia kvety, kosia trávnik... Je skvelé, keď sa stretnú a robia na projekte spoločne. Odborníci takýmto spôsobom pracujú väčšinou iba na začiatku kariéry alebo ešte v škole, ale neskôr sa stále viac a viac izolujú vo svojej špecializácii. Placemaking umožňuje prácu naprieč disciplínami. Sme v tom spolu, jeden pre druhého, aby sme vzájomne podporili svoju prácu. Ako vysvetľujete hodnotu a dopady svojej práce miestnym úradníkom a politikom, s ktorými spolupracujete? Snažíme sa ukázať, že to má zmysel jednak cez kvalitatívne výsledky – dokazujeme, že ľudia si tie miesta skutočne užívajú. Dopad premietame aj do čísel, aby sme mohli ísť za starostom alebo ekonomickým oddelením úradu a povedať im: „Pozrite, investujete túto sumu peňazí do tohto verejného priestoru a všetky tieto veci získate naspäť.“ Rada im tiež kladiem otázku: „Aká je reálna cena toho, keby sa nerobilo vôbec nič? Aký je skutočný dopad opustených parkov, prázdnych námestí a nevyužitých parciel?“

V oblasti zlepšovania verejných priestorov sa začínajú merať viac menej rovnaké indikátory, napríklad ekonomický dopad. Ale benefity placemakingu nie sú iba finančné. Mať dobré miesta znamená aj sociálny, kultúrny, zdravotný prínos a pozitíva v oblasti sociálnej inklúzie. Keď to robíte správne, vaše miesto sa stáva prívetivým, pozýva a pomáha integrovať veľké spektrum ľudí, nie len tých, ktorí sa tam náhodou ocitnú. Ako teda podľa vás vyzerá úspešný projekt? Aké sú indikátory sociálnej inklúzie a diverzity? Projekt mestskej pláže v parku Campus Martius v centre Detroitu je určite príbehom úspechu. Park je obklopený kancelárskymi budovami. Pred pár rokmi ste o piatej večer v uliciach nikoho nenašli, lebo zamestnanci z tejto časti mesta odišli, či skôr sa odviezli domov, už tam nebolo čo robiť. Ak tam zájdete dnes, aj o ôsmej alebo dokonca o desiatej večer sú ľudia na ulici. Pre mňa to je jasný znak veľkého úspechu, viditeľná zmena, ktorú nikto nemôže poprieť. Na začiatku sme sa stretávali s obavou, že plážové prostredie bude len pre bielych zamestnancov firiem a úradov, ale toto pominulo, lebo každý, kto tam bol, videl, akí rozmanití ľudia teraz miesto využívajú. Je zjavné, že deti a ich rodičia, ktorí sa tam hrajú v piesku, tam predtým neboli. A nemusíte tam nič konzumovať, takže nejde o to, kto si to môže dovoliť a kto nie. Ľudia, ktorých vidíte na fotografiách z miesta po jeho premene, odrážajú do veľkej miery aj skutočné zloženie obyvateľstva v Detroite – je tam veľký mix a veľa ľudí tmavej pleti.

83

84

Arch

Ako sa to premieta do čísel? Výnos z mestskej pláže dosahuje ročne pol milióna dolárov. Ten malý plážový bar, ktorý funguje od mája do októbra, dokáže zarobiť toľko peňazí. Zamestnávajú veľa ľudí, vznikli nové pracovné miesta. Tieto čísla sa teraz sledujú, ale najväčším úspechom je to, že teraz je priestor inkluzívny – používajú ho a cítia sa v ňom dobre rozmanití ľudia – v porovnaní s tým, keby sa tam cítili nevítaní, alebo keby prišli iba na konkrétne podujatie alebo predstavenie nejakého konkrétneho umelca. A ďalšie ukazovatele úspechu? V roku 1990 pracovalo v centre Detroitu 60 tisíc ľudí. Tento rok už je to 100 tisíc, takže ide o 40-percentný nárast počas 15 rokov. To je jasný znak toho, že snaha zlepšiť centrálny verejný priestor je úspešná a pre firmy je opäť atraktívne sídliť a zamestnávať ľudí v centre mesta. Len minulý rok pribudol v tejto oblasti tucet nových obchodíkov, kaviarní a barov, v okruhu jedného bloku od parku. Ľudia prichádzajú, hlasujú za toto miesto svojimi nohami. Priniesť nových ľudí, firmy a prevádzky je veľmi pozitívne pre mestá ako Detroit, ktoré čelilo obrovskej kríze. V iných mestách však vidíme negatívne dopady džentrifikácie, tj. že nasťahovaním vrstiev obyvateľstva s vyššími príjmami, alebo pod tlakom turizmu, a súvisiacim rastom cien nehnuteľností sú vytláčaní alebo obmedzovaní pôvodní obyvatelia. Ako v projektoch verejných priestorov udržať balans medzi tým, čo je ešte pre miestne komunity prínosné a čo im môže uškodiť?

Mestská pláž v parku Campus Martius, Detroit. Foto: Project for Public Spaces

Nemáme na to jedno zázračné riešenie, ale zásadou by vždy malo byť, že ľudia, ktorí tam teraz žijú, by mali byť aktívne zapojení procesu a mali by si uplatniť nárok na priestor ako svoj vlastný. Z hľadiska verejných priestorov – pretože sa zaoberáme predovšetkým priestormi, ktoré nie sú na prenájom, a snažíme sa vytvárať verejnú sféru, ktorá je prístupná všetkým – cez placemaking pomáhame miestnym dlhodobým rezidentom, ktorí môžu byť ohrození vysťahovaním, aby boli prítomní vo verejnom priestore, domáhali sa svojho miesta, uvedomovali si, že miesto je pre nich a že naň majú skutočný nárok. Keď proces funguje, tak miesto podporuje a poukazuje na to, čo je lokálne, autentické, na kultúru a aktivity miestnej komunity, a nepodporuje džentrifikáciu. Problém prichádza, keď sa mestá a dizajnéri sústredia na programy a služby, ktoré by mali prilákať nejakú konkrétnu skupinu ľudí – ako napríklad „mladých kreatívcov“. Ale čo všetci ostatní? V ideálnom prípade by mali byť do tvorby vízie priestoru zapojené rozmanité skupiny a všetci zainteresovaní, a to by sa malo odraziť na programovaní a vybavení miesta. Ale naozaj zapojiť každého do procesu je veľmi náročné... Samozrejme, je jednoduchšie hovoriť s „mladými kreatívcami“ – lebo prídu na stretnutie, používajú sociálne médiá, vyplnia online dotazník – než so seniormi, ktorí možno na stretnutie prídu a možno nie, možno chcú a možno nechcú žiadnu zmenu. Je skutočne náročnou úlohou zmysluplným spôsobom zapojiť existujúcu

Arch

komunitu. Ale potrebujeme naozajstnú, úprimnú snahu zapojiť ľudí, ktorí sú na mieste – ale tiež pochopiť napríklad to, prečo nejaké miesto nepoužívajú. Dôvod môže byť samozrejmý, keď tam nie je žiadne vybavenie, ale niekedy sú za tým miestne udalosti, politické alebo osobné vzťahy, ktoré z verejného priestoru robia mŕtve miesto. Inkluzívny proces umožňuje takéto záležitosti vyriešiť alebo uzavrieť. Videli sme, ako to funguje aj v konfliktných situáciách. Náš spolupracovník napríklad pracoval v Izraeli, vo východnom Jeruzaleme a hľadal spôsoby ako spojiť palestínsku a židovskú komunitu. Alebo v Kosove, kde podporujeme lokálnych partnerov vo využívaní placemakingu, aby spojili rozdelené komunity okolo tvorby konkrétneho miesta. Prečo placemaking môže pomôcť práve v konfliktných situáciách? V politických, etnických alebo kultúrnych konfliktoch pomáha, keď sa pozornosť všetkých sústredí na konkrétne problémy a praktické riešenia. Placemaking dokáže spojiť ľudí pragmatickým spôsobom – bavíte sa konkrétne, o veľmi špecifickom mieste. Je to spôsob ako začať dialóg a priviesť k spolupráci skupiny, ktoré sú v konflikte v iných témach. Takto sa aspoň navzájom vypočujú. To isté platí pre miesta, ktoré sú pod tlakom džentrifikácie, lebo tá je vo svojej podstate konfliktná. Aké nástroje alebo opatrenia vo vašich projektoch pomáhajú procesy gžentrifikácie potlačiť? Najlepšie, čo zatiaľ vieme urobiť, je existujúce komunity naozaj výrazne zapojiť a dať im možnosť miesto považovať za svoje. Diskusia o rozvoji miesta sa dá tiež rozšíriť, a zahrnúť do nej témy miestneho podnikania, bývania, škôl a rôznych iných potrieb. Napríklad v časti Brooklynu pôvodní obyvatelia štvrte nie sú priamo vytláčaní, ale je pre nich stále menej pohodlné žiť tam, pretože malý lacný obchodík, do ktorého chodili denne kupovať jedlo, alebo miesto, kam zvykli zájsť na kávu, nahradila iná prevádzka. Ako placemakeri a placemakerky nemáme kontrolu nad tým, či sa otvorí nová prevádzka alebo či tá s dlhšou tradíciou zostane otvorená. Ale môžeme podporiť existujúce miestne obchody, aby poskytovali tovar alebo služby vo verejnom priestore a zamestnávali miestnych ľudí na práce, ktoré je v ňom potrebné spraviť. Neverím, že spôsob, ako bojovať s džentrifikáciou, je nezlepšovať miesta, nezlepšovať životy ľudí. Nemyslím si, že chceme žiť na miestach, ktoré sú neprívetivé a pusté, len aby sa nám nezvýšil nájom. Všetci by sme sa mali snažiť robiť svoje životy a životy ľudí naokolo lepšími, nie horšími. Nemali by sme našu verejnú sféru ponechať v zlom stave len preto, aby nikto iný nemal záujem ju tiež zdieľať a tešiť sa z nej. To nie je cesta úspechu. Stratégia, ktorá funguje, je podporovať lokálne prevádzky a obyvateľov a zapojiť ich do toho, čo sa deje vo verejnom priestore, aby mohli mať úžitok z vyššieho počtu ľudí, z nových sociálnych prepojení, bohatšieho života a prípadne aj viac peňazí, a nemuseli sa sťahovať inam. Miestne samosprávy majú množstvo významných kompetencií a nástrojov, napríklad určujú otváracie hodiny prevádzok, čo má veľký vplyv na miestne podnikanie, ale aj na život vo verejných priestoroch. Stretli ste sa počas vašej praxe so zrevidovaním miestnych regulácií a legislatívy tak, aby podporovala ciele premeny miesta, alebo aby odrážala výsledky procesu placemakingu? Niekedy musia byť miestne normy a regulácie preskúmané a prepracované, aby dávali zmysel v „novom svete“, kde sú verejné priestory zdieľanými, živými miestami. Ako súčasť intervencií je často veľký záujem robiť vo verejnom priestore oslavy a rôzne podu-

85

jatia. Sú atraktívne, dokážu pozdvihnúť úroveň verejného priestoru a výťažok z nich môže tiež pokryť náklady na údržbu a programovanie. Na tento typ podujatí je ale často veľmi zložité získať povolenia, pretože sa môžu dotýkať zákonov a vyhlášok, ktoré limitujú komerčné aktivity vo verejných priestoroch, predaj jedla a alkoholu alebo akýkoľvek predaj. Napríklad v USA sú veľmi prísne vyhlášky (ABC laws), ktoré regulujú konzumáciu alkoholu a prakticky zakazujú nielen predaj, ale aj pitie alkoholu na verejnosti. Zvlášť na juhu USA sa vyžaduje, aby podujatia, na ktorých sa podáva alkohol, mali policajný dozor a oplotenie. Každé mesto má inú verziu týchto vyhlášok. Regulácie sa týkajú aj podujatí na pódiách, reprodukovaného zvuku apod. To všetko vplýva na programovanie miesta. Vo veľa prípadoch s miestnymi partnermi a samosprávou spolupracujeme na tom, aby svoju vyhlášku zrevidovali, ak na to je dostatočná vôľa miestnych poslancov. Alebo aby aspoň udelili výnimku či našli kompromis, aby sa podujatia mohli uskutočniť a aby sa napríklad mohlo v parku na letnej terase podávať pivo bez toho, aby ju obklopoval takmer dvojmetrový plot, a namiesto neho stačili stĺpiky s lankami. Ale v mnohých mestách sa deje skutočná zmena legislatívy, pretože takéto využitie verejného priestoru vidia ako pozitívne a produktívne a pretože ľudia chcú stále viac dynamických aktivít. Čo je dôvodom pre zmenu perspektívy miestnych samospráv? Spája sa to, aspoň v USA, s rastúcou potrebou ukázať, že verejný priestor bude ekonomicky sebestačný. Rozumiem tejto potrebe, ale považujem to za veľmi skreslený pohľad. Keď sa stavia škola, nikto neočakáva, že bude na seba zarábať. Je úplne samozrejmé, že je to verejné dobro a že všetci platíme dane, aby bolo o deti postarané. S verejnými priestormi to často nie je ten prípad. Zvlášť na miestach, do ktorých sa predtým veľmi neinvestovalo – a nezáleží na tom, či je to v Spojených štátoch alebo v tejto časti Európy –, väčšinou počujeme od samosprávy: „Veď sadíme kvety dvakrát ročne a stále vynášame smeti. Ale môžete navrhnúť lavičku, čo nepotrebuje žiadnu údržbu?“. Každá ďalšia investícia, ktorú priestor vyžaduje, ak má byť aktívne využívaný – pravidelný program, fyzické zlepšenia, atď. –, je považovaná za niečo extra, ako keby nebolo potrebné, aby za to platila samospráva. Kvalitné verejné priestory a možnosť si ich užívať blízko svojho bydliska nie je žiadna extra služba, luxus, ktorý si zaslúžia iba niektorí, je to základné ľudské právo. A verejné zdroje by na ich tvorbu mali byť pridelené rovnako, ako sú určené na cesty a parkovanie. Ale práve kvôli tomu očakávaniu, že verejný priestor si nejako na seba zarobí, prichádzajú ľudia s neuveriteľne kreatívnymi spôsobmi, ako pokryť aspoň časť nákladov. Ľudia venujú množstvo času, práce, vedomostí, dizajnových nápadov, vlastnými rukami pracujú, stavajú ihriská či lavičky, aby zlepšili svoje okolie. Ak sa posnažíme, nájdeme v komunite množstvo partnerov, ktorí budú ochotní podieľať sa na tom, aby verejné priestory fungovali. Či je to fundraisingová party pre park priamo v parku, alebo organizovanie kurzov zdarma, ukazuje to iný spôsob uvažovania a podporu, ktorú má miesto. Kľúčové je to, že nechceme, aby boli priestory privatizované, ale aby zostali verejnými. To ale znamená, že pre ne potrebujeme verejnú podporu, ktorá sa musí premietnuť aj do podpory finančnej. Verejný priestor teda potrebuje verejné financie. Čo ak peňazí aj tak nie je dosť? Ako rozvíjať verejné priestory so zapojením súkromných partnerov bez toho, aby sa podriadili privátnym zámerom alebo slúžili iba komerčnému využitiu?

86

Arch

V USA je jedným z takýchto spôsobov verejno-súkromné partnerstvo (public-private partnership). Pred 6–7 rokmi som si v strednej Európe všimla, že ľudia sa tohto prístupu obávali, predpokladali, že ide o koncesie – samospráva vyhlási tender a vybraný koncesionár prevezme a prevádzkuje napr. reštauráciu v parku. A „samozrejme“ budova a priestor okolo sa stávajú súkromnými a časom vidíme, ako sa park stáva reštauračným priestorom. To je v poriadku pre tých, čo si to môžu dovoliť, ale pre širokú verejnosť to nie je dobré riešenie. Ale videla som, ako sa toto veľmi jednoduché chápanie verejno-súkromného partnerstva vo vašom regióne vyvíja. Dnes tu vidím oveľa viac sofistikovaných prístupov a pochopenie, že to nemusí znamenať, že si súkromník priestory prenajme, vlastní, alebo ich nejako kontroluje. Je stále bežnejšie, že samosprávy žiadajú o súkromné príspevky na konkrétne oblasti alebo fyzické elementy. Dokonca máte podporu súkromných nadácií a združenia a spolky, ktoré podporujú miesta ďalšími rôznymi spôsobmi, bez toho, aby sa mesto muselo daného miesta „vzdať“, čoho sa mnohí obávajú. A existujú predsa aj možnosti regulácie, aby sa to vyvážilo. Skvelé parky všade na svete sú plné kaviarní a reštaurácií, takže sa to musí dať zvládnuť. Nechceme, aby sa verejné miesta premieňali na súkromné, ale musíme to spraviť tak, aby verejné miesta fungovali na úrovni, akú si vyžaduje dnešný spôsob života. Prázdny park, v ktorom sa nič nedá robiť, nie je o nič lepší než privátny park. Témy privatizácie, ale aj funkčnosti verejného priestoru sa dotýka aj parkovanie. Napríklad na Slovensku zákon dovoľuje zaparkovať auto na chodníku, v prípade, že ponecháte priestor široký 1,5 metra pre chodcov. Parkovacie miesta sa s rastúcim dopytom oficiálne kreslia aj na existujúce chodníky... To je úplne neakceptovateľné. Nikto to už takto nerobí. Nemyslím si, že parkovanie by malo byť pre verejnosť automaticky zadarmo. Je jedna vec, keď žijete v komunite, kde jediná možnosť, ako sa niekam dostať, je súkromným vozidlom, ale ak existujú iné možnosti pre dopravu, za parkovanie by sa malo platiť. Otázka všetkým, ktorí riešia túto tému, by mala byť: Úprimne, aké je najlepšie možné využitie tohto chodníka? Je lepšie, keď tu zaparkujete, alebo keď sa ľudia budú môcť bezpečne a pohodlne pohybovať vo svojom meste? A čo pozdvihne kvalitu života miestnych ľudí? Sú to autá, alebo ľudia? Keď plánujete pre autá, budete mať viac áut. Keď plánujete pre ľudí, príde viac ľudí. A to je to, čo by sme všetci mali robiť – mali by sme plánovať pre ľudí. Paradoxne sú to práve miestni ľudia, ktorú sa väčšinou sťažujú na zredukovanie parkovacích miest alebo tvorbu peších zón... To isté platí pre veľa nákupných zón v USA. Obchodníci sa obávajú, že ich zákazníci nebudú môcť prísť k obchodu autom a že prídu o tržby. Výskum však dokazuje, že viac pešieho pohybu, viac okoloidúcich chodcov znamená viac potenciálnych zákazníkov. Autá nenakupujú, nakupujú ľudia. Ak im dáte miesto na parkovanie na zmysluplnom mieste a zaujímavé prostredie, ktorým sa môžu prechádzať, sú schopní prejsť väčšiu vzdialenosť, nemusia zaparkovať rovno pred obchodom. Samozrejme, sú výnimky, napríklad veľmi starí ľudia alebo ľudia so znevýhodnením. Ale všeobecne by mali ľudia môcť mestom predovšetkým kráčať. Ale ak je chodník zabratý parkujúcimi autami, stáva sa pre chodca prostredie nepriateľským, chôdza je namáhavá a nepríjemná. Aj v obytných zónach chcú ľudia parkovať rovno pred svojím domom, ako keby nikdy nevyšli z auta a „preleteli“ z neho rovno do svojho domu bez toho, aby sa noha-

mi dotkli chodníka. Je to veľký problém, ale treba konať rozumne a parkovanie na chodníkoch zakázať. Pozitívnu zmenu vidíme v Európe aj v Spojených štátoch. Nepoznám žiadne európske veľkomesto, ktoré by ešte dovoľovalo parkovanie na chodníkoch. A pozrite sa, ako sa zmenila Praha. Nebolo to dávno, keď aj tu parkovali autá na chodníkoch. Aké inovatívne prístupy alebo organizačné zmeny v samosprávach vnímate ako prospešné pre tvorbu kvalitných verejných priestorov a úspešný placemaking? Veľké výzvy v mestách nemôžu byť vyriešené bez strategického myslenia, všetko sa nedá riešiť len územnými regulačnými plánmi. V USA je veľkou témou, ako prepojiť všetky odbory expertízy a politické riadenie tak, aby podporovali miesto. Zvlášť vo väčších samosprávach, kde vidia hodnotu placemakingu, sa vytvárajú celé nové oddelenia, či je to „oddelenie pre placemaking“ alebo „oddelenie verejného priestoru“. Preto som veľmi zvedavá, čo presne robí pražský Institut plánovaní a rozvoje. V menších mestách som videla veľmi úspešné komisie alebo výbory, v ktorých sedia za jedným stolom zástupcovia všetkých oddelení. A nie sú zamerané len na konkrétny projekt, ale ich členovia sú dlhodobo zapojení do rozhovorov o všetkých projektoch týkajúcich sa verejných priestorov, takže získavajú prehľad a skúsenosti. Naozaj to funguje, keď sa stretnú všetky potrebné oddelenia aj politici? Pretože sa snažíme zmeniť spôsob, ako uvažujeme a pracujeme ako profesionáli v rôznych oblastiach dotýkajúcich sa verejného priestoru, zdieľania priestoru a zdrojov, nevidím dôvod, prečo by sme nemali premyslieť, ako sú okolo týchto tém štrukturované samosprávy. Pre zamestnancov samospráv je veľmi užitočné môcť sa pravidelne obrátiť na človeka z iného oddelenia. Funguje to veľmi efektívne. Ale môže to aj zlyhať, a väčšinou sa to stane preto, že do komisie boli obsadení ľudia na juniorských pozíciách. Takže mohli byť veľmi dobrí, veľmi zapálení pre projekty, ale seniorské vedenie ich vlastne nepočúvalo, lebo dôvod, pre ktorý úlohy zverili im, bol, že týmto témam vlastne neprikladali význam. V iných prípadoch neboli prítomní ľudia, ktorí majú rozhodovacie právomoci. Ale čím skôr sú do procesu zapojení politickí zástupcovia, tým lepšie, pretože potrebujú rozumieť „odkiaľ fúka vietor“, takže keď dôjde k tomu, aby zmenili vyhlášku, udelili povolenie alebo poskytli potrebnú službu, sú na to pripravení. Niektorí miestni obyvatelia nedostatky verejných priestorov začínajú riešiť po svojom – upratujú mesto, či dokonca opravujú chodníky, investujú veľa energie, aby sa ich okolie zlepšilo. Aký by bol podľa vás konštruktívny prístup samosprávy k snahe obyvateľov byť súčasťou riešenia? Ako povedala antropologička Margaret Mead: „Nikdy nepochybujte, že malá skupina ohľaduplných obyvateľov môže zmeniť svet. Je to to jediné, čo ho kedy zmenilo.“ Takže ľudia by mali robiť veci vo svojich verejných priestoroch. A ak majú začať aj bez povolenia? V poriadku. Samozrejme, kým sú zásahy zmysluplné. Zvlášť na úrovni susedstiev je priestor pre veci, ktoré si vyrobia ľudia pre seba. Ale sú miesta, kde mesto môže chcieť, aby verejné priestory vyzerali určitým spôsobom, podľa toho, aký obraz o sebe chce ukázať svetu. Ale vždy je priestor na to, aby sa ľudia zapojili do aktivít na premenu a programovania miesta, ak o to majú záujem. Ale jediný spôsob, ako dlhodobo udržať ich nadšenie a odhodlanie zlepšovať svoje okolie, je dať im uznanie za ich prácu.

Arch

Uznanie, nie odmenu. Ľudia nerobia veci vo svojom okolí preto, lebo očakávajú, že za ňu budú platení, ale preto, že chcú vidieť, ako sa ich snaha môže prípadne vyvinúť do niečoho väčšieho, lepšieho alebo stabilnejšieho. Ako ale miestnu samosprávu a obyvateľov priviesť k diskusii o tom, čo toto „väčšie“ a „lepšie“ má byť? Čo ich dokáže spojiť, aby spolupracovali na zdieľanej vízii? Súdržnosť som často videla vo chvíľach, keď samospráva a jej obyvatelia čelili vonkajšiemu ohrozeniu, napríklad prírodnej katastrofe, alebo štát pripravoval nejaký nepriaznivý zásah. Takže, bohužiaľ, je to najmä čas krízy, ktorý ich privádza k tomu, aby konali spoločne. Na každodennej báze vidím, že malé samosprávy sú oveľa vnímavejšie voči svojim obyvateľom a majú rýchlejšiu odozvu. Príčiny sú očividné – každý každého pozná, aj miestni poslanci sú vnímaní ako miestni obyvatelia, susedia. Vo väčších mestách funguje zodpovednosť, vymožiteľnosť inak. Ale pokiaľ zamestnanci samosprávy o svojej práci skutočne uvažujú ako o službe verejnosti a snažia sa verejnosti porozumieť, vždy sa nájde priestor na vyjednávanie a dohovor. Keď sa obyvatelia a ľudia, ktorým zverili rozhodovanie, k sebe správajú so vzájomným rešpektom, vzniká „spoločná pôda“ a možnosť vyriešiť problémy spoločne oveľa kreatívnejšími spôsobmi. Rada pre obe strany teda je: stretnite sa a vzájomne sa počúvajte. Niekedy nedorozumenia vznikajú len preto, že každý myslí na to, čo chce sám povedať, a nepočúva, čo hovoria ostatní. Rastúca urbanizácia očividne vytvára tlak aj na verejné priestory. Z mnohých výziev, ktoré to prináša, čo môže práve placemaking pomôcť vyriešiť? Dôvod, prečo sa placemakingu a verejným priestorom vo všeobecnosti teraz venuje taký obrovský záujem, je, že potrebujeme premyslieť, ako vnímame a využívame verejnú sféru a všetky naše verejné zdroje, nie len parky a námestia. Toto myslenie musí zahŕňať zdroje, ako sú knižnice, kultúrne inštitúcie, múzeá, školy, dokonca aj radnice alebo súdy. Placemaking je jedným z elementov tohto nového, holistického myslenia o mestách. Nie je to jediný nástroj, ale práve placemaking môže urobiť lepším život všetkých ľudí, vrátane komunít, ktoré sú vylúčené alebo rozdelené veľkými nerovnosťami v príjmoch, vzdelaní... Pretože verejné priestory zdieľame všetci a všetci by sme z nich mali mať potešenie. Súčasný konzumerizmus je veľmi dobrý v tolerovaní vylučovania a sociálnej nerovnosti. A ľudia sa s tým veľmi rýchlo zžili – pri nákupoch v drahých butikoch prechádzajú okolo ľudí, ktorí žobrú na ulici, a ani sa nad tým nezamyslia. Preto potrebujeme zámerné zapájanie, veci sa nezmenia len preto, že ľudia sa stretajú na ulici. Vďaka dnešnému liberálnemu konzumerizmu je veľmi ľahké povedať o iných „Veď tu môžete byť, nám to nevadí...“ Ale tolerancia nestačí. Potrebujeme oveľa viac. Tým, že robíme túto prácu vo verejnej sfére a verejnom záujme, vyjadrujeme tým rešpekt k iným a skutočnú túžbu byť pozorní k ich problémom a nielen ich tolerovať.

Odborníci v oblasti mestského rozvoja, ktorí pôsobia v organizácii PPS, vytvorili rozsiahlu metodiku placemakingu a implementovali ju už v 43 krajinách na celom svete a vo všetkých štátoch USA. Tisícom komunít pomohli premeniť ich verejné priestory na životaschopnejšie, radostnejšie a bezpečnejšie miesta. PPS je strediskom medzinárodného hnutia placemakingu a rozširuje svoje know-how prostredníctvom konferencií, prednášok, tréningov pre odborníkov z rôznych odborov, vrátane pracovníkov samospráv, ako aj cez svoju stránku www.pps.org

87

11 princípov tvorby miesta podľa Project for Public Spaces Ako premeniť verejný priestor na živé miesto komunity? PPS zhrnulo základné elementy úspešného postupu do jedenástich odporúčaní: 1.

Komunita je expert. Identifikujte talenty a potenciál v rámci komunity. Zapojte ľudí od začiatku, lebo oni sú nositeľmi kľúčových informácií o priestore. Keď si projekt premeny vezmú za svoj, pomôže to v procese aj vo výsledku.

2.

Pekný dizajn nestačí. Aby sa priestor premenil na miesto komunity, musí byť nielen vizuálne príťažlivý, ale aj poskytovať dostatok aktivít a využití.

3.

Nájdite partnerov. Miestne inštitúcie, múzeá, školy, združenia apod. poskytnú projektu podporu a pomôžu pri realizácii.

4.

Pozorujte ľudí. Zistite, aké aktivity v priestore (ne)robia, čo je potrebné zmeniť, čo chýba.

5.

Vytvorte spoločnú víziu. Aké aktivity, imidž, atmosféru... má mať vaše miesto?

6.

Začnite petúniami – ľahko, rýchlo, lacno. Experimentujte s krátkodobými zásahmi, zistite, čo naozaj funguje, zlepšujte miesto postupne a priebežne.

7.

„Triangulujte“. Umiestňujte prvky a funkcie v priestore nie ako samostatné elementy, ale tak, aby prirodzene pritiahli a prepojili viac ľudí.

8.

Neberte odpoveď „to sa nedá“ ako definitívnu. „Tvoriť dobré miesta“ zvyčajne nebýva napísané v náplni práce. Ukážte spolupracovníkom význam miesta cez malé zlepšenia, poukážte na úspešné príklady, aby ste prekonali prekážky.

9.

Forma podporuje funkciu. Najskôr treba vedieť, ako má miesto fungovať, až potom, ako má vyzerať.

10. Na peniazoch (až tak) nezáleží. Výdavky na oživenie priestoru sú dobrou investíciou. Navráti sa v nadšení ľudí a hodnotách, ktoré obľúbený verejný priestor prinesie mestu či obci. 11. Nikdy nie je „hotovo“. Komunita sa neustále mení, veci sa opotrebúvajú. Miesto potrebuje priebežnú starostlivosť a flexibilnú správu. *Voľne preložila Dominika Belanská. Zdroj: www.pps.org/11steps/

88

Arch

Arch

89

rozhodne si ponechat, připraví projektovou dokumentaci a bude usilovat o získání dotačních prostředků, aby celou konverzi nefinancovalo ze svého už tak dost omezeného rozpočtu. Vlastně je to i logická odpověď na první iniciační fázi, kdy se regenerace tříhektarového území uprostřed města zdála něčím organizačně i ekonomicky nezvládnutelným. Projekční kanceláře, architektonické ateliéry a společnosti dotačního poradenství svými produkty i způsobem jejich zpracování nabízejí velmi přehlednou strukturaci celého procesu revitalizace: Nejdříve si nechte udělat průzkum ekologické zatíženosti území, pak si pořiďte stavebně technickou dokumentaci, následně vyhlaste ideovou soutěž o vizi celé revitalizace, na jejím základě uspořádejte urbanisticko-architektonickou soutěž, vítěze nechte zpracovat regulační plán, pro budovy, které se rozhodnete si ponechat, nechte zpracovat investiční záměry a nakonec už stačí jen podat žádosti o dotace. Vlastně se není ani čemu divit, že malé město velikosti Ústí nad Orlicí na takovýto produktový řetězec kývne, protože trh a komerční společnosti jsou se svými nabídkami jedinými organizacemi, které mu nabízejí alespoň nějaké řešení. Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo průmyslu a obchodu, CzechInvest, Hospodářská komora ani Pardubický kraj žádné poradenství při řešení revitalizace konkrétních brownfieldů nenabízí a lokální komunita s ničím srovnatelně rozsáhlým zkušenosti nemá. Volba takto strukturovaného postupu je tedy pochopitelná, nicméně ji nelze pokládat za volbu nejvhodnější; druhá, tedy projekční fáze revitalizace, která z tohoto postupu vyplývá, je totiž v případě Ústí nad Orlicí o poznání problematičtější než předchozí fáze iniciační.

Vstup nových aktérů do hry

Dotační náboženství v procesu revitalizace Perly 01 Robert Osman, sociální geograf

Chcete pracovat s veřejností? Pořádáte veřejná projednávání? Hledáte aktivní občany? Ale oni nejsou, nechodí, nezajímají se. Někdy to může být jen zdání. Zkušenost spolku Spousti dokládá, jak se mohou míjet vzájemná očekávání vedení města a veřejnosti. ?

Zdroj: Archiv města Ústí nad Orlicí

Proces revitalizace bývalé textilní továrny Perla 01, bavlnářské závody a. s. v Ústí nad Orlicí (viz článek v čísle 04–14) se posunul do další fáze svého vývoje. Z iniciační fáze, kdy se hledal scénář postupu, definovaly se posloupné kroky a formuloval se časový plán, se revitalizace posunula do druhé fáze, kterou lze označit za projekční. Ta se v tomto případě projevuje především zpracováním regulačního plánu, investičních záměrů jednotlivých budov, žádostí o dotace atp. Na samotném projektování není nic špatného, území je třeba rozčlenit, určit pozemky, které si město nechá, které bude pronajímat a které dále odprodá. Pro pozemky a budovy, které se

Jako člen spolku Spousti a občanské iniciativy „Perla žije!“ si dovolím upozornit na neschopnost nás, jakožto zástupců občanské společnosti, nabídnout v této fázi plnohodnotnou alternativu produktovému řetězci komerčních firem. Neovládali jsme byrokratický jazyk skládající se čistě z položek „úkol, termín, cena“. Nedokázali jsme přijít s návrhem v požadované struktuře „1) výběrové řízení na brownfield managera s legitimitou vyjednávat o brownfieldu za město, 3 měsíce, zisk legitimního koordinátora, 2) zmapování lidských zdrojů, 6 měsíců, seznam lokálních zájemců o vstup do procesu, 3) definování společné vize regenerace, 12 měsíců, legitimní vize vzešlá z konsenzu lokálních aktérů“ atp. Bylo to vlastně vůbec poprvé, kdy jsme se pustili do užší spolupráce s městskou samosprávou. Neměli jsme skoro žádné informace o fungování města, nevěděli jsme, jak pracují, jak přemýšlí, jak komunikují, a hlavně jsme nevěděli, co zástupci města chtějí. My jsme chtěli hledat nový způsob využití bývalé textilky, náš vlastní „oustecký“ postup revitalizace, novou vizi města a v neposlední řadě jsme chtěli učinit celý proces revitalizace věcí veřejnou. Úskalí pak spočívalo v tom, že jsme zcela nekriticky předpokládali, že i vedení města chce totéž, tedy hledat vlastní cestu. Jak se ovšem ukázalo, pro představitele města se jednalo o příliš zdlouhavý proces. S postupujícím časem přibývalo vyjádření typu „vy byste chtěli stále jen diskutovat“, „to už bylo diskutováno mnohokrát“, „k tomu se lidé už vyjadřovali“, která předznamenávala náš postupný rozchod v cílech i motivacích. Zatímco neziskový sektor požadoval proces společného hledání odpovědí, město chtělo rychlý výsledek – hotový produkt. První problematickou vlastností projekční fáze revitalizace se tedy ukázala naše neschopnost, jakožto neziskového sektoru, formulovat pro vedení města jasný, srozumitelný a dostatečně strukturovaný alternativní postup revitalizace areálu bývalé textilky. Tím jsme paradoxně sami vehnali město do náruče ziskových společností

90

Arch

a jejich produktových řetězců. Projekční fáze je tak spojena s nástupem nových aktérů. Konkrétně se jedná o projekční kancelář, která se svým návrhem vyhrála urbanisticko-architektonickou soutěž, zpracovala regulační plán revitalizovaného území a investiční záměry na pět samostatných budov v něm, a o místní společnost, která pro město zpracovává žádosti o dotace. Přes nezpochybnitelnou erudici těchto firem však jejich zapojení nutně znamenalo odklon od hledání vlastní „oustecké cesty“, vzdání se manažerské role v procesu revitalizace a nákup rychlého „sériově vyráběného“ produktu.

Změna tempa hry

Druhá vlastnost projekční fáze je spojena s určitým konfliktem o rychlost procesu revitalizace. Čas soukromých firem je drahý, respektive v porovnání s ostatními aktéry na scéně je rozhodně nejdražší. Oproti tomu je čas představitelů města daleko pomalejší, účty se zde neskládají měsíčně, dokonce ani ne ročně, ale povětšinou jednou za čtyři roky. Cyklus je delší, čas levnější a procesy pomalejší. Představitelé neziskového sektoru pak nejsou většinou za svou činnost placeni vůbec, jsou zvyklí pracovat pomalu, po troškách, ale zato dlouhodobě, třeba i roky, když je to třeba. Jejich čas se těžko vyčísluje, nicméně je rozhodně nejlevnější, a tak i nejpomalejší. Vyhlášením urbanisticko-architektonické soutěže či uzavřením první smlouvy do procesu vstupuje legislativa, povinné či doporučené termíny plnění určitých aktivit, doba, po kterou musí být to či ono zveřejněno, do jaké lhůty se k tomu může ten či onen vyjádřit a kdy musí být to či ono vypořádáno. Harmonogram aktivit obsahují i samotné smlouvy a celý proces revitalizace začíná být rytmizován jaksi dopředu, z vnějšku, plánovitě a nutně i formálně. Pokud jsou již stanoveny termíny, proces má svůj časový plán, který se musí plnit, jak je potom možné zahrnout do procesu názory a přání veřejnosti, jak je možné dopředu odhadnout, kde se může vyskytnout problém, s čím bude veřejnost spokojena a vůči čemu bude kritická, co bude třeba dopracovat či přepracovat?! Představitelé města tak v této fázi s povděkem přijímají produktovou rychlost soukromého sektoru, osvojují si jeho argumentaci a výrazně mění způsoby svého vyjadřování: „na to je ještě čas“, „na to už je pozdě“, „to už nelze stihnout“, „měli jste přijít dřív“ atp. Nemění se však pouze rychlost, ale i samotný cíl projekční fáze revitalizace. Jako by samotná revitalizace území byla natolik časově vzdálena, že je třeba vytvořit jiný, dílčí cíl, kterého je možné dosáhnout ještě v tomto volebním období. Tímto cílem tak nemůže být revitalizace samotná, ale něco, co se před volbami dá prezentovat voličům a co je vedení města ve vymezeném časovém horizontu schopno stihnout. V Ústí nad Orlicí se cílem projekční fáze revitalizace stalo odeslání žádosti o dotaci, tedy zpracování všech potřebných podkladových materiálů včetně žádosti samotné. Tím byl i vybrán cílový termín, ke kterému se začaly vztahovat aktivity vedení města a od kterých se začal zpětně odpočítávat zbývající čas. Další problematickou vlastností projekční fáze revitalizace se tak stalo výrazné zrychlení celého procesu a zredukování cíle revitalizace na čistě formální žádost o dotace, jinými slovy sledování cíle, u kterého už nešlo o to, jestli dotovaný produkt někdo chce, jestli jej bude někdo využívat, zda je ekonomicky soběstačný, navazuje na nějakou městskou koncepci či přispívá k budování nějaké vize města – nově šlo už jen o dotaci samotnou.

Přeobsazení rolí

S novou definicí cíle v podobě žádosti o dotaci řada doposud běžně používaných pojmů výrazně proměnila svůj význam. Diskuse přestala být otevřeným srovnáváním argumentů a protiar-

komerční prezentace

gumentů, transparentním zvažováním návrhů i protinávrhů s otevřeným koncem, ale stala se prezentací dopředu připravených návrhů, kompromisů učiněných vybranými aktéry za zavřenými dveřmi bez přístupu široké veřejnosti. Angažovaná veřejnost přestala nést význam aktivních a zvídavých občanů ochotných vymýšlet nové a neotřelé nápady, ale stala se jen jakousi pasivní kulisou ochotnou poslouchat návrhy druhých, jejíž přítomnost je potřebná pouze pro legitimizaci těchto návrhů. Regulační plán přestal být procesem, ale stal se koncovým produktem, a nezisková organizace přestala být partnerem, ale stala se „skupinou potížistů“. Čas se zrychlil a vše, co brzdilo vývoj, muselo být změněno. Tato rychlost a dopředu plánovaná struktura procesu revitalizace nadále znemožnila smysluplné zapojení veřejnosti. Přesně nadefinovaný harmonogram, jasný termín a celkový kontext spěchu umožnil zástupcům vedení města – posíleným o nové a rychlejší partnery – přicházet na veřejná zasedání s návrhy, které již neměly být diskutovány, ale pouze prezentovány. Přestalo se tak de facto jednat o veřejné diskuse, ale začalo jít o veřejné prezentace. Přítomným občanům bylo vysvětlováno, proč je tento návrh dobrý, v pořádku, v souladu, již prodiskutován či rovnou již schválen, než aby jim byl předložen k posouzení. Jednání přestala mít otevřené konce, na jejichž podobě by se mohly projevit inovativní či kritické názory občanů, ale výsledek veřejných prezentací byl znám již před jejich zahájením. Nejednou byl tento postup doložen i pořádáním tiskové konference těsně před veřejným „projednáním“. Občan se tak skutečně stal pouhou pasivní kulisou bez možnosti ovlivnit výsledek veřejného „projednání“. Vrcholem tohoto odstavení občanů od jejich veřejné moci se stalo obvinění veřejnosti z její pasivity, nezájmu a neangažovanosti. Zatímco na jedné straně zástupci města pronášeli věty jako „dnes jsem se nedozvěděl nic nového“, „je vidět, že dané problematice nerozumíte“, „i když to nebude mít využití, na dotace už to stačí“ atp., na druhé straně si stěžovali, jak je veřejnost neskutečně pasivní: „kde jsou ty aktivní lidé“, „s kým chcete diskutovat“, „vždyť tam nikdo nechodí“, „nikoho to nezajímá“ atp. Namísto posloupnosti, kdy veřejnost nejdřív získá víru, že aktivní zapojení má nějaký smysl, že její názory někoho zajímají a že má možnost ovlivnit výsledný návrh, vedení města zcela účelově začalo zaměňovat příčiny za důsledky, když nízké zapojení veřejnosti označilo za její nezájem. Výrazné snížení míry angažovanosti veřejnosti v projekční fázi revitalizace je však důsledkem odebrání veřejné moci občanům a její předání do rukou soukromých společností. Třetí problematickou vlastností projekční fáze revitalizace se tak stala proměna role veřejnosti, její „vyčlenění“ z procesu revitalizace, respektive „odstavení“ od moci rozhodovat o výsledné podobě revitalizovaného území.

91

Neničte nám bicykle!

Zvoľte si stojan priateľský k bicyklom*

Čo má spĺňať funkčný stojan na bicykle?

Využíva maximálne voľný priestor (parkovanie bicyklov z oboch strán) Chráni rám bicykla

Prístup k bicyklu je jednoduchý

Umožňuje uzamknúť rám spolu s predným kolesom

Neničí kotúčové brzdy a kolesá

Na obrázku obojstranný stojan Beta XXL * Odporúča ADFC, najväčší a najvýznamnejší klub cyklistov v Nemecku.

Dotace prostor neoživí

Nyní má město Ústí nad Orlicí již schválen regulační plán území Perly 01, má zpracovány investiční záměry na pět budov a zpracovává žádosti o dotace, nicméně to všechno za postupného „vylučování“ veřejnosti z procesu revitalizace. Veřejnost nezná smlouvy, nebyly zveřejněny částky za jednotlivá díla a dokonce ani samotný výběr dodavatelů jednotlivých projektů není průhledný. Zkušenost Ústí nad Orlicí tak může ostatním městům posloužit jako připomínka toho, že papír je jen papír a projekt je jen projekt. Bez lidí, bez obyvatel, bez potenciálních uživatelů, kteří budou sami chtít určitou formu revitalizace, zůstane prostor mrtvým, i kdyby některá z žádostí o dotaci byla naneštěstí schválena.

www.studio21.sk

92

ČESKÁ KOMORA ARCHITEKTŮ INFORMUJE

Příklady dobré praxe: města, kterým se spolupráce s architekty vyplatila Česká komora architektů (ČKA) již 6. rokem pořádá akci Architekti na jedné lodi, jež je určena všem milovníkům architektury. Letošním tématem neformálního setkání, které se uskutečnilo 29. června na (A)VOID Floating Gallery na Rašínově nábřeží, byla kvalita architektury ve městech. Tu hodnotili jak architekti, tak zástupci měst, která se mohou pyšnit kvalitní architekturou a urbanismem: Litomyšl, Líbeznice a Dolní Břežany. Jejich příklady dokazují, že krásná architektura nemusí být nutně záležitostí velkých měst. ČKA v lednu vyhlásila soutěžní přehlídku Česká cena za architekturu, jež se setkala s mimořádným zájmem architektů, kteří do ní přihlásili bezmála 500 realizací. Cena České komory architektů si současně klade za cíl aktivovat zájem o kvalitní architekturu u veřejnosti a zástupců samospráv. Mezinárodní odborná porota v červnu vybrala užší okruh 63 nominovaných děl, která představují to nejlepší, co bylo v České republice za posledních 5 let zrealizováno. Zhruba polovina realizací z výběru poroty byla přitom financována z veřejných prostředků. Nominace také ukazují, která česká města s veřejnými zakázkami z oblasti architektury a stavebnictví zacházejí efektivně a zodpovědně.

S architekty také spolupracují středočeské Líbeznice. Jejich starosta Martin Kupka uvedl, že kromě externího spolupracovníka ve funkci městského architekta se obci osvědčily vyzvané architektonické soutěže. Jedná se o princip, kdy město na základě referenčních staveb osloví vybrané ateliéry s konkrétním zadáním. Ty následně zpracují projekty, z nichž zástupci města společně s odborníky vyberou ten, který nejlépe odpovídá zadání. Jedná se o způsob,

Co stojí za kvalitou architektury ve městech?

Místem s velkou koncentrací kvalitní architektury je již tradičně východočeská Litomyšl. Toto jedenáctitisícové město je ve výběru poroty České ceny za architekturu zastoupeno hned čtyřmi realizacemi: Rekonstrukce piaristického kostela, Multifunkční sál, Revitalizace zámeckého návrší a Plavecký bazén. O své pětadvacetileté zkušenosti v roli městské architektky Litomyšle se v diskusi Krásná města aneb Architektura věc veřejná podělila Zdeňka Vydrová. Vyzdvihla zejména potřebu kontinuální spolupráce, která kvůli čtyřletým volebním obdobím bývá mnohdy velmi obtížně aplikovatelná. Podpora politické reprezentace je pro městského architekta, jehož role je spíše koncepční, naprosto zásadní.

Pavilon základní školy v Líbeznicích, Projektil Architekti, 2015. Foto: Andrea Thiel Lhotáková

ČESKÁ KOMORA ARCHITEKTŮ INFORMUJE

a stavebnictví. To mimo jiné potvrzují i výsledky České ceny za architekturu. Ze 475 přihlášených prací jich bylo jen 13 realizováno na základě architektonické soutěže, přičemž do užšího výběru poroty postoupilo hned 10 z nich. Efektivitu architektonických soutěží potvrzuje i ekonomická analýza společnosti EEIP Dopady architektonické praxe na ekonomiku ČR, která přímo uvádí, že architektonická soutěž přináší kromě kvality také ekonomickou rentabilitu. Objednavatelem studie bylo opět Ministerstvo pro místní rozvoj, které v budoucnu dokonce zvažuje založení fondu na podporu architektonických soutěží u vyhlašovatelů. Ministerstvo současně u České komory architektů objednalo manuál pro zadávání veřejných zakázek. Ten by měl být zveřejněn na podzim 2016.

Adaptace bývalých zemědělských garáží na zázemí biotopu v Honěticích u Kroměříže, Prokš Přikryl architekti, 2013. Zdroj: www.ceskacenazaarchitekturu.cz

jakým lze i do relativně malého města přivést kvalitní architektonické týmy. Že tento model funguje, dokládá mimo jiné to, že dvaapůltisícová obec je v prestižním výběru mezinárodní poroty zastoupena hned dvakrát (ZŠ Líbeznice a Tři věže). Velkou péči zejména územnímu plánování a veřejným prostranstvím věnují také čtyřtisícové Dolní Břežany. Starosta Dolních Břežan Věslav Michalik potvrdil, že navzdory napjatému rozpočtu, s jakým většina malých měst bojuje, odborník v pozici městského architekta byl vždy přínosem. Jako zásadní považuje stanovení celkové vize obce, které je bez zapojení odborníků nemožné. Investice do kvalitního vystavěného prostředí je zde skutečně znát: ve městě je velký počet rezidentů a prakticky zde neexistuje fluktuace obyvatel. Kvalitu veřejného prostředí přitom podle slov starosty většina obyvatel uvádí jako jeden z důvodů tohoto stavu. Výjimečná situace pak panuje ve středočeském Tehově, kde je v roli starosty architekt David Hlouch, který je zároveň členem představenstva ČKA. Obec s necelou tisícovkou obyvatel má tak odborníka přímo ve vedení. David Hlouch na setkání rovněž upozornil, že malé obce, které pozici městského architekta zatím nemají, by jistě ocenily možnost využívat externího konzultanta, který by mohl působit v rámci obcí s rozšířenou působností či na krajích.

Architektonické soutěže se vyplatí!

Kvalitu architektury ve městech dlouhodobě podporuje také Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, které na setkání reprezentoval Josef Morkus. Vláda v lednu 2015 přijala dokument Politika architektury a stavební kultury ČR, který je v ostatních evropských zemích již řadu desetiletí naprostým standardem. Josef Morkus vysvětlil, jakými hlavními okruhy se dokument, zpracovaný ministerstvem za podpory řady institucí včetně ČKA, zabývá. Zvýšenou péči ministerstvo věnuje zejména veřejnému prostoru a zasazení staveb do okolí či oblasti veřejných zakázek. Kvalitě architektury vychází vstříc i nově schválený zákon o zadávání veřejných zakázek, který by měl nabýt účinnost na podzim tohoto roku. Zavádí především kvalitativní kritéria při výběru projektanta a zhotovitele projektu, tak aby ve výběrových řízeních nebylo zohledňováno pouze kritérium nejnižší ceny, které nemůže přinést očekávanou kvalitu a ve výsledku ani finanční úsporu. Dokument Politika architektury také podporuje institut veřejné architektonické soutěže, který je kvalitním a transparentním nástrojem pro zadávání veřejných zakázek z oblasti architektury

Jak aktivovat zájem o kvalitní architekturu?

Do diskuse se zapojil také architekt Jaroslav Zima ze studia D3A, který je současně členem odborné Akademie České ceny za architekturu. Zdůraznil, že péče o kvalitní prostředí začíná u každého z nás. Lhostejnost obyvatel přispívá k nezájmu o kvalitní prostředí a kvalitu života. Zájem veřejnosti je třeba aktivovat. Jedním z možných prostředků je právě prezentace kvalitních výsledků práce architektů prostřednictvím soutěžní přehlídky Česká cena za architekturu. Společnost by se měla naučit rozeznat kvalitní architekturu, a to nejen tu současnou, ale také historickou, kterou je třeba chránit. Jaroslav Zima poukázal na kauzy spojené s ohrožením dvou dopravních staveb a zároveň nesporných dominant Prahy: Libeňský a Železniční most v pražské Výtoni. Současná situace, kdy se nechají vzácné stavby chátrat a jsou často nahrazeny novými a méně kvalitními následovníky, je alarmující. Na tom, že vzdělávání veřejnosti hraje naprosto klíčovou roli, se shodli všichni diskutující. Jaroslav Zima upozornil, že v médiích chybí kvalitní pořady a sdílné texty o architektuře. V souvislosti s Českou cenou za architekturu přitom vzniká časosběrný dokument, který divácky atraktivní formou bude prezentovat kvalitní výsledky práce architektů. O vzdělávání veřejnosti na praktických workshopech zaměřených také na nejmladší generaci informovala Zdeňka Vydrová. V Litomyšli funguje festival ArchiMyšl, který během Světového dne architektury pořádá procházky po městě a další zajímavé aktivity. O vlivu kvality prostředí na rozvoj jedince se shodli také předseda ČKA Ivan Plicka a Josef Morkus z MMR. Velká pozornost by měla být upřena zejména na prostředí, ve kterém vyrůstají děti. Do České ceny za architekturu se přihlásilo několik projektů škol či školek. Do užšího výběru přitom postoupily pouze dva z nich: Pavilon základní školy v Líbeznicích od Projektil architekti či Rekonstrukce a dostavba základní školy Hovorčovice od architekta Ondřeje Tučka.

O ČESKÉ KOMOŘE ARCHITEKTŮ

ČKA je samosprávným profesním sdružením s přeneseným výkonem státní správy, které bylo zřízeno zákonem č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. ČKA nese odpovědnost za profesionální, odborný a etický výkon profese architektů v ČR. Od začátku roku 2015 je komora oficiálním připomínkovým místem pro zákony, právní úpravy a předpisy, které se týkají profese architekta. Více o činnosti komory najdete na www.cka.cz.

93

94

komerční prezentace

Protihluková stěna může do města přirozeně zapadnout Chytré město by mělo udržet hluk pod kontrolou a efektivně odstínit silniční a železniční dopravu od obytných zón. Otázkou je, jak to v zastavěných oblastech provést a nezatížit přitom veřejný prostor nevzhlednými, drahými a neohrabanými strukturami. Vstříc poptávce po moderních řešeních naštěstí vychází nová generace protihlukových stěn. Jsou to propracované systémy, které se dají jednoduše postavit i demontovat, je možné je bezproblémově integrovat s městským mobiliářem a drobnými dopravními stavbami, jejich vzhled se přizpůsobí záměru architekta a navíc jsou vyrobeny z recyklovaných materiálů. Vydat se touto moderní cestou se rozhodli například ve společnosti mmcité+ sídlící v Bílovicích u Uherského Hradiště. Vývoj protihlukových stěn nazvaných noba názorně ukazuje, proč má firma pověst inovátora, který dokáže skloubit moderní design s maximální účelností. „Před začátkem vývoje jsme si stanovili několik cílů, které mělo naše řešení splňovat,“ vysvětluje Pavel Dokulil, předseda představenstva společnosti mmcité+: „Mělo být funkční a co nejméně zatěžovat životní prostředí – to znamená nejen maximálně využít recykláty, ale také navrhnout co nejlehčí a nejskladnější konstrukci, kterou lze úsporně, jednoduše a levně dopravit na místo a zde rychle sestavit. Mělo se dokázat přizpůsobit svému okolí tak, aby je mohli architekti použít jako krajinotvorný prvek nebo strukturu kultivující městský prostor. A konečně – výsledná cena měla samozřejmě být konkurenceschopná. To je základní požadavek, který máme na všechna svá řešení.“ Vývoj nových protihlukových stěn se proto soustředil na lehkou kovovou konstrukci a několik materiálů s dobrými zvukoizolačními vlastnostmi.

Stavebnicový systém šetří energii i čas

Systém protihlukových stěn noba tvoří obdélníkové nosné panely kovové sendvičové konstrukce, které jsou pro zvýšení tuhosti vyplněny polyuretanovou pěnou. Délka jednotlivého panelu může dosahovat až pěti metrů a dodává se ve dvou výškách: 0,5 nebo 1 metr. Takovéto řešení se ukázalo jako ideální – manipulace s konstrukčními prvky je snadná a dají se dopravovat hromadně po desítkách kusů. Do země se pak jednotlivá pole protihlukové stěny kotví pomocí kovových sloupů, spojení panelů zajišťuje sesazení „pero-drážka“. Montáž je velmi jednoduchá nejen díky relativní lehkosti jednotlivých prvků (54 kg/m2), ale i díky tomu, že pro manipulaci s panely je možné použít vakuové přísavky. To ale ještě není vše – do systémů protihlukových stěn noba lze jednoduše zařadit také odrazivé panely noba okno tvořené celoobvodovým hliníkovým rámem a výplní z plexiskla nebo tvrzeného skla. Stejně pohodlně sem lze integrovat také přístřešky noba cobo, které slouží jako vlakové nebo autobusové zastávky, ale současně mohou být doplněny i o technickou, uzavíratelnou místnost sloužící provozovatelům silnice či železnice. Vše dohromady tvoří jednoduše kombinovatelný jednotný systém. „Pokud se na to město kvalitně připraví a zorganizuje si práci, je vztyčení takovéto protihlukové zábrany nakonec otázkou hodin. Dopravní omezení pak komplikují život na ulicích jen velice krátce,“ vypočítává další výhody stavebnicového systému Pavel Dokulil.

komerční prezentace

Navíc designérům nabízí nebývalou variabilitu – jeho povrch se dá dobře upravovat dostupnými nátěrovými hmotami a nenáročnou technologií válečkování. Podobné je to s protihlukovými stěnami opatřenými zvukovými absorbéry z recyklovaných textilií spojovaných polyuretanovým pojivem a pokrytých plastovou mřížkou. Ač to vypadá neobvykle, i ty je možné pohodlně barevně upravovat válečkováním.

Variabilní design, se kterým je pracovat hračka

To nejzajímavější ale systém noba nabízí architektům, kteří se nespokojí jen s funkčností zvoleného řešení, ale hledají také co nejzajímavější způsob, jak takovouto výraznou strukturu zakomponovat do kontextu krajiny či města. Samozřejmostí je barevná variabilita systému, tím ale možnosti individuální úpravy designu teprve začínají. V současnosti se protihlukové stěny noba dodávají ve čtyřech dekorech. Biomorfní dekor noba mlok připomíná maskování a byl navržen pro instalace ve volné krajině. Technicistní noba kolo zapadne do kontextu příměstských oblastí. Minimalistický dekor noba rizo je použitelný univerzálně a dekor noba digi nabízí prakticky nekonečnou variabilitu založenou na estetice digitálních zobrazovačů. A právě na poslední variantu v mmcité+ hodně sázejí. „Noba digi je svým designem naprosto unikátní,“ říká Pavel Dokulil. „Funguje podobně jako digitální displej, na který může architekt nechat již ve výrobě jednoduše zobrazit prakticky libovolnou strukturu nebo ornament.“ Že je práce s dekorem noba digi doslova hračkou, ověřili v mmcité+ originálním experimentem. Protože se chystají v nejbližších týdnech postavit v bezprostřední blízkosti výrobního areálu firmy několik metrů dlouhou protihlukovou stěnu noba, rozhodli se nechat zpracovat její dekor s pomocí designu noba

Hluk ztlumí panely z recyklátů

Panely nosného systému jsou ze strany dopravní cesty, tedy zdroje hluku opatřeny zvukovými absorbéry. V mmcité+ mají připraveny jejich dvě varianty. Kromě absorbérů vyrobených z recyklované pryže, které zaručují zvukovou neprůzvučnost třídy A3, nabízejí bílovičtí také možnost osadit stěnu panely z lisovaných recyklovaných textilií, které docílí zvukové neprůzvučnosti třídy A4. Zatímco první varianta protihlukové stěny se vyrábí z vysloužilých pneumatik, ta druhá využívá recyklát ze zbytků tkanin používaných v automobilovém průmyslu. Oba typy ale naplňují jedno ze základních pravidel, kterých se v mmcité+ dlouhodobě drží: účelnost a estetika se musejí potkávat se střídmostí a ekologickým přístupem. Protihlukové stěny z recyklátů nejsou novinkou, nejobvyklejším materiálem pro jejich výrobu jsou znovu použité plasty. Hmoty na bázi recyklované drcené pryže nebo textilu mají ale hned několik nových vlastností a vývojáři z mmcité+ jim předpovídají velmi zajímavou budoucnost.

Noba mlok: „maskovací“ design pro použití ve volné krajině

Materiál, který firma používá a vyrábí z drcené pryže, je lehký, dobře se tvaruje a zpracovává a velmi dobře tlumí zvuk. Je odolný a trvanlivý a dá se přitom dobře lepit na celou řadu povrchů.

Dekor noba kolo je určen především pro příměstské oblasti.

Protihlukovou stěnu v bezprostřední blízkosti výrobního areálu společnosti mmcité+ navrhli s využitím dekoru noba digi žáci ZŠ Bílovice. (vizualizace vítězného návrhu)

digi žáky bílovické základní školy. Výsledky dětské tvořivosti předčily všechna očekávání. A tak se nabízí otázka – pokud tak zajímavých výsledků dosáhnou sedmáci a osmáci v hodinách výtvarné výchovy, co s tímto nástrojem dokáží v budoucnosti profesionální designéři a architekti? „Jsem přesvědčený o tom, že pokud dnes chce město efektivně odstínit hluk některé pozemní komunikace a současně má vysoké požadavky na estetickou kvalitu a ekologii zvoleného řešení, jsou protihlukové stěny noba jedním z nejzajímavějších a současně nejelegantnějších řešení. Veřejný prostor nejenže nezatěžují, ale mohou jej dokonce zajímavým způsobem kultivovat,“ uzavírá Pavel Dokulil.

95

96

Brand

Tak trochu jiná mapa Martina Pacasová a Eva Gregorová, Referát tvorby strategie a mezinárodní spolupráce, Kancelář strategie města, Magistrát města Brna. Jiří PÁNEK, Katedra rozvojových studií, Přírodovědecká fakulta Univerzity Palackého v Olomouci

Brand

Aktuální trendy v tvorbě strategických rozvojových dokumentů měst postupně rozvíjejí participativní přístup do podoby spoluvytváření („co-creating“) a sdílené zodpovědnosti za jejich následnou realizaci. K tomu nás však ještě čeká dlouhá cesta. Při hledání způsobu, jak umožnit lidem měnit své město, jsou přitažlivou formou komunikace pocitové mapy – dokážou obyvatele zaujmout, nejsou pro ně příliš časově náročné a zároveň umožní městu získat od lidí zajímavé informace, se kterými lze v rámci přípravy strategického dokumentu dále pracovat. Proto jsme tuto formu participace využili i v Brně a otevřeli jsme tím široké veřejnosti přípravu nové Strategie pro Brno. Stát se součástí tradiční akce

Pro snadnější zapojení účastníků do tvorby Pocitové mapy Brna jsme využili dnes již tradiční akci „Týden města“, která každoročně probouzí zájem Brňanů o město a dění kolem nich. V rámci jednoho květnového týdne lidé oživují ulice a náměstí kulturními a sousedskými aktivitami. Ulice se tak mění na společné prostory pro sdílení, setkávání i zábavu. Na jednom z živých brněnských náměstí jsme umístili stánek města, u kterého se lidé mohli zastavit a odpovědět na naše otázky. Do „papírové“ mapy města Brna a jeho centra mohl každý zájemce umístit celkem 6 barevných špendlíků, kterými označoval místa, kde se mu ve městě líbí, nelíbí, kde rád tráví volný čas, kde by chtěl bydlet, kde je na město hrdý a kde by to ve městě chtěl naopak změnit. Obdobně fungovala i elektronická verze na internetu, ve které mohli zájemci v průběhu měsíce června označit ke každé z otázek až tři místa. V průběhu čtyř dní workshopu v ulicích se do vytváření pocitové mapy zapojilo zhruba tisíc lidí, dalších více než tisíc účastníků se následně připojilo v rámci online verze. Celkem jsme tak získali informace od více než dvou tisíc obyvatel či návštěvníků města. Zastoupení mužů a žen bylo relativně vyvážené, výrazněji zastoupeny byly mladší věkové skupiny (do 30, resp. 45 let) a lidé s vyšším vzděláním (primár-

Mentální mapy patří do oboru zvaného behaviorální geografie, jenž se zabývá studiem chování jednotlivců v prostoru a především jejich vnímáním místa, výběrem lokality či volbou trasy. Geografové je začali využívat již v 60. letech 20. století jako vyjádření percepce města či ke studiu prostorových preferencí obyvatel. Mentální mapy jsou uložené ve vědomí člověka, kde jsou celý život formovány, upravovány, zpřesňovány, ale i zapomínány. Jedná se tedy o subjektivní názor autora na daný geografický prostor – například město či sídliště. Jedním z prvních příkladů využití mentálních map v regionálním rozvoji u nás, v té době ještě v papírové verzi, byla příprava územního plánu Klášterce nad Ohří v roce 1998. Foto: Zdeněk Kolařík, Magistrát města Brna

97

ně vysokoškoláci a středoškoláci). Díky prostoru pro volný komentář bylo sesbíráno také asi šest set názorů a komentářů, v nichž lidé zmiňovali pozitiva i negativa města, svá očekávání a přání.

Kde se lidem v Brně líbí, tam také rádi tráví volný čas

Mezi místy, kde se lidem v Brně líbí, figurují tradiční ikony města – hrad Špilberk, katedrála Petrov a parky v širším centru města. Pozitivně jsou hodnocena i náměstí v centru – Zelný trh či náměstí Svobody, část Moravského náměstí před kinem Scala, dále nově upravené prostranství před Janáčkovým divadlem či nové „společenské“ srdce Brna na Jakubském náměstí. Z lokalit mimo centrum se lidem nejvíce líbí na Brněnské přehradě a v jejím okolí i v brněnských příměstských lesích (zejména v oboře Holedná, na Hádech nebo v Mariánském údolí). Je zřejmé, že lidé si cení dobrého rekreačního zázemí, které město Brno má. V komentářích pak lidé vnímají a oceňují zlepšující se situaci města, oživení centra i výhody Brna jako „malého velkého města“. K udržení obyvatel v centru města jsou pak jasným klíčem dobře navržená veřejná prostranství a parkové plochy, kterých by však mělo být dle mínění respondentů ještě více, a rozvoj v tomto směru chtějí místní obyvatelé i pro brněnské řeky a nábřeží.

Pocitové mapy jsou podskupinou mentálních map a jejich výzkum i využití je jedním z nových geografických trendů. V zahraničí jsou pocitové mapy používány například pro analýzy bezpečnosti (Maďarsko), turistických preferencí (Rakousko) či v participativním plánování veřejného prostoru (Finsko). V České republice se v současné době studiu a praktickému použití pocitových map v plánování měst zabývají například odborníci na Katedře rozvojových studií Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kteří ve spolupráci s Národní sítí Zdravých měst ČR vyvíjejí online aplikaci PocitoveMapy.cz, která umožňuje sběr a vizualizaci pocitových preferencí občanů v jednotlivých městech a která byla také použita pro tvorbu pocitové mapy Brna.

98

Brand

Hrdost na historické i moderní Brno

Pocit hrdosti v lidech podle očekávání vzbuzují brněnské historické dominanty Špilberk a Petrov i výše uvedená náměstí v centru města. K těmto místům navíc přibývá ikona moderní architektury – vila Tugendhat. Hrdí jsou lidé i na areál brněnského výstaviště. Na mapě se objevily také stále se rozrůstající oblasti města spojené se vzděláváním, vědou a výzkumem – kampus Masarykovy univerzity či Technologický park Vysokého učení technického.

Kde bydlet?

Z hlediska bydlení jsou odpovědi lidí nejpestřejší ze všech položených otázek. Pozitivní zprávou je, že řada lidí je spokojena s místem, ve kterém bydlí. Vysněnou lokalitou pro bydlení jsou Černá Pole, lidé by ale rádi bydleli také přímo v centru či širším centru města směrem na sever či v Masarykově čtvrti. Ztělesněním touhy Brňanů bydlet v zeleni přímo v centru města je ulice Pellicova, nacházející se přímo pod Špilberkem. Velmi dobře však dopadla z hlediska bydlení také vybraná brněnská sídliště v čele s Lesnou, pozitivně je vnímáno také bydlení v dalších sídlištích obklopených lesnatou příměstskou krajinou. Potvrdila se tak i v jiných výzkumech nastíněná severo-jižní osa města, dělící Brno na atraktivní sever a méně atraktivní jižní část.

Věčné téma brněnského nádraží a „Bronxu“

Jednoznačným vítězem v odpovědích na otázky, kde se lidem v Brně nelíbí a kde by to chtěli změnit, je brněnské Hlavní nádraží a jeho okolí, případně i lokalita tzv. Jižního centra. Komentáře účastníků k dlouhodobě diskutované poloze nádraží byly obojího typu – přesunout i ponechat, komentáře k prostoru před nádražím jsou však jednoznačné. Lidé toto prostranství vnímají jako špatnou vizitku města, jako špinavý a nebezpečný prostor. Druhou nejčastěji uváděnou lokalitou, která se lidem nelíbí a vyžaduje podle jejich názoru změnu, je oblast kolem ulic Cejl a Bratislavská, která je v myslích obyvatel města spojována se sociálním vyloučením. Negativně je hodnoceno i hlavní autobusové nádraží Zvonařka a významné přestupní uzly – Mendlovo náměstí a Stará Osada. Změnu by lidé uvítali i v případě zchátralého fotbalového stadionu „za Lužánkami“. Celkově jsou lidé nespokojeni zejména s dopravní situací (město přeplněné auty, problém s parkováním či nedostatek cyklostezek) a nedostatečnou čistotou města.

Tvorba pocitové mapy zaujala

Důležité pro společné utváření a zlepšování města Brna je, že lidé se do tvorby mapy aktivně zapojovali a oceňovali zájem města o jejich názory. V rámci akce v ulicích ani na webu jsme se prakticky nesetkali s negativní reakcí. Lidé vyjadřovali přání, aby výsledky byly k užitku města a nezapadly, i ochotu zapojit se do dalších aktivit. V současnosti je pro všechny zájemce k dispozici elektronická verze výstupů v interaktivní formě (www.pocitovemapy.cz/brno-2016) a podrobné komentáře k jednotlivým tématům. Tyto výstupy jsou doplněny informacemi o připravovaných změnách u negativně hodnocených míst, které jsou zveřejněny na webových stránkách města www.brno.cz/strategie. Na podzim budou výsledky pocitové mapy a podrobnější informace k přípravě nové Strategie pro Brno prezentovány v brněnském časopisu Metropolitan a na výstavě v Urban Centru (centru pro prezentaci rozvojových projektů města). Pocitová mapa Brna přinesla inspirativní výstupy a mimo jiné potvrdila, že zapojení veřejnosti do přípravy strategických dokumentů má skutečně smysl a Brňané je vítají. Ať už se bude jednat o ankety, soutěže, průzkumy, veřejné debaty či komentované tematické procházky městem – aktivity pro zapojení široké veřejnosti budou tvořit významnou část přípravy nové Strategie pro Brno.

Brand

99

100

Brand

Soutěže o nový vizuální styl města: úspěch i propadák Michaela Holubec Birtusová, CZECHDESIGN

V průběhu posledních dvou let bylo vyhlášeno přes 20 soutěží na nová loga nebo vizuální styly měst. Toto číslo znamená dvě podstatné věci – za prvé, že si města uvědomují vzrůstající potřebu komunikovat moderním a kvalitním způsobem, a za druhé, že soutěž je cesta, kterou k tomu volí nejčastěji. CZECHDESIGN se pořádáním soutěží pro designéry zabývá už 8 let. Za tu dobu víme, že výsledky vzešlé z těchto soutěží ilustrují širokou škálu možností, jak taková snaha může dopadnout: od naprostého úspěchu po totální propadák. Proč takovou soutěž vůbec vyhlásit? Jak to udělat, aby dopadla podle očekávání? Jaké jsou nejčastější chyby? A jak se jich vyvarovat?

Proč vůbec chtít nový vizuální styl?

„Jednotný vizuální styl patří mezi hlavní nástroje efektivní prezentace na veřejnosti. Jeho kvalitní zpracování spoluvytváří a podporuje image moderního města a zvyšuje povědomí o jeho existenci a charakteru,“ uvádí Ing. Stanislav Bláha, starosta města Uherské Hradiště, které nedávno soutěž na jednotný vizuální styl vyhlašovalo. Sjednocení vizuální identity města podává jasnou zprávu o jeho činnostech. Obyvatel i návštěvník tak potká stejné grafické prvky na letáku sportovního klubu, v programu místního divadla i na oficiálních dokumentech úřadu. Jakmile takový způsob komunikace zapustí kořeny, další akce či občanské a sociální vymoženosti se sdělují a propagují mnohem snáze než při rozbité identitě mnoha spletitých institucí. Neopomenutelnou funkci má vizuální identita města také navenek, zejména v cestovním ruchu. Nabízí možnost vyřešit kompletní prezentaci města od informačních brožur po orientační systémy.

Proč vyhlašovat soutěž?

Nesporným argumentem číslo jedna pro vyhlášení otevřené soutěže je možnost výběru. Při hodnocení se na stole sejde to nejlepší z přihlášených návrhů a vyhlašovatel má možnost je navzájem porovnat a vidět, který jak funguje a který z nich nejvíce odpovídá stanoveným parametrům. Otevřená soutěž navíc umožňuje účast jak lokálním autorům, tak zajímavým zájemcům z jiných míst, a na hod-

noticím stole se může sejít opravdu pestrá škála různých pohledů a řešení. Stačí si pak vybrat to nejlepší. Dalším pozitivním přínosem otevřené soutěže je hodnoticí komise, ve které zazní hlasy jak zástupců města, tak odborníků a lidí z praxe. Ing. Stanislav Bláha popisuje zkušenosti z Uherského Hradiště následovně: „Pokud pomineme nutnou mediální obhajobu očekávaných nákladů soutěže, byl průběh soutěže poměrně nekonfliktní. V prvním anonymním kole jsme získali úctyhodných 35 návrhů na nový design loga. Bylo tedy z čeho vybírat. Do druhého kola jsme oslovili tři autory k dalšímu rozpracování a k následné osobní prezentaci návrhů. Důležitá byla přítomnost a převaha porotců – na radnici nezávislých odborníků, expertů na design z akademické sféry ze Zlína, Brna

Brand

a Bratislavy. Diskuse s nimi, jejich analýzy, názory a doporučení byly pro nás, zástupce města, důležitým poznáním a velkým poučením, což nám dnes pomáhá k obhajobě našich postupů a výsledku soutěže.“

Jaké jsou nejčastější chyby při vyhlašování soutěže?

Soutěž může být tím nejlepším způsobem, jak se k novému vizuálnímu stylu dopracovat férově a podle zákona, má to ale i svá úskalí. CZECHDESIGN je nevládní organizace. Jednou z hlavních činností, kterou se zabývá, je pořádání soutěží pro designéry. Má jich na svém kontě více než 40, a to jak pro soukromé, tak pro veřejné zadavatele. Za dobu své praxe odhalil mnoho chyb a snaží se své zkušenosti využít při organizování soutěží pro další zadavatele. CZECHDESIGN momentálně připravuje soutěž na vizuální styl města Liberce, za sebou má například soutěž na orientační systém pro Novoměstskou radnici, soutěž pro Správu pražských hřbitovů nebo soutěž na nový design obalu tyčinky Kofila.

Jaké jsou nejčastější chyby při vyhlašování soutěží, kterých se města dopouštějí, kterým se ale dá vyhnout? Soutěž je nedostatečně propagována. Vladimír Kovařík z UTB ve Zlíně, jeden z odborných konzultantů pravidel pro soutěž v Uherském Hradišti, s námi sdílí názor, že nedostatečná propagace soutěže může být jedním z nejzásadnějších problémů. O soutěži se musí dozvědět všichni možní, ale především profesionální účastníci. Propagace pouze na webu vyhlašovatele nebo ve věstníku veřejných zakázek je naprosto nedostatečná a zaručí spíše účast místních reklamních agentur než kvalitních grafických studií z celé republiky. Neuvádí se složení poroty nebo v ní nejsou odborníci. Porota je jádrem celé soutěže a její fungování je problematikou samo o sobě. Musí rozhodně zahrnovat jak zástupce města, tak odborníky. Mezi místními zadavateli a lidmi z praxe je při hodnocení naprosto klíčová spolupráce. Zakázka je podhodnocená. Při vypisování soutěže nejde ani tak o počet přihlášených, jako o kvalitu jejich návrhů. A cena zakázky, jako další faktor hned za propagací, zásadně ovlivňuje kvalitu přihlášených prací. Zásadní rozdíl v cenotvorbě mezi velkými městy a malými městy s nižším rozpočtem by měl spočívat v rozsahu zakázky, nikoli v podhodnocení, které má vliv na kvalitu. Je zřejmé, že pro menší města a instituce bude rozhodně menší objem práce než pro velká města. Vypsaná soutěž je pouze na logo. Soutěž by měla řešit především komplexní vizuální identitu města a grafický manuál na použití navržených prvků. Vyhlášení soutěže pouze na logo je fatálním nevyužitím potenciálu celé soutěže. Příliš mnoho podmínek a požadavků najednou nebo přílišná omezení. Takové soutěže, které kombinují požadavky z různých oborů, zpravidla nedosahují uspokojivých výsledků. Například soutěž, do které se má hlásit grafický návrh i slogan, klade na případné uchazeče nároky mimo jejich odborné vzdělání a specializaci. Nebo logo, ve kterém musí být zakomponována vedle jména města také značka nebo zmiňovaný slogan. Pak je úkolem poroty vybrat pouze ten návrh, který formálně splnil tyto podmínky, a to zdaleka nemusí být ten nejkvalitnější.

101

Chybí přesnější specifikace zakázky. Podmínky soutěže by měly obsahovat jak přesný rozsah zakázky, tak i návrh licenční smlouvy a autorskoprávního ujednání. Pokud nejsou součástí zadání, odrazuje soutěž svou vágností případné profesionální účastníky. Soutěže jsou jednokolové. „Při vypisování soutěží na vizuální styl se jednoznačně přikláníme ke dvoukolové soutěži. Účastník má možnost zapracovat případné připomínky zadavatele a zadavatel vidí naživo jak spolupráci s autorem, tak možnosti jeho návrhu. Variantou jsou i soutěže kombinované,“ říká Jana Vinšová, manažerka organizace CZECHDESIGN, která se konzultování a přípravě soutěžních podmínek věnuje již 5 let.

Co CZECHDESIGN při organizaci soutěže hlídá: 5 rad pro kvalitní soutěž

Při organizaci soutěží pro designéry vždy dbáme na nastavení těchto pěti nejzásadnějších bodů: kvalitní zadání porota soutěže autorskoprávní ujednání nastavení odměn odpovídající propagace Ing. arch. Jan Horký nám na dotaz ohledně vyhlášené soutěže na nový vizuální styl města Přerova tuto zkušenost jen potvrdil. Napsal: „Při přípravě soutěže jsme se hodně inspirovali propracovanými soutěžními podmínkami architektonických soutěží, které jsou prověřovány již stovky let. Doporučil bych napříště ještě lépe specifikovat zadání, co vlastně chceme získat a vizuálem vyjádřit. A hlavně, nebát se. Předem známá porota, ideálně se zastoupením uznávaných odborníků, praktiků i zástupců zadavatele v různém geografickém a věkovém složení, je také důležitá, neméně také nastavení výše odměn a dvoukolovost soutěže, která umožní v prvním kole získat nápady, myšlenky a v druhém kole podrobně ověřit schopnosti autorů dotáhnout zakázku do konce. Skicovné je v druhém kole již samozřejmostí.“ Vyhlášení kvalitní soutěže s dobrým výsledkem pro všechny strany je složitou alchymií. Pokud si dáte pozor na uvedených pět oblastí, výrazně zvýšíte svou šanci na úspěch. Podrobnější informace o organizaci soutěží na vizuální styl pro veřejné zadavatele najdete na webovém portálu czechdesign.cz.

102

Brand

Literární lavičky Eva Vojtíšková, Knihovna Jiřího Mahena v Brně

Základním posláním knihoven je rozvíjet čtenářství a vzdělávat. Jsou však i komunitním prostorem a přicházejí se způsoby, jak zpřístupnit knihovní fond lidem, kteří knihovny běžně nenavštěvují nebo si nemohou dovolit knihy koupit.

Literární lavička Jiřinka na Moravském náměstí. Fota: archiv autorky

Knihovna Jiřího Mahena v Brně (KJM) nedávno nabídla veřejnosti městský mobiliář v podobě venkovních knihovniček s knihovním fondem, který je nonstop a zdarma dostupný všem. Inspirací konceptu veřejných knihovniček se staly zahraniční projekty. Americká Little Free Library funguje na principu sdílení knih prostřednictvím malé skříňky podobné ptačí budce či poštovní schránce. První „knihobudku“ vyrobil v roce 2009 autor konceptu Todd Bol jako památku na svoji matku. Do dnešních dní se díky projektu podařilo propojit 70 zemí z celého světa, a tak dnes oficiální stránky evidují na 40 tisíc knihobudek po celém světě. Chce-li se někdo k projektu oficiálně připojit, může se po zaplacení vstupního poplatku zaregistrovat na webu projektu a stát se tak součástí mezinárodní komunity podporující čtenářství. Ke vzniku australské Footpath Library v roce 2003 přispěl zase osobní příběh Sarah Garnett. Během práce pro dobročinnou organizaci potkávala muže čekajícího na pravidelnou dodávku jídla pro lidi bez domova, který si krátil chvíli čtením pod pouliční lampou. Začala mu nosit další knihy, později vše vyústilo v založení organizace

Brand

propojující jednotlivé dárce, neziskové organizace i nakladatele, kteří Footpath Library pravidelně přispívají na nákup nových knih. Vizí Footpath Library je obohatit život lidí bez domova prostřednictvím četby, ale zároveň zvýšit povědomí široké veřejnosti o bezdomovectví. V dlouhodobě sociálně deprivované oblasti Salbke v jižním Magdeburgu byli v roce 2005 osloveni obyvatelé k darování knih jako základu pro vybudování nové knihovny. Ohlas byl značný, a tak se ve startovním fondu objevilo 20 tisíc knih. V místě po kdysi zrušené knihovně vznikla z přepravek na pivo provizorní stavba. Úspěch a evidentní snaha místní komunity participovat aktivně na společném prostoru přispěla později k vybudování dnešní Open Air Library. Teď je zde možné trávit v režimu 24/7 volný čas četbou knihy, setkáváním se s přáteli či návštěvou rozmanitých kulturních akcí. Stavba obdržela v roce 2010 Evropskou cenu za městský veřejný prostor. V brněnských knihovničkách – Literárních lavičkách Jiřinka a Mahenka, jejichž pojmenování nese odkaz zakladatele knihovny – se promítají různé aspekty těchto modelů. Prvotním impulzem projektu byla touha vynést knihovnu ven a připravit místo v centru města, kde se budou lidé rádi setkávat a trávit svůj volný čas, ale také participace na dění ve veřejném prostoru. Přidanou hodnotou projektu je jeho vzdělávací potenciál a sociální aspekt, protože knihy jsou dostupnější lidem v tíživé situaci či lidem ohroženým sociokulturním vyloučením. Knihovničky KJM byly umístěny do dvou lokalit v rámci centra Brna a za uplynulý rok hostily rozmanité akce od vánočního sdílení knih až po Noc literatury.

Literární lavička Mahenka na Jakubském náměstí.

103

Fungování knihovniček je úplně jednoduché: realizátor, v našem případě KJM, do nich pravidelně vkládá knihy, případně časopisy, CD a DVD, a lidé mají několik možností, jak s nimi naložit. V ideálním případě si půjčí jednu dvě knihy a po přečtení je vrátí. Případně pokud nalezli knihu, o kterou velmi stojí, ji později nahradí vlastní knihou. Jak se ukázalo během praxe uplynulých měsíců, knihovničky představují i poměrně jednoduchý způsob, jak poskytnout větší počet vlastních knih, například z pozůstalosti, dalším zájemcům. Bohužel se najdou lidé, kteří knihy ve větším počtu odnášejí a snaží se za ně ve sběrnách něco utržit. Někdy pomůže osobní domluva takovému „čtenáři“, nicméně využívání literárních laviček je na morálce jejich uživatelů. S podobnými problémy se tyto projekty setkávají po celém světě. V zájmu knihovny, městských částí, ale i řady dalších organizací, které se ozývají se zájmem o participaci na projektu knihovniček, je rozšíření knihovniček do dalších brněnských lokalit či institucí. Každá další knihovnička bude vizuálně a konstrukčně přizpůsobena místu svého fungování. Autoři pilotního projektu: Knihovna Jiřího Mahena v Brně Architektonické studio AEIOU Dřevodílo Rousínov https://littlefreelibrary.org/ www.footpathlibrary.org/ www.archdaily.com/39417/open-air-library-karo-architekten

104

Life

Moje stopa: průkopník participativního rozpočtování Kateřina Vojtíšková a Karel Růžička s přispěním K. Vávrové, Z. Vránové, L. A. Engelthalera a D. Kašpara

Life

Projekt „Moje stopa“ realizovaný v městské části Praha 10 představuje jednu z prvních snah o zavedení participativního rozpočtování v České republice. Jak se radnici i občanům samým podařilo zvládnout pilotní ročník? V minulém čísle jsme informovali o několika rozbíhajících se projektech participativního rozpočtování (PR). S tímto přístupem, který usiluje o zapojení občanů do rozhodování o využití rozpočtu města, pracuje i projekt s názvem „Moje stopa“. Městská část Praha 10 se díky němu stala jedním z průkopníků procesu PR v České republice, a proto je otázka úspěšnosti projektu důležitá i pro další obce. V současné době pracuje úřad na realizaci sedmi vybraných projektů pilotního ročníku a souběžně také na kampani pro druhý ročník, který započal v červnu. Již nyní tedy můžeme zhodnotit, v čem se lze inspirovat a čeho se naopak vyvarovat. Zastupitelstvo na participativní rozhodování vyčlenilo pět milionů korun a určilo, za jakých podmínek bude probíhat. Poté přistoupilo k samotné propagaci, která měla za cíl zapojit do projektu co nejvíce občanů. Informační kampaň byla na Praze 10 vidět – „Moje stopa“ se propagovala na webu, sociálních sítích, prostřednictvím textových zpráv, letáků, či dokonce na billboardech. Na úvodní setkání, která proběhla na čtyřech různých místech v městské části, dorazily sice jen desítky občanů, tisíce dalších ale obdržely letáky a desítky tisíc se o akci mohly dozvědět z plakátů, internetu nebo od svých známých. Přímo byly osloveny občanské iniciativy a spolky a také základní školy, jejichž žáci předali informace svým rodičům. Pro veřejnost již méně viditelná je každodenní činnost pracovníků úřadu, kteří politická rozhodnutí převádějí do praxe. Koordinátorce Kateřině Vávrové pomáhali úředníci zejména z odboru životního prostředí, dopravy a rozvoje, ale i dalších odborů. To vše na průkopnické stezce – bez obdobného českého příkladu nebo podrobného manuálu v ruce – a se spoustou situací, které musí být vyřešeny pokud možno ihned.

č. návrhu/název

Fota: archiv autorky

105

Navrhovatel

Projekty podávané občany či spolky musely splnit několik podmínek: investiční náklady nesměly přesáhnout milion korun, projekt se musel se týkat veřejného prostoru Prahy 10 a současně majetku městské části. Většina z devětačtyřiceti návrhů přišla na poslední chvíli. Při technické analýze bylo vyřazeno dvanáct projektů: šest z nich řešilo pozemky mimo majetek městské části, tři se nevešly do finančního limitu, dva nebyly investiční a jeden nevhodně zvolil území. Další dva projekty navrhovatelé stáhli a dva sloučili s jinými. Výsledkem bylo třiatřicet hlasovatelných projektů, mezi nimiž veřejnost vybírala po dvanáct únorových dní. Elektronický hlasovací systém Demokracie 2.1 dával každému čtyři kladné a až dva záporné hlasy. Přes pět tisíc hlasujících určilo, že samospráva zainvestuje do sedmi návrhů (viz tabulka 1). Vítězným projektům byl přidělen garant – vedoucí pracovní skupiny, která ve spolupráci s navrhovatelem připravuje podklady potřebné k realizaci. Informace o postupu realizace jsou průběžně zveřejňovány na webu a konkrétní výstupy budou medializovány.

Vítězná sedmička

Prvních sedm projektů je různorodých jak výší nákladů, tak tematicky. Převážily obnovy míst se vzrostlou zelení, které se vyznačují jistým geniem loci: prostory u metra Strašnická, park Solidarita vedle divadla, okolí potoka Botiče nebo kulturní památky v Malešicích. Tato místa si podle hlasujících zaslouží větší péči a pozornost, než které se jim dostávalo. Další projekty se zabývají mobilitou a bezpečností – situací chodců u tramvajových ostrůvků nebo možností zamykání jízdních kol. Hlasovaly všechny generace. U mladších zabodoval areál se skateparkem, u střední generace zase park jako komunitní centrum a nejstarší podpořili vytvoření pietního prostoru.

Výše nákladů na realizaci v Kč

Oblast

Počet hlasů celkem (kladných/záporných)

19. Metro Strašnická

o. s. Útulné Strašnice, L. A. Engelthaler

948 000

Strašnice

1204 (+1279/-75)

27. Revitalizace parku Solidarita

D. Kašpar

555 721

Strašnice

795 (+808/-13)

28. Sejdeme se na dvoře

Z. Vránová

370 000

Vršovice – Vinohrady

749 (+877/-128)

46. Revitalizace okolí Botiče

L. Sellner

940 700

Vršovice – Vinohrady

739 (+775/-36)

39. Bezpečné uložení jízdních kol na Praze 10

M. Louda

931 700

Vršovice – Vinohrady, Strašnice

608 (+754/-146)

25. Úpravy u tramvajových zastávek Radošovická a Kubánské náměstí

M. Sedmihradský

175 000

Vršovice – Vinohrady, Strašnice

605 (+657/-52)

18. Pietní a odpočinkové místo Kaplička Malešice

ZO ČSOP „Natura, quo vadis?“ T. Klouček

938 657

Malešice

572 (+659/-87)

Celkové předpokládané náklady na realizaci: 4 859 778 Kč

106

Life

Life

jednotlivé návrhy a tak je cizelovat reakcemi a nápady spoluobyvatel) se podařilo najít kompromis: namísto navrhovaného zastřešeného altánu se zvolila pergola. Souhlasila navrhovatelka i drtivá většina z více než stovky přítomných družstevníků. Projekt neohrozí jejich klid a bezpečnost, naopak zhodnotí okolí jejich bydliště. Dvůr se zpřístupní veřejnosti ve všedních dnech.

Silné stránky procesu

Vítězný projekt získal jednoznačně nejvyšší počet hlasů a uspěl u všech demografických skupin. Jeho záměrem bylo přetvořit frekventovaný a dosti zanedbaný prostor u metra Strašnická v kultivované místo pro posezení a setkávání obyvatel. Návrh řeší konkrétně zeleň, čistotu, nahrazení nevyhovujících laviček – nyní nosičů reklamy – za kvalitní a pravidelně udržovaný mobiliář. Stávající informační tabule by se měla stát prostorem pro soukromou inzerci obyvatel a spolků. Nápad byl hned zprvu považován za favorita, neboť byl profesionálně zpracován a dotýkal se obrovského množství lidí. Propagace probíhala přímo v místě – na zastávkách se objevily letáky s popisem projektu a výzvou k podpoře. Aktivista Libor Alfons Engelthaler podle svých slov zvolil kontaktní kampaň: občanům představoval svou vizi v konkrétním prostoru, který chtěl zvelebit. Projekt měl podle navrhovatele šanci uspět právě proto, že byl pro lidi dobře představitelný a realizovatelný. Místo má současně potenciál nahradit chybějící náměstí ve Strašnicích. Druhým myšlenkově příbuzným nápadem je oživení parku Solidarita v blízkosti Strašnického divadla s mottem „Chceme park pro život, život v parku! Divadlo X10 podporuje projekt Revitalizace parku Solidarita“. Solidarita – první sídlištní zástavba v Praze – patří k ojedinělým obytným celkům. Je vzdušná, otevřená a promyšleně celistvá. V mysli obyvatel je to podle navrhovatelů místo přívětivé, zelené a bezpečné. Zkrátka příjemné pro život. Navrhovatelé proto vidí budoucnost ve funkčním, kultivovaném a sociálně přívětivém parku jako společenském a kulturním centru hlavně pro rodiny s dětmi. Měly by k tomu stačit relativně malé zásahy, úprava zeleně, trvalkový záhon, nové lavičky, posezení či kvalitní dřevěné molo. V současnosti jsou v plném běhu přípravy na realizaci, projekční příprava stavebních a sadových úprav.  Třetí vítězný nápad „Sejdeme se na dvoře“ je typem sousedského projektu, který se snaží vnést nový život do vršovického vnitrobloku. Navrhovatelka Zuzana Vránová měla relativně jednoduchý nápad na podporu mezigeneračního setkávání v podobě otevřeného altánu, cvičicích strojů pro dospělé a trampolíny. Výjimečnost projektu dala sama navrhovatelka svým obdivuhodným nasazením v kampani, které přineslo ovoce v podobě druhého nejvyššího počtu pozitivních hlasů, záporné hlasy ji pak posunuly o místo níž. Po hlasování se vynořil problém v podobě dlouhodobého pronájmu prostoru bytovým družstvem, které se zprvu stavělo proti realizaci. Po podrobném prodiskutování (právě ono by mělo provázet

Hned na úvod paradoxní bod. Ač je na Praze 10 PR výslovně prezentován jako apolitický, vždy má politickou dimenzi. Dosavadní úspěch prvního ročníku může být pro zasvěcené docela překvapením. Tato městská část proslula aférami, jako je netransparentní hospodaření, příprava miliardové radnice, zpackané místní referendum či zrušení místní organizace ODS. Volby v roce 2014 vyhrály subjekty slibující změnu, nicméně složení nové rady pod vedením ANO budilo pochybnosti, když v ní našlo místo hned několik členů bývalého vedení. Nová koalice zřejmě chtěla rozptýlit obavy z přetrvávání starých pořádků a přihlásila se k participativnímu plánování a zavedení participativního rozpočtování. Proces ustál rezignaci starostky Radmily Kleslové i obměnu rady a pro rok 2017 zůstala na PR vyčleněna motivační pětimilionová výše. K dobrému nakročení „Mojí stopy“ přispělo vhodné načasování a otevřenost spolupráci se subjekty zvenčí. Agora CE jako odborný a metodický konzultant poskytovala podporu v celém průběhu procesu. Její zástupci zkušeně facilitovali setkání, Agora CE založila platformu v podobě skupiny, která průběžně sledovala a diskutovala postup PR a vznikající metodiku pro obce. Březnové hodnoticí setkání, na kterém zazněly i velmi kritické postřehy navrhovatelů, dalo základ potřebné reflexi, a tedy možnému vylepšení do dalších ročníků. Fungovala ale i okamžitá zpětná vazba. Průběžně se řešily problémy s webem nebo hlasovacím systémem Demokracie 2.1. Předkladatelé dostali možnost vyzkoušet si jej předem. Výhodou byly velmi rychle dostupné výsledky a cenná data o hlasujících, jako je místo bydliště, sociodemografické údaje, zdroje informací o PR či vztah k Praze 10. S pouliční kampaní pomáhali aktivisté z Alternativy Zdola, kteří usilují o rozšíření PR a dalších forem občanské participace. Samostatnou a hlavní kapitolou je role navrhovatelů – občanů, městských aktivistů, místních iniciativ či žáků základních škol. Všichni projevili kreativitu, osobní nasazení, někteří vysokou profesionalitu a propracovanost. Návrhy pomohly projekt zpropagovat a nejen ty vítězné byly zajímavé. Navrhovatelé poskytovali průběžný feedback procesu, ptali se, upozorňovali na nedostatky, přicházeli s návrhy na vylepšení. Libor Alfons Engelthaler přesto poukazoval na váznoucí komunikaci úřadu s navrhovateli zejména po odhlasování, nedostatečnou dokumentaci (např. technická analýza), díry v některých fázích kampaně nebo malé zapojení celostátních médií. Prostor pro „vychytání much“ tu tedy stále je. Význam nadšenecké a kreativně vedené kampaně se nejlépe ukázal u projektu, který skončil na třetím místě. Zuzana Vránová pro svůj nápad na přeměnu vnitrobloku získala nejen sousedy, ale hlasovalo pro něj i mnoho lidí, kteří v okolí ani nebydlí. Kampaň běžela v nákupním středisku, v restauracích a kavárnách nebo na Facebooku prostřednictvím videí s celebritami nebo vtipných fotek vršovického maskota klokana.

Mezi navrhovateli se objevila místní dobrovolná sdružení jako Naše Malešice nebo Útulné Strašnice. Občanské iniciativy tvoří jakési zdravé podhoubí či pro někoho snad ostrůvky pozitivní deviace, které se snaží udělat něco hmatatelného a viditelného. Aktivní demokraticky smýšlející občanky a občané nejsou apriorně zaměření proti radnici či politikům, ale snaží se o to, aby s nimi volení zástupci a radnice komunikovali a dali na jejich názor nejenom před volbami. Sami se mnohdy podílejí aktivitami, jako je guerillové zahraničení, uklízení, kompostování nebo komunitní zahradničení, na proměně veřejného prostoru, ve kterém chtějí kvalitně žít.

Otazníky a příležitosti

Proces PR se může do dalších let vyvíjet různým způsobem. Velkou výzvou se jeví oboustranné otevírání a poznávání potřeb mezi úřadem či radnicí a občany. Vysoké nároky kladené na úřad při komunikaci s veřejností jsou svým způsobem oboustranně učícím procesem, který vyžaduje otevřenost, ochotu přijímat nové podněty a naslouchat druhé straně. Náročnost realizace si uvědomuje i Zuzana Vránová, jedna z navrhovatelek: „Důležité je, že to otevírá možnost diskuse. Občané jsou schopní komunikovat s úřadem a vědí také, s kým mají reálně komunikovat. Samozřejmě je to pro úředníky náročné, protože je na organizaci vyčleněno málo lidských zdrojů.“ Prosazování participace a většího slova občanů je vnímáno veřejností jako progresivní přístup ze strany radnice, která se – prostřednictvím PR reálně, nejen naoko – otevírá iniciativám a aktivistům. Umožňuje tak intenzivnější komunikaci, a dokonce i přímou spolupráci. PR vnáší nová očekávání do oblasti komunikace úřadu navenek a do transparentnosti. Pro úřad je to mimořádně náročný úkol, který má potencionálně velký přínos ve vtahování obyvatel do života městské části a obecně ve větší kultivaci vztahů mezi samosprávou a občanskou společností. Ideálně dochází k oboustranně obohacujícímu procesu, ve kterém úřad ukazuje ochotu aktivně naslouchat a přijímat s respektem podněty, navrhovatelé na druhou stranu reflektují některé své představy. Odlišná očekávání mohou často vycházet z neznalosti formálních postupů a veřejné správy, jejíž struktura je založena na jiných principech než soukromý nebo občanský sektor. Přínos pro samosprávu je v tom, že občané dávají svou energii společné věci, přicházejí s neotřelými řešeními a otevírají neprávem opomíjená témata. Snaha o pochopení pozic toho druhého je základem větší důvěry a sounáležitosti mezi obyvateli a městskou částí či úřadem.

107

Rozšiřování participace občanů, jejich zapojení nejen do PR, ale například do rozhodování o rozvojových prioritách může zlepšit v dlouhodobém horizontu image celé městské části. Není to ovšem zadarmo. Nutná je dostatečná personální kapacita, což bylo na Praze 10 bolavé místo, které ani velká obětavost a nasazení koordinátorky a některých úředníků nevyřeší. Rozvoj participace musí dělat lidé dobře obeznámení s lokalitou a jejími obyvateli, s teoretickými i komunikačními dovednostmi, nekonvenčním myšlením. Nemusí to ale být hned noví úředníci. Úřadu se například v prvním roce nepodařilo plně využít možnosti sociálních médií. „Mojí stopě“ chybí samostatná facebooková stránka a průběžná komunikace. Navrhovatelka Zuzana Vránová by přijala jako externistu kreativního člověka, který bude umně využívat příležitosti, jež dnes nabízí relativně levně sociální média.

Soutěžit, nebo spolupracovat?

Otázkou je, nakolik se PR stane procesem pro všechny, nebo jen pro některé obyvatele. Velkým problémem z hlediska rovnosti příležitostí je možnost hlasovat pouze elektronicky (online s mobilním telefonem). Občan bez mobilního telefonu tak nemůže hlasovat. Naopak osoba s více telefonními čísly může teoreticky hlasovat víckrát. Do hlasování se výrazně častěji zapojili lidé s vyšším vzděláním (54 % mělo bakalářské či vyšší) a středního věku či mladší (pouze 16 % lidí starších 51 let, kterých je v populaci Prahy 10 více než 40 %). Nijak překvapivě lidé hlasovali lokálně, hlavně pro projekty ve svém okolí. V jedné ze čtyř částí neuspěl ani jeden z deseti podaných projektů, v další části pouze jediný projekt. Důraz na co nejvyšší účast při hlasování a mobilizaci ale přináší také silně soutěživé pojetí PR, ve kterém proti sobě stojí navrhovatelé jako vůdci, za nimiž stojí tábory zastánců. Případně se mohou šikovat také odpůrci některého projektu. Jeden z úspěšných navrhovatelů přímo hovořil o volné soutěži, ve které účastníci skládají nevratnou jistinu, jako jsou čas a peníze. Ta při neúspěchu propadá a při úspěchu je odměnou realizace sama. Výsledkem jsou vítězové a poražení. V prvním ročníku „Mojí stopy“ se příliš nepodařilo zapojit veřejnost do zvažování priorit a potřeb, které by bylo zaměřené spíše na dosahování konsenzu. Náznakem řešení bylo sloučení několika podobných projektů, jako jsou workoutová hřiště, aby si zbytečně nekonkurovaly. Příslibem toho, že „Moje stopa“ může přispět k prohlubování společné identity, je poděkování od jednoho z účastníků. Za vítěze totiž nepovažuje jednotlivce nebo skupinu, ale celou Prahu 10 a její obyvatele. „V každém případě je vítězem Praha 10. Těšíme se na realizaci všech projektů, které tu šanci dostaly! Věříme, že se dílo podaří a v dalších letech se podaří upravit další místa tak, aby Praha 10 vzkvétala tak, jak si přejí její obyvatelé!“ (T. Vokatý, 26. únor 2016)

108

Life

Life

Škola ako nástroj na budovanie komunity Zuzana Révészová, sociologička

Spájať školu a komunitu sa môže javiť ako neštandardný nápad. Projekt ŠAK realizovaný v košickom sídlisku Ťahanovce ukazuje, ako prepojenie detí, učiteľov, rodičov a susedov podporuje vzájomné komunitné vzťahy a prispieva k oživeniu priestoru. Ako dve architektky a sociologička, ktoré dlhodobo pôsobili v zahraničí kvôli štúdiu a práci, sme sa pravidelne stretávali v rodnom meste a vymýšľali, ako ho zlepšiť. Ako v meste, ktoré má síce vďaka statusu Európskeho hlavného mesta kultúry 2013 rozbehnutú infraštruktúru, ale je v ňom stále cítiť závan provinčnosti a nedotiahnutého detailu, budovať vzťah k miestu a zapojenie do jeho tvorby? Tento článok predstavuje priebeh košického projektu ŠAK / škola a komunita za prvých šesť mesiacov intenzívnej práce. Našim zámerom je sprostredkovať správu, že otvorenosť miestnej samosprávy a inštitúcií napomáhajú dosiahnuť komunitný rozmer, podporovať zapojenie občanov do diania v meste a vytvárať vzťah medzi susedstvom a inštitúciou školy. V prvej časti predstavíme myšlienku prepojenia školy a komunity a dôvody toho, prečo je toto prepojenie zmysluplné. V druhej časti zhrnieme výzvy, ktorým sme za posledných šesť mesiacov čelili na úrovni realizácie projektu. V tretej časti sa zameriame na základné piliere situácie, ktoré z našich skúseností projekt ženú dopredu. Kľúčom k úspechu je otvorenosť k spolupráci na všetkých úrovniach.

Škola a komunita – zmysluplnosť spojenia

Projekt ŠAK / škola a komunita si dáva za cieľ pretvoriť školu tak, aby bola príjemným miestom pre celú komunitu. Pôvodný nápad bol podporený Európskou kultúrnou nadáciou pozvaním na Idea Camp 2015 vo Švédsku a následne vyhral súťaž o grantovú podporu na „research & development“. Po úvodných rozhovoroch a mapovaní sme oslovili niekoľko základných škôl na sídlisku Ťahanovce v Košiciach. Ťahanovce boli pre nás prioritou najmä preto, že na ne nedosiahla infraštruktúra kultúrnych centier vo Výmenníkoch, ktoré boli vytvorené v rámci projektu pre Európske hlavné mesto kultúry 2013. Svoje sympatie nám vyslovila Základná škola Belehradská, na ktorej sme začali pôsobiť. Do tímu sme pribrali ešte komunitnú umelkyňu a výtvarnú pedagogičku. Školské prostredie sme si nevybrali náhodne. Existuje niekoľko indícii, ktoré našepkávajú, že prepájanie školy a susedstva v uvažovaní o občianstve, participácii a verejnom priestore dáva zmysel. Určite však jednou z hlavných motivácii bolo vnímanie ceny

vzdelania v slovenskej spoločnosti. Sústavné podhodnotenie učiteľov ukazuje potrebu kolektívnej podpory vzdelávania na viacerých spoločenských úrovniach a vytvorenie kolektívneho komunitného tlaku. Začať je potrebné z lokálnej úrovne. Komunitná podpora z hľadiska vzdelávacieho procesu nesvedčí len učiteľom, ale aj žiakom. Potrebu zapojiť rodičov a susedov do vzdelávania si vytyčuje aj súčasný trend inkluzívneho vzdelávania ako jedno z hlavných kritérií. Trendy moderného vzdelávania tohto typu komentuje príručka UNICEF s názvom Škola priateľská k deťom. (http://clanky.rvp.cz/clanek/c/z/17291/SKOLA-A-KOMUNITA.html/) Tretím ideovým vodidlom projektu je pôsobenie školy ako stabilného miesta v súčasnej spoločnosti. Jednak ako budova so svojou architektúrou, jednak ako inštitúcia so vzťahovou kontinuitou. Neistota, ktorá sa v slovenskej spoločnosti môže prejavovať radikalizáciou, prípadne dezilúziou, nie je nutným dôsledkom postsocialistického vývoja. Komunitné služby na vysokej úrovni, ktoré by vychádzali zdola a odrážali potreby susedstiev, nájdu v školskom prostredí svoju oporu – budovu, ktorá sa inak nevyužíva, a unikátny, často bezbariérový verejný priestor. Zároveň však komunita môže budovať na niekoľkých generáciách detí a rodičov, ktorí svoje spomienky viažu na tento priestor a jeho dispozície. ŠAK tak využíva kombináciu spoločenskovedných, architektonických a pedagogických poznatkov profesionálok, aby komunite kreatívne priniesli netradičné riešenia zamerané na priestor školy, ako aj vzájomné prepojenie vzťahov a povzbudenie k participácii zo strany rodičov a susedov.

Výzvy ŠAK za pol roka činnosti

Realizácia nápadu nabrala postupne kontúry. Usporiadali sme debatu o sídlisku v prostredí školy, lákali pozornosť na školské ihrisko hudbou a susedským piknikom. Ku všetkému bolo nutné zabezpečiť si určitú mieru administratívnej podpory a povolení. Z týchto skúseností môžeme povedať, že prepájanie školy a komunity je reálna a inšpiratívna myšlienka, ktorá môže naraziť na niekoľko problémov. Prvým z nich je vymedzenie generácií a predstava

o estetike verejného priestoru. Inak rozmýšľa o architektúre učiteľka základnej školy na sídlisku v Košiciach, a inak študentka architektúry z univerzity v Berlíne. Nepochopenie môže nastávať aj v prípade komunikácie. Ako internetová generácia do veľkej miery komunikujeme skratkovito. Stáva sa nám, že podstatné informácie dostatočne nevysvetlíme a že nepoužívame zažité formy vysvetlenia. Učíme sa predkladať naše myšlienky profesionálnejšie, dávať dostatok priestoru na otázky a plány vizualizovať. Formu komunikácie so samosprávou a s učiteľmi musíme plánovať viac, než by nám bolo prirodzené. Nakoniec sa však pozornosť na formu komunikácie oplatí, pretože sa tešíme čoraz väčšiemu pochopeniu. Argumentovať je potrebné aj na strane rodičov, tí sú však zmenám v školstve o niečo otvorenejší. Naše skúsenosti s radou rodičov ukazujú, že existuje potreba prepojenia a funkčnej výmeny medzi školou, rodičmi a komunitou. Výborným príkladom bolo spoluorganizovanie Dňa detí. Rodičia pripravili program s pomocou dvoch občianskych združení pôsobiacich na sídlisku. Časť ich členov sú, samozrejme, absolventi základnej školy a majú k škole ešte stále srdečný vzťah. Spoločné posedenie rodičov a učiteľov po Dni detí naladilo atmosféru na tvorbu nových plánov do budúcnosti a premýšľanie o vzájomnej pomoci. Zdieľanie jedla je tradične účinným nástrojom budovania komunít. Ponúknuté chlebíčky počas „šakovakého“ popoludnia, ktoré bolo primárne zamerané na montovanie prenosných stolčekov (hokerlíkov), lámali bariéry a umožnili nám začať konverzáciu s rodičmi nakukujúcimi na školský dvor spoza plota. Hrdí kuchári a jedlíci sa mohli lepšie spoznať na podujatí „ŠAK piknik, sused“, ktoré sa konalo pri príležitosti Európskeho dňa susedov na školskom dvore. Bariéry nám pomáha lámať aj hudba šíriaca sa sídliskom vďaka akustickým vlastnostiam výstavby. Púta pozornosť na miesto konania komunitnej aktivity a ladí atmosféru netradičným smerom. Do každodennosti socialistického sídliska sme zasadili netradičné aktivity, ktoré pôsobili na všetky zmysli ťahanovských susedov. Prostredie školy zamýšľame skrášľovať murálnou maľbou, spolu so žiakmi sme maľovali plot, premietame filmy na steny, staviame lavičky a lákame ľudí, aby si všimli okolie budovy a jej dvora a skúsili ho pomáhať udržovať v dobrom stave. Škola tak ponúka netradičný program na trávenie voľného času a stretávanie sa priamo v srdci sídliska.

109

Otvorené školstvo vníma vzdelávanie v celospoločenskom kontexte. Žiaci otvorenej školy sa podieľajú na spolutvorbe prostredia, vďaka čomu si priestory viac vážia. Otvorená škola znamená, že jej priestory môžu využívať aj iní (ak splnia hygienické štandardy) k rozvoju komunitného prostredia pre deti aj dospelých. V otvorenej škole sa môže realizovať kino a výmena oblečenia. Zároveň v nej nájdu útočisko aj rodičia, ktorí sa chcú naučiť cudzie jazyky či cvičiť jógu, ale v blízkosti ich bydliska žiadnu takúto možnosť nemajú. Otvorená architektúra je spôsob tvorby, kedy zdieľanie vedomostí a znalostí z každodenného života tvorí najvyššiu mieru expertízy. Povolanie architekta má za cieľ tieto znalosti stimulovať a dostať z ľudí čo najviac informácií o tom, ako oni to prostredie potrebujú používať. Tento proces je pomalým a drahým riešením, čo sa samosprávam môže zdať nereálne. Rámuje ho však nárok na zapojenie občanov do tvorby zmien mestského prostredia takým spôsobom, aby s ním boli spokojní a aby bola jeho tvorba skutočne demokratická. V našom prípade ide o prácu so žiakmi a učiteľmi. Máme za sebou prvú fázu workshopov s názvom Sídlisko–škola–ja, na ktorých žiaci spoločne uvažujú o možnostiach využitia školského priestoru. Druhá časť bude realizovaná na jeseň a bude spojená s výstavou pre verejnosť v priestoroch školy. Podobne zameraná bola aj práca umelca Mateja Vakulu formou Manuálu verejného priestoru na festivale Use the C!ty, ktorý sa s našou spoluprácou tiež odohral na ZŠ Belehradskej. Realizácia takého projektu vyžaduje veľkú trpezlivosť vo vyjednávaní hraníc možného. Otvorenosť v komunikácii a rešpekt názorov z každej strany je najväčšou lekciou pre každý typ mestských realizácií. Náčrt aktivít a postrehov z realizácie projektu ŠAK / škola a komunita mal za cieľ sprostredkovať aspoň časť atmosféry, ktorú na Ťahanovciach zažívame. So snahou o symetrické zhodnotenie vstupujeme kriticky aj do vlastných radov. Otvorenosť, ktorú považujeme za najlepší prostriedok k dosiahnutiu úspechu, má viacero rovín, a ako bolo uvedené, je potrebné ju na viacerých rovinách aj udržiavať. Mestá sú zložené z mikrosituácií a má zmysel zlepšovať každú jednu.

Poučte sa s nami!

Na riešenie náročných situácii existuje takmer univerzálna odpoveď. Tak ako je potrebné, aby bola voči inováciám vo verejnom priestore otvorená samospráva, musí byť otvorená aj práca projektu, komunikácia a tvorba. Požiadavka na otvorenosť povzbudzuje porozumenie a znižuje riziko nepochopenia a komplikácií v realizácii projektu. Otvorená samospráva vypočuje aktívnych občanov, ktorí sa snažia zlepšiť komunitný život na sídlisku. Vypočutie a ponúknutie kontaktov je základ, predstavovali by sme si však aj aktívnejšie sieťovanie miestnych spolkov zo strany mestských častí – a to bez nároku na nutnosť platiť prenájom miestnosti. Spolkový život do veľkej miery totiž nahrádza činnosti mestskej časti, ktoré kvôli podfinancovaniu nemôžu byť realizované. Zároveň by mali mať spolky možnosť otvorene vedieť o podmienkach získania dotácií od mestských častí.

Foto: Lukáš Katriňák

110

Life

Life

Benátské bienále: Zprávy z fronty Lukáš Likavčan, filozof a environmentalista

Bienále architektury nabízí veřejnosti přístupné vizualizace současných urbanistických trendů, ale i dobré příklady, jak měnit místa, v nichž žijeme. Reportáž Lukáše Likavčana shrnuje to nejzajímavější, co lze na letošním ročníku vidět. Letošní patnáctý ročník Bienále architektury v Benátkách se pokusil udělat velký krok směrem k pochopení vztahu mezi architekturou, politikou a lidskými potřebami. Jeho titul „Reporting from the Front“ (Zprávy z fronty) odkazuje na práci všech architektů a architektek, designerů a designérek nebo urbanistů a urbanistek, kteří se snaží pracovat v otevřeném dialogu se všemi zúčastněnými aktéry přímo ve veřejném prostoru – přestože mnohdy s omezenými zdroji, a současně také dokáží reflektovat složité vztahy mezi národními či komunálními institucemi, občanskou společností, specifickými kulturami i přírodním prostředím. Uvědomují si otázku naplňování přání samotných obyvatel, pro něž jakožto odborníci tvoří místa, v nichž obyvatelé bydlí, pohybují se a pracují. To zdaleka nemusí znamenat hledání chytrých moderních technologických řešení. Architekti, designéři a urbanisté vyjadřují naopak hlubokou úctu k tradičním lidovým znalostem budování vlastních příbytků – od mongolských jurt přes čínské vesnické domky až po mobilní příbytky afrických nebo jihoamerických národů – a zároveň místy až aktivistický zápal pro pomoc s rozvojem komunit v místech, kde často chybí základní infrastruktura a sociální služby.

Efemérní urbanismus

Již u vchodu do pavilonu v historickém přístavním komplexu Arsenale, kde probíhá hlavní výstava kurátorovaná chilským architektem Alejandrem Aravenou, je návštěvníkům přednesena na první pohled vágní a otřepaná formulace, že dělat architekturu znamená „dávat formu místům, kde lidé žijí“. Jenomže co si konkrétně představit pod pojmy „forma“, „místo“, „člověk“ a „život“? Pokud si termíny začneme vyjasňovat, z původně nudné formulace se může vyklubat časovaná bomba, v níž tiká milion otázek s místy až filozofickým přesahem. Filozofické traktáty ale na bienále nenaleznete. Síla jednotlivých idejí se demonstruje přímo před vašima očima v působivých instalacích shrnujících často složité myšlenkové postupy a konstrukční techniky do vtipných a jednoduchých vizuálních sdělení. Je obrovským úspěchem, jak ohromnou sumu praktických znalostí ze všech míst světa se na bienále letos podařilo nashromáždit. Jedním z mnoha důkazů může být výstava prezentující výzkum harvardského profesora designu a městského plánování

Rahula Mehrotry, který se věnuje konceptu „efemérního urbanismu“. Pod složitým pojmem se skrývá poměrně jednoduchá myšlenka. Jde o tvoření dočasných městských prostředí a infrastruktur, jež jsou rychle sestavitelné, dokáží reagovat na výkyvy v počtu lidí a pružně se přizpůsobují danému přírodnímu i kulturnímu kontextu. Kanonickým příkladem efemérního urbanismu je pro Mehrotru poutní městečko, které se jednou za dvanáct let na několik týdnů rozloží u soutoku posvátných řek Gangy, Jamuny a Sarasvatí u příležitosti konání velkého festivalu Khumbhaméla. Hinduističtí věřící se tam pravidelně scházejí, aby se vykoupali na místě, kam podle legendy ukápla bohům z hrnce kapka nektaru nesmrtelnosti. Festival navštěvuje až sto milionů lidí a v jednom jediném okamžiku dokáže tohle provizorní město, postavené z jednoduchých modulárních bloků, hostit až dvanáct milionů poutníků a poutnic. Kromě přístřeší jim poskytuje kompletní zdravotní, sociální, dopravní i náboženskou infrastrukturu a po skončení festivalu se zcela rozebere a nezůstane po něm téměř ani stopa. Mehrotra na tomto příkladu oslavuje génia tradiční indické architektury zaměřené na pohotové přizpůsobení se proměnlivému prostředí a vycházející ze schopnosti lidí pracovat s omezenými zdroji, a to i v situacích, kdy jsou postaveni před zdánlivě nesplnitelný úkol. Jiným příkladem efemérního urbanismu je i hledání řešení pro narůstající migraci do velkých měst. Dočasné tábory a prvotní ubikace pro příchozí se postupem času mnohdy mění v trvalé osídlení. Od lokálních i státních autorit to vyžaduje promyšlené plánování. Strategie pro elegantní řešení migračních vln prezentují na bienále například výstavy v národních pavilonech Rakouska, Řecka a Německa. Rakouský pavilon hostí prezentaci tří odlišných konceptů zabydlení migrantů a migrantek, kteří čekají na azyl ve Vídni. Jeden návrh je věnován společnému bydlení místních a příchozích studentů a studentek, zbylé dva reflektují potřeby rodin migrantů a migrantek, tj. zabezpečení soukromí a možnost důstojného komunitního života. Německý pavilon se dívá na migraci ze širšího urbanistického pohledu. Představuje vizi otevřeného města s dostupnou dopravní infrastrukturou, příležitostmi pro zaměstnání a přístupem ke vzdělávání a službám přispívajícím k plné integraci přijíždějících rodin i jednot-

livců. Současně ale klade důraz na respektování kulturního kontextu, z něhož migranti a migrantky pocházejí. Konečně řecký pavilon téma zpracovává participativními metodami – diskuzemi a sdílením zkušeností a přání návštěvníků i tvůrců interaktivní výstavy.

Není to jen na architektech a architektkách

Na bienále se prezentovaly i projekty, do nichž se výrazně zapojily komunální instituce. Například v kolumbijském městě Medellín se lokální autority rozhodly spolu s místní vodárenskou firmou proměnit staré nevzhledné vodní nádrže ve veřejné parky se širokou paletou sportovního a kulturního vyžití – mají sloužit k setkávání různých skupin a překonávat tak věkové či statusové rozdíly. Každé město disponuje podobnými budovami. Záleží jen na představivosti politiků a političek, ale také úředníků a úřednic: problematické budovy se musí chápat ne jako přítěž, ale jako příležitost k překvapivým a veřejně prospěšným řešením. Vstřícný přístup autorit byl klíčovým i pro rozvoj vzdělávání a kultury. Thajský pavilon představil způsob, jak se pohotově vypořádat s nedostatkem funkčních školních budov po přírodní katastrofě. Peruánská výstava zase prezentovala strategii pro rozvoj dostupné školní infrastruktury v složitém terénu amazonských pralesů. V chorvatském pavilonu se ukazovala kulturní centra, která vznikla postupnou proměnou chátrajících budov díky nadšencům všech věkových kategorií. Environmentální otázky a zvyšování kvality prostředí se výrazně tematizovaly například na výstavě polského architekta Hugona Kowalského, který originálně zpracovává téma recyklace. Místo toho, abychom odpad vnímali jako vedlejší produkt lidské činnosti, nám Kowalski radí chápat ho v širším kontextu jako specifický druh produkce s vlastní vnitřní ekonomickou logikou, která nakládá s odpady jako

Foto: autor

111

se zdroji, jež mohou být dále zhodnoceny a využity (tzv. „upcycling“ místo jednoduchého „recycling“). Na příkladu indické Bombaje názorně předvádí, jak opad může nabývat statusu cenného zboží, z něhož si lidé dokážou vyrobit třeba střechu, svítidlo nebo hezký šperk. Kritický příspěvek k současnému populárnímu chápání ekologie přinesla výstava Michaela Braungarta, který vtipně problematizoval koncept „ekologické stopy“. Jeho „kaple ekologické stopy“ postavila přístup, který až přehnaně zdůrazňuje individuální jednání, do roviny své vlastní parodie. Ukázala, že plodnějším postojem k tématu udržitelnosti je systematická podpora nových přístupů k budování a plánování měst než pouhý akcent na šetrnější individuální spotřebu.

Přehlídka svěžích nápadů

Jestliže se rozhodnete vyrazit na Bienále architektury v Benátkách, rozhodně se podívejte také do albánského pavilonu, kde vám učaruje hudba izo-polyfonických pěvců a pěvkyň zpívajících básně o migraci a nomádství od současných světových autorů a autorek. Také se vyplatí navštívit strhující výstavu Institutu pro forenzní architekturu v hlavním pavilonu komplexu Giardini, která ukazuje, že architektonické znalosti dokáží aktivně přispět ke spravedlivému zkoumání válečných zločinů a aktů porušujících lidská práva. Zastavit se můžete i ve švýcarském pavilonu, kde lze prozkoumat vnitřek gigantického amorfního objektu, který je podle tvůrce Christiana Kereze příkladem mimozemské architektury, která má své vlastní „nelidské“ interní principy. Proč se tedy vyplatí bienále navštívit? Za prvé se dostanete do přímého kontaktu s nejnovějšími trendy v soudobém designu, architektuře a urbanismu. Zejména ale bienále působí jako přehlídka pozitivní praxe komunální i státní politiky, která aktivně přispívá ke vzniku neotřelých konceptuálních i technických řešení.

TÉMATA A HARMONOGRAM

Smart Cities 2016

04–16 Reuse – recyklace

termín vydání 1. 12. 2016 Koncept chytrých měst současnosti je založen na uvědomění si již existujících kvalit a jejich opětovné a smysluplné navrácení do hry. Recyklace, nová funkční využití, kreativní znovuzhodnocení a další podobné principy pomáhají nejen ušetřit finance, energii a zdroje, ale mohou se stát významnou součástí identity měst a obcí.

01 – 17 Městská IT infrastruktura a služby

termín vydání 1. 3. 2017 Každý systém, který si město či člověk pořídí, přináší požadavky na jeho správu a údržbu, personální kompetence obsluhy a také zřetelné a měřitelné výsledky v podobě nových služeb. Digitální infrastruktura je předpokladem rozvoje lokální ekonomiky, a investice ze strany měst i občanů do různých systémů a služeb budou narůstat. Nakupovat chytře tak bude vyžadovat jasnou vizi koncové podoby nových služeb nad jednotlivými agendami města a využití již existujících komunikačních sítí. IT správu měst tak čeká revoluce – a nehovořme jen o e-governmentu.

02 – 17 Come back to village

termín vydání 1. 6. 2017 Suburbanizace, dopravní zácpy, dopravní obslužnost a energetická soběstačnost obce, chytré aplikace pro její správu, participativní rozhodování, veřejný prostor obce a zeleň, sítě internetu věcí, lokální potravinové řetězce, lokální podnikání, rozpočtové určení daní – těmto a mnoha dalším tématům týkajícím se malých obcí a jejich symbióze s metropolemi se budeme věnovat v tomto čísle.

03 – 17 Living lab – Živá laboratoř města

termín vydání 1. 9. 2017 Atraktivita města souvisí se vzdělaností jeho obyvatel. Digitalizace přináší nové obory, nové služby a nové přístupy ve správě města. Živá laboratoř je vyhrazeným územím města, kde lze zkoušet nové přístupy a technologie. Nelze přeci změnit dosavadní neefektivní fungování a rozhodování města omezeného mnoha regulacemi a normami bez možnosti vyzkoušet si, jak to v praxi vypadá, a následně vést veřejnou debatu o tom, zda je nový přístup přijímán občany a zda by se nemohl stát dobrou praxí pro změnu vyhlášky, norem pro navrhování, či dokonce územní plán.

3 – 2016

Veřejné zakázky MK ČR E 21390 ISSN 2336-1786 vychází čtyřikrát ročně náklad 4000 ks Tento časopis je zdarma distribuován zástupcům měst a obcí České a Slovenské republiky nad 5 tisíc obyvatel. Vydavatel Smart Cities Media s. r. o. Kalvodova 10, 602 00 Brno, CZ ičo: 04927893 dič: CZ04927893 www.scmagazine.cz Ondřej Doležal ([email protected]) Šéfredaktor David Bárta ([email protected]) Redakce ENERGETIKA / Michal Doležel ([email protected]) SMART / David Bárta ([email protected]) MOBILITA / David Bárta ([email protected]) ARCH / Jaroslav Sedlák ([email protected]), Šárka Svobodová ([email protected]) BRAND / Tereza Chrástová ([email protected]) LIFE / Gaby Khazalová ([email protected]) SMART ART / Barbora Šedivá Zástupce šéfredaktora, Slovensko Vladimír Jurík ([email protected]) Jazyková korektura Barbora Antonová Na technické dotazy odpoví a inzertní podklady přijme Filip Mond ([email protected]) Grafický design www.pixl-e.cz Datum vydání 01. 09. 2016 Obálka Jozef Ondrik

Periodikum ani jeho části nesmějí být publikovány ani šířeny jakýmkoli způsobem a v jakékoli podobě bez výslovného svolení vydavatelství.