kongresy, konference
VII. Beskydské alergologické a imunologické dny Ve dnech 25.–26. listopadu 2005 proběhly v Malenovicích u Frýdku-Místku VII. Beskydské alergologické a imunologické dny. Uvádíme souhrny vybraných sdělení MUDr. Sausen Sládkové, MUDr. Jarmily Turzíkové, MUDr. Jiřiny Chládkové a MUDr. Jaroslava Chládka.
VIII. Beskydské alergologické a imunologické dny se v roce 2006 budou konat ve dnech 24.–25. listopadu 2006. MUDr. Mořic Jurečka, Alergologie a klinická imunologie Příbor
Probiotika Komplexní, vysoce integrovaný celek tvořený střevní mikrobiální flórou, epitelem a slizničním imunitním systémem se označuje názvem „gastrointestinální ekosystém“. Identifikaci jednotlivých druhů mikroflóry umožní nedávno zavedené molekulární biologické metody. Mikroflóra trávicího traktu významně ovlivňuje zdravotní stav svého hostitele různými mechanismy. Kolonizace střeva po narození má stěžejní význam pro vytvoření orální tolerance. Zkoumá se možnost zlepšení zdravotního stavu modulací střevní mikroflóry prebiotiky, probiotiky a synbiotiky. V posledních 10 letech významně vzrostl počet experimentálních i klinických studií zabývajících se terapeutickým použitím probiotik. Časté jsou práce věnující se idiopatickým střevním zánětům (Frič, Kruis, Malchow, Rembacken), nejčastěji proktokolitidě a Crohnově kolitidě. Nejvíce zkušeností je s použitím E. coli Nissle, nověji se používají i směsné preparáty kmenů bifidobakterií a laktobacilů. Další práce
zkoušejí probiotiky ovlivnit syndrom dráždivého střeva, jaterní choroby.Velmi zajímavé jsou studie zabývající se prevencí pankreatické nekrózy a abscesů u nemocných s akutní pankreatitidou. Mnoho autorů se věnuje možnosti využití probiotik k prevenci a terapii alergických nemocí. Nejcitovanější jsou výsledky autorů Isolauri, Kalliomäki, Viljanen. Z našich autorů Lodinové-Žádnikové, která k řízené perorální kolonizaci střeva novorozenců použila kmen E. coli O83. Následující sledování dětí po 10, 20 letech prokázalo významně nižší výskyt alergických nemocí i recidivujících infekcí. Je potřeba provést další přesně koncipované studie. V budoucnosti se očekává definice optimálního probiotika pro individuálního pacienta. K určitému zkompromitování probiotik může vést samoléčení funkčními potravinami. Tyto potraviny často nesplňují požadavky, které jsou vyžadovány u terapeuticky používaných probiotik. MUDr. Sausen Sládková
Antileukotrieny v léčbě a prevenci virových exacerbací astmatu Respirační virové infekce jsou jednou z nejčastějších příčin virových exacerbací astmatu, zejména v dětském věku. Nejčastějším původcem jsou rhinoviry (jsou příčinou více než 50 % exacerbací astmatu), které se váží na molekuly ICAM-1. Ty jsou u astmatiků zvýšeně exprimovány na buňkách epitelu dýchacích cest i na buňkách endotelu. Dalšími původci mohou být také viry influenzy a parainfluenzy, RSV a metapneumovirus. Po infekci virem dochází u astmatiků k uvolňování řady mediátorů, které tvoří obdobné spektrum jako mediátory , které se tvoří při kontaktu s alergenem. Ve srovnání se zdravými reaguje astmatik na kontakt s virovou infekcí převážně Th2 typem odpovědi, tzn. že při virové infekci dochází ke zvýšené tvorbě IL-4,IL-5 aj. V důsledku to dochází k influxu eozinofilů se všemi negativními důsledky a ke tvorbě specifických IgE protivirových protilátek. Ve srovnání se zdravými jedinci je snížená tvorba interferonu gama. Zvýšena je výrazně tvorba histaminu a zejména leukotrienů. V důsledku snížené tvorby interferonu beta dochází ke snížené apoptóze epiteliálních buněk infikovaných virem. Dochází ke zvýšené tvorbě IL-8 a následné chemotaxi neutrofilů. Antivirová
72
imunitní odpověď u astmatiků je patologická, vede ke snížené a opožděné eradikaci viru, s persistující eozinofilií a poškozením tkáně při ampiflikaci alergického zánětu. Po virové infekci dochází ke zvýšení bronchiální reaktivity i zdravých jedinců, toto zvýšení u astmatiků přetrvává déle a je více vyjádřeno. Prevence virových exacerbací astmatu se zásadně neliší od prevence exacerbací jiného původu, i když dostupné léky mají svá omezení. IKS a antileukotrieny jsou v současné době nejefektivnější. Uvažuje se o možnosti ovlivnění virových excerbací antihistaminiky 2. generace, která blokují ICAM-1, o využití virostatik (např. oseltamiviru), o očkování (v současné době dostupné jen pro virus influenzy), a nejnověji o možnosti podávání interferonu beta v inhalační formě. Četné studie prokázaly, že nejdůležitější pro léčbu akutní exacerbace je včasné nasazení celkových kortikoidů v dostatečné dávce nejlépe doma správně informovanými rodiči.Zkouší se i celkové podávání antileukotrienů v i.v. i p.o. formě. MUDr. Jarmila Turzíková, Dětské oddělení FN Na Bulovce, Praha 8
Alergie 1/2006
kongresy, konference
Sledování biochemických ukazatelů zánětu ve vydechovaném vzduchu u dětí s průduškovým astmatem: praktické zkušenosti Hodnocení stupně průduškového astmatu a kontroly onemocnění dosažené farmakoterapií pomocí vyšetření koncentrací biochemických látek (bioindikátorů) přítomných v dýchacích cestách je předmětem intenzivního výzkumu. U dětí se zájem soustřeďuje především na neinvazivní postupy, jako jsou analýza vydechovaného vzduchu a jeho kondenzátu. Vyšetření koncentrace oxidu dusnatého (NO) ve vydechovaném vzduchu má pozici zlatého standardu, protože je vysoce reprodukovatelné a má ověřený přínos pro praxi. V kondenzátu vydechovaného vzduchu je možné analyzovat velké množství látek, a to analytickými technikami dostupnými v biochemických laboratořích nebo přímo v místě odběru vzorku (zatím pouze pH a peroxid vodíku). Přítomnost bioindikátorů odráží různé procesy, jako jsou zánět, oxidační a nitrační stres (peroxid vodíku, malondialdehyd, izoprostany, dusitany, dusičnany, nitro-
zothioly, nitrotyrozin, adenozin, leukotrieny, prostaglandiny, cytokiny aj.) nebo antioxidační kapacitu organizmu (glutathion). Reprodukovatelnost stanovení je pro většinu bioindikátorů v kondenzátu horší než při měření vydechovaného NO, což je důsledek nedostatečné standardizace techniky odběru, podmínek transportu vzorku kondenzátu do laboratoře a analýzy látek v něm obsažených. Metodu je zatím nutné považovat za výzkumnou a její širší využití v praxi bude možné doporučit až po doplnění potřebných klinických studií. Projekt je podporován grantem MSM 0021620820). MUDr. Jiřina Chládková, PhD Dětská klinika Fakultní nemocnice v Hradci Králové
Jaké diagnostické možnosti nabízí sledování biochemických látek ve vydechovaném vzduchu? V dýchacích cestách nemocných s průduškovým astmatem či jiným plicním onemocněním byla v mnoha studiích prokázána zvýšená přítomnost biochemických mediátorů a indikátorů zánětu, oxidačního a nitračního stresu. Zejména v posledních 10 letech byl učiněn velký pokrok v neinvazivních technikách, které umožňují tyto látky kvantifikovat. Standardizace techniky a zavádění do praxe nejvíce pokročilo u vyšetření vydechovaného oxidu dusnatého (eNO). Jedná se o rychlé a poměrně jednoduché vyšetření, které je vysoce reprodukovatelné a jehož výsledek je okamžitě k dispozici (AJRCCM 2005,171:912930). eNO je nespecifický ukazatel zánětu v dýchacích cestách. eNO je zvýšen u atopického průduškového astmatu před zahájením terapie inhalačními kortikosteroidy a odráží přítomnost eozinofilů v dýchacích cestách. eNO může pomoci odlišit průduškové astma od chronického kašle z jiných příčin, PCD a CHOPN. eNO začíná rychle klesat již za 3 dny po zahájení terapie inhalačními kortikosteroidy, zvyšuje se při akutní exacerbaci astmatu a odráží ztrátu kontroly astmatu při snižování dávek
Alergie 1/2006
inhalačních kortikosteroidů. Děti a dospělí s alergií mají mírně zvýšené hodnoty eNO, které dále rostou po expozici alergenem. Při analýze vztahů mezi eNO a výsledky kožních testů u dětí byly většinou vyšší eNO u dětí s přecitlivělostí na plísně a roztočové alergeny, při přecitlivělosti na pyly a alergeny kočky domácí nejsou závěry studií stejné. Velmi důležité je zjištění, že při atopii a bronchiální hyperreaktivitě (pozitivita bronchoprovokačního testu) se eNO zvyšuje výrazně, a to bez závislosti na současné přítomnosti dalších symptomů astmatu. U dětí s bronchiální hyperreaktivitou bez atopie není zvýšení eNO většinou pozorováno, nebo je mírné. eNO je tedy ideálním jednoduchým testem bronchiální hyperreaktivity u dětí a dospělých s atopií, který má citlivost a specifitu předpovědět pozitivitu testu s histaminem přibližně 80 % Projekt je podporován grantem MSM 0021620820). Ing. Jaroslav Chládek, PhD Ústav farmakologie, Lékařská fakulta v Hradci Králové
73
kongresy, konference
Sympozium na Homolce Neinvazivní vyšetřování dolních dýchacích cest V Kongresovém sále Nemocnice Na Homolce v Praze se 18. ledna 2006 sešli alergologové a pneumologové nad tématem neinvazivního vyšetřování dolních dýchacích cest se zaměřením na měření exhalovaného oxidu dusnatého (NO), jeho metabolismus, fyziologii a medicínský význam, možnosti využití v diagnostice asthma bronchiale i dalších plicních nemocí, v monitorování astmatu a též přehled metodiky a přínosu měření zánětlivých ukazatelů v indukovaném sputu u astmatu. Kvalitní odborný program s mezinárodní účastí přednášejících na toto vysoce ceněné aktuální téma přilákal plný sál posluchačů a byl zakončen širokou a věcnou diskusí. Prof. MUDr. Pavel Martásek, DrSc. z Centra aplikované genomiky Pediatrické kliniky 1. LF UK představil mimořádně zajímavou molekulu NO, která byla do 80. let minulého století na okraji našeho zájmu jako zněčišťující součást ovzduší. Posléze postupně pronikla jako signální molekula se zásadní rolí v širokém spektru fyziologických i patofyziologických procesů do mnoha medicínských oborů. Od identifikace NO jako endotelem uvolňovaného relaxačního faktoru s vazodilatačním účinkem vedla cesta poznání až k Nobelově ceně za objasnění významu signální funkce NO pro kardiovaskulární systém. V neurologii se účastní neurotransmise v periferním i centrálním nervovém systému.V imunologii má svou úlohu v antimikrobiální a protinádorové obraně. NO se účastní patofyziologie septického šoku, autoimunitních chorob, aterosklerózy. V neposlední řadě je využíván terapeuticky. NO je produkován třemi tkáňově specifickými izoformami enzymu NO-syntázy. Na tento cíl jsou zaměřeny i výzkumné snahy o cílené ovlivnění produkce NO u jednotlivých chorob. Prof. Dr. Kjell Alving, PhD. z Karolinska Institutet ve Stockholmu podal přehled fyziologie NO v dýchacích cestách, kde je zdrojem NO kromě NO-syntázové cesty ještě redukce dusitanu bakteriemi dutiny ústní. Při eozinofilním zánětu dýchacích cest (astma bronchiale) stoupá množství NO v dýchacích cestách vlivem zvýšené tvorby indukovatelnou NO syntázou v epitelu průdušek. Koncentrace NO ve vydechovaném vzduchu je nepřímo úměrná výdechové rychlosti. Při různých rychlostech lze získat alveolární koncentraci NO, koncentraci NO stěny dýchacích cest a rozptylovou kapacitu NO dýchacích cest, a tedy lokalizovat zánět v dýchacích cestách. Pro porovnání mezi centry v rámci studií byla standardizována metoda jednodechové výdechové rychlosti měření NO ve vydechovaném vzduchu, dnes je k dispozici ke klinickému využití v lékařských ordinacích na přístrojích schválených FDA. Iniciátor a koordinátor sympozia MUDr. Petr Čáp, PhD. z Centra klinické imunologie a alergologie Nemocnice Na Homolce uvedl přehled diagnostiky zánětu dolních dýchacích cest, který je u astmatu předmětem stanovení diagnózy, monitorace průběhu onemocnění a hodnocení léčby. Dosavadní metody jsou buď invazivní (biopsie,
74
bronchoalveolární laváž), nebo nespecifické (ECP a další v periferní krvi). K ideálu co nejméně invazivní a přitom dostatečně výtěžné metody se blíží odběr kondenzátu vydechovaného vzduchu s širokým spektrem detekovatelných ukazatelů zánětu (např. nitrotyrosin, dusitany, dusičnany, leukotrieny, isoprostany, peroxid vodíku), ale s nedořešenou standardizací. Metoda indukovaného sputa nepostrádá zcela invazivitu. Naproti tomu standardizovaná, zcela neinvazivní, velmi jednoduše proveditelná, a okamžitě výsledky poskytující metoda měření vydechovaného NO (FENO) se jeví velice slibnou a v ČR je již dostupný přístroj pro ambulantní praxi. Exhalovaný NO koreluje s bronchiální biopsií, s eozinofily ve sputu u steroid-naivních pacientů, koreluje s tíží astmatu, predikuje exacerbaci, perzistující zvýšení může svědčit pro špatnou compliance, u pacientů s CHOPN predikuje odpověď na léčbu steroidy. U asthma bronchiale eNO rychle klesá po zahájení léčby inhalačními kortikosteroidy, klesá po léčbě antagonisty leukotrienových receptorů, anti-IgE protilátkou, neklesá při léčbě beta agonisty. Zkušenosti autora přednášky a výsledky jeho vlastních měření vydechovaného NO na souborech nemocných s asthma bronchiale steroidy dosud neléčených, steroidy zaléčených, s CHOPN, s chronickým kašlem a kontrolních zdravých osob potvrzují výhody provedení metody a klinický přínos pro monitorování astma (korelace s tíží onemocnění, compliance) i pro jeho diagnostiku. Doc. MUDr. Petr Panzner, PhD. z Ústavu imunologie LF UK v Plzni přiblížil metodu indukovaného sputa: klinický význam, provedení odběru dle standardizované metodologie, laboratorní zpracování získaného materiálu, nálezy a jejich interpretaci i úskalí jednotlivých fází. U pacientů s vyšším stupněm bronchiální hyperreaktivity může dojít k navození bronchospazmu, proto je nutná přítomnost lékaře a prostředků ke zvládnutí takovéto komplikace. Vyšetřit lze dospělé a děti nad 6 let. Sputum lze odebrat spontánní při produktivním kašli, nebo indukcí hypertonickým roztokem inhalovaným nebulizačně. Předem se měří plicní funkce, premedikuje se salbutamolem, začíná se nižší koncentrací roztoku NaCl. Problémem může být kontaminace slinami, což lze posoudit dle přítomnosti dlaždicových epitelií. Vhodné je provést selekci sputa (odstranění viditelně viskózních partikulí), umožňuje získat přesnější výsledky. Důležité je rychlé zpracování sputa. Pro diagnostiku asthma bronchiale je významný nález eozinofilů překračující 3% nedlaždicových buněk. Počet eozinofilů koreluje se závažností choroby a stupněm bronchiální hyperreaktivity, stoupá po provokaci alergenem, klesá po léčbě protizánětlivými léky. Může tedy sloužit k monitorování stavu a hodnocení léčby, vzhledem k náročnosti provedení je však využíván zatím spíše výzkumně. MUDr. Lenka Sedláčková Centrum AKI, Nemocnice na Homolce, Praha 5
Alergie 1/2006
kongresy, konference
11. mezinárodní kongres o antifosfolipidových protilátkách
Ve dnech 14.–18. listopadu 2004 proběhl v australském Sydney 11. mezinárodní kongres o antifosfolipidových protilátkách. Sborník kongresu s přehlednými články a abstrakty přednášek a posterů byl publikován jako zvláštní vydání časopisu Thrombosis Research, vol. 114, no. 5–6, 2004. Antifosfolipidový syndrom (APS) – diagnostická kritéria a klinické příznaky. Nelze očekávat, že by byla v dohledné době změněna platná kritéria diagnostiky APS (Sapporo, 1998). M. Locksin vyjádřil skepsi nad rozšiřováním kritérií, neboť je nutné, aby bylo dosaženo vysoké specifity a senzitivity kritérií. Vedle řady vzácných projevů APS (popsány jako kazuistiky) se do kritérií neprosadí ani projevy pro APS dosti typické (trombocytopénie, patologie srdečních chlopní), které však mohou mít rozličnou etiologii. V diskusi pak zazněla otázka, jak nazývat případy onemocnění, u kterých je souvislost s antifosfolipidovými protilátkami (aPL) naprosto zřejmá, ale kritéria splněna nejsou. Navrženo bylo (R. Cervera) označení jako „pre APS“ nebo „aPL asociovaná choroba“. N. Harris shrnul historii APS s ohledem na jeho formy (primární, sekundární, katastrofický) a přišel s novou myšlenkou, že rozdělení APS na primární a sekundární ztrácí smysl a že na APS by mělo být pohlíženo jako na samostatnou chorobu, podobně jako není syndromem, ale nemocí např. syfilis a tuberkulóza. J. Chapman se zabýval vztahem roztroušené sklerózy mozkomíšní (RS) a APS. Pacienti se subkortikální lézí bílé hmoty mají podobné klinické rysy a proto byla uvedena diferenciální diagnostika obou stavů. Z hlediska výskytu autoprotilátek: aPL se mohou vyskytovat u RS, ale výskyt aβ2GPI svědčí pro APS. Kognitivní dysfunkce posuzoval S. L. Halliday u pacientů se SLE s nálezem významného snížení u nemocných s výskytem aPL.
Alergie 1/2006
P. G. Vlachoyiannopoulos uvedl diferenciální diagnostiku postižení periferních cév u atherosklerózy a APS. APS pacienti bývají mladší 50 let, nekuřáci, mají častější postižení horních končetin a častější je výskyt u žen. Patogenetické aspekty. Řada sdělení byla věnována beta 2-glykoproteinu I (β2GPI), synonymum apolipoprotein H. Prokazovanou funkcí β2GPI in vitro je vazba fosfolipidů a s tím související antikoagulační efekt, ale funkce in vivo zůstává stále nejasná resp. víceznačná, neboť in vivo jsou prokazovány jak antikoagulační, tak prokoagulační vlivy β2GPI. Má pětidoménovou strukturu, kde doména I váže aPL, zatímco doména V váže fosfolipidy, heparin, faktor XI (FXI) a annexin 5. Pro regulaci koagulační kaskády se ukázala důležitost vazby FXI s důsledkem inhibice aktivace FXI → FXIa vlivem trombinu a faktoru XIIa. Plazmin má naopak funkci naštěpit V. doménu β2GPI (v místě Lys317-Thr318, méně často také vlivem FXIa), čímž vzniká tzv. „clipped“ forma β2GPI. Clipped formě zůstává schopnost vázat FXI, ale neinhibuje jeho aktivaci na FXIa a má tedy prokagulační působení. Toto protichůdné působení intaktní a clipped formy β2GPI představuje nový regulační mechanismus kontroly aktivace FXI. Protilátky proti β2GPI (aβ2GPI) se váží na doménu I a vedou k dimerizaci β2GPI při vazbě na fosfolipidovou membránu aktivovaných trombocytů. Účinkem plazminu vzniká clipped forma dimerizovaného β2GPI, která disociuje z buněčné membrány trombocytů a uplatní se její potencovaný (dimer vzniklý spojením aβ2GPI má vyšší aktivitu) prokoagulační vliv. Apoptotické buňky se jeví jako možný cíl pro vazbu aPL. aβ2GPI a protilátky proti protrombinu (aPT) se prokazatelně váží na apoptotickou buňku a podporují indukci apoptózy (J. Rauch).
75
kongresy, konference Annexin A5 je vápník vážící protein, jehož „dvourozměrné“ krystaly pokrývají anionický povrch choriových klků a vykazují tak potentní antikoagulační aktivitou. aPL pak v placentě redukují kvantitu annexinu A5, narušují jeho antikoagulační aktivitu a představují tak významný protrombotický efekt (J. H. Rand). R. Roubey popsal úlohu tkáňového faktoru (TF) krevního srážení v patogenezi APS. TF se vyskytuje na všech somatických buňkách vyjma krevních elementů (mimo monocytů) a za normálních okolností je neaktivní. Autoprotilátky a imunokomlexy cirkulující v krvi pacientů s APS zvyšují expresi TF na monocytech a endoteliálních buňkách. Zvláště aβ2GPI zvyšují aktivitu TF. Výčet mechanismů protrombotického působení aPL byl rozšířen o zjištění úlohy C5a složky komplementu. C5a zvyšuje uvolnění TF z endotelových buněk. Heparin inhibuje C5a aktivaci, což se považuje za hlavní protektivní efekt tohoto léku u gravidních (S. Pierangeli). L. W. Chanaley a kol. sledovali koncentraci aPL ve folikulární tekutině (FF) experimentálních zvířat (ovce imunizované fosfolipidovým antigenem k navození produkce aPL) a u žen (FF získána od žen při odběru vajíček pro účely fertilizace in vitro). Přítomnost aPL v FF byla prokázána a koreluje s hladinou aPl v séru. Fenomén může vysvětlit nepříznivý vliv aPL na nidaci embryí při umělém oplodňování. Y. Shoenfeld představil měsíc staré experimentální výsledky (myší model APS) s využitím detekce tkáňové lokalizace antigenů reagujících s aPL (IgG tissue array). Navazující analýzou jednotlivých tkání byl identifikován transgelin SM 222 (aktin vázající protein s výskytem v mozku, ledvinách, kontraktilních orgánech o mol. hm. 22 kD), jako možný antigen zodpovědný za některá netrombotická postižení při APS (neurologické projevy, postižení myokardu). Aspekty laboratorní diagnostiky aPL. Za všeobecně přijatý konsensus laboratorní diagnostiky aPL/APS lze považovat následující podmínky (G. Reber, A.Tincany): duplicitní vyšetřování vzorků; nutnost zjištění referenčního rozmezí metody stanovení aPL pro každou laboratoř individuálně (minimálně 50 vzorků sér zdravých osob); práce v jednotkách pozitivity GPL, MPL a výpočet cutoff v percentilech; používání vhodných externích kontrol kvality – vhodné jsou monoklonální aPL (tzv. Koikeho standardy). Nadále platí, že pro rutinní screenigové vyšetřování aPL postačuje stanovení aCL (nízká cena, zařazení v Sapporských kritériích), další metody pak přidávat postupně v závislosti na klinickém obraze případu a vývoji výsledků (Y. Shoenfeld). Přestože IgG aβ2GPI jsou pro APS specifičtější než aCL, vyskytuje se pouze kolem 10 % případů APS, kde jsou aβ2GPI jedinou pozitivní aPL (G. Reber). Doporučení k vyšetřování aCL v izotypu IgA: samostatná pozitivita
76
aCL IgA je velmi vzácná, existují však ojedinělé případy APS pouze s pozitivitou aCL IgA, proto tyto vyšetřovat pouze u případů, kde jsou IgG a IgM aCL negativní a klinický obraz APS je evidentní. T. Atsuni a kol. zavedli vyšetřování systému protilátek antiprotrombinových (aPT) závislých na fosfatidylserinu (PS) – aPS/PT. Ukázala se vysoká korelace s pozitivitou lupusového antikoagulans (LA) a doporučeno bylo využití jako konfirmačního testu při vyšetřování LA. Udávaná specifita vyšetření aPS/PT pro APS dosahuje 97 %, senzitivita 57 %. S. Pierangeli představila modifikovanou EIA pro vyšetření aβ2GPI umožňující odlišení nespecifické pozitivity aCL při některých infekcích (syfilis, HCV, HIV, horečka dengue, lepra). Jedná se o β2GPI dependentní ELISA s využitím vysoce purifikovaného β2GPI (precipitace perchlorovou kyselinou, afinitní chromatografie). Terapeutické aspekty. Při léčbě pacientů s infliximabem se vytvořily aPL ale bez klinických příznaků APS (F. Atzeni). M. Yamazaki referoval o léčbě pacientů s APS rituximabem. U 75 % osob došlo ke zlepšení laboratorních ukazatelů (zlepšení trombopénie, tendence k poklesu aPL) a nebyl zaznamenán výskyt recidiv trombóz (ovšem nebyla přerušena léčba warfarinem). Využití eculizumabu (MoAb humanizovaná zabraňující štěpení C5 složky komplementu) v léčbě gravidních je ve fázi klinického zkoušení (E. M. Benson). M. Lockshin diskutoval výši dávky warfarinu v léčbě APS. Četné studie ukazují, že nejlepší je rozmezí INR 1,03,0. Jako alternativy warfarinu připadají v úvahu ximelagatran nebo hirudin. Ukazuje se tedy, že původně doporučované vysoké dávkování warfarinu (INR 3,5 a vyšší) není efektivnější v prevenci recidiv trombóz a lze tedy doporučit střední dávky tohoto léku, kde je nižší riziko z nenadálého krvácení. V případě osob s přítomností významných hodnot aPL, u kterých se však trombóza dosud nevyskytla se považuje za adekvátní léčbu podávání acetylsalicylové kyseliny (ASA). V případě recidivujících abortů a ztrát plodu v úspěšnosti léčby se prokazuje jednoznačně nejúspěšnější podávání kombinace nízkomolekulárního heparinu a ASA (K. L. T. Tambunan ). S. S. Pierangeli uvedla experimentální pozorování sníženého výskytu trombóz u myší, kterým byl podáván hydrochlorochin, u lidí úspěšně využívaný v léčbě SLE. Nutné je ale provedení klinické studie pro potvrzení tohoto efektu u lidí. MUDr. Dalibor Jílek, CSc. Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem Centrum imunologie a mikrobiologie, Moskevská 15, 400 01 Ústí nad Labem
Alergie 1/2006
