21
Víte, jak se jmenuje autor tohoto kresle,n ého vtipu? Nalistujte si stranu 26! Dozvíte se nejen jeho jméno, ale budete se moci zúčastnit také MALÉ PRÁZDNINOVÉ SOUTĚŽE.
,
PRAZDNI y v LAJí • • •
Foto Martinovský, Rybllkori. Kol'enský PI,nllka Prhdnln" vol.;r Je ze zplvnlku Slunce jde , nimi (vydala Mf 1977).
Pí~e
Svatopluk Hrnčíř Kreslí D. Dvořáková
,
ZPRAVA , Z TABORA AKLAKS Rodiče se od začátku divili: .. p ročpak si neobjednáte autobus?" .. A jak to bude první noc? Copak hned postavíte stany?" My jsme se jen usmívali a těšili se. Všechno bylo správně promyšleno a pi'ipraveno. Půjdeme pěšky a na zádech poneseme jen to nejnutnější . Všechno ostatní - stany, podsady, spaci pytle, nádobí, zásoby - odveze pan Kudrnáč nákladním autem. A ještě něčemu se rodiče divili: "Co to vjelo do Pazderky? Chová se jako kluk." Pazderka je náš tl'ídní učitel. Když se dověděl, že nemáme hlavního vedoucího, tak se nabídl. A hned chodil na schůzky, sbíjel s námi podsady, trénoval stavbu stanů a v kraťasech lezl po stromech. Zkrátka, moc se změnil . Najednou nevypadal jako učitel. Dokonce si vymyslel tajnou I'eč a pak nám uděloval rozkazy : .. Elíddo, rozopl Elchyr, elchyrl" Nebo nás zdravil: "Joha, joh~l" A nakonec ndel i tábořiště.
.. Jmenuje se Skalka," I'íkal nám. .. Není to sice daleko, ale je to zapomenutý kousek světa. Po silnici čtyl'icet kilometrů, přes kopce a lesy jenom patnáct. Co říkáte, kamará ~ dl, dojdeme tam pěšky?" Nadšeně jsme souhlasili. Hlavně že to bude v divočině, kam rodiče netrefí. V pondělí ráno jsme se sešli u školy. A ve chvíli, kdy jsme už měli vyrazit, maminka se jehě jednou podivila. "Co to volá?" ptala se zvědavě. Neboť náš vedoucí, di'íve třídní učitel, nečekaně vyki'ikl podivný povel: "Udeř pukl" A mávl směrem k Liščím vrchům. Urychleně jsme se odpoutávali od rodičů. A já mamince pošeptal: "Už není čas. Já ti to napíšu." Cožpak čas by byl, ale nevěděl jsem, jestli se rodičům může prozrazovat naše tajná řeč. Cesta liščími vrchy nebyla jednoduchá, ale zajímavá. Lezli jsme do kopcó, spouštěli se do strir, pře lézali potoky. Jeden z nich nás pak dovedl na loučku, kde pod skálou stál srub. "Tak tohle je Skalka," I'ekl vedoucí. "Srub nám půjčuje lesní správa. Uvnitř je kuchyllka. Líbí se vám tady?" Nadšeně jsme poskakovali. Pak se z druhé strany po bídné cestě pl'iplazil náklad'ák s panem Kudrnáčem. Musel objíždět celé Liščí vrchy. Začali jsme stavět stany a večer jsme mohli spokojeně ulehnout. Druhý den, když nás probudila píšťalka, jsme uklízeli srub, chystali
první obiíd a stavěli táborovou bránu. .. Jakpak se bude náš tábor jmenovat?" zeptal se náš bývalý učitel. "Když je to Skalka, tak to musí být Aklaks," rozhodně I'ekl Mirek a vů bec nikdo nebyl proti. i\ezali jsme tedy kulánky a skládali kostrbatá písmena na vstupní bránu: TÁBOR AKLAKS. A já snad už v téhle první zprávě z tábora mohu prozradit, jak je to s naší tajnou i'ečí. Používáme jí jenom pro povely, výk!'iky a názvy. Slovo, které chceme utajit, prostě obrátí· me. i\ekneme je pozpátku. Kdyby maminka byla členkou ndí výpravy, tak by jl povel "ude!' puk" neudivil. Neboť nešlo o výzvu hokejového trenéra. Byl to povel k zahájení pochodu. Zkrátka, včera ráno u školy na nás Pazderka volal: .. Kupl'edul"
J
OUVER l'WIST
Z&tfmco pan 8rownlow odválel Ollvera Twlsta do svého domu, LiJák s 8atesem se vraceli k Faglnovl. Pochvalovali sl, lak se jim podai'1I0 utéci •••
3. A protole oba chlapci mllell, popadl Fagln Llláka za Hmec a zavrlel na něj: "Mluv, nebo tě zalkrtfml"
vysvětHme, le se vracfme bez Ollveral" strachoval se pi'ed Faginovým domkem LiJák. - "Aekněme mu, co se stalo."
f. "Ale jak
4. "No, chytli ho," odpověděl Lilák nasupeně a vysmekl se z kabátu, který zůstal Faglnovl v rukou.
2. Jakmile vstoupili do tmavé mfstnostl Faginova pi'ibytku, vyki'lkl na ně stai'ec zlostným hlasem: "Kde je Ollverl"
6. V tom okamflku se vlak ve dvel'ich objevil nový pl'ichozf. Pivo z ledciho dfbánku mu pocákalo laty.
9. Bili Slkes Jeiti chvfll nadával a pak novl, aby vlem nalil kol'alku.
poruěll
Fa,l-
7. "Co se tady děje? Proč telráš svoje hochy? Dlvim se, fe tě nezamorduJiI"
s •
10. Rozsadili se kolem stolu a Lišák s Batesem zabll vyprivlt, Jak dollo k zatěeni Ollvera Twlsta.
o
REALISTICK~M
OSTUDA NEBO SKANDÁL
MALUtSTVf SI S VÁMI povfoÁ A KRESLf ONoAEJ NEFF
koneckonců takové věci dělávají. Jsou divocl, však znáte umělce ... Jen blázen by jim půjčil pět set franků.
Gustave Courbet ztropil však horšího než pouhou ostudu: vyvolal skandál. A takový skandál, to byla v polovině minulého století veleostuda nejostudovatějšL Jen si přeóstavte; svolal do ateliéru všechny své žáky a suše jim oznámil: "Propustil jsem všechny modelky. Ode dneška nebudete malovat ženu, jak to dělávají a dělá vali všichni žáci v mallřských ateliérech. Půjdete ven a budete malovat krávul" Možná že se usmějete: To je nějaká ostuda, to je nějaký skandál? Co je na tom špatného, malovat krávu? Kráva je zrovna tak krásné zvíře jako jakékoli jiné třeba jako slon nebo želva. Máte pravdu. Tak se na to díváme dnes, ale v půlce 19. století se lidé dívali na krávy a na malování jinak. Malířství, to bylo něco vznešeného, asi jako služba v chrámu. Mallřl nemohli malovat krávy nebo cestáře při práci anebo vesnické dítě - v obyčejném (patrně špiněco
MJ\L(~\ VY\iNi\LI MODE LK'y 2. A1E.LllRŮ
~{O
A LA Č ALI MI\LovA,
Oe,yCE.JNE.'
LIDI
Kdyby si malíř Gustave Courbet vypůjčil od přítele pět set franků a pak řekl: "Cože? Mám vrátit pět set franků? Ale to je nesmysl, vždyť jsem sl žádné peníze nepůjčil," byl by z toho měl ostudu, Lidé by ho za tento nehorázný kousek pomlouvali. Ale mallřl
6
navém) šátku . Malovali vznesena témata, jako: "Samson pobíjí Filištínské" anebo "Slzy harémové tanečnice" . Velmi obllbené byly obrazy hradů a bouřek a lesů zmítaných vichřici. Dnes nám při padá směšné, že malíř maloval les zmítaný vichřici a seděl v teple ve svém ateliéru. Ani ho nenapadlo vzít stojan, plátno a kufřík s barvami a vyrazit ven, do přírody, do lesa, do bouřky! Naopak, právě to by malíři připadalo směšné, znevažujícl, skandáln\. "Vznešení" malíři si říkali "akademici". Malíř Gustave Courbet byl označen za černou ovci francouzského malířství, ale nenechal se zastrašit, Prohlásil, že bude malovat jinak než akademici, a dal také novému mallřskému slohu jméno: realismus. Shromáždil kolem sebe hrstku žáků a přátel a v roce 1855 se spolu s nimi odvážil dalšlho dosud neslýchaného a skandálního činu; odstěhoval se na venkov, do vesnice Barbizonu, aby tam maloval - krávu, sedláky, krajinu a vesnici, ale ne takovou krajinu a takovou vesnici, jakou si vysnili akademici v teplých ateliérech .
Byla to těžká cesta, po níž šel Courbet a jeho přátelé - realisté. Malíři byli tehdy odkázáni na ve řejné mínění. A právě veřejnost. bohatl návštěvn íci výstav, galérif a ateliérO, Courbeta a ostatní realisty jednoznačně odsuzovala. Ni J kdo něchtěl koupit obraz krávy, když obraz harémové tanečnice byl tolik a tolik "krásný", .. pěkně vymalovaný" růžovoučkými barvami, takřka navoněný! Jen s jedním akademici nepočl tali, jen jedno si neuvědomoval i : jejich obrazy byly růžové, voňavé , ale zoufale nudné. Courbet a "barbizonští rebelové" malovali drs ně, ale zajímavě. Ukazovali život takový, jaký je, a pomalu, postupně si více a více lidí uvedomovalo, že pravda je na straně realistů . A tak roku 1863 nastal dalšl skandál. Když už si veřejnost začala na realisty zvykat, Édouard Manet namaloval Snídani v trávě, kde dokonale oblečeni muži snfdajl v lese spolu s docela nahou ženou. Akademici znovu běsnili, noviny špinily Manetovo jméno, ale už nikomu se nepodařilo ucpat trhlinu ve starém myšleni, kterou prorazil Courbetův realismus.
STRAŠiDELNÁ HISTORIE
Zikmund Winter Nakreslil Vladimír Novák
Kostel Panny Marie pod Petl'ínem stojí na vrchu petl'ínského, ten zelený nádherný vrch je jeho pozadí, v každý roční čas pozadí krásnější než kterýkoli obrázek nejznamenitějšího malll'e. A byla tehdy právě zima bílá, bylo to asi pl'ed padesáti lety, když zvoník na té věži v pět hodin k ránu zvonil klekání, a zvonil dlouho, neobyčejně dlouho. Ze svého dětství jasně vzpomínám a vidím otce svého, kterak svíčku lojovou v lucerně rozsvěcuje a tiše bél'e se do kostelní chodby, do tmy, aby šel zvonit klekání. Možná že I tenkrát, než začal zvonit to pl'edlouhé klekání na prahu tmavé noci a zasmušilého zimního rána, vzbudila mne otcova lucerna, když jl rozsvěcoval. Spall jsme všichni v jediném pokojíku, vlhkém malém při kostele. Zvoník většího obydli neměl. Dlouhou chodbou otec brával se až ke zdl u velikého oltál'e a odtud z temného kouta po schodech výš a výše až nahoru ke zvonuln. Bývalo to šplhání po pl'íkrých schodech v zimě a v temnotách nočních velmi nepl'ljemné. Lucerna osvětlovala dva tři schody dl'evěné, kus zábradla a kus zdl pavučinami obetkané, jln~Č
nahoru dolu tma, všude tma hustá, hluboká, jako nekonečná. A to světlo z uplakané lojovky bylo velmi mdlé, místem pl'etrhoval je stin, jenž plížil se po zdl, ale v každém rohu duté věže vyskakoval a mizel, aby za chvíli přlpllžil se zase, jako by chodce chtěl se schodu srazit nebo pohltit v sebe. Vím ze svého mládí sám, kterak smutno bývalo na kostelní věži, když všecko topilo se ve tmách. Zvonlk se ovšem neboji. Náš otec řlkával, že mrtví, ktel'í v kostele a při kostele spí, jsou hodnější nežli živí. Nebál se jich, byl jim všem jakýms podivným přátelstvím nakloněn, znal všecky jeptišky a mnichy karmelské, kteří v otevřených rakvích leží pod kostelem, znal dobře I rytlře, jenž leží při nich, jako by je hlídal, - všecky je měl spočítány věrně, ale kdykoli musil všetečné diváky vést do katakomb pod kostel, nebýval rád, vždy tvrdlval, že ti mrtví chtějí mít svatý pokoj. Před padesáti lety, kdys o páté hodině ranní v zimních temnotách zvonil muj otec klekání dlouho, pl'edlouho. Kočl od RohanO při prvních zvucích znovu vstal, již se umyl, opláchl I svuj červený nemalý nos, oblékl se, donesl
patě
7
dvě putynky vody ze dvora do stáje - a mOj otec zvonil vždy ještě. Lokaj knížecf by byl ještě rád spal, ale když zvon nepřestával, se zlosti I s podivením vylezl z lože a strojil se taky. Pak se s kočím dohodli, že se zvoník zbláznil. Stejně tak mínil švec vedle panského domu při zemi bytujlcí, jenž už hodnou chvíli , pře stav klepat, hleděl do koule svítivé a přemýš lel, cože se ten člověk zbláz'lil. Školník německého gymnázia s děvečkou už zatopili v osmerých kamnech, a klekáníček na věži houpal se a zvučel ještě vždy, ač bylo znát, že umdlévá, rány jeho nepadaly již tak svěže a bystře za sebou jako ještě před chvil\. Jen u nás ve vlhk~ světničce zvonické nebylo divení nad dlouhým klekáním . Matka vstala zároveň s otcem, schystala honem nějaký vče rejší lógr na snídani a odešla z domu brzičko. Šla někam k pánOm pomáhat prát. A my děti spaly, nestarajíce se o klekání. Zatím otci zvoníkovi nebylo na věži dokonce volno v mysli. Když začal zvonit, hned po prvnfch několika úderech železného srdce zvonového zčistajasna pocítil ránu na hlavě a v touž chvil I třeskla lucerna a zhasla. toud z lojovky na chvíli vyplnil prostoru věže. Nežli mohl otec pomyslit, kdože ho udeřil, kdo zhasli lucernu, obdržel po hlavě šikmo " ránu druhou, třetí. Nebyly to rány těžké ani tuze bolestné, ale ve tmě pOsoblly ty rány, od neviditelné ruky rozdávané, příšerně. Otec se ulekl a strach, jenž ho náhle posedl, neopouštěl ho. První a poslední obranná myšlenka otcova byla ta, že nesml pustit z ruky provaz, že nesmí přestat
8
zvonit. Zvon je svěcená věc, zvon je posvátný, zvon nedopustí, aby zlý duch člověku ublížil, naopak zlý duch posvěcenému zvonu se vyhne, zvon ho zažene do té tmy, ze které přišel. A nač přišel? Co mu chudý zvoník udělal, čím ho přilákal, co tu chce? tím hřešil chudý zvoník, že má být strašen, trestán, nakonec snad udáven? Vtom zase ráz - rána do zad, druhá na krk mráz projel kostmi a hned zase polilo horko zvoníka. A křečovitě drže provaz oběma rukama, zvonil a zvonil. Snad to není duch zlý, nejhorší. Vždyť jeho rány nejsou smrtelné. Ta myšlenka proskočila
hlavou. Ale hned zas vyražena úvahou, že by zlý duch ranil smrtelně, kdyby nebylo svěce ného zvonu. Ten brán í, zvon má duši, mluví, volá - a zvonil otec chutě I zoufale dál, jakživ snad hlasu zvonovému tak dobře nerozuměl jako v tuto děsnou tmavou chvíli. A zas úder neviditelné ruky - úder k uchu. Kdo by to mohl být? Bude to bezpochyby duše onoho starého lišky, jenž nutil syna do stavu kněžského a učinil ho nešťastným člověkem, ten by to mohl být! Zvon mluvil, volal, a otec modlil se za starého lišku a jeho nešťastného syna. Vtom naráz jako by nějaké mohutné tělo chtělo odstrč i t zvoníka od zvonu. Rány dosavadní byly odzadu a zestrany. Teď padla prv-
ni pod bradu a otec tlak nějaký široký podtil na prsou. Ale jen chvilenku , tlak zmizel tajemně zase a otec tím pevněji držel provaz posvátného zvonu. Oči mu d!v nevylezly z díilkíi, vyvaloval je, byl by rád pronikl tmou, těžké kríipěje potu pršely mu s čela a vlasy na nekryté hlavě šly od sebe ríizno, ovšem hlavně príivanem věže vysoké, ale též strachem. Bože, co je to, co jsem učinil, co bude s ženou, s dětmI. Ne, nic nebude, duchové nemají té moci, aby udávili nevinného, Jen chutě hýbejte se ruce, tahej, aby zvon neoněměl, zvon má dušl
petřínské a zlistaly ve věži tmy jen soumračné. I ty za některou chvl II zbělely. Otec v pološeru poznal vedle rozbité a převržené lucerny - zabitého velikého ptáka, dravého, sokola. Ležel tu s rozbitou hlavou. Blázínek. Spával na věži asi častokráte před tím a spával bezpečně . Dnes ho prvnl zvuk zvonu vyděsil ze sna, dal se ze strachu do litánl a srdce zvonu rozbilo mu hlavu. Tu leží. Přestalo dlou hé, nejdelší klekán L Otec se vrátil s rozbitou lucernou do vlhké Jizby, a trvalo dlouho, nežli se přiznal, proč zvonil zimní klekání od noci až do svrtánL
posvěcenou.
Vtom rána k očrm. Dosavad největšr rána. Oko nenl poraněno, ale pod okem je vlhko. Snad krev. Kolena otcova chtěla se zlomit, nohy se třásly, tělo chtělo se zvrátit. Snad ještě jedna taková rána, a otec byl by zvon pustil. I Ale druhá taková Již nepřišla. Nestalo se už nic. Zhola nic. Otec zvonil však ještě . Ruce umdlévaly, srdce zvonu umdlévalo též, rány železného srdce byly vždy pomalejší, zvuk kovový vždy mdlejší, ale otec zvonil a zvonil, ačkoli se již drahnou chvíli nic nikde nepohnulo. Otec učlnr píil kroku stranou. Nohou zavadl o nějaké tělo . Utrhne se. Pryč s nohou . Ale nic se tu, kam šlápl, nehýbe . Po hodné chvíli zkouší nohou znova. Cití tělo, měkké tělo . Zvon již tluče jen na jednu stranu a houpá se, jako by už nechtěl. Také zatím nejhustšr tmy rozešly se k hoře
• ZNÁTE. ten J/mravý 90clt v zddech, to 90dlvné mrazenf, 9řl kterém vdm naskočf husf kůfe a 9ředstavl vost vdm začne 9racovat naplno? SamozřeJmE fe ano. Kdo z ncfs by neznal ten ne9ffJemný - ale 9řltom vlastnE troJku 9řfJemný 90clt, kterému se ffkcf strach. Zndm dokonce kluky a dEvčata, kteff o sobE tvrdf, fe se boJf docela rddl. A prcfvE tEm Jsme připravili do 9rvnfho prcfzdnlnového čfs/a Ohnfčku zv/cfJtnl 9ovfdku, tajemný pffběh zlý duch. Před vfce ne! sedmdesdtl lety, na počcftku naJeho sto/etr (9roto Je Jeho Jazyk tak zv/dJtnfl J, ho napsal zncfmý český spisovatel Zikmund Winter. TEm, kdo znaJf Prahu dobře, nemusfme přlpomfnat, kde se tato straflde/nd historie odehrcfvcf: Kostel Panny Marie VltEzné stojI nedaleko ÚJezda v KarmeIItské ulici. Patff mezi vzcfcné prafské 9amcftky, protofe Je vůbec 9rvnfm baroknfm kostelem v Praze (byl postaven v prvnf polovlnE 17. stoletl J a Je vyzdoben krdsnýml obrazy slavného baroknlho mallře Petra 8randla.
9
TEN, KTERÝ NÁM P't1B~H VYPRÁV~L Jlft! KAnÁK
TEN VE~ER byla Agra neklidná. Třikrát jsem ji na pavlači uklidlloval. Prohlédl jsem petlice na brance, která bránila tomu, aby se Agra rozběhla po hradě. Věděl jsem, proč to dělám: Agra je německý ovčák a ten se po setmění mění ve vlka. Ve tmě špatně rozeznává věci kolem sebe a pud mu vell útočit na všechno, co se mu nezdá. Když se Agra rozbouřila počtvrté, oblékl jsem kabát, uvázal psa na pevný řemen a vyšel k hradní bráně. Bylo po deváté hodině. Hledal jsem ve svazku správný klič a Agra netrpělivě tahala za řemen. V jednu chvlll se ml zdálo, že slyším za bránou slabý výkřik, a Agra se v tom okamžiku rozburácela, že jsem ji taktak udržel. Otevřenou bránou mne Agra vtáhla do tmy. Na hradním nádvoří se noc dala krájet. Rychle Jsem proto vytáhl baterku a rozsvítil. Ostrý kutel začal poletovat po starých zdech jako probuzený pták. Dveře k místnostem s hradní expozicí a depozitářem byly netknuté. Projel jsem světlem okenní otvory v prvním podlaží hradu, jestli z nich nevisí lano nebo provazový žebřík. Ale i tady se zdálo všechno v pořádku. Agra stála a štěkala Jako zběsilá a rvala mne do kouta nádvoří. Klopýtal Jsem za ní a podaři lo se mi ji strhnout v poslední chvíli. U zdi se tiskly čtvery klukovské kalhoty. "Co tady děláte?!" zahromoval jsem. "Hradní pane ... Pane hradní pane .. . My jsme z Pardubic, vy jste nás tady zapomněli při prohlldce a my na vás čekáme!" Nejvyšší ~ kluků koktal, zuby mu drkotaly a se strachem v očích hleděl do tmy, kde tušil
Agru. Agra štěkala a dorážela, vůbec se nedala uklidnit. Pořádně jsem sl prohlédl kluky jednoho po druhém, vypadali jako nevii\átka. Přitom jsem sl vzpomněl, že poslední výpravu turistů provádě la manželka, a nechtělo se mi věřit, že by ona ...
"Zůstanete tady, uvážu doma psa! Zatím vás zase zamknu a potom vyšetřím, jak to vlastně bylo!" Agra poslechla a vrátila se k bráně. Jakmile za námi zacvakl zámek, ozval se do noci hlas manželky, která už stála na pavlači s malou Barunkou. "Co se tam děje?" "Ale prý jsi tam zapomněla čtyři kluky z té
posledni skupiny a nemůžou se dostat ven!" Zezdola zesillly hlasy a výkřiky, ozval se pras"Ale to nenf možné, posledni skupina přije kot větvi a také zvuk padajícího kameni náhle la dvěma auty, deset dospělých lidí, ditě ani zesílil. Lupiči se zřejmě řftill strání doll'! ... jediné!" namítlaVlačka bez velkého rozmýšlenI. Když jsem druhý den po ránu vezl kolečko Tušeni mne tedy neklamalo. TI kluci se urči písku ke zdl v předni části hradu, zavolal na tě nechali na hradě zamknout už odpoledne. mne čišnik z restaurace, která v té době sídlila A čekali, až za poslední výpravou zaklapne zá- v našem objektu. . mek! Rychle jsem strčil Agru za branku, za"Poslouchej, Jirko, nevfš, co se to v noci dě vřel petlici a rozběhl se k bráně. lo pod hradem? Mám dnes službu, jel jsem teAť jsem hledal sebelépe, kluci nikde. Kouty jako vymetené. Jen odněkud zdálky rušilo ticho noci nějaké padajfd kameni. Vrátil jsem se rychle pro Agru. Táhla mne k hromadě velkých kamenů u samé zdl nádvořl. Stavebnf podnik, provádějíd zpevněni skály betonovými Injekcemi, tam měl pracovní výkop. Ale obehnal jej dřevěným zábradlim, takže jsem na to jejich pracoviště nikdy nevkročil. Až teč mne sem vtáhla Agra. Stačil jeden pohled a bylo ml všechno jasné. Na jednom z velkých balvanl'! visela smyčka lana. Lano mizelo v dfře, kterou se sotva protáhl slabý kluk. Utišil jsem Agru. Tichou nod zněly hlasy klukl'! a zvuky padajiciho kameni. Tim zřetel něji, čfm vfce jsem se k dfře naklonil. Rychle jsem odemkl dveře vedouci do prvnfho patra hradu. Vyběhli jsme s Agrou po schodech až k jednomu z oken. Hluboko pod námi, v slabém svitu hvězd, čněly vrcholky stroml'! a skal. "Stůjtel Vfm, kudy jste utekli! PouJtfm za vámi psa! Agro, konej!" Slova, která jsem křičel do tmy, doprovodilo burácenf německého ovčáka. Agra se zlobila jako čert, ale z řemene jsem jl nepustil.
dy za svftánf z města, a kus od cesty jsem sundával se stromu čtyři kluky. Byli zmrzli jako preclfcl. A kus dál měli kola, ale nechtěli řicl, proč nocovali na stromě!" "Víš, že ani o ničem nevfm!? My jsme s Agrou moc dobře spall'" odpověděl jsem, vzal kolečko a jel pro dalšf várku pfsku. Podle vyprávěnf Jlřfho Košťáka, ředitele státnfho hradu Kunětická hora, napsal Josef Velek
ŮTĚK Pan Cižbáf zlehounka rozhrnul křoviska, která lemovala břehy slepého ramene. Před nim ležela džungle pučrclho rákosf a nad ní se vznášelo bflé mračno rackO. Křičeli jeden přes druhého, rákosiny i nebe bylo plné haštěřic a šarvátek, jak to rackové dovedou, k~ž brání své hnízdní plácky. Pan Cižbář vkročil do rákosí. Opatrně, bahno mrtvých ramen bývá zrádné. Ale voda mu sahala jen do poloviny gumových holínek a dno bylo pevné. Vida vida, řekl si, tak to se kouknu zblízka na vajfčka. a taky zkusfm spočítat hnizda. Neudělal ani deset kroku, když ve vzduchu vypukla nepopsatelná vřava. Racky popadl vztek, že je někdo vyrušuje. Shlukli se v obrovský bojový šik a začali útočit. Létali kolem dokola, jeden po druhém nalétávali panu Cižbáři těsně nad hlavou, tam vřfskli pronikavý bojový pokřik, pak se opět vznesli a zařadili se do kru, hu, až na ně zase přijde řada. Útočili a křičeli bez přestání, zběsi le a zlostně. . Pana Cižbáře se začal zmocňovat strach. Heršoft, je to nějak moc divoké, bručel si do vousO . ještě jsem sice neslyšel, že by rackové napadli člověka, ale čert se vyznej v ptácích. Co když mne ozobou až na kostřičku? Strach narOstal jak hora. A tak pan Cižbář nechal vajfčka vajfč~YJ vystřihl čelem vzad a uháněl na břeh, až za ním cákala voda. Rackové křičeli jak pominutí, byl to jásavý vřískot vltězstvl, ale pan Cižbář v něm slyšel i chechtot. FANEK FOLTÝN
CO ZNAMENÁ ZKRATKA UNICEF? Ne vlec""y ditl na sviti Ilji spokojeni; mnohé nemaJi co Jist, nemaJi dost hraěek, nemohou se uělt atd. A právi tim Je tfeba stále pomáhat. Proto byla pl'l Organizaci spojených národ6 zalolena UNICEF. Slovo UNICEF Je zkratka nikolika anglických slov, která znamenaJI .. Ditský fond OSN". Mnoho zemi a organizaci sem posilá penize nebo Jiné prosUedky, které UNICEF poulivá na to, aby strádaJlci ditl dostávaly Jidlo, aby mily lékahkou ~I, aby se mohly uělt, lily ve vhodném prosUedi, aby se Jim dostalo potfebné péěe.
PROČ POUŽIVÁME BAREX?
Barex Je uměle vyrobený materlil, který nahrazuje pfirodni k611, pfedevlim v továrnách na obuv. Má v'echny dobré vlastnosti k61e, navic Jeltě nikteré pfednostl. Pfirodnich kůfi Je ve svlti stále vitli nedostatek. U obuvi z barexu spotfebltel
oceni pikný vzhled za vlech povětrnostnich podminek. Také se lépe oIetfuje nel kolená obuv - staěi JI otfit vlhkým hadfikem.
Nejstarli Iljici ělověk na sviti se Jmenuje Madllv AgaJev. Je mu 143 let a od dětstvi pracule lako rolník v horách na jihu Ázerbájdlánu. Žije velice stfidmi a nikdy se nenapil alkoholu.
linou toto: ••• Jsi jdtě moc malý, tomu bys nerozuměli SověUtí odbornici zjistili, le ělovik během svého !Ivota spotfebule asi 10 vzrostlých stromů, a to v podobě papiru, hraěek, nábytku a v celé fadě daliich výrobků.
JAK SE RozvlJELA čsn Pokusné vysilánl televize bylo zahájeno pfed dvaceti piti lety 1. kvitna 19§). Celkem bylo u nás tehdy 500 pflJlmaěů, vysilalo se tflkrát týdni, a to pouze vKer. V roce 1978 máme témif " milióny pflJímaě6, to Je v 98 domácnostech ze 100. Tímto poětem Jsme se dostali pfed Rakousko, Itálii, Belgii, Švýcarsko a Japonsko. Praha pokrývá denni témif sedm hodin pohdu. Máme dva televizni programy, z nich prvni pokrývá celé území státu.
Sedmdesát věelích lihadel mů fe ělověka usmrtiti Kafdým bodnutím se dostává do těla asi 0,1 mg jedu, col v souětu pfedstavuje nelmenli smrtelnou dávku - 7 mlllgram6. Kolem stovky otázek pololi denni rodlěům diti ve věku od ětyf do sedmi let. Ale asi len na patnáct slyli správné odpově di, na dallich tflcet nepravdivé a ve zbývajicích pfípadech vět-
Farmáfi v australském mistě Bunarga postavili pomnik housence, jediný toho druhu na svě tě. Housenky, dovezené z Mexika, jim totl! pomohly zlikvidovat kaktusy, které se rozrostly tak, leohrolovalyúrodu obilovin. Šedivá kalifornská velryba má neltuěnějli mléko ze vlech IIvoělchů ndi planety. Obsahuje 53 % tuku, zatimco napfiklad kravské mléko má 3-4 % tuku. Na světě neustále pflbývá modelů aut vyulivajicich k pohonu sluneěni energII. Jedno takové vozidlo bylo zkonstruováno v JugoslávII. Nastfde má 7lsolárnich ělánků a je urěeno zatim jen k vědeckému výzkumu.
13
DVĚ NAsTĚNKY Na tabuli za stany se objevil nápis: Zdravíme XI. světový festival mládeže a studentstva na Kubě! "Hezky jste to napsalI. Ale jen psát hesla a oslavovat - to nestač!," řekl vedoucl Jirka. "Copak víte o festivalech a o Kubě?" "Samozřejmě že víme!" OZVíll se Mirek. Jirka ho vzal za slovo. Měl připravený kviz na jednotlivých listech, které přlpfchl na nástěnku pod heslo. "Ve stanu mám různý materiál. Jistě sl s tím nějak poradítel" A pionýři sl poradili. Vyzkoušejte se také, třeba se vám budou vědomosti hodit při táborové besedě. ,
1. Letošn' festival se bude poprvé konat mimo Evropu. PředcházeJ'cf festivaly byly v Praze, Budapešti, Ber/(ně. Bukurešti. Varšavě, Mosk vě. V'dnl. Helsinkách. Sofii a znovu v Ber/(ně. Kdybyste byli lleny naš' delegace. věděli byste. v které lástl Ameriky Kuba lež'? . KUBA LE11 a) v SevernF Americe, b) ve Středn' Americe. c) v jlin" Americe 2. Kuba Je zajFmavý, krásný ostrov s horkým podneb'm. lije zde asi miliónů Kubánců . UmFte představit, jak je Kuba veliká?
osm
sl
ROZLOHA KUBY JE a) asi Jako tSSR, b) většF než "tSSR, c) menš' nei tSSR
3. Na Kubě se sejdou mlad' lidé z celého světa. Kdybyste byli v ně které delegaci a chtěli se s Kubánci domluvit, jaký jazyk byste zvolili? NA KUBE SE MLUVI a) kubánsky. b) anglicky. c) španělsky
,
městem Kuby Je HavaMůlete tam letět z Prahy leta-
4. HlavnFm
na. dlem. jak dlouho poletFte?' Z PRAHY DO HAVANY LETl LETADLO a) pět hodin, b) jedenáct hodin. c) osmnáct hodin
ZINÁRODN[ TURNAJ je a) kopaná. b) hokej, c) gorodky
PRVNI FESTIVAL V PRAZE se konal v roce a) 1945. b) 1947, c) 1948
6. Poznali byste kubánské pionýry?
9. Z festivalů sl odválej' delegáti mnoho adres, nová přátelstvF, vzpomFnky. ale I nové pFsnllky.jezvykem, ie se všichni naulF zp'vat spolelně jednu pFseň hostitelské země. Ta pak znF na všech shromážděnFch a po skonlenF festivalu se roz/etF do růz ných konlln světa. jak tomu bylo v Praze? NEjOBL[BENtjŠf P[SNIČKOU PRAŽSKÉHO FESTIVALU SE STALA a) Polka mFru. b) Na tom pražským mostě, c) Tancuj. tancuj -jk-
NosF jiný' kroj a jiný" šátek. KUBANŠTI PIONÝ/{I MAJI ŠÁTEK a) lerveno-llutý, b) lerveno-bf/ý, c) modro-bf/ý
7, M'r - přáte/stv'. to jsou na festlvqlu neJlastěJI vyslovovaná slova. jak je napFš' Kubánci? NA KUBÁNSKÝCH TRANSPARENTECH BUDE NAPSÁNO 5. MladF lidé na festivalu budou a) PAZ - AM IS TA. b) PEACE hodně besedovat, tanllt, zp'vat a ta - FRIENDSHIP, c) BÉKt - BARÁTké sportovat. jaký vhodný sport byste SÁG jim poradili pro mezlnárodnF přá telský turnaj? 8. Prvn' festival vůbec se konal NEjVHODNt.jŠ[ SPORT PRO ME- v Praze. V kterém roce to bylo?
Někteři
IIdit IlttaJi tak čalto, fe uf Jim to ani Naltoupi do ietadla Jako do autobulu, klidně tam lpi, .vači nebo II čtou noviny, aby Jim celta Iltpe uběhla. Proč ne? Ale •• . Pro mi Je kafdý let náramný %dfltek a na ten prvnl nIkdy nezapomenu. Obldčky, které %letlJtě vypadaly placaté, Ikoro Jako vYltflf ené %papiru a přilepené k oblo%e, JIOU %bll%ka vysoké hory. Nadýchnuté hory %mr%lIny - vanilkové, malinové a citrónové, protole podle osvětleni ustavičně měnl barvu. Jiné mraky se zase podobají dlouhým krajkovým %de/ondm, a kdyf je ro%foukd vitr, Jsou Jako vellkd ptači kFidla. Najednou Jsou vJude koiem, nahoře, dole, kam se čiověk podivd ••• Af %0 chvi/l se v mraclch pod ndml udělalo okénko do modré hloubky. V prvnim okam!lku se ml %dá10, fe letfme hiavou dolů a to modré fe Je obioha... 8ylo to moře. flroJ/rá p/dň a uprostřed plula iodlčka. Jako hračka do dětlké vaničky . Kdy! jlme JI potom %0 pár dni uviděli kotvit v přiltavu, Jmenovala le Merkurla a úplně nám vyra%lIa dech. Obrovské p/uJici město pro tlsice lidi a desetltlsfce tun ndkladu. 8avllo mě, fe vim, Jak vypadá % nelmirné výfky. A o mraclch Jlem %ale ráda, fe vim, Jak vypadaji na dosah ruky. Kdyf člověk %ná věci % bll%ka I % ddiky, %nd Je lip .•• A Já II mylUm, fe právě v tom je hlavni kou%Io létánI a cestovánI vůbec : 811%ké věcI uvidět %dálky a na věci vzdáiené se podivat z bll%ka. -seknepřiJde.
řípad Druhý prázdninový případ
Sherlocka Holmese Napsal Rudolf Čechura Nakreslil Karel Franta Sh~rllock Holmes a doktor Watson 51 vyšli na procházku podél i'eky. Právi se dohadovali, zda by dokázali pi'ejít uzoučkou lávku pi'es i'ičku _ byla to vlastni jen hrubi opracovaná kláda -, kdyl z osamilého domku vylel starli pleJatý mul. Sotva je spati'II, rozblhl se k nim a radostně volal: .. Oh - Sherlock Holme.1 Jaká lťastná náhoda vás sem pi'lvádíl Vy jistě budete s to tu záhadu objasniti" .. Copak - událo se zde snad nlco pozoruhodného?" se zájmem se zeptal Holmes. .. Pozoruhodného? Pchal Nko pi'fmo nevysvět litelného, i'ekl bych nadpi'lrozenéhol" pravll mul, který se dodatečni pi'edstavll jako Putter• .. Vlechno, pane Puttere, lze vysvětlit pi'lrozeni," s úsmivem namltl Holmes, "jen musl mlt člověk dostatek vidomosti a slulnl vycvičenou schopnost logického uvalováni. Co se zde vlastně stalo?"
16
záhadného zmizení
.. Nap!'ed se tu zčistajasna objevila mrtvola trpaslika a pak se zas zčistajasna stejně nevysvět Ii,telně ztratila. Nezdá se vám to snad dost záhadné?" ..Jak vlte, le to byl právě trpaslik?" .. Byl malý jako ditě," !'ekl Putter, .. ale měl vousy, panel Takže to musel být Jedině dospělý trpaslik." .. Vidlte, jak i vy umíte logicky uvalovati" radoval se Holmes. "Pravda - opomněl Jste jeltě jednu možnost, a sice - le to bylo dítě s nalepenýml vousy. Ale budil, pPljměme pro začátek pi'edpoklad, le to byl trpaslík. Můleme ho pflJmout směle, protole náhodou vlm, le včera rozbll v sousední obcl svůj stan cirkus Budeto. Pi'esnějl i'ečeno nevlm to pouhou náhodou, nýbrž proto, fe se neustále zajímám o vlechno, co se děje v mém okoli. Tak vidíte -jedna záhada je vy!'elena, a to docela pPlrozeně." .. Dobrá - ale ta mrtvola se ztratila I" ..Jak vlte, fe byl trpaslil< mrtvý?" "Protole se vůbec nehýbal." .. Hm. To jelti nic neznamená. Ohmatal jste mu tep? Zkusil jste dech na zrcátku?" Putter pokrčil rameny: ..Takové věci Já neumlm, pane Holmesl. Ale dvakrát mu sedl na nos vrabec, a ten člověk se ani nepohnu I." .. Mohl být v bezvědomí. Pak se asi probral a odelel." "Chcete snad i'lcl, fe clrkusovl trpaslici dovedou IItatl" ulklibl se pan Putter. "Kdyby normálně odelel, musely by tu po něm pi'ece zůstat nějaké stopy.l" .. Ukazoval lste nám, le lelel tuhle na trávě."
..Jistě - avlak odellt by mohl pouze tJmto nebo Putter ukázal oběma směry podél !'eky...A lak vidíte, v obou směrech po několika málo yardech začlná písková pěllna. Tam by pfece musely být nějaké stopyl" .. A nejsou tam snad?" .. Nejsoul To je právě ta záhadal Jako by ten trpasllk odnikud nepPllel a nikam neodeJel a pfece jsem ho na vlastní očl viděli" .. Odkud jste ho spatfll1" .. Kdyf jsem vylel ven. Napi'ed jsem seděl za stolem a četl jsem sl. Z okna jsem ovlem viděl, opačným směrem,"
' řípad Druhý prázdninový pripad Sherlocka Holmese
:~~
Napsal Rudolf Čechura Nakreslil Karel Franta
Sherlock Holmes a doktor Watson sl vylli na procházku podél I'eky. Právě se dohadovali, zda by dokázali pl'ejlt uzoučkou lávku pl'es I'lčku _ byla to vlastně jen hrubi opracovaná kláda _, kdyl z osamělého domku vylel starli plelatý mul. Sotva je spatl'lI, rozbihl se k nim a radostně volal: .. Oh - Sherlock Holmesl Jaká lťastná náhoda vás sem pl'lvádíl Vy listě budete s to tu záhadu objasnitI" .. Copak - událo se zde snad něco pozoruhodného?" se zájmem se zeptal Holmes. .. Pozoruhodného? Pchal Nko pl'lmo nevysvět litelného, I'ekl bych nadpl'lrozenéhol" pravll mul, který se dodatečnl pl'edstavll jako Putter. ..Vlechno, pane Puttere, lze vysvětlit pl'lrozeni," s úsměvem namltl Holmes, .. jen musl mlt člověk dostatek vědomosti a slulně vycvllenou schopnost 10Clckého uvalováni. Co se zde vlastně stalo?"
záhadného zmizení
.. Napl'ed se tu zčistajasna objevila mrtvola trpaslika a pak se zas zčistajasna stejně nevysvět litelně ztratila. Nezdá se vám to snad dost záhadné?" ..Jak vlte, le to by' právě trpasllk?" .. By' malý jako dltě," I'ekl Putter, .. ale měl vousy, panel Takle to musel být jedině dospělý trpasllk." .. Vidlte, jak I vy umlte 10Clcky uvalovatI" radoval se Holmes. ..Pravda - opomnil jste jeltě jednu molnost, a sice - le to bylo dltě s nalepenýml vousy. Ale budil, pl'ljměme pro zaUtek pl'edpoklad, le to byl trpasllk. Můleme ho pl'ljmout směle, protole náhodou vlm, le včera rozbll v soused ni obcl svůj stan cirkus Budeto. Pl'esnějl I'ečeno nevlm to pouhou náhodou, nýbrl proto, le se neustále zajimám o vlechno, co se děje v mém okoll. Tak vldlte - jedna záhada je vyl'elena, a to docela pl'lrozeně." .. Dobrá - ale ta mrtvola se ztratila I" ..Jak vite, le byl trpasllk mrtvý?" .. Protofe se vůbec nehýbal." .. Hm. To jeltě nic neznamená. Ohmatal jste mu tep? Zkusil jste dech na zrcátku?" Putter pokrčil rameny: ..Takové věci já neumlm, pane Holmesl. Ale dvakrát mu sedl na nos vrabec, a ten člověk se ani nepohnu I." .. Mohl být v bezvědoml. Pak se asi probral a odeJel." .. Chcete snad I'icl, fe clrkusovl trpasllcl dovedou IItaU" ulkllbl se pan Putter... Kdyby normálni odeJel, musely by tu po nim pl'ece zůstat nějaké stopyl" .. Ukazoval jste nám, le lelel tuhle na trávi."
.. Jistě - avlak odejlt by mohl pouze trmto nebo Putter ukázal obima směry podél I'eky...A jak vldite, v obou směrech po několika málo yardech začlná pisková pěli na. Tam by pl'ece musely být nějaké stopy I" .. A nejsou tam snad?" .. Nejsoul To je právi ta záhadal Jako by ten trpasllk odnikud nepl'llel a nikam neodelel a pl'ece jsem ho na vlastni očl vidělI" .. Odkud jste ho spatl'lIl" .. Kdyl jsem vylel ven. Napl'ed jsem seděl za stolem a četl jsem sl. Z okna jsem ovlem viděl, opačným směrem,"
jsem zvyk'ý sl vll mnout, jde-II někdo kolem. Tady totll skoro nikdo nechodi, takle je to pro ml událost. A'e neviděl jsem nikoho. Pak jsem tedy vyle' ven a koukám, na trávniku 'ell mrtvý trpaslikl Hned jsem to lel samozl'ejmě ohlásit na poll cejni stanici." ..To jest - kterým směrem?" ..Tamhle," Putter ukázal po cestičce směrem západnlm. ..Tam také ládné stopy nebyly?" .. Ne. Tecl jsou tam ovlem moje - jedny, jak jsem lel tam, a druhé směrem zpátečnim . A také stopy konstáb'a, který pl'llel se mnou sem a pak se zas s nepol'izenou vracel - protole mrtvola mezltfm docela nevysvětlitelně zmlze'a'" .. Dobrá. Zajlmá mě tecl splle druhá cestička, směrem k východu. Kam vede?"
m'
,,
.. K hostinci U krále Edwarda, je vzdálen asi mill a stoji rovněl o samotě, jako můj domek." "A tvrdlte, le tam nejsou vůbec ládné stopy?" "Nejsou. Byl jsem se tam kousek podivat." .. Opravdu ládné, Puttere? Nemysllm jen lidské stopy I" "Oh - molná stopy nějaké čtyl'nohé havěti, těch jsem sl pl'lrozeně nevllmal. Hledal jsem pl'ece Ilépěje trpasllka." .. Dobrá - půjdeme se tam za ch vIII podlvat. Nejprve vlak mi ukalte co nelpl'esnijl mlsto, kde trpasllk Ielel." Holmes poklekl na označené mlsto a soustl'eděně, pici po pidl prohledával hustý trávnik se svou pověstnou lupou. Konečně se vztyčil a vltězoslavně ukazoval palec a ukazovák sevl'ené do Ipetky: .. Ha - co je toto'"
Putter musel pl'lstouplt těsně k :5herlockove ruce, aby vůbec něco viděl. A kdyl to konečně spatl'lI, zklamaně sl odfrkl: "Hml Jakési dva chlupy ... " "Jak to ,Jakési' I" rozzlobil se pedantický vědec. "Vldite pl'ece, le jsou to dlouhé černé chlupy, trochu zkadel'enél" Podal je Putterovi a dodal: .. A vezmete-lIle do ruky, snadno zllstite, fe jsou hrubé na omak a mastné I Nu - nel'iká vám to nle? Pl'esně takovouto srst m3 pl'ece jisté psi plemeno: pes novofoundlandský, pl'ltelll Vsadlm se, fe jeho stopy najdeme na cestě k hostinci I" Bylo to tak. Sotva dolli na plskovou cestičku, vllchnl zl'etelně viděli psi stopy, směl'ujici k hostinci. ..Jsou nějaké hluboké," vllml sll Watson. "Ten pes něco nesli Něco ti!ilkéhol"
16
.17
Jsem zvyklý sl vll mnout, Jde-II nikdo kolem. Tady totlf skoro nikdo nechodi, takfe je to pro mli událost. Ale nevldll Jsem nikoho. Pak Jsem tedy vylel ven a koukám, na trávniku ml lefi mrtvý trpasHk' Hned Jsem to lel samozl'eJmli ohlásit na pollceJni stanici." "To Jest - kterým smllreml" "Tamhle," Putter ukázal po cestlěce smlrem západnim. "Tam také fádné stopy nebylyl" "Ne. Tecl Jsou tam ovlem moje - Jedny, iak Jsem lel tam, a druhé smlrem zpáteěnim. A také stopy konstábla, který pl'llel se mnou sem a pak se zas s nepol'izenou vracel - protofe mrtvola mezlUm docela nevysvitli tel ni zmizela'" "Dobrá. ZaJimá mll tecl .plle druhá cestlěka, smllrem k východu. Kam vede?"
"K hostinci U krále Edwarda, Je vzdálen asi mill a stoji rovnU o samotl, Jako milJ domek." "A tvrdite, fe tam nejsou vůbec ládné stopy?" "NeJsou. Byl Jsem se tam kousek podivat." "Opravdu fádné, Puttere? NemysHm Jen lidské stopy'" "Oh - mofná stopy nijaké ětyl'nohé havltl, tich jsem sl pl'lrozenll nevJimal. Hledal Jsem pl'ece IlépllJe trpaslika." "Dobrá - půjdeme se tam za ch vIII podivat. Nejprve vlak ml ukafte co nejpl'esnlJI misto, kde trpaslik lefel." Holmes poklekl na oznaěené misto a soustl'edllně, pici po pidl prohledával hustý trávnlk se svou povlstnou lupou. Koneěnll se vztyěll a vitllzoslavnll ukazoval palec a ukazovák sevl'ené do Ipetky: "Ha - co Je toto'"
Putter musel pl'lstouplt tllsně k :5herlockove ruce, aby vůbec něco viděl. A kdyf to koneěnll spatl'lI, zklamaně sl odfrkl: "Hm' Jakési dva chlupy ..... "Jak to ,Jakési"" rozzlobil se pedantický vědec. "Vldite pl'ece, fe jsou to dlouhé ěerné chlupy, trochu zkadel'ené'" Podal Je Putterovl a dodal: "A vezmete-II je do ruky, snadno zjlstite, fe Jsou hrubé na omak a mastné' Nu - nel'iká vám to nic? Pl'esnll takovouto srst m;í pl'ece Jisté psi plemeno: pes novofoundlandský, pl'itelll Vsadim se, fe jeho stopy najdeme na cestll k hostlncll" Bylo to tak. Sotva dolil na plskovou cestlěku, vlichnl zl'etelně viděli psi stopy, směl'uJIci k hostinci. "Jsou nějaké hluboké," vl'ml sll Watson. "Ten pes nlco nesli Nlco tUkého'"
.17
"Správn', Watsonel" pochválil jej Holmes. "Je vidět, le jste se u mě pl'ece jen ně~emu pl'lu~1I u ta dlouhá léta. Ten pes totil odtud odnesl trpasllka." "To snad nemyslrte válněl" lasl Putter. "Ale ovlemle myslrm," usmál se Holmes. "Vylou~rme-II vJechno, co je nemolné, pak pravda je to, co zbývá - byť se to zdá jakkoli nepravdě podobné. Tento citát % mého Dlla byste měl %nátl Jako nemolné musime pl'lro%eně vylou~lt, le by trpasllk vlastni silou odletěl, le by se ro%-
plynul vniveč ~I le by odejel, anll by unechal stop. Zbývá tedy jediná molnost, le trpasllka odnesl novofoundlandský pes, který zde %anechal viditelné stopy. Je to jasné1"
18
zrychlil chůzi, dal se do běhu, chtěl pi'eběhnout ..A proč zrovna novofoundlandský1" tu lávku pi'es I'eku - a spadl do vody. Provazo.. Pl'edně proto, le jsem na onom mistě nalel pár chlupů typických pro toto plemeno. Za chodectvi listě neni jeho oborem. Nu a Jakmile byl trpasllk ve vodě, nebyl ul pro Barryho páchdruhé: jaký jiný pes má takovou silu, aby unesl noucim pachatelem, nýbrl oběti, kterou je tl'eba dospělého ~Iověka, byť I trpasllka1 Zajisté jenom pes novofoundlandský, který sám vUi af osma- uchránit. Neboť pes, milý Puttere, nepi'emýJU: ledesát kilogramů a má obrovskou silu. A ko- ten pouze jedná podle svých pudů. Vytáhl tedy ne~ně pak ti'etr důvod: pes novofoundlandský je trpasllka na bl'eh a pololil na trávnik - proto jste rozený vodni záchranál'l Pl'eochotně vytahuje neviděl trpasllka pl'ljit a nenalel jste nikde jeho %vody kdekoho - dokonce I toho, kdo o to vůbec stopy." nestoji!" .. A pak ho tam klidně nechal a lel se snad kou.. Vy sl tedy myslrte, le ten trpasllk se topil pat1" namitl Putter...To je ml dlvnél" . a pes ho %achránll1" "Důkladně namo~ený ~Iověk," pou~1I jej .. Zajisté. Aekněte ml - kde tady pobili maji Watson, .. nevylu~uje ládný pot, a tudil ani vůni takového psa?" strachu, vite1" .. Inu," Putter se ro%pačltě Jkrabal %a uchem, Zdálo se, le I pan Putter to kone~ně pochopil : .. právě v hostinci U krále Edwarda, pane. Aikaji "Aha," i'ekl, .. a kdyl trpasllk opět oschl, promu Barry." bral se, a kdyl spatl'lI psa, u~al se strachy potit• .. Výte~něl"l'ekl Holmes ... TuJlljsem to. Pi'ipad A Barry se opět vrátil, aby jej pronásledoval jako jest vyi'elen, Puttere.Jak vldite, %cela pl'lro%eně." %Iodějel" .. Něco se ml na tom nezdá," ozval se Watson. ..Pronásledovat ho ovlem nemohl, jellkol .. Že ho vytáhl z vody - no budil. Ale le by ho trpaslík nebyl schopen útěku," usmál se SherjeJtě odnesl k prvni pomoci, Holmesl1 To ul je lock, ..a tak sl ho Barry jednodule nalolll na záda snad trochu moci" ~I vul do zubů a odnesl čpiciho pachatele do Holmes se pobaveně zasmál: "Vůbec nel Aihostince U krále Edwarda k potrestáni! Věru, kám jenom, le odnesl trpasllka do hostince, nitak je to - vsadim se s vámi o svou dýmkul" koli vlak pro pomoc. SpiJ pro trest." Mezltim jil dolil k hostinci - a skute~ně vlech.. Z toho jsem tedy jeleni" I'ekl pan Putter. "Pl'edstavuji si, le to bylo nějak takhle," vy- . ny Holmesovy pi'edpoklady se v plné mil'e potvrdily: v lokále nalil spokojeného a mokrého právěl Holmes, anli zvolnil krok ... Trpasllk -jak Barryho, strachy se tl'esouclho trpaslika, látel'iul to tihle lidé od cirkusu dělaji - vylel sl na ciho hostinského a konstábla, kterého utim obchůzku okollm své nové Jtace, a hleděl ovlem, hostinský telefonicky pl'lvolal. kde by pl'l té pl'ileiltostl ukradl něco na zub. ..Pl'ljel jsem pl'ed chvili po silnici na motocyklu Podai'lIo se mu to - zcizil patrně nějakou droba mohu vám I'icl . .•" %aal konstábl, ale Holmes nost, kterou mohl dát do kapsy. Kdyl potom mu nedal domluvit: .. Nel'ikejte ml nic, vim vle," krá~el kolem Barryho, dostal strach - a pes to ucltlll Psi totll, a zvláltě toto plemeno, majr stručně mu vyll~1I celou událost . ..Jenom pl'es ně zvláJtni schopnost rozeznat ~Ichem ~lovUi nevim, co ten trpasllk ukradl." .. Pár vajec," I'ekl konstábl, a to bylo vle, čim strach. Barry tedy ucitll. le se trpasllk nějak podezl'ele boji, a vydal se %a nim. Trpasllk zi'ejmě pl'lspěl k I'eleni pl'ipadu. pAlhl l TAJEMSTVI STARé KNIHOVNY
HAVRANí DOGA N á m ě t a scé ná ř Ivo Pechar Kreslí Vladimír Krb
2 IJ~ÓHEIZ.IJI/ 'DOr-R . •• HU: JEN HI JI S ffff, CHLRPCE, /.JEPO(JsTe~J • •.
S,j)LI.sŤI •.• !;rl?
1J/í-11 {au
RT- SE
IJE -
SCHovn' PO IIf:I-lOOU "",,~::::;._ HllCo HIIVÚL E. f
lIR-ffOVRC/ ' P1l R T V 1'" JECJ.(, TO 51Ú1 NE.5 VEO U • • • IJI1 TO
HUSE/f ' B":T n fKoV": KLESTĚ..
9
8 aJ JOl, TO SE
CHYT- HO!
/.JEI'fĚLo
STRT•.• /tRH TEl>-?
rlŽEBR SE /Vll iJRSĚ IJfFE HI - 4EOD VI? Zl ToFf!.EH PO"'ú!
/
- " - --"-,
'!
/-Iotl""
l1u STOLKU ! .$!Coč /./4 /.JÉ.!!
Sempé Goscinny VICHRNÝ ŠTiT
nU vedoucl, "na Vichrném Jtltě nás vlechny vyfotografujeJ. Budeme mlt hezkou památku." "HaI6, klucll Ha16, klucll" kl'lčel Bertýn pylně. "Slylell jste? Budu fotografovatI" "Hele, nevytahuj se s tlm svým foťákem I" I'ekl mu Valentýn. "já tl na něi kaliu. Snad sl nemyslrl, le se od tebe dám fotografovat? - Pohnu se tll" "Mluvil tak o mém fotoaparátu jen proto, le závldll," I'ekl mu Bertýn. "Protole sám fádný fotoaparát nemáll" "já le nemám fotoaparát, já?" I'ekl Valentýn. "Dovol, abych se zasmál. Mám doma mnohem senzaě· něJII fofák ne! ty." "Jsi Ihál' a nádlva." I'ekl mu Bertýn a zabll se prát, ale zase pl'estall, jellko! jim vedoucl I'ekl, le jestli budou dál vyvádět skopičiny, nepůJdou na Vichrný ltit. A pak nám vedoucí I'ekl, fe sl muslme pospillt, abychom nepl'IJII pozdě na sraz. Měli Jsme vydatnou snldaní a pak isme se postavili do fronty pl'ed kuchyni, kde pan Koleno kafdému dal namazaný chleba a pomeranč. Zabralo to dost čuu a zdálo se, fe aspoň
Pan Polda. vedoucl letnlho tábora. kam mě poslali tatlnek a maminka (bezva nápad I), sl nás vlera po večel'1 dal svolat a I'ekl nám: "Zltra půjdeme vllchnl na výl,t na Vichrný Itít. Hlubokým lesem, pilky, s rancem na zádech jako opravdovl mull. Bude to pro vás nádherná procházka a vzrulujlci zálltek." Pan Polda ieJtě I'ekl, le vyideme čuně zrána a le pan Koleno, hospodál', nám pl'ed odchodem rozdá baličky s ildlem. Zavolali jsme tl'lkrát jednohlasně "hip, hip, hurál" a Iii jsme do postele celi rozčileni. Ráno v lest hodin nás pl'llel do srubu vzbudit nU vedoucl, ale dalo mu to dost práce. "Natáhněte sl silné ponofky a vezměte sl svetry," I'ekl nám. "A nezapomeňte na chlebnlk, abyste měli kam dátiídlo.A vezměte s sebou taky volejbalový mlV' "Gérarde," zeptal se Bertýn. "Dovolil ml, abych sl vzal fotoaparáU" "Samozl'ejmě, Bertýne," I'ekl mu Kopieo'o
J<
len/hy Le. Voconce. du p etit Nlco"". @
D."oI'. "0';'. 1"2
pan K91~no začlná ztrácet nervy. ZvliJf kdy! Pavliček nakoukl mezi chleby a I'ekl: "Pane Kgleno, Já tam mám Ipek." "No a co má být, snfl ho a hotovo," I'ek' pan Koleno. "Doma maminka nechce, abych jedl Ipek," I'ekl Pavliček, "a iá ho ani nemám rád." "Tak ten Ipek nech," I'ekl mu pan Koleno. "Ale vy Jste ml I'ekl, fe ho mám snlst. To je nespravedlivé. já se chci vrátit k tatínkovi a k mamince." A dal se do breku. Nakonec se to srovnalo, poněvadf Gualbert uf svůj Ipek snědl a vyměnil sl chleba s Pavllčkem. Vylil jsme z tábora. pan Polda v čele a my ostatnf se svými vedoucími za nfm, sel'azenl podle oddllů. Bylo to Jako pfl pl'ehlldce, museli isme zpfvat spoustu pfsnf a zpfvall Jsme velice slině, jellkof jsme byli na sebe pylnf. jenom Ikoda. fe bylo tak brzy a nikdo nás nemohl vidět, zvlálf kdyf jsme III kolem
hotel'"', kde bydli lidé, co tam jsou na dovolené. Ale pl'ece se otevl'elo aspoň jedno okno a nějaký pán na nás volal: "Nejste snad blázni, tak hulákat v tuhle hodinu?" Potom se otevl'elo jiné okno a jiný pán se rozkl'lkl: . "Kdo to tu tak I've? To jste vy, pane Sandáll Nestaěf vám, fe musfme celý den poslouchat vale ratolestll" "Nemusfte se hned rozčilovat, Lančl. Kafdý vf, fe sl u stolu berete pl'ldavky, div neprasknete," kl'llel ten prvnf pán. Pak se otevl'elo dallf okno a dallf pán za&1 vykl'lkovat nějaké věci, ale my uf jsme nerozuměli, jellkof jsme byli daleko a jellkof jsme zpfvall tak slině, fe stejně nebylo nic slylet. Pak isme selli ze silnice a dali jsme se pl'es louku a moc kluků tam nechtělo jft, poněvadf tam byly tl'i krávy. Ale I'ekll nám, fe jsme pl'ece mufl, !e nesmfme mft
21
e e __________________________________________________,
strach, a donutili nás, abychom tam III. Na louce zpívali jen Polda a vedouci oddilů . Nám se vrátila odvaha, af kdyl jsme byli z louky venku a velll jsme do lesa. Lesy jsou hrozně prima, je tam spousta a spousta stromů, jaké člo věk v llvotě neviděl. Je tam tolik IIsti, le neni vidět nebe, a je tam dost lero a vůbec fádné cesty. Museli jsme zůstat st~t, poněvadl sl Pavliček lehl na zem a kl'lčel, le se boji, aby se v lese neztratil a aby ho neselraly lesni lel my. "Poslouchej, ty kluku," I'ekl mu nál vedouci, "ty jsi úplnll nesnesltelnýl Podivej se na své kamarády, má snad někdo z nich strachl" Vtom začal natahovat moldánky jiný kluk a I'ekl, le ano, on le má strach, a pak začali plakat jeltll tl'I nebo čtyl'l dalli, ale myslím, le to dělali jen z legrace. Poklusem k nám pl'lběhl pan Polda a shromáldll nás kolem sebe, col nebylo snadné, Jellkol tam vlude pl'ekálely Itromy. Vysvětlil nám, le se musime chovat Jako muII a le existuje spousta způsobů, Jak naJit správnou cestu. Za prvé máme busolu, pak slunce, dále hvllzdy, dále mech na stromech a konečnll - minulý rok ul tudy lel a zná cestu, a konec zbytečných I'eči, ul jsme se dost zdrleli, kupl'edul Nevyrazili jsme hned, jeli kol Jsme napl'ed museli sehnat kluky, co se pustili dál do lesa. Dva sl hráli na schovávanou; jednoho jsme nalil hned, ale kvůli druhému jsme museli počitat do desitl, aby vylezl % úkrytu za stromem. Jiný kluk lel hledat houby, dalI( tl'I hráli odbijenou a Gualbert nemohl slé%t le
stromu, na který vylezl, aby se podíval, Jestli na něm nejsou Uelně . Kdyl jsme byli zase vllchnl pohromadě a chystali jsme se vykročit, Bertýn najednou %volal : "Gérardel Musime se vrátit do tábora I Zapomněl jsem fotoaparát I" Valentýn se ro%esmál, a tak se začali prát, ale okamlitě pl'estall, poněvadl nál vedouci oddilu %ahal: "Dost, nebo vám nal'elu I" Byli jsme vllchnl hrozně pl'ekvapeni. Takhle kl'lčet Jsme svého vedouciho 51ylell poprvé. Šli jsme stralně, stralně dlouho lesem a ul jsme začinall být unaveni. Konečně jsme se zastavili. Pan Polda si mnul plel a pak sl zavolal vedouci oddilů. Vllchnl mávali rukama a ukazovali na různé strany a j~ jsem zaslechl, jak pan Polda povidá: "To je zvláltni, %I'ejmll některé stromy pokáceli, nemohu najit své %načky." Nakonec strčil prst do pusy, zvedl ho nad hlavu a potom zase vykročil a my %a nim. Bylo to divné, o tomhle způsobu, jak najit cestu, pl'edtim nic nel'ikal. Po dlouhém, moc dlouhém po chodu jsme se nakonec dostali z I~sa ven a zase Jsme III pl'e5 tu louku. Ale krávy tam ul nebyly, asi proto, le se dalo do dehll. Utikall jsme al na silnici a tam Jsme se schovali do jedné garále, kde jsme snědli své namazané chleby, %pivall jsme a bezva Jsme se bavili. Kdyl pl'estalo prlet, vrátili jsme se do tábora, ponllvadl ul bylo hrozně pozdě. Ale pan Polda prohlásil, le se nepovaluje %a poraleného, le zitra nebo po%itri vyrazime na Vichrný Jtit znovu. Autobusem •••
JiŽ POČTRNÁCTÉ ...
Jana Je Jednou z témH t lslce pioa pionýrek, ktefl letos budou táboflt pod Hradcem nad Moravici. Jsou dobrým kolektivem a Jejich oddll byl vybrán za celoročnl úspěl nou prácI. Nynl sedl Jana nad batohem a pfemýšlf, co Jel tě pflbalit na celostátnl setkánl p i onýrů . Jejich oddll Je dobrý. Ale na setkáni budou dalšl dobré oddlly, takte konkurence bude veliká. Problrá v oddlle Jednoho po druhém : v čem kdo vyniká, co uml, v čem nýrů
můle reprezentovat. Větš ina z nich Jsou šlkovnl na sport - takte soutU družin o sportovnl festivalový odznak I discipliny pfl táborové olym piádě by mohly dopadnout dobfe. V brannosti se vyznaJI dlky svým patronům mlllclonáfům takže orlentačnlho běhu o Štlt Vltězného února, branného závodu o Partyzánský samopal I večern! branné hry v terénu se nemuseJI bát. Pfl festivalovém karnevalu porad! šikovná děvčata z oddllu, I slulný program pro táborák daJI dohromady. Dobrými recitátory Jsou Magda, Peplk a Jarka, vlak sl Jil pflpravlll vhodné věci pro soutU v recitaci. Vl lchnl se uměJI post avit k lopatě a motyce, takle ani pfl brigádách sl neudělaJ! ostudu . Jana sl Jeltě prohlédla svůj pionýrský kroJ : domovenka, slibový od znak, odznak Plamenů, zájmové odznaky - vše Je v po1'ádku na správném m!stě . Pak se Ještě pfeblrala v krabici s drobnými upom!nkovýml dárky: t1gurky, vyšlvané šátečky, skládačka fotogratlf ze fl vota Jejich oddllu - dm chtěJI obdarovat hostitele v Jednotlivých továrnách a závodech, pfedstavitele strany a vlády, ktef! navštiv! tábor, staré členy strany pfl besedách. Ale také nové pfátele z Jiných pionýrských oddllů a konečně vojáky, ktefl tábor vybudovali a ktef! se o ně budou starat pfi celém provozu tábora I v kuchynI. Jana zavfela batoh a šla spát. Ráno pojede se svým od dilem na krásnou louku na bfehu Moravice . .. Nynl Je Jil Jana opět doma. Skon čil letošn! prvnl veliký tábor. Ale des!tky a stovky vaJlch táborů te prve zač!naJII
FOTO . MARTINOVSKÝ
22
""ELO!ILA TAMARA
st KOROVÁ
x:
UŽOVKA
UJ
-U
O O
p1estofe nemcf p/outYe Jako t1eba "oulkGtcf parma nebo puntfkatý prtruh, Je od"cffný p'a"ec. Pluje rybnfkem I 1ekou tichounce a obez1etni, z "ody Jf kouká Jen hla"a le f/utýml mňflky, za kterou z4rtcf"á lehce zle1encf hladina. Nikdy .e purtf I do dcf/ek Jako ncfmo1nfk, doprort1ed ze/enka,,'ho Jezera nebo k ortr4"k4m daleko od mo1.kých p/cfff. Dlouhá plavba JI "Jak unavf. Rcfda pak vyleze na kUJ toula,,'ho prUnka, aby rl odpol/nula. Kdyf nemcf " dohledu fl/o"oud d1e"o, hledá .pcfrný odpollnek I u IIdrk'ho ra"ce. P1ekoncf ufovlf rtrach z llo'lEka a lup/ty lup, vyleze mu na zcfda.
...I
" :;:'
!Xl
.>-
x:
CI)
N
:;:,
O U
Z
Chápejte
, mě
Prolpak na m~ tak upl'eně dráte? Jeltě jste nevldlll psa? Aha, já uf '11m, prlpadám vám olkllvý. Ale z toho sl nic nedělejte, mně to taky nevadr. MllovnrkOm klasické psr krásy se ovJem nellbi mOj vmáčknutý čenich, hranatá hlava, netopýrr ull a kapri hl'bet. Ale moli páni na mne nedajl dopustit a dokonce tvrdr, fe se lim Ifbrm takový, jaký jsem. A to je prece moc fajn. No konelně, prol bych se Jim nelfbll. My francoudtr buldočci máme pres svllj podivný vzhled vlechny ufltečné psi vlastnosti. Jen se podlvejte, jak jsme dOkladně stavěni a jaké máme svalyl Pod nalr krátkou, pl'lIéhavou srstr je to dobre vidět. Ovlem, chodlme trochu zeli roka, ale zato nás nikdo hned tak nepovall. A je-II tl'eba, umime vyskollt do velké výlky, takfe nám nevadl ani malá postava. Na to, fe podle standardu smlme vUlt nejvýle 12,5 kila, máme velkou srlu. Kdyf se pol'ádně rozběhneme, snadno se nám podal'! nějakého nepozoru porazit. Nemysllme to ve zlém, nejsme fádnl dravci, ale máme prostě KRESLI A ,,!SE FANEK FOLTÝN
smysl pro humor. Ve dne v noci jsme naladlnl k Ialkovánl. Ale zase nás nepovalujte za nijaké laiky. Ve své veliké, hranaté hlavě máme solldnf mozek, takle jsme velice Intellgentnf, I kdyl na to nevypadáme. To le pozná I podle toho, Jak snadno jsme se zabydleli ve vallch velkoměstech a Jak se um!me chovat v bytě, v tramvaji, ve vlaku I v autě, zkrátka vlude, kam nás nall majitelé s sebou berou. Jsme-II dobl'e vychováni, nikdo sl na nás nemllfe stělovat. I kdyf spolehlivě hlidáme, nikdy neděláme zbytečný rámu •• I nevltané návltěvy ohlaluJeme radii jen vrčd nim. Protofe jsme mali, nezabereme moc mlse;. - a proti Jiným psllm máme I tu výhodu, fe udrfqváni nali srsti nedá moc práce. Stačl pfejet kart;;čem a vlhkým flanelovým hadl'lkem - a leskneme se jako če-rstvě nalakovanl. Zkrátka pohodličko, fádné rozčesáváni zknocených chlupO, fádné stl'iháni a Ikubáni. Ale nymyslete .1, le dovolime, aby nál pán po nalem boku zlenivěli Stále sl chceme hrát a zbofllujeme dlouhé procházky, hlavně za město, kde je i nějaký ten zajlc k viděni. To se vl, le ho nedohonlme, ale je to báječný sport. Škoda fe pro něj myslivci nemaji pochopeni. Také psi zápasy jsou znamenitou zábavou. Ono se to sice nemá, ale my hrozně rádi změl'lme svou silu, ovlem výhradně se sllnějllm soupel'em. Tak vldlte, co máme dobrých vlastnost!. Komu vad! nál vzhled, ať se pod!vá na naleho bratrance (Jestli to vObec je bratranec, kynologové se na mrněn!, jak jsme vlastně pl'rbuznf, jeltě neshodli) anglického buldoka. To je teprve felákl Má jeltě větl! hlavu, jeltě splácnutějlr čenich, jeltě Ilrll hruď, jeltě vyklenutějI( hl'bet, jeltě vysunutějlr spodnl čelist a jeltě vrásčitěji! obličeJ . A k tomu má malé, slofené a ke straně klopené ull a daleko rozsazené malé očl. A vid rte, I pl'es ten podivný vzhled ho lidé majr rádi a 'lUl sl ho. Inu, my buldoci jsme flvým doklatlem toho, fe pěkný vzhled nenr vlecko. Moudrr lidé vfdycky vice ceni solidn! povahu, charakter a Inteligenci. A to nejen u psll, pamatujte sl to. plŠE HELENA KHOLOVÁ, KRESLlvLADIMIR KRB
TEST
ŘEKNI, KTEROU KVĚTINU MAS NEJRADĚJI Hra ti řekne, jaký jsi _.__ Květiny kvetou, von! a svou krásou nás doj!mají. Již staN ~ímané květin k tomu, aby vyjádřili určité pocity. Něžnými květy lze prosbu, přánI, očekávání. Obliba určité květiny mCJže prozradit skryté vlastnosti lidí. Proto vzniklo pořekadlo - řekni, kterou kvě tinu miluješ, řeknu tl, jaký jsi ... Ovšem, je to pouze hra a jako takovou jl také přijímáme. Vyber si svou nejzamilovanější květinu a dozvlš se, jaký jsi.
používali
naznačit
Poznáváš se? vybr~1 tuto květinu, je tzv. domád typ. Domov je Jeho jistota. Je přívětivý, s velkým životním elánem, společenský, vždy připraven pomoci druhým. 2. RŮžE ; Představuje nejvyšší spojenI krásy a pěstěnosti . Lidé, kteří se obklopují touto květinou, miluji přirozenost, soulad a krásu. Jsou citliví, vnimaví, něžní. Pozor, loni však mají trny!
1. GERANIE ; Kdo si
S. HYACINT : Lidé, kterým se Iíbl, bývají nápadlti, praktlčtl a mlvaji zájem o mnoho věd. Dívky jsou doslova kouzelnicemi - dovedou ze starých věd (šat II , blllzek atd.) vytvořit nové a pllvabné. 6. CHRYZANTÉMA : Jejl drsná vllně a nenásilná barva se hodi k slavnostnim příležitostem. Obdivovatelé chryzantémy jsou lidé tiší, obě tavi, dovedou druhé pochopit, poradit jim I odpouštět . Druzí je mají rádi, v jejich blízkosti se dtí dobře a uvolněně. Své city nevystavují na odiv, naopak dovedou je velmi dobře utajit. 7. KARAFIÁT : Mají ho rádi lidé milujíd Jistotu. Druzi si z nich často dělajllegracl, oni se však nezlobí, a nikomu proto neubližují. Jsou klidni, vyrovnani. Dovedou být obětavl a v pravý čas podat pomocnou ruku. 8. KAKTUS : Že by ho měli rádi lidé pichlavi a trnlti? dmyl! Pravý opak je pravdou. Tito lidé potřebujI jen vlídné zacházeni. Jsou velmi vnimavi, citliví, trpělivl, ohleduplnl a starostliví. Jejich největši před nosti je přesnost a pořádkumilovnost.
3. ORCHIDEJ : Tuto exotickou květinu nádherných barev si vybírají lidé velmi nároční nejen k sobě, ale také k druhým. Nemají rádi všednost. Jsou náladoví a umínění. Tyto vlastnosti jim někdy komplikují život. Dovedou se však s životními těžkostmi vyrovnat a málokdy prohrávají.
9. LEKNrN : Je tak trochu květinou z pohádek. Lidé, kterým se libl, JSou snilei, dovedou se nadchnout a horovat pro maličkost. Jsou citl lvi, náladovl a často bezradni. Rádi hledají u druhých ochranu a bezpečí.
4. GERBERA ; Její květy jsou až neuvěřitelně pravidelné, choulostivé, krásné a pllvabné. Lidé, kteři ji mají rádi, bývajl citliví, tlši, přátelští a pořádku milovní. Jsou spravedliví, taktní, skromnl, uzavření. Maji často umělecké sklony.
10. TULIPÁN : Ti, kterým se libi, bývají lidé nápadltl. Maji velký žlvotni elán a veselou povahu. Rádi se o někoho staraji a ochraňuji ho. Jsou šikovni, trpělivi, vytrvali. Druzi sl Jich vážI a ctf je. Jejich největši před nosti je spolehlivost.
2S
~
NENr Vš imli jste si toho? Jsou vtipy, nad kterými vyprskneme smrchy, ale za chvilku uf o nich ani nevime. A pak jsou také vtipy, takové ty kl'ehké, milé jako pohlazeni, nad kterými se jen usměje f'1e, ale zato nám ten úsměv a dobrá nálada vy1 rfí tl'eba celý den. Právě takové jsou kreslené pbrázky francouzského malíl'e MORDILLA, který Je vymý!lí pro obHbený časopis francouz ských dětí Pif. Protofe se nám vědlna Mordillových kreseb moc líbí a protofe si myslíme, fe se libí i vám, čas od času je pl'etiskujeme i v Ohníč ku. A fe jsou prázdniny, neotiskll jsme tentokrát Mordillův vtip jen tak, ale pl'ipravlli jsme pro vás MALOU PRÁZDNINOVOU SOUTěž : Dobl'e si čtyl'i obrázky na této stránce pro hlédněte a zamyslete se nad nimi. Nepi'ipomínají vám náhodou nějaké české pl'ísloví1 Pokud ano, napllte Je na korespondenční lístek nebo na pohlednici, pl'ipojte k němu své jméno, věk a bydliltě a pošlete Irstek nejpozději do 31 . července na adresu: Ohníček, U Sovových mlýnů 9, H836 Praha 1. Pětadvacet správných odpovědí vylosu jeme a odměníme pěknými knífkaml.
26
VTIP
JAKO VTIP
redali:ční botičky
Z
žížaly Tlustičky
Jdou k611 a lev do restaurace. K611 sl porull oves a umyvadlo salátu. - A co si dáte vyl ptá se lrlnik lva. - Zatlm nic, já sl polkám ••. Viela... Kroupa. Chyll..,a
•
V jednom m~sti pl'lpravlll zvll'eci koncert. Kafdý llověk napodobil hlas nějakého zvll'ete. - Panl, a prol vy mllltel ptá se pán, který kullkal jako fába. - Já jsem ryba ••• Petra Pokorni, Brno
•
- Kolik stojll ptá se Skot lékárnlka a ukazuje na lahvilku. - Kdyf vám do ni něco dám, tak nic, kdyf ne, tak dva 1111 n ky, odpovl lékárnlk. - Tak ml do ni dejte zátku •••
Jirka je na pionýrském tábol'e a má nolni hlidku. Je tma jako v pytli. Najednou v kl'ovi něco zapraská. Jirka se roztl'ese, ale statelně zvolá: - Kolik vás jel Nás je osm ••• Eva Hauerovi. Olomouc
•
- Hele, Peplku, měl Žifka zakryté pravé, nebo levé okol - Podlvej se na dvacetikorunu, tam to máj modré na bllé", ••• JlPina Janotkovi. Brno
•
- Jak to, fe se vracitel ptá se mistr dělnlka.- Vfdyťjsem vás na hodinu propustil ••• - Ale ta hodina uf uplynula, pane mistr ••• IveU Kalulovi, Str'lnice
Marie BuIlPO'Ii, Praha ,.
•
- Holka, já jsem nejmlll pitadvacetl nohama v hrobi, povldá jedna stonofka druhé. Antonln TomaJtlk. Dolnl Bo;ano ... ic.
•
- Kde je moje sakol ptá se pán v llstlrně. - Titko I'let, patrni z něj po odstraněni vlech skvrn nic nez6stalo ••• Jaroola ...a Hnlzdllov'. Kladno
•
Blecha se slonem jdou do sadu na ovoce. Uvldl je hlldal. Blecha leptá slonovi: - Schovej se za mne, já nejsem tak nápadná ••• Martina Dubovi. ValaJok' Mezi Plel
Tak co. uf váš malý
I~dl
- Tenhle film vldim uf popité, ale Jati nikdy to tl herci pk pěkně ňezahrill jako dneska, libuje sl KarUk v kině. • lweta Ituknerod.• Lhota u !'!zni
•
V poultl si povidaJi dva lvi: - Vil, kamaride, ty nylonové kollle Jsou na těch cestovatelich opravdu nestravitelné I - A to ul nemluvilo manfetových knoflicich •• • Jana Semri dov:l.
•
- Posad'te se, vybidne pacienta zubni lékal'. - Promli\te,pane doktore, ji pl'lJdu :dtra. - Prol:, zapomněl Jste sl něco? - Ano, zubJ., •••
Tfelť
- Prol: nespravil tu stl'echu, kdyl tam tak zatéki? pti se chatal' chatal'e. - Copak můlu, kdy! pol'id leJe? - Tak JI sprav, kdy! neprli ••. - Kdyl neprli, tak sem nezatékil Martina C.pov', Pardubice
!'etra !'avllkovi, Chrudim
- Pol'idni Jsem nastydl, chytli Jsem asi průvan, I'lki Pepik malému Jll'ilkovl. - To je z toho, le mite pol'id otevl'eni zahradni vritka •••
A byla takhle veliká, brácho
Bf.ti.lav Slouka, Gottwaldov
- Pl'edstav sl, Karle, vl:era jsem Pavlovi na rovinu I'ekl, co sl o něm mysUm, I kdyl je to hromotluk a sllikl - A nezmlitll tě? - Vlechno sl nechal Ubit a kdyl chtěl odpovědět, tak jsem pololll telefon ••• Ilona Sommerovi, Ch.b
o priz:dnlnich Jde otec se synkem do lesa. Kluk uvldi mravenlltě a vykl'lkne: - Hele, tati, sidllltě •••
- Pane vrchni, zdi se ml, le" zimě bylo to pivo nějak lepli. Čim to Je? pti se host. - V zimě Jsme měli zamrzlý vodovod •••
Michal B.ran, !'raha 2
tirka Hou.kovi, Brno
19
MAXILABYRINT
v co
nejkratší době poraď středověkému rytíři, který bránou hradu, kudy se dostane k uvězněné princezně a která cesta ho dovede k pokladu . Ale pozor, oba úkoly nesmí splnit najednou . Mezi oběma výpravami se musí vrátit do výchozího bodu. Šťastnou cestu! stojí
před
5 r--
V L t+ l'
D /{, O Z
1.5
i...
A· V
II
D
,,,
vl I
-l
K D t{ I{ O 1/ ~ A
AI
S
l-
.A
1-. f l-
D N A' I~ E lL..
L...-.
DO OBRAZCE VEPIŠTE SEDM NAŠiCH MALÝCH
PTÁK".
INDEX 47011
