VIII. Buzerák Šou - komentář Autor: Ladislav Kopelent, 2. 2. 2011 20:58
eW
R
C
.c z
Start v pořadí již osmého ročníku strašické Rallye Šou byl nejprve posunut o týden pro kolidování s podobným podnikem v Praze Chuchli. O další týden pro absenci sněhového podkladu velmi důležitého pro tento druh zimních radovánek. Nakonec se jelo v sobotu 29. ledna a vyplatilo se mít trpělivost a všichni účastníci se dočkali slušné sněhové nadílky a možná ze všech uspořádaných ročníků nejtěžšího povrchu na trati. Ujetá slušná vrstva sněhu střídala ledové plotny, celý den svítilo sluníčko a v místě jeho největšího účinku se objevil odpoledne i asfalt v jedné ze zatáček.
Prohlídka tratě před startem sportovním komisařem: „Tvrdší krok a rázněji.“
Nejpočetněji obsazenou třídou zúčastněných vozidel byla skupina s poháněnou přední nápravou. Pořadatel se chtěl vyhnout dokonalé nepřehlednosti v rozdělení tříd v našem mistráku v rallye. Proto do této skupiny zařadil všechny poháněné předokolky bez rozdílu objemu motoru, hmotnosti, používaného paliva, s turbem i bez něho, jela zde méně, či více upravená vozidla. Některá vozidla měla tuningové doplňky, několik jich mělo i tažné zařízení pro přívěs. Všechna tato vozidla mající registrační značku měla jedno společné a tím byla platná emisní a technická kontrola. Do místa akce vozidla vesměs přijela svoji silou po ose a po akci byla připravena plnit svá poslání a to jízdy do zaměstnání, za holkama, na výlet, za kulturou, za poznáním, za rodiči či prarodiči, za dětmi nebo vnoučaty a tak různě podle potřeby.
.c z C
Slečna spolujezdkyně si to náramně užívá.
eW
R
V této kubatuře s převahou zvítězil jezdec Opatrný před Pístem a Navarou. Pístova rasantní jízda s diselovou Fabií byla jasně patrná i na jeho voze, kde neměl snad z povrchových karosářských dílů žádný původní, nebo mírně nepoškozený. Palba to byla ukrutná, chvílemi přihlížejícím připadalo, že motor točí tak, že mu záhy ojnice podá ruku. Pneumatiky vytyčující trať si nemohly být vůbec jisté, jestli zůstanou po jeho agresívním průjezdu na svém místě. Jeho nasazení a grif spolu s gripem jeho pneumatik nenechal nikoho na pochybách, že ví, co dělá a svého ropáka bravurně provede v závoji černého kouře všemi nástrahami tratě bezpečně a svižně až do cíle. Naopak parta čtyřkolkářů měla při pohledu na jeho jízdu obavy, aby je nepozávodil.
.c z C
Píst v plném tempu s maximálním nasazením.
eW
R
Zajímavé momenty předvedl jezdec mající na hlavě bezpečnostní přilbu v minulosti používanou na Fichtlech. Libor Václavík je bývalý úspěšný soutěžní jezdec, znám ho ze společných klání za éry Škodovek s motorem vzadu. Nejen, že vždy měl velmi solidně připravené auto a také patřičně výkonné a spolehlivé, je také velmi prozíravý člověk. Po podniku odjížděl se synkem na hory lyžovat a nenechal nic proto na náhodě, rakev si naložil na střechu již na tento závod. Jistota je jistota, co kdyby to nevyšlo, futrál má sebou a pořadateli ušetří starosti a funebrákům práci. Libor vědom si své otcovské povinnosti a směřování synátora k motoristickému sportu jel obezřetně a poměrně pravidelnou jízdou spatřil cíl na slušném 22. místě v nejpočetněji obsazené divizi. Za dosažený úspěch se mu dostalo pochvaly před velitelstvím 22. motostřeleckého praporu.
.c z C
eW
R
V popředí pózuje velitel 22. mspr před cestou na Doupov, za ním čeká řidič ČVO 170 na výjezd na služební cestu, v pozadí štábní budova i s nápisem, před ní postávají netrpěliví odvedenci, psal se rok 1985.
Soutěžák Libor Václavík při testu před výletem na lyže v plném tempu i zbroji.
Velice slušnou jízdu předvedl pilot Holakovský startující se starší Felicií. Je to jeden z mála jezdců, který se nežinýruje a dá veřejnosti na vědomí menší reklamou na předním nárazníku, kdo mu ladí
R
C
.c z
motor. Nebýt jistých potíží ve třetím testu, mohl pomýšlet i na stupně vítězů. Pro tentokrát pořadatel započítával do výsledků všechny odjeté měřené úseky a tím pádem nebyl prostor pro chybování a následný reparát v případě škrtu nezdařené jízdy.
Jeď Feldo, jeď, nehrab tolik, to je koní od toho Mr. Cimbu, to je síla, to je švunk.
eW
Další skupinou vozidel byly zadokolky, zadohraby, auta s pohonem zadní nápravy. Tuto kategorii tvořila většinou vozidla Škoda všech modifikací a Lada. Je jenom velká škoda, že nedorazil nikdo s výkonnou technikou typu BMW. Několik zúčastněných Žigulíků by mělo statného rivala a nebyla by nouze o excelentní tanečky na ledě. Jeden z majitelů vozidel Lada přijel patrně přímo z chalupy, na střeše měl lyže a kufr plný stavební sutě. Posazení zadní nápravy, spíš nízký ponor karoserie dával z dálky tušit, že do Staršic dorazil po přeskupení jeden ze zbloudilých účastníků Valašské zimy 1979. Jeho jízdní projev a pohled na vůz zblízka, čouhající sláma z kufru, vidle spatřeny nebyly, ale kdo ví, teprve toto poznání vrátilo přihlížející zpět do reality. Jezdce již správně bylo možno zařadit mezi nás ostatní, kteří se přijeli sklouznout s kamarády a nijak to nehrotí.
.c z C
Jsem tady dobře na té burze? Až toho Žigula střelím, pojedu domů na běžkách.
eW
R
Určité vyhrocení by však bylo, kdyby někdo dorazil s Porsche 911 GT 3 RS. To by byl velmi vyrovnaný soupeř pro vítězného Zmeškala staršího jedoucího, mávajícího, zdravícího za jízdy v plném nasazení z jeho bílého Rapida. Kdo umí, ten umí, jablko nepadá daleko od stromu, jako druhý na tomto voze se umístil syn Lukáš Zmeškal. Aby to nebylo vůbec fádní, tak třetí dojel s totožným vozem Michal Žvátora.
.c z C
Starší ze Zmeškalů Josef signalizuje: „Jedu si pro první místo a nic nezmeškám.“
eW
R
V této skupině startoval i Franta Fadrný s Ladou 1300 novějšího provedení, která byla jako nová, skoro nejetá. Velká škoda takový skvost projíždět v zimně a dokonce na prosolených silnicích. Ještě, že v tom marastu nepřijel s béčkovým Žigulem 1600 VFST, který má po dokonalé renovaci, ta mu zabrala cirka rok života. Franta je mazák, obul dobově, vzhledově OR 32, je to však soudobá replika od Vraníka a také protektor. Tvrdost směsi tohoto výrobku byla skoro jako letní Barum OR 6, kterou mám původní na reservě své Škody 110 LS. Je to zajímavé, Vraníky měl Franta čerstvé, nové, moje OR 6 je také nejetá, auto má najeto 13.000 km, reserva nikdy použita nebyla. Tvrdost obou směsí je skoro stejná, jenom jejich věkový rozdíl je trochu rozdílný, bratru nějakých 37 let. Přijde mi, že ty protektory mydlí z jedné směsi, ať je to letní nebo zimní guma.
.c z C
Franta Fadrný dveřmi dopředu, jako za mlada.
eW
R
Vrcholnou třídou, něco jako WRC na MS, byla kategorie vozidel s pohonem všech kol. Do této kategorie jsem byl přihlášen i já a jel jsem pod vedením zkušeného soutěžního jezdce, mistra Petra Šedivce. Jako věci znalý a svědomitý kouč mě nabádal zjištění si povětrnostních, také místních poměrů v oblasti a sněhové pokrývky. Nenechal jsem nic náhodě a podle direkce jsem provedl dotaz na pořadatele na klimatické podmínky. Místo, abych se dozvěděl úvodem, jaké panuje na trati klima, tak jsem dostal vynadáno od Dana Kroba: „Pro tebe neplatí přihlásit se do závodu?“ Touto výtkou mě řídící orgán trochu, spíš více zaskočil. Střelhbitě reaguji: „Vždyť jsem přihlášen již několik týdnů.“ Nic naplat, několikrát přesunutý termín akce malinko znepřehlednil to, kdo měl zájem se sklouznout, a proto bylo nutno seznam přihlášených revidovat, vyhodnotit, upřesnit, doplnit, vyškrtat, upravit, přičísnout, redukovat, rozšířit, zkorigovat, přehodnotit, opravit, vyškrtat, dopsat. Potom už se v něm nikdo nevyznal, proto bylo prostě nejlepší ho udělat raději celý znova, včetně nového přihlášení.
.c z C
Dan Krob, skoro zády opřený o futra je mírumilovný a stále usměvavý člověk.
eW
R
Nemajíce ledových špionů jsem chtěl požádat o informaci jednu nejmenovanou renomovanou automobilku, mající ve znaku stejný okřídlený šíp jako mám já na svém voze. Žádost měla směřovat k volbě pneumatik, s telefonem u ucha jsem probíral ve svém skladu pneumatik, tu obrovskou hromadu asi tak deseti kusů gum. Z toho byly čtyři intermedia a šest zánovních šestnáct let starých Barumek OR 32. Někdo zvedl konečně telefon a představil se: „Tady Alexandr Josef, hrabě Kolowrat.“ Sdělil jsem mu svůj dotaz a on mi řekl, že je to jasná volba, pneumatiky Baťa Polar a do reservy dva Kudrnáče. Dodal ještě, že nejlepší jsou velká kola něco kolem šířky 90 mm a průměru 760 mm, tak se to jezdí na všech Volkswagnech od výrobce Laurin a Klement. Podotkl, že to chce před takto náročnou akcí navštívit truhláře, aby kouknul na dřevěné loukotě. Byl jsem nesmírně vděčný za tuto veledůležitou radu pro nadcházející volbu pneumatik, která zazněla od takové autority.
.c z C
eW
R
Někteří zkušení jezdci stačili zamávat do objektivu fotoaparátu.
Někteří piloti byli tak soustředění, že ani fotografa neviděli, ještě, že ho nepřejeli.
Mám po nedávných dvou zpackaných prognózách v obutí gum trochu nejistoty v uvážlivosti jejich výběru ze stran výše uvedeného, přesto mnou obdivovaného výrobního a sportovního gigantu. A
eW
R
C
.c z
náhodou blízko Strašic na pomezí brdského újezdu mám babičku, tak jsem jí zavolal. Je to v horách a je tam horší signál, je jí již 101 let a hůř slyší. Ta mě řekla, že jí loupe v kloubech, že mě špatně slyší, že bude mrznout, až bude praštět, napadne sníh, tak abych neblbnul a nikam nejezdil. Vím, že nařízení direktivních řídících pracovníků jsou závazná, babičce se nesmí odmlouvat, vzal jsem odpovědnost za zdar akce na sebe a risknul jsem to. Z šesti OR 32 jsem vybral ty nejméně rozpraskané a zpuchřelé, i jejich šířka 165 milimetrů se mi zdála do sněhu dobrá. Ještě, že za garáží zbyl kousek sněhu a měsíc dobrý kamarád mi osvítil servisní plochu. Za dozoru ředitele kontroly, vlčáka Rexe jsem přezul auto, na důkaz jeho spokojenosti s mojí prací mi hned jedno z kol poznačil zvednutím nohy. Vytkl jsem mu, že mi zvedat packu na kola nesmí a on si ještě zavrčel na důkaz své nelibosti, to jsou poměry.
Už se zase kochám jízdou v závějích a ztrácím tím čas, jiné už to asi nebude.
Prozíravě jsem si do kufru hodil obě dvě zbylá kola, cestou z Rokycan do Staršic jsem si chvíli připadal jako na Dakaru. Petr nabyl dojmu, že jsem někde špatně odbočil a jedeme vojenským prostorem, kde se konají Bahna pro terénní automobily. Po přejímce jsme si pěšky prošli trať a měl jsem dost problém se udržet na nohou na ledových plotnách. Petr měl v úmyslu za slunného počasí jít hned od rána fotit a mě nechal na pospas osudu. Připomněl jsem mu, že je trend a velmi moderní naflákat hodně fotek a co možná nejvíc je rozmazat. Náhle jsem byl osamocen bez rádce, bez rozpisu, potěšil mě hlavní pořadatel, který na rozpravě sdělil přísně utajovanou skutečnost, že trať byla speciálně postavena pro moji osobu, abych prolomil smůlu a konečně tam vyhrál. Bylo to tak, několikrát jsem jel i na trojku, ale ten mazec potom tu provozní hmotnost 1585 kg zabrzdit a následně rozjet.
.c z C
To snad ne, on mě předjíždí linkový autobus a to mám tak pěkně rozmazaná kola.
eW
R
Fans Osek, což jsou kluci Komínci z Oseka, stačil mimo závodění ještě natočit několik povedených záběrů a sestřihat je mimořádně ve velmi krátkém čase. Bylo to ještě dříve, než jsem sepsal těchto pár řádků, což je skoro mimořádná událost a je nutno tuto snahu ocenit. Video zde:
.c z C
Komínek se slovy na rtech: „Teď se trochu zahřejí svižnou jízdou, abych u té kamery potom nezmrznul.“
eW
R
Během prvních dvou rychlostních testů jsem zaznamenal několik chyb, které jsem si pochopitelně nechtěl přiznat a když mi na ně vedoucí výpravy upozornil, tak jsem to nelibě nesl. Dotázal se mi: „Ten ventil, co ovládá turbo, jsi vyměnil?“ Odpověď byla pohotová: „Neměl jsem zatím na to čas, ale mám ho sebou v tašce.“ O Petra se pokoušeli mdloby, tak jsem se ho jal v rámci polední pauzy vyměnit. Potíž byla v tom, že do těch nových křápů nedává výrobce žádné užitečné nářadí. Potřebné nástroje pro opravu, mně zapůjčili v originálním továrním pouzdře, které bylo dodáno s novým vozem z výroby, kluci Komínkové z Oseka sedlající Škodu 120. Za pomoci početné divácké kulisy a poradního sboru jsem úplně vyčerpán onu inkriminovanou součástku vyměnil. To se mi ulevilo, když se mi po opravě podařilo Octavii nastartovat.
.c z C
Luboš Tomášek vyrovnává tělem náklon v zátočině a hrne Subaru plnou parou vpřed.
eW
R
Od usměvavé, pohledné časoměřičky jsem se dozvěděl, že mám na druhého, místního Jirku Vrbu náskok osm sekund. Byl jsem dojat a hrdý na své umění, nechtěl jsem nic podcenit, proto jsem oslovil talentovaného, nadějného rallye jezdce Michala Horu, aby ke mně usedl, navigoval mě a provedl nás po ledových plotnách v nejvyšším možném tempu do cíle. Již od startu se mi zdálo, že nový ventil nějak lépe otvírá lopatky na turbu. Jelo se opačně a za využití ideální stopy v hlubokém sněhu mimo vyklouzanou dráhu jsem byl tak spokojen s výkonem motoru i svým až jsem z radosti dostal hodiny v tom nehorším místě. V cíli z nezdaru kolegové jezdci z toho vinili mého závozníka, to je pochopitelně mimo mísu. Chyba byla na mé straně, je to tím, že mám volšové obě nohy a ruce obě levé.
.c z C
Auto se lvem ve znaku a pečlivou čtenářkou rozpisu.
eW
R
Před touto jízdou jsem obdržel po telefonu jasné instrukce od Petra Šedivce fotícího kdesi daleko od servisu v hloubi rychlostního testu. Informace zněla: „Hrozně to všem klouže, jeď opatrně, jeď opatrně.“ Protože se za jízdy nesmí telefonovat, tak jsem ihned po startu na několik pokusů strčil telefon do kapsy. Informace se potvrdila a opravdu to šíleně klouzalo a skoro všude, dokonce i na rovině. Ke vší smůle jsem hodiny dostal přímo před Petrem a ten v zápalu boje o své nepřejetí tento moment nezachytil svým fotoaparátem.
.c z C
„Podívej Nováku, jak trefí ten autobus.“ Sděluje Vrba stojící úplně vlevo vzadu. „Přitahuje ho jako magnet.“
eW
R
Záhy jsem se dozvěděl, že pěkné hodiny přede mnou natáhnul i Pavel Novák se starší verzí Subaru. Po mně jedoucí Jirka Vrba byl také v tomto ohledu velmi úspěšný. Ten dokonce vytísnil ze svého stanoviště fotícího Petra Šedivce a prohnal ho po sněhové pokrývce. S napětím jsme mezi ostatními čumili očekávali, jak si bude počínat Luboš Tomášek jedoucí se Subaru Impresa STi, které měl tři dny ve svém držení a zvykal si na něho. K naší nevoli poměrně dlouho atakoval hodinářskou hranici, výkon silného vozu jej vždy vrátil do hry bez ztráty květinky. Již jsme nedoufaly, že rozšíří řady nás nerejdů, nakonec k naší radosti to přišlo a byly famozní, jako ze žurnálu. To muselo dát práce je tak bezvadně natáhnout, vždyť se na ně pečlivě připravoval a dal je skoro až před cílem.
.c z C
R
Jirka Vrba pravil: „Dvoje hodiny jsem dělal, abys mě porazil.“ Dostalo se mu odpovědi „Tak jsi měl natáhnout troje, když to nestačilo.“
eW
Ještě se vrátím k mému dočasnému spolujezdci. Vybavilo se mi, jak jsem ho prvně spatřil na jeho prvotině za volantem enkového Favorita v Komorně u Blovic, které jsou poblíž Plzně. Michal tam jel řádnou střelbu a již tehdy jsem do něj vkládal naději, že něco v rallye sportu předvede a dokáže. Je to talentovaný jezdec a můj náhled na jeho schopnosti potvrdil tím, že s pohárovou Fabií vyhrál jeden z úvodních ročníků. Na Šumavě v roce 2006 na prvním testu konaném na činovném okruhu u Klatov mě nadělil s jeho již áčkovou Fabií propastných devět vteřin, pozdějšímu vítězi Bryndovi šest a ostatním za námi mnohem víc. A to jsme měli výhodu s Petrem Bryndou v podobě lehké úzké Felicie. Škoda, že ho na nadcházející vložce vyřadily z dalších bojů potíže se spojkou.
.c z C
R
Michal Hora v roli navigátora mě směřuje více ke středu zátočiny, ale těžký motor mého ingotu z Ingolstadtu nás hrne úplně jinam, než chceme oba.
eW
Mezi jezdci se začalo ke konci závodu živě diskutovat na téma Vrbovo Subaru Justy. Nakonec vyšlo najevo, že vlastně je přihlášen se Subaru, ale ve skutečnosti jede se Suzuki, to dokladovaly i všechny nápisy jak na motoru, tak i na jiných dílech vozu. To byl pro pořadatele velký oříšek, takový technický problém ještě neřešili. Přislíbili, že celou záležitost ohledně přípustnosti daného vozu do závodu vyřeší po ceremoniálu a dekorování vítězů a s výsledkem šetření všechny seznámí na příštím podniku, který se uskuteční, až zase někdy napadne sníh. Možná na podzim, nebo také třeba až příští rok. Pokud se toto rozhodnutí někomu nelíbí, může se odvolat k rozhodčímu soudu strašické federace, nebo se obrátit na odborovou organizaci jezdců zimních klouzaček.
.c z C
Vítěz Vrba přemítá: „Jedu se Subaru nebo se Suzuki, sakra jedu po ledě a mířím ven z tratě.“
eW
R
Nějak jsme z této vzniklé situace byli rozrušeni, to přeci není možné, aby místní jezdec po tak dlouhé šňůře vítězství nevyhrál kvůli takové banalitě. To by také mohli vyloučit na IRC Fabii S 2000, že má střeva z VW, nebo potom na MS Volkswagen WRC 1600 T, že obšlehlo Škodovku. To jsou patrně soutěže, kde se na to tolik nekouká. Subaru nebo Suzuki, vždyť je to jedno, obojí je od eS. Napjatou situaci řešil Petr Šedivec a jal se vyjmout ze svého tlumoku termosku s čajem, prý dle číňanů uklidňuje. Ptal se mi, mám li také sebou teplý čaj. Protože jsem lajdák, termoflašku jsem neměl, žízeň pochopitelně ano, úplně bez výbavy jsem však nebyl, měl jsem sebou hrneček. Ten jsem doma nechal oprávněné osobě umýt a zapomněl ho následně vyjmout z ruksaku na garáži. Byl jsem před nastoupenou jednotkou pochválen, že mám alespoň něco, mimo té žízně. Při nalévání lahodného nápoje z čajových listů mi Petr připomněl: „Ne, že mi následně vynadáš, že to není sladké, já nesladím, letos jsem to již jednou zažil, pít již budeš sám?“
.c z C
R
Zde je jasně vidět ze základního postoje a pomůcky v ruce, kdo je na tomto buzeráku jako doma a má patřičné návyky v krvi.
eW
Výsledky této třídy byly následující, zvítězil Jirka Vrba se Subaru, jedoucí na Suzuki ve stejném čase jako já s Octavií. Bylo i snahou sboru rozhodčích zakomponovat do výsledků nějaký bonus či malus v můj prospěch ohledně váhy mého vozu v souměření se Subaro – Suzukou. Tento návrh měl protinávrh, že Jirka je podstatně těžší než já a tím pádem se to vyrovná. Řešilo se několik dalších variant, jak z toho ven, vše se několikrát přepočítávalo. Schylovalo se již i na kolkové skleněné žádosti k promtnímu vyřešení situace. V rámci zachování čisté mysli jury a objektivity verdiktu bylo upuštěno od podkládání vznešených námitek jakýmkoliv způsobem. Nakonec rozhodl první měřený test, který jsem odfláknul a Jirka po zásluze vyhrál. Na pódiu nás doplnil Pavel Novák s dospělým Subaru.
.c z C
Pavel Novák se táže: „Ustojím ty hodiny, nebo z toho bude taneček pro diváky?“
eW
R
Ta nejlepší divize nakonec a tím je dámský pohár. Děvčata jezdila, až od nich létal sníh na všechny světové strany. Šli do toho fest a některé dámy pokořili i pány tvorstva, ke své radosti a jejich nelibosti. Tuto skutečnost, kterou je být pojížděn děvčetem velice dobře snáší Jirka Sutr, který vědom si svého umu a svých ambicí si s holkama rád zasoutěží a není překvapen jejich lepším umístěním, než docílí on sám. Budiž mu čest a sláva, slečny, ženy, dámy, jen mu dávejte. Ve startovní listině byla zapsána Opatrná, Maková, Sudová se startovními čísly 121, 122, 123. Již z těchto vysokých startovních čísel je patrno, kolik závodníků projevilo o akci zájem a poctilo akci svoji účastí. Pořadí v cíli dámského poháru bylo totožné jako startovní pozice a vítězka nadělila druhé v pořadí více jak dvě minuty. To, že je Opatrná, opatrná se vůbec nepotvrdilo a v cíli atakovala brány první desítky absolutně.
.c z C
Děvčata se snažila a bojovala jako lvice.
eW
R
Konec dobrý, všechno dobré, poděkování všem pořadatelům, kteří akci dělají i přes všechna úskalí a starosti pro partu nadšenců pro rychlá, vířící kola svých ořů na sněhu. Je to zodpovědná a někdy vyčerpávající a úmorná práce, což dokumentuje níže přiložené foto. Ještě, že se rozhodčí faktu má o co opřít, tedy kromě žízně. Poděkování patří i fotografovi Petru Šedivcovi za několik povedených snímků a jeho čas. Děkovačka směřuje i do Oseka Komínkům za vytvoření videa. Gratulace všem dekorovaným a díky všem jezdcům a jezdkyním za účast. Omluvu posílám své Felicii, na které jsem ještě nezačal konat přípravy na sezonu a věnoval se jiným aktivitám. Výsledky podniku na stránkách pořadatele RKHA zde.
.c z C
To se nahlásí deveťákovi, službu konající sedí na stojce, spíš na gumě. Dědeček, hříbeček.
eW
R
Cestou domů jsme ještě absolvovali náročný slalom na místních komunikacích mezi dírami ve vozovce. Vše v nádherné kulise zapadajícího slunce nad Dobřívem. Suma sumárum, auto mám v nepořádku, absence nářadí na akci tohoto druhu, ruce se mi pletou na volantu jako vánočka, termosku sebou na akci nedovezu, Petra jsem připravil o část svačiny, boty mám jako na motýly, nepoznám Subaru od Suzuki. Z vycházky jsem přišel domů pozdě, byla již tma, k tomu s primitivní výmluvou, že jsem přezouval auto z těch zpuchřelých užovek. Ke všemu manželky štěně celý den zlobilo, můžu za to však já, že jsem byl pryč a nevěnoval se mu. Zmerčila i pohár se slovy: „Ty jich máš málo, no zase druhé místo, se ti divím, že tam jezdíš, to nemáš doma co na práci…“ Ten západ slunce, to byla nádhera, to se člověk tak nějak uvolní při tom pokoukání.
.c z C
eW
Foto: Petr Šedivec
R
Příroda je mocná čarodějka.
