2007
3/ 14. ročník
editoriala
Vážené čtenářky a čtenáři! Střetů na přejezdech se společným jmenovatelem přibylo: řidiči na ně vjíždějí velkou rychlostí, často už při výstražných světlech či těsně před „padnutím“ závor. Prostě spoléhají na to, že přejezd ještě před vlakem „profrčí“; mají přece rychlé auto! Občas se jim to povede, a to je utvrdí ve správnosti jejich počínání; ušetřili čas a příjemně si pozvedli hladinu adrenalinu v krvi, jak se to teď nosí. Ale stane se, že jednou je vlak dostihne. Nechme stranou fakt, že pokud střet přežijí, řidiči svorně tvrdí, že železniční signalizace selhala. Počítačové záznamy, které neomylně registrují funkci zařízení, jsou objektivní: 99,5 procenta střetnutí jde na vrub řidičů. Zkusme přinutit řidiče, aby na přejezd nevjížděli nebezpečnou rychlostí. Jednou z cest je zvýraznění výstražných silničních značek žlutým okrajem z odrazného materiálu, který je ve dne účinný a v noci nepřehlédnutelný. Pro otrlé povahy to ale asi bude málo. Proto je druhý, účinnější způsob: retardéry, šikany, ať už úpravou vozovky nebo vložením prahů, které dobře známe z některých úseků vozovek ve městě, kde je např. škola, frekventovaný přechod apod. Postavit je ale nemohou České dráhy, je to věcí místní, případně krajské samosprávy. ČD to mohou jen podporovat. IRENA POSPÍŠILOVÁ
www.cd.cz / call centrum: 840 112 113 Foto na titulní straně: Na titulním snímku je zachycena zdárně pokračující stavba tunelů Nového spojení na pražském Vítkově.
Foto: IVO ŠTECHA
Vydávají: České dráhy, a. s., nábřeží L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 IČ 709942226 Vychází: 13. března 2007 Adresa redakce: ČD pro Vás, generální ředitelství ČD, nábř. L. Svobody 12, 110 15 Praha 1 Místo vydání: Praha Telefon: 972 233 091, 972 233 090 Fax: 972 233 092 Vedoucí redaktorka: Mgr. Irena Pospíšilová E-mail:
[email protected] Technický redaktor: Michal Málek Inzertní oddělení: Eva Balíková E-mail:
[email protected] Evidenční číslo MK ČR: E 6931 ISSN: 1210-9142
Víkendová síťová jízdenka SONE+ Jízdenka SONE+ je ideální nabídkou Českých drah pro rodinné výlety nebo cestování s přáteli. Díky tomuto unikátnímu dokladu můžete za velmi přijatelnou cenu cestovat po České republice, vypravit se za poznáním nebo dobrodružstvím, odcestovat na víkend k tetě nebo babičce nebo se vydat na návštěvu k přátelům na druhé straně naší hranice.
Cesta vlakem má hned několik výhod. Nemusíte přemýšlet, kde zaparkovat, netrápí vás náledí ani kolony aut na silnici. A co víc – místo času, který jinak věnujete řízení auta, se můžete věnovat své rodině nebo spolucestujícím přátelům. Kdy jízdenka SONE+ platí a kdy si ji můžete koupit? Jízdenka SONE+ je jednodenní síťová jízdenka platná pouze v sobotu nebo v neděli (v jiné kalendářní dny, byť by se jednalo o dny pracovního volna, jako např. státní svátek a podobně), tato jízdenka neplatí. Předprodej jízdenky SONE+ není možný, zakoupit si ji můžete pouze v den, kdy ji použijete, a její platnost končí vždy o půlnoci téhož dne. Jízdenku SONE+ si můžete zakoupit ve všech výdejnách jízdenek ČD nebo u průvodčích ve vlaku. Při vystavení síťové jízdenky SONE+ ve vlaku po nástupu v obsazené stanici nebo z pohraničního bodu vám naúčtuje průvodčí manipulační přirážku (20 Kč) nebo přirážku k jízdnému (400 Kč) dle smluvních přepravních podmínek vždy za 5 cestujících bez ohledu na jejich skutečný počet. Kdo může jízdenku SONE+ použít? Síťovou jízdenku SONE+ může použít současně maximálně 5 spolucestujících, přičemž pouze dva mohou být starší 15 let (15+). To znamená tyto maximální kombinace: 2 cestující starší 15 let + 3 děti mladší 15 let, 1 cestující starší 15 let + 4 děti mladší 15 let nebo 5 dětí mladších 15 let. A nemusí se pochopitelně jednat pouze o rodinu, žádné příbuzenské vztahy mezi spolucestujícími nezjišťujeme. Na tuto jízdenku může také cestovat jen jeden cestující, doklad mu bude uznán za platný. Jako spolucestující-
ho na síťovou jízdenku SONE+ nelze uznat psa. Pozn.: Děti od 10 do 15 let prokazují svůj věk jakýmkoliv (oficiálním) průkazem ověřeným razítkem či jinými specifickými znaky vydavatele nebo vydaným ve formě plastové karty, který obsahuje jejich fotografii, jméno a datum narození (rodné číslo nebo datum 15. narozenin). Kolik stojí jízdenka SONE+ a v kterých vlacích ČD platí? Jízdenku SONE+ si můžete zakoupit ve dvou variantách. Za pouhých 160 Kč získáte jízdní doklad, který platí pro výše uvedenou skupinu cestujících ve všech osobních a spěšných vlacích ČD. Za 360 Kč si můžete zakoupit jízdenku SONE+, která kromě výše uvedených vlaků platí i v rychlících a expresech a po zakoupení místenek pro všechny spolucestující i ve vlacích vyšší kvality EC, IC a SC. Vozová třída Jízdenka SONE+ platí pouze ve 2. vozové třídě. Pokud použijete 1. vozovou třídu, doklad vám nebude uznán a zaplatíte za všechny spolucestující jízdné, na které v danou chvíli prokážete nárok (k jízdence SONE+ nelze zakoupit doplatek do 1. vozové třídy). Ostatní železniční dopravci v České republice, zúčastnění na nabídce Na základě vzájemných dohod platí obě varianty síťové jízdenky Českých drah SONE+ ve vlacích těchto železničních dopravců: • VIAMONT, a. s. , který je výhradním dopravcem na tratích Trutnov – Svoboda nad Úpou (trať číslo 045), Sokolov – Kraslice (trať číslo 145) a Karlovy Vary dolní nádraží – Mariánské Lázně (trať 149). Oba typy jízdenky
Použití jízdenky SONE+ v zahraničí Až na dále uvedené výjimky nelze jízdenku SONE+ použít při jízdách do zahraničí ve vlacích R, Ex, EC, IC a SC, za podmínek jako ve vnitrostátní přepravě platí jízdenka SONE+ nejdále do přechodové pohraniční stanice. Při cestách do zahraničí lze použít pouze jízdenky SONE+ vydané elektronicky; pokud cestující do zahraničí obdrží psanou jízdenku SONE+, bezplatně mu bude vyměněna za elektronicky tištěnou ve vhodné železniční stanici na cestě nebo u průvodčího ve vlaku. A. Slovensko Při cestách do Slovenské republiky vám bude jízdenka ČD SONE+ uznána při jízdě v osobních vlacích do stanic: Kúty (z Břeclavi), Skalica na Slovensku (ze Sudoměřic nad Moravou), Vrbovce (z Veselí nad Moravou), Horné Srnie (z Vlárského průsmyku), Strelenka (z Horního Lidče) a Čadca (z Mostů u Jablunkova).
B. Polsko Při cestách do Polské republiky vám bude jízdenka ČD SONE+ uznána při jízdě v osobních a spěšných vlacích do stanic: Ciezsyn (z Českého Těšína), Zebrzydowice (z Petrovic u Karviné), Chałupky (z Bohumína), Gluchołazy (z Mikulovic i Jindřichova ve Slezsku) a Miedzylesie (z Lichkova). C. Rakousko (sledujte očekávané změny v podmínkách SONE+ do Rakouska) Při cestách do Rakouské spolkové republiky vám bude jízdenka ČD SONE+ uznána při jízdě v osobních vlacích, spěšných vlacích a rychlících (dle druhu dokladu) do stanic: Hohenau (z Břeclavi), Retz (ze Znojma), Gmünd NO (z Českých Velenic) a Summerau (z Horního Dvořiště). Při jízdě mezi stanicemi Horní Dvořiště a Summerau platí ve vlacích 100 a 101 jízdenka SONE+ za 360 Kč. D. Německo (tyto podmínky platí do 9. června 2007) Při cestách do Německé spolkové republiky vám bude jízdenka ČD uznána v celém příhraničí (viz mapka) ve vlacích kategorie S, RB, RE a IRE společností Deutsche Bahn AG (DB), Lausitz Bahn (LB), Vogtlandbahn (VGB), Regentalbahn (RGB), Freiberger Eisenbahn (FEG) a Erzgebirgsbahn. Jízdenku SONE+ můžete také použít v autobusové lince číslo 398/360 Teplice v Čechách – Altenberg – Dresden a zpět a u všech železničních i autobusových (včetně městské dopravy) dopravců dopravního svazu Horní Lužice a Dolní Slezsko „ZVON“ (Zweckverband Verkehrsverbund Oberlausitz – Niederschlesien). V rámci daného obvodu platnosti lze jízdenku SONE+ použít i ve vlacích
R 450 a R 454 do Regensburgu, R 452 do Schwandorfu, R 451 a R 455 z Regensburgu a R 453 ze Schwandorfu. Dárek od Českých drah pro všechny Na Den železnice 29. září 2007 bude moci jízdenku SONE+ použít v příslušných vlacích ČD všech 5 spolucestujících bez ohledu na věk. Tato nabídka však neplatí ve vlacích ostatních železničních dopravců v České republice ani při cestách do zahraničí. Tip na výlet s jízdenkou SONE+ za 160 Kč Pojeďte vlakem na okružní cestu a udělejte si v sobotu nebo v neděli výlet z Tábora do Milevska (románský kostel s klášterem), Písku (městská památková rezervace se středověkým kamenným mostem, královským hradem, zbytky městského opevnění) a dále do Českých Budějovic. Po prohlídce tohoto královského města se vrátíte domů do Tábora. To vše zvládnete osobními nebo spěšnými vlaky s jízdenkou SONE+. Tip na výlet s jízdenkou SONE+ za 360 Kč Návštěva lázeňského města dodá pohodu každému a právě třeba Mariánské Lázně jsou ideálním tipem na jednodenní výlet z Prahy, Pardubic nebo Kolína. Varianta jízdenky SONE+ za 360 Kč vám takový výlet umožní. Vlaků, které můžete použít, je více, a proto si vyberte takové spojení, které bude vyhovovat právě vám. Bc. ROMAN ŠULC, České dráhy, a. s. Foto: MICHAL MÁLEK
Obvod platnosti jízdenky SONE+ k 13. 3. 2007
rady na cesty
SONE+ můžete zakoupit i u zaměstnanců společnosti VIAMONT a můžete je použít k jízdám ve vlacích ČD. • OKD Doprava, a. s., která je výhradním dopravcem na trati Milotice nad Opavou – Vrbno pod Pradědem (trať číslo 313). Oba typy jízdenky SONE+ můžete zakoupit i u zaměstnanců společnosti OKD Doprava, můžete je použít k jízdám ve vlacích ČD. • CONNEX Česká železniční, s. r. o., ve vlacích tohoto dopravce na trati 089 (828 a 829) v úseku Liberec – Hrádek nad Nisou – (Zittau Gr.) a dále v německém příhraničí podle níže zveřejněných informací.
eurovíkend
Varšava Město, které povstalo z prachu jako bájný pták Fénix Když jsem procházel polskou metropolí, jako bych navštívil dvě města. Každé se zcela jinou tváří, přestože jsem neušel více než několik stovek metrů. Čtvrť Śródmieście v okolí hlavního vlakového nádraží připomíná skutečné rušné velkoměsto. Stovky spěchajících lidí bez ohledu na denní hodinu, mrakodrapy, široké bulváry, luxusní obchody, desítky reklam a neonů, které září do noci. Naopak Staré a Nové Město dýchají klidem romantického provinčního městečka. Úzké uličky lemované historickými domy, restaurace a obchůdky s upomínkovými předměty a šperky hlavně ze zlatavého jantaru, skupinky turistů a především žádný spěch. Přestože Varšava byla za 2. světové války téměř srovnána se zemí a z mnoha staveb zůstala skutečně jen hromada suti, například z Královského zámku, je historické jádro města obnoveno do své původní krásy. Nezasvěcený návštěvník snad ani nepozná,
že většina památek povstala z prachu doslova jako bájný pták Fénix. Staré Město leží nad Vislou a vzniklo na přelomu 13. a 14. století v sousedství hradu mazovských knížat, vládců zdejší krajiny. Na místě dávného hradu se dnes rozkládá barok-
ní Královský zámek. Uprostřed Starého Města je historické trhové náměstí čtvercového tvaru. Po jeho obvodu byly zrekonstruovány válkou zničené domy. Jejich linii nenarušuje žádný experiment socialistické architektury, jako je zvykem v mnoha našich městech. Tyto stavby naštěstí Poláci vybudovali mimo Staré Město. Na náměstí a v jeho okolí je řada starožitnictví, obchody s upomínkovými předměty a především se šperky ze žlutohnědého jantaru. Místní restaurace a kavárny patří k nejvyhlášenějším v celé metropoli. Historický střed Varšavy si zachoval z velké části ohraničení hradbami z červených cihel. Jejich nejvýznamnější částí je Barbakan, který měl v 16. století zpevnit Novoměstskou bránu. Na Starém Městě stojí i další významná památka: katedrála sv. Jana. Původně šlo
Turistické informace o Varšavě Oficiální internetové stránky Varšavy www.um.warszawa.pl nabízejí řadu informací nejen o současném životě města, ale také pro turisty. K dispozici jsou informace o dopravě, památkách, kulturních a sportovních stáncích, ubytování či o Varšavské turistické kartě. Tyto informace lze získat také na stránkách varšavského turistického centra www.warsawtour.pl. do vlaků spojujících Varšavu s naší republikou. V podzemí vedou napříč městem koleje dálkové i regionální dopravy a nachází se
anténou do výšky 230 metrů (pro srovnání pražský televizní vysílač na Žižkově měří jen 216 metrů). V době svého vzniku v letech 1952 až 1955 byl druhou nejvyšší budovou Evropy. Tato „věčná“ přítomnost sovětské nadvlády nenechává Poláky a jistě ani návštěvníky polské metropole bez protichůdných reakcí, zvláště z těch zemí, kde mají se stylem vlády bývalého Sovětského svazu své zkušenosti. V jednom z nejvyšších pater paláce mohou turisté navštívit také vyhlídku. Varšava nabízí k návštěvě i řadu dalších zajímavých míst, paláců a zahrad. Mezi ty nejznámější areály zahrad s paláci a romantickými stavbami patří Lazienkovský park a Wilanów. Na závěr lze doporučit i nákup některých
Většinu klenotnictví ve Varšavě zdobí šperky z jantaru. zde nenápadná moderní budova centrálního nádraží. Na Marszaĺkowské ulici najdete řadu obchodů mezinárodních značek. Bez povšimnutí ale nelze minout dominantu moderní Varšavy, kterou je dnes již padesátiletý mrakodrap Paláce kultury a vědy. Typická architektura socialistického realismu se tyčí se svými 43 podlažími a vysílací
typických polských sladkostí – sušených švestek v čokoládě či místních mléčných karamel. Ti, co na ně zapomenou, mohou vše dohonit i v některém z mnoha stánků na varšavském Centrálním nádraží ještě před nástupem do vlaku. Stránky připravil: PETR ŠŤÁHLAVSKÝ
Doprava do Varšavy
Centrum Varšavy tvoří po válce opravené historické domy.
Mezi Čechy, Moravou a Polskem je kvalitní a rychlé vlakové spojení. Přímý denní a noční spoj jezdí z Prahy do Varšavy, přistoupit lze například i v Pardubicích, Olomouci či v Ostravě. Dvakrát denně pak jezdí denní vlaky EuroCity a jeden noční spoj po trase Břeclav – Přerov – Ostrava – Varšava. K cestě lze využít řadu zvýhodněných nabídek, například slevu MOST či In kartu/Rail plus. Cena zpáteční jízdenky Praha – Varšava se slevou MOST je přibližně 1820 Kč, s In kartou/Rail plus je asi 1665 Kč. Zpáteční cesta mezi Ostravou a Varšavou pak vyjde se slevou MOST na přibližně 930 Kč a s In kartou/Rail plus pak asi na 1090 Kč. Podrobné informace o slevách a spojích lze získat na internetových stránkách ČD www.cd.cz.
eurovíkend
o farní kostel vybudovaný v 15. století, který se stal katedrálou teprve před 300 lety. Přesto se ve zdech z typických červených cihel odehrálo mnoho pro Poláky důležitých událostí, ať již to byla korunovace Stanislava II. Augusta Poniatovského, posledního polského krále před rozdělením Polska mezi Rusko, Rakousko a Prusko, či přísaha Ústavě 3. května v roce 1791. Ve zdech katedrály odpočívají také ostatky mnoha významných Poláků. Před vstupem do uliček Starého Města na Zámeckém náměstí stojí bývalá královská rezidence. Přestože byla za světové války srovnána se zemí, jak dokládají fotografie v expozici i na informačních tabulích před zámkem samotným, dnes byste to na jejím vzhledu nepoznali. V letech 1971 až 1988 byla zámku vrácena jeho původní podoba – raně barokní fasády, skvostné interiéry vyzdobené množstvím ornamentů, mramoru a zlata. Sály jsou vybaveny dobovým interiérem, obrazy, sochami. Ve druhém patře v galerii Lanckrónských lze zhlédnout i dva Rembrantovy obrazy. Při prohlídce zámku poznáte skvělou historii Polského království i období jeho spojení s Litvou. Možná některé překvapí, jak rozsáhlé bývalo toto království na severovýchod od naší země a jak hluboko na východ zasahovala moc polských a litevských panovníků. Nedaleko od obnoveného historického jádra města se ale nachází moderní Varšava se soudobým symbolem velkoměsta – Palácem kultury a vědy vybudovaným v charakteristickém sovětském stylu. Zde žije moderní město se svými obchody, rušnými ulicemi a také tu zřejmě vystoupíte nebo nastoupíte
Když v roce 1993 začala v České republice modernizace tzv. tranzitních železničních koridorů, bylo to pojímáno více méně jen jako generální oprava několik desetiletí zanedbávaných tratí. S postupem času se však ukázalo, že je třeba modernizaci železničních tratí pojímat velkoryseji, aby vynaložené investiční prostředky splnily svůj význam, tj. přispěly k větší konkurenceschopnosti železnice v podobě zvýšení rychlosti a tím i zkrácení jízdních dob. To při geometrii našich koridorových tratí, které pocházejí z poloviny 19. století, znamenalo zabývat se i myšlenkou opuštění historického tělesa dráhy v některých lokalitách a výstavbou tzv. přeložek. A to s ohledem na členitost terénu znamená leckdy i výstavbu tunelů. První takovou vlaštovkou, kdy byla z důvodu zvýšení rychlosti postavena přeložka tratě
s tunelem, byl úsek 1. tranzitního železničního koridoru mezi stanicemi Nelahozeves a Vraňany s tunelem Vepřek o délce 390 m, uvedený do provozu v roce 2002. Velkou výzvou pro projektanty a investora byla ovšem až tzv. optimalizace traťového úseku Zábřeh na Moravě – Česká Třebová, kde trať nejdříve prochází meandrovitým údolím Moravské Sázavy a poté u Třebovic v Čechách
Foto: Ing. LIBOR NEUPAUER
perspektivy
Tunely pro koridory
překonává hlavní evropské rozvodí. Vzniklo zde šest nových tunelů (Hněvkovský II – 462 m, Hněvkovský I – 180 m, Malá Huba – 324 m, Tatenický – 143 m, Krasíkovský – 1101 m a Třebovický – 95 m), které byly postupně uvedeny do provozu v letech 2004–2006. Jistě nejzajímavější z těchto staveb jsou posledně jmenované tunely. Krasíkovský tím, že zde v novodobé éře budování železničních tunelů došlo poprvé k překonání délky jednoho kilometru, což u moderních tunelů znamená i nutnost zajištění možnosti evakuace cestujících z vlaku v případě mimořádné události únikovou štolou na povrch, která je zde situována přibližně uprostřed tunelu. Třebovický tunel zase není ani tak zajímavý svou délkou, která je pouhých 95 m, ale spíše technologií výstavby, neboť jde o tunel provedený kombinací hloubení z povrchu, vybudování podzemních stěn a stropní konstrukce s následnou ražbou vnitřku tunelu, a také svou historií.
Nejedná se totiž o první tunel v tomto místě. Ještě do roku 2005 se používal starý, 512 m dlouhý tunel z roku 1845. Tento tunel však po celý svůj „život“ provázela smůla. Kvůli velmi složitým zdejším geologickým poměrům byla jeho výstavba nesmírně náročná a navíc jej provázely problémy i během provozu. V roce 1867 byla nakonec vybudována přeložka tratě mimo tunel a ten byl následně opuštěn. Při zdvoukolejňování tratě Olomouc – Česká Třebová na přelomu 20. a 30. let 20. století byl chátrající tunel rekonstruován a v roce 1932 uveden znovu do provozu pro 2. traťovou kolej, přičemž 1. traťová kolej vedla nadále na povrchu. Konec trápení přinesl až rok 2005, kdy byl vybudován zcela nový úsek dvoukolejné trati včetně tunelu, který jde šikmo nad starým tunelem, jenž byl nakonec zasypán… Další nové železniční „koridorové“ tunely budou otevřeny v roce 2008 v samém centru hlavního města, v rámci stavby nazvané „Nové spojení“. Jedná se o dva souběžné dvoukolejné tunely (Vítkovský I – 1316 m
už za cca 10–15 min. Tunel s rekordní délkou cca 24 km bude vybudován jako dva jednokolejné tubusy vzájemně propojené bezpečnostními únikovými štolami. Tunel bude mít ještě odbočnou větev z Branického mostu – tzv. Mostu inteligence – určenou především pro rychlou nákladní dopravu. Zajímavostí při projektování tohoto tunelu je jistě také průchod krasovou oblastí Českého krasu, která klade zvýšené požadavky na geologický průzkum. V ČR dosud ojedinělým tunelem by se vlaky měly rozjet přibližně v roce 2016. Na 3. tranzitním železničním koridoru mezi Berounem a Plzní se ještě připravuje výstavba tunelu Ejpovice (dva jednokolejné tubusy o délce cca 4,2 km) na nejvyšší traťovou rychFoto: Ing. LIBOR NEUPAUER
ném důsledku i problematickým projednáním modernizace stávající tratě s dotčenými obcemi. Vybrána byla proto trasa původně rezervovaná pro vedení vysokorychlostní tratě z Prahy do Plzně a Norimberku. Tomu odpovídá i navrhovaná nejvyšší rychlost v tunelu 200–300 km/h, která umožní překonat vzdálenost mezi Prahou Smíchovem a Berounem
perspektivy
a Vítkovský II – 1364 m), které budou navzájem propojeny únikovými štolami. V projektové přípravě jsou dnes tunely na 4. tranzitním železničním koridoru mezi Českými Budějovicemi a Benešovem u Prahy. Situovány budou na výjezdu z Českých Budějovic do Ševětína, kde bude několik tunelů v závislosti na vybrané variantě řešení, mezi Veselím nad Lužnicí a Táborem (Zvěrotický – 372 m, Sedlečský – 300 m a Janovský – 876 m) a mezi Táborem a Benešovem u Prahy (Sudoměřický – 435 m, Mezenský – 840 m, Deborečský – 660 m, Votický – 588 m, Olbramovický – 480 m, Zahradnický – 1030 m a Tomický – 324 m). Všechny tunely by měly být uvedeny do provozu do roku 2016 stejně jako celý 4. tranzitní železniční koridor. Velmi ambiciózním je projekt nové tratě z Prahy do Berouna. Myšlenka na použití zcela nové trasy 3. tranzitního železničního koridoru v tomto úseku byla vyvolána možností radikálního zkrácení jízdní doby a v koneč-
lost 200 km/h, který trať zkrátí o cca 7 km. Na slezské části 3. tranzitního koridoru ze státní hranice u Mostů u Jablunkova do Dětmarovic se připravuje výstavba nového Jablunkovského tunelu o délce 612 m. Dnes zde slouží dva jednokolejné tunely, přičemž jeden z nich bude přebudován na dvoukolejný a druhý bude zasypán. Aktuálně se také připravuje modernizace traťového úseku Ústí nad Orlicí – Choceň, který byl při modernizaci 1. tranzitního železničního koridoru vynechán. Jedna z možných variant předpokládá výstavbu dvou tunelů o délce cca 4 km a cca 2,2 km, které by současnou trať vedenou údolím Tiché Orlice zkrátily o 2 km, což při nejvyšší uvažované rychlosti 200 km/h znamená až 6 min. úspory jízdní doby. Další tunely se teprve začínají rodit na prknech či spíše monitorech projektantů, kteří se zabývají plánováním nové tratě z Českých Budějovic do Lince, z Prahy do Benešova či vysokorychlostními tratěmi. Železniční tunely zažívají v Evropě již řadu let velký boom. Ať už se jedná o tunely zkracující obloukovité tratě, tzv. základnové tunely pod Alpami, které se vyznačují délkou několika desítek kilometrů, nebo tunely umožňující vedení železnice pod městskou zástavbou. Bc. MAREK BINKO, České dráhy, a. s.
osobnosti
Pendolino jelo spolehlivě, řekl Aleš Loprais Počasí v Evropě zkomplikovalo návrat Loprais Tatra Teamu ze slavného závodu Rallye Lisboa – Dakar 2007. Za volantem tatrovky v něm Aleš Loprais, synovec šestinásobného vítěze dakarského pouštního souboje v kategorii kamionů Karla Lopraise, vybojoval s navigátorem a mechanikem Petrem Gillarem celkově třetí místo. Alešova bronzová premiéra po čtyřech letech vrací Tatru na medailová místa. Alešův úspěch je cennější o to, že ho dosáhl v dosud největší konkurenci v historii Rallye Dakar. Na start v Lisabonu se totiž sjelo 89 kamionů. Opět se tak potvrdila konkurenceschopnost vozidel značky Tatra i v těch nejtěžších podmínkách. Medailisté Aleš Loprais, navigátor Petr Gillar, Karel Loprais a jeho bratr Milan, manažer Loprais Tatra Teamu, odletěli z Dakaru 23. ledna podle plánu. O den později dopoledne, chvíli po přistání na ruzyňském letišti, měli mít tiskovku a odpoledne odjet vlakem SC Pendolino do Ostravy na další brífink. Pražské letiště však pro velkou sněhovou nadílku nepřijímalo, a tak strávili celý den v odletové
Kompletní posádka loňského ročníku. Letos šestinásobný vítěz pouštního závodu na Rallye Lisboa – Dakar 2007 Karel Loprais (vpravo) nestartoval. Za volantem ho skvěle zastoupil jeho synovec Aleš (stojící), který jel vloni jako mechanik, a Petr Gillar (u okna) zastával kromě náročné role navigátora i funkci mechanika. Foto: AUTOR hale v Bruselu. Večer se jim podařilo odletět do Vídně, odkud je bratislavští přátelé odvezli až domů do Frenštátu pod Radhoštěm.
Saša Rašilov rozdával autogramy i úsměvy. Populární divadelní herec, kterého známe i z televizní obrazovky, si 26. ledna v rámci projektu Českých drah VIP Pendolino vyzkoušel také roli stevarda vlaku SC 507 z Prahy do Ostravy. Spojil ji s autogramiádou, v níž pokračoval v jižní čekárně svinovského nádraží. Tam už na oblíbeného herce čekal houf nadšených dětí z Dětského domova na Vizině s vychovateli a pro autogram se zastavil i nejeden překvapený cestující z regionálních vlaků. Foto: IVAN SKULINA
O odpočinku ale nemohlo být ani řeči, protože je čekala o den odložená tiskovka na ruzyňském letišti v Praze. Nasedli do auta a spěchali do Ostravy, aby stihli vlak SC 502 Pendolino. Pendolino je velmi zajímavé. Za poslední měsíc jsme opravdu nic tak komfortního nezažili. Včera jsme letěli, a bylo to peklo. V pendolinu je pohoda a příjemně teplo, všem ho vřele doporučuji, pochvaloval si bronzový medailista Aleš. Jeho strýc Karel dodal, že se na svezení pendolinem všichni moc těšili. Potřebovali i rychlý a přesný spoj, aby byli před jedenáctou v Praze. Po příjezdu do Prahy měli ještě půlhodinovou rezervu, takže zůstalo i několik minut na tradiční snímky před soupravou. Pendolinem se všichni vrátili i do Ostravy spojem SC 511. Tentokrát ale ve druhé vozové třídě, protože první byla do posledního místa obsazena zejména cestujícími z ruzyňského letiště. Dálnice je ucpaná, letadla nelétají, ale vlaky, jak je vidět, jezdí spolehlivě. Nebýt pendolina, tak jsme se do Prahy nedostali včas. Pohodová byla i cesta zpět. Ještě jednou Českým drahám děkujeme, rozloučili se v Ostravě. IVAN SKULINA
Extraligový volejbalový tým VSC Fatra Zlín si poprvé v historii vybral na důležitý zápas přepravu vlakem. Jedenáctičlenné mužstvo s trenérem Romanem Mackem a předsedou klubu v roli druhého trenéra Ivana Dostála muselo ze Zlína do Prahy sice dvakrát přestupovat, ale nakonec si všichni tento způsob přesunu pochvalovali. Do Olomouce s přestupem v Otrokovicích jely vlaky jako hodinky. Pak jsme chvíli čekali na EC 108 Comenius. Vlakem jsme na zápas ještě nejeli, ale zjišťujeme, že je to naprosto bezproblémové a pohodlné cestování. Můžeme se projít, což považuji za největší přednost při našich vysokých postavách, a v jídelním voze máme i oběd, ocenil pohodlí vozu kapitán mužstva a nahrávač Petr Jakubíček. České dráhy rezervovaly pro volejbalové mužstvo VSC Fatra Zlín 13 míst ve voze č. 2 druhé vozové třídy v „letadlové“ úpravě tak, aby všichni cestovali pohromadě.
s rýží nebo omeletu se šunkou a hráškem. Vedení si pochutnalo na skvělém gulášku. Z Prahy nám dopravu na zápas zajišťuje kladenský klub autobusem, informoval trenér mužstva PaedDr. Roman Macek. Jak se ukázalo, VSC Fatra Zlín vybralo pro mužstvo ten nejlepší způsob cestování. Utkání sice pro předposlední Zlín nezačalo valně, protože po dvou setech prohrával 2:0, ale vzchopil se a další tři sety vyhrál. Ten poslední dotáhl až po tie–break, v němž byl lepší. Dohrávkou Kladna se Zlínem skončilo 21. kolo Kooperativa extraligy mužů a porážkou
Ve vlaku vládla pohoda, i když předposlední Fatra Zlín měla před sebou velmi těžký zápas s favorizovaným Kladnem na pátém místě tabulky soutěže. Na snímku v popředí jsou smečař Tomáš Fila a kapitán mužstva a nahrávač Petr Jakubíček (vpravo), v pozadí blokař Michal Čechmánek (vlevo) a smečař Jan Krba. Foto: AUTOR Rozhodli jsme se využít marketingové nabídky Českých drah, o níž nás informovala agentura Sport Bohemia při vyřizování změny termínu zápasu na 19. února kvůli přímému přenosu na ČT 4. Tehdy zrovna byl záchvěv sněhové kalamity, a tak jsme se rozhodli pro vlak. Možná je to tak i lepší, protože cesta je velmi pohodlná a hráči nebudou unaveni. Jedeme do Kladna na zápas s nepochybným favoritem, který nás před měsícem porazil ve Zlíně 3:0. Hráči se mohou ve vlaku i naobědvat, objednali si lehká jídla. Vybrali si kuřecí medailonky
Kladna se Fatra Zlín přiblížila postupu do play–off. Boj o první čtyři místa v tabulce si Kladno naopak poněkud zkomplikovalo. Volejbalisté z Fatry Zlín cestovali vlakem i zpět. Po vyhraném zápase málem nestihli odjezd. Snad poprvé si všichni pochvalovali asi desetiminutový zpožděný odjezd rychlíku R 201 Silesia z pražského hlavního nádraží, v němž měli rezervována místa do Přerova, odkud měli zajištěnou dopravu autobusem IVAN SKULINA
Jiří Menzel: Na nádraží točím rád Vůz první třídy spoje kategorie EC Hungaria 170 měl ve středu 24. ledna na cestě z Bratislavy do Prahy Holešovic nevšední cestující a i přes velmi nevlídné počasí jen asi deset minut zpoždění.
Režisér Jiří Menzel se svou ženou Olgou právě vystoupili z vlaku na pražském holešovickém nádraží. Foto: IVO ŠTECHA Z bratislavské premiéry filmu Obsluhoval jsem anglického krále se vracel domů v pohodlí železničního vozu režisér Jiří Menzel se svou ženou Olgou. Mezi poletujícími sněhovými vločkami uvítala manželský pár v pohodové náladě na třetím nástupišti hrstka novinářů. Nechyběla přitom ani naše redakce. Pana Menzela jsme se zeptali: V květnu loňského roku jsme vás zastihli při natáčení „Anglického krále“ v železniční stanici Liberec. Točíte rád na nádražích? Když je to potřeba, rád. Trochu se mi stýská po starých voňavých lokomotivách. Dnes se vracíte ze slovenské premiéry filmu Obsluhoval jsem anglického krále. Jak byl u našich nejbližších sousedů přijat publikem? Slováci přijali ten film vřele. Nepamatuju se, že bych kdy viděl Milana Lasicu tak něžného a veselého. Liší se něčím železniční prostředí ve vztahu k práci filmového štábu výrazněji od jiných prostředí, kde jste natáčel? Na železnici máte pevný jízdní řád. U filmu musíme pořád improvizovat. Jaký jste si udělal obrázek o železničářích během své práce na tvorbě filmů? Jsou to milí lidé. Aspoň tam, kde jsme pracovali. Zasloužili by si mít stejnou prestiž, jakou mívali dřív. Cestujete rád vlakem? Rád. Ale málokdy. Bude mít železniční doprava v myslích dnešní mladé generace, masírované automobilovou reklamou, i v budoucnu šanci na dobrou existenci? To záleží na tom, jak se bude technicky a organizačně zdokonalovat. Přál bych jí to, protože je ekologičtější. IRENA POSPÍŠILOVÁ
osobnosti
Zajeli si vlakem pro vítězství
na cestách
Na východě Litvy, země, která u nás není stále ještě dobře známá, se rozprostírá nejstarší litevský národní park – Aukštaitija. Tvoří ho nekonečně hluboké lesy o rozloze 300 km2, které jsou protkané nesčetnými říčkami, spojujícími více než 200 široce rozvětvených jezer. V loňském teplém létě jsme zde prožili s dětmi nádhernou dovolenou, a protože právě teď je čas pro plánování, kam se vydat o nadcházejících prázdninách, nabízíme vám toto netradiční místo. Proč do Litvy? Odpověď je jednoduchá. Málokdo tuto zemi, která je členem Evropské unie stejně dlouho jako naše republika, zná. Pro mnohé bude překvapením, že Litevci nejsou Rusové, že nepoužívají azbuku a dokonce že jejich řeč ani není slovanská. Přesto jsou obyvatelé této severoevropské země milí, přívětiví a neobyčejně přátelští. Nikdy nepotřebují příliš mnoho času k tomu, aby zanotovali některou ze svých oblíbených písniček, a vždy se s vámi rozdělí o to, co mají právě na stole. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že čím více Litvu poznáte, tím ji budete mít raději. Proč do Aukštaitského národního parku? Protože je to krajina dětských snů. Pod pojmem národní park si u nás každý obvykle představí velehorské štíty nebo přinejmenším Krkonoše. Tak tohle v Aukštaitském národním parku neplatí. Vždyť nejvyšší „hora“ nemá výšku ani 200 metrů nad mořem („aukštai“ přesto znamená litevsky „vysoký“). Zato zde naleznete přívětivou krajinu s mírně zvlněnými pahorky, porostlými borovými háji, mezi nimiž se rozlévají stovky stříbrných jezer, navzájem propojených potoky a říčkami. Když budete mít štěstí, na lesních mýtinách narazíte na losy, jeleny nebo divočáky. Jezera jsou plná ryb, především úhořů, v potocích žijí pod kameny raci a své hráze zde neúnavně budují bobři. V oblasti je jen minimálně asfaltových silnic a jednotlivé samoty nebo vesničky, ztracené v lesích, dodnes spojují jen prašné cesty. To všechno, spolu s původní dřevěnou architekturou domků místních obyvatel, vytváří překrásný obraz nedotčené přírody. A bude toho opravdu hodně málo, co by vám zde připomnělo, že jste přijeli z uspěchaného, technicky vyspělého světa. Ano, to je hlavní důvod k návštěvě. Odpočinout si od všeho, co nás svazuje, obklopuje a tíží. Není nic snazšího než vypnout mobil (byť i zde, uprostřed parku, ční věž telekomunikačního zařízení mobilních operátorů) a zažít si svou „cestu z města“. Jak se dopravit? Z České republiky je to dost daleko. Pokud pojedete z Prahy autem, tak nejkratší cestou přes Varšavu, Bialystok, Kaunas a Utenu naměříte 1200 kilometrů a cesta se protáhne na dva dny. Další možností je použít železniční dopravu.
Aukštaitský národní park: dovolená, na kterou nezap
Nejbližší železniční stanicí je Ignalina, asi pět kilometrů od hlavního střediska parku Palūše. Z Ignaliny se dá ten kousek ujít asi za hodinu po pěkné cestě pro pěší, nebo se můžete svézt některým autobusem jedoucím směr Utena. A do Ignaliny se dá jet dvěma spoji denně: a) z České republiky rychlíkem Silesia, který je ráno v 6.52 hod. ve Varšavě. V 7.29 hodin odjíždí rychlík do Šeštokai a Vilniusu, kam přijede v 17.43 hodin. Přípoj odjíždí buď v 18.04 hod. (Ignalina 19.59 hod.) nebo 20.34 hod. (Ignalina 22.15 hod.).
Na kolech u vesnice Stripeikiai
b) Z České republiky vlakem InterCity Polonia, který přijíždí ve 22.09 hod. do Varšavy. Zde má ve 23.00 hod. přípoj na autobus provozovaný polskými železnicemi (platí tam železniční jízdenky) do Vilniusu, kam přijedete v 9.00 hodin ráno. Nejbližší připoj do Ignaliny jede ve 12.10 hodin a do cíle přijedete ve 14.03. Pro cestu zpět platí stejný princip: a) Ignalina 8.50 hod. – Vilnius 10.33 hod./ /Vilnius 11.45 hod. – Varšava Centr. 20.30 hod./Varšava Centr. 21.35 hod. odjezd rychlí-
ku Silesia do České republiky a ráno jste doma. b) Ingnalina 19.09 hod. – Vilnius 21.05 hod./ /Vilnius (autobus) 22.00 hod. – Varšava Centr. 5.00 hod./Varšava Centr. 6.00 hod. odjezd vlaku InterCity Polonia do České republiky. Jak je vidět, na takovou vzdálenost se již vyplatí využít služeb železničních společností (ČD v České republice, PKP v Polsku a LG v Litvě) a nechat se na místo určení bezpečně a pohodlně přepravit. Bližší informace o spojení a také o nejvýhodnějším odbavení získáte na informační lince ČD, v ČD centrech nebo v mezinárodních pokladnách ČD. A co ubytování? V Aukštaitském národním parku je možno využít jednak ubytovacích kapacit v turistickém středisku Palūše (chatky, turistická ubytovna, hotel), nebo si zajistit ubytování v soukromí. Té druhé možnosti jsme využili my a ubytovali se v dřevěném domku u paní Birute Purevčiene ve vesničce Ginučiai. Kluci si stařenku hned oblíbili a během dovolené jí neřekli jinak, než babička. Aby ne, když pobyt u ní byl opravdu jako prázdniny u babičky. K dispozici nám byl celý dům včetně kuchyně (babička obývala jen jednu místnost) i zahrady, a kluci mohli běhat po okolních loukách s babiččiným pejskem. Za to, že večer pomohli
Jezero Srovnaitis
umění, které přetrvává dodnes, a které nemá jinde na světě obdoby. Proto byla tvorba a symbolika litevských křížů zapsána v roce 2001 na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Na opačném konci parku je vesnička Stripeikiai s jedinečným včelím muzeem, kde se nejen můžete seznámit s historií včelařství, ale také si zakoupit med ze zdejší panenské přírody. Cestou zpět se můžete zastavit na vrchu Papiliakalné u Ginučiai, kde je na telefonním přenašeči rozhledna s vyhlídkovou plošinou ve výšce 216 m n. m. Na krátkých a bystrých říčkách mezi jezery se dochovalo mnoho mlýnů, některé slouží k ubytování nebo jako muzea. Při svých cestách parkem se určitě u některého mlýna zastavte. Další možností, jak poznat nejzajímavější místa národního parku, je pěší túra po 30 kilometrů dlouhé, červeně značené turistické cestě. Ta spojuje Palūše a Tauragnai a místní průvodci ji doporučují absolvovat za dva dny (s předem dohodnutým noclehem v soukromí na cestě), aby si poutník mohl cestou dostatečně užít všech krás. Na své si ale přijdou i vodáci. Můžete si půjčit loďku a projet po doporučené trase okruh po jezerech a potocích. Abyste se neztratili, v informačním centru v Palūše je k dispozici podrobná mapa s vyznačením jak cyklistických, tak pěších nebo vodáckých tras. Zkrátka nepřijdou ani milovníci rybaření, kteří však musí za svou vášeň zaplatit příslušný obnos (cena se liší podle lokality, období a doby platnosti povolení). Věřím, že vás pozvání do tohoto pro nás netradičního turistického regionu zaujalo, a budu velmi rád, pokud vás zláká k návštěvě. Můžete přece jednou změnit směr a místo na jih zamířit na severovýchod, přesvědčit se, že dovolenou lze prožít i jinak. Naše osobní zkušenost s dovolenou v Aukštaitském národním parku v Litvě je vynikající. Na dokreslení mohu pouze dodat to, že když jsme se pak přemístili na zbytek pobytu v Litvě k Baltskému moři, kluci nám až do odjezdu domů připomínali, že jsme měli zůstat u babičky. Další informace a fotografie naleznete na internetové adrese www. cestyapamatky.cz/aukstaitia.html. Text a foto: ROMAN ŠULC
na cestách
pomenete
babičce s trávou pro kozu, měli jsme ráno na stole čerstvý kozí sýr. Když jsme se pustili do vyprávění, babička vždy přinesla nějaké pochoutky ze spižírny, kterými nám společné chvíle zpestřila. Dle naší zkušenosti tedy doporučujeme ubytování v soukromí. Ceny jsou velmi různé, my jsme platili za 5 dnů (2 dospělé osoby + 2 děti) v přepočtu 2000 Kč. Ubytování si můžete domluvit v informačním centru v Palūše, kde pracuje pan Linas Stanaitis, který studoval v Bratislavě, a umí tedy slovensky. To je bezesporu výhoda, která domluvu zjednoduší. Určitě se však domluvíte anglicky (mladší generace) nebo případně rusky (starší generace). Využít můžete buď telefonní číslo +370 386 47478 nebo e–mail:
[email protected]. Další informace také naleznete (anglicky a litevsky) na internetové adrese www.anp.lt Jak prožít volné chvíle Protože nejlepším obdobím pro návštěvu je léto, tak se určitě budete chtít koupat. V průzračně křišťálové vodě je to opravdu neobyčejný zážitek. Jezer je v parku tolik, že doporučovat nějaké konkrétní místo nemá smysl. Každý den se můžete koupat jinde, když si zajistíte v půjčovně v Palūše kolo, na kterém objevíte i ta nejúžasnější zákoutí. V tichu lesa se můžete koupat na úplně opuštěných místech (kde to člověka svádí koupat se bez plavek) nebo využít několika veřejných pláží s turistickým vybavením. Na kole určitě zavítejte do některé z vesniček s dřevěnými domy (například Salos, chráněný jako etnografická rezervace), objevte stará hradiště (například Ginučiu piliakalnis z 9.–12. století) nebo mohyly dávno zaniklých kultur, roztroušené po lesích. Minout nelze ani Ladin vrch (Ladakalnis), který je s výškou pouhých 176 metrů nad mořem asi nejkrásnějším vyhlídkovým bodem v Litvě. Z plochého vrcholu, kde staří pohané přinášeli oběti bohyni Ladě, uvidíte šest okolních jezer a hluboké lesy, táhnoucí se všemi směry až k obzoru. Přímo v Palūše je nad jezerem krásný dřevěný kostel sv. Josefa z let 1747–1757, před nímž narazíte na vysoký vyřezávaný dřevěný kříž a sochu sedícího smutného Krista (litevsky zvanou „smutkelis“). Jedná se o projevy typického litevského lidového
je. V SC Pendolino se mi líbí občerstvovací pult a také to, že stevardka obchází cestující s nabídkou občerstvení a nápojů. Je to příjemné, i když to také nevyužívám. V SC Pendolino by se mohla prodávat kofola (0,5 l PET) za speciální zvýhodněnou cenu pro cestující tímto nádherným vlakem. Tomáš Kohout, Praha 8 Vysoce hodnotím zákaz kouření v restauračních vozech – konečně. Jsem silný alergik a kouř mi velmi vadí. Daniel Žatecký, Přerov Možnost občerstvení během jízdy ve vlaku hodnotím záporně. Často jsou zaměstnanci neodbytní a ruší tím cestující, kteří si chtějí ve vlaku alespoň na chvilku odpočinout. Věra Ščudlová, Dvůr Králové nad Labem Občerstvení ve vlacích vítám, jídelní vozy miluji – je to zpestření cesty. Číst si, popíjet kávu a nemuset řídit auto – ideál. Martina Vaňková, Praha 9 Foto: MICHAL MÁLEK
anketa
Jak hodnotíte možnosti občerstvení během jízdy ve vlaku? Využíváte je, či dáváte přednost vlastním nápojům či svačinkám?
Tentokrát jsme na anketní otázku obdrželi 264 odpovědí, z nichž došlo 172 elektronickou poštou. Jako obvykle jsme z nich vybrali několik úryvků. Ceny se snížily, a tak není tak velký rozdíl mezi zakoupením občerstvení ve vlaku a ve stanici. Jsem ale spíše zastáncem jídelního vozu než roznáškové služby, i když ta má také své klady. Martin Gust, Staňkov Rád cestuji vlakem a plně využívám i služeb občerstvení. S radostí si při jídle přečtu i GRAND EXPRES či jemu podobné časopisy. S poskytovanými službami jsem (alespoň doposud) plně spokojen. Jaroslav Usnul, Praha Vršovice Jezdím pravidelně na trati Praha – České Budějovice, kde se situace s občerstvením postupně zhoršovala až do té míry, že během jízdy nelze koupit žádné. Co
si cestující nevezme s sebou do vlaku, nemá. Ing. Jaroslav Pomyje, České Budějovice Oceňuji příjemné prostředí, pohodlí, kvalitní jídlo, nápoje a hlavně příjemný personál. Jen mě mrzí, že ceny za konzumaci nejsou přizpůsobeny českým platům. Restaurační vozy také odpadly z mnoha rychlíků… I to je škoda. Jan Mišurec, Milovice nad Labem
Možnost koupit si občerstvení ve vlaku téměř nevyužívám. Šetřílek, dobrovolně se přiznávám. Ale tuto službu hodnotím kladně. Vlakem procházející prodavači jsou milí, upravení, ochotní a zbytečně se nevnucují. Do jídelních vozů nechodím. Marcela Fričová, Praha 7 Na občerstvení ve vlaku se nelze vždy spolehnout, proto vozíme i vlastní zásoby a ve vlacích dokupujeme, co jsme zapomněli nebo nám došlo. Jiří Vlček, Týniště nad Orlicí Možnost občerstvení během jízdy vlakem využívám poměrně často. Tato služba mi ale velice chybí např. na trase Olomouc – Harrachov. Radka Daníčková, Olomouc
Je pohodlné a příjemné dát si něco dobrého a teplého během cesty… Marie Dostálová, Loučany
Myslím si, že občerstvení během jízdy vlakem není špatné, ale když člověk cestuje běžnými spoji, musí bohužel spoléhat sám na své zásoby. Přeji mnoho spokojených cestujících. L. Kryslová, Bečov
Občerstvení ve vlaku nevyužívám, protože je drahé. Ale určitě je dobře, že existu-
Možnost občerstvení na delší vzdálenosti vítám, ale pozoruji, že cestující si na
S možností občerstvení jsem spokojená. Obdivuji chudáky roznašeče, kteří se musí prodírat úzkou a často úplně ucpanou uličkou. Regina Freyová, Ostrava-Dubina Služeb jídelních vozů a minibarů nevyužívám. Hlavně kvůli ceně, která by mohla být nižší, a pro slabou nabídku minibarů. Nemohu ovšem vyloučit, že jich někdy nevyužiji. Do vlaku si beru občerstvení z domova, nebo si ho koupím někde v obchodě či na nádraží, kde je levnější. Radovan Myslivec, Třešť Možnost občerstvení během jízdy téměř nevyužívám, ceny jsou vysoké a kvalita a výběr není nejlepší. Problematická je často i čistota a hygiena. Jana Nováková, Golčův Jeníkov Občerstvení ve vlaku je vynikající věc, navíc, když vám dnes občerstvení dovezou až do kupé a ani nemusím do jídelního vozu. Ze zkušenosti je lepší si dát po noční jízdě vlakem snídani rovnou v jídelním voze, než běhat po nádraží či neznámém městě. František Baláček, Ostrava-Výškovice Je to fajn vědět, že si mohu ve vlaku koupit to, na co mám právě chuť… Martina Drábková, Rudice Vozím si vlastní jídlo, neboť nejsem tak bohatý, abych si mohl dovolit jít „jen tak“ na polévku za 50 Kč… Pavel Kuzebauch, Budyně n. Ohří Až do teď jsem možnost občerstvení ve vlaku nevyužíval, neboť jsem měl v podvědomí poněkud vyšší cenu tohoto typu občerstvení. Co jsem ale zhlédl několik jídelních lístků v řadě rychlíků, už tento názor tak zcela nesdílím… Josef Minář, Praha 6 Cestuji-li delší dobu vlakem IC nebo EC, velice ráda využívám občerstvení ve vlaku. Jsem ráda, že takové služby ve vlacích fungují a jsou i finančně dobře dostupné. Anežka Potyszová, Dolní Lutyně
Soutěž o kilometrickou banku
V tomto lichém vydání dvojmagazínu GRAND EXPRES–ČD pro Vás je opět místo pro anketní otázku a účast v soutěži o kilometrickou banku i věcné ceny (do sudých vydání zařazujeme soutěž pro děti). Do slosování bude zařazena každá anketní odpověď, kterou redakce obdrží ve stanoveném termínu a bude obsahovat čitelnou adresu odesilatele. Kdo vyhrál?
V lednovém vydání ČD pro Vás jste odpovídali na otázku: Jak hodnotíte možnosti občerstvení během jízdy ve vlaku? Využíváte je, či dáváte přednost vlastním nápojům či svačinkám? Kilometrickou banku vyhrává Kateřina Mikuličová z Břeclavi, propagační předměty Českých drah získávají Zdeněk Šikula ze Žďáru nad Sázavou a Libuše Pospíšilová z České Třebové.
Dnes se vás ptáme: Je pro vás zajímavá možnost vypůjčení automobilu v železniční stanici a měla by tato služba vliv při vašem rozhodování, zda k cestě využít místo vlastního vozu vlaku? Své odpovědi nám zasílejte do 23. dubna 2007 na naši adresu: Redakce ČD pro Vás – generální ředitelství ČD, a. s. nábř. Ludvíka Svobody 12, 110 15 Praha 1 Můžete nám napsat i na e–mailovou adresu:
[email protected]. V tomto případě uvádějte i svou přesnou poštovní adresu a nezapomínejte přitom na interpunkci. Přejeme hodně štěstí!
Dovolená s motoráčkem 2007 Klub železničních cestovatelů (KŽC) zve všechny příznivce železniční nostalgie na sedmý ročník Dovolené s motoráčkem, tentokráte s vozidlem M 262.0. Trasa letošní dovolené povede po kolejích středních Čech, jižních Čech, Rakouska a Vysočiny. Termín: 1. – 7. 7. 2007
Trasa: Praha – Podlešín – Hostivice – Mořina – Beroun – Březnice – Horažďovice – Sušice – Písek – Dražíč – Bechyně – Tábor – Pelhřimov – J. Hradec – Nová Bystřice – Litschau – Gmünd – Gross Gerungs – Zwettel – Slavonice – Telč – Jihlava – Dobronín – Polná – Třebíč – Velké Meziříčí – Žďár nad Sázavou – Havlíčkův Brod – Český Šternberk – Bečváry – Pečky – Praha. Bohatý doprovodný program zahrnuje jízdu po vlečkách Lomy Mořina, Čertovy schody, vojenská vlečka Bechyně nebo Čepro Bělčice. „Mimo tyto vlečky
projedeme i obnovenou trať ze Středokluk do Hostivice nebo úzkokolejky v Rakousku. V programu je zahrnutý bohatý turistický program, splutí části řeky Otavy nebo exkurze v pivovaru Dražíč,“ doplnil Roman Hrůza, předseda KŽC. Pokud vás zaujala netradiční dovolená, je třeba se přihlásit organizátorům do 31. 5. 2007 e-mailem na adrese:
[email protected], telefonem na číslo 774 701 414 (p. Lacko). Podrobné informace o programu a dalších akcích jsou na www.kzc.cz.
anketa
tuto moderní službu ještě nezvykli a stále s sebou vozí termosky a balíčky s jídlem. Asi dědictví dávno uplynulých časů. Petr Krátký, Brno
vlakem do zoo
Zoologická zahrada Hodonín děti mohou vejít přímo do výběhu nakrmit ovce a kozy. Návštěvníkům nabízíme prohlídky s průvodcem (po předchozí domluvě).
Hodonínská zoo se nachází v severozápadní části města Hodonín, v příjemném prostředí lužního lesa. Rozkládá se na více než 7,5 ha parkové a vodní plochy. V roce 1975 byla založena jako zookoutek s několika druhy domácích zvířat. Postupně přibývaly voliéry a ubikace s dalšími druhy exotických zvířat.
Dnes již můžete navštívit zoologickou zahradu s několika pavilony, např. pavilon primátů a terárií, pavilon exotického ptactva, sladkovodní a mořská akvária, apod. V současné době probíhá výstavba vzdělávacího centra s výběhy pro velké kočkovité šelmy. Hodonínská zoologická zahrada chová přes 450 kusů naší i exotické zvěře ve více než 150 druzích, z toho se nejméně 70 druhů řadí mezi ohroženou světovou faunu. Tím přispívá k základnímu poslání zoologických zahrad – ochraně ohrožených druhů zvířat. K vidění jsou tu šimpanzi, lemuři, drápkaté opičky, giboni, několik druhů plazů, kolekce exotických ptáků (např. vzácné ary zelené, tukani obrovští, apod.), pak řada
kočkovitých šelem (tygr ussurijský, lvi, jaguáři, levhart, ocelot). V pavilonu akvárií nejvíce zaujmou žraloci černoploutví a akvaterárium s krokodýly a piraněmi. Můžete obdivovat např. zebry, velbloudy, několik druhů antilop, lamy apod. Pro ty nejmenší je tu k dispozici dětské hřiště s prolézačkami, ale i kontaktní zoo, kdy
Otevírací doba denně po celý rok duben – říjen 9.00 – 19.00 listopad – březen 9.00 – 16.00 Vstupné: dospělí 50,– Kč, děti, studenti, důchodci 30,– Kč, děti do 3 let zdarma Rozloha: 7,5 ha Kontakt Zoo Hodonín U Červených domků 3529 695 03 Hodonín tel. 518 34 62 71 www.zoo–hodonin.cz propagace@zoo–hodonin.cz Vlakem do Zoo Číslo žel. tratě: 255, 330, 343 Železniční stanice: Hodonín Vzdálenost od žel. stanice: 1,5 km Doporučené slevy: In–karta, SONE+, Kilometrická banka ZDENA VAVRYSOVÁ MAREK PLOCHÝ
tip na výlet
Jedinečné renezanční sídlo: zámek v Litomyšli Nejatraktivnější historickou památkou v Litomyšli je nepochybně zámek, od roku 1999 zapsaný na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. V letech 1568–1581 jej nechal postavit Vratislav z Pernštejna spolu se svou španělskou manželkou Marií Manrique de Lara. Architekti Giovanni Batista Aostalli a Ulrico Aostalli vytvořili jedinečnou ukázku zámeckého renezančního sídla. Mohutná čtyřboká budova obklopuje dvě nádvoří. Fasády jsou zdobeny psaníčkovým sgrafitem, štíty a lunetová římsa figurálním sgrafitem s mytologickými a žánrovými motivy. Jedinečnou výzdobu vytvořil Šimon Vlach. Psaníček je více než 8000, každé z nich má uvnitř jiný ornament. Neobvyklým architektonickým prvkem je arkádová lodžie otevřená ven i dovnitř. Nádvoří
je arkádami zdobeno ze tří stran. Průčelí, jediné bez arkád, krášlí monumentální figurální sgrafita s historickými výjevy a scénami ze Starého zákona. Jedinečnost litomyšlského zámku spočívá zejména ve vzácné stylové jednotě, v níž se dochovaly exteriéry. Dochovalo se též velmi vzácné zámecké barokní divadélko z konce 18. století s unikátními dekoracemi od Josefa Platzera. Prohlídka zámku seznámí s historickými interiéry, ve sklepení jsou instalována díla Olbrama Zoubka. V zámeckém pivovaru si můžete prohlédnout
rodnou světničku Bedřicha Smetany, který zde spatřil světlo světa 2. dubna 1824. Jméno nejslavnějšího rodáka nese i hlavní náměstí. Má užší a protáhlý tvar, připomínající spíše širokou ulici. Vznikalo totiž kdysi tak, že lemovalo hlavní obchodní stezku. Smetanovo náměstí je atraktivní nejen díky architektuře domů, ale hlavně proto, že zde přebývali slavní a zajímaví lidé, například Alois Jirásek, Božena Němcová nebo Tereza Nováková. Nejen s jejich pobytem, ale i s historií památek seznamují návštěvníky informační bronzové tabulky. Náměstí je vroubeno podloubími. Kvůli mnoha požárům jsou fasády domů až barokní, klasicistní či empírové, jejich základy jsou však mnohem starší. Jednou z nejzajímavějších staveb je renezanční Dům U rytířů, který získal jméno podle postav podél oken. Kamenná fasáda je bohatě reliéfně zdobena, dům postavený v roce 1546 byl jakousi reklamou svého majitele, kameníka Blažka. Poblíž zámku, v domě číslo 75, žil sběratel a tiskař Josef Portman. V roce 1920 sem pozval malíře, grafika a spisovatele Josefa Váchala, který zde svým svérázným stylem vyzdobil rozsáhlými malbami dvě přízemní místnosti. Dům je nyní zrekonstruovaný a veřejnosti přístupný jako tzv. Portmoneum, muzeum Josefa Váchala. S Váchalem se setkáte i při procházce náměstím. Fasádu domu na rohu Smetanova náměstí a Váchalovy ulice zdobí sgrafita z roku 1998 vytvořená podle dřevorytů Krvavého románu. Text a foto: JIŘÍ BERGER
